5 C 90/2022 - 214

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání SJM, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu 109 178,93 Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu - ČR na účet Okresního soudu v Nymburce soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem ke dni [datum]. Mezi účastníky nepanuje shoda ohledně způsobu, jakým se má společné jmění manželů vypořádat. Žalovaná se vyhýbá závazkům a již několik let dělá obstrukce zejména ohledně vypořádání společného majetku. Žalobce díky chování žalované čelí mnoha exekucím. Původně žalobce učinil předmětem vypořádání nemovité a movité věci včetně závazků, které měly vzniknout za trvání manželství. Konečně pak žalobce učinil předmětem vypořádání jen vnosy na úhradu společných závazků po zániku SJM, a to vnos na úhradu společných závazků spojených s pořízení bytové jednotky č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [Jméno advokátky B]. Na hypoteční úvěr u [právnická osoba]., žalobce za období od [datum] do [datum] zaplatil celkem [částka]. Splátky byly hrazeny žalobcem z jeho účtu, vkladem hotovosti v [právnická osoba] nebo prostřednictvím soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], když v rámci exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] byly žalobci prováděny srážky ze mzdy. Dále jako vnos označil žalobce i úroky z vkladu a úroky ze státní podpory z [datum] a mimořádnou splátku ze dne [datum] (státní podpora). Žalobce tedy uplatnil vnos celkem ve výši [částka] s tím, že tomu odpovídá povinnost žalované zaplatit mu na vypořádací podíl z uvedeného vnosu, tj. částku [částka]. Žalobce nesouhlasil s tím, že by měly být splněny podmínky pro tzv. disparitu podílu. V této souvislosti zdůraznil, že všechny dluhy splácel sám. Musel mít několik zaměstnání, což vyžadovalo značné fyzické úsilí. Žalobce pak z důvodu celkového vyčerpání skončil v nemocnici v péči lékařů. Žalovaná se splácení dluhů vyhnula, prošla insolvencí a dluhů se zbavila. K žalovanou uplatněné námitce započtení pohledávek jednak z titulu „quasi nájmu“ za období od [datum] do února 2023 (z titulu výlučného užívání bytové jednotky, kterou měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví), jednak z titulu úhrad domovních poplatků namítl, že nespadají pod režim společného jmění manželů a není možné je v tomto soudním řízení řešit. Dále pak vznesl námitku promlčení dalších žalovanou uplatněných nároků.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Na svou obranu zejména zdůraznila, že dle jejího názoru byly všechny závazky, které měly být součástí nevypořádaného SJM, uhrazeny z výtěžku zpeněžení bytové jednotky č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a pozemků parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [Jméno advokátky B]. Žalovaná splnila úspěšně oddlužení v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu], a proto byla osvobozena od placení veškerých pohledávek, mimo jiné i ve vztahů k věřitelům, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Má tedy za to, že není povinna cokoliv žalobci splácet. [jméno FO] se do předmětného insolvenčního řízení nepřihlásili a jejich pohledávka tak nebyla v daném řízení uspokojována. Žalobce tedy nemá vůči žalované právo postihu, pokud snad uhradil víc, než byl povinen. Žalovaná dále namítala, že na úvěr ze stavebního spoření bylo podle jejích výpočtů za období od [datum] do [datum] uhrazeno celkem jen [částka]. Dále žalovaná navrhovala, aby soud rozhodl o disparitě podílu na předmětném dluhu, když důvody pro tento postup je mimo jiné dán tím, že žalovaná se i s dětmi od žalobce odstěhovala dne [datum] a od té doby s nimi žije v nájmu na adrese [adresa], kde hradí za celou rodinu nájemné ve výši [částka] plus platby spojené s nájmem bytu [částka]. Žalobce se od té doby o čtyři společné děti nestará. Styk s dětmi mu byl zakázán. Vůči dětem a žalované se dopustil trestného činu „ohrožování výchovy dítěte dle ustanovení § 201 tr. zák. a trestného činu nebezpečného vyhrožování dle ustanovení § 353 tr. zák. Navíc žalobce hradí dětem měsíční výživné pouze v rozsahu – dcerám [Anonymizováno] a [Anonymizováno] každé [částka]; synovi [Anonymizováno] a dceři [Anonymizováno] každému [částka]. Důvodem pro nízké výživné byly mimo jiné i exekuce vedené na majetek žalobce. Žalovaná pak vznesla námitku započtení vzájemných pohledávek. Její pohledávka vznikla tím, že žalobce výlučně užíval celou bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], kterou měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví v rozsahu každý . Za období od [datum] do února 2023 se tedy na straně žalobce jedná o bezdůvodné obohacení v částce [částka] a dále uhradila za žalobce částku [částka] z titulu úhrad spojených s užíváním domu – domovní poplatky. Žalovaná dále bez bližší specifikace uplatnila k započtení dluh vymáhaný již exekučně ve výši [částka], v rámci vypořádání kupní ceny měla uhradit [částka] a v rámci svého oddlužení na platbách spojených s užíváním bytu uhradila [částka]. Pokud by však soud dospěl k závěru, že je na místě přisoudit žalobci pohledávku, nechť je zavázána tuto splácet ve splátkách po [částka] měsíčně s ohledem na její majetkovou situaci. Konečně žalovaná poukázala na zdravotní problémy dětí, resp. zejména dcery [Anonymizováno], která musí navštěvovat celou řadu specializovaných lékařských pracovišť a odborníků – revmatologie, plicní, endokrinologie, osteologie, kardiologie, oční, diabetologie, gastroenterologie, homoonkologie, nefrologie, zubař. Program celé rodiny je pak ovlivňován aktuálním zdravotním stavem [Anonymizováno]. V neposlední řadě má tato skutečnost i vliv na příjmy žalované, která se kvůli zdravotním návštěvám musí často uvolňovat ze zaměstnání a z toho důvodu má jen základní plat a nedosáhne na žádné odměny.

3. Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno na základě rozsudku ze dne [datum] pod č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Hlavní příčinou rozvratu manželství bylo to, že žalovaná navázala mimomanželský vztah.

4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění jejího dodatku ze dne [datum], má soud prokázáno, že byla uzavírána mezi věřitelkou - [právnická osoba]., na straně jedné a účastníky jako spoludlužníky na straně druhé. Na jejím podkladě věřitelka poskytla účastníkům úvěr ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 4,99% p.a., resp. podle dodatku ve výši 2,39%.

5. Z výpisů z účtu stavebního spoření, z výpisu z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru pod č. [hodnota], za období od [datum] do [datum], má soud prokázáno, že žalobce hradil splátky na úvěr ze stavebního spoření tak, že uhradil v roce 2019 dne 31.

5. částku [částka]; dne 19.

6. částku [částka], dne 15.

7. částku [částka], dne 19.

7. částku [částka], dne 7.

10. částku [částka], dne 7.

11. částku [částka], dne 26. 11., 29.

11. částku celkem [hodnota] x [částka]. V roce 2020 žalobce uhradil dne 16.

4. částku [částka], dne 11.

5. částku [částka], dne 10.

8. částku [částka], v rámci exekuce dne 8.

10. částku [částka], dne 13.

10. částku [částka], dne 13.

11. částku [částka], dne 27.

11. částku [částka] a dne 15.

12. částku [částka]. V roce 2021 žalobce v rámci exekuce uhradil dne 12.

1. částku [částka], dne 15.

2. částku [částka], dne 12.

3. částku [částka], dne 12.

4. částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne 11. 10 2021 částku [částka]. V roce 2022 žalobce v rámci exekuce uhradil dne 13.

1. částku [částka], dne 15.

2. částku [částka], dne 15.

3. částku [částka], dne 13.

4. částku [částka] a dne 29.

8. částku [částka]. Celkem tedy žalobce po zániku SJM uhradil ze svého částku [částka].

6. Z trestního příkazu zdejšího soudu ze dne [datum] pod č.j.: [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že žalobce byl shledán vinným z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. c) tr. zák. a přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit od přesně nezjištěné doby v měsíci květnu 2018 do nejméně prosince 2019, když záměrně posílal svým čtyřem nezletilým dětem opakovaně a dlouhodobě vulgární a hanlivé SMS zprávy. V důsledku těchto zpráv starší z dětí odmítají osobní kontakt s otcem. Žalobci pak byl uložen peněžitý trest v celkové výši [částka] a současně mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zkušební dobou na 30 měsíců. Současně bylo žalobci uloženo omezení ve formě povinnosti zdržet se ve zkušební době nežádoucích a ze strany poškozené nevyžádaných kontaktů s poškozenou žalovanou a zdržet se zasílání vulgárních či jinak nevhodných zpráv žalované a nezletilým dětem.

7. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j.: [spisová značka], má soud prokázáno, že odvolací soud dospěl k závěru, že výživné pro nezletilou [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pro každou v částce [částka] měsíčně a výživné pro nezletilého [Anonymizováno] a nezletilou [Anonymizováno] pro každého z nich v částce [částka] měsíčně odpovídá schopnostem a možnostem povinného žalobce. Z odůvodnění se mimo jiné podává, že „žalovaná připustila, že žalobce převzal závazky z doby jejich vzájemného soužití. Matka (žalovaná) byla posuzována bez závazků na rozdíl od otce (žalobce), jemuž naopak v souvislosti s insolvenčním řízení žalované vzrostly splátky úvěru dvojnásobně. Odvolací soud zohlednil skutečnost, že životní úroveň otce je výrazně nižší, než v době předchozího soudního rozhodování zejména proto, že ze svých výlučných prostředků splácí dluhy patřící do zaniklého SJM a do podílového spoluvlastnictví.

8. Z výslechu žalované jako účastnice řízení soud zjistil, že je zaměstnána u [právnická osoba] v [Anonymizováno] jako referentka s čistým měsíčním příjmem [částka]. Další příjmy tvoří přídavky na děti ve výši [částka], výživné [částka], příspěvek na mobilitu [částka] a příspěvek na péči [částka]. Výdaje naopak tvoří nájemné ve výši [částka], zálohy na elektřinu [částka], telefony [částka] měsíčně, stravné a internát pro dceru [částka] měsíčně, strava pro ni [právnická osoba] zhruba ve výši [částka], drogerie, odívání zhruba [částka] měsíčně a [částka] měsíčně výdaje spojené s provozem auta. Žalobce nad rámec výživného [právnická osoba] ničeho nepřispívá.

9. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení této věci nemají význam.

10. Podle § 3028 odst. 1, 2 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Protože v dané věci zaniklo SJM účastníků po [datum], podléhá režim jeho vypořádání soudem již podle příslušných ustanovení o.z., a to bez ohledu na skutečnost, že manželství účastníků, a tedy i jejich společné jmění manželů, resp. některé z vypořádávaných položek, vznikly za účinnosti předchozí právní úpravy.

12. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

13. Podle § 736 věta první o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

14. Podle § 740 věta první o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud.

15. Podle § 765 odst. 2 o.z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

16. Podle § 742 odst. 1 písm. o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

17. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

18. V souzené věci je třeba zdůraznit, že žalobce podal žalobu poslední den tříleté lhůty od zániku majetkového společenství. Z judikatury dovolacího soudu se přitom podává, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tzv. pravidlo tří let pak brání tomu, aby se účastníci po uplynutí této lhůty domáhali vypořádání věcí, hodnot či závazků, které do té doby nebyly předmětem řízení, ohledně nich nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a prováděno žádné dokazování, tj. procesnímu postupu, kdy se po uplynutí tří let objeví v řízení zcela nová tvrzení a nové důkazy k věcem (hodnotám či nárokům), které se do té doby nestaly předmětem řízení, nebyly ohledně nich uplatněny ani žádná tvrzení či skutečnosti a ve vztahu k nim nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při posouzení toho, zda hodnota navržená k vypořádání, byla učiněna předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů, je nutno zohledňovat také individuální okolnosti každého případu.

19. V projednávané věci je tedy nutné přihlédnout k tomu, že žalobce ve své žalobě doručené soudu dne [datum] ohledně závazků, které měly vzniknout za trvání manželství, pod bodem V. uvedl, že „se domáhá vypořádání všech výše uvedených závazků, neboť tyto uhrazuje z vlastních prostředků od doby právní moci rozsudku o rozvodu manželství.“ Žalobce tyto závazky přitom specifikoval jako závazek ze smlouvy o úvěru č. [IBAN] ze dne [datum]; závazek ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření pod č. [hodnota] ze dne [datum]; a další úvěry označil jako „[Anonymizováno] a přeprodané nesplacené závazky a dluhy pí [jméno FO]“ bez další konkretizace.

20. Následně byl žalobci v souladu s ustanovením § 30 o.s.ř. k ochraně jeho zájmů ustanoven právní zástupce. Ve spolupráci s ním žalobce ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že žádá vypořádání vnosů na úhradu společného závazku spojeného s pořízením bytové jednotky č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [Jméno advokátky B]. Při jednání soudu konaném dne [datum] žalobce výslovně uvedl, že mu jde o vypořádání vnosu na úhradu společného závazku u [právnická osoba]., s tím, že jiné závazky k vypořádání, resp. vnosy do SJM, neuplatňuje. V této souvislosti s odkazem na uvedené podání ze dne [datum] vzal žalobu zpět ohledně původně uplatněných dalších položek a soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

21. Ve svém podání ze dne [datum] žalobce však žalobu nově rozšířil, když uplatňoval vnos spojený s úhradou dlužné kupní ceny za pozemky, kterou zaplatil dne [datum] paní [jméno FO] ve výši [částka]. Tuto položku soud nevypořádával, neboť dospěl k závěru, že nebyla uplatněna řádně a včas před uplynutím lhůty tří let od zániku společného jmění manželů.

22. Předmětem vypořádání tak zůstal „vnos“ v podobě zaplacených splátek na úvěr u [právnická osoba]. pod č. [hodnota]. V průběhu řízení tak mohl žalobce již pouze upřesňovat skutková tvrzení ohledně takto konkrétně uplatněné položky.

23. Na tomto místě považuje soud za nezbytné zdůraznit, že Nejvyšší soud již v poměrech obč. zák. formuloval v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné závěr, že jestliže se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé obč. zák. Tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů. Závěr, že plnění poskytnuté jedním z manželů z jeho výlučného majetku na úhradu dluhu tvořícího SJM je třeba považovat za vnos, jehož režim podléhá § 742 odst. 1 písm. c) o. z., je ostatně sdílen jednotně i odbornou literaturou (k tomu srovnej Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, str. 378; Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655–975. [adresa]: Leges, 2016, str. 636). To platí s přihlédnutím k § 736 větě druhé o. z. i pro plnění, která z výlučného majetku na úhradu společných dluhů poskytl některý z manželů po zániku SJM.

24. V řízení bylo prokázáno, že za manželství vznikl účastníkům závazek ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] ze dne [datum], na který žalobce po datu zániku společného jmění manželů účastníků, tj. za období od [datum] do [datum], sám ze svých výlučných prostředků uhradil celkem [částka].

25. Naopak soud jako vnos nezohlednil částku připsaných úroků z vkladu dne [datum] ve výši [částka] a částku státní podpory připsanou dne [datum] ve výši [právnická osoba] Kč. Soud vyšel z úvahy, že u obou částek se jedná o přírůstky (aktiva). V případě státní podpory jde o přírůstek vztahující se ke společnému závazku a tudíž náleží oběma účastníkům, byť bankovní účet byl veden pro žalobce. V případě úroků z vkladů pak není jasné, za jaké období a z jakých vkladů byly kapitalizovány s tím, že následně částka úroků byla navíc snížena o daň a tudíž nemohla být započtena v plné výši. Rozhodující však bylo, že tato aktiva byla opět uplatněna až po uplynutí lhůty 3 let a tudíž nemohla být již vypořádávána.

26. Dále se soud zabýval námitkami žalované. Předně žalovaná jako obranu vznesla námitku započtení pohledávky tvořené bezdůvodným obohacením za výlučné užívání bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterou měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví v rozsahu každý , za období od [datum] do února 2023 ve výši [částka], částkou [částka] uhrazenou za domovní poplatky, částkou [částka] za dluh vymáhaný exekučně, částkou [částka] v rámci vypořádání kupní ceny a částkou [částka] uhrazenou v rámci jejího oddlužení na platbách spojených s užíváním bytové jednotky. K této námitce započtení soud nepřihlížel. Především rozhodnutí soudu o vypořádání zaniklého SJM má konstitutivní povahu a zakládá tak práva a povinnosti teprve do budoucna. Právo na zaplacení vypořádacího podílu tak vzniká až právní mocí tohoto rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze případně namítat započtení. Navíc žalovaná v předmětném řízení uplatňovala jednak pohledávky, které vůbec netvořily součást SJM (tzv. nadužívání bytové jednotky v podílovému spoluvlastnictví a domovní poplatky s tím spojené), jednak možná i tvořily součást SJM, ale uplynutím tří let od zániku SJM k nim nastoupila nevyvratitelná domněnka jejich vypořádání ve smyslu § 741 o.z.

27. Dále žalovaná namítala, že jí v rámci insolvenčního řízení a po splnění oddlužení bylo přiznáno osvobození od zbytku dluhů mimo jiné i ve vztahů k věřitelům, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Má tedy za to, že není povinna ani žalobci tedy cokoliv splácet. Tato námitka je zcela lichá. Pokud insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podá pouze jeden z (bývalých) manželů, k "oddlužení zaniklého SJM" nedojde, i když bude na konci oddlužení tomuto manželu – dlužníku přiznáno osvobození od zbytku jeho dluhů (§ 414 insolvenčního zákona). Naopak tyto dluhy budou i nadále vymožitelné z veškerého majetku náležejícího do jejich dosud nevypořádaného SJM.

28. Konečně se soud zabýval požadavkem žalované na disparitu podílu. Žalovaná naplnění podmínek pro odklon od principu rovnosti spatřovala v tom, že žalobce se od května 2018, kdy se i s dětmi odstěhovala ze společné domácnosti, o děti nestará. Styk s dětmi mu byl zakázán. Navíc se vůči dětem dopustil trestného činu ohrožování výchovy dítěte a trestného činu nebezpečného vyhrožování, kterého se dopustil i vůči ní. Žalovaná dále zdůraznila, že finanční zátěž spojená s úhradou nákladů na výchovu dětí pak spočívá převážně na ní, když žalobce hradí nízké výživné. Žalovaná k tomu sama uvedla, že důvodem pro nízké výživné byly mimo jiné i exekuce vedené na majetek žalobce. V neposlední řadě se žalovaná dovolávala velmi nepříznivého zdravotního stavu dcery [Anonymizováno]. Žalovaná má ze všech shora uvedených důvodů za to, že její podíl na uvedeném „dluhu“ není polovina ale maximálně čtvrtina.

29. V případě, že druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a v mezích jeho možností o společný majetek, je tak rozhodnutí o disparitě podílů naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. Při vypořádání společného jmění manželů je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], stejně v poměrech SJM např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

31. V souzené věci však soud neshledal žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly průlom do zásady, že podíly obou účastníků mají být stejné.

32. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobce byl shledán vinným z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. c) tr. zák. a přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit od přesně nezjištěné doby v měsíci květnu 2018 do nejméně prosince 2019, když záměrně posílal svým čtyřem nezletilým dětem opakovaně a dlouhodobě vulgární a hanlivé SMS zprávy. V důsledku těchto zpráv starší z dětí odmítají osobní kontakt s otcem. Tyto skutečnosti je však třeba hodnotit v kontextu dalších zjištěných okolností. Nelze totiž přehlédnout časové souvislosti. Žalobce se společensky škodlivého a protiprávního jednání začal dopouštět evidentně od doby, kdy se žalovaná dne [datum], jak sama uvedla, i s dětmi odstěhovala ze společné domácnosti. Nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by se žalobce závadného jednání – jakéhokoliv násilí, dopouštěl ve vztahu k dětem či k žalované i v době, kdy všichni žili ve společné domácnosti. Ostatně ani z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, nevyplynulo, že by příčinou rozvratu manželství bylo násilné chování žalobce. Naopak mezi účastníky bylo nesporné, že hlavní příčinou rozvratu manželství bylo to, že žalovaná navázala mimomanželský vztah. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce emočně vůbec nezvládl rozpad rodiny a situaci patologicky vyhrotil, když své pocity ublížení ventiloval zcela nesmyslně i ve vztahu k dětem. Nicméně za toto své protiprávní jednání byl zcela v souladu s trestním právem potrestán, což naopak není primárním účelem vypořádání SJM.

33. V řízení bylo rovněž prokázáno, že oba účastníci v manželství hospodařili tak, že se opakovaně zadlužovali a společný majetek jim byl v rámci exekuce zpeněžen a výtěžek použit v převážné míře na úhradu společných dluhů a závazků. Přitom nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by se na nadměrném zadlužení podílel některý z účastníků větší měrou. Ve prospěch žalobce naopak svědčí to, že měl snahu dluhy splácet a dopadly na něj o to více, když žalovaná se dluhů zbavila tím, že prošla oddlužením.

34. Disparitu podílu nemůže bez dalšího založit ani skutečnost, že žalovaná v současné době výlučně pečuje o dceru [Anonymizováno], jejíž zdravotní stav je dlouhodobě velmi nepříznivý. Je zcela mimo vší pochybnost, že míra kvality života žalované jako pečovatelky a jejího celého rodinného společenství je tím významně negativně ovlivňována. Žalobce však za tuto realitu, která v rodině po rozvodu manželství účastníků logicky nastala, nelze sankcionovat tím, že soud rozhodne o disparitě podílu.

35. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že nebyly prokázány žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily pro disparitu podílu na vynaloženém vnosu.

36. Soud proto uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci jako majetkovou náhradu za uskutečněný „vnos“ na vyrovnání podílu částku [částka] (1/2 z 218.357,85).

37. Žalovaná v této souvislosti opět s odvoláním na své majetkové a sociální poměry navrhovala, aby jí případná povinnost k plnění byla uložena ve splátkách po [částka] měsíčně.

38. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

39. Obecně platí a je žádoucí, aby majetkové poměry mezi bývalými manžely byly vypořádány ve lhůtě co nejkratší. Lhůta k plnění pohybující se v řádu více let je naprosto a zcela výjimečná a její opodstatněnost může být odůvodněna jen zcela mimořádnými okolnostmi konkrétního případu (např. souhlasem bývalého manžela). K uvedenému srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

40. V konkrétních poměrech souzené věci by to tedy znamenalo, že by lhůta k plnění částky [částka] trvala 18 let! Je zcela evidentní, že stanovení takové lhůty pro uhrazení vypořádacího podílu žalobci nemá s principem spravedlnosti nic společného, čehož si i sama žalovaná musela být vědoma. V této souvislosti přitom nelze přehlédnout, že v předmětném řízení soud svým usnesením ze dne [datum] pod č.j. [spisová značka] nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků poté, co se podrobně zabýval jejími majetkovými a výdělkovými poměry. Žalovaná se do tohoto rozhodnutí ani neodvolala a usnesení tak nabylo právní moci dne [datum]. Citované usnesení je součástí spisu, a proto na něj soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje. Lhůtu k plnění soud tak pouze s ohledem na výši částky stanovil 90 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na závěry vyjádřené ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, které nově určilo, že v případě řízení, která mají povahu tzv. iudicium duplex, je východiskem, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to za předpokladu, že nejsou v daném případě naplněny důvody zvláštního zřetele hodné (např. šikanózní výkon práva, obstrukční chování ztěžující včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužití procesního práva atd.). V projednávané věci však takové skutečnosti nebyly zjištěny. Soud proto rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

42. Podle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce byl od poplatku osvobozen. Vzhledem k výsledku řízení, když žalobce byl ve věci úspěšný, je žalovaná povinna zaplatit tomu odpovídající soudní poplatek dle položky 6 bod 1. Sazebníku (výrok III. tohoto rozsudku).