28 Co 195/2024 - 257

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], 270 34 Šípy zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 C 90/2022-214, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá návrh žalobce na vypořádání jeho vnosů ve výši [částka] na úhradu závazku ze smlouvy uzavřené s [právnická osoba]., č. [hodnota], a [částka] ze závazku z kupní smlouvy ze dne [datum].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a za odvolací řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů [částka] do 90 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, který se domáhal vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků. Do vypořádání zahrnul nemovité a movité věci a závazky, které měly vzniknout za trvání manželství, ohledně těchto položek však vzal v průběhu řízení žalobu zpět (konkrétně při jednání dne [datum]) a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve výsledku učinil žalobce předmětem vypořádání své vnosy na úhradu společných závazků po zániku společného jmění manželů účastníků, a to vnos na úhradu dluhu z hypotečního úvěru u [právnická osoba]. (dále jen „úvěr“), na který žalobce za období od [datum] do [datum] zaplatil [částka]. Jako svůj vnos označil žalobce i úroky z vkladu a úroky ze státní podpory z [datum] a mimořádnou splátku ze dne [datum], tedy uplatnil vnos celkem ve výši [částka]. Žalobce dále uplatnil vnos ve výši [částka], když tuto částku zaplatil [jméno FO] na úhradu dluhu z kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobce zdůrazňoval, že musel vynaložit zvýšené úsilí, aby mohl společné závazky účastníků umořovat, naproti tomu žalovaná se jim vyhýbala, účelově se podrobila insolvenci. K žalovanou uplatněné námitce započtení pohledávek jednak z titulu „quasi nájmu“ za období od [datum] do února 2023 (z titulu výlučného užívání bytové jednotky, kterou měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví, žalobcem), jednak z titulu úhrad domovních poplatků, žalobce namítal, že nespadají pod režim společného jmění manželů. Dále vznesl námitku promlčení dalších žalovanou uplatněných nároků.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval argumentací žalované, která navrhla zamítnutí žaloby. Podle jejího názoru byly veškeré společné závazky uhrazeny z výtěžku zpeněžení bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen „bytová jednotka“) a pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] (dále jen „pozemky“). Žalovaná dále namítala, že splnila oddlužení v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „insolvenční řízení“), a proto byla osvobozena od placení veškerých pohledávek, mimo jiné i ve vztahu k věřitelům, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Není tedy povinna cokoliv žalobci zaplatit. Žalovaná také namítala, že na úvěr bylo zaplaceno jen [částka], nikoliv žalobcem tvrzená částka. Dále žalovaná navrhovala, aby soud rozhodl o disparitním vypořádání tohoto dluhu, neboť žalovaná se i s dětmi od žalobce odstěhovala dne [datum] a od té doby s nimi žije v nájmu, nájemné činí [částka] měsíčně a poplatky [částka] měsíčně. Žalobce se o čtyři společné děti nestará, styk s nimi mu byl zakázán. Vůči dětem a žalované se dopustil [podezřelý výraz] činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 [podezřelý výraz] zákona a [podezřelý výraz] činu nebezpečného vyhrožování dle § 353 [podezřelý výraz] zákona. Nízká výše výživného [právnická osoba] byla navíc žalobci stanovena s ohledem na exekuce vedené na jeho majetek. Žalovaná také vznesla námitku započtení vzájemných pohledávek. Její pohledávka vznikla výlučným užíváním bytové jednotky žalobcem v období od [datum] do února 2023, na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalované ve výši [částka], žalovaná nadto za žalobce zaplatila [částka] z titulu úhrad spojených s užíváním bytové jednotky, blíže nespecifikovaný exekučně vymáhaný dluh ve výši [částka], v rámci vypořádání kupní ceny částku [částka] a v rámci svého oddlužení na platbách spojených s užíváním bytové jednotky [částka]. V případě vyhovění žalobnímu žádání požadovala žalovaná možnost úhrady ve splátkách [částka] měsíčně, v tomto ohledu poukazovala na svou nedobrou situaci, zapříčiněnou mimo jiné nutností péče o společnou dceru účastníků Moniku, která je vážné [podezřelý výraz].

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství účastníků, uzavřené [datum], bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum]. Dále bylo prokázáno, že na základě smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění jejího dodatku ze dne [datum], poskytla [právnická osoba]., účastníkům úvěr ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 4,99 % p. a., resp. podle dodatku ve výši 2,39 %. V době od [datum] do [datum] hradil žalobce dluh z úvěru, konkrétně zaplatil v roce [Anonymizováno] dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno].

10. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], ve dnech [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. tři částky po [částka], v roce 2020 žalobce uhradil dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], v rámci exekuce dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka] a dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], v roce 2021, rovněž v rámci exekuce, dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno] částku [částka], v roce 2022, taktéž v rámci exekuce, dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka], dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka] a dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. částku [částka]. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že Okresní soud v [adresa] vydal [podezřelý výraz] příkaz ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum], jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 [Anonymizováno]. 1 písm. c) [podezřelý výraz] zákona a [podezřelý výraz] nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 [podezřelý výraz] zákona, kterých se měl dopustit od přesně nezjištěné doby v měsíci květnu 2018 do nejméně prosince 2019, když záměrně posílal svým čtyřem nezletilým dětem opakovaně a dlouhodobě vulgární a hanlivé SMS zprávy. V důsledku těchto zpráv starší z dětí odmítají osobní kontakt s otcem. Žalobci pak byl uložen peněžitý trest v celkové výši [částka] a současně mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zkušební dobou na 30 měsíců. Žalobci bylo rovněž uloženo omezení ve formě povinnosti zdržet se ve zkušební době nežádoucích a ze strany poškozené nevyžádaných kontaktů s žalovanou a zdržet se zasílání vulgárních či jinak nevhodných zpráv žalované a nezletilým dětem. Rovněž bylo zjištěno, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyslovil, že odpovídajícím výživným pro nezletilé děti účastníků Moniku a Lucii pro každou je [částka] měsíčně a pro Václava a Marii pro každého [částka] měsíčně, a to mimo jiné z důvodu převzetí dluhů ze společného soužití účastníků žalobcem, přičemž žalovaná byla posuzována bez závazků. Taktéž bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] v Milovicích jako referentka s čistým měsíčním příjmem [částka]. Dále pobírá přídavky na děti [částka], příspěvek na mobilitu [částka] a příspěvek na péči [částka], žalobce platí měsíčně výživné celkem v částce [částka]. Měsíční výdaje rodiny představuje nájemné [částka], zálohy na elektřinu [částka], telefony [částka], stravné a internát pro dceru [částka], strava pro žalovanou [právnická osoba] zhruba ve výši [částka], drogerie, odívání zhruba [částka] a [částka] na výdaje spojené s provozem auta.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z. Uzavřel, že v řízení bylo možné vypořádat jen ty položky, které žalobce řádně uplatnil v žalobě a v její opravě, neboť žaloba byla podána v poslední den tříleté lhůty jdoucí ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve vztahu k ostatním aktivům a pasivům zaniklého společného jmění manželů účastníků totiž nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání. Za řádně uplatněný považoval soud prvního stupně žalobcem tvrzené vnosy, které měl po rozvodu manželství zaplatit na závazek z úvěru, a to celkem ve výši [částka]. Za vnos žalobce pak soud prvního stupně nepovažoval částku připsaných úroků z vkladu dne [datum] ve výši [částka] a částku státní podpory připsanou dne [datum] ve výši [částka]. Další žalobcem tvrzený vnos ve výši [částka] na zaplacení závazků vůči [jméno FO] z kupní smlouvy na převod pozemků byl podle názoru soudu prvního stupně uplatněn po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů účastníků. Pokud žalovaná uplatnila námitku započtení v podobě pohledávky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení za výhradní užívání bytové jednotky žalobcem od [datum] do května 2023 ve výši [částka], částky [částka] zaplacené žalovanou za poplatky spojené s užíváním bytové jednotky, částky [částka] za dluh vymáhaný exekučně, částky [částka] za vypořádání kupní ceny a částky [částka] uhrazené v rámci oddlužení žalovanou na platbách spojených s užíváním bytové jednotky, k této soud prvního stupně nepřihlížel. Měl za to, že právo na zaplacení vypořádacího podílu vzniká až právní mocí rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a teprve proti takto existujícímu nároku lze případně namítat započtení. Žalovanou tvrzené pohledávky navíc jednak nejsou součástí společného jmění manželů účastníků, jednak byly vypořádány uplynutím tří let od zániku tohoto jmění zákonnou nevyvratitelnou domněnkou podle § 741 o. z. Soud prvního stupně se dále zabýval námitkou žalované týkající se jejího osvobození od zbývající části dluhů v důsledku splnění oddlužení v insolvenčním řízení a uzavřel, že tímto způsobem nedošlo k „oddlužení zaniklého společného jmění manželů účastníků“, žalovaná tedy není osvobozena od povinnosti zaplatit žalobci dluhy z vypořádání. Konečně soud prvního stupně hodnotil požadavek žalované na disparitní vypořádání z pohledu jí uplatněných tvrzení - že se žalovaný od doby odstěhování se žalobkyně s dětmi ze společné domácnosti o děti účastníků nestará, byl mu s nimi zakázán styk, platí nízké výživné, dopustil se vůči dětem i žalované [podezřelý výraz], za který byl pravomocně odsouzen, a veškerá zátěž spojená s dětmi, zesílená závažným [podezřelý výraz] dcery Moniky, leží na žalované. Soud prvního stupně důvody pro odklon od rovno dílného vypořádání neshledal, své úvahy podrobně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku a odkázal na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu, uzavřel také, že se účastníci v průběhu manželství opakovaně zadlužovali, takže společný majetek byl zpeněžen v exekuci v převážené míře na úhradu jejich společných dluhů, žalobce však měl, oproti žalované, alespoň snahu tyto dluhy splácet, žalovaná se jich „zbavila“ tím, že prošla oddlužením. Soud prvního stupně ve výsledku vypořádal shora uvedený vnos žalobce na zaplacení závazku z úvěru po rozvodu ve výši [částka], proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci polovinu této částky, tj. [adresa],[Anonymizováno] Kč. Soud prvního stupně neshledal jako možné povolit žalované plnění v jí požadovaných splátkách, úhrada dluhu by totiž trvala 18 let, což odporuje požadavku na to, aby se účastníkům dostalo vypořádání v přiměřené době. Za takovou považoval 90 dnů.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť vyšel ze zásady vyslovené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupného na www.nalus.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků. Soud prvního stupně neshledal žádný důvod pro odchýlení se od uvedeného principu, a to v jednání žádného z účastníků.

7. Soud prvního stupně konečně řešil povinnost k zaplacení soudního poplatku, a to podle § 2 odst. 3, věta prvá, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za situace, kdy byl žalobce od poplatku osvobozen a byl v řízení úspěšný. Za těchto okolností považoval soud prvního stupně za odpovídající, aby soudní poplatek podle položky 6 bod 1. Sazebníku poplatků zákona o soudních poplatcích zaplatila žalovaná.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalovaná, a to výslovně proti výroku I. a III., když nesouhlasila především s tím, že soud prvního stupně neaplikoval disparitní vypořádání. Namítala, že ona sama zaplatila na dluh z úvěru [částka], čímž podle svého názoru splnila povinnost podílet se na zaplacení společného závazku účastníků. Tento její požadavek je podle jejího mínění podpořen i tím, že se od rozluky účastníků sama stará o jejich čtyři děti, přičemž dcera Monika je vážně[Anonymizováno][podezřelý výraz], žalobci byl styk s dětmi zakázán, dopustil se vůči nim i žalované [podezřelý výraz] činu a v návaznosti na jím hrazené dluhy mu bylo stanoveno opatrovnickým soudem nízké výživné. Žalovaná dále uvedla, že žalobce protahoval prodej společné bytové jednotky, tu sám užíval, zatímco žalovaná za něj platila poplatky spojené s užíváním bytu, on naopak nehradil úvěr na pořízení této jednotky. Považovala proto za rozporné s dobrými mravy, jestliže by nyní měla nahradit žalobci polovinu jím zaplacené částky. Žalovaná také nesouhlasila s tím, že by za manželství účastníci hospodařili tak, že se opakovaně zadlužovali a že by společné dluhy „dopadly“ více na žalobce. Poukazovala na to, že v oddlužení zaplatila všechny své dluhy, a i společný dluh vůči společenství vlastníků jednotek, oddlužení žalované žalobce nijak nepoškodilo. Žalovaná rovněž nesouhlasila s tím, že tvrzené pohledávky nemůže započíst vůči nároku žalobce. Tím je vystavena nutnosti vést s ním jiný spor, když dále opět vypočetla své pohledávky za žalobcem z titulu úhrady společných závazků tak, jak to činila již v řízení před soudem prvního stupně (viz odstavec 3. odůvodnění). Žalovaná měla za to, že s ohledem na žalobcem deklarovaný velmi malý příjem by se ani při případném úspěchu v jiném řízení nedomohla faktického plnění svých pohledávek. Žalovaná ve výsledku navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a rozhodl, že žalovaná není povinna ničeho platit.

9. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že není důvodné. Soud prvního stupně měl k dispozici veškerá tvrzení i důkazy, z nichž vycházel, správně je vyhodnotil, a i jeho rozhodnutí je správné, pročež žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žalobce výši jím zaplacených částek na společný dluh z úvěru prokázal, přičemž nejsou dány žádné důvody pro žalovanou požadované disparitní vypořádání. Žalobce musel vynaložit zvýšené úsilí, aby zaplatil dluhy účastníků, to se negativně projevilo na jeho [podezřelý výraz] stavu. Co se týče [podezřelý výraz] činu vůči žalované [právnická osoba], za něj byl žalobce odsouzen a potrestán, na vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků to již nemůže mít vliv. Ve vztahu k započítávaným pohledávkám měl žalobce za to, že jednak proti nároku z nevypořádaného společného jmění nelze v tomto řízení započíst pohledávku z jiného titulu, jednak většina nároků žalované spadá právě pod režim společného jmění a uplynutím tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství na ně dopadá zákonná domněnka vypořádání. Za správné považoval i uložení povinnosti žalované k zaplacení soudního poplatku.

10. Žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] bylo zvýšeno výživné na děti a vyčíslen dluh celkem ve výši [částka], když k platbám výživného a dluhu jeho příjem nedostačuje. Pokud žalovaná požadovala případné plnění ve splátkách maximálně [částka] měsíčně (viz níže), tak s touto výši nesouhlasí. Poukázal také na to, že z prodeje bytové jednotky a pozemku účastníků byla na účet žalované poukázána částka přes [částka].

11. Žalovaná při jednání odvolacího soudu uvedla, že při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by mělo být vzato v úvahu, že žalobce případně uspěl pouze s jednou položkou zahrnutou k vypořádání, ve zbytku nikoliv. Pro případ, že by byla žalované uložena povinnost k plnění, žádala o umožnění splátek ve výši maximálně [částka] měsíčně. Dále také poukazovala na charakter a z toho vyplývající povahu plnění na společný závazek po rozvodu manželství, který vede k závěru, že každým plněním se v rozsahu úhrady stal dluh žalované vůči žalobci splatným, a tedy uplatnitelným v proti ní vedeném insolvenčním řízení. Uvedený charakter také nebrání případnému žalovanou požadovanému zápočtu. Co se týče částky získané žalovanou z prodeje společných nemovitostí, plyne její použití z prohlášení advokátky o uvolnění prostředků z advokátní úschovy, informace nad rámec toho, tj. kolik z částky získané prodejem žalované eventuálně „zůstalo“, její zástupce nemá k dispozici.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je třeba rozsudek soudu prvního stupně změnit.

13. Odvolací soud nejprve uvádí, že byť žalovaná výslovně napadla pouze výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud přezkoumal i výrok II., respektive v návaznosti na změnu rozsudku soudu prvního stupně v meritu věci o nákladech řízení před soudem prvního stupně znovu rozhodl (viz níže). Výrok o náhradě nákladů řízení je totiž závislým výrokem na rozhodnutí ve věci samé (srovnej § 206 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).

14. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (viz odstavec 4. odůvodnění), na který pro stručnost odkazuje, vyjma výpočtu výsledné částky, kterou žalobce celkem zaplatil na závazek z úvěru. Dále odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení, viz níže.

15. Odvolací soud doplnil dokazování usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], z něhož bylo zjištěno, že se zjišťuje úpadek dlužníka (zde žalované), povoluje se jeho řešení oddlužením a věřitelé se vyzývají, aby, pokud své pohledávky dosud nepřihlásili, tak učinili do dvou měsíců od vydání tohoto usnesení.

16. Odvolací soud dále doplnil dokazování usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], z něhož bylo zjištěno, že bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovanou s tím, že tato se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, což se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro takové pohledávky právo postihu.

17. Ze zprávy o splnění oddlužení ze dne [datum] a z k ní připojené žádosti insolvenčního správce ze dne [datum] a zprávy [právnická osoba]., ze dne [datum], bylo zjištěno, že se v rámci insolvenčního řízení dlužníka/žalované insolvenční správce dotazoval stavební spořitelnu, zda v rámci oddlužení požaduje zpeněžení do soupisu pojatého nemovitého majetku dlužníka, konkrétně podílu o velikosti na bytové jednotce a pozemcích, a to v návaznosti na přihláškou uplatněnou pohledávku ve výši [částka]. Stavební spořitelna pokyn ke zpeněžení nedala s odkazem na dohodu o splátkovém kalendáři s dalším účastníkem závazkového vztahu.

18. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené [datum] bylo rozvedeno, jako příčinu rozvratu shodně označili navázání mimomanželského vztahu manželkou. Uvedený rozsudek nabyl právní moci [datum].

19. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy již za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

20. Podle § 709 odst. 1 a 2 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

21. Podle § 143 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

22. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a. podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b. každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c. každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d. přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e. přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f. přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

23. Podle § 275 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním společného jmění manželů se považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

24. Podle § 408 odst. 1, věta prvá, insolvenčního zákona, o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela.

25. Podle § 414 odst. 1, věta prvá, insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

26. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

27. Podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

28. Jako stěžejní otázku v projednávané věci odvolací soud hodnotí, zda za skutečností (viz odstavce 29 až 32 odůvodnění) v ní zjištěných lze žalobcem uplatněné vnosy vypořádat, respektive zavázat žalovanou k povinnosti nahradit žalobci ať už jakoukoliv jejich část.

29. Odvolací soud nejprve konstatuje, že bylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že závazek z úvěru je společným závazkem účastníků, který je třeba, v návaznosti na dobu jeho vzniku (tj. před [datum]) posuzovat podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák, přičemž účastníci byli solidárními dlužníky. Dále bylo prokázáno, že na tento společný závazek žalobce v době po zániku společného jmění manželů účastníků zaplatil ze svých výlučných prostředků [částka]. Odvolací soud v tomto ohledu, jak je již uvedeno shora, vychází ze zjištění soudu prvního stupně ohledně doby a výše provedení jednotlivých plateb (viz bod 4. odůvodnění tohoto rozsudku a bod 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Avšak jejich součet nečiní soudem prvního stupně prezentovanou (a žalobcem tvrzenou) částku ([částka]), ale sumu shora uvedenou. Odvolací soud dále dodává, že není rozhodné, že žalobce provedl část těchto plateb v exekuci. Konečně odvolací soud konstatuje, že souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že uvedený vnos žalobce řádně uplatnil k vypořádání.

30. Částku zaplacenou žalobcem na takto vzniklý dluh z jeho výlučných prostředků po rozvodu je tedy třeba posuzovat jako jeho vnos (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), tj. žalobce má právo na náhradu toho, co z výlučného majetku vynaložil na majetek společný [§ 742 odst. 1 písm. c) o. z.].

31. Dále bylo nepochybně zjištěno, že dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka/žalované a bylo jí povoleno oddlužení, které žalovaná ke dni [datum] splnila, přičemž [právnická osoba]., jako zajištěný věřitel, do insolvenčního řízení pohledávku z úvěru sice přihlásila, avšak nedala pokyn ke zpeněžení do soupisu pojatého nemovitého majetku žalované. Spokojila se s plněním dalšího účastníka závazku – žalobce.

32. Vše shora uvedené nastalo až v době po zániku majetkového společenství účastníků, a to rozvodem jejich manželství. Žaloba na vypořádání zaniklého společného jmění manželů pak byla podána dne [datum], tj. téměř rok a čtvrt po skončení insolvenčního řízení žalované, v jehož důsledku byla osvobozena od povinnosti placení pohledávek, viz odstavec 16. odůvodnění.

33. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že s názorem, že je za popsaných okolností případu třeba zvážit dopad zjištěného úpadku žalované, splněného oddlužení a rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek, do možnosti vypořádat žalobcem uplatněný vnos, účastníky v rámci naplnění zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí při odvolacím jednání seznámil a poskytl jim prostor vyjádřit se k němu.

34. Insolvenční zákon stanoví pravidla pro vypořádání společného jmění manželů zaniklého prohlášením konkurzu (§ 275 insolvenčního zákona), kdy pohledávka druhého z manželů, ač by vznikla až po úpadku, má pořadí jako by vznikla již před ním. Uvedené pravidlo je třeba aplikovat i na úpadek řešený oddlužením (§ 408 odst. 1 insolvenčního zákona).

35. Ani právní úprava, ani ustálená rozhodovací praxe výslovně nestanoví pravidlo pro řešení situace, kdy společné jmění manželů zanikne ještě před úpadkem, ale v době jeho zjištění není dosud vypořádáno, nadto k vypořádání zaniklého společného jmění nedojde ani za trvání oddlužení. Odvolací soud má však za to, že neexistuje žádný důvod pro jiný postup, než jak je uvedeno v předcházejícím odstavci.

36. Jak již bylo řečeno, účastníci byli solidárními dlužníky ze společného závazku z úvěru a jsou vůči sobě v postavení osob majících navzájem právo postihu (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné na www.nsoud.cz). Na pohledávku žalobce vzniklou plněním na dluh z úvěru, byť v době po zjištění úpadku, se pak hledí jako na pohledávku v pořadí, jako by vznikla před tímto zjištěním, a tedy na pohledávku, která měla být přihlášena (a vyřešena) v insolvenčním řízení. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že do doby zjištění úpadku žalované zaplatil žalobce na závazek z úvěru [částka], do doby splnění oddlužení dalších [částka] a po splnění oddlužení ještě [částka]. Žalovaná byla splněním oddlužení osvobozena od placení takových pohledávek, a to i vůči osobám v nynějším postavení žalobce (§ 414 odst. 1, odst. 2, odst. 3 insolvenčního zákona).

37. V návaznosti na veškeré výše uvedené skutečnosti nemůže odvolací soud než uzavřít, že rozhodnutí o osvobození žalované od placení pohledávek vydané v insolvenčním řízení, ji „chrání“ i vůči žalobcem uplatněnému nároku. Jeho pohledávka vůči žalované sice v důsledku osvobození nezanikla, ale v soudním řízení mu ji nelze přiznat a v exekučním řízení by ji nebylo možné vymoci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

38. V návaznosti na vše shora uvedené by již bylo nadbytečné zabývat se další žalovanou uplatněnou obranou spočívající v požadavku na disparitní vypořádání, na započtení jí specifikovaných částek, stejně tak jako požadavkem na plnění ve splátkách či tvrzením žalobce o tom, že je žalovaná v důsledku obdržení významné částky z prodeje společných nemovitostí solventní.

39. Konečně co se týče dalšího žalobcem požadovaného vnosu [částka], jakožto částky zaplacené po rozvodu manželství z výlučných prostředků na společný dluh z kupní smlouvy, sdílí odvolací soud názor soudu prvního stupně o tom, že tuto položku žalobce zahrnul k vypořádání až po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (konkrétně až v podání došlém soudu prvního stupně dne [datum]), tj. platí pro ni domněnka vypořádání (§ 741 o. z.).

40. Ve výsledku tedy není nic, co by bylo možné, jakožto součást rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků, a co žalobce řádně uplatnil, vypořádat rozhodnutím soudu.

41. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

42. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud vychází ze zásady vyslovené ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupné na www.nalus.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Odvolací soud shledal tyto zvláštní důvody pro odchýlení se od Ústavním soudem vyslovené zásady, neboť v této konkrétní věci nastala situace, kdy žalobce jednak neuspěl s požadavkem na vypořádání žádné z jím zahrnutých položek, jednak vzal ohledně dalších položek žalobu zpět, takže ve výsledku byl zcela neúspěšným, a tedy řízení se ukázalo jako zcela zbytečné a pro žalovanou pouze generující finanční zátěž v podobě nákladů na právní zastoupení. Odvolací soud proto postupoval podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 146 odst. 2, věta prvá, o. s. ř. a uložil žalobci povinnost nahradit žalované zcela náklady řízení. Za účelně vynaložené náklady žalované považuje odvolací soud odměnu jejího zástupce za 5 úkonů právní služby (sepis vyjádření k žalobě, sepis doplnění tvrzení ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum] a [datum]) ve výši po [částka] podle § 6 odst. 1, ve spojení s § 8 odst. 6 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kalkulované z tarifní hodnoty sporu v částce [částka] (jakožto součtu hodnot o nichž bylo ve výsledku rozhodováno, tj. 218 879,06 + 5 000) a dále paušální náhradu hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka].

43. Za účelný náklad naopak odvolací soud nepovažuje odměnu zástupce a paušální náhradu hotových výdajů související se sepisem podání ze dne [datum], neboť tento úkon těsně předcházel jednání konanému dne 24. 2.2 2023, kdy obsah uvedeného podání měl a mohl být přednesen při tomto jednání.

44. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení, a to stejným způsobem a z týchž důvodů jako shora. Účelně vynaložené náklady žalované spatřuje odvolací soud v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši [částka], v odměně zástupce za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1, ve spojení s § 8 odst. 6 a § 7 bod 5 advokátního tarifu a v paušální náhradě hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [částka].

45. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [adresa] plnění bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. Pro úplnost odvolací soud dodává, že odpadly podmínky pro „přesun“ poplatkové povinnosti za podanou žalobu z od soudních poplatků osvobozeného žalobce na žalovanou, proto povinnost zaplatit soudní poplatek nebyla žalované uložena.

Poučení