28 Co 202/2024 - 224

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] 1. díl zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] obě zastoupené advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 5. 2024, č. j. 13 C 87/2022-145, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výrocích IV., V. a VI. tak, že účastnice jsou povinny nahradit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] na nákladech řízení státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyně [částka] a žalované společně a nerozdílně [částka]; ve výrocích I., II., III. a VII. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemkům parc. č. st. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (zahrada) o výměře [Anonymizováno] m2 a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (ostatní plocha) o výměře [Anonymizováno] m2, zapsaným na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa] u Veltrus, obec [adresa] (dále jen „nemovité věci“ nebo „společné nemovité věci“- výrok I.), nemovité věci přikázal do podílového spoluvlastnictví první a druhé žalované, první žalované v rozsahu ideálních a druhé žalované v rozsahu ideálních [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (výrok II.), druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.), každé z účastnic povinnost nahradit České republice do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa] na nákladech řízení částku [částka] (výroky IV. až VI.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitých věcí, žalobkyně v rozsahu [Anonymizováno], první žalovaná v rozsahu [Anonymizováno] a druhá žalovaná v rozsahu . Žalované nemovité věci užívají k bydlení. Jde o rodinný dům se dvěma obyvatelnými podlažími a zahradu. Před podáním žaloby jednaly účastnice o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nedošlo k dohodě o výši přiměřené náhrady. Na nemovitých věcech vázne předkupní právo oprávněné České republiky k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a zástavní právo, jímž jsou zatíženy nemovité věci vyjma pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na základě zástavní smlouvy první žalované a jejího zesnulého manžela, kterým je zajištěn závazek žalobkyně a jejího manžela vůči [právnická osoba]., ve výši [částka] na základě smlouvy o úvěru. Ke dni [datum] činila nesplacená výše úvěru [částka] (jistina včetně úroků), k tomuto dni banka neevidovala žádnou částku po splatnosti. Druhá žalovaná podala u [právnická osoba]., žádost o hypoteční úvěr ve výši [částka]. Tržní cena nemovitých věcí je podle znaleckého posudku [částka], existence předkupního práva ji snižuje o [částka]; zástavní právo na výslednou cenu vliv nemá, ta se podle znalkyně stanovuje bez zohlednění zástavního práva.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1140, § 1142, § 1147 a § 1150 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podílové spoluvlastnictví zrušil, neboť účastnice nechtějí setrvat ve spoluvlastnictví. Nemovité věci nejsou reálně dělitelné podle podílů účastnic, mezi nimiž jsou napjaté vztahy, a tvoří jednotný funkční celek umožňující bydlení pro jednu domácnost. Spoluvlastnický podíl žalobkyně byl k návrhu všech účastnic přikázán druhé žalované, schopné zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu. Přiměřená náhrada představuje [Anonymizováno] obvyklé ceny zjištěné znaleckým posudkem [částka] snížené o [částka] z důvodu existence předkupního práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tj. částku [částka]. Neovlivňuje ji zástavní právo, neboť výše dosud nesplacené pohledávky žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, s připočtením přiměřené náhrady, je výrazně nižší než současná tržní hodnota nemovitých věcí a úvěr je žalobkyní řádně a včas splácen. Soud prvního stupně neshledal důvody pro snížení či odepření přiměřené náhrady z důvodu rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Jimi nejsou skutečnost, že na nemovitých věcech vázne zástavní právo zajišťující pohledávku žalobkyně, které brání žalovaným v dispozici s nemovitými věcmi a žalobkyně nemá snahu vyrovnat tato omezení plynoucí ze zástavy, když první žalovaná a její zesnulý manžel uzavřeli zástavní smlouvu zajišťující pohledávku žalobkyně zcela dobrovolně, a druhá žalovaná přijala dobrovolně v dědickém řízení spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, které v té době byly zástavním právem zatíženy. Ani skutečnost, že žalované na rozdíl od žalobkyně dlouhodobě a aktivně pečují o společnou věc, či že se žalovanými sdílí domácnost i další osoby, které jsou na jejich péči odkázané, když vztahy mezi účastnicemi jsou konfliktní a žalobkyně nemovité věci neužívala. Ani že žalobkyně se nepodílela na nákladech spojených s údržbou, správou a investicemi do nemovitých věcí, neboť žalované mají právní nástroje umožňující jim tento stav řešit. A naopak žalované žalobkyni nehradí nic za užívání nemovitých věcí nad rámec svých podílů. Soud nepřihlédl ani k námitce, že žalobkyni nevznikne při nepřiznání přiměřené náhrady žádná újma, jestliže nemovité věci neužívala.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, když všechny účastnice měly v řízení částečný úspěch.

5. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uložil soud všem účastnicím podle výsledku řízení rovným dílem nahradit státu náklady řízení zaplacené státem ve výši [částka], když na znalečném bylo zaplaceno [částka], z toho [částka] ze složené zálohy.

6. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobkyně i žalované, žalobkyně proti výrokům IV. až VII. a žalované proti výrokům III. a VII.

7. Žalobkyně se domáhala změny rozsudku v jí napadené části a uložení žalovaným povinnosti nahradit jí náklady řízení a nahradit náklady řízení státu. Svoje odvolání vzala při odvolacím jednání zpět a odvolací soud podle § 207 odst. 2 věty první o. s. ř. odvolací řízení o odvolání žalobkyně zastavil.

8. Žalované se domáhají zrušení rozsudku v jimi napadené části a v tomto rozsahu vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Mají za to, že jsou zde důvody pro mimořádné snížení, respektive nepřiznání přiměřené náhrady žalobkyni. Podstatná část nemovitých věcí je zatížena zástavním právem k zajištění úvěru žalobkyně a jejího manžela a tato skutečnost by se měla promítnout do úvah o určení výše přiměřené náhrady, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Zástavní právo však soud prvního stupně nezohlednil z důvodů, které jsou přiléhavé v situaci, kdy by byl zajištěn zástavním právem úvěr spoluvlastníků, který by se vztahoval ke společným nemovitým věcem. V projednávané věci však nebyl úvěr čerpán na pořízení nemovitých věcí, žalované nikdy nebyly úvěrem vázány a neměly z něj žádný prospěch. Aktuální platební schopnost žalobkyně nemění nic na tom, že do jeho úplného splacení existuje riziko, že přestane-li úvěr splácet, bude podstatná část nemovitých věcí zpeněžena a kupní cena při zpeněžení nebude odpovídat ceně zjištěné soudem, neboť znalecký posudek zástavní právo nezohlednil. Dále bude výtěžek snížen o dluh žalobkyně, který je oproti přiměřené náhradě téměř dvojnásobný. Náklady zástavního věřitele na zpeněžení zástavy přitom ponesou žalované podle § 1359 odst. 2 o. z. Žalobkyně není nucena použít přiměřenou náhradu na umoření části dluhu z úvěru. Nebyla ani ochotna přistoupit na řešení, aby došlo ke změně předmětu zástavy na nemovité věci žalobkyně. Soud prvního stupně nezohlednil, že jediná okolnost, která žalobkyni bránila v nesplácení úvěru, mohla být ta, že byla spoluvlastnicí předmětu zástavy a mohla tak tratit sama. Chová-li se zavrženíhodným způsobem k vlastní dceři, je důvodný předpoklad, že se její zášť projeví i vůči žalovaným, které jsou podle ní strůjkyněmi jejích problémů. Soud prvního stupně bez racionálního odůvodnění nemotivoval žalobkyni ke smírnému řešení v podobě změny předmětu zástavy pod sankcí nepřiznání přiměřené náhrady či učinění platebního místa k zaplacení přiměřené náhrady zástavního věřitele. Zástavním právem jsou žalované omezeny a žalobkyně nebyla ochotna na jejich návrhy konstruktivně reagovat. Bez souhlasu zástavního věřitele nemohou žalované zástavu převést, pronajmout apod., přitom jsou povinny o předmět zástavy pečovat, předcházet zhoršení jeho stavu, mít sjednáno jeho pojištění a v případě nové stavby uzavřít novou zástavní smlouvu. Dodržování těchto povinností je zajištěno smluvní pokutou. Žalobkyně tyto negativní skutečnosti žalovaným nekompenzovala a na správě společné věci se nikdy nepodílela. Soud nezohlednil, že došlo ke zhoršení vztahů mezi účastnicemi v důsledku incidentů způsobených žalobkyní, která svým chováním vůči nezletilé dceři v druhé polovině roku 2021 zapříčinila, že ji svěřil nalézací soud do péče první žalované a vedl v této souvislosti vůči žalobkyni i [podezřelý výraz] řízení. Na jeho rozsudky bezprostředně navazovaly výzva žalobkyně, předžalobní výzva a žaloba v této věci. Přiměřenou náhradu je třeba určit a korigovat i z hlediska dobrých mravů. Nelze ji mechanicky určit z ceny obvyklé, neboť účelem jejího poskytnutí je vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tedy zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obsahuje pouze popis jednotlivých důkazů, parafráze tvrzení účastníků, obecná teoretická východiska bez přiléhavé vlastní aplikace na projednávanou věc. Nerozvedená úvaha nalézacího soudu, že nelze přihlížet k námitce žalovaných, že žalobkyni nepřiznáním náhrady nevznikne žádná újma, není přesvědčivá ani přezkoumatelná. Soud prvního stupně nezohlednil, že se žalobkyně po nabytí vlastnického práva dobrovolně nikdy nechopila držby nemovitých věcí, nepodílela se na jejich správě či nákladech. Neaplikoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož spoluvlastník, který se „držby nechopil, nevykonával spoluvlastnické právo, tudíž se ani nepodílel na správě a údržbě domu, proto ani neměl v této souvislosti žádné výdaje a neposkytnutím náhrady mu nevznikne žádná újma“, a ani neozřejmil, proč na projednávaný případ tento právní názor nevztáhl. Přiznaná přiměřená náhrada je mimořádně nepřiměřená, neboť žalobkyni jako vylučovanému spoluvlastníkovi újma nevznikne, neboť nepřichází o věc, kterou by dosud aktivně a dobrovolně užívala se všemi výhodami a povinnostmi. Byl-li soud přesvědčen o svých závěrech, měl předejít překvapivému rozhodnutí tak, že žalované seznámí s předběžným právním názorem, aby mohly účinně argumentovat a zaujmout odpovídající procesní postoj. V takovém případě by navrhly analogickou aplikaci částečného převzetí hypotekárního dluhu žalobkyně podle § 1888 odst. 2 o. z. za současné ingerence zástavního věřitele žalobkyně. Tím mohlo dojít k aktivnímu jednání žalovaných se zástavním věřitelem k částečnému umoření dluhu z úvěru ve formě přiměřené náhrady. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle stanoviska Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/2023, ale nevyložil je řádně, neboť účastníku řízení lze přiznat náklady řízení, existují-li proto zvláštní důvody, jimiž jsou podle Ústavního soudu nezájem spoluvlastníka o konstruktivní vyřešení věci a neochota k dohodě, byť proti ní neuplatní rozumné důvody. Před řízením žalované označovaly výši přiměřené náhrady za neadekvátní s ohledem na absenci výkonu práv a povinností žalobkyně plynoucí z držby. Navrhly vyplacení přiměřené náhrady při změně předmětu zástavy, na což žalobkyně nereagovala a podala žalobu; k smírným návrhům žalovaných žalobkyně nezaujala postoj ani v řízení a odmítla i mediaci.

9. Žalobkyně k odvolání žalovaných uvedla, že nepřevedla zástavní právo na své nemovité věci, protože v souvislosti s digitalizací k nim byla zrušena přístupová cesta. Tento problém řeší. V současné době by žádná banka k zajištění pohledávky neakceptovala nemovité věci bez zajištění přístupu. Žalobkyně ještě neví, jak naloží s přiměřenou náhradou. Řízení zahájila proto, že nechce být spoluvlastníkem nemovitých věci, které nemůže využívat. Nesouhlasí s poukázáním přiměřené náhrady na zaplacení úvěru. Vyplacením přiměřené náhrady bance nelze zasahovat do závazkového vztahu mezi bankou a žalobkyní, nelze „vnucovat plnění bance, kdy nejde o nějakou mimořádnou splátku, taková platba by mohla znamenat i sankce pro žalobkyni a jejího manžela“. [podezřelý výraz] řízení bylo ukončeno s tím, že jde o přestupek, o něm dosud nebylo rozhodnuto. Nezletilá dcera žalobkyně, která byla svěřena do péče první žalované, byla pro její „tristní“ péči vrácena zpět do péče rodičů. Žalobkyně se nemohla ujmout držby pro existenci konfliktních vztahů mezi účastnicemi. Přijetí dědictví žalobkyní přineslo nelibost žalovaných. Žalobkyně byla tlačena, aby se všeho vzdala. Žalobkyni je několik let znemožňován výkon vlastnického práva. Považuje za lichý argument, aby byla z důvodu existence zástavního práva snížena přiměřená náhrada, neboť realizace zástavního práva nehrozila a nehrozí. Žalované nikdy nebyly vystaveny situaci, kdy by musely něco zaplatit na zajištěnou pohledávku a do vlastnictví vstupovaly s vědomím existence zástavního práva. Žalobkyni by mělo být přiznáno právo alespoň na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť ze strany žalovaných jde o sofistikovaný postup, jak ji připravit o přiměřenou náhradu.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaných bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je zčásti důvodné, i když z jiných než namítaných důvodů.

11. Odvoláním proti výroku III. o výši přiměřené náhrady jsou napadeny i výroky I., II. a IV. až VII. jako výroky závislé (srovnej § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 315/05, uveřejněný jako i dále uvedené rozhodnutí Ústavního soudu na www.nalus.usoud.cz).

12. Žalované předně namítaly nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Tuto námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Je třeba uvést, že přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle názoru odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti požadované ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., a je z něho zřejmé, jaké právní závěry a na základě jakých skutkových závěrů soud prvního stupně učinil.

13. K tomu je nutno uvést, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Jak vyplývá z obsáhlého odvolání žalovaných, obsah rozsudku soudu prvního stupně jim umožnil formulovat výhrady proti jeho závěrům.

14. K překvapivosti rozsudku soudu prvního stupně, jíž žalované rovněž namítají, je třeba uvést, že rozhodnutí soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, pokud by soud přihlížel při svém rozhodování k něčemu jinému, než co bylo za řízení tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo nebo co za řízení účastníci uplatnili, tedy jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než je známo také účastníkům řízení. Žádné ustanovení zákona soudu neukládá, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak hodlá věc rozhodnout, aby s nimi svůj zamýšlený názor předem konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit něco jiného pro případ, že by se ukázalo, že jejich dosavadní tvrzení nemohou vést k pro ně úspěšnému výsledku sporu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

15. Žalované dovozují překvapivost a nepředvídatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně z toho, že jim soud prvního stupně nesdělil, že přizná žalobkyni přiměřenou náhradu při zachování zástavního práva, aniž by platebním místem určil zástavního věřitele. Jejich názor odvolací soud nesdílí. Žalobkyně v řízení žádala přisouzení k jejím rukám přiměřené náhrady odpovídající výši jejího spoluvlastnického podílu na ceně obvyklé nemovitých věcí, nesouhlasila s jejím ponížením či nepřiznáním, a žalované nenavrhovaly zaplacení přiměřené náhrady na účet zástavního věřitele. Žalovaným nic nebránilo v argumentaci ustanovením § 1888 odst. 2 o. s. ř. ani v jednání se zástavním věřitelem.

16. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná.

17. Dokazování ještě doplnil zopakováním smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti uzavřené s [právnická osoba]., jako zástavním věřitelem a Pavlem a [Jméno zainteresované osoby 1/0] jako zástavci dne [datum], podle § 213 odst. 2 o. s. ř., z níž oproti soudu prvního stupně zjistil, že zástavci se zavazují po dobu trvání zástavního práva bez předchozího souhlasu zástavního věřitele zástavu nebo její část smluvně nepřevést, nepronajmout, nezatížit věcným břemenem a nezřídit k ní nebo k její části ani předkupní nebo užívací právo ve prospěch třetích osob, o zástavu řádně pečovat, zdržet se všeho, čím by se mohla zhoršit nebo její hodnota snížit k újmě zástavního věřitele a vyžádat si souhlas zástavního věřitele před případnými stavebními úpravy zástavy, které podle právní úpravy vyžadují stavební povolení stavebního úřadu. Dále poskytnout zástavnímu věřiteli na jeho žádost potřebnou součinnost, zejména umožnit prohlídku zástavy pracovníkům zástavního věřitele nebo jím pověřeným osobám a osobám je doprovázejícím, předložit požadované doklady a podat potřebná vysvětlení. Pokud kterékoliv z prohlášeních zástavce podle zástavní smlouvy je nepravdivé, nepřesné, neúplné, anebo v podstatném ohledu zavádějící nebo poruší-li zástavce kterýkoliv závazek podle zástavní smlouvy, je zástavní věřitel oprávněn v každém jednotlivém případě porušení zástavní smlouvy požadovat smluvní pokutu ve výši 1 % z úvěru. Zajištěn je úvěr č. [tel. číslo] ve výši [částka] a veškeré budoucí pohledávky zástavního věřitele do celkové výše [částka], které by mohly vzniknout od uzavření zástavní smlouvy do [datum].

18. A podle § 213 odst. 4 o. s. ř. aktuální zprávou [právnická osoba]., ze dne [datum], o stavu úvěru, z níž zjistil, že na úvěrový účet č. [č. účtu] při zachování aktuálních parametrů úvěru bude od [datum] do data splacení [datum] uhrazeno [částka] na jistině, [částka] na řádných úrocích; splátka pro aktuální období fixace do [datum] činí [částka]. Úvěr řádně splácen historicky není, aktuálně není evidována žádná dlužná splátka. Od poskytnutí úvěru byl účtován úrok z prodlení se splátkou dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka].

19. A výpisem z katastru nemovitostí pro obec [adresa], katastrální území [adresa], LV č. [hodnota] ze dne [datum], z něhož zjistil, že David a [Jméno zainteresované osoby 0/0] jsou zapsáni jako spoluvlastníci ve společném jmění manželů pozemků parc. č. st. 21 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [právnická osoba], víceúčelová, a parc. č. [hodnota] (zahrada) na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Nemovité věci nejsou nijak zatíženy.

20. Odvolací soud nedoplnil dokazování dalšími důkazy pro nadbytečnost, když skutkový stav měl pro rozhodnutí dostatečně zjištěn.

21. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2).

23. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

24. Podle § 1359 o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem (odst. 1). Zástavní věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva (odst. 2).

25. Podle § 1368 o. z. z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. Byl-li zajištěn nepeněžitý dluh, má se za to, že věřiteli náleží peněžité plnění do výše obvyklé ceny pohledávky v době vzniku zástavního práva; to platí i tehdy, je-li příslušenství zajištěného dluhu nepeněžité (odst. 1). Úhradou pohledávky ze zpeněžené zástavy vznikají zástavnímu dlužníku stejná práva, jako by dluh splnil sám (odst. 2).

26. Podle § 1888 odst. 2 o. z. přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.

27. Odvolací soud souhlasí rovněž s právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje. K odvolacím námitkám žalovaných uvádí:

28. Přikázání spoluvlastnického podílu představuje nucené odejmutí vlastnického práva, jež musí splňovat ústavní podmínky stanovené článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čímž je mimo jiné poskytnutí přiměřené náhrady, za kterou se považuje hodnotový ekvivalent vyjádřený v penězích umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Základem pro stanovení přiměřené náhrady je obvyklá cena společné věci, tedy cena v daném místě a čase v době rozhodování (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při stanovení přiměřené náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 15/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

29. Přiměřenou náhradu, která náleží spoluvlastníkovi, jehož spoluvlastnický podíl byl přikázán v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ostatním spoluvlastníkům, lze snížit či odepřít s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 o. z., ale pouze ve zcela výjimečných případech při zásadním rozporu jednání účastníků s dobrými mravy (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Protože ustanovení § 2 odst. 3 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, je na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Primárně se musí jednat o okolnosti vztahující se k vypořádávaným nemovitým věcem nebo o okolnosti, které se jich nějakým významným způsobem dotýkají (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že skutečnost, že zástavní právo zajišťující pohledávku žalobkyně vůči zástavnímu věřiteli na společných nemovitých věcech bylo zřízeno se souhlasem první žalované a jejího tehdejšího manžela jako spoluvlastníka již v roce 2007 a od té doby omezovalo spoluvlastníky (tehdy první žalovanou a jejího zemřelého manžela) ve stejném rozsahu, jak je tomu nyní a jak vyplývá z ujednání v zástavní smlouvě (bod 17. odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobkyně i obě žalované nabyly spoluvlastnický podíl po zemřelém manželovi první žalované a otci žalobkyně a druhé žalované v dědickém řízení a musely si tak být vědomy, že nemovité věci jsou zatíženy zástavním právem znamenajícím pro spoluvlastníky jistá omezení. Žalobkyně přitom nemůže zástavní právo převést na své jiné nemovité věci, neboť, jak uvedla, k nim pozbyla přístup po veřejné komunikaci a za takové situace by zástavní věřitel se změnou zástavy těžko souhlasil. Žalované uvádí, že žalobkyně nemá snahu tato omezení ze zástavní smlouvy vyrovnat, nicméně ani netvrdily jakým jiným způsobem by tak měla učinit a že to po ní, a jak, požadovaly. Se žalovanými lze souhlasit v tom, že se starají o údržbu a správu společných nemovitých věcí, které užívají, a že jim za to žalobkyně neposkytuje žádnou náhradu. Současně však, jak správně poznamenal soud prvního stupně, žalované ani netvrdily, že by nějaké (a jaké) náklady na správu a údržbu nemovitých věcí po žalobkyni požadoval; nadto mají jiné právní prostředky, jak se takové náhrady po žalobkyni jako spoluvlastnici, nebude-li se chtít na nákladech podílet dobrovolně, domoci (např. podle ustanovení § 1136 o. z.). V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalované nemovité věci spolu s dalšími osobami v plném rozsahu bez náhrady užívají. Žalovanými vytýkané jednání žalobkyně, tedy nepovažuje odvolací soud za odporující dobrým mravům, ani za jednání vedoucí ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, tedy za důvod, proto který by žalobkyni nebyla přisouzena žádná, případně jen snížená, náhrada za její spoluvlastnický podíl. Se žalovanými nelze souhlasit v tom, že žalobkyni nevznikne žádná újma tím, že přijde o svůj spoluvlastnický podíl, jestliže nemovité věci dosud (a to již od nabytí spoluvlastnického podílu) neužívala. Přestože žalobkyně nemovité věci neužívá, je vlastníkem spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální , který má majetkovou hodnotu, a jestliže by její spoluvlastnický podíl byl přikázán v tomto řízení žalovaným, aniž by za to žalobkyni zaplatily, znamenalo by to, že by žalobkyně přišla o majetkovou hodnotu bez jakékoliv náhrady, což je zásadně v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Dovolávají-li se žalované rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z něhož citují pasáž: „se stát držby podílu nechopil, nevykonával spoluvlastnické právo, tudíž se nepodílel ani na správě a údržbě domu – neměl tedy v této souvislosti žádné výdaje a neposkytnutím náhrady mu nevznikne žádná újma.“, pak přehlíží, že tato okolnost sama o sobě nebyla důvodem v uvedené věci pro nepřiznání přiměřené náhrady. Hlavními důvody bylo, že právní předchůdce a současně příbuzný spoluvlastníka byl nelegitimním způsobem perzekuován, zemřel ve vězení, stát spoluvlastnický podíl nabyl nelegitimním způsobem na základě později zrušeného rozsudku v [podezřelý výraz] věci a držby podílu se nechopil, čímž [podezřelý výraz] rozsudek v části týkající se spoluvlastnického podílu nebyl nikdy ani fakticky vykonán. Sama skutečnost, že se spoluvlastník nechopí držby společné věci a spoluvlastnické právo nevykonává, nemůže být tedy důvodem, aby byl svého spoluvlastnického podílu zbaven bez náhrady.

31. Se žalovanými lze souhlasit v tom, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít v úvahu všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny, která je cenou „tržní“ (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Jsou-li nemovité věci, jež jsou předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví, zatíženy právními vadami, měla by se tato skutečnost promítnout do úvah o určení výše přiměřené náhrady (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

32. V projednávané věci nezohlednil soud prvního stupně zástavní právo v ceně obvyklé ani v přiměřené náhradě. S jeho závěry odvolací soud souhlasí. Má za to, že existence zástavního práva v projednávané věci neovlivní výši přiměřené náhrady, neboť žalobkyně jako obligační dlužník nadále svoji povinnost vůči zástavnímu věřiteli plní. Je pravda, že v minulosti se žalobkyně několikrát se splátkou opozdila, vždy to však bylo, s přihlédnutím k výši úroku z prodlení (bod 18. odůvodnění tohoto rozsudku), v řádu několika dní. Není tak důvod, byť již nebude spoluvlastníkem zástavním právem zatížených nemovitých věcí, domnívat se, že bude postupovat jinak do budoucna, jestliže stále zůstává dlužníkem obligačním. Ostatně žalované jako zástavní dlužníci nemusely dosud nic na obligační dluh žalobkyně plnit, nikdy ani o plnění (nic takového netvrdily) nebyly zástavním věřitelem žádány. Žalobkyně plnila na svůj dluh i v době, kdy ještě nebyla spoluvlastníkem nemovitých věcí. Analogická aplikace ustanovení § 1888 odst. 2 o. z. nepřipadá do úvahy s přihlédnutím k tomu, že v projednávané věci vydává soud konstitutivní rozhodnutí, které konstituje zcela nové vlastnické poměry, není proto na daný případ možné aplikovat právní úpravu, která se vztahuje na převod vlastnického práva právním jednáním. Žalované se tak rozhodnutím soudu nestanou obligačními dlužníky, tím nadále zůstane žalobkyně (spolu s manželem, který byl účasten úvěrové smlouvy s [právnická osoba].). I v krajním případě, že by došlo k výkonu zástavního práva a žalované jako zástavní dlužníky stíhala povinnost hradit zástavnímu věřiteli nutné náklady při výkonu zástavního práva vynaložené (§ 1359 odst. 2 o. z.), měly by vůči žalobkyni jako obligačnímu dlužníku nárok na úhradu pohledávky ze zpeněžené zástavy za použití § 1368 odst. 2 o. z. podle § 1937 odst. 2 a § 1938 o. z. Nadto je obligačním dlužníkem i manžel žalobkyně a žalobkyně spolu s ním jsou spoluvlastníky nemovitých věcí v katastrálním území [adresa]; a byť je jejich hodnota snížena neexistencí přístupové cesty, nějakou hodnotu mají. Nelze souhlasit s tím, že by kupní cena zástavy byla nižší než cena obvyklá stanovená v tomto řízení z důvodu, že znalkyně nezohlednila zástavní právo, za situace, kdy nesplacený dluh žalobkyně a jejího manžela je několikanásobně nižší než cena obvyklá nemovitých věcí a zástavní věřitel by se tak byl bez problémů z kupní ceny přednostně uspokojil a kupující by získal nemovité věci zástavním právem nezatížené.

33. K námitce žalovaných, že přiměřená náhrada mohla být uložena k zaplacení k rukám zástavního věřitele, odvolací soud uvádí, že občanský soudní řád, ani občanský zákoník neobsahují právní úpravu, která by umožňovala soudu nařídit vyplacení částky na zaplacení přiměřené náhrady ze zrušeného a vypořádaného spoluvlastnictví na určitý, konkrétní účet. Je-li třeba dlužnou částku splnit bezhotovostním převodem, je na věřiteli, aby (případně i na výzvu dlužníka) poskytl dlužníkovi údaje potřebné ke splnění dluhu. Dlužník volbu účtu u peněžního ústavu, na který má být částka poukázána, nemůže ovlivnit. Je věcí věřitele, jak bude s přijatou částkou nakládat. Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že „v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak soud nemůže nařídit bez souhlasu účastníků vyplacení částky na vyrovnání vypořádacího podílu na účet u peněžního ústavu, na kterém je veden společný dluh účastníků.“ Jeho závěry jsou aplikovatelné podle odvolacího soudu i pro řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

34. Jestliže tedy žalobkyně nesouhlasila s vyplacením přiměřené náhrady na účet zástavního věřitele, nemohl jí soud svým konstitutivním rozhodnutím takové platební místo stanovit. K tomu je třeba dodat, že i kdyby bylo požadavku žalovaných vyhověno, neznamenalo by to „bez dalšího“, že jednorázové splacení části dluhu je zástavní věřitel povinen přijmout, případně bez sankcí pro obligačního dlužníka.

35. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

36. Správným shledal odvolací soud i výrok VII. o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, který je v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, podle kterého „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Ústavní soud za zvláštní důvody označuje např. „obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva; soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací.“ Ve skutečnostech, že žalobkyně měla jinou představu o způsobu vypořádání spoluvlastnictví než žalované, když požadovala nijak neomezenou přiměřenou náhradu, že se domáhala zrušení spoluvlastnictví za situace, kdy společné nemovité věci neužívá, nepřevedla zástavní právo na jiné své nemovité věci a nechce přiměřenou náhradu použít na umoření části pohledávky zástavního věřitele, odvolací soud mimořádné okolnosti pro přiznání žalovaným náhrady nákladů řízení neshledává.

37. Pokud jde o náklady řízení státu, soud prvního stupně správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil jejich náhradu podle výsledků řízení všem účastnicím, avšak přehlédl, že žalované jsou nerozlučnými společníky, a náklady státu hradí rovným dílem obě strany soudního sporu, bez ohledu na to, kolik účastníků na jejich straně vystupuje. Stát vyplatil v řízení před soudem prvního stupně znalci částku [částka], z ní [částka] ze složené zálohy a [částka] z rozpočtových prostředků. Žalobkyně na straně jedné a žalované na straně druhé společně a nerozdílně jsou povinny nahradit České republice na účet soudu prvního stupně uvedené částky, t. j. [částka]. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV., V. a VI. změnil. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

38. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud shledal mimořádné důvody pro přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni v tom, že jde o odvolací řízení (srovnej bod 38. citovaného stanoviska), v němž žalované neuspěly, a rozsudek soudu prvního stupně byl ve věci samé potvrzen.

39. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady v celkové výši po zaokrouhlení [částka] a odvolací soud je uložil žalovaným k náhradě žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Tvoří je náklady za zastoupení advokátem, a to odměna za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši [částka] vycházeje z punkta [částka] (polovina z ceny obvyklé nemovitých věcí) podle § 7 bod 6., § 8 odst. 5 věty první a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výloh [částka] za uvedený úkon právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět za 4 půlhodiny po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovného ve výši [částka] za cestu k odvolacímu jednání při ujetí celkem [hodnota] km, ceně pohonné hmoty [částka]/l, průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a paušální náhradě [částka]/l podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu za odvolání proti nákladovým výrokům pro neúčelnost, jestliže vzala své odvolání zpět, odvolací řízení o jejím odvolání bylo zastaveno a nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně byly potvrzeny.

40. Závěrem odvolací soud upozorňuje soud prvního stupně, že vybral soudní poplatek za řízení v nesprávné výši [částka]. Soudní poplatek za řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na jednom listu vlastnictví činí [Anonymizováno] [Anonymizováno] (základní sazba [částka] + [částka]) podle položky 6 bodu 1. a 2. Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za použití § 6a odst. 6 uvedeného zákona. Na soudu prvního stupně tak bude, aby žalobkyni doměřil soudní poplatek ve výši [částka].

Poučení