28 CO 205/2022 - 574

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 104 939,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. května 2022, č. j. 4 C 43/2019-538, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 42 892 Kč; ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 150 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zaplacení celkem 104 939,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 38 168,50 Kč od [datum] do zaplacení a z 11 128,50 Kč od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení a od [datum] do zaplacení. Tvrdil, že účastníci jsou spoluvlastníci nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], každý ideální poloviny, a žalobce zaplatil celou daň z nemovitých věcí za rok 2017 až 2021 ve výši celkem 209 879 Kč. Žalovaná namítala, že je sice jako spoluvlastník nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí, tento zápis však neodpovídá skutečnému stavu. Dohoda o vydání věci z [datum], na základě které jsou účastníci jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí v katastru zapsáni, je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena s osobou, která nebyla oprávněnou osobou dle § 3 zákona č. 403/1990 Sb. Dohodu uzavřel žalobce, přestože restituentem byl otec účastníků, kterému zákon prohlášení o převedení restitučního nároku za jeho života neumožňoval a který své prohlášení [datum] písemně odvolal. Dohodu navíc žalobce podepsal i jménem žalované, ačkoli k tomu nebyl řádně zmocněn, neboť plnou moc udělenou v roce 1991 odvolala ústně a v roce 1993 i písemně.

2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 64 367,44 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

3. Při svém rozhodnutí vycházel z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že účastníci jsou na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Kutná Hora zapsáni jako spoluvlastníci nemovitostí, a to každý ideální polovinou, a to na základě dohody o vydání věci (V6 817/ 1998). Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce [příjmení], s.p., [obec], k učinění všech potřebných kroků vedoucích k vydání předmětných nemovitostí, které byly rodině odňaty rozhodnutím ONV v [obec] ze dne [datum] na základě vládního nařízení č. 15/1958 Sb. a vyhlášky [číslo]. Žalovaná udělila žalobci [datum] plnou moc k zastupování při jednáních a převzetí majetku navráceného dle [anonymizováno], a to včetně podpisu smluv a převzetí nemovitého a movitého majetku. [obec] [anonymizováno] starší, nar. 1915, postoupil prohlášením ze dne [datum] svůj nárok plynoucí ze zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd na žalobce a žalovanou. Mezi RKT - [anonymizováno] a kotevní technika, s.p., [IČO], jako vydávající organizací a žalobcem a žalovanou zastoupenou žalobcem jako příjemci byla dne [datum] uzavřena dohoda o vydání věci, na základě které vydávající strana účastníkům řízení vydala předmětné nemovitosti, kdy podíl každého z příjemců na vydaných předmětných nemovitostech činil . [anonymizováno] dle smlouvy doložili písemným prohlášením [jméno] [příjmení] staršího, RČ [číslo], že jmenovaný na základě písemné dohody postoupil svůj restituční nárok na příjemce, dohoda byla podepsána [jméno] [příjmení] za vydávající organizaci a dvakrát žalobcem, jednak jménem svým a jednak jménem žalované na základě zmocnění. Žalobci byla vyměřena z předmětných nemovitostí daň, a to za rok 2017 a 2018 vždy ve výši 44 988 Kč, a za rok 2019, 2020 a 2021 vždy ve výši 44 514 Kč, žalovaný uhradil tyto daně v plné výši, na daň za rok 2017 uhradil [datum] částku 31 349 Kč, na daň za rok 2018 uhradil [datum] částku 713 Kč, dne [datum] částku 21 781 Kč a dne [datum] částku 22 494 Kč, na daň za rok 2019 uhradil [datum] částku 22 257 Kč a [datum] částku 22 257 Kč, na daň za rok 2020 uhradil [datum] částku 22 257 Kč a [datum] částku 22 257 Kč a na daň za rok 2021 uhradil [datum] částku ve výši 22 257 Kč a dne [datum] částku ve výši 22 257 Kč. [příjmení] povinnost byla vyměřena pouze žalobci, žalované daňová povinnost finančním úřadem stanovena nebyla, žalobce požadoval úhradu poloviny zaplacené částky e-mailem z [datum] a [datum].

4. Zjištěné skutečnosti posoudil dle zákona o dani z nemovitých věcí a podle § [číslo], § 1872 a § 1876 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dle § 2, § 3, § 5. § 19 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků majetkových křivd a dospěl k závěru, že poplatníkem daně z nemovitých věcí je skutečný vlastník nemovité věci, zabýval se tedy tím, zda je žalovaná spoluvlastníkem nemovitých věcí, a dospěl k negativnímu závěru. Dohodu z [datum], na základě které je žalovaná jako spoluvlastník nemovitých věcí zapsána v katastru nemovitostí, však posoudil jako neplatnou. Důvodem neplatnosti je dle názoru soudu prvního stupně skutečnost, že restituční nárok nemohl být za života otce účastníků platně postoupen, ale musel být předmětem dědictví. Poukázal na to, že žalovaná tvrdila, že otec byl jedinou oprávněnou osobou, která svůj nárok včas uplatnila, ani žalobce přes výzvu a poučení neuvedl, že by žalované svědčilo právo na vydání nemovitostí po jiné oprávněné osobě. Včasné uplatnění restitučního nároku nemůže dle názoru soudu prvního stupně suplovat ani podepsaná plná moc, minimálně ze strany žalované tak nebyla dohoda v roce 1998 platně uzavřena, nebyly zjištěny ani jiné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit spoluvlastnictví žalované (např. vydržením). Dodal, že vlastnictví žalobce soud prvního stupně jako předběžnou otázku neřešil, neboť taková otázka není v tomto řízení právně významná. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalované, která vynaložila náklady na soudní poplatky (celkem 3 022 Kč) a právní zastoupení advokátkou, která provedla 17 úkonů právní služby, promeškala 24 půlhodin času a vynaložila náklady na cestovné ve výši celkem 3 945,44 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že v řízeních, kde požadoval zaplacení polovinu daně z nemovitých věcí za předchozí zdaňovací období, byl úspěšný, soud prvního stupně se však s důvody odlišného rozhodnutí v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal. Žalovaná přitom nesoulad skutečného stavu se zápisem v katastru nemovitostí neprokázala a nebyly provedeny ani žádné důkazy k prokázání tvrzení, které na svou obranu uplatnila. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou nedostatku plné moci ani s tím, zda dohoda byla přes takový případný nedostatek platně uzavřena. Namítala-li žalovaná, že není vlastníkem, měl soud dle žalobce řešit, kdo je vlastníkem nemovitostí. Pokud by dospěl k závěru, že vlastníkem je jen žalobce, byla by situace jiná, k tomu ale soud prvního stupně dokazování v potřebném rozsahu neprovedl, a není tak postaveno najisto, kdo je vlastníkem nemovitostí. Podle názoru žalobce nese důkazní břemeno nesouladu zápisů v katastru se skutečností žalovaná a měl by také být objasněn důvod postupu finančního úřadu, který jedná jen s žalobcem. V odvolacím řízení dále uvedl, že rozdílné zájmy na způsobu uspokojení získala jeho sestra až po uzavření dohody, veškeré předchozí dohody uzavřené jejím jménem žalobcem akceptovala, v dubnu 1998 byl stále sestrou zplnomocněn a byl přesvědčen, že s ním souhlasí, co se týče vydání věci. Snahu vyloučit jej v roce 1996 z řízení zahájeného v roce 1992 považoval za tak absurdní, že to vůbec nebral vážně. Tvrdil, že byl jedinou osobou, která uplatnila v prekluzivní lhůtě restituční nárok, a to v souladu s § 5 a 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích. V lednu nárok uplatnil výhradně sám za sebe, zmocněn byl až následně, a to ne k žádosti o vydání věci. V dubnu 1998 při uzavření dohody postupoval ve snaze splnit přání otce, aby nemovitosti nabyli se sestrou rovným dílem. Otec sice podal výzvu k vydání nemovitostí včas, ale u nesprávné organizace, a nedodal dokumenty vyžadované § 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích, šlo tedy o neplatnou výzvu, jeho nakládání s restitučním nárokem po [datum] je irelevantní. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, nebo aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že v předchozích řízeních nebyla žalovaná právně zastoupena a bylo rozhodnuto rozsudky pro zmeškání, námitku nedostatku pasivní věcné legitimace tak neuplatňovala. K prokázání neplatnosti dohody z [datum] předložila dostatek důkazů, soud prvního stupně relevantní důkazy provedl a vypořádal se i výhradami odvolacího soudu uvedenými v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Dodala, že žalobce se domáhá určení, že je dědicem ze závěti z [datum], tato závěť byla zatím nepravomocně označena za neplatnou, platná je proto dle žalované závěť sepsaná formou notářského zápisu dne [datum]. [příjmení] moc odvolávala žalovaná nejen písemně dne [datum], ale i ústně. Navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí ve znění účinném od 1. 1. 2016 do [datum] (z. d. n.) předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky evidované v katastru nemovitostí. Poplatníkem daně z pozemků je vlastník pozemku (§ 3 odst. 1 z. d. n.).

9. Podle § 13 odst. 1 z. d. n. poplatníci, kteří jsou spoluvlastníky nemovité věci, nebo u nichž nelze určit podíl na nemovité věci, jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně. Na poplatníky, kteří jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně, se hledí, jako by měli společnou daňovou povinnost (§ 13 odst. 2 z. d. n.).

10. Podle § 13a odst. 4 z. d. n. podá-li daňové přiznání jeden z poplatníků majících vlastnická nebo jiná práva k téže nemovité věci, považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí společného zmocněnce nebo nejde-li o případ podle odstavce 5. [příjmení] přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal na některé z předchozích zdaňovacích období nebo daň byla stanovena na některé z předchozích zdaňovacích období z moci úřední a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro stanovení daně. V tomto případě se daň vyměří ve výši poslední známé daně a za den vyměření daně a současně za den doručení tohoto rozhodnutí poplatníkovi se považuje 31. leden zdaňovacího období; správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem, platební výměr nemusí obsahovat odůvodnění, založí se do spisu a nelze se proti němu odvolat (§ 13a odst. 1 věta druhá a třetí z. d. n.).

11. Podle § 1872 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

12. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

13. Podle § 1876 odst. 2 věta první o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada.

14. Podle § 1 odst. 1 věty první zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd (dále jen zákon č. 403/1990 Sb.) zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým, popřípadě movitým věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev, vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z roku 1948 [číslo] 1991 Sb.

15. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., povinná osoba je povinna neodkladně vydat věc oprávněné osobě na její písemnou výzvu. Povinná osoba a oprávněná osoba sepíší dohodu o vydání věci a o vzájemném vypořádání nároků podle tohoto zákona (§ 5 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb.

16. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. ve znění od [datum] k vydání věci (§ 5) nebo kupní ceny (§ 15) může oprávněná osoba povinnou osobu vyzvat do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zaniká.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. ve znění od [datum] je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z § 3 tohoto zákona, pokud se písemně nedohodly jinak. Jestliže ve lhůtě podle § 19 uplatní nárok na vydání věci jen některé z nich, vydá se jim věc celá.

18. Podle § 31 odst. 1 obč. zák. ve znění do [datum] občan i socialistická organizace se mohou dát zastoupit jiným občanem nebo organizací. Za tím účelem udělí plnou moc, v níž musí být uveden rozsah zástupcova oprávnění. Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn ve zvláštní formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu (§ 31 odst. 2 obč. zák. ve znění do [datum], viz § 868 zákona č. 509/1991 Sb.).

19. Podle § 22 odst. 2 obč. zák. zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

20. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (§ 3028 odst. 3 o. z.; dále jen obč. zák.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

22. V odvolacím řízení bylo návrhem datovaným [datum] a adresovaným Okresnímu soudu v Kutné Hoře ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 126/92 prokázáno, že žalovaná udělila plnou moc svému otci a uvedla, že ostatní plné moci vypovídá. Podáním z [datum] opatřeným podacím razítkem Okresního soudu v Kutné Hoře bylo prokázáno, že v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 126/92 bylo uvedeného dne navrhováno, aby byl žalobce (v postavení jednoho z žalobců) vyloučen z řízení, neboť otec účastníků změnil své prohlášení z [datum] a svůj restituční nárok postoupil žalované (2/3) a svému synovci [jméno] [příjmení] (1/3). Z usnesení Krajského soudu v Praze z [datum] je zřejmé, že žalobce se ještě před tímto vyjadřoval k odvolání žalované /v postavení žalobkyně c) / proti zamítavému rozhodnutí na vyloučení žalobce z řízení, návrh na jeho vyloučení a obsah odvolání, ve kterém žalovaná /v postavení žalobkyně c) / namítala, že otec účastníků byl jedinou oprávněnou osobou a jeho restituční nárok musí být projednán v rámci dědictví po něm, a to dle závěti sepsané formou notářského zápisu, mu proto musel být znám.

23. Notářským zápisem z [datum] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že obsahuje závěť otce účastníků, kterou mimo jiné odkazuje restituční nárok na vydání nemovitostí v katastrálním území Kutná Hora na žalovanou (2/3) a synovce [jméno] [příjmení] (1/3). Listinou datovanou [datum] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že obsahuje ručně psaný text, jeho autor je označen jako [obec] [anonymizováno], v textu jsou uvedeny důvody, pro které svůj nárok dle zákona č. 403/1990 Sb. rozdělil ve prospěch své dcery a synovce. Listinou označenou jako závěť a datovanou [datum] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že v jejím textu ruší otec účastníků veškeré předchozí závěti a součástí své poslední vůle činí své prohlášení z [datum], kterým postoupil svůj restituční nárok stejným dílem na účastníky, v listině jsou označení svědci a ručně psaná jména a adresy těchto svědků. Stejní svědci jsou uvedeni na listině označené jako čestné prohlášení a datované rovněž [datum], které obsahuje vyjádření k osobě žalované a [jméno] [příjmení], jako autor je označen otec účastníků.

24. Mezi účastníky je nesporné, že řízení vedené pod sp. zn. 4 C 126/1992 probíhalo u Okresního soudu v Kutné Hoře o žalobě o stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání předmětných nemovitostí, a to na základě žaloby podané žalobcem, žalovanou a jejich otcem v březnu 1992. Mezi účastníky je dále nesporné, že v květnu 1998 podala žalovaná žalobu na neplatnost dohody o vydání věci z dubna 1998.

25. Žalobce se domáhá náhrady za splnění celé daňové povinnosti vzniklé na základě vlastnictví nemovitých věcí, u kterých jsou účastníci zapsáni v katastru nemovitostí jako rovnodílní spoluvlastníci. Bylo prokázáno, že finanční úřad nerozhodl o vyměření daně žalované, daň vyměřoval žalobci jako jednomu z evidovaných spoluvlastníků. Za poplatníka daně je třeba považovat skutečného vlastníka věci, bez ohledu na stav zápisů v katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 21. 11. 2018, č. j. 7 Afs 351/2018-32, dostupný na [webová adresa]).

26. Spoluvlastnické právo účastníků bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě dohody o vydání věci uzavřené dle zákona č. 403/1990 Sb. dne [datum] Dohoda o vydání věci na základě tohoto zákona mohla být platně uzavřena jen mezi oprávněnou osobou (oprávněnými osobami) a povinnou osobou. Žalobce sám tvrdí, že jako jediný z oprávněných osob k vydání předmětných nemovitých věcí uplatil svůj nárok řádně a včas (v zákonné prekluzivní lhůtě) u povinné osoby, a nároky ostatních oprávněných osob tak zanikly dle § 19 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. Dohodu přitom uzavřel za oprávněné osoby jménem nejen svým, ale i žalované. Už z tvrzení žalobce lze dovodit, že dohoda nebyla ve vztahu k ideální polovině nemovitostí uzavřena oprávněnou osobou. Takový postup je v rozporu se zákonem a dohoda je v této části neplatná dle § 39 obč. zák. Nebyla-li žalovaná ve vztahu k předmětným nemovitostem oprávněnou osobou dle zákona č. 403/1990 Sb. (neboť jediný, kdo restituční nárok řádně a včas uplatnil, byl dle svého tvrzení žalobce, který jménem žalované takový nárok v prekluzivní lhůtě neuplatnil ani na základě plné moci z dubna 1991), nelze dospět k závěru o platném převodu ideálního podílu na žalovanou ani na základě úvahy žalobce, že zahrnutím žalované do dohody podíl na nemovitostech žalované daroval, aby respektoval přání svého otce. Podíl na nemovitostech mohl nabýt až zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí, což platné dispozici s ním před takovým vkladem bránilo, šlo by o nemožnost plnění dle 37 odst. 2 obč. zák.).

27. Závěr soudu prvního stupně, že dohoda o vydání věci nebyla platně uzavřena, neboť nelze platně postoupit restituční nárok, není správný, neboť existující restitučního nárok lze jako nárok majetkové povahy platně postoupit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 1. 2001, sp. zn. 28 Cdo 885/2000, dostupný na [webová adresa]). Soud prvního stupně také pominul, že účastníci nejsou jen případní právní nástupci oprávněné osoby – svého otce, ale mohly mít restituční nárok po jiných (předemřelých) osobách. V dané věci lze navíc prohlášení z [datum] dle obsahu chápat spíše jako dohodu oprávněných osob dle § 9 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. o výši podílu více oprávněných osob na restitučním nároku (což odpovídá i textu v čl. II. dohody o vydání věci). Na závěrech o neplatnosti nabývacího titulu, tedy dohody z [datum], to však vliv nemá, neboť ta byla uzavřena i jménem žalované, jako oprávněné osoby, o které žalobce tvrdí, že restituční nárok v prekluzivní lhůtě neuplatnila. Z obsahu dohody o vydání věci nelze dovozovat ani postoupení části restitučního nároku žalobce na žalovanou, takovou vůli účastníků žalobce ani netvrdil, a v dohodě je restituční nárok obou účastníků výslovně dovozován z prohlášení jejich otce z dubna 1991.

28. Dalším důvodem neplatnosti dohody o vydání věci v části týkající se žalované je zjištěný rozpor mezi zájmy žalobce a žalované v době uzavření dohody, pro který nemohl být žalobce zástupcem žalované. Bylo prokázáno, že stanoviska účastníků k existenci a výši restitučního nároku týkajícího se předmětných nemovitostí byla rozdílná ještě před uzavřením dohody o vydání věci v dubnu 1998. Žalovaná již v roce 1996 napadla rozhodnutí soudu, který zamítl návrh na„ vyloučení“ žalobce z řízení o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání předmětných nemovitostí, s tím, že restituční nárok má být projednán jako dědictví po otci účastníků, jí má připadnout 2/3 a synovci otce účastníků 1/3, opírala se přitom o závěť sepsanou formou notářského zápisu z června 1996, žalobci byla přitom dle jeho tvrzení známa nejméně existence závěti ze srpna 1996 O rozporných zájmech účastníků stran nároku na vydání předmětných nemovitostí svědčí i obsah předložených prohlášení z června a srpna 1996, skutečnost, že žalovaná již od února 1993 nejméně ve vztahu k soudu sdělovala, že ve věci restitučního nároku chce být zastupována jen svým otcem, a že se domáhala určení neplatnosti uzavřené dohody u soudu už měsíc následující po jejím podpisu. Jednal-li žalobce při uzavření dohody o vydání nemovitostí s povinnou osobou v dubnu 1998 jménem žalované, jednal v rozporu s § 22 odst. 2 obč. zák., neboť jeho zájmy kolidovaly se zájmy žalované, jeho jednání je tak podle § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor se zákonem.

29. Na základě absolutně neplatné dohody se žalovaná nemohla stát spoluvlastníkem nemovitých věcí, za které je placena daň z nemovitých věcí. S ohledem na § 239a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu ve znění od [datum] (tedy po celé žalované období) pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. [příjmení] povinnost proto žalované nemohla vzniknout ani jako právní nástupkyni otce účastníků, neboť dědické řízení není dosud skončeno.

30. Pro závěr o nedůvodnosti žaloby je dostatečný závěr o tom, že žalovaná není spoluvlastníkem nemovitostí, není třeba jako předběžnou otázku řešit, kdo tedy vlastníkem nemovitostí je. Odvolací soud však považuje za vhodné připomenout, že pro restituci vlastnického práva a pro následné určení jeho existence není rozhodující, jak velký podíl měl být žalobci na základě dohody s povinnou osobou vydán, ale je rozhodující, co mu ve skutečnosti vydáno bylo. Nelze dovodit, že v případě, že věc je vydána více osobám, z nichž jen jedna je ve skutečnosti oprávněnou osobou, stane se výlučným vlastníkem celé věci oprávněná osoba (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 247/99, dostupný na [webová adresa]).

31. Dospěly-li soudy při rozhodování o obdobných nárocích žalobce v jiných věcech v minulosti k závěru, že žalobce má vůči žalované pohledávku na zaplacení poloviny částky, kterou na dani z nemovitých věcí uhradil, stalo se tak proto, že žalovaná na svou obranu neuplatnila skutečnosti, ze kterých bylo možné neplatnost nabývacího titulu dovodit, a soudy tak vycházely ze stavu zápisů v katastru nemovitostí. Závěr rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 179/2015, založený na úvaze, že byla-li pravomocně zamítnuta žaloba na určení neplatnosti dohody o vydání věci, nelze s úspěchem uplatňovat neplatnost takové dohody v rámci žaloby na plnění, je nesprávný, neboť k zamítnutí žaloby na určení neplatnosti dohody o vydání věci došlo v tomto případě jen pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení. Je-li třeba posoudit platnost dohody jako otázku předběžnou, je třeba takovou otázku vyřešit, nikoli zaměnit závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti dohody za konečné a závazné rozhodnutí o její platnosti.

32. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl, správně také procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení, výši této náhrady však nesprávně určil. Žalovaná provedla v řízení před soudem prvního stupně 2 úkony jako nezastoupená, za které jí náleží náhrada 2x 300 Kč dle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 dost. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (2x vyjádření k žalobě), a vynaložila v řízení před soudem prvního stupně náklady na soudní poplatky (3 022 Kč) a na právní zastoupení (odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2 020 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – převzetí věci, účast u ústního jednání, odvolání proti rozsudku ve věci vedené původně pod sp. zn. 5 C 189/2020 při tarifní hodnotě 22 257 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2 660 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu – převzetí věci, vyjádření k žalobě a odvolání proti rozsudku při tarifní hodnotě 38 168,50 Kč, odměna za 2 úkony právní služby po 5 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – 2x účast u ústního jednání při tarifní hodnotě 104 939,50 Kč; 24 promeškaných půlhodin času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné z [obec] do [obec] a zpět, a to 150 km v dubnu 2021 a celkem 450 km v březnu, dubnu a květnu 2022 osobním automobilem se spořebou7,5 l benzinu 95 oktanů na 100 km, což při doložené ceně pohonné hmoty (33,10 Kč za 1 l v dubnu 2021, 42,50 Kč za 1 l v březnu a dubnu 2022 a 41,90 Kč za 1 l v květnu 2022) a při základní náhradě dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 4,40 Kč za 1 km v roce 2021 a dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 4,70 Kč za 1 km v roce 2022 činí 4 530 Kč), celkem 42 892 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 276/2021 neprovedla advokátka žalované žádný úkon. Jako účelný úkon právní služby nebyla posouzena odvolání proti usnesením o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, neboť těmto odvoláním nebylo vyhověno, jako samostatný úkon právní služby nebyla posouzena ani podání obsahující opětovné vyjádření k žalobě po převzetí právního zastoupení, samostatným úkonem právní služby dle § 11 advokátního tarifu není ani návrh na spojení řízení či vyjádření ke stížnosti žalobce na protokolaci nebo k procesním návrhům žalobce.

33. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v nákladovém výroku II. tak, že výši náhrady nákladů určil na 42 892 Kč; ve zbývající části výroku II. (určení povinné a oprávněné osoby, lhůty a místa k plnění) a dále ve věcném zamítavém výroku I. potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud mu proto uložil, aby žalované nahradil náklady, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 5 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, odměna advokáta ve výši 2 650 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu – účast na vyhlášení rozhodnutí, 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), celkem 14 150 Kč.

35. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení