5 C 311/2023 - 630

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Markem Hlaváčem sídlem Akademická 663/5, 108 00 Praha 10 proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. Dušanem Sedláčkem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“):

1. Žalovaná, [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného], se sídlem [adresa] (dále jen „[Jméno žalovaného]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - pozemek parc. č. [hodnota] zahrada, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], ostatní plocha, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - pozemek parc. [hodnota], orná půda, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa].

2. Žalobce, [Jméno žalobce], narozený [datum] bytem [adresa], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě (dále jen „oprávněná osoba“).

3. Oprávněná osoba má na základě rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 26. 5. 1999, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 26. 5. 1999, [č. j.], včetně oznámení o opravě písařské chyby ze dne 25. 6. 1999, rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 24. 11. 1999, [č. j.], [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2000, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 23. 3. 2001, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 28. 5. 2002, [č. j.], [právnická osoba] ze dne 28. 11. 2003, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2004, [č. j.], ve spojení s opravným rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 26. 7. 2012, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 26. 8. 2008, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 13. 8. 2010, [č. j.] rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2012, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 25. 9. 2013, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 29. 10. 2013, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 13. 4. 2016, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 13. 4. 2016, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 18. 4. 2016, [č. j.], rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 19. 4. 2016, [č. j.], a rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 27. 4. 2016, [č. j.], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky mu v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. 4. [Jméno žalovaného] k uspokojení nároku oprávněné osoby na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do vlastnictví oprávněné osoby tyto pozemky: - pozemek parc. č. [hodnota], zahrada, zapsaný u [právnická osoba] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], ostatní plocha, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], - část pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], o výměře 1 717 m2, nově oddělenou geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba]., pod č. [č. účtu], odsouhlaseným [právnická osoba], který je nedílnou součástí rozsudku, podle nějž je tato část dle nového stavu vedena pod parc. č. [hodnota], - pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, zapsaný u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], a oprávněná osoba tyto pozemky přijímají do svého vlastnictví.

II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. ve vztahu k části pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, zapsanému u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], o výměře 497 m2, nově oddělené geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba]., pod č. [hodnota], odsouhlaseným [právnická osoba] který je nedílnou součástí rozsudku, podle nějž je tato část dle nového stavu vedena pod parc. č. [hodnota], zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 76 375,38 Kč k rukám zástupce žalobce advokáta JUDr. Marka Hlaváče, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že je na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, tzv. oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Právní předchůdci žalobce uplatnili u žalované restituční nároky dle zákona o půdě téměř před třiceti lety, přičemž tyto nebyly dosud uspokojeny. Žalovaná dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat restituční nárok žalobce ve správné výši a tento záměrně podhodnocuje a eviduje jen zanedbatelnou výši jeho skutečného restitučního nároku, nutí jej vyhledávat aktivně dobové podklady k přecenění odňatých pozemků, upřednostňuje úplatné převody, apod. Přitom je žalovaná i s ohledem na zpracované znalecké posudky k ocenění odňatých pozemků obeznámena s existencí dobové územně plánovací dokumentace týkající se původních pozemků mající vliv na výši restitučního nároku žalobce. S výjimkou pozemku PK [hodnota] přešlo vlastnické právo ke všem odňatým pozemkům z rodiny žalobce na stát dne 30. 4. 1954, přičemž k tomuto dni bylo území, v němž se dotčené pozemky nacházely, regulováno územně plánovací dokumentací pro oblast [adresa] a [adresa]. Odňaté pozemky přitom byly již v letech 1938 určeny k zastavění. Žalovaná, pro kterou je ocenění původních nevydaných pozemků dle dobové územně plánovací dokumentace nevýhodné, nadále většinu pozemků oceňuje jako pozemky zemědělské. Žalovaná tak nárok žalobce vzhledem k jí nesprávně evidované výši restitučního nároku žalobce neuspokojila, neboť kvantita a kvalita jí nabízených pozemků neodpovídá skutečné výši restitučního nároku žalobce. Naopak sama žalovaná pak před uspokojováním restitučních nároků upřednostňovala úplatné převody pozemků vhodných k převodu jako pozemky náhradní. Ačkoliv tak žalobce vyvíjel snahu o získání náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, nemohl být úspěšný, neboť žalovaná eviduje výši restitučního nároku žalobce v nepoměrně nižší částce, neboť původně evidovala restituční nárok žalobce dokonce ve výši 250 770,15 Kč. Restituční nárok žalobce přitom činí 9 596 740 Kč, přičemž tento dosud nebyl uspokojen ve výši 2 673 597,68 Kč, neboť žalobce dosud čerpal plnění ve výši 6 923 143,41 Kč. Žalovaná nesprávnou evidencí výše restitučního nároku ztěžuje uspokojení žalobce a dopouští se proto při jeho uspokojování liknavého a svévolného postupu, neboť ohledně skutečné výše nároku žalobce nereflektuje žalobcem předložené ocenění odňatých pozemků ani dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných věcech, ba přímo ve věcech samotného žalobce a jeho rodinných příslušníků. Žalobce proto podal žalobu, neboť při podhodnocení výše jeho nároku neexistuje jiná možnost jeho uspokojení než převodem náhradních pozemků.

2. Žalovaná namítala, že žaloba je nedůvodná, neboť restituční nároky žalobce již byly uspokojeny ve výši 6 962 616 Kč, přičemž po přecenění nároku žalobce jeho nárok dle žalované činil 4 665 689 Kč. Právní předchůdci žalobce požádali počátkem 90. let o vydání pozemků, které jim byly státem odňaty v letech 1952 (1954) a 1969. Mezi účastníky není shody na charakteru a ocenění nevydaných pozemků v severní části [adresa]. Pozemky v době odnětí státem byly pozemky zemědělskými a neexistovala platná územně plánovací dokumentace, která by zakládala jejich stavební určení. Žalobkyně při jejich ocenění vycházela ze zemědělské evidence nevydaných pozemků a jejich určení zákonem č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a výkupních výměrů z let 1952 a 1954. Zemědělská cena těchto pozemků tak činí 836 256 Kč a celkový restituční nárok žalobce činil právě 4 665 689 Kč. Žalobce při určení stavebního charakteru pozemků vycházel z tzv. severního regulačního plánu, který ovšem nebyl nikdy předepsaným způsobem schválen, zůstal pouze v podobě návrhu a jedná se tedy o nicotný správní akt. Pozdější výstavba podle tohoto plánu ani neprobíhala. Žalobce se svých nároků domáhá žalobami u soudů namísto zákonem stanoveným způsobem, tedy žádostmi o převod pozemků v rámci jejich veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě. Dále k žalobcem požadovaným náhradním pozemkům žalovaná uvedla, že jsou tyto vesměs nepřevoditelné. Pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota] v k.ú. [adresa] jsou územním plánem určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami, resp. jsou potřebné pro budoucí pozemkové úpravy, a pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota] v k.ú. [adresa] nebyly vydány původním restituentům z důvodu zastavěnosti, a proto nemohou posloužit jako náhradní pozemek ani pro jiného restituenta. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout.

3. Podáním ze dne 12. 4. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota], o výměře 497 m2, vymezeném v geometrickém plánu č. [hodnota]. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení výrokem II. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí zastavil, neboť žalovaná s učiněným částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

4. Účastníci v průběhu řízení učinili nespornou hodnotu každého jednotlivého pozemku, který má být dle výroku I. bod 4. převeden do vlastnictví žalobce, přičemž celková hodnota těchto pozemků činí 62 374,37 Kč. Soud vzal proto tvrzení účastníků o hodnotě náhradních pozemků za své skutkové zjištění (srovnej § 120 odst. 3 o.s.ř.).

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z výměru Ústředního národního výboru [adresa] ze dne 30. 4. 1954, zn. [č. j.], ve znění opravného rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 5. 11. 1954, zn. [č. j.], soud zjistil, že tímto výměrem, kterým byl zrušen výměr ze dne 6. 5. 1952 a zároveň rozšířen okruh v něm uvedených pozemků, bylo rozhodnuto podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/48 Sb., o vykoupení pozemků státem v k. ú. [adresa], PK [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota],[hodnota][hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] z vlastnictví [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. U všech pozemků je ve výměru uvedeno, že tyto jsou vedeny jako role. Z rozhodnutí o vyvlastnění pozemku PK [hodnota] ze dne 22. 1. 1969 soud dále zjistil, že tímto rozhodnutím byl státem vyvlastněn pozemek PK [hodnota] v k. ú. [adresa] za účelem uskutečnění průmyslové výstavby a komunikace.

7. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 26. 5. 1999, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky části pozemku PK [hodnota], o výměře 18 310 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

8. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 26. 5. 1999, [č. j.], včetně oznámení o opravě písařské chyby, bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 104 m2, PK [hodnota] o výměře 149 m2, PK [hodnota] o výměře 998 m2, PK [hodnota] o výměře 1 475 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

9. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 24. 11. 1999, [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky pozemků PK [hodnota] o výměře 5 983 m2, PK [hodnota] o výměře 8 265 m2, PK [hodnota] o výměře 6 485 m2, PK [hodnota] o výměře 19 301 m2, části PK [hodnota] o výměře 2 794 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

10. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2000, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky části pozemku PK [hodnota] o výměře 2 072 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

11. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 23. 3. 2001, [č. j.], bylo rozhodnuto, že Věra Váchová (k id. ) a Ing. Zdeněk Hlaváč (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 2 072 m2 a PK[hodnota][hodnota] o výměře 1 421 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

12. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 28. 5. 2002, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky části pozemku PK [hodnota], o výměře 10 786 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

13. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 28. 11. 2003, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 3 702 m2, PK [hodnota] o výměře 741 m2, PK [hodnota] o výměře 2 703 m2, PK [hodnota] o výměře 1 296 m2, PK [hodnota] o výměře 1 265 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

14. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2004, [č. j.], ve spojení s opravným rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 26. 7. 2012, [č. j.] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 7 451 m2, PK [hodnota] o výměře 2 132 m2, PK [hodnota] o výměře 5 443 m2, PK [hodnota] o výměře 3 914 m2, PK [hodnota] o výměře 5 894 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

15. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 26. 8. 2008, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] a PK [hodnota] o výměře 10 310 m2, PK [hodnota] o výměře 6 857 m2, PK [hodnota] o výměře 91 m2 , PK [hodnota] a PK [hodnota] o výměře 765 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

16. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 13. 8. 2010, [č. j.] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky části pozemku PK [hodnota] výměře 2 084 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

17. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2012, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 11 579 m2 a PK [hodnota] o výměře 16 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

18. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 25. 9. 2013, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 2 732 m2 a PK [hodnota] o výměře 3 200 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

19. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 29. 10. 2013, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 490 m2 a PK [hodnota] o výměře 615 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

20. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 13. 4. 2016, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 2 117 m2 a PK [hodnota] o výměře 1 787 m2 v obci [adresa], katastrální území [adresa].

21. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 13. 4. 2016, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky pozemků PK [hodnota] o výměře 1 308 m2, PK [hodnota] o výměře 17 505 m2, PK [hodnota] o výměře 908 m2, PK [hodnota] o výměře 836 m2, PK [hodnota] o výměře 7 023 m2, částí pozemků PK [hodnota] o výměře 8 697 m2 a PK [hodnota] o výměře 3 012 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

22. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 18. 4. 2016, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky částí pozemků PK [hodnota] o výměře 1 834 m2, PK [hodnota] o výměře 6 348 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

23. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 19. 4. 2016, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky pozemku PK [hodnota][hodnota]o výměře 727 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

24. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 27. 4. 2016, [č. j.], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. ), žalobce [Jméno žalobce] (k id. ) a [právnická osoba] (k id. ), nejsou vlastníky části pozemku PK [hodnota] o výměře 9 096 m2, v obci [adresa], katastrální území [adresa].

25. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 5. 2012, č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že v dědickém řízení po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém [datum], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, na jejímž základě žalobce nabyl mj. restitučního nároku zůstavitele u [právnická osoba] za nevydané pozemky v katastrálním území [adresa].

26. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 15. 9. 1993 bylo dále zjištěno, že žádost [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 20. 10. 1992 o vydání náhradních pozemků byla zaevidována pod č. j. [č. j.].

27. Ze žádosti ze dne 15. 4. 2014 bylo zjištěno, že žalobce, [jméno FO] a [jméno FO] požádali žalovanou o sdělení celkové výše svých restitučních nároků, které jim vznikly na základě jednotlivých rozhodnutí pozemkového úřadu, že nejsou vlastníky pozemků v nich uvedených, a vyzvali žalovanou k učinění odpovídající nabídky náhradních pozemků. Z výzvy ze dne 6. 8. 2015 bylo dále soudem zjištěno, že žalobce a [jméno FO] vyzvali žalovanou k zaevidování restitučních nároků v hodnotě dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] a učinění nabídky náhradních pozemků v odpovídající hodnotě ve lhůtě do 31. 8. 2015.

28. Ze žádostí oprávněné osoby o úplatný převod zemědělského pozemku ze dne 15. 8. 2005 bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil u [právnická osoba] přednostní právo na úplatný převod pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], přičemž část kupní ceny ve výši 23 051,40 Kč žádal uhradit ze svého restitučního nároku přiznaného rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 28. 5. 2002, dále pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], přičemž část kupní ceny ve výši 54 056 Kč žádal uhradit ze svého restitučního nároku přiznaného rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2004, a pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], přičemž část kupní ceny ve výši 80 480 Kč žádal uhradit ze svého restitučního nároku přiznaného rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 24. 11. 1999. Z protokolů z vyhodnocení výzvy ze dne 6. 10. 2005 bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] za pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] nabídl kupní cenu ve výši 800 000 Kč a ocitl se se svou nabídkou sedmý v pořadí, za pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] nabídl kupní cenu ve výši 610 000 Kč a ocitl se se svou nabídkou čtvrtý v pořadí.

29. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že žádost žalobce o převod pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] byla vyhodnocena jako neplatná z důvodu, že žalobce neměl restituční nárok v dostatečné výši, tj. 232 075 Kč.

30. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 9. 2. 2017 včetně souhrnných regulačních plánů území [adresa], vyplývá, že k datu převodu odňatých pozemků na stát dne 6. 5. 1952 a 30. 4. 1954, byly podle Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa] ([adresa], [adresa] a [adresa]) - dále též „tzv. [název]“, pozemky [hodnota] [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] určeny k zastavění průmyslovou výrobou. Podle Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa]) s přilehlými částmi [adresa] - dále též „[název]“, pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota],[hodnota][hodnota] byly určeny k souvislému zastavění bytovými domy, rodinnými domy a komunikacemi a pozemek PK [hodnota] byl určen k zastavění průmyslovou výrobou. Podle Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa]) s přilehlými částmi [adresa] byly pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota],[hodnota][hodnota], [hodnota] určeny k částečnému zastavění bytovými domy nebo rodinnými domy a komunikacemi a pozemek PK [hodnota] byl určen k částečnému zastavění průmyslovou výrobou. Pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] neměly být k zastavění určeny. Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa] ([adresa], [adresa] a [adresa]) byl přitom [právnická osoba] a okolí schválen dne 18. 2. 1936 a potvrzen [právnická osoba] dne 18. 1. 1938, zatímco [název]) s přilehlými částmi [adresa] potvrzen nebyl. V regulačních a zastavovacích plánech jsou pak zakresleny jednotlivé odňaté pozemky.

31. Z návrhu rady ÚNV na schválení programu výstavby pro [adresa] ze dne 24. 6. 1958 soud zjistil, že oblast [adresa] a [adresa] byla rozestavěna podle plánu [právnická osoba] roku 1938, přičemž tento je stále platným regulačním plánem.

32. Ze zápisu ONV v [adresa] ze dne 19. 6. 1950 soud zjistil, že [právnická osoba] požádaly o povolení stavby bytového domu na pozemku PK [hodnota] v k ú. [adresa] s tím, že území je regulováno potvrzeným přehledným plánem a zastavovacími podmínkami a leží ve schváleném stavebním obvodu č. [hodnota].

33. Z dopisu [právnická osoba][právnická osoba]ze dne 18. 12. 1947 se podává, že v záležitosti vytvoření stavebního obvodu na části pozemku [hodnota] se [právnická osoba] podrobuje zásadám obsaženým v regulačním plánu z roku 1938 a upouští se od změny způsobu zastavění.

34. Z leteckých snímků k.ú. [adresa] včetně zákresu regulačního plánu sever a zákresu mapy sever bylo zjištěno, že v k. ú. [adresa] probíhala v letech 1945 - 1953 postupná výstavba zřejmě dle zásad regulačního plánu z roku 1938.

35. Z plánovaného nákresu pro stavební obvod č. [hodnota] se podává, že tento byl schválen dne 6. 10. 1949 a vztahoval se na části území [adresa] a [adresa], na kterých měla dle plánu probíhat výstavba.

36. Z rozhodnutí o přídělu pozemků ze dne 7. 12. 1957, bylo zjištěno, že pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] v k. ú. [adresa] byly s účinností ke dni 1. 5. 1954 přiděleny [právnická osoba].

37. Z kopie dopisu ze dne 15. 8. 1968 soud dále zjistil, že [právnická osoba] prováděly na pozemcích PK [hodnota] a PK [hodnota] přípravu staveniště pro průmyslovou výstavbu a urgovaly projednání pozůstalosti po [jméno FO], aby mohly být pozemky vyvlastněny. Z územního rozhodnutí ze dne 14. 5. 1968, č.j. [č. j.], bylo dále zjištěno, že [právnická osoba]. požádaly o rozhodnutí o umístění stavby závodu, servisu a opravny osobních automobilů mimo jiné na pozemku PK [hodnota], na němž měla být stavba umístěna podle rozhodnutí č.j. [č. j.] ze dne 21. 9. 1959, prodlouženého do roku 1964, avšak ke stavbě nedošlo. Podkladem pro rozhodnutí byl podrobný územní plán průmyslové oblasti [adresa], schválený radou [právnická osoba] v roce 1966.

38. Ze sdělení Institutu plánovaní a rozvoje ze dne 2. 9. 2020 soud zjistil, že Institut ve svém vyjádření nebyl schopen potvrdit právní závaznost Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa]), neboť takové hodnocení nepatří do jeho působnosti.

39. Z e-mailového sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 18. 6. 2020 se podává, že plán - návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [adresa]) byl před druhou světovou válkou zřejmě pouze vyložen, ale nebyl schválen a potvrzen, a to ani dodatečně. K roku 1952 ani 1954 není k dotčenému území evidována jiná územně plánovací dokumentace. Z přehledu dosud schválených územních plánů [adresa] se přitom podává, že prvním schváleným územním plánem [adresa] měl být až [adresa], který byl dokončen dne 31. 12. 1961 a schválen usnesením vlády ČSR dne [datum].

40. Ze sdělení stavebního úřadu ze dne 11. 9. 2023 bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] má být zčásti vyloučen z převodu, neboť do části tohoto pozemku zasahuje veřejně prospěšná stavba [název]. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 7. 2. 2024 včetně doplnění ze dne 23. 2. 2024 bylo dále zjištěno, že k pozemku parc. č. [hodnota] nebo jeho části, v k. ú. [adresa], není stavebním úřadem evidováno žádné územní rozhodnutí o umístění stavby či územní souhlas k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury, ani není podána žádná žádost v souvislosti s pozemkem. Bylo potvrzeno, že dle územního plánu zasahuje prospěšná stavba [název] do shora uvedeného pozemku.

41. Z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [adresa] ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. [sp. zn.], včetně příloh a z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [adresa] ze dne 9. 12. 1997, sp. zn. [sp. zn.] včetně příloh, se podává, že bylo rozhodnuto, že [jméno FO] není vlastnicí pozemku PK [hodnota], díl e, o výměře 1 154 m2, v k. ú. [adresa], a že [jméno FO] není vlastnicí pozemku KN parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 8. 2. 2024 bylo přitom dále zjištěno, že v části katastrálního území [adresa], kde se nachází pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], byla v minulosti provedena obnova katastrálního operátu na podkladě pozemkových úprav, v jejichž rámci došlo ke změně v konfiguraci pozemků. Uvedené parcely tak nelze ztotožnit s parcelami předchozích pozemkových evidencí, neboť pozemkovou úpravou došlo k zcela novému uspořádání pozemků.

42. Z e-mailu Krajského pozemkového úřadu [adresa] ze dne 4. 9. 2023 bylo dále zjištěno, že pozemky parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], nejsou předmětem nevypořádaných restitučních nároků a nejsou potřebné pro pozemkové úpravy. Pozemky parc. č. [hodnota], v obci [adresa], k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], v obci [adresa], k. ú. [adresa], nejsou předmětem nevypořádaných restitučních nároků a budou potřebné pro pozemkové úpravy, které ovšem nejsou v nejbližší době plánovány.

43. Z výpisů z katastru nemovitostí v řízení opakovaně aktualizovaných bylo zjištěno, že vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota] v obci [adresa], k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], v obci a k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], v obci [adresa], k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], v obci [adresa], k. ú. [adresa], je žalovaná, přičemž u některých pozemků jsou uvedeny poznámky o změně výměr obnovou operátu či o změně číslování parcel.

44. Geometrickým plánem č. [č. účtu], č. [hodnota], bylo provedeno rozdělení pozemku parc. č. [hodnota], orná půda, o výměře 2214 m2, v k. ú. [adresa], na pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, o výměře 1 717 m2, a pozemek parc. č. [hodnota], orná půda, o výměře 497 m2.

45. Znaleckými posudky [tituly před jménem] [adresa] ze dne 28. 9. 2022 (předloženým žalovanou) a znalecké kanceláře [právnická osoba], č. [číslo] ze dne 22. 11. 2023 (předloženým žalobcem) byla mj. stanovena hodnota nevydaných odňatých pozemků PK [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota],[hodnota][hodnota] v k. ú. [adresa] (pozemky zahrnuté do tzv. [název]). Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] byla hodnota těchto pozemků stanovena v částce 836 255,80 Kč, zatímco znaleckým posudkem [právnická osoba], byla hodnota těchto pozemků stanovena v částce 20 560 460 Kč, přičemž celková hodnota nevydaných pozemků společně s dalšími oceňovanými pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] v katastrálním území [adresa] činí 38 386 960 Kč. V obou znaleckých posudcích je uvedena metoda, kterou zpracovatelé znaleckých posudků pro ocenění pozemků použili včetně vysvětlení postupu pro stanovení charakteru nevydaných (oceňovaných) pozemků. Přílohami znaleckých posudků jsou přitom i ty relevantní listiny, které soud prováděl k důkazu v tomto soudním řízení a o které oba zpracovatelé znaleckých posudků opírali své znalecké závěry (právě o charakteru odňatých pozemků).

46. Ohledáním pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], o kterém soud vyhotovil protokol o místním šetření včetně pořízené fotodokumentace, soud zjistil, že pozemek parc. č. [hodnota] přímo sousedí s veřejnou komunikací, přičemž na něj navazuje pozemek parc. č. [hodnota], který je z veřejné komunikace přístupný právě přes pozemek parc. č. [hodnota]. Ačkoliv byly na pozemky parc. č. [hodnota] seznatelné stopy po pneumatikách od motorového vozidla vedoucí směrem k dalšímu pozemku (vjezd do zahrady včetně ohrady s ovcemi), dalším šetřením bylo zjištěno, že vlastník této zahrady má zajištěn přístup k veřejné komunikaci i ze spodní části zahrady. Na pozemku parc. č. [hodnota] se pak nachází záhumenek osazený třešní. Dle vyjádření místního obyvatele tento pozemek třešní osadili lidé bydlící v domě č.p. [číslo], taktéž na pozemku sekají trávu. V místech hranice pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] se v blízkosti domu č.p. [číslo] nachází starý sušák na prádlo. Na pozemku parc. č. [hodnota] se taktéž nachází stará kovová konstrukce bez zjevného současného využití. Kromě uvedeného se již na ohledávaných pozemcích ničeho dalšího (kromě vegetace) nenacházelo.

47. Z přehledu dosud čerpaných nároků předložených žalobcem a žalovanou soud zjistil, v jaké výši mělo být dle obou procesních stran dosud na restituční nárok žalobce plněno, přičemž byť se tato částka dle účastníků řízení liší, pohybuje se dle nich přibližně ve výši 6 950 000 Kč.

48. Po postupu dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že [jméno FO] a následně přímo žalobce jsou osobami, o kterých bylo shora uvedenými rozhodnutími [právnická osoba] a [právnická osoba] rozhodnuto, že nejsou vlastníky všech ve shora citovaných rozhodnutích specifikovaných pozemků, k nimž přešlo vlastnické právo na stát výměrem [právnická osoba] ze dne 6. 5. 1952, kterým vykoupil z pozemkového vlastnictví [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ve výměru označené pozemky. Výměrem [právnická osoba] ze dne 30. 4. 1954 byl pak předchozí výměr z roku 1952 zrušen, přičemž novým výměrem byl rozšířen počet vykoupených pozemků, když bylo rozhodnuto o výkupu pozemků v katastrálním území [adresa], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] z vlastnictví [jméno FO] a z pozůstalosti [jméno FO] a pozemků číslo katastru [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] z vlastnictví [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Všechny předmětné pozemky byly vedeny jako role. Do práv [jméno FO] vztahu k rozhodnutím, kterými bylo rozhodnuto o nevydání odňatých pozemků mj. [jméno FO], vstoupil na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 5. 2012, č.j. [spisová značka], jednou polovinou žalobce. [jméno FO] o vydání náhradních pozemků poprvé zažádal již v roce 1992. Žalobce a další oprávněné osoby v roce 2014 vyzvali žalovanou ke sdělení výše jejich restitučních nároků a učinění nabídky, přičemž v roce 2015 vyzvali žalovanou k přecenění jejich nároků na základě znalecký posudků zpracovaných [tituly před jménem] [jméno FO]. Sám žalobce pak nebyl v roce 2019 úspěšný v nabídkovém řízení na vydání náhradního pozemku, neboť jeho restituční nárok dle žalované nedosahoval potřebné výše 232 075 Kč. Dále bylo zjištěno, že všechny náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobce domáhal, jsou ve vlastnictví státu, přičemž celková hodnota dle tohoto rozsudku vydaných náhradních pozemků činí 62 374,37 Kč.

49. Jde-li pak o hodnotu odňatých pozemků, pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] se nacházely v území regulovaném tzv. [název], kterým byly tyto pozemky určeny k průmyslové zástavbě. Tzv. [název] plán byl [právnická osoba] a okolí schválen roku 1936 a potvrzen [právnická osoba] dne 18. 1. 1938. Na pozemcích PK [hodnota] a [hodnota] přitom byla v roce 1968 prováděna příprava pro průmyslovou výstavbu a národním podnikem bylo požádáno o rozhodnutí o umístění stavby závodu, servisu a opravny osobních automobilů mj. na pozemku PK [hodnota]. Pozemek PK [hodnota] byl přitom počátkem roku [datum] vyvlastněn za účelem uskutečnění průmyslové výstavby a komunikace. Lze jen doplnit, že všechny skutečnosti uvedené v tomto a předchozím odstavci byly mezi účastníky vesměs nesporné a po částečném přecenění restitučního nároku žalobce žalovanou se účastníci nelišili ani v z těchto skutečností vyplývajícím právním posouzení věci.

50. Zásadní spornou otázkou nadále zůstala hodnota původně odňatých pozemků nacházejících se v území „regulovaném“ tzv. [název]. Na tomto místě je vhodné připomenout, že každý z účastníků řízení soudu předložil vlastní znalecký posudek na jejich ocenění. Hodnota těchto odňatých nevydaných pozemků se dle obou znaleckých posudků přitom lišila pouze v závislosti na tom, jaký byl dle zpracovatelů znaleckých posudků charakter odňatých pozemků (zda zemědělský, stavební či smíšený). Soud přitom nepřistoupil k výslechu znalců, neboť tyto již nemohly soudu nabídnout nové poznatky o charakteru odňatých pozemků. Znalci totiž při hodnocení charakteru odňatých pozemků vycházeli především z listin, které ovšem v řízení k důkazu taktéž prováděl soud a tyto taktéž sám v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. hodnotil. Dospěli-li tak znalci k rozdílným znaleckým závěrům pouze na základě té skutečnosti, že při výpočtu hodnoty pozemků sice zohlednili shodný počet pozemků o stejné výměře, ale vycházeli z jiné jednotkové ceny za m2 (s ohledem na jejich vlastní závěr o charakteru odňatých pozemků), omezily se tak jejich metody a z nich plynoucí znalecké závěry pouze na „součin jednotkové ceny a výměry pozemků“. Za takové situace se výslech znalců stal nadbytečným, neboť po vlastní úvaze na základě provedeného dokazování soud stál jen před rozhodnutím, ke kterému ze znaleckých posudků se s ohledem na svůj vlastní učiněný závěr o charakteru odňatých pozemků přikloní.

51. Podstatnými zjištěními k pozemkům zahrnutým v tzv. [název] jsou skutečnosti, že tvz. [název] plán nebyl [právnická osoba] schválen, a tudíž ani potvrzen. Tento tak zůstal pouze ve formě návrhu. Nicméně na přelomu 40. a 50. let bylo na tuto územně plánovací dokumentaci opakovaně odkazováno, kdy při výstavbě v katastrálním území [adresa] dle sdělení jednotlivých organizačních složek státu mělo být postupováno právě dle této územně plánovací dokumentace. Ačkoliv pro výstavu v části katastrálního území [adresa] měla být podkladem i další dokumentace, např. schválený návrh ke stavebnímu obvodu č. [hodnota] z roku 1949, z ničeho v celém řízení nevyplynulo, že tento dokument nebyl v souladu s územně plánovací dokumentací z roku 1938, tzv. [název], a že zástavba dle tohoto dokumentu skutečně probíhala, a to právě v rozporu s tzv. [název], a že tuto územně plánovací dokumentaci tak přímo nahrazoval. Je přitom zcela zřejmé, že při výstavbě v katastrálním území [adresa] bylo dle tvz. [název] reálně postupováno (viz návrh rady ÚNV na schválení programu výstavby pro [název]. Ačkoliv některé (právnímu předchůdci žalobce) odňaté pozemky byly ještě s účinností od 1. 5. 1954 (po jejich přechodu na stát) přiděleny [právnická osoba], z dobových leteckých snímků se podává, že počátkem 50. let (nejdéle v roce 1953) již v katastrálním území [adresa] výstavba probíhala, a to právě v místech, které měly být dle tzv. [název] (viz porovnání územně plánovací dokumentace s leteckými snímky), a proto lze uzavřít, že vzhledem k „faktické“ účinnosti tzv. [název] se do budoucna právě počítalo i se zastavěním pozemků určených dle této územně plánovací dokumentace k zástavbě.

52. Ač každý z účastníků v průběhu řízení označil další důkazní návrhy nad rámec shora uvedených, tyto soud již pro nadbytečnost neprováděl, přičemž účastníci řízení na jejich provedení dále netrvali, a proto o nich soud ani nerozhodoval.

53. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě Pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

54. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

55. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. První rozhodnutí, kterým bylo shledáno, že žalobce či jeho právní předchůdce nejsou vlastníky některého z odňatých pozemků, bylo vydáno již v roce 1999. Okamžikem vydání tohoto rozhodnutí bylo určeno, že žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, nemohou být vráceny v rozhodnutí uvedené pozemky odňaté podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a tímto okamžikem vzniklo žalobci právo na poskytnutí náhradních pozemků. Počínaje uvedeným rokem bylo právními předchůdci žalované do roku 2016 vydáno celkem 18 rozhodnutí, která zakládala právo žalobce na vydání náhradních pozemků. Ačkoliv si je soud vědom toho, že proces zmírnění majetkových křivd z minulosti není vzhledem k množství restituentů a nemožnosti vydat všechny původní odňaté pozemky záležitostí jednoduchou, nesnáze při vyřizování restitučních nároků státní orgán nesmí přesouvat na osoby oprávněné. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám totiž patří k základním povinnostem [právnická osoba] (nyní žalované) a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu a další ustálené judikatury tak vyplývá, že je to právě žalovaná, kdo nese odpovědnost za průtahy a neuspokojení restitučních nároků jednotlivých oprávněných osob. Pakliže žalovaná nedostojí své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, zcela jednoznačně se tak ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků dopouští liknavosti, což ve světle již ustálené judikatury umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků, přičemž tento postup nelze pokládat vůči ostatním restituentům za je znevýhodňující (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02).

56. V řízení bylo prokázáno, že pozemky PK [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] se nacházely v území regulovaném tzv. [název] již od roku 1938 (potvrzení schváleného návrhu územně plánovací dokumentace), přičemž dle této územně plánovací dokumentace se jednalo o území určené k průmyslové zástavbě. Ostatně pozemek PK [hodnota], který nebyl na stát převeden v roce 1952 (1954) byl vyvlastněn až v roce 1969, a to právě za účelem průmyslové výstavby. V řízení pak bylo dále prokázáno, že tzv. [název] zůstal pouze vyložen, tj. nikdy nebyl schválen Státní regulační komisí a dále potvrzen, a tudíž nikdy nevstoupil v platnost a účinnost. Z provedeného dokazování bylo ovšem dále zjištěno, že faktické účinky tato územně plánovací dokumentace měla, neboť dle ní mělo být a bylo při výstavbě v severní části katastrálního území [adresa] postupováno a nejdéle na počátku 50. let minulého století na tomto území výstavba v souladu s tzv. [název] skutečně probíhala.

57. Ač tedy v době převodu na stát mohly být všechny odňaté pozemky vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské a některé též byly pro zemědělské účely stále využívány, ke katastrálnímu území [adresa] již existovala územně plánovací dokumentace, podle které byly určeny odňaté pozemky k zástavbě a na některých pozemcích již výstavba přímo probíhala; u dalších pozemků došlo k jejich zastavění později. Pakliže tedy byly původní pozemky odňaty za účelem předpokládané výstavby (zčásti již probíhající), je nutno za předmětné pozemky poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro výstavbu, neboť s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem byly fakticky k výstavbě určeny (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3576/2016).[Anonymizováno]Na tomto místě je třeba dodat, že dovolací soud aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož jsou soudy zohledňovány v každé jednotlivé věci různé relevantní okolnosti, a proto nelze určovat taxativně hlediska, která musí být (současně) naplněna, aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž pouze vyjmenovává faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2776/2020).

58. Pro ocenění původních odňatých pozemků tak nemohla být relevantní skutečnost, že některé odňaté pozemky v době odnětí nebyly zastavěny a byly využívány k zemědělským účelům. Stejně tak nelze v nyní projednávané věci přikládat váhu tomu, že tzv. [název] v době přechodu odňatých pozemků na stát schválen a potvrzen. Námitka žalované je zde založena na „formálním“ nedostatku územně plánovací dokumentace, ačkoliv dle této se s výstavbou na odňatých pozemcích minimálně od roku 1938 počítalo a fakticky dle této dokumentace výstavba skutečně probíhala, přičemž za tímto účelem i odňaté pozemky přešly na stát. Za této situace tedy nebylo možno všechny pozemky nacházející se v severní části katastrálního území [adresa] ocenit v celé jejich výměře jako pozemky zemědělské, nýbrž je třeba i s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti shora uvedené tyto pozemky ocenit v souladu s územně plánovací dokumentací regulující toto území, byť formálně neplatnou a de iure neexistující. Proto soud dospěl k závěru, že není na místě všechny pozemky v celé jejich výměře odňaté rodině žalobce v severní části katastrálního území [adresa] ocenit jako pozemky zemědělské. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze závěrů uvedených ve znaleckém posudku předloženém žalobcem a shledal, že hodnota odňatých nevydaných pozemků činí 38 386 960 Kč. Žalobci potom jako oprávněné osobě na restitučním nároku náleží z jejich celkové hodnoty, tj. 9 596 740 Kč.

59. Je třeba dále dodat, že výše restitučního nároku je v řízení řešena jako otázka předběžná, přičemž její řešení v jednom soudním řízení není závazné pro soudy v dalších řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020). Nicméně ve vztahu k problematice charakteru odňatých pozemků a na to navazující otázce celkové výše žalobcova restitučního nároku ovšem soud nemohl přehlédnout bohatou rozhodovací praxi dovolacího soudu přímo ve věcech žalobce či jeho rodinných příslušníků, která ohledně stavebního charakteru odňatých pozemků a s tím spojené výše restitučního nároku žalobce nasvědčuje správnosti závěrů učiněných soudem v nyní projednávané věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 134/2024 a v něm uvedená prejudikatura). Soud přitom v nyní projednávané věci neshledal žádné důvody pro to, aby se od dosavadní soudní praxe odchýlil a povahu odňatých pozemků (a tím výši žalobcova restitučního nároku) v tomto řízení posuzoval ve prospěch žalované.

60. Soud se pak vzhledem ke zjištěným skutečnostem nemohl ztotožnit s tvrzením žalované, že v jejím postupu při uspokojování restitučního nároku žalobce nelze shledat prvky svévole a liknavosti. Jak se podává z výše uvedeného, žalovaná i po přecenění restitučního nároku žalobce v jeho prospěch tento eviduje v méně než poloviční výši, jaká žalobci ve skutečnosti náleží. Přitom žalobce na svůj restituční nárok čerpal plnění v takové hodnotě, že ačkoliv je jeho restituční nárok dosud neuspokojen v částce převyšující 2 600 000 Kč(!), žalovaná tento vzhledem k jí evidované výši považuje za již zcela uspokojený. Z tohoto nesprávného ocenění restitučního nároku žalobce, který žalovaná po mnoho let evidovala a nadále eviduje, lze bez nejmenších pochybností vyvodit závěr, že žalovaná zcela jednoznačně ztěžovala uspokojení žalobcova nároku. Z rozdílu ve skutečné výši restitučního nároku žalobce a ve výši evidované žalovanou, který i přes přecenění žalované ve prospěch žalobce zakládá značný nepoměr těchto částek, zcela jednoznačně plyne, že žalovanou nabízené pozemky nemohly být adekvátní náhradou za pozemky odňaté. To ostatně plyne i z neúspěšné účasti žalobce ve veřejné nabídce, ve které byla přihláška žalobce shledána neplatnou pro nedostatečný restituční nárok na vydání náhradního pozemku v hodnotě 232 075 Kč. Za nesprávného ocenění nároku žalobce nebylo možno po žalobci spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek pravidelně účastnil, neboť kvantitativně a kvalitativně omezené parametry veřejných nabídek žalované nebyly způsobilé uspokojit jeho nárok v přiměřené lhůtě předpokládaným způsobem, tj. právě prostřednictvím veřejné nabídky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015), a to navíc za situace, byl-li dle žalované jeho nárok již přečerpán. Ačkoliv rozhodovací praxe dovolacího soudu vyznívá ve prospěch žalobce, z přístupu žalované je patrné, že se opakovaně brání ocenění odňatých pozemků jako stavebních, a proto lze případné neúspěchy žalobce ve veřejných nabídkách čekat i pro futurum. Byť tedy v tomto řízení žalobce soudu doložil listiny svědčící pouze o jedné účasti žalobce ve veřejných nabídkách, i pouze tuto omezenou účast a její výsledek je za nesprávného ocenění žalobcova nároku a lpění žalované na takovém nesprávném ocenění nutno považovat za dostatečnou; postup žalované při uspokojování jeho nároku je pak třeba považovat právě za liknavý až svévolný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017).

61. Je vhodné doplnit, že nelze přičítat žalobci k tíži, pokud po delší dobu přímo žalobce či jeho právní předchůdce zůstali ohledně evidované výše restitučních nároků zprvu pasivní a „pouze“ vyzývali [právnická osoba] k přecenění jejich nároků, přičemž vlastní znalecké posudky a podklady k ocenění jejich nároků si později opatřovali sami. Jak vyplývá z výše uvedených judikaturních závěrů, obtíže při uspokojování restitučních nároků nelze přesouvat na oprávněné osoby. Je tak mj. povinností žalované nároky oprávněných osob evidovat ve správné výši a nelze po oprávněných osobách spravedlivě požadovat, aby ohledně určení výše jejich nároků nahrazovali nedostatečnou činnost žalované. Je to právě žalovaná, kdo bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojování nároku oprávněné osoby jeho nesprávným ohodnocením, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě (jejímu předchůdci) odňatých pozemků a nevydaných pozemků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

62. V řízení soud potom nezjistil žádné zákonné výluky ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“), ani další okolnosti, které by bránily vydání v tomto řízení poskytnutých náhradních pozemků.

63. Poukazovala-li žalovaná na skutečnost, že pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] nebyly vydány původním restituentům, předně je nutné poukázat na to, že v důsledku obnovy operátu nebylo možné dovodit totožnost těchto pozemků s pozemky nevydanými na základě rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. [sp. zn.], a rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 9. 12. 1997, sp. zn. [sp. zn.]. Dále je třeba doplnit, že poukazovala-li žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, tento nezakládá a priori zákaz převodu náhradních pozemků, které nebyly dříve vydány oprávněné osobě. Toto rozhodnutí své závěry (pro nevydání náhradního pozemku) podmiňuje tím, že pozemek nelze vydat pro překážku uvedenou v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Proto i za situace, že by o pozemcích parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] bylo skutečně v minulosti rozhodnuto o jejich nevydání původnímu vlastníků či jiné oprávněné osobě, mohl soud žalobě ve vztahu k těmto pozemkům vyhovět. Z dokazování (ohledání pozemků) pak soud učinil jednoznačný závěr, že zde není žádná zákonná překážka pro vydání těchto pozemků (především nejsou zastavěny a netvoří ani funkční celek s okolními pozemky, jak namítala žalovaná). U žádného žalobcem požadovaného pozemku pak není v katastru nemovitostí uvedena poznámka podle ustanovení § 6 zákona o SPÚ (poznámky ohledně změny číslování parcel a změny výměr obnovou operátu nejsou takovými překážkami). Existující překážka pro vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ tu byla jen ohledně části pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], ohledně něhož vzal žalobce žalobu v rozsahu této „nevydatelné“ části zpět.

64. Ačkoliv judikatura považuje uspokojení nároku oprávněných osob způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu předpokládanému ustanovením § 11a zákona o půdě, za výjimečné, vzhledem ke všemu shora uvedenému soud uzavřel, že okolnosti případu (nesprávné ocenění nároku žalobce, nedostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry veřejných nabídek žalované a na to navazující dlouhodobé neuspokojení restitučního nároku žalobce) odůvodňují výjimečný způsob uspokojení nároku žalobce, a proto podané žalobě vyhověl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). Vydáním náhradních pozemků v tomto soudním řízení byl žalobcův restituční nárok uspokojen co do 62 374,37 Kč.

65. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, a to včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, neboť jeho zástupce je plátcem této daně. V řízení byl nahrazen projev vůle žalované ohledně náhradních pozemků, kdy v této souvislosti je třeba zdůraznit, že v projednávané věci se jedná o řízení, ve kterém není soud vázán žalobním návrhem, neboť jde o předmět řízení, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu (srovnej § 153 odst. 2 o.s.ř.), tudíž případný úspěch nemusí být ani vázán toliko na pozemky označené v žalobě. Nutno zohlednit, že předmětem řízení nejsou přímo náhradní pozemky, jejichž vydání se podanou žalobou oprávněná osoba domáhá, nýbrž restituční nárok této oprávněné osoby. Dle soudu je tak třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet již ze samotné podstaty, zda tento restituční nárok stále oprávněné osobě svědčí a na základě vyřešení této otázky postupovat i v otázce nákladové. Soud je toho názoru, že při částečném zpětvzetí žaloby je možno dovodit částečný neúspěch žalobce (oprávněné osoby) pouze v těch případech, že zpětvzetí žaloby bylo učiněno bez relevantního důvodu. V tomto řízení bylo přitom zjištěno, že část pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] nelze vydat pro zákonem předpokládanou překážku, přičemž žalobce reagoval tím způsobem, že po zpracování geometrického plánu vzal žalobu v té části, v níž existovala zákonná překážka pro vydání náhradního pozemku, zpět. Za této situace byl zcela relevantní důvod pro částečné zpětvzetí žaloby, a proto není na místě tuto skutečnost promítnout do rozhodování o nákladech jako částečný neúspěch žalobce. Za předmět řízení je pak nutno považovat penězi ocenitelné plnění, neboť je známa hodnota vydávaných náhradních pozemků, tj. 62 374,37 Kč (srovnej ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka]). Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: - Advokát žalobce učinil celkem 10 úkonů právní služby: převzetí a příprava právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), žaloba ze dne 1. 8. 2023 a písemná podání ve věci samé ze dne 19. 9. 2023, 23. 11. 2023 a ze dne 29. 2. 2024, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 4. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne 24. 10. 2023, dne 23. 1. 2024 a dne 7. 5. 2024, účast na ohledání věci dne 6. 3. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Mimosmluvní odměna za 10 úkonů právní služby činí 8 x 3 620 Kč a 2 x 1 810 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 10 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), - 1 249,64 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Volvo XC40, reg. zn. [SPZ], při cestě Praha - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 24. 10. 2023) o celkové vzdálenosti 152 Km, při ceně 41,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,20 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., - 3 831 Kč- náhrada za tři jízdy osobním automobilem tov. zn. Volvo XC40, reg. zn. [SPZ], při cestě Praha - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 23. 1. 2024 a 7. 5. 2024, ohledání věci dne 6. 3. 2024) o celkové vzdálenosti 456 Km, při ceně 38,20 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,60 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., - 1 600 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený na cestě do místa úkonu podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, - 8 874,74 Kč - náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. - 25 240 Kč - náhrada výdajů vynaložených v souvislosti s geometrickým plánem podle § 137 odst. 1 o.s.ř. Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 76 375,38 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení