28 Co 215/2024 - 779

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem[Anonymizováno]JUDr. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: Česká [Anonymizováno] – [Jméno žalované], IČO [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části napadeného výroku I., týkající se pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa], mění tak, že se zamítá návrh žalobce, aby byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa], ve zbývající části napadeného výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, týkající se pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci [adresa], katastrálním území [adresa], části pozemku parc. č. [hodnota] v obci [adresa], katastrálním území [adresa], o výměře [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] m2, nově oddělené geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba]., pod č. [č. účtu], odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, podle nějž je tato část dle nového stavu vedena pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a pozemku parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci [adresa], katastrálním území [adresa], se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a to ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], části pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m, označené jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nově oddělené geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba]., pod č. [č. účtu], odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, který se stal nedílnou součástí rozsudku, a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (výrok I.), zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle k převodu části pozemku parc. č. [hodnota], oddělené geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba]., označené parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (výrok II.), a nakonec rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že [jméno FO] a žalobce jsou osobami, o nichž bylo Magistrátem hlavního města [jméno FO], Pozemkovým úřadem, Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem [adresa] a Státním pozemkovým úřadem – Krajským pozemkovým úřadem pro hl. m. [jméno FO] rozhodnuto, že nejsou vlastníky pozemků, k nimž přešlo vlastnické právo na stát výměrem Ústředního národního výboru hl. m. [jméno FO] ze dne [datum], kterým vykoupil z pozemkového vlastnictví [jméno FO], [jméno FO] Hlaváče a [jméno FO] ve výměru označené pozemky. Výměrem Ústředního národního výboru hl. m. [jméno FO] ze dne [datum] byl předchozí výměr z roku 1952 zrušen a novým výměrem byl rozšířen počet vykoupených pozemků v katastrálním území [adresa]. Všechny předmětné pozemky byly vedeny jako role. Do práv [jméno FO] Hlaváče ve vztahu k rozhodnutím, kterými bylo rozhodnuto o nevydání odňatých pozemků mj. [jméno FO], vstoupil na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jednou polovinou žalobce. [jméno FO] o vydání náhradních pozemků požádal již v roce 1992, v roce 2014 žalobce a další oprávněné osoby vyzvali žalovanou ke sdělení výše jejich restitučních nároků, v roce 2015 k přecenění jejich nároků na základě znaleckých posudků vypracovaných [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce nebyl v roce 2019 úspěšný v nabídkovém řízení na vydání náhradního pozemku, neboť podle žalované jeho restituční nárok nedosahoval potřebné výše [částka]. Soud prvního stupně dále zjistil, že všechny náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobce domáhá, jsou ve vlastnictví státu a celková hodnota rozsudkem soudu prvního stupně vydaných náhradních pozemků činí [částka].

3. Pokud jde o hodnotu odňatých pozemků, soud prvního stupně uvedl, že pozemky [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se nacházely v území regulovaném tzv. jižním regulačním plánem, kterým byly určeny k průmyslové zástavbě; tento regulační plán byl Státní regulační komisí pro [jméno FO] a okolí schválen roku 1936 a potvrzen Ministerstvem veřejných prací dne [datum]. Na pozemcích [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byla v roce 1968 prováděna příprava pro průmyslovou výstavbu a národním podnikem bylo požádáno o rozhodnutí o umístění stavby závodu, servisu a opravny osobních automobilů mimo jiné na pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] Tyto skutečnosti byly podle soudu prvního stupně mezi účastníky nesporné. Pokud jde o zbývající pozemky, které se nacházely v území „regulovaném“ tzv. severním regulačním plánem, soud prvního stupně uvedl, že oba účastníci předložili vlastní znalecký posudek, který se lišil pouze v závislosti na tom, jak zpracovatelé znaleckých posudků hodnotili charakter odňatých pozemků. Soud prvního stupně konstatoval, že nepřistoupil k výslechu znalců, neboť by nepřinesl nové poznatky o charakteru odňatých pozemků. Znalci vycházeli především z listin, které provedl k důkazu v řízení také soud prvního stupně a které podle § 132 o. s. ř. hodnotil. Soud prvního stupně uvedl, že tzv. severní regulační plán nebyl Státní regulační komisí pro [jméno FO] a okolí schválen ani potvrzen a zůstal pouze ve formě návrhu. Nicméně na přelomu 40. a 50. let bylo na tuto územně plánovací dokumentaci opakovaně odkazováno a při výstavbě v katastrálním území [adresa] dle sdělení jednotlivých složek státu mělo být postupováno právě podle této dokumentace. Ač pro výstavbu v části katastrálního území [adresa] měla být podkladem i další dokumentace, např. schválený návrh ke stavebnímu obvodu č. [hodnota] z roku 1949, z ničeho v řízení nevyplynulo, že by tento dokument nebyl v souladu s územně plánovací dokumentací z roku 1938, tzv. severním regulačním plánem, a že by tuto územně plánovací dokumentaci přímo nahrazoval. Podle soudu prvního stupně je zřejmé, že při výstavbě v katastrálním území [adresa] bylo dle tzv. severního regulačního plánu reálně postupováno. Ačkoli byly některé pozemky po jejich přechodu na stát s účinností od [datum] přiděleny Státnímu plemenářskému statku, národní podnik, z dobových leteckých snímků se podle soudu prvního stupně podává, že počátkem 50. let (nejpozději v roce 1953) již v katastrálním území [adresa] výstavba probíhala, a to právě v místech, která měla být podle tzv. severního regulačního plánu zastavěna. Vzhledem k „faktické“ účinnosti tzv. severního regulačního plánu se do budoucna počítalo i se zastavěním pozemků určených dle územně plánovací dokumentace k zástavbě. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobcem, který reflektoval stavební charakter pozemků, které se nacházely v území tzv. severního regulačního plánu, hodnota odňatých nevydaných pozemků podle něho činila [částka].

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle zákona o půdě a podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Uvedl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalované a struktura její nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Pokud žalovaná nedostála své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, dopouští se ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků liknavosti, což umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků. Pokud jde o konkrétní posouzení věci, soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je oprávněnou osobou dle § 4 zákona o půdě, které vzniklo právo na poskytnutí náhradních pozemků. Pokud jde o ocenění odňatých pozemků, soud prvního stupně konstatoval, že pozemky PK 747, 749, 751 a 752 se nacházely v území regulovaném tzv. jižním regulačním plánem již od roku 1938, podle této územně plánovací dokumentace se jednalo o území určené k průmyslové zástavbě, pozemek PK 752 byl vyvlastněn až v roce 1969 za účelem průmyslové výstavby. Tzv. severní regulační plán sice zůstal pouze vyložen a nevstoupil v platnost a účinnost, nicméně faktické účinky tato územně plánovací dokumentace měla, a ač v době převodu na stát mohly být odňaté pozemky vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské a některé byly pro zemědělské účely stále využívány, ke katastrálnímu území [adresa] již existovala územně plánovací dokumentace, podle které byly odňaté pozemky určeny k zástavbě a na některých pozemcích již výstavba přímo probíhala. Z tohoto důvodu soud prvního stupně uzavřel, že pro ocenění původních pozemků nemohla být relevantní skutečnost, že některé v době odnětí nebyly zastavěny a byly využívány k zemědělským účelům, neboť s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem byly k výstavbě určeny, a proto je třeba za ně poskytnout náhradu jako za pozemky určené k výstavbě.

5. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumenty žalované, že v jejím postupu při uspokojování restitučního nároku žalobce nelze shledat prvky svévole a liknavosti, neboť žalovaná i po přecenění restitučního nároku žalobce eviduje nárok žalobce v méně než poloviční výši, než jaká žalobci skutečně náleží, a považuje nárok žalobce za uspokojený. Při nesprávném ocenění nároku žalobce nebylo po žalobci spravedlivé požadovat, aby se pravidelně účastnil veřejných nabídek. Dále se soud prvního stupně neztotožnil s tvrzením žalované, že pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] nebyly vydány původním restituentům; uvedl, že v první řadě nelze v důsledku obnovy operátu dovodit totožnost těchto pozemků s pozemky nevydanými na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]96, a ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Avšak i za situace, že by v případě těchto pozemků bylo skutečně v minulosti rozhodnuto o jejich nevydání původnímu vlastníku či jiné oprávněné osobě, byl soud prvního stupně přesvědčen, že lze ve vztahu k těmto pozemkům žalobě vyhovět. Na základě ohledání pozemků soud prvního stupně uzavřel, že zde není žádná zákonná překážka pro jejich vydání, neboť nejsou zastavěny a netvoří ani funkční celek s okolními pozemky, jak namítala žalovaná. Dále uvedl, že u žádného žalobcem požadovaného pozemku není v katastru nemovitostí uvedena poznámka podle § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu. Překážka pro vydání pozemku existovala jen ohledně části pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], ohledně něhož vzal žalobce žalobu částečně zpět. S ohledem na uvedené soud prvního stupně řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil a ve zbývajícím rozsahu nároku žalobce vyhověl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“). Žalobce byl podle soudu prvního stupně plně úspěšný, proto mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud prvního stupně připomněl, že se jedná o řízení, ve kterém soud není vázán žalobním návrhem, případný úspěch nemusí být vázán toliko na pozemky označené v žalobě. Předmětem řízení nejsou náhradní pozemky, ale nárok oprávněné osoby na převod náhradních pozemků, a při rozhodování je třeba vycházet z toho, zda tento nárok oprávněné osobě svědčí. Při částečném zpětvzetí žaloby je možné dovodit částečný neúspěch žalobce (oprávněné osoby) pouze v těch případech, že zpětvzetí žaloby bylo učiněno bez relevantního důvodu. V tomto případě bylo v řízení zjištěno, že část pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] nelze vydat pro zákonem předpokládanou překážku, proto žalobce po zpracování geometrického plánu vzal žalobu v té části, v níž existovala zákonná překážka pro vydání náhradního pozemku, zpět. Podle soudu prvního stupně však není namístě tuto skutečnost promítnout do rozhodování o nákladech jako částečný neúspěch žalobce. Proto soud prvního stupně přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zastoupení v řízení advokátem a v hotových výdajích žalobce.

7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení. Žalobce brojil pouze proti výroku o nákladech řízení s tím, že soud prvního stupně sice přiznal žalobci právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vyhotovením geometrického plánu na oddělení jednoho z pozemků, nezohlednil však při výpočtu náhradu za daň z přidané hodnoty.

8. Žalovaná napadla odvoláním výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení převoditelnosti pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná má za to, že pozemky nevrácené restituentovi jako původnímu vlastníku nemohou sloužit jako náhradní pozemky pro jiného restituenta, kterému nikdy nepatřily; zde odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], Okresní pozemkový úřad v Kutné Hoře pozemek parc. č. [hodnota], tehdy označený jako díl e) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], nevydal paní [jméno FO] jako oprávněné osobě rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], Okresní pozemkový úřad v Kutné Hoře nevydal paní [jméno FO] jako oprávněné osobě pozemek parc. č. [hodnota], tehdy označený jako díl f) pozemku [Anonymizováno] č. [hodnota] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Podle žalované soud prvního stupně postupoval chybně, pokud uzavřel, že nebylo možné dovodit totožnost těchto pozemků s pozemky nevydanými na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [adresa], aniž by předtím žalovanou poučil podle § 118a o. s. ř. a nevyzval ji k označení důkazů k tvrzené skutečnosti, ale ve svém rozhodnutí konstatoval neprokázání této skutečnosti k tíži žalované, a to včetně totožnosti pozemku parc. č. [hodnota] s dílem e) pozemku PK 365 a pozemku parc. č. [hodnota] s dílem f) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaná namítla, že podmínka trvající nemožnosti vydat pozemek podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pro nepoužitelnost nevráceného pozemku jako restituční náhrady není v judikatuře formulována. Naopak závěr o nepřevoditelnosti pozemku nevráceného původnímu vlastníku je podle žalované v judikatuře formulován bezpodmínečně; k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dále uvedla, že závěr o převoditelnosti pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] je rozporný s dobrými mravy a bezohledný vůči jejich bývalému vlastníkovi. Žalovaná rovněž upozornila na to, že oba uvedené pozemky mají funkční souvislost se stavbou č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]na sousedním pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], což doložila znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. K funkční souvislosti bylo dne [datum] provedeno na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] místní šetření, při němž bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. [hodnota] se nachází záhumenek osázený třešní, že obyvatelé domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku sekají trávu a v místech hranice s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází starý sušák na prádlo. Podle žalované tyto skutečnosti nejsou v rozporu se zjištěními znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který pozemek parc. č. [hodnota] hodnotil jako součást funkčního celku s bytovým domem č. p. [Anonymizováno]. Pokud jde o pozemek parc. č. [hodnota], soud prvního stupně nezohlednil ani jeho zemědělskou nevyužitelnost, ani funkční souvislost s pozemkem parc. č. [hodnota] ani funkční souvislost s dalším pozemkem, na němž je příjezdová cesta. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyřešil rozpor mezi v řízení předloženými znaleckými posudky. Podle žalované je jednoznačné, že soud má znalce vyslechnout a pokud je rozpor mezi dvěma znaleckými posudky předloženými účastníky řízení, má pozvat k výslechu oba znalce; nepřekoná-li se daný rozpor, má ustanovit k podání revizního znaleckého posudku znalecký ústav. Upozornila, že ve znaleckém posudku předloženém žalobcem je většina pozemků oceněna jako pozemky stavební, ve znaleckém posudku předloženém žalovanou je většina nevydaných pozemků oceněna jako pozemky zemědělské. V posudku žalobce je podřazení pozemků pod pozemky určené pro stavbu odvozeno od tzv. severního regulačního plánu, zatímco podle posudku žalované se o pozemky určené pro stavbu jednat nemohlo, neboť uvedený návrh regulačního a zastavovacího plánu nebylo možné podle znalce použít, protože se nejedná o schválený, resp. potvrzený dokument. Soud prvního stupně tento rozpor mezi provedenými znaleckými posudky podle žalované řádně neodstranil, žádného ze znalců nevyslechl a pro své rozhodnutí si vybral znalecký posudek předložený žalobcem. Nutnost odstranění rozporu mezi posudky byla podle žalované umocněna zpochybněním věrohodnosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž poukázala na rozpor písemného znaleckého posudku s jeho ústním podáním, k čemuž mělo podle žalované dojít při výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově dne [datum]. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] podle žalované spočívá na dezinterpretaci původního sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. [jméno FO] ze dne [datum], z něhož byla znalcem odvozována použitelnost tzv. severního regulačního plánu. Ve vyjádření ze dne [datum] však Institut plánování a rozvoje [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] potvrdil, že ve sdělení ze dne [datum] platnost ani jinou právní relevanci severnímu regulačnímu plánu nepřisuzoval. S ohledem na vše uvedené žalovaná navrhovala, aby odvolací soud po výslechu znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

9. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že žalovaná opírá své odvolání o shodné důvody, které uvádí ve svých sporech se žalobcem a jeho rodinou již několik let a její argumentace již byla mnohokrát soudy všech stupňů vyvrácena. Pokud jde o neexistenci tzv. severního regulačního plánu, soudy opakovaně konstatovaly, že v době odnětí pozemků právnímu předchůdci žalobce státem platil jižní regulační plán, který byl schválen a potvrzen, ale současně byl ctěn i severní regulační plán, byť nebyl schválen a potvrzen postupem předpokládaným zákonem č. 88/1920 Sb., nicméně bylo prokázáno, že výstavba podle těchto plánů probíhala a pozemky byly zastavěny. Žalobce odkázal především na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který se vypořádával s prakticky totožnou argumentací žalované. Dovolání proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2307/23, byla odmítnuta i ústavní stížnost žalované. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, pokud nevyslechl oba znalce. Má za to, že totožný skutkový stav se přezkoumává již po více než desáté. Otázka charakteru odňatých pozemků je otázkou právní, není tak v rukou znalců, kteří by při výslechu pouze sdělili své důvody pro ocenění pozemků. Pokud je rozpor mezi znaleckými posudky zapříčiněn vyřešením právní otázky, výslech znalců k jejímu rozřešení nemůže jakkoli přispět. Pokud jde o otázku převoditelnosti pozemků v Chabeřicích, žalobce uvedl, že soud prvního stupně posoudil stav na místě samém, funkční souvislost s okolními pozemky neseznal. Podle žalobce není postaveno najisto, že pokud by se původní vlastníci bránili nevrácení pozemku žalobou, nebyli by úspěšní; věc ve smyslu převoditelnosti tak nebyla nikdy dříve soudy posuzována. V případě pozemku parc. č. [hodnota] v Chabeřicích nebrání zemědělskému využití fakt, že se jedná o pozemek „pomocný“, který umožňuje zemědělské využívání pozemku sousedního. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrzen.

10. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, jestliže však teprve geometrickým plánem byl vytvořen předmět práva na převod části pozemku, nebyly náklady na vyhotovení geometrického plánu náklady potřebnými k účelnému uplatnění práva, nýbrž jen náklady k vytvoření možnosti účelného uplatnění práva na převod části pozemku. Žalovaná tak nepovažovala odvolání žalobce za důvodné.

11. Krajský soud v [jméno FO] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, odvolání žalované je důvodné částečně. Výrok II. rozsudku zůstal odvoláním nenapaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, k nimž soud prvního stupně dospěl na základě správně provedeného dokazování, a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud dále zopakoval a doplnil dokazování podle § 213 odst. 2 a odst. 4 o. s. ř. o listiny vztahující se k identifikaci pozemků dříve evidovaných jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. V této souvislosti odvolací soud k námitkám žalobce uvádí, že tyto důkazy nebyly navrženy a provedeny v rozporu s § 205a o. s. ř.; byly totiž žalovanou označeny již před prvním jednáním v řízení před soudem prvního stupně, a to v podání ze dne [datum], rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne [datum] a ze dne [datum] byla provedena k důkazu na jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne [datum], další z navržených důkazů provedeny nebyly a soud prvního stupně žalovanou nepoučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že jsou pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] totožné s nevydanými částmi pozemků PK 365 a PK 366 jejich původním vlastníkům a tedy nevhodné k převodu, jak žalovaná argumentovala. Z tohoto důvodu bylo možné provést i důkaz oznámením o přečíslování parcel a upřesnění výměr ze dne [datum], které žalovaná označila jako důkaz k prokázání svého tvrzení až v odvolacím řízení.

13. Z nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno FO] nabídla Československému státu, aby převzal do svého vlastnictví mimo jiné pozemek parc. č. [hodnota] zapsaný ve vložce č. [hodnota] pozemkové knihy [adresa].

14. Z nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno FO] nabídla Československému státu, aby převzal do svého vlastnictví mimo jiné pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa].

15. Z rozhodnutí Okresního úřadu [adresa], Okresního pozemkového úřadu, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že [jméno FO] nebyly dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydány pozemky [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] díl e) o výměře [Anonymizováno] m, díl g) o výměře [Anonymizováno] m, díl c) o výměře [Anonymizováno] m, díl h) o výměře [Anonymizováno] m a díl dle [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že předmětem restitučního nároku byly mimo jiné i pozemky, jejichž části byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny a ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona je nelze vydat. Vzhledem k tomu, že nebyly známy výměry zastavěných částí, bylo nutné vyhotovení geometrického plánu. Přílohou rozhodnutí byl geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno].

16. Z rozhodnutí Okresního úřadu [adresa], Okresního pozemkového úřadu, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že [jméno FO] nebyl dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nebyly vydány proto, že jsou ve vlastnictví osoby, která není povinna je vydat, pozemky v rozhodnutí vyjmenované, mimo jiné i pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno] díl f) o výměře [Anonymizováno]. Přílohou rozhodnutí byl také geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Součástí odůvodnění bylo konstatování, že pozemky uvedené v druhé části výroku nelze podle § 11 odst. 1 písm. c) vydat, neboť byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že výměra pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] m, výměra pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] činí [Anonymizováno] m.

18. Umístnění pozemků a jejich podobnost s díly pozemků [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] odvolací soud zjistil z aktuální ortofotomapy; pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] svým umístěním i výměrou odpovídá dílu f) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota] odpovídá svým umístěním, nikoli však výměrou ([Anonymizováno] m oproti [Anonymizováno] m), dílu e) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Současně odvolací soud zjistil ze snímku ortofotomapy a zakreslení některých údajů z geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemku parc. č. st. [Anonymizováno].

19. Z oznámení o přečíslování parcel a upřesnění výměr [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že v katastrálním území [adresa] byly rozhodnutím č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] schváleny komplexní pozemkové úpravy, jejichž součástí bylo i přečíslování parcel, které sice nebyly zahrnuty přímo do komplexních pozemkových úprav, ale jejich hranice byly nově zaměřeny. Dále zde bylo uvedeno, že dosavadní část pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] díl 1 je nově parc. č. [hodnota], pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno] díl 1 je nově parc. č. [hodnota].

20. Žalobce v průběhu odvolacího řízení uvedl, že jeho nárok byl dosud uspokojen převedením pozemků v celkové hodnotě [částka], žalovaná uvedla, že dosud byly žalobci převedeny pozemky v celkové hodnotě [částka].

21. Podle § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § [právnická osoba] § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [právnická osoba] vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků, g) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst.

4. Podle odst. 2 téhož ustanovení na žádost [právnická osoba] sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zda-li pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje. Podle odst. 3 téhož ustanovení zemědělské pozemky uvedené v odstavci 1 lze podle tohoto zákona převádět, pominou-li důvody, které brání převodu nebo není-li převodci doručeno ve lhůtě stanovené podle odstavce 2 sdělení příslušného orgánu, s výjimkou případů podle odstavce 1 písm. a) a f).

22. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájením stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

23. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

24. Podle § 11a odst. 14 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

25. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

26. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny.

27. V řízení bylo prokázáno, a tento závěr nebyl žádnou ze stran zpochybňován, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě v rozsahu nevydaných pozemků podle rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města [jméno FO] č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], včetně oznámení o opravě písařské chyby ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. PÚ 292/91 ze dne [datum] ve znění opravného usnesení č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [jméno FO] č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [datum]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] a č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], žalobci náleží[Anonymizováno][Anonymizováno] nároků, které zdědil po zůstaviteli [jméno FO]. Původní pozemky nemohly být vydány pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě, žalobci vznikl nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11a zákona o půdě. Žalovaná je osobou povinnou, neboť práva a povinnosti podle § 22 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, vykonává [Jméno žalované].

28. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí postup žalované vůči žalobci jako liknavý a svévolný, neboť nárok žalobce nebyl dosud zcela uspokojen a za nevydané odňaté pozemky mu dosud nebyla poskytnuta náhrada v plné výši. Žalovaná nesprávně evidovala nárok žalobce ve výši [částka] a následně ve výši [částka], neboť ocenila většinu odňatých nevydaných pozemků jako zemědělských, nikoli jako pozemky stavební, a na tomto stanovisku setrvala i po podání žaloby, resp. na tomto stanovisku ničeho nemění i přes opakovaná rozhodnutí soudů v rámci restitučních nároků žalobce a členů jeho rodiny, jejichž nároky vycházejí ze shodného původního restitučního nároku. Tímto postupem ztížila uspokojení žalobce předpokládaným způsobem. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobce se může domáhat nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních pozemků, aniž by bylo třeba trvat na tom, aby tyto pozemky byly dříve nabídnuty do veřejné nabídky.

29. K otázce ocenění nevydaných pozemků se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud, a to i ve sporech týchž účastníků, přičemž uzavřel, že v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Jak uvedl již soud prvního stupně, dovolací soud ve své judikatorní praxi aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 1540/2023, dostupné jako ostatní v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

30. Jak již uvedl soud prvního stupně, v době odnětí předmětných pozemků byla platná územně plánovací dokumentace z roku 1938, podle které byla část odňatých pozemků určena k zastavění. Většina pozemků odňatých v roce 1952, případně v roce 1954 (a zde je nutno připomenout, že část pozemků byla i ve znaleckém posudku [právnická osoba], číslo posudku [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], z něhož vyšel soud prvního stupně, oceněna jako pozemky zemědělské) vymezena k zastavění již v návrzích regulačních a zastavovacích plánů pro část území [jméno FO] a XIII z roku 1938, jako výsledku práce před válkou ustavené Státní regulační komise pro [jméno FO] a okolí, jejímž úkolem bylo vypracovat přehledný plán regulační a zastavovací mimo jiné i pro území Malešic. I když tzv. severní regulační plán nebyl, oproti tzv. jižnímu regulačnímu plánu, formálně schválen, je z dalších listin provedených k důkazu soudem prvního stupně zřejmé, že bylo podle tohoto plánu postupováno. Z dopisu Prezidia hl. m. [jméno FO] ze dne [datum] totiž vyplývá, že pro vytvoření stavebního obvodu na části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v Malešicích se ministerstvo zemědělství podrobilo zásadám obsaženým v regulačním plánu z roku 1938, z návrhu rady ÚVN na schválení programu výstavby pro podrobný plán Malešického města ze dne [datum] vyplývá, že oblast Strašnic a Malešic je rozestavěna podle plánu Státní regulační komise z roku 1938 a dále že navrhované obytné zastavění rodinnými isolovanými domy je neekonomické a v rozporu se směrným plánem z roku 1955, který navrhuje koncentrovanější výstavbu. Jak uvedl soud prvního stupně, o probíhající výstavbě podle zásad regulačních plánů z třicátých let svědčí i letecké snímky katastrálního území [adresa] z let 1945-1953. Charakter pozemků začleněných do ploch určených k zastavění plyne i ze zákresů v mapě stopcen stavebních pozemků Inv. Č. [právnická osoba] – [Anonymizováno]-[Anonymizováno] evidující výši cen stanovenou podle nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb., jak vyplynulo ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. [jméno FO] ze dne [datum]. I podle odvolacího soudu byly předmětné pozemky dlouhodobě začleněny do ploch určených k zástavbě, stavební činnost na nich po přechodu na stát byla plánována a realizována, což bylo důvodem, pro který u nich nedošlo k obnovení vlastnického práva oprávněných osob, a podle odvolacího soudu není pro posouzení jejich charakteru zásadní, že se tak stalo s jistým časovým odstupem, případně v modifikované podobě. Pozemek [Anonymizováno] parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] byl v roce 1969 výslovně vyvlastněn za účelem průmyslové výstavby a komunikace, a podle znaleckého posudku tomuto účelu odpovídalo i jeho zařazení do směrného územního plánu hl. m. [jméno FO] účinného od [datum]. Odvolací soud proto uzavřel, že pokud byly ve znaleckém posudku [právnická osoba] ty pozemky, které byly dle regulačních a zastavovacích plánů předurčeny ke stavebnímu využití, oceněny podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jednalo se o správný postup, souladný s ustálenou judikaturou a soud prvního stupně správně uzavřel, že hodnota nároku na náhradu za odňaté pozemky činí v případě žalobce [částka] (jako [Anonymizováno] z částky [částka]).

31. Pokud jde o námitku pochybení neodstraněním rozporu mezi v řízení předloženými znaleckými posudky, jde rovněž o námitku, která již byla v minulosti řešena. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda jsou závěry uvedené ve vlastním posudku náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jaký mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu nemá odborné znalosti nebo nikoli v takové míře, aby mohl takové přezkoumání zodpovědně učinit. Pokud však má soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil nedostatky, případně aby vypracoval posudek nový, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku. Soudy nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy, jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv, musí se však vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

32. V tomto případě soud prvního stupně provedl důkaz oběma účastníky předloženými znaleckými posudky a současně listinami, na jejichž základě učinil závěr o charakteru odňatých pozemků a v písemném vyhotovení svého rozsudku vysvětlil, že při posuzování ceny odňatých pozemků nepostupoval podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který většinu těchto pozemků nehodnotil jako určené k výstavbě a z jakých důvodů. Pokud znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl podle soudu ohledně ocenění odňatých pozemků využitelný, neboť při posouzení charakteru pozemků nepovažoval za relevantní tzv. severní regulační plán, pak soud prvního stupně nepochybil, pokud se spokojil se znaleckým posudkem [právnická osoba], jímž byly předmětné pozemky oceněny ke dni přechodu na stát a pro určení stavu pozemku bylo rozhodujícím kritériem jejich začlenění do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci či vyvlastnění pozemků výslovně za účelem výstavby, přičemž neshledal tento posudek neúplným, nelogickým či nesouladným s ostatními provedenými důkazy, naopak konstatoval, že tento znalecký posudek vychází ze stejných listin, které soud prvního stupně také prováděl k důkazu. Soud prvního stupně nakonec v odůvodnění rozsudku vysvětlil i to, z jakého důvodu k výslechu obou znalců nepřistoupil, a odvolací soud tento postup neshledává nesprávným. S ohledem na uvedené není přiléhavý odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. 2399/08, neboť obě uvedená rozhodnutí měla jiná východiska a řešila postup při existenci dvou znaleckých posudků s rozdílnými závěry o téže otázce. Odvolací soud se dále nezabýval námitkami žalované ohledně zpochybnění závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], k nimž mělo dojít při jednání v řízení vedeném u Okresního soudu v Benešově dne [datum], neboť soud prvního stupně při posouzení věci ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nevycházel.

33. Jen pro úplnost lze uvést, že otázka charakteru odňatých pozemků byla shodně posouzena i v dalších řízeních, která byla vedena mezi týmiž účastníky, případně mezi žalovanou a dalšími členy rodiny žalobce, a že ke stejným závěrům o stavebním charakteru pozemků dotčených tzv. severním regulačním plánem dospěl za obdobných poměrů také Nejvyšší soud (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

34. Odvolací soud se dále zabýval námitkou žalované ohledně převoditelnosti pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], neboť dalším předpokladem pro vyhovění návrhu žalobce je, aby vybraný náhradní pozemek byl k převodu vhodný.

35. V první řadě je třeba uvést, že odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, na základě důkazů provedených a popsaných v bodu 13. – 19. tohoto rozsudku, že pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] jsou totožné s těmi, které nebyly vydány [jméno FO] a [jméno FO] rozhodnutími Okresního úřadu [adresa], Okresního pozemkového úřadu, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], a ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] neboť podle zákresu v aktuální katastrální mapě, při porovnání s geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] je nepochybné, že pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] svým umístěním i výměrou odpovídá dílu f) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [hodnota] odpovídá svým umístěním dílu e) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V tomto případě podle odvolacího soudu není na překážku tomuto závěru zjištění, že aktuální výměra pozemku činí [Anonymizováno] m oproti [Anonymizováno] m dílu e) pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno], když identifikace pozemku vychází rovněž z oznámení o přečíslování parcel a upřesnění výměr [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], ze dne [datum].

36. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že ani oprávněná osoba, vůči níž bylo postupováno liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se nemůže domáhat převodu jakéhokoli zemědělského pozemku ve vlastnictví státu. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je jednak významné, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sb., a dále, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda převod pozemku není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze hospodářsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je nutno vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě nevydání, každého takového pozemku posuzovat samostatně, ale s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Ustálená rozhodovací praxe nakonec dovodila, že pozemek, který by nebylo možné vydat ani přímým restituentům pro zákonem stanovenou překážku uvedenou v § 11 odst. 1 zákona o půdě, není ani vhodným náhradním pozemkem pro uspokojení nároků oprávněné osoby, jíž nebylo možné vydat pozemek původní [a takový pozemek by nebyl ani zařaditelný do veřejné nabídky pozemků, sestavované Státním pozemkovým úřadem podle § 11a odst. 2 zákona o půdě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])].

37. Za pozemky nevhodné k bezúplatnému převodu náhradou za pozemky nevydané lze považovat pozemky zastavěné, resp. se stavbou bezprostředně související, případně pozemky tvořící součást uceleného areálu, neboť u nich nelze vyloučit obtíže při jejich následném obhospodařování, činící případně takové pozemky nevhodnými pro zemědělské využití. Zákon za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Funkční souvislostí se rozumí, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, které tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). U nárokovaného pozemku je třeba přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

38. V tomto konkrétním případu nelze podle odvolacího soudu odhlédnout od toho, že pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] nebyly vydány původním vlastnicím [jméno FO] a [jméno FO] rozhodnutími Okresního úřadu [adresa], Okresního pozemkového úřadu, a to dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě z důvodu, že pozemky byly po přechodu vlastnictví na stát zastavěny. Uvedená rozhodnutí blíže nekonkretizují formu zastavění předmětných pozemků; podle zjištění získaných při ohledání pozemků na místě samém, které se uskutečnilo v řízení před soudem prvního stupně, nejsou oba uvedené pozemky zastavěny stavbou, pozemek parc. č. [hodnota] je však užíván obyvateli domu č. p. 66 v Chabeřicích jako záhumenek, je osazen třešní, obyvatelé domu na pozemku sekají trávu. V místě hranice pozemku s pozemkem parc. č. 365/4 v katastrálním území [adresa], v blízkosti domu č. p. 66, se nachází starý sušák na prádlo a dále se na pozemku nachází kovová konstrukce bez zjevného současného využití. Pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] sousedí s veřejnou komunikací a je přes něj přístup na pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Z uvedeného je podle odvolacího soudu zřejmé, že tyto pozemky mají širší funkční provázanost s pozemky, na nichž se nachází stavba č. p. 66, jsou dlouhodobě obyvateli bytového domu využívány, a tato skutečnost by mohla vést k obtížím při dalším obhospodařování pozemků žalobcem jako oprávněnou osobou. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalobce, přednesenou v odvolacím řízení, že k okolnosti nevydání pozemků původním vlastnicím není třeba nadále přihlížet, neboť uvedené pozemky prošly určitým vývojem (žalobce měl za to, že vydání pozemků v minulosti mohla vylučovat stavba na pozemku dříve označeném jako parc. č. st. 202, která zřejmě byla odstraněna; podle odvolacího soudu však není pravděpodobné, aby v tomto místě stály dvě stavby na pozemku o shodné výměře a shodného tvaru a umístění vedle stavby č. p. 66 na pozemku parc. č. st. 201, a má za to, že nelze vyloučit totožnost pozemku parc. č. st. 202 a současného pozemku parc. č. [hodnota], byť zakreslení jeho polohy v geometrickém plánu č. [hodnota]-15/96 neodpovídá aktuální situaci) a jejich vydání jako pozemků náhradních se nenavrhuje v krátkém časovém odstupu od rozhodnutí o jejich nevydání původním vlastnicím, což podle žalobce vylučuje, že by jeho postup mohl být vnímán jako rozporný s dobrými mravy.

39. S ohledem na vše uvedené odvolací soud uzavřel, vzhledem k tomu, že uvedené pozemky nebylo možné vydat přímým restituentům a o nevydání pozemků bylo rozhodnuto, aniž by původní vlastníci toto rozhodnutí zpochybnili, že nejsou vhodnými náhradními pozemky ani pro uspokojení žalobce jako oprávněné osoby.

40. V případě ostatních požadovaných pozemků nebyly žádné překážky vydání shledány, ostatně ani účastníci žádné důvody pro nevydání neuváděli. Účastníci učinili nespornou hodnotu těchto pozemků, shodli se na tom, že cena pozemku parc. č. 405/3 v obci [adresa], katastrálním území [adresa], činí [částka], cena pozemku parc. č. 80/3 v obci [adresa], katastrálním území [adresa], činí [částka], cena pozemku parc. č. 78/1 v obci [adresa], katastrálním území [adresa], činí [částka], cena pozemku parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] činí [částka] a cena pozemku parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] činí [částka]. Nárok žalobce jako oprávněné osoby není dosud, pokud odvolací soud vychází z jeho výše [částka] a tvrzení účastníků o tom, jaké pozemky byly žalobci zatím převedeny, vyčerpán.

41. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., týkající se pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu, jíž se žalobce domáhal i ve vztahu k těmto pozemkům nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu těchto pozemků žalobci, zamítl; ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

42. Po změně rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech řízení odvolacího.

43. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že řízení o převod náhradního pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán, a nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S tímto právním názorem se ztotožnil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1152/20 (zmíněný nález je přístupný na http://nalus.usoud.cz), v němž – vycházeje z citované judikatury Nejvyššího soudu – dále uvedl, že v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok.

44. Při rozhodování o nákladech řízení je tedy podle odvolacího soudu třeba vzít v potaz charakter tohoto řízení, ve kterém soud není vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nelze rovněž přehlížet, že nárok žalobce (a jeho předchůdce) nebyl dlouhodobě plně uspokojen, ač bylo zjištěno, že nárok na převod náhradních pozemků je dán a že postup žalované při uspokojování jeho nároků byl shledán jako liknavý a svévolný. Dále je třeba zohlednit, že částečné zpětvzetí návrhu bylo v řízení činěno především proto, že se v průběhu řízení ukázalo, že jeden z pozemků, jehož vydání se žalobce domáhal, není v celé své výměře vhodný k vydání a žalobce na tuto skutečnost reagoval tím, že po zpracování geometrického plánu na oddělení části pozemku vzal žalobu v této části zpět. Je ale nutné zdůraznit, že je to právě žalovaná, která disponuje podstatnými informacemi o jednotlivých pozemcích. Jde-li o zamítnutí žaloby ohledně pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], žalobce byl seznámen s předběžným názorem odvolacího soudu o nevhodnosti pozemků k vydání, nežádal však v tomto řízení vypořádání jiných pozemků namísto uvedených. Na základě všech uvedených okolností odvolací soud uzavřel, že shora uvedené skutečnosti nepovažuje za neúspěch žalobce v řízení, neboť podstatné je, že nakonec byl jeho nárok na vydání náhradních pozemků přes nesouhlasné stanovisko žalované shledán důvodným a došlo k jeho uspokojení ve výši [částka].

45. Při posouzení otázky tarifní hodnoty sporu vyšel odvolací soud z toho, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, je namístě vycházet z hodnoty předmětu sporu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud vyšel z ceny pozemků, u nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o jejich převodu, což je obecně princip, který odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu a není v rozporu ani s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu, který sám při rozhodování o nákladech dovolacího řízení vychází z tarifní hodnoty, která odpovídá hodnotě uspokojeného restitučního nároku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud je přesvědčen, že zvolený postup, tedy určení tarifní hodnoty odvozené od výše uspokojeného nároku žalobců, plně odpovídá shora popsanému charakteru tohoto typu řízení, kdy soud není vázán žalobním návrhem, i okolnostem tohoto konkrétního řízení.

46. Náklady řízení před soudem prvního stupně představuje odměna advokáta za sedm úkonů právní služby po [částka] podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], [datum], [datum] a za účast na ohledání pozemků dne [datum], paušální náhrada hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za zmeškaný čas ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobce z [adresa] a zpět na jednání soudu prvního stupně dne [datum], cesta 152 km se spotřebou 7,1 benzínu na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 191/2023 Sb. ve výši [částka] za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši [částka] za 1 km činí [částka] [([Anonymizováno],[Anonymizováno]/[Anonymizováno],[Anonymizováno] + [Anonymizováno],[Anonymizováno])[Anonymizováno]], dále cestovné zástupce žalobce z [adresa] a zpět na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] a [datum], každá cesta 152 km se spotřebou benzínu 7,1 l na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši [částka] za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši [částka] za 1 km činí [částka] [([Anonymizováno],[Anonymizováno]/[Anonymizováno],[Anonymizováno] + [Anonymizováno],[Anonymizováno])[Anonymizováno]] za jednu cestu, náhrada hotových výdajů vynaložených na vypracování geometrického plánu ve výši [částka] a náhrada ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily [částka] (po zaokrouhlení).

47. Pokud odvolací soud založil své úvahy o plném procesním úspěchu žalobce na tom, že soud nebyl ohledně označení náhradních pozemků žalobou vázán, je třeba tyto úvahy promítnout i při hodnocení dalších úkonů v řízení provedených. Odvolací soud tak nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za podání ze dne [datum], jímž bylo pouze obecně reagováno na podání žalovaného, za podání ze dne [datum], jímž žalobce pouze založil do spisu usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2307/23, za podání ze dne [datum], jímž vzal částečně svou žalobu zpět, neboť podle odvolacího soudu nelze taková podání považovat za podání ve věci samé, případně je mohl učinit u jednání soudu prvního stupně a nelze je tak považovat za účelné úkony právní služby.

48. Náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum] a za vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, z odměny advokáta za jeden úkon právní služby po [částka] za odvolání proti nákladům řízení podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, , paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrady ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení činily [částka] (po zaokrouhlení).

49. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], jímž pouze dokládal rozhodnutí jiných soudů týkající se otázky nákladů řízení, za podání ze dne [datum], jímž žalobce reagoval na tvrzení a důkazy žalované, neboť tak mohl učinit při jednání, které se konalo [datum] či [datum].

50. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.