28 CO 227/2021 - 565

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená [anonymizována tři slova] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. února 2021, č. j. 12 C 214/2015-391, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše částky na vyrovnání podílů činí 180 500 Kč a lhůta k plnění se určuje na tři měsíce; ve zbývající části výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 107 663 a náklady odvolacího řízení ve výši 21 107 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobci jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku na nákladech státu za řízení před soudem prvního stupně 12 740,25 Kč a za odvolací řízení 64,5 % těchto nákladů, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku na nákladech státu za řízení před soudem prvního stupně 4 246,75 Kč a za odvolací řízení 35,5 % těchto nákladů, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen soud prvního stupně) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že řízení se v části žaloby na vypořádání movitých věcí v hodnotě 100 000 Kč, a to zařízení rodinného domu [adresa] (dále jen rodinný dům) v [katastrální uzemí], který je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], obci [obec] (dále jen nemovitosti), zastavuje (výrok I.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobcům na vypořádání podílu zaniklého společného jmění manželů 489 384 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), že žaloba se v části návrhu na uložení povinnosti žalované zaplatit 1 003 340 Kč zamítá (výrok III.), že jsou žalobci povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 76 121 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok IV.), že jsou žalobci povinni zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů ve výši 10 362 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), a že je žalovaná povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů ve výši 6 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů. Tvrdil, že ze svých výlučných prostředků pořídil nemovitosti, neboť kupní cena 1 003 340 Kč byla podle dohody účastníků kupní smlouvy hrazena převodem členských práv a povinností k družstevnímu bytu v [obec a číslo], v [anonymizováno] ulici [adresa] (dále jen členská práva žalobce), jehož výlučným členem byl žalobce. Nemovitosti nabyla do výlučného vlastnictví žalovaná, proto žalobce požadoval vypořádání investice do jejího majetku ve výši 1 003 340 Kč. Dále tvrdil, že účastníci provedli za trvání manželství stavební úpravy nemovitostí, na což vynaložili nejméně 508 000 Kč, konkrétně došlo k realizaci: ústředního topení v roce [rok] za 80 000 Kč, sádrokartonů v kuchyni, obývacím pokoji, ložnici a chodbě v roce [rok] za 30 000 Kč, lité podlahy v kuchyni v roce [rok] za 8 000 Kč, dále k rekonstrukci koupelny v roce [rok], byla pořízena dřevěná vrata u stodoly v roce [rok] za 15 000 Kč, provedena oprava střechy a garáže v roce [rok] za 15 000 Kč, vybudována svépomocí pergola za 25 000 Kč, opěrná zeď v roce [rok] za 85 000 Kč, chodníky v roce [rok] za 15 000 Kč, chlívek v roce 2005 za 20 000 Kč, skleník v roce [rok] za 10 000 Kč, byla instalována vrata, branka a plot v roce [rok] za 45 000 Kč, provedena fasáda domu v roce [rok] za 30 000 Kč, přípojka plynu v roce [rok] za 15 000 Kč, parapety u oken v celém domě (šesti oken) v roce [rok] za 20 000 Kč, oprava schodů a položení dlažby za 5 000 Kč v roce [rok], výměna dvou dveří za plastové v roce [rok] za 20 000 Kč a stavba voliéry v roce [rok] za 10 000 Kč. Žalobce také zahrnul k vypořádání vybavení rodinného domu, které ocenil částkou 100 000 Kč. Toto vybavení navrhl přikázat žalované a spolu s uložením povinnosti zaplatit mu na vyrovnání podílů 1 250 000 Kč. V průběhu řízení vzal žalobce návrh na vypořádání movitých věcí zpět, s čímž žalovaná souhlasila, soud prvního stupně proto řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. Žalobce (dále jen zůstavitel) dne [datum] zemřel, právo na plnění z vypořádání zaniklého společného jmění nabyly rovným dílem jeho pozůstalé děti, s nimiž bylo v tomto řízení dále pokračováno na straně žalující.

3. Soud prvního stupně se rovněž zabýval tvrzeními žalované, podle níž částka 1 003 340 Kč nemohla být vypořádána jako součást zaniklého společného jmění, neboť již jen podle žalobních tvrzení měla být tato suma vynaložena z výlučných prostředků zůstavitele na výlučný majetek žalované. Rozporovala také tvrzenou výši investic do rodinného domu s tím, že některé nebyly provedeny vůbec a některé nebyly hrazeny ze společných prostředků.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Zůstavitel a žalovaná uzavřeli manželství [datum], rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, který nabyl právní moci [datum]. Za trvání manželství nabyla žalovaná do výlučného vlastnictví nemovitosti, přičemž na vyrovnání kupní ceny ve výši 1 003 340 Kč byla na prodávající převedena členská práva žalobce. Zůstavitel a žalovaná za trvání manželství nemovitosti upravovali, soud prvního stupně však neměl za prokázané, že by se tak stalo z výlučných prostředků některého z nich. Společné prostředky byly investovány do ústředního topení v domě realizovaného v roce [rok], sádrokartonů v chodbě realizovaných v roce [rok], do podlahy lité v kuchyni v domě realizované v roce [rok], do rekonstrukce koupelny realizované v roce [rok], do dřevěných vrat u stodoly, do opěrné zdi realizované v roce [rok], do chodníků, do skleníku realizovaného v roce [rok], do vstupních vrat, branky a plotu, vše realizováno v roce [rok], do fasády včetně perlinky realizované v roce [rok], do parapetů u šesti oken realizovaných v roce [rok] a do položka výměny dvou vstupních dveří za plastové realizované v roce [rok]. Investice byly ve výši celkem 362 506,33 Kč, k této částce dospěl soud prvního stupně součtem obvyklé ceny prací a materiálu bez daně z přidané hodnoty (38 802,09 Kč a 251 704,24 Kč) a částky 72 000 Kč, která odpovídá výši vynaložených společných prostředků (20 000 Kč za práci při vybudování ústředního topení + 15 000 Kč za dřevěná vrata u stodoly + 15 000 Kč za přípojku plynu + 9 000 Kč za vybudování chodníku). Tržní hodnota nemovitostí ke dni jejich pořízení činila 1 003 340 Kč, a ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství 2 700 000 Kč.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle občanského zákoníku č 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z. Uzavřel, že předmět zaniklého společného jmění účastníků netvoří částka 1 003 340 Kč, neboť už podle žalobních tvrzení šlo o výlučné prostředky zůstavitele investované do výlučného majetku žalované. Soud prvního stupně měl dále za to, že je na místě vypořádat investice ze společných prostředků do nemovitostí žalované ve výši 362 506 Kč. Hodnotil, o kolik se uvedenou investicí zvýšila hodnota majetku žalované, a dospěl k závěru, že při zohlednění ceny nemovitostí v době pořízení a v době zániku společného jmění je namístě vynásobit jednu polovinu zjištěných investic koeficientem 2,7. Tím dospěl k částce 489 384 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II., podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi jí uplatněnými argument. Část žalobci tvrzených prací nemovitosti spíše znehodnotila, fasáda byla totiž provedena nekvalitně a vadně, stejně tak opěrná zeď, skleník je dnes již rozbitý, veškeré provedené úpravy jsou na hranici životnosti a bude je nutno provést znovu. Cena prací za zhotovení ústředního topení nebyla dle žalované prokázána, stejně jako částka vynaložená na výměnu vrat, které byly dle žalované pořízeny za 1 500 Kč. Některé z tvrzených prací ani nebyly hrazeny ze společných prostředků, například litou podlahu v kuchyni platil syn žalované, výměnu dveří hradil ze svých výlučných prostředků zůstavitel. Většina tvrzených prací nemá charakter investice a žalovaná nesouhlasí s jakoukoliv valorizací, neboť ke zhodnocení jejich nemovitostí nedošlo. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná v odvolacím řízení, v návaznosti na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jaké konkrétní práce a materiál nebyly hrazeny ze společných prostředků bývalých manželů a z jakých prostředků tedy byly placeny, tvrdila, že materiál na podlahu v kuchyni platil její syn [jméno] [jméno] a její provedení zajistil za pomoci svého kamaráda, pergolu zaplatila z výlučných prostředků žalovaná, opravu pergoly opět platil její syn, fasáda domu byla provedena zdarma kamarádem známé žalované, vstupní branku, vrata a plot hradila žalovaná z výlučných prostředků a takto platila i materiál (tvarovky ze ztraceného bednění) na opěrnou zeď. Dále tvrdila, že výlučné prostředky získala z prodeje nemovitosti nabyté dědictvím. Uvedená tvrzení navrhla prokázat svou výpovědí, výpovědí svědků [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a výpisem z katastru nemovitostí a kupní smlouvou.

7. Žalobci k odvolání uvedli, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a správně jej vyhodnotil. Nekvalitní provedení stavebních prací, oprav a úprav žalovaná neprokázala, před zahájením řízení si na žádný nedostatek kvality nikdy nestěžovala. Její námitky považují žalobci za nedůvodné a účelové. Na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně doplnění tvrzení a důkazních návrhů k prokázání zdrojů finančních prostředků investovaných do nemovitostí (tj. existence půjček či finančních prostředků získaných prodejem hostinců) žalobci sdělili, že pro odstup času již nejsou schopni ani ztotožnit osoby, které jejich otec znal a od nichž by si případně půjčil, ani říci, kdy a za kolik prodal v průběhu let [rok] – [rok] hospodu, neboť jich za tu dobu měl řadu. Žalobci taktéž tvrdili, že největším problémem manželství zůstavitele a žalované byl její syn [jméno] [jméno], který byl gambler, uživatel drog, byl i odsouzen a zůstavitel a žalovaná za něj zaplatili milionové dluhy, na což žalovaná použila i prostředky z prodeje zděděných nemovitostí. Z těchto peněz žalovaná na rekonstrukci předmětných nemovitostí nic nepoužila, její syn [jméno] [jméno] neměl vůbec žádné prostředky a v souvislosti s rekonstrukcí nemovitostí nic neplatil. K těmto tvrzením navrhli výslech [jméno] a [jméno] [příjmení].

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu. Výroky I. a III. nebyly odvolacím soudem přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně pouze co do skutečnosti, kdy došlo k zániku společného jmění manželů zůstavitele a žalované. Závěr soudu prvního stupně o prokázání provedení oprav a úprav a na ně vynaložených částkách ohledně ústředního topení, vrat od stodoly, plynové přípojky a chodníků, byl nesprávný, neboť tvrzení účastníků k těmto skutečnostem nelze hodnotit jako nesporná v části týkající se ceny prací a materiálu. Rovněž není možné bez dalšího vyjít ze znaleckého posudku podaného v řízení před soudem prvního stupně znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], neboť ten neobsahuje ověření realizace a stanovení ceny všech tvrzených investic. Znalkyně navíc ceny snižovala s ohledem na opotřebení, což je při zjištění cen prací a materiálů za účelem vypořádání investice (vnosu) chybný postup, jak je vysvětleno níže. Soud prvního stupně také zcela pominul otázku charakteru vynaložených finančních prostředků, přestože již jen z výpovědi zůstavitele vyvstávaly pochybnosti o tom, zda šlo pouze o společné prostředky. Zůstavitel při své účastnické výpovědi totiž hovořil jako o zdrojích o částce 147 000 Kč získané z prodeje akcií z kuponové privatizace, o částce 300 000 Kč z prodeje hospody, o částce 150 000 Kč z půjčky od [jméno] [příjmení] a o částce 300 000 Kč z půjčky, kterou si měla vzít žalovaná od [právnická osoba]. Prodej akcií z kuponové privatizace byl ukončen v roce [rok], tj. ještě před sňatkem s žalovanou, tj. jednalo se o výlučné prostředky zůstavitele. Ohledně dalších zdrojů považoval odvolací soud za nezbytné poskytnout účastníkům příslušné poučení a pracovat s takto doplněnými tvrzeními a důkazními návrhy.

10. Spornou otázkou tedy i v odvolacím řízení zůstalo, zda byly za trvání manželství provedeny tvrzené práce, kdy, jaká byla cena těchto prací a použitých materiálů a zda byla zaplacena ze společných prostředků.

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako prodávající a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími ohledně převodu tam specifikovaných nemovitostí v katastrálním území Mýto v [obec], které žalovaná nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne [datum], jímž byla schválena dohoda o vypořádání dědictví. Kupní cena byla sjednána ve výši 990 000 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že žalovaná byla zapsána jako výlučný vlastník těchto nemovitostí.

12. Ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 12 C 10/2019 bylo zjištěno, že se zůstavitel domáhal proti žalované určení, že nemovitosti jsou v jejich podílovém spoluvlastnictví s tím, že jejich podíly jsou stejné, eventuálně určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí. Usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. 12 C 10/2019-37, které nabylo právní moci dne [datum], bylo toto řízení přerušeno do doby pravomocného skončení nyní projednávané věci.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je švagrovou zůstavitele a žalované, s manželem je i v nemovitostech navštěvovali, při těchto příležitostech probírali mimo jiné rodinné záležitosti. Velkým problémem byl syn žalované, který užíval drogy, byl gambler, zůstavitel za něj platil dluhy, takto za něj uhradil 1 000 000 Kč, peníze synovi dávala i žalovaná tak, aby to„ manžel nevěděl“. Zůstavitel stále pracoval, uměl vydělat peníze, z toho to všechno platil, půjčky si nebral. Žalovaná u něj dělala pomocnou kuchařku, měla výplatu, z té pomáhala svému synovi, když už to nestačilo, tak řešila úhradu synových dluhů se svou matkou prodejem jejího domu. Žalovaná zdědila dům po svém nevlastním otci, peníze získané jeho prodejem ale určitě neinvestovala do nemovitostí, své peníze používala výhradně na své potřeby, jako byly dovolené, či je dávala synovi, platby na nemovitosti prováděl ze svých příjmů výhradně zůstavitel, sháněl na práce lidi, z práce v pohostinství měl kontakty. Nemovitosti byly v době pořízení v hrozném stavu, bylo tam potřeba udělat téměř vše – topení, podlahy, koupelny, vrata, zpevňovala se opěrná zeď. Nemovitosti byly napsány výlučně na žalovanou proto, že si to tak přála, měla obavu, aby po zůstaviteli nedědily jeho děti, z téhož důvodu je i vlastnicí chalupy, kterou si pořídili také se zůstavitelem. Svědkyně věděla, že měl zůstavitel řadu hospod, a to i za manželství s žalovanou, některé prodal, ale kdy a kterou, to nedokázala určit.

14. Svědek [jméno] [příjmení], bratr zůstavitele, vypověděl, že s manželkou jezdili zůstavitele a žalovanou navštěvovat do nemovitostí. Žalovaná neměla peníze, příjem měla jen z toho, co si vydělala u zůstavitele jako pomocná kuchařka, nic do nemovitostí ze svého neinvestovala, vše platil z vydělaných peněz zůstavitel, půjčky si nebral. Nemovitosti se musely zásadně upravit, byly v dezolátním stavu, dělaly se sádrokartony, koupelny, plyn, topení, zeď, chodníky, vrata u stodoly, holubník a oprava garáže. Syn žalované nechodil do práce, fetoval, byl gambler, zůstavitel za něj zaplatil 1 000 000 Kč, když mu bylo vyhrožováno. Žalovaná syna také podporovala, stále za něj něco platila, i tajně, zůstavitel a žalovaná se kvůli tomu hádali a rozvedli se. Dluhy syna platila žalovaná i z peněz utržených za prodej domu její matky. Své peníze neměla, svědek nic neví o žádném dědictví, dokonce i dárky zůstaviteli např. k narozením koupila z jím vydělaných peněz a pak se synem dělali, jakože mu to dávají oni. Zůstavitel měl hospody a to i za manželství, některé i prodal, ale kterou, kdy a za kolik, nebyl svědek schopen říci.

15. Svědek [jméno] [jméno], syn žalované, vypověděl, že zůstavitel s žalovanou nemovitosti předělávali, realizovala se podlaha v kuchyni, vybudovala voliéra, rekonstruovala se koupelna, dělaly se sádrokartony a perlinka, měnily se vstupní i vnitřní dveře, dělala se vrata u stodoly. Zůstavitel a žalovaná to platili z vydělaných peněz, půjčky si nebrali.

16. Znaleckým posudkem [číslo] [rok] a výpovědí znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že za období od [datum] do [datum] byly na nemovitosti realizovány práce v ceně 101 490 Kč bez daně z přidané hodnoty a použit materiál v ceně 254 654 Kč bez daně z přidané hodnoty, tj. celkem za částku 408 135 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Znalec uzavřel, že na nemovitostech byly provedeny veškeré práce, opravy a úpravy tvrzené zůstavitelem (viz odstavec 2. odůvodnění) v době, která rovněž odpovídá žalobním tvrzením. Co se týče topného systému, tak ten v podrobnostech popsal jako plynový kotel (na hranici životnosti), topná tělesa (plně funkční) a rozvody z ocelových trubek (rovněž funkční). Co se týče technologických postupů při budování opěrné zdi a perlinky, tak ty znalec hodnotil jako nikoliv správné, zeď bude nutno rekonstruovat a perlinku provést nově.

17. Odvolací soud neuvěřil výpovědi svědka [jméno] [jméno] o tom, že litou podlahu v kuchyni, interiérové dveře a opravu pergoly platil on s tím, že měl dobrou práci a hodně vydělával. Jeho výpověď v této části vyvrací výpovědi [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří byli se situací v rodině pro úzký kontakt se zůstavitelem a po určitou dobu i s žalovanou obeznámeni, a oba vypověděli, že syn žalované nepracoval, naopak zůstavitel a žalovaná jej podporovali vysokými částkami. Blízký rodinný vztah svědků [příjmení] k zůstaviteli a k žalobcům sám o sobě nevěrohodnost svědka nezakládá, nebyly zjištěny další skutečnosti věrohodnost zpochybňující. Ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 12 C 14/2015, vedeného ve věci rozvodu manželství, se navíc podává, že důvodem problémů v manželství zůstavitele a žalované byl její syn, zůstavitel tyto problémy pociťoval mimo jiné i proto, že syn žalované nepracoval.

18. Nebylo ani prokázáno, že by některé z prací a materiálů platila ze svých výlučných prostředků získaných prodejem zděděných nemovitostí. Žalovaná sice nabyla dědictvím nemovitosti, které prodala za cenu 990 000 Kč, avšak v roce [rok]. Vrata, vrátka a branka byly instalovány v roce [rok] a fasáda a opěrná zeď byly realizovány v roce [rok]. Mezi získáním prostředků a jejich tvrzeným použitím je tak velké časové rozpětí, při kterém nelze vysledovat jakoukoliv souvislost. Navíc sám syn žalované vypověděl pouze to, že zůstavitel a žalovaná hradili rekonstrukci nemovitostí z tehdejších výdělků, a [jméno] a [jméno] [příjmení] shodně vypověděli, že žalovaná vynakládala své peníze výhradně pro sebe a svého syna.

19. Odvolací soud již nedoplnil dokazování dalšími důkazy navřenými žalovanou, a to výpovědí svědka [jméno] [příjmení] (neboť ten již vypovídal před soudem prvního stupně a výslovně uvedl, že neví, zda a co [jméno] [jméno] v nemovitostech dělal), výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] (jejíž účast u jednání odvolacího soudu se přes opakované snahy, včetně uložení pořádkové pokuty, nepodařilo zajistit) a výpovědí žalované, která odvolala souhlas se svým výslechem.

20. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést, jak správně uvedl soud prvního stupně, podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy již za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 63/2019 civ).

21. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (odst. 1). Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (odst. 2).

22. Jedinou položkou, kterou je třeba vypořádat jakožto součást zaniklého společného jmění manželů zůstavitele a žalované, je vnos společných prostředků do výlučného majetku žalované, konkrétně do nemovitostí. Investice společných prostředků do výlučného majetku jednoho z bývalých manželů jsou nákladem, který se nijak nemodifikuje, není proto rozhodné zhodnocení nemovitosti, do které bylo investováno, vnos se ani nezvyšuje (nevalorizuje), ani nesnižuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2655/98, či jeho rozhodnutí z 27. 9. 2022, sp zn. 22 Cdo 1172/2022, dostupné na [webová adresa]). Námitky žalované, že je nutné provést řadu prací znovu či že některé z prací byly provedeny nekvalitně, jsou proto nerozhodné. Byť realizaci prací zjevně zařizoval zůstavitel, tak se to prokazatelně dělo po dohodě s žalovanou a s jejím souhlasem, tedy nikoli svévolně či s úmyslem poškodit její majetek, práce byly provedeny ve shodě tehdejších manželů a takto je třeba na ně nahlížet.

23. Zůstavitel uplatnil k vypořádání částku 508 000 Kč, přičemž uvedl práce, které měly být realizovány, dobu, kdy se tak mělo stát, a výši investovaných finančních prostředků. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že tvrzené stavební práce byly za trvání manželství zůstavitele a žalované provedeny a že cena těchto prací a použitých materiálů v době jejich realizace činí celkem 408 135 Kč. Nutno říci, že již v žalobě zůstavitel navrhl za účelem ověření provedení prací v jím tvrzené době a jejich cen zpracování znaleckého posudku, což je s ohledem na časový odstup od realizace většiny prací zcela adekvátní důkazní prostředek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3611/2016, dostupný na [webová adresa]). Odvolací soud má dále za to, že zůstavitelem tvrzených 147 000 Kč z prodeje jeho akcií nepředstavovalo společné prostředky (viz odstavec 10. odůvodnění). V odvolacím řízení bylo prokázáno, že stavební práce platili zůstavitel a žalovaná z v té době dosahovaných výdělků. Pokud tedy byla k vypořádání navržena částka 508 000 Kč investovaná do nemovitostí žalované, tak z této výše činily společné prostředky zůstavitele a žalované 361 000 Kč (508 000 – 147 000).

24. Vypořádávaná položka zaniklého společného jmění zůstavitele a žalované tedy činí právě 361 500 Kč, z čehož by se každému z účastníků mělo dostat , tj. 180 500 Kč.

25. Žalované se dostalo hodnoty 361 500 Kč, žalobcům, jako rovnodílným dědicům zůstavitele, tedy náleží uvedené částky, tj. 180 500 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit na vyrovnání podílů. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud v délce 3 měsíce, což považuje za dostatečnou lhůtu k zajištění potřebných prostředků.

26. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil co do výše částky na vyrovnání podílů na 180 500 Kč a ohledně délky lhůty k plnění a ve zbývající části výroku II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Vycházel z toho, že řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je sporným řízením, takže je třeba posuzovat rozsah úspěchu toho kterého z účastníků (srovnej nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11, dostupný na [webová adresa]). Při stanovení rozsahu tohoto úspěchu vycházel odvolací soud z toho, co a v jaké hodnotě učinil ten který z účastníků předmětem vypořádání, zda a v jakém rozsahu s takovým požadavkem uspěl, a zda a v jakém rozsahu se účastníci na předmětu vypořádání, jeho hodnotě a způsobu rozdělení shodli (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014, dostupné na [webová adresa]). K vypořádání byla navržena částka 1 003 340 Kč, 508 000 Kč a movité věci, ohledně kterých byla žaloba vzata zpět, a to nikoli pro chování žalované. Ve výsledku však byla vypořádána pouze částka 361 500 Kč. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem (včetně zohlednění částečného zpětvzetí žaloby) považuje odvolací soud žalobce za úspěšné v rozsahu 25 %, žalovanou v rozsahu 75 %, žalobci jsou tedy povinni nahradit žalované 50 % (75 - 25) nákladů, které vynaložila v řízení před soudem prvního stupně. Skutečnost, že zůstavitel vynaložil na pořízení nemovitostí ve vlastnictví žalované své výlučné prostředky, nelze při úvaze o výši procesního úspěchu zohlednit. Zůstavitel si byl od počátku řízení vědom, že požaduje vypořádat částku, která není předmětem zaniklého společného jmění. Svědčí o tom i řízení vedené u Okresního soudu v Mělníku, v němž se domáhal určení, že jsou účastníci podílovými spoluvlastníky nemovitostí, eventuálně že je on výlučným vlastníkem. Za účelně vynaložené náklady žalované považuje odvolací soud odměnu jejího zástupce stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) ve výši 11 540 Kč za jeden úkon právní služby, kalkulované podle § 8 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty sporu ve výši 805 670 Kč jakožto jedné poloviny vypořádávaných hodnot, a to za 15 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] v trvání přes 2 hodiny, [datum] v trvání přes 2 hodiny, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a sepis podání ze dne [datum] a sepis závěrečného návrhu), náhradu paušálních výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za těchto 15 úkonů, cestovné za cestu k místnímu šetření znalce dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět (v celkové délce 27 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l [číslo] km, ceně pohonných hmot 28,60 Kč a sazbě náhrady 3,90 Kč/km) ve výši po zaokrouhlení 155 Kč, náhradu za ztrátu času po 100 Kč za 2 započaté půlhodiny na cestě k místnímu šetření podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 37 370,55 Kč Celkem činí náklady žalované 215 325,55 Kč, z čehož představuje 50 % (po zaokrouhlení) částku 107 663 Kč.

28. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Vycházel z téhož principu jako shora, přičemž předmětem sporu byla v odvolacím řízení již jen částka 508 000 Kč. Žalobci uspěli co do 180 500 Kč, ve zbývající části nikoliv, rozsah jejich úspěchu tedy představuje 35,5 %, neúspěch (a tedy úspěch žalované) je 64,5 %, žalobci jsou tedy povinni nahradit žalované 29 % (64,5 – 35,5) nákladů, které vynaložila v odvolacím řízení. Při vyhlášení rozhodnutí byl v důsledku chyby v počtech uveden rozsah 26 %, což odvolací soud v písemném vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř. opravuje tak, jak to odpovídá výpočtu shora. Za účelně vynaložené náklady žalované považuje odvolací soud odměnu jejího zástupce stanovenou rovněž podle § 7 bod 6 advokátního tarifu ve výši 9 340 Kč za jeden úkon právní služby, kalkulované podle § 8 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty sporu ve výši 254 000 Kč jakožto jedné poloviny vypořádávaných hodnot (tj. z 508 000 Kč), a to za 6 úkonů (účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum], sepis odvolání a sepis podání ze dne [datum] a [datum]), náhradu paušálních výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za těchto šest úkonů, náhradu cestovného za cestu ke třem jednáním (na trase [anonymizováno] nad [příjmení] – [obec] a zpět v délce jedné cesty 70 km, průměrné spotřebě 6,4 l [číslo] km, ceně motorové nafty v roce 2021 27,20 Kč a náhradě 4,40 Kč/km a ceně motorové nafty v roce [rok] ve výši 47,10/l a náhradě 4,70 Kč/km) ve výši 1 509,85 Kč, náhradu za ztrátu času po 100 Kč za 8 započatých půlhodin podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 12 631,46 Kč Celkem činí náklady žalované 72 781,31 Kč, z toho 29 % činí (po zaokrouhlení) 21 107 Kč.

29. O náhradě nákladů řízení, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně státu, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady na dokazování pravomocně určené ve výši celkem 20 987 Kč nebyly ve výši 16 987 Kč kryty zálohou, povinnost k náhradě této částky, kterou stát platil, byla účastníkům uložena ve výši odpovídající jejich procesnímu neúspěchu, tedy 75 % žalobcům (12 740,25 Kč) a 25 % žalované (4 246,75 Kč). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto co do základu, když podle § 164 o. s. ř. je opravena stejná chyba v počtech, jak je popsána v předchozím odstavci, rozsah této náhrady pro žalobce správně činí 64,5 % a pro žalovanou 35,5 %.

30. Lhůta k plnění ve výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Platební místo pro úhradu nákladů odvolacího řízení žalované bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s ř.

Poučení