28 Co 224/2024 - 265

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: MI Estate s. r. o., IČO 082 94 208 sídlem Na Pankráci 310/60, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D. sídlem Jandova 185/6, 190 00 Praha 9 proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o náhradu za nadužívání společné věci, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 7. 2024, č. j. 8 C 142/2023-236, ve spojení s jeho usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 C 142/2023-253, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s jeho usnesením se mění v napadeném výroku VI. tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

IV. Žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit každá na náhradě nákladů řízení státu České republice za řízení před soudem prvního stupně [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se zrušuje spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno] (dále jen „dům“), pozemkům parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „nemovitosti“, výrok I.), že se nemovitosti přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.), že je žalobkyně povinna zaplatit žalované [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), že se zamítá návrh žalované na zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání (výrok IV.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), že se zamítá žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] spolu úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok VI.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.), že je žalobkyně povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením (výrok VIII.), a že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením (výrok IX.).

2. Shora specifikovaným usnesením soud prvního stupně dále rozhodl, že je žalobkyně povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu [částka] do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok I.), a že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu [částka] do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vyšel ze situace, kdy se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které navrhla přikázat do svého výlučného vlastnictví s tím, že žalované zaplatí přiměřenou náhradu [částka] do 30 dnů od právní moci rozsudku. Současně se domáhala náhrady za nadužívání nemovitostí žalovanou za období od [datum] do [datum] ve výši celkem [částka]. Žalobkyně tvrdila, že podle jejího názoru činí obvyklé nájemné za nemovitosti [částka] měsíčně a vzhledem k tomu, že ona byla v době [datum] – [datum] (tj. po dobu 2 měsíce a 27 dnů) vlastnicí podílu o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na nemovitostech a v době [datum] – [datum] (tj. po dobu 17 měsíců a 23 dnů) podílu o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přičemž žalovaná po celou dobu užívala celou nemovitost, náleží jí z titulu vydání takto žalovanou získaného bezdůvodného obohacení za nadužívání právě uvedená částka. Poté, co byl ve věci zpracován znalecký posudek mimo jiné na stanovení obvyklého nájemného, vzala žalobkyně žalobu týkající se částky požadované za nadužívání zčásti zpět (konkrétně co do [částka] s příslušenstvím, přičemž soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu zastavil) a v návaznosti na závěry znaleckého posudku požadovala [částka].

4. Soud prvního stupně se taktéž zabýval obranou žalované, která tvrdila, že žalobou uplatněný nárok je zjevným zneužitím práva k dosažení nemorálního prospěchu žalobkyně, která má na tomto modelu založené podnikání. Žalovaná bydlí v nemovitostech sama, je si vědoma toho, že je užívá nad rámec svého podílu. Jedná se o byt o dvou místnostech a kuchyni, jedna z místností je zcela neobyvatelná, je v ní propadlý strop, dům je vlhký a stěny zasaženy plísní. V domě není zavedena voda z veřejného vodovodu, žalovaná čerpá užitkovou vodu ze studny, pitnou vodu musí dovážet. Žalovaná měla o nemovitosti zájem, avšak neměla k dispozici finanční prostředky na zaplacení přiměřené náhrady, proto navrhla, aby byly nemovitosti přikázány žalobkyni a ta ji byla povinna zaplatit přiměřený vypořádací podíl. Jelikož však za znaleckým posudkem stanovený vypořádací podíl jiné bydlení nepořídí a nechce se stěhovat do nájemního bydlení, navrhla zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání za současného snížení vypořádacího podílu.

5. Soud prvního stupně měl prokázané, že účastnice jsou spoluvlastnicemi nemovitostí, žalobkyně vlastní podíl o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno], žalovaná podíl o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobkyně nabývala podíl postupně, k datu [datum] vlastnila podíl o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k [datum] o velikosti [Anonymizováno]/[datum] období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]) žalobkyně požadovala po žalované vydání bezdůvodného bohacení z titulu nadužívání jejího spoluvlastnického podílu, plnění požadovala do sedmi dnů, první z výzev byla žalované doručena [datum]. Žalovaná na žádnou z výzev nijak nereagovala. Dále bylo prokázáno, že současná tržní cena nemovitostí činí [částka] + [částka] (za pozemek parc. č. [hodnota]). Obvyklou cenu nelze stanovit, neboť nelze nalézt srovnatelné nemovitosti. Rovněž bylo prokázáno, že dům tvoří jedna bytová jednotka o velikosti 2+1, k užívání je ale způsobilá pouze jednotka o velikosti 1+1, neboť v další místnosti je zřícený strop a koupelna je vybourána. V domě jsou pouze rozvody studené vody z vlastní studny. Stavba není řádně udržována a v současném stavebně-technickém stavu ji nelze užívat bez závad. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že výše obvyklého nájemného za nemovitosti činí [částka] měsíčně. Konečně bylo prokázáno, že zůstatek na účtu žalobkyně činil ke dni [datum] částku [částka], žalovaná neměla úspory, jejím jediným příjmem je starobní důchod.

6. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně postupoval při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví podle §§ 1140 a 1143 o. z., vypořádání provedl v souladu s §§ 1144 a 1147 o. z., o požadavku na zřízení služebnosti rozhodoval soud prvního stupně podle §§ 1145 a 1260 odst. 1 o. z. a o nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl o. z. ve spojení s §§ 1117, 1122 a 1128 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nelze nutit, aby setrvávala ve spoluvlastnictví s žalovanou, proto je na místě toto majetkové společenství zrušit. Po zvážení všech zákonných pravidel a konkrétních okolností případu měl soud prvního stupně za to, že v předmětné věci je vhodným způsobem vypořádání přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně, která o ně má zájem a je solventní k výplatě přiměřené náhrady stanovené ze znalcem určené tržní ceny nemovitostí. Co se týče požadavku na zřízení služebnosti, neshledal jej soud prvního stupně důvodným, neboť požadavek žalované přesahuje zákonný rámec možnosti zřídit služebnost jedině z důvodu zajištění řádného užívání nově vzniklé věci rozdělením bývalým spoluvlastníkem. Ohledně náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou byl soud prvního stupně toho názoru, že sice žalobkyně nemovitosti neužívá a zároveň žalovaná je užívá nad rámec svého podílu, čehož si je vědoma. Vyšel však z výzvy ze dne [datum], na kterou žalovaná, jako majoritní spoluvlastnice nereagovala, nadále věc užívala, v čemž soud prvního stupně spatřoval konkludentní přijetí rozhodnutí žalované o řádné správě nemovitostí v podobě vyloučení žalobkyně z jejího užívání, a to až ode dne [datum], jakožto dne následujícího po zaslání výzvy. Požadovanou náhradu proto soud prvního stupně přisoudil žalované pouze za dobu [datum] – [datum]. Při stanovení výše náhrady za nadužívání vyšel soud prvního stupně ze znalcem určené výše obvyklého nájemného [částka], ze které představují[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] částku [částka] měsíčně, tedy za 15 dnů jako polovinu měsíce [částka], v tomto rozsahu (včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonné výši) soud prvního stupně žalobě vyhověl, co do částky [částka] s příslušenstvím ji zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodoval soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Jednak (ve vztahu k řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) vyšel ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, publikovaného pod č. 302/2023 Sb., jednak měl ve vztahu k požadavku na zaplacení částky za nadužívání nemovitostí žalovanou za to, že žalobkyně uspěla pouze v nepatrné části.

8. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně samostatným usnesením podle § 148 odst. 1 o. s. ř., vyšel přitom ze stejného rozsahu úspěchu a neúspěchu každé z účastnic, dále z toho, že na znalečném bylo vynaloženo celkem [částka], přičemž na tuto částku byla spotřebována mimo jiné záloha [částka] složená žalobkyní, což je podle názoru soudu prvního stupně třeba zohlednit. Soud prvního stupně proto uložil žalobkyni povinnost nahradit státu [částka] [([Anonymizováno] [Anonymizováno] / [Anonymizováno]) – [Anonymizováno] [Anonymizováno]] a žalované [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] / [Anonymizováno]).

9. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výrokům VI. a VII., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že závěr soudu prvního stupně ohledně důvodnosti požadavku na zaplacení náhrady za nadužívání pouze za dobu od [datum] do [datum], z důvodu rozhodnutí žalované o vyloučení žalobkyně z užívání věci, je chybný a nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Ve věci totiž vůbec nebyla řešena existence jakéhokoliv rozhodnutí spoluvlastníka, žalovaná nic takového ani netvrdila, naopak po celou dobu řízení připouštěla, že užívá celé nemovitosti, tj. nadužívá je nad rámec svého podílu. Rozhodnutí o správě nemovitostí by navíc bylo vůči ostatním spoluvlastníkům účinné až od doby, kdy by se o něm dozvěděli, respektive musela by být nejprve vyrozuměna, že je vůbec třeba o něčem rozhodovat. Nic takového však fakticky ani nenastalo, ani (a to především) to nebylo v řízení tvrzeno a prokázáno. Soud prvního stupně se, při svém závěru, navíc ani nezabýval tím, kdy žalovaná údajně měla takové rozhodnutí učinit, sám si vyvodil, že se tak mělo stát až po doručení výzvy, což opět nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně v napadené části považovala rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný a navrhla, aby jej odvolací soud změnil tak, že jejímu návrhu bude plně vyhověno a bude jí přiznána plná náhrada nákladů řízení.

10. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobkyně tak, že rozhodnutí ve věci závisí na posouzení otázky, zda má žalobkyně právo na náhradu za nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou od doby, kdy se sama stala vlastníkem podílu na nemovitostech, nebo až od doby následující po zaslání výzvy ke zpřístupnění nemovitostí, na níž žalovaná nereagovala a dále užívala celé nemovitosti. Soud prvního stupně zastává druhý z názorů, což je pro žalovanou výhodnější, tato s tímto stanoviskem souhlasí a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Výroky I. až V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly napadeny odvoláním, nabyly tedy samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

12. Podle § 1117 odst. 1 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

13. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

14. Podle § 1128 odst. 1 o. z. rozhodují o běžné správě společné věci spoluvlastníci většinou hlasů.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně (viz odstavec 5. odůvodnění), na která pro stručnost plně odkazuje.

18. Odvolací soud k námitce žalobkyně ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně v napadené části nejprve uvádí, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v odvolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uplatnit odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění (což ale ani není nyní projednávaný případ, v němž odůvodnění splňuje podmínky § 157 odst. 2 o. s. ř.), není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyně byla schopna řádně a úplně formulovat odvolací důvody podaného odvolání, odvolacímu soudu pak odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neznemožnilo řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně přezkumu skutkového a právního závěru, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel. Rozsudek soudu prvního stupně tedy nelze označit za nepřezkoumatelný.

19. V odvolacím řízení zůstala spornou pouze otázka, od jakého okamžiku svědčí žalobkyni proti žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného žalovanou na úkor žalobkyně užíváním nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu. Oproti názoru soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že pakliže spoluvlastník užívá společnou věc ve větší míře, než představuje velikost jeho spoluvlastnického podílu, překračuje tím práva, která mu ke společné věci náleží, a to bez právního důvodu. Logicky tak na jeho straně vzniká bezdůvodné obohacení, které je povinen ostatním spoluvlastníkům vydat. Popsaný závěr opakovaně konstatoval ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud, ostatně i v soudem prvního stupně odkazovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaném pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tyto závěry již aproboval, a to i v poměrech úpravy nového občanského zákoníku, i Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18, publikovaném pod č. 260/2018 Sb.

20. Odvolací soud pro úplnost dodává, že spoluvlastník užívající společnou věc nad rámec svého podílu má povinnost poskytnout za to ostatním spoluvlastníkům náhradu bez ohledu na to, zda k nadužívání dochází na základě rozhodnutí majoritního spoluvlastníka (spoluvlastníků), dohody mezi spoluvlastníky či soudního rozhodnutí. Jedinou výjimku představuje situace, kdy z dohody spoluvlastníků vyplývá, že si za takovéto nadužívání nebudou ničeho hradit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

21. Z řízení jednoznačně a nepochybně vyplynulo, že žalovaná po celé žalované období užívá nemovitosti jako celek, tj. nad rámec velikosti jejího podílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bez právního důvodu. Již od okamžiku nabytí vlastnictví žalobkyně tedy na straně žalované vzniká bezdůvodné obohacení, nejprve odpovídající podílu[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] ([datum] – [datum]), poté [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ([datum] – [datum]). V uvedeném rozsahu se tedy žalovaná na úkor žalobkyně obohacuje. Sama žalovaná si je nadužívání vědoma a nikdy netvrdila ani existenci jakékoliv skutečnosti představující právní důvod pro toto nadužívání, ani dohody mezi účastníky, že si za nadužívání nebudou ničeho hradit. V řízení tedy bylo prokázáno pouze a jedině nadužívání bez právního důvodu z její strany ve shora uvedeném rozsahu a za uvedené období.

22. Odvolací soud má dále za to, že výši tohoto bezdůvodného obohacení je třeba určit peněžitou částkou odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz). Toto obvyklé nájemné bylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno ve výši [částka] měsíčně za celou nemovitost. Částka odpovídající [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pak činí [částka], [Anonymizováno]/[částka]. Žalovaná je tedy povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení za období [datum] – [datum] ve výši [částka] [([Anonymizováno] * [Anonymizováno],[Anonymizováno]) + ([Anonymizováno],[Anonymizováno] / [Anonymizováno] * [Anonymizováno]] a za období [datum] – [datum] ve výši [částka] [([Anonymizováno] * [Anonymizováno] [Anonymizováno]) + ([Anonymizováno] [Anonymizováno] / [Anonymizováno] * [Anonymizováno]], tj. celkem [částka]. Z toho soud prvního stupně přiznal žalobkyni již částku [částka], tedy zbývá doplatit [částka]. Žaloba pak byla zamítnuta co do [částka], a pouze v tomto rozsahu ji lze vyhovět. Žalobkyně má rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Odvolací soud pro úplnost dodává, že pokud žalovaná v řízení před soudem prvního stupně namítala, že nároky žalobkyně jsou zjevným zneužitím práva, tak odvolací soud neshledal důvody pro takový závěr. Žalobkyně požaduje po žalované totéž, co by v jejím postavení mohl chtít jakýkoliv jiný subjekt, nikterak nevybočuje z mezi daných zákonem a ustálenou rozhodovací praxí. Skutečnost, že předchozí spoluvlastnice po žalované (patrně) ničeho nežádaly a následně převedly své spoluvlastnické podíly postupně na žalobkyni (tj. že se poměry v nemovitostech změnily v „neprospěch“ žalované), nelze z podstaty věci přičíst žalobkyni k tíži.

24. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací osud opětovně i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1, odst. 2, odst. 3 o. s. ř. V řízení byla jednak projednávána žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jednak žaloba na vydání bezdůvodného obohacení. Za těchto okolností je třeba rozhodnout o náhradě nákladů jedním výrokem při zohlednění tarifní hodnoty každého předmětu řízení a rozsahu úspěchu a neúspěchu každého z účastníků v něm (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 68/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné na www.nsoud.cz).

26. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vychází odvolací soud ze zásady vyslovené ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupné na www.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků. Odvolací soud neshledal v projednávané věci důvody pro odchýlení se od uvedené zásady. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení byla úspěšná žalobkyně, když odvolací soud má za to, že tento její úspěch je plným úspěchem, i když v průběhu řízení vzala žalobu zčásti zpět, neboť výše plnění byla závislá na závěrech znaleckého posudku.

27. Tarifní hodnota řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví činí podle § 8 odst. 5, věta prvá, vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), po zaokrouhlení [částka] ([Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [částka]). Tarifní hodnota řízení o vydání bezdůvodného obohacení je podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu [částka].

28. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je úspěch účastníků rovnocenný, v řízení o vydání bezdůvodného obohacení byla plně úspěšná žalobkyně. V intencích závěrů shora uvedených rozhodnutí zabývajících se výpočtem úspěchu účastníka při kumulaci nároků představuje úspěch žalobkyně 51 % {[([Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] + [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno]) / ([Anonymizováno] [Anonymizováno] + [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno])] x [Anonymizováno]}, úspěch žalované 49 %, žalobkyně tedy celkově uspěla co do 2 %, což je zcela nepatrný úspěch. Odvolací soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Rozsah úspěchu a neúspěchu účastníků (který je zde shodný) se následně musí odrazit i ve způsobu rozhodování o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady zaplacené na znalečné z rozpočtových prostředků činí celkem [částka], z toho na každého z účastníků připadá jejich polovina, tj. [částka]. Nelze totiž zohlednit zálohu složenou některým z účastníků a spotřebovanou na znalečné, neboť ta se v okamžiku použití na zaplacení znalečného stává nákladem řízení složivšího účastníka.

30. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Jeho předmětem byl již jen požadavek na zaplacení [částka], přičemž plně úspěšná byla žalobkyně. Její účelně vynaložené náklady představuje zaplacený soudní poplatek z odvolání [částka], odměna jejího zástupce za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) podle § 7 bod 5. advokátního tarifu po [částka], paušální náhrada hotových výdajů za tyto úkony po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve výši [částka], tedy celkem [částka].

31. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Platební místo bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení