8 C 142/2023 - 236

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], Ph.D. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o náhradu za nadužívání společné věci takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemkům parc. č. [hodnota], jehož součástí je [Anonymizováno] [hodnota] a parc. č. [hodnota], vše zapsáno na listu vlastnictví [Anonymizováno] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], se zrušuje.

II. Pozemky parc. č. [hodnota], jehož součástí je [Anonymizováno] parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], vše zapsáno na listu [Anonymizováno] obec [adresa] a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Návrh žalované na zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Co do částky [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem, přičemž navrhla, aby byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že bude povinna žalované uhradit částku [částka] do 30 dnů od právní moci rozsudku. Současně se domáhala náhrady za nadužívání nemovitostí žalovanou za období od [datum] do [datum] ve výši celkem [částka].

2. Žalovaná namítla, že žalobou uplatněný nárok považuje za zjevné zneužití práva k dosažení nemorálního prospěchu žalobkyně, která má na tomto modelu založené podnikání. V současné době v dané nemovitosti bydlí sama, ale je si vědoma toho, že svůj podíl nadužívá. Jedná se o byt o dvou obytných místnostech a kuchyni starou více než 100 let a značně opotřebenou. Jedna z místností je zcela neobyvatelná a je v ní propadlý strop. Dům je vlhký a stěny zasaženy plísní. V domě není koupelna ani zavedená voda z veřejného vodovodu, a proto žalovaná čerpá užitkovou vodu ze studny, která je však v letních měsících často vyschlá. [právnická osoba] musí dovážet. Měla by zájem spoluvlastnický podíl žalobkyně nabýt do svého vlastnictví, avšak jejím jediným příjmem je starobní důchod. Neví, zda by dosáhla na bankovní úvěr, jelikož jí bude 70 let a je nemocná. Navrhla tedy, aby veškeré nemovitosti připadly do vlastnictví žalobkyně, a jí byl poskytnut vypořádací podíl. Jelikož však za znaleckým posudkem stanovený vypořádací podíl jiné bydlení nepořídí a nechce se uchýlit do nájemního bydlení, navrhla zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání za současného snížení vypořádacího podílu. Současně v rámci své procesní obrany požadovala, aby soud uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované poměrnou část daně z nemovitosti za roky 2022 a 2023, tj. částku ve výši [částka], resp. tuto částku započetl.

3. Soud tedy za účelem zjištění rozhodných skutečností provedl následující dokazování.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že účastnice řízení jsou podílovými spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota], přičemž žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl ve výši id. 5/12 a žalované spoluvlastnický podíl ve výši id. 7/12. Nemovitosti jsou zatíženy dvěma věcnými břemeny braní vody.

5. Z výzvy žalobkyně ke zpřístupnění nemovitosti a sdělení o zájmu o odkup spoluvlastnického podílu ze dne [datum] adresované žalované bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke sjednání termínu, v němž bude žalobkyni umožněna prohlídka nemovitosti za účelem následného pronájmu. Výzva byla žalované podle podacího archu zaslána dne [datum].

6. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] č. [č. účtu] vypracovaným dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], soudním znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na nemovitosti, byla dosažitelná tržní hodnota pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. 209, a přilehlého pozemku parc. č. [hodnota] stanovena na částku [částka]. Dle znaleckého posudku se v rodinném domě nachází jedna bytová jednotka o velikosti 1+2, nicméně vzhledem ke zřícenému stropu a vybourané zcela nevyužitelné koupelně byla ke dni ocenění užívání pouze bytová jednotka o velikosti 1+1. V domě jsou pouze rozvody studené vody z vlastní studny. Stavba není řádně udržována a v současném stavebně-technickém stavu ji nelze užívat bez závad. Rodinný dům je doplněn kolnou a kurníkem.

7. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno], č. [hodnota] [Anonymizováno] vypracovaným téhož dne týmž znalcem byla dosažitelná tržní hodnota pozemku parc. č. [hodnota] (orná půda), jehož výměra činí 4925 m2, stanovena ve výši [částka]. Z katastrální mapy, která je přílohou znaleckého posudku, a znaleckého posudku je zřejmé, že předmětný pozemek má půdorys úzkého obdélníku a přístup je zajištěn z východní i západní strany.

8. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] č. [č. účtu] vypracovaným dne [datum] stejným znalcem byla výše dosažitelného nájemného za veškeré výše uvedené nemovitosti stanovena částkou ve výši [částka] měsíčně.

9. Znalec dále v rámci svého výslechu k dotazu soudu znalecké posudky doplnil a uvedl, že obvyklou cenu nemovitostí nestanovil, protože shodné porovnávací subjekty nelze sehnat, a proto stanovil hodnotu tržní. Je otázkou, zda by byl rodinný dům s ohledem na svůj stavebně-technický stav pronajmutelný, nicméně reálnou možnost jeho pronájmu nevyloučil.

10. Z předžalobních výzev ze dne [datum] a [datum] se podávalo, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení vznikajícího nadužíváním předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] (předžalobní výzva ze dne [datum]), resp. za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] (předžalobní výzva ze dne [datum]), a to do 7 dnů od doručení výzvy. Současně žalobkyně navrhla zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do vlastnictví žalované oproti úhradě za vypořádací podíl. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla dle poštovního podacího archu žalované zaslána dne [datum].

11. Z výpisů z účtu žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně měla ke dni [datum] na svém bankovním účtu k dispozici částku ve výši [částka] a ke dni [datum] částku ve výši [částka].

12. Na podkladě výše uvedených skutečností tudíž soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Účastnice řízení jsou podílovými spoluvlastnicemi uvedených nemovitostí, přičemž velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně činí id. 5/12 a žalované id. 7/12. Jedná se jednak o rodinný dům s přilehlou zahradou (pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. 209, a pozemek parc. č. [hodnota]), a jednak o ornou půdu (pozemek parc. č. [hodnota]). Předmětný rodinný dům, v němž bydlí žalovaná, je ve velmi špatném stavebnětechnickém stavu, a v současné době je obyvatelný pouze částečně v rozsahu bytové jednotky 1+1, přičemž ve zbylé části domu je propadlá střešní konstrukce. Tržní cena všech nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení, činila dle znaleckého posudku ke dni [datum] celkem [částka], a předmětné nemovitosti by bylo možné pronajmout za měsíční nájemné ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanou vyzvala k umožnění přístupu a prohlídky nemovitostí, avšak žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala. Žalovaná nemá finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyně, avšak žalobkyně svou solventnost dostatečnou k vyplacení vypořádacího podílu žalované prokázala.

13. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

14. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

15. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

16. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2).

17. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

18. Podle § 1260 odst. 1 o. z. se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

19. Podle § 1145 o. z. může soud při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.

20. Podle § 1117 odst. 1 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

21. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

22. Podle § 1128 odst. 1 o. z. rozhodují o běžné správě společné věci spoluvlastníci většinou hlasů.

23. Jak vyplývá z § 1140 o. z., každý ze spoluvlastníků má, až na výjimky, právo kdykoliv žádat o zrušení spoluvlastnictví. Zákon přitom preferuje, aby bylo spoluvlastnictví zrušení dohodou spoluvlastníků (§ 1141 a § 1143 o. z.), a teprve v případě, že k dohodě spoluvlastníků nedojde, může spoluvlastnictví na návrh některého ze spoluvlastníků zrušit soud (§ 1143 věta první o. z.), přičemž v takovém případě zároveň rozhodne i o způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví (§ 1143 věta druhá o. z.).

24. V daném případě přitom k dohodě mezi účastnicemi řízení před zahájením řízení, ani v jeho průběhu nedošlo. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastnic řízení, jelikož žalobkyně nemůže být nucena ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o. z.), a současně žádná z účastnic řízení netvrdila existenci některého z důvodů bránících zrušení spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 2 věta druhá o. z.). Obě účastnice zde ostatně nakonec byly ve shodě, stejně jako v otázce vypořádání.

25. Pokud jde o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, zákon rozlišuje tři možné způsoby. Primárním způsobem vypořádání je tzv. reálné rozdělení společné věci (viz § 1144 odst. 1 část věty před středníkem o. z.). Není-li rozdělení společné věci možné, přikáže soud společnou věc za přiměřenou náhradu některému ze spoluvlastníků či více spoluvlastníkům (§ 1147 o. z.). V takovém případě však spoluvlastník, jemuž má být věc přikázána, musí s takovým postupem souhlasit (viz § 1147 věta druhá o. z.), a nadto musí prokázat, že má k zaplacení náhrady k dispozici dostatečné finanční prostředky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nepřichází-li v úvahu ani tato varianta, nezbývá soudu než nařídit prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.) a výtěžek z dražby následně mezi spoluvlastníky rozdělit (§ 1148 odst. 3 o. z.). Na podkladě těchto obecných východisek tudíž soud dospěl k následujícím závěrům.

26. Co se týká pozemků parc. 860 (jehož součástí je rodinný dům č. p. 209) a parc. č. [hodnota] (zahrada), soud uzavřel, že reálné rozdělení uvedených nemovitostí není možné. Ze znaleckých závěrů jednoznačně vyplývá, že rodinný dům, jenž je součástí pozemku parc. č. [hodnota], je ve své podstatě v havarijním stavu, a reálně obyvatelná je s ohledem na propadlou stropní konstrukci v části nemovitosti pouze jednotka o velikosti 1+1, v níž žije žalovaná. Soud rovněž zohlednil, že rodinný dům tvoří spolu s přilehlým pozemkem a zahradou jednotný funkční celek, přičemž s ohledem na situační umístění nemovitostí, rozlohu a uspořádání rodinného domu a přilehlých pozemků není reálné rozdělení nemovitostí možné, resp. by takovým postupem bezesporu došlo k významnému snížení hodnoty nemovitostí. Ve vztahu k zahradě přitom soud nad rámec výše uvedeného podotýká, že v praxi zpravidla nelze rozdělit funkční celek nemovitostí, např. právě dům s přilehlou zahradou (k tomu srov. Coufalík, Petr. § 1142, Podmínky rozdělení společné věci. In: [adresa], Jan, Výtisk, Michal, Berna, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, 2. aktualizace. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota].). Dle přesvědčení soudu tedy reálné rozdělení uvedených pozemků, resp. rozdělení funkčního celku sestávajícího z pozemku, jehož součástí je rodinný dům, a přilehlé zahrady, není možné.

27. Ve vztahu k zemědělskému pozemku parc. č. [hodnota] (k otázce definice zemědělského pozemku viz § 3 odst. 2 věta druhá zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), se soud zabýval tím, zda nejsou v daném případě dány překážky reálného rozdělení zakotvené v § 1142 odst. 2 věta první o. z. spočívající v požadavku, aby nově vzniklé pozemky byly účelně obdělávatelné z hlediska rozlohy a možnosti stálého přístupu. Z katastrální mapy a samotného znaleckého posudku týkajícího se zemědělského pozemku je zřejmé, že předmětný pozemek přímo přiléhá k pozemní komunikaci a společná hranice je dostatečně široká, a proto by bylo i v případě rozdělení pozemku možné zajistit možnost stálého přístupu. Soud však dospěl k závěru, že v případě reálného rozdělení by nově vzniklé pozemky, jejichž rozloha by i v případě rozdělení na poloviny nedosahovala ani 2 500 m2 (v případě rozdělení dle velikost podílů by výměra pozemku připadající žalobkyni dosahovala výměry pouze zhruba 2 050 m2), nebyly s ohledem na malou rozlohu účelně obdělávatelné.

28. Jelikož tedy soud v daném případě ve vztahu ke všem dotčeným pozemkům dospěl k závěru, že jejich reálné rozdělení není dobře možné, žalobkyně souhlasila s jejich přikázáním do svého výlučného vlastnictví, stejný návrh vznesla i žalovaná, a žalobkyně současně na rozdíl od žalované prokázala dostatečnou solventnost k úhradě vypořádacího podílu žalované, postupoval soud podle § 1147 o. z. a výrokem II tohoto rozsudku přikázal předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně. Současně soud v souladu s citovaným ustanovením uložil výrokem III žalobkyni povinnost zaplatit žalované na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu na daných nemovitostech částku [částka], která byla stanovena jako 7/12 tržní hodnoty nemovitostí stanovené znaleckým posudkem, tj. částky [částka]. Lhůta k zaplacení uvedené částky žalobkyní žalované byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně v řízení prokázala, že na svém bankovním účtu deponuje částku vysoce převyšující hodnotu vypořádacího podílu, a proto není důvodu pro stanovení delší lhůty ke splnění povinnosti k jeho úhradě.

29. Soud následně výrokem IV zamítl návrh žalované na zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání. Zřízení žalovanou požadovaného věcného břemene, resp. služebnosti, by bezesporu přicházelo v úvahu při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodou. K žádné dohodě však v daném případě nedošlo a ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví muselo dojít rozhodnutím soudu jakožto orgánu veřejné moci. Podle § 1260 odst. 1 věty poslední o. z. nicméně platí, že zřídit služebnost (v tomto případě doživotního bezplatného užívání) rozhodnutím orgánu veřejné moci (a tedy i soudu) lze pouze v případech stanovených zákonem. V souvislosti se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví je přitom zřízení služebnosti soudem podle § 1145 o. z. připuštěno pouze v případě zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci, a to tehdy, pokud zřízení služebnosti vyžaduje řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem. Typicky se tedy bude jednat o zřízení služebnosti stezky či služebnosti cesty k zajištění přístupu na pozemek nově vzniklý rozdělením dosavadní společné věci.

30. S ohledem na výše uvedené závěry zdejšího soudu o nemožnosti rozdělení společných nemovitých věcí a s tím související rozhodnutí soudu o jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně tudíž není zřízení služebnosti doživotního užívání ve prospěch žalované možné, neboť zákon takovou možnost nepřipouští, a takový postup by ostatně ani nedával žádný smysl s ohledem na skutečnost, že výlučnou vlastnicí nemovitostí se stala žalobkyně. Jelikož přitom v jiných, než zákonem upravených případech, nemůže soud věcné břemeno zřídit, ani kdyby se jeho zřízení jevilo jako nutné východisko (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), nezbylo soudu než návrh žalované na zřízení věcného břemene jako nedůvodný zamítnout.

31. Soud se dále zabýval otázkou náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou. O základu nároku žalobkyně nebylo sporu, neboť žalobkyně je od určité doby spoluvlastnicí předmětných pozemků, aniž by je užívala, a žalovaná ostatně uvedla, že si je nadužívání svého spoluvlastnického podílu vědoma. Soud nicméně v této části z dále rozvedených důvodů vyhověl žalobě pouze z nepatrné části.

32. Podle § 1117 o. z. platí, že každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci, které je však omezeno právem každého dalšího spoluvlastníka. Spoluvlastník sice může být z užívání věci vyloučen, avšak v takovém případě mu náleží finanční náhrada. Povaha náhrady se liší v závislosti na tom, zda se vyloučení spoluvlastníka z užívání věci zakládá na platném právním důvodu, jímž může být mj. rovněž rozhodnutí ostatních spoluvlastníků, či nikoliv. V případě absence právního důvodu vzniká vyloučenému spoluvlastníkovi nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry jsou aplikovatelné i po rekodifikaci soukromého práva – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Naopak v případě vyloučení spoluvlastníka z užívání společné věci na základě platného právního důvodu takovému spoluvlastníkovi vzniká nárok na náhradu podle § 1122 o. z., podle kterého podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], příp. také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

33. V projednávané věci zaslala žalobkyně žalované dne [datum] výzvu ke zpřístupnění nemovitosti, v níž žalovanou vyzvala, aby ve stanovené lhůtě zpřístupnila společné nemovitosti za účelem jejich dalšího využití. Žalovaná, jakožto majoritní spoluvlastnice společných věci, však na tuto výzvu nijak nereagovala, a nadále nemovitosti užívala. Rozhodování o užívání společné věci je přitom věcí běžné správy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a lze je ve smyslu § 546 o. z. učinit i konkludentně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže tedy žalobkyně byla majoritní spoluvlastnicí s podílem ve výši 7/12, byla oprávněna o vyloučení žalobkyně z užívání společných nemovitostí rozhodnout, a to i konkludentně, jak se podle názoru soudu v tomto případě stalo, pokud na výzvu ke zpřístupnění nijak nereagovala a předmětné nemovitosti dále sama užívala. Za této situace tak žalobkyně má s ohledem na své vyloučení z užívání společných věcí na základě právního důvodu spočívajícího v rozhodnutí majoritního spoluvlastníka nárok na náhradu za omezení svého spoluvlastnického práva ve smyslu § 1122 o. z.

34. Pokud jde o konkrétní výši náhrady, jak již bylo uvedeno, vyzvala žalobkyně žalovanou ke zpřístupnění společných nemovitostí dne [datum], a teprve v návaznosti na tuto výzvu učinila konkludentní rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z užívání nemovitostí. Náhrada ovšem žalobkyni nenáleží za prosté nadužívání společných věcí žalovanou, tedy od doby, kdy se žalobkyně stala spoluvlastnicí, ale až na podkladě rozhodnutí žalované jako majoritní spoluvlastnice o vyloučení žalobkyně z užívání společných věcí. Náhrada tak žalobkyni náleží pouze za období od [datum], tj. ode dne následujícího po zaslání výzvy ke zpřístupnění nemovitostí žalobkyní, do [datum], jímž žalobkyně ohraničila jí uplatněný nárok, tj. jen za polovinu měsíce března roku 2023. Při stanovení konkrétní výše náhrady je přitom třeba vyjít z poměrné části obvyklého nájemného za předmětné nemovitosti (k tomu srov. analogicky rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), které podle znaleckých závěrů dosahovalo částky [částka] měsíčně. Žalobkyně v rozhodné době, za níž jí náleží náhrada, vlastnila spoluvlastnický podíl v rozsahu 2/12, a proto jí náleží částka [částka] měsíčně, resp. za polovinu měsíce po zaokrouhlení částka [částka] (k tomuto postupu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud z těchto důvodů žalované výrokem V tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], včetně příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení, a ve zbylé části, tedy co do částky [částka] s příslušenstvím, žalobu výrokem VI jako nedůvodnou zamítl.

35. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, žalované byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva, v níž ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky za nadužívání jejího spoluvlastnického podílu, a to do 7 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná tak byla povinna plnit nejpozději do [datum] a počínaje dnem [datum] se dostala do prodlení, pročež od tohoto dne žalobkyni náleží z částky [částka] zákonné úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Lhůtu ke splnění povinnosti žalované k úhradě náhrady soud stanovil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal i s ohledem na výši uložené peněžité povinnosti žádných důvodů.

37. Soud se v této souvislosti věcně nezabýval procesní obranou žalované spočívající v návrhu na započtení částky [částka] odpovídající podle jejího tvrzení poměrné části daně z nemovitosti za roky 2022 a 2023, neboť žalovaná tento tvrzený nárok v řízení nijak nedoložila, a proto se jím soud nemohl ani zabývat (obdobně viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud rovněž podotýká, že podanou žalobu nelze považovat za zjevné zneužití práva k dosažení nemorálního prospěchu, jak tvrdí žalovaná, neboť podnikání žalobkyně spočívající v nákupu a prodeji nemovitostí, jehož podstatou je dosahování zisku, nelze apriori a bez dalšího považovat za nemravné (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2049/21).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic řízení nemá právo na jejich náhradu. Dané řízení je svou povahou řízením iudicii duplicis, tedy řízením, v němž se všichni účastníci, bez ohledu na to, který z nich podal žalobu, nacházejí současně v postavení žalobce a žalovaného, a tudíž má každý z nich rovněž zásadně stejný úspěch ve věci. Z tohoto důvodu tudíž až na výjimky nelze aplikovat zásadu úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, publikováno pod č. 302/2023 Sb.). Je pravdou, že v řízení byly rovněž vzneseny další nároky v podobě návrhu žalobkyně na náhradu za nadužívání spoluvlastnického podílu a návrhu žalované na zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání. Ve vztahu k těmto nárokům má nicméně soud za to, že míra procesního úspěchu, resp. neúspěchu byla u obou účastnic řízení stejná, neboť nároku žalobkyně na poskytnutí náhrady bylo vyhověno jen ve zcela nepatrné části a návrh žalované byl v plném rozsahu zamítnut. S ohledem na výše uvedené tudíž soud žádné z účastnic řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

39. Jelikož v průběhu řízení vznikly náklady řízení státu v podobě znalečného, rozhodl soud rovněž výroky VIII a IX tohoto rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalobkyně a žalované zaplatit státu náhradu těchto nákladů řízení. O výši a splatnosti náhrady bude nicméně rozhodnuto samostatným usnesením, a to po právní moci usnesení o přiznání dalšího znalečného za výslech znalce při ústním jednání konaném dne [datum], na němž žalobkyně trvala (dosud bylo na základě usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], znalci vyplaceno [částka]). Náklady státu budou s ohledem na závěr soudu o v zásadě stejném úspěchu ve věci mezi účastnicemi řízení rozděleny rovným dílem při zohlednění žalobkyní již složené zálohy ve výši [částka].

Poučení