28 Co 231/2025 - 192

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta]. sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 701 668 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. dubna 2025, č. j. 14C 244/2023-162, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro [adresa], dále „soud prvního stupně“, rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. [spisová značka], zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobci zaplatila 701 668 Kč s příslušenstvím a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady újmy za to, že nemohl užívat více jak 2 roky a 9 měsíců osobní motorové vozidlo [název], RZ: [SPZ], dále jen „vozidlo“, v důsledku nesprávného postupu [orgán] a rovněž soudního řízení. Vozidlo koupil od společnosti [právnická osoba]. kupní smlouvou ze dne 31. 1. 2018. Dne 15. 3. 2018 bylo vozidlo zajištěno [funkce] [orgán], protože bylo zjištěno, že vozidlo je v mezinárodním pátrání vyhlášeném dne 14. 8. 2017 státem [stát]. Po zajištění vozidla bylo vozidlo uloženo do soudní úschovy Obvodního soudu pro [adresa], tento soud ničeho nečinil, dne 10. 10. 2018 požádala [právnická osoba]. o vydání vozidla z úschovy a soud mu dne 8. 4. 2019 sdělil, že má možnost podat žalobu o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. [právnická osoba]. podala dne 9. 5. 2019 k Obvodnímu soudu pro [adresa] žalobu na nahrazení souhlasu s vydáním vozidla ze soudní úschovy a ztěžovala si na nečinnost jmenovaného soudu u předsedkyně soudu, která jeho stížnost posoudila jako důvodnou. Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne 18. 11. 2019 řízení o žalobě zastavil (pro nedostatek pravomoci soudu nahrazovat souhlas [stát] soudu) a Městský soud v [adresa] jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 1. 2020 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Délka popsaného soudního řízení byla nepřiměřená. Žalobce dále uvedl, že nesprávného úředního postupu se dopustil orgán [orgán], když dne 9. 9. 2020 vydal usnesení č. j. [spisová značka] o zajištění vozidla podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Společnost [právnická osoba]. se proti tomuto usnesení odvolala a nakonec Městský soud v [adresa] dne 29. 10. 2020 v neveřejném zasedání rozhodl, že napadené usnesení se ruší, toto rozhodnutí bylo doručeno [právnická osoba]. dne 3. 11. 2020 a dne 8. 12. 2020 orgán [orgán] vozidlo vydala této společnosti. Uplatněné nároky na náhradu újmy žalobce vyčíslil takto: a/ náhrada škody za ztrátu hodnoty nepoužívaného vozidla ve výši 153 000 Kč (hodnota vozidla za dobu 2 let a 9 měsíců poklesla o zmíněnou hodnotu), b/ náhrada nákladů 4 235 Kč, které žalobce zaplatil za znalecký posudek ze dne 13. 6. 2021, č. [číslo], c/ náhrada nákladů 26 153 Kč, které žalobce zaplatil za servis vozidla a jeho odtah, d/ náhrada nákladů 475 845 Kč, které žalobce zaplatil za zapůjčení náhradního vozidla, e/ náhrada nákladů 42 435 Kč, které žalobce zaplatil za pojištění vozidla, v součtu 701 668 Kč. K popsaným nákladům žalobce připojil listiny o tom, že uvedené náklady mu byly vyúčtovány a že je zaplatil. Nárok na náhradu vyčíslené újmy žalobce uplatnil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, dne 25. 4. 2023 u žalované, leč marně (žalovaná dopisem ze dne 13. 2. 2024 žádost žalobce o náhradu újmy odmítla), proto zahájil předmětné soudní řízení dne 13. 11. 2023.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou újmu. K nesprávnému úřednímu postupu orgánů [orgán] nedošlo, žalobce nebyl účastníkem řízení o zajištění vozidla ani řízení o soudní úschově vozidla, jako poškozená v těchto řízení vystupovala [právnická osoba]., která tvrdila, že je vlastníkem vozidla. Až v předmětném řízení žalobce vystupuje jako vlastník vozidla a žádá náhradu újmy. V řízení o úschově u Obvodního soudu pro [adresa] sice došlo k průtahům ve smyslu nečinnosti, ale tyto průtahy nemohly být příčinou tvrzené újmy žalobce, žalobce nebyl účastníkem řízení.

4. V průběhu řízení žalobce spolu s podáním ze dne 15. 7. 2024 předložil soudu k důkazu listinu nazvanou „Smlouva o postoupení nároku na náhradu škody“ ze dne 24. 4. 2023 s tím, že touto smlouvou byly z [právnická osoba]. na něj postoupeny všechny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem [orgán] a soudním řízením vedeným Obvodním soudem pro [adresa], v důsledku kterého bylo více jak 2 roky a 9 měsíců znemožněno užívání osobního motorového vozidla [název], RZ: [SPZ], včetně jejich veškerého příslušenství a všech práv s těmito nároky spojených. Dále žalobce k důkazu předložil listinu nazvanou „Čestné prohlášení“ ze dne 25. 11. 2024, s tím, že [jméno FO] jako zástupce [právnická osoba]. stvrdil, že společnost [právnická osoba]. postoupila žalobci všechny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem [orgán] a soudním řízením vedeným Obvodním soudem pro [adresa], v důsledku kterého bylo více jak 2 roky a 9 měsíců znemožněno užívání osobního motorového vozidla [název], RZ: [SPZ], včetně jejich veškerého příslušenství a všech práv s těmito nároky spojených a žalobce tyto nároky přijal. Žalobce dodal, že smlouvu a čestné prohlášení předkládá za účelem odstranění případných pochybností o aktivní legitimaci žalobce v předmětném řízení.

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem podle § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované. Vyšel ze skutkových zjištění o průběhu řízení u [orgán] a Obvodního soudu pro [adresa], která popsal v odůvodnění rozsudku; odvolací soud na skutková zjištění odkazuje a na tomto místě je jen stručně shrnuje.

6. Dne 14. 8. 2017 bylo [stát] vyhlášeno mezinárodní pátrání po vozidle [název], RZ: [SPZ], MPZ: [Označení], rok výroby 2016, barva šedá, VIN: [VIN kód], číslo TP [číslo], číslo [číslo]. Vozidlo bylo dne 15. 3. 2018 [orgán], [adresa], předběžně zajištěno podle § 34a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o [orgán], odtaženo na odtahové parkoviště a byl vyplněn a odeslán formulář „Informace o zajištění vozidla hledaného v [Systém]“. [jméno FO] byl dne 15. 3. 2018 k věci vyslechnut a uvedl, že je majitelem a zástupcem [právnická osoba]., která zprostředkovává prodej vozidel, že vozidlo do ČR dovezla společnost [právnická osoba] dne 13. 2. 2018, že [právnická osoba]. za vozidlo zaplatila, vozidlo převzala a následně se [jméno FO] pokusil vozidlo přepsat na žalobce, ale to se mu nepodařilo, neboť bylo vozidlo v pátrání. [orgán], [adresa], bylo vyrozuměno [funkce], že [stát] strana žádá, aby bylo vozidlo nadále zajištěno a v reakci na to bylo vozidlo uloženo do soudní úschovy Obvodního soudu pro [adresa]. Dne 26. 6. 2020 bylo [orgán], [adresa], doručeno usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka], o vydání vozidla zpět [orgán]. Dne 11. 9. 2020 [orgán], [adresa], odeslalo žádost o vydání předchozího souhlasu se zajištěním vozidla podle § 79a trestního řádu na Městské státní zastupitelství, dne 17. 9. 2020 mu byl souhlas doručen, načež vozidlo bylo zajištěno usnesením ze dne 9. 9. 2020, č. j. [spisová značka]. [právnická osoba]. se proti tomuto usnesení odvolala a Městský soud v [adresa] usnesením ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. [spisová značka], podle § 149 odst. 1 trestního řádu napadené usnesení zrušil. Dne 8. 12. 2020 [orgán], [adresa], vozidlo vydalo zástupci [právnická osoba].

7. Řízení o úschově vozidla bylo u Obvodního soudu pro [adresa] zahájeno dne 5. 6. 2018, vozidlo bylo složeno do úschovy soudu na základě rozhodnutí [orgán] ze dne 14. 5. 2018, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 3. 6. 2018. Účastníkem soudního řízení byla společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], která dne 10. 10. 2018 podala soudu žádost o vydání vozidla s tím, že se považuje za jediného vlastníka, neboť vozidlo převzala a zaplatila za něj kupní cenu. V řízení o soudní úschově soud vyzval Centrální vyšetřovací soud č. [číslo], se sídlem v [adresa], aby sdělil, zda uděluje souhlas s vydáním vozidla [právnická osoba]., a vzhledem k tomu, že nebyl souhlas udělen, soud poučil [právnická osoba]., o její možnosti podat žalobu na nahrazení souhlasu s tím, že tato by měla být podána u Obvodního soudu pro [adresa]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto o vydání vozidla zpět [orgán]; řízení o úschově bylo pravomocně ukončeno ke dni 27. 8. 2020.

8. Řízení o žalobě [právnická osoba]., o nahrazení souhlasu s vydáním vozidla bylo zahájeno u Obvodního soudu pro [adresa], žalovanou stranou byl Centrální vyšetřovací soud č. [číslo], se sídlem [adresa], [adresa], [stát]. Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne 18. 11. 2019 řízení o žalobě zastavil (pro nedostatek pravomoci soudu nahrazovat souhlas [stát] soudu) a Městský soud v [adresa] jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 1. 2020 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

9. V „Čestném prohlášení“ ze dne 25. 11. 2024, [jméno FO], zástupce [právnická osoba]., uvedl, že společnost [právnická osoba]. postoupila žalobci všechny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem [orgán] a soudním řízením vedeným Obvodním soudem pro [adresa], v důsledku kterého bylo více jak 2 roky a 9 měsíců znemožněno užívání osobního motorového vozidla [název], RZ: [SPZ], včetně jejich veškerého příslušenství a všech práv s těmito nároky spojených, a žalobce tyto nároky přijal.

10. Soud prvního stupně projednávanou věc právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. a shrnul, že v řízení Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] (o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, řízení zahájené dne 9. 5. 2019) lze shledat ve smyslu § 13 OdpŠk nesprávný úřední postup soudu v podobě nedůvodných průtahů, ale tyto průtahy nemohly být příčinou jakékoliv újmy vzniklé žalobci, který nebyl účastníkem žádného z namítaných řízení, tj. řízení u [orgán], řízení u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] (o úschově vozidla). Žalobce nebyl v posuzovaných řízeních účastníkem řízení, o nichž tvrdí, že zasáhly do jeho majetkových práv. Byla jím společnost [právnická osoba]., která dne 24. 4. 2023 měla postoupit nárok na náhradu škody na žalobce, což žalobce poprvé zmínil až v podání ze dne 15. 7. 2024, kdy předložil k důkazu kopii smlouvy o postoupení pohledávky na žalobce ze strany společnosti [právnická osoba]., a zjevně tak reagoval na argumentaci žalované o nedostatku aktivní legitimace žalobce. Soud prvního stupně posoudil zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávky i čestné prohlášení [jméno FO] jako jednání účelové. Uzavřel, že žalobce není v tomto sporu aktivně legitimován, což samo o sobě je důvodem pro zamítnutí žaloby.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

12. Žalobce napadl rozsudek soud prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Uvedl, že se domáhá náhrady újmy na základě zákona č. 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku pochybení [orgán] orgánu při zajištění vozidla, v důsledku čehož nemohl více jak 2 roky a 9 měsíců vozidlo užívat. Soudem prvního stupně byla žaloba zamítnuta pro údajný nedostatek aktivní legitimace žalobce, aniž by tento soud zkoumal, zda ve věci došlo k pochybení státních orgánů, a zda těmito pochybeními byla žalobci způsobena škoda. Žalobce se s právním názorem soudu prvního stupně o nedostatku své aktivní legitimace neztotožňuje a považuje rozsudek za tzv. překvapivé rozhodnutí. Žalovaná v průběhu řízení namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce a v reakci na to žalobce předložil soudu k důkazu smlouvu o postoupení nároků na náhradu škody za strany obchodní společnosti [právnická osoba]. na žalobce a čestné prohlášení [jméno FO], jednatele obchodní společnosti [právnická osoba]., který prohlásil, že smlouvu o postoupení jménem [právnická osoba]. platně uzavřel, čímž došlo k postoupení nároků na náhradu škody, vymáhaných v tomto řízení, na žalobce. Žalobce tímto považoval veškeré pochybnosti o své aktivní legitimaci za vyvrácené. V případě, že soud prvního stupně měl jiný právní názor na jeho aktivní legitimaci nebo pokud měl za to, že svou aktivní legitimaci neprokázal, měl povinnost poučit jej podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. a jestliže tak neučinil, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí. Dále namítl, že soud prvního stupně vyhodnotil smlouvu o postoupení jako „účelovou“, aniž by vysvětlil, z čeho účelovost dovozuje. Pokud by o tomto právním názoru byl žalobce spraven a poučen podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., měl by možnost osvětlit okolnosti uzavření smlouvy a její ekonomický smysl smlouvy. Soud prvního stupně nekriticky přistoupil na argumentaci žalované, že škoda byla žalobci způsobena obchodní společností [právnická osoba]., a že se měl s nárokem na náhradu škody obrátit právě na ni. Pokud by tak žalobce postupoval, neznamenalo by to nic jiného, než že by se obchodní společnost [právnická osoba]. obrátila se svým nárokem na náhradu škody vůči státu v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce a obchodní společnost [právnická osoba]. tak smlouvou o postoupení zcela logicky pouze krátili jeden stupeň v rámci řetězce nároků, jelikož žalobce je tzv. konečným poškozeným, kterému v důsledku vznikala škoda, když obchodní společnost [právnická osoba]. nemohla naplnit svůj smluvní závazek vůči němu pro pochybení ze strany státních orgánů. Není proto žádný důvod se domnívat, že smlouva o postoupení je v nějakém nelegitimním smyslu účelová, naopak se jedná o logický postup šetřící náklady všech zúčastněných. K prokázání ekonomického smyslu smlouvy o postoupení by žalobce navrhl k důkazu účastnický výslech žalobce a výslech svědka [jméno FO], jednatele obchodní společnosti [právnická osoba], dále listinné důkazy - splátkový kalendář k úvěru na předmětné vozidlo a výpis ze svého účtu, jimiž by bylo prokázáno, že splátky úvěru na vozidlo pravidelně hradil, což svědčí o tom, že je koncovým poškozeným. Žalobce ještě dodal, že důkazy k prokázání své aktivní legitimace navrhl a předložil až v reakci na zpochybnění ze strany žalované, do té doby nepovažoval svou aktivní legitimaci za spornou, to jistě nebyl nestandardní postup, který by snad měl svědčit o účelovosti takového jednání. Okolnost, že nepředložil smlouvu o postoupení v rámci předběžného projednání nároku u žalované, nemůže jít k jeho tíži. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, na základě čeho soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka nebyla platně postoupena, nebo že neexistovala, rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 701 668 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, popř. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek potvrdil.

14. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, vady řízení, k nimž u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal, přičemž zopakoval dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř., a dospěl k následujícím závěrům.

15. Žalobce v žalobě jednoznačně vylíčil, že uplatňuje proti žalované své právo na náhradu újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci, konkrétně orgánů [orgán] a soudů. Svoji újmu vymezil tak, že zaplatil částku 4 235 Kč za znalecký posudek ze dne 13. 6. 2021, č. [číslo], částku 26 153 Kč za servis vozidla a jeho odtah, souhrnnou částku 475 845 Kč za nájem náhradního vozidla, částku 42 435 Kč za pojištění vozidla a že hodnota jeho vozidla se snížila o 153 000 Kč, tedy že jeho majetková újma činí celkem 701 668 Kč. Žalobce v žalobě, ani v dalším průběhu řízení, netvrdil, že uplatňuje nároky společnosti [právnická osoba]., které mu měly být smlouvou postoupeny a o jaké konkrétní nároky (co do důvodu a výše) by mělo jít. Svůj nárok žalobce stále opíral o tentýž skutkový děj, který popsal v žalobě, ke změně žaloby nedošlo.

16. Pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk) je zapotřebí kumulativní splnění tří předpokladů, a to a) existence nezákonného rozhodnutí [§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk], příp. nesprávného úředního postupu [§ 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk], b) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové, a c) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé. Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

17. Podle § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (odst. 1). Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (odst. 2).

18. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

19. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

20. Žalobce k výzvě odvolacího soudu, aby jednoznačně vymezil, v čem spatřuje nesprávný úřední postup v jehož důsledku měl utrpět újmu, jejíž náhrady se domáhá, výslovně při jednání odvolacího soudu uvedl, že nesprávný byl úřední postup [orgán], [název], [adresa], v řízení sp. zn. [spisová značka], že nesprávný úřední postup je přesně popsán v usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 29. 10. 20120, sp. zn. [spisová značka], jímž bylo usnesení jmenovaného [orgán] orgánu o zajištění vozidla zrušeno; z odůvodnění zrušujícího usnesení vytýkané nesprávnosti a vady postupu [orgán] citoval.

21. Nejvyšší soud v usnesení ze sne 3. 3. 2011, sp. zn. 28Cdo 2025/2009 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), vysvětlil, že není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Jestliže se však případné nesprávnosti či vady postupu státního orgánu v obsahu rozhodnutí projeví, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

22. Ze skutkových zjištění o průběhu zajištění vozidla [orgán] orgánem vyplývá, že úkony tohoto orgánu vedly k vydání rozhodnutí a v obsahu vydaného rozhodnutí se odrazily, načež vydané rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno; proti zrušujícímu usnesení nebyla stížnost přípustná. [orgán] orgán pak dne 8. 12. 2020 vydal vozidlo společnosti [právnická osoba]., zastoupené jejím jednatelem [jméno FO], které bylo dne 15. 3. 2018 předběžně zajištěno. Žalobcem vytýkané nesprávnosti a vady postupu [orgán] orgánu se tedy projevily v obsahu posléze zrušeného nezákonného rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí.

23. Podle shora citovaného § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (odst. 1) a právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (odst. 2).

24. V řízení vyšlo najevo, že žalobce nebyl účastníkem řízení o předběžném zajištění (§ 34a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o [orgán]) a o zajištění vozidla (§ 79a odst. 1 trestního řádu), ani netvrdil, že měl být účastníkem řízení, tudíž ve věci práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím není aktivně legitimován.

25. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že žalobce, který byl přítomný předběžnému zajištění vozidla dne 15. 3. 2018 [orgán] orgánu výslovně uvedl, že není vlastníkem vozidla (viz úřední záznam ze dne 15. 3. 2018, spis [spisová značka]). Od počátku to byla společnost [právnická osoba]., zastoupená statutárním zástupcem [jméno FO], která tvrdila, že je vlastníkem vozidla (viz. např. úřední záznam ze dne 15. 3. 2018 ve spise [orgán] pod sp. zn. [spisová značka], žaloba [právnická osoba]., o nahrazení souhlasu s vydáním vozidla z úschovy ve spise Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], protokol o vydání vozidla ze dne 8. 12. 2020 [jméno FO] ve spise [orgán] pod sp. zn. [spisová značka], skutečnosti zjištěné již soudem prvního stupně).

26. Nedostatek aktivní legitimace žalobce není zhojen žalobcem předloženou smlouvou ze dne 24. 4. 2023 nazvanou „Smlouva o postoupení nároku na náhradu škody“. Žalobce v řízení neuplatnil postoupené nároky [právnická osoba] škodu, za níž by měla odpovídat žalovaná. Na okraj lze ještě dodat, že ve smlouvě jsou postoupené pohledávky vymezeny neurčitě, jestliže je v čl. 1.1 uvedeno: „Postupitel tímto postupuje postupníkovi všechny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem [orgán] a soudním řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa], v důsledku kterého bylo více jak 2 roky a 9 měsíců znemožněno užívání motorového vozidla [název], RZ: [SPZ]“.

27. Řízení o úschově vedenému u Obvodního soudu pro [adresa] pod p. zn. [spisová značka], zahájenému dne 5. 6. 2018 v souvislosti s předáním vozidla do soudní úschovy a řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy zahájenému u téhož soudu dne 9. 5. 2019 návrhem žalobkyně [právnická osoba]. a vedenému pod sp. zn. [spisová značka] žalobce vytýkal, že bylo zatíženo průtahy ve smyslu nečinnosti (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk).

28. V obou řízeních tvrdila [právnická osoba]., že je vlastníkem vozidla, a proto se domáhala vydání vozidla z úschovy, potažmo nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. [spisová značka], dovodil, že tam, kde další osoby v důsledku svého vztahu k primárnímu poškozenému rovněž pociťují důsledky nesprávného úředního postupu, spočívající v jejich nejistotě ohledně výsledku řízení, jehož se primární poškozený účastní, děje se tak však nikoli přímo, ale zprostředkovaně, skrze jejich vztah k primárnímu poškozenému. Nebýt totiž jejich vztahu k primárnímu poškozenému, újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení by nepociťovaly.

30. Z popsaného výkladu plyne, že v případě žalobce, který tvrdí, že mu vznikla újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, jehož byla účastníkem [právnická osoba]., která mu tak nemohla předat vozidlo k užívání, je příčinná souvislost mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a jím tvrzenou újmou přerušena jeho vztahem k primární poškozené, od které, nikoli od nesprávného úředního postupu, svoji újmu žalobce osobně odvozuje, jinak řečeno, žalobce není aktivně legitimován k uplatnění nároku na náhradu újmy v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce uvedených řízení.

31. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a paušální náhradu správně vyčíslil.

32. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je v obou výrocích věcně správný.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů vyčíslenou podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., na 900 Kč. Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení