28 Co 234/2021-533

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. května 2021, č. j. 36 C 76/2019-306, ve spojení s usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. srpna 2021, č. j. 36 C 76/2019-361, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalované na vypořádání částku 6 808 209 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, ve výroku I. se potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. se mění tak, že o návrhu žalobce na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (bez stavby [adresa]), k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec], se nerozhoduje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 127 128 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 89 975,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 390 Kč a odvolacího řízení ve výši 9 943 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 926,64 Kč a odvolacího řízení ve výši 4 261,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Praha (dále jen„ soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem ze zaniklého společného jmění manželů přikázal žalobci pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí] v [obec] (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalobkyni na vypořádání částku 5 130 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl návrh žalobce na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (bez stavby), pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] v [obec] (výrok III.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a přiznal České republice právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu žalobce, který se domáhal přikázání shora popsaných nemovitých věcí ze zaniklého společného jmění účastníků do svého vlastnictví a navrhl, že žalované zaplatí na vypořádání částku 950 000 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že shora uvedené pozemky bez stavby domu [adresa], jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, žádal, aby soud ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do jeho vlastnictví stavbu domu [adresa] a určil, že uvedené pozemky jsou jeho vlastnictvím. Uvedl, že žalovaná se spolu s dětmi z domu odstěhovala v listopadu [rok], od té doby o nemovité věci neprojevuje žádný zájem, on platí náklady spojené s jejich vlastnictvím, provádí údržbu a nutné opravy; má zájem o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví. Konstatoval, že nechal vypracovat znalecký posudek k ocenění nemovitých věcí, k [datum] jejich cena podle znaleckého posudku činila 6 500 000 Kč. Na zakoupení pozemku a stavbu rodinného domu použil svoje výlučné prostředky v celkové výši 350 000 Kč, které dostal darem od své matky [jméno] [příjmení], zemřelé [datum]. V roce [rok] s žalovanou zakoupili bytovou jednotku [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech domů [adresa] a pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Roztoky u Prahy za kupní cenu 86 982 Kč, která byla zaplacena v hotovosti. Na zakoupení použil peníze z daru od matky, která mu darovací smlouvou ze dne [datum] darovala částku 100 000 Kč. Z této ceny uhradil také náklady na sepsání smlouvy v částce 5 400 Kč. Bytovou jednotku prodali účastníci dne [datum] panu [jméno] [příjmení] za cenu 1 750 000 Kč, část kupní ceny ve výši 100 000 Kč byla složena jako rezervační záloha, zbývající část byla zaplacena na účet žalobce; cena byla použita na úhradu výstavby domu, kterou prováděla [právnická osoba]. [příjmení] a která byla dále prováděna také svépomocí. Kupní smlouvou ze dne [datum] s žalovanou zakoupili pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec] za kupní cenu 226 600 Kč, kupní cenu platil z daru od své matky, která mu darovací smlouvou ze dne [datum] darovala částku 250 000 Kč. Následně pozemky rozdělili a směnili s obcí [obec] a s manželi [příjmení] [jméno] úřad [obec] [datum] změnil jméno stavebníka rodinného domu na pozemcích parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec] z manželů [příjmení] na účastníky, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno [datum]. S ohledem na uvedené žalobce žádal, aby při vypořádání byly zohledněny jeho vnosy do společného jmění, a to ve valorizované výši (uvedl, že na pořízení pozemku a domu použil své výlučné prostředky ve výši 350 000 Kč z daru od matky; požadoval zohlednit, že prodejem jeho bytové jednotky byla získána a následně na společný majetek použita částka 1 750 000 Kč, pokud jde o zhodnocení vnosu ve výši 226 600 Kč, odkazoval na nárůst ceny pozemku). Z tohoto důvodu navrhl, že žalované na vypořádání zaplatí částku 950 000 Kč.

3. Žalovaná navrhla, aby nemovité věci byly přikázány do vlastnictví žalobce a aby mu byla uložena povinnost zaplatit jí polovinu jejich hodnoty. Zpochybnila uplatněné vnosy žalobce, uvedla, že o nich nevěděla, a namítla nepravost a nesprávnost darovacích smluv. Uvedla, že měla úspory ještě z doby před uzavřením manželství, pracovala v [anonymizováno], od konce roku [rok] do konce [rok] samostatně podnikala. Žalovaná žádala, aby soud přihlédl k tomu, že je po dobu sedmi let vyloučena z užívání nemovitých věcí a aby zohlednil chování žalobce k žalované, neboť jejich soužití bylo již dlouhou dobu před jejím odchodem ze společné domácnosti nesnesitelné, žalobce žalovanou týral, zle nakládal jak s ní, tak se jejich dětmi. Uvedla, že žalobce jí ubližoval po psychické stránce, ale došlo i k fyzickým útokům, výhružkám, naschválům a neposkytování podpory při péči o zrakově postiženého syna [jméno]. Chování žalobce budilo v žalované pocit těžkého příkoří a stavu ohrožení a tento stav byl pro ni neúnosný. Žalovaná musela opustit pod tíhou okolností vyvolaných žalobcem společný dům, žalobce ji tak z užívání domu zcela vyloučil. Žalobce podle žalované nemá zájem o kontakt s dětmi, nepřispíval jim řádně na výživné. Po odchodu ze společné domácnosti prodal automobil, převedl nebo odklonil své poměrně výnosné podnikání, ke kterému mu žalovaná svým úsilím a vlastní činností a podporou výrazně dopomohla. Z uvedených důvodů žádala, aby se soud odklonil od rovnosti podílů a rozhodl o rozdělení majetku v poměru 55:45 ve prospěch žalované.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno [datum], příčinou rozvratu manželství byly dlouhodobé neshody, citové odcizení a ztráta důvěry mezi manžely. Účastníci koupili [datum] pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec] za 226 000 Kč; pozemky byly následně rozděleny, nově vzniklé díly účastníci směnili s Obcí [obec] smlouvou z [datum] za nově vzniklé díly pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] směnili účastníci smlouvou z [datum] s manžely [příjmení] za pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] Smlouvou ze dne [datum] účastníci koupili bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v [obec]; prodali ji smlouvou z [datum] za cenu 1 750 000 Kč [jméno] [příjmení] Částky 500 000 Kč a 1 150 000 Kč od [jméno] [příjmení] byly převedeny na účet žalobce č. [bankovní účet] dne [datum] a [datum] byly převedeny ve prospěch [anonymizována dvě slova]. [příjmení] platbami ve výši 500 000 Kč, 250 000 Kč a 185 882 Kč; téhož dne vybral žalobce v hotovosti ještě 100 000 Kč [ulice] úřad [obec] vydal [datum] stavební povolení pro stavbu rodinného domu na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec], k [datum] změnil stavebníky na manžele [příjmení], jimž k [datum] povolil užívání rodinného domu s garáží, přístřeškem, přípojkami a zpevněnými plochami na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Podle smlouvy ze dne [datum] darovala [jméno] [příjmení] žalobci částku 100 000 Kč na zakoupení bytu v [obec], podle smlouvy ze dne [datum] darovala [jméno] [příjmení] žalobci částku 250 000 Kč na zakoupení pozemku v [obec]. Dále soud prvního stupně zjistil, že dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], bylo vypořádáno dohodou tak, že žalobce zdědil pohledávku za Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ve výši 30 Kč a polovinu hrobového příslušenství, zbytek nabyla sestra žalobce. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce měl v roce [rok] příjmy 302 000 Kč, výdaje 380 000 Kč, v roce [rok] příjmy 155 000 Kč, výdaje 593 000 Kč, v roce [rok] příjmy 1 947 000 Kč, výdaje 2 059 000 Kč, v roce [rok] příjmy 2 608 000 Kč a výdaje 2 507 000 Kč, v roce 2000 příjmy 1 943 000 Kč, výdaje 1 734 000 Kč, v roce [rok] příjmy 2 745 000 Kč a výdaje 1 858 Kč. Žalovaná měla v roce [rok] příjmy 173 000 Kč a výdaje 224 000 Kč, v roce [rok] příjmy 174 000 Kč a výdaje 127 000 Kč, v roce [rok] příjmy 20 000 Kč a výdaje 39 000 Kč. Obvyklá cena nemovitých věcí byla zjištěna znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení], v srpnu 2020 činila 10 493 000 Kč Cena nemovitých věcí byla stanovena také znaleckým posudkem Ing. [příjmení], která stanovila obvyklou cenu v září 2020 ve výši 9 500 000 Kč. Žalobce předložil čestné prohlášení [jméno] [příjmení] o tom, že žalobci zapůjčí částku až 5 000 000 Kč.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil podle § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uvedl, že předmětné nemovité věci byly nabyty za trvání manželství oběma manžely. Pokud jde o stanovení ceny předmětných nemovitých věcí, soud prvního stupně uvedl, že k dispozici měl tři znalecké posudky (dva z nich podala Ing. [příjmení]), jejich finální cenové závěry se podle soudu prvního stupně výrazně nelišily. Cena nemovitých věcí po podání posudku podle znalců stoupala, podle Ing. [příjmení] o 10 %, soud prvního stupně proto vyšel z částky odpovídající průměru zjištěných cen, kterou s ohledem na růst cen navýšil o 260 000 Kč Cenu 10 260 000 Kč považoval za spravedlivou i s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla dlouhodobě vyloučena z užívání nemovitých věcí.

6. K žalobcem uplatněným vnosům soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že se je žalobci nepodařilo prokázat. Žalovaný sice označil přímé důkazy o darování, ale soud prvního stupně konstatoval, že po jejich provedení nenabyl přesvědčení o pravdivosti tvrzení žalobce, pro něho klíčovým svědkyním neuvěřil, protože byly v rozporu s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a s výpovědí žalované. Současně přihlédl k tomu, že smlouvy byly předloženy v písemné podobě, podepsané žalobcem a jeho matkou, avšak pouze v kopii, ač žalovaná žádala o předložení jejich originálů. Dále soud prvního stupně uvedl, že vzal v potaz, že žalobce nenavrhl zkoumat pravost podpisů a sám k věci nenavrhl svou účastnickou výpověď; pouze obecně tvrdil, že matka měla peníze, protože podnikala, peníze měly být předány v hotovosti a v hotovosti měly být obratem investovány. Naopak žalovaná vypověděla, že matku finančně podporovali a že o investicích z darů nevěděla. Předání peněz dosvědčila svědkyně [jméno] [příjmení], proti žalované evidentně zaujatá, a sestra žalobce, jejíž výslech byl navržen až po poučení žalobce o neunášení důkazního břemene. Podle soudu prvního stupně bylo zřejmé, že výpověď jí přináší značné napětí, brečela, podle soudu bylo zvláštní, že na darování si přesně vzpomněla, ale na vypořádání se žalobcem až po vyžádání určitého času na rozmyšlenou. Její výpověď se soudu jevila jako naučená. Soud prvního stupně považoval za rozhodné to, že žalovaná o darech nevěděla, i to, že všichni slyšení svědkové předpokládali, že o darech věděla. Podle soudu prvního stupně by však při skutkovém ději, který tvrdil žalobce, musela žalovaná s vnosy počítat, protože měly sloužit ke zcela zásadním nákupům nemovitých věcí. Soud prvního stupně uvedl, že pokud se žalobce dovolával dědického usnesení, z něhož se podává, že po sestře při projednání dědictví nic nežádal, ač ona získala nemovité věci v [obec], měl a mohl v dědickém řízení uvést, že byl matkou za života obdarován, což se z usnesení nepodává; vzájemné majetkové vztahy mezi žalobcem a jeho sestrou existenci vnosu neprokazují. Vzhledem k tomu, že žalobce měl od roku [rok] milionové obraty ze živnosti a žalovaná byla také výdělečně činná, soud prvního stupně neuvěřil tvrzení o darování a uvedl, že účastníci nebyli na darech závislí. Dodal, že žalobce měl povinnost spravovat společné jmění s vědomím a souhlasem žalované, měl a mohl vyjádřit skutečnost, z jakých zdrojů kupní cenu pozemku a bytu financuje, ve smlouvách, což se nestalo. Uzavřel, že dary byly prakticky nezjistitelné a nebylo ani prokázáno, že by případně byly investovány žalobcem tvrzeným způsobem.

7. Nemovité věci soud prvního stupně vypořádal navrženým způsobem a přikázal je do vlastnictví žalobce, který je dlouhodobě samostatně využívá a má o ně zájem, a žalované přiznal právo na vyplacení poloviny jejich obvyklé ceny. Takový závěr se soudu prvního stupně jevil spravedlivým i proto, že byla z užívání nemovitých věcí žalobcem vyloučena. Žalobce zároveň prokázal svou solventnost. Lhůtu k zaplacení určil v délce tří měsíců, což byla lhůta pro žalovanou přijatelná.

8. Zamítnutí návrhu na určení vlastnického práva k pozemkům odůvodnil soud prvního stupně tím, že bylo prokázáno, že nemovité věci byly nabyty oběma manžely za trvání manželství z jejich společných prostředků do společného jmění a jsou takto zapsány v katastru v nemovitostí.

9. Při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky vzal v úvahu, že žalobce byl sice neúspěšný se svým alternativním návrhem na určení vlastnictví a s vypořádáním vnosu, žalovaná však v průběhu řízení upustila od původních návrhů na vypořádání movitých věcí a od disparity podílů. Zásadním předmětem řízení zůstaly nemovité věci a oběma stranám se dostane poloviny hodnoty společného jmění. Výsledkem řízení je podle soudu prvního stupně zachování základního principu podle § 742 o. z., že podíly jsou při vypořádání stejné, proto je spravedlivé, aby si každý nesl vlastní náklady sám. K rozhodnutí o nákladech státu soud prvního stupně uvedl, že po vyplacení všech nákladů, které za účastníky stát v řízení vynaložil, bude vydáno samostatné usnesení.

10. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.

11. Žalobce namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyl prokázán tvrzený dar, neboť to neodpovídá jím navrženým a soudem provedeným důkazům. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně stranil žalované. Žalovaná vypovídala jako účastnice, má sice povinnost vypovídat pravdu, ale nevypovídá pod sankcí křivé výpovědi a má zájem na výsledku sporu. Pokud tvrdila, že nemovité věci byly nakoupeny ze společných prostředků a z jejích vnosů, byla povinna to prokázat, což neučinila. Nikdy neprokázala ani svá tvrzení o hrubém chování žalobce vůči ní. Žalobce nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně zcela uvěřil výpovědi svědkyně [příjmení], která však má s žalovanou přátelský vztah a znají se od dětství, svědkyně měla podle žalobce naučená určitá slovní spojení, nevěděla konkrétní skutečnosti, jednalo se jen o domněnky. Pokud jde o předložení darovacích smluv, ověřené kopie nedevalvují listinu jako důkaz. Žalobce připomněl i to, že jako účastník řízení má právo nevypovídat, ale tato skutečnost mu nemůže být dávána k tíži, jak v rozporu se zákonem učinil soud prvního stupně. Podle žalobce si žalovaná ve skutečnosti byla vědoma toho, že od matky obdržel peněžní dary, neboť při mimosoudním jednání byla žalovaná ochotna uznat jeho vnos ve výši 226 000 Kč na zakoupení pozemků, ale bez valorizace, což pro něho bylo nepřijatelné. Konstatoval, že jeho matka [jméno] [příjmení] podnikala a byla vůči němu i sestře [jméno] [příjmení] velmi štědrá, což sestra při výslechu potvrdila. O tom, že ho matka stále finančně podporovala, vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení], tato skutečnost však zcela absentuje v odůvodnění soudu prvního stupně. Za pochybení soudu prvního stupně považoval to, že nevyvodil odpovídající skutková zjištění z dat, kdy byly předložené darovací smlouvy uzavřeny, kdy finanční prostředky fyzicky od matky převzal a kdy následně tyto peněžní dary byly použity na zaplacení kupních cen. Soud dle žalobce nijak nespecifikoval, z jakého důvodu považoval svědkyni [jméno] [příjmení] za nevěrohodnou, ačkoli ona byla přítomna předání obou peněžitých darů. Žalobce soudu prvního stupně také vytýkal, že přihlédl ke skutečnosti, že navrhl jako svědkyni svoji sestru [jméno] [příjmení] až po poučení soudem o neunášení důkazního břemene. Uvedl, že byl přesvědčen, že existenci peněžních darů a jejich použití na zaplacení kupních cen prokázal. Připomněl také, že svědkyně [příjmení] svou nervozitu u výslechu sama na konci výslechu vysvětlila. Za nesrozumitelný pro nedostatek důvodů žalobce označil závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná by v případě jím tvrzeného skutkového děje musela s vnosy počítat. Skutečností, která nebyla vyvrácena, je, že se žalovaná o majetkovou situaci a uspokojování materiálních potřeb rodiny nezajímala. Spoléhala na žalobce, a pokud nějaké finanční prostředky vydělala, ponechala si je pro svou potřebu. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil i průběh dědického řízení. Žalobce není právně vzdělán, k notáři se již oba se sestrou dostavili dohodnutí, notář se jich na to, zda něco od matky dostali za života, ani neptal. Žalobce nesouhlasil ani s tím, jak soud prvního stupně hodnotil jejich majetkové poměry, neboť nelze hodnotit pouze obraty, ale i výdaje apod. Žalobce nezpochybňuje, že se žalovaná starala o děti a rodinu, ale materiálně rodinu zajišťoval pouze žalobce, což potvrdila i žalované ve své výpovědi. Z uvedených důvodů žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, zohlednil, co žalobce ze svého výlučného majetku vynaložil na společný majetek a aby se hodnota vnosů při vypořádání započetla zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení do zániku společného jmění zvýšila.

12. Žalovaná brojila pouze proti nákladovému výroku IV. Uvedla, že základem sporu byla žaloba, v níž žalobce nabídl žalované na vypořádání částku 900 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nemovité věci by si při prokázání solventnosti měl ponechat žalobce, který v domě výlučně bydlí. Připomněla, že žalobce požadoval při vypořádání zohlednit jím tvrzené vnosy, ve valorizované výši, k této otázce bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a žalobce trval na svých stanoviscích v plném rozsahu i při vědomí, že může být neúspěšný. Žalovaná naopak vzala zpět své námitky směřující k disparitě podílů, neboť nechtěla řízení zatěžovat, a musela se bránit i proti návrhu žalobce o určení vlastnického práva k pozemkům. V řízení postupovala racionálně, přijala paritu podílů, souhlasila se zjištěnou cenou dle dvou znaleckých posudků, souhlasila i s oceněním, jak je určil soud prvního stupně. Žalobce naopak s oceněním nesouhlasil. Podle žalované je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce navrhl takový způsob vypořádání, který téměř naplňuje znaky zneužití práva, neboť se jí snažil vnutit dohodu s hrubě nepřiměřeným vypořádáním. Navrhovala, aby jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to alespoň v poměrné výši.

13. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že byl vždy ve svých návrzích na vypořádání společného jmění konzistentní, v souladu se zákonem vycházel ze skutečností, které řádně prokázal. V rámci možného smírného vypořádání nechal vypracovat znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], s nímž žalovanou seznámil. Proto se podle jeho názoru před podáním žaloby ani v průběhu řízení nejednalo z jeho strany o nepodložené neoprávněné požadavky. Pokud žalovaná uváděla, že si žalobce ponechal i část vybavení domu, automobil apod., měla možnost ve tříleté lhůtě požadovat vypořádání takového majetku. Žalovaná tak učinila opožděně a vzala svůj návrh zpět až po poučení soudem. Její zastoupení advokátem nesloužilo k účelnému uplatňování nebo bránění práva, požadavek na náhradu nákladů řízení proto považuje žalobce za rozporný se zákonem. Dodal, že žalovaná se domáhala disparity podílů, svá tvrzení o agresivním chování žalobce ale neprokázala.

14. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že žalobce byl veden soudem prvního stupně k tomu, aby prokázal svá tvrzení o poskytnutých darech, žalobce tak však neučinil. Pokud namítal, že nebyly provedeny všechny jím nabídnuté důkazy, jako nadbytečné byly zamítnuty pouze důkazní návrhy týkající se facebookových stránek dcery a fotografií tam zveřejněných, ty však nemohly ničeho podstatného přinést. Názor žalobce, že by měla tvrdit a prokazovat, kde manželé vzali na koupi a stavbu domu, považuje za nesprávný, neboť nemovité věci byly nabyty za trvání manželství, byly takto vedeny v katastru nemovitostí a žalobce proti tomu nikdy nic nenamítal. Žalobce v tomto případě tížilo břemeno ohledně jím uplatněných vnosů a jejich zhodnocení a nebylo na žalované, aby prokazovala opak. Dodala, že v rámci mimosoudního řešení nabídla žalobci odečtení údajných darů od svého podílu jen proto, aby nemusel probíhat další spor a nedošlo k navýšení nákladů na právní zastoupení.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce i žalované jsou částečně důvodná.

16. V první řadě odvolací soud uvádí, že se neztotožňuje s námitkou žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí prvního stupně. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3342/2016 (dostupném, stejně jako dále v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na [webová adresa]), rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné tehdy, jestliže vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a odvolací soud nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Účastníci byli schopni řádně a úplně formulovat odvolací důvody podaného odvolání, odvolacímu soudu pak odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neznemožnilo řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně přezkumu skutkového a právního závěru, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel. Rozsudek soudu prvního stupně proto nelze považovat za nepřezkoumatelný.

17. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výslechy svědků a některými listinnými důkazy a dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu před odvolacím soudem uvedla, že [jméno] [příjmení], matka žalobce, byla její kolegyně v práci i soukromě již od [anonymizováno] let. Obě bydlely na [část obce], paní [příjmení] měla pronajaté prostory k prodeji v [příjmení], tam se za ní zastavovala téměř každodenně. Jezdili i k nim domů a oni zase k ní na chalupu. Asi někdy v roce [rok] jí paní [příjmení] zavolala, ať k nim přijde na kafe, při té příležitosti řekla, že by chtěla synovi dát nějaký příspěvek. Svědkyně uvedla, že to byla rovná suma, 100 000 Kč v hotovosti, proto si to pamatuje. Podepsali na to nějaký papír, svědkyně měla za to, že to bylo formou daru žalobci, neboť to manželství v té době trvalo relativně krátce, chtěla jim pomoci s bytem. Asi za rok se to opakovalo, to sehnali pozemek a paní [příjmení] dala synovi částku 250 000 Kč, to si pamatovala kvůli té sumě a proto, že se sešla s paní [příjmení] na kávě a ta jí říkala, že mu chce dát takové peníze. Předání peněz bylo vysloveně rodinné, jen matka, syn a svědkyně, řekli si to s matkou, předali peníze a bylo to. Uvedla, že neviděla obsah toho, co podepisovali, nikdo jiný u toho nebyl. Jednalo se o určité balíčky peněz, nevěděla, zda to žalobce přepočítával. Vše už bylo připravené, viděla peníze na konferenčním stolku, ta listina tam nebyla, tu paní [příjmení] přinesla, ale svědkyně neví odkud. Odkázala na to, že se vše odehrálo před 20 lety. Svědkyně uvedla, že vztahy mezi žalobcem a jeho matkou byly výborné, vyrůstal s ní. Měl ještě sestru, ta se potom vdala. [obec] vztahy měli i z toho důvodu, že spolu vedli obchod. Sestra žalobce měla zase jiný majetek, ji podporoval otec, asi tam byla i dohoda s matkou, že dostane něco jiného. Peníze podle ní paní [příjmení] vydělala a ušetřila, ale o původu peněz se spolu nebavily. Vypověděla, že žalovaný vozil děti do školy, na kroužky, syna na hokej, soustředění, jeho žena nepracovala, v obchodě ji viděla asi jen dvakrát. [příjmení] [příjmení] podle ní žila normálně, vydělávala, měla normální spotřebu, měla butik. Kdysi předtím pracovala na důchodovém zabezpečení.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že pokud jde o majetkové poměry účastníků, ví o tom, že žalovaná prováděla manikúru, v jejich rodině měli květinářství, několik stánků, tam dělala žalovaná předtím, než se věnovala nehtům. S žalobcem začali podnikat s oblečením, jezdili po závodech, prodávali tam oblečení. Když se svědkyně s žalovanou poznala, bydlela žalovaná u rodičů. Potom si s žalobcem koupili byt a potom dům, který stavěli. Ví o tom, že žalovaná měla auto, které prodala, pak vydělávali a z toho financovali nemovité věci. Neví však, za kolik bylo auto prodáno ani za kolik byl koupený byt. Žalovaná svědkyni neříkala, že by dostali dárek nebo něco zdědili a podobně, o jiném zdroji peněz svědkyně nevěděla. Zpočátku byl vztah žalobce a žalované krásný, neví, kdy se to začalo zhoršovat. Ještě když se svědkyně s kamarádkami jezdila koupat do [obec], žalovaná za nimi přijela a měla na sobě modřiny, mluvily o tom. Postupně se vztah žalobce a žalované zhoršoval, žalovaná říkala, že žalobce chce, aby přestala pracovat s nehty a pracovala s ním. Potom ten vztah už nebyl takový. Dál se to zhoršilo, když se narodily děti a nejhorší to bylo, když se zjistilo, že syn špatně vidí. To, že se vztah zhoršoval, dovozovala z toho, že žalovaná neměla peníze na to, aby si koupila hygienické potřeby, proto jí svědkyně pomáhala, nabízela žalované peníze, ale ta si od ní nikdy nic nevzala, proto jí svědkyně tak jednou za měsíc přivezla nějaké věci, prášek na praní apod. Žalovaná byla vynervovaná, to svědkyně poznala, ale u žádného incidentu svědkyně nebyla, jen jednou viděla ty modřiny. Ví, že to spolu účastníci řešili, byli v poradně, ale to nedopadlo, to bylo spíš na konci vztahu. Svědkyně přesně nevěděla, kdy žalovaná odešla od žalobce, ani proč, uvedla, že ví, že tam byly nějaké problémy s dcerou, že ji žalobce podrážel, nepodporoval. Do [obec] jezdily v době, kdy ještě žalovaná byla svobodná, ale již měla vztah s žalobcem, a tenkrát měla ty modřiny. V průběhu manželství se jí žalovaná svěřovala, že se k ní žalobce chová hrubě. Vyprávěla jí o tom, že ji žalobce zbil, že lítala po kuchyni jako čamrda. Stýkaly se hlavně v době, kdy měly malé děti. Žalovaná vozila děti do školy, na kroužky, učila se s nimi, jezdila k lékaři, žalobce zpočátku rodinu podporoval, finance tam byly, svědkyně neví, proč to takhle dopadlo.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedla, že je sestrou žalobce, žalovaná je bývalá švagrová, s žalobcem vychází dobře, proti žalované nikdy nic neměla. Uvedla, že v roce [rok] dostali účastníci od matky 100 000 Kč v hotovosti na koupi bytu, v roce [rok] peníze na koupi pozemku, množné číslo užila proto, že byli manželé, ale darovací smlouva byla psaná na žalobce. U darování peněz osobně nebyla, říkala jí o tom matka. Jen na žalobce to matka napsala proto, aby to byla taková pojistka, kdyby se s tím manželstvím něco stalo, ale do podrobností to spolu neprobíraly. Mluvila o tom i s bratrem, ale nevěděla, kdy přesně. Vídali se spolu na [část obce], tak o tom někdy mluvili. Smlouvy viděla, byly napsané na stroji. S žalovanou o tom nikdy nemluvila, ale předpokládala, že když spolu manželé žijí, takto spolu řešili. Matka pomáhala bratrovi, i v obchodě, jí zase pomáhal otec. Vztahy v rodině byly dobré. Když se prodávala chata v [obec], která byla napsaná na svědkyni, tak bratr z toho žádné peníze nechtěl. Nemovitost, ve které svědkyně žije, dostala od otce. Také má byt na [část obce], bratr nic z toho nechtěl, taková byla dohoda. Pokud jde o použití peněz, uvedla, že byly na nákup bytu a pozemku, postavil se z toho ten dům, to věděla, že si žalobce a žalovaná přáli osamostatnit se. O majetkových poměrech účastníků v letech 2000 a 2001 svědkyně nic nevěděla. Matka žalobce pracovala, velké příjmy neměla, šetřila, ale bohatá nebyla. S matkou neřešila zdroj finančních prostředků, které darovala bratrovi, matka chtěla bratrovi pomoci, svědkyně už byla v tu dobu zajištěná. Trhlina mezi ní a bratrem vznikla kvůli tomu, že získala od otce chatu v [anonymizováno], potom mu zaplatila 20 000 Kč. Nevěděla o tom, zda si bratr půjčoval do matky nějaké další finanční prostředky.

21. Svědek [jméno] [příjmení] (syn účastníků) při svém výslechu uvedl, že bydlí s žalovanou, s žalobcem v současné době nemá žádný kontakt. Když byl menší, byl otec hodně pracovně vytížený, prodával, nebyl příliš doma, víc s nimi byla matka. V roce [rok] mu zjistili oční vadu, která se začala projevovat a postupně zhoršovat. Matka mu hledala kompenzační pomůcky, otec nikoli, podle svědka se za to možná styděl; schovával jeho pomůcky, když u nich byla návštěva, zakázal svědkovi říci to na hokeji, který hrál. Na levé oko přestal vidět úplně, pravé se také zhoršovalo. V době, kdy přestával vidět, se rodiče hodně hádali, otec matce nadával, jednou viděl i to, že dal otec matce facku. Rodiče se někdy pohádali i před tím, ale v době, kdy přestával vidět, to gradovalo. S matkou a sestrou poté odešli bydlet ke strýci, on se s otcem ještě nějakou dobu vídal, ale ty styky pro něho byly těžké, otec v té době říkal, že nemá moc času, takže svědek tam byl třeba jen tři dny. Otci vadilo, když chtěl svědek volat matce, schoval mu třeba telefon, a to je pro svědka obtížné, když nevidí. Otec v době, kdy svědek chodil na základní školu, jezdil každé ráno před školu, ale svědkovi to nebylo příjemné, spolužáci se mu smáli. [jméno] se stalo, že měl k otci jet, ale neměl s sebou věci a bylo potřeba pro ně zajet k matce, a když se ještě otce zeptal, jestli má nové auto, otec zabouchl, odjel a nechal ho tam. Otec postupně přestal dávat matce peníze, sestru, která tancovala, podle svědka otec nepodporoval. Podporovala je matka, její rodina, svědka naučili chodit s holí, to otec ji schovával. Od otce se podle svědka odstěhovali kvůli chování otce k matce, u strýce bydleli asi 5 let, matka pomáhala strýci s podnikáním, pracovala u něho jako prodavačka. Do domu, kde bydleli s otcem, se ještě vraceli pro věci, odšroubovali kamery, protože se cítili stále jako rodina, ale s kamerami to bylo, jako by byli cizí. Vzali si pouze své věci, nedělali žádný nepořádek ani neničili věci. Otec svědkovi platí výživné. Pokud jde o majetek, svědek uvedl, že rodiče stavěli dům spolu, dávali na to spolu peníze, svědek nevěděl o žádných zvláštních věcech, které by mu otec v této souvislosti sděloval. Svědek znal babičku z otcovy strany, vídali se zřídka, podle svědka neměli s otcem příliš dobrý vztah, neví proč, jako dítě to nějak vycítil. Jaké měl otec příjmy, to svědek nevěděl, ale nebylo to podle něho málo, podle toho, jak žili, jezdili na dovolené, na hory.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení] (dcera účastníků) při svém výslechu uvedla, že s žalovanou je v téměř každodenním kontaktu, s žalobcem v kontaktu není. Uvedla, že dům se začal řešit v době, kdy šla do první třídy. Matka pracovala kdysi jako manikérka, po mateřské dovolené již otec nechtěl, aby tak pracovala, ale pracovala s ním ve firmě. Na dům podle svědkyně vydělávali spolu ve firmě, která patřila otci, matka měla rovněž nějaké úspory. Otec byl podle ní hodně pryč, měl na starosti obchod a zařizování různých věcí, hodně jezdil na výstavy. Zlom v tátově chování nastal, když začala bratrova [anonymizováno]. Nedával matce peníze, dával jí třeba 200 Kč na den. Na kroužky je vozila matka, otec ji nepodporoval, za cokoli jí nadával, tahal ji za uši a podobně. Když odešli bydlet ke strýci, bylo jí asi 15 let, důvodem podle ní bylo to, že matka dlouho pozorovala, že se k nim otec nechová, jak by měl, že všechno je špatně, posledním impulsem bylo to, že otec dal matce facku. Svědkyně u toho osobně nebyla, byl u toho bratr, ona byla jen u toho, když otec matku odstrčil. O tom, že matka měla peníze ještě z doby před jejím narozením, ví svědkyně od matky i od otce, bavili se o tom před ní, neví ale, kolik měla matka k dispozici. O tom, že matka dostávala 200 Kč denně, ví, viděla, kolik má matka v peněžence, ví, že kasu z obchodu držel otec, on dělal účetnictví, matka si z toho nic nebrala, otec to rozděloval. S otcem byli v kontaktu ještě asi rok poté, co se odstěhovali ke strýci, dostávala výživné, dárky k Vánocům a narozeninám. [příjmení] výživné se s otcem soudila. Pokud uváděla, že na dům vydělali oba rodiče, na to usuzovala z toho, že otec měl firmu, ve které pracovala i matka, pracovala v obchodě na [část obce], chodila tam dlouhou dobu. Z jejího pohledu měl otec dost peněz, oba rodiče měli auto, jezdili na dovolené. Znala babičku z otcovy strany, vídali se většinou na svátky, když za ní přijeli. S otcem dlouhou dobu nemluvili, začali spolu mluvit až díky matce, důvod, proč spolu nemluvili, nevěděla. Nevěděla nic o tom, zda se s otcem nějak finančně podporovali.

23. Ze znaleckého posudku [číslo] – [číslo] ze dne [datum], který vypracoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], odvolací soud zjistil, že znalec stanovil obvyklou cenu rodinného domu účastníků na 8 910 323 Kč, obvyklou cenu pozemků účastníků na 5 022 313 Kč, obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí ve stavu k [datum] na 13 930 000 Kč.

24. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že je připravena zapůjčit žalovanému částku 6 400 000 Kč z prodeje nemovitosti, a to za účelem vypořádání společného jmění manželů po rozvodu. Z kupní smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, ž [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřela smlouvu, jíž byla prodána bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], postavené na pozemcích parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] na pozemcích parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemcích o velikosti [číslo], za kupní cenu 6 390 000 Kč.

25. Ze spisu soudu prvního stupně vedeného pod sp. zn. 5 C 484/2013 odvolací soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum], z manželství se narodila dne [datum] dcera [jméno] a dne [datum] syn [jméno]. V návrhu žalovaná uvedla, že mezi manžely začalo docházet k neshodám, časté neshody vyvrcholily v závažné hádky a poslední napadení již bylo fyzického rázu. Žalobce připustil, že manželství provázely neshody, měl však za to, že se je podařilo odstranit, nevhodné chování vůči žalované popíral. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum], příčinou rozvratu manželství byly podle soudu prvního stupně dlouhodobé neshody, které vedly k citovému odcizení a ztrátě vzájemné důvěry.

26. Ze spisu soudu prvního stupně vedeného pod sp. zn. 25 P 37/2017 odvolací soud zjistil, že žalovaná návrhem z [datum] žádala, aby byly upraveny poměry k nezletilým dětem, uvedla, že od [datum] účastníci nevedou společnou domácnost, neboť žalovaná se musela pro [anonymizováno] i [anonymizována dvě slova] ze strany manžela, nedostatek financí na běžný život, odstěhovat s dětmi ke své matce. Uvedla, že se stala finančně závislou na žalobci, neboť opustila své podnikání, začala pracovat pro něj, což činila do doby, než se narodila dcera, pak mu pomáhala sporadicky, ale od roku [rok] do roku [rok] prodávala v obchodu pravidelně, ale žalobce jí žádné peníze nevyplácel. Součástí uvedeného spisu byl rovněž protokol sepsaný [datum] u [stát. instituce], z něhož odvolací soud zjistil, že byl proveden pohovor s nezletilým [jméno] [příjmení], který uvedl, že žije s matkou u strýce v domě, s otcem se vídá od čtvrtka do soboty, někdy do neděle, takto mu to vyhovuje. Uvedl, že otec se jinak chová k sestře, jemu otec nic neřekne, může si dělat, co chce. Z protokolu sepsaného [datum] u [stát. instituce] odvolací soud zjistil, že byl proveden pohovor s nezletilou [jméno] [příjmení], která uvedla, že bydlí s matkou u strýce, vztah s otcem popsala tak, že ji vždy potápěl, nevěřil jí, přišlo jí, že upřednostňuje bratra. Křičel na ni, tahal ji za uši. V kontaktu byli jen prostřednictvím sms zpráv, uvedla, že by chtěla vztah s otcem změnit, první krok by asi měl udělat on. Ze zprávy [příjmení] krizového centra, o.s., ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vstoupili do péče centra; pokud jde o [jméno] [příjmení], v rámci pohovorů ventiloval pocity okolo vztahu rodičů a opatrovnického řízení, odstěhování ze společné domácnosti mu nevadilo, nelíbilo se mu chování vůči matce a sestře, kdy na ně otec měl křičet a vyčítat jim různé věci. S otcem byl pravidelně v kontaktu, jezdil k němu jednou týdně na den či dva dle svého přání, a tak mu to vyhovovalo. [jméno] [příjmení] při pohovorech uvedla, že mezi rodiči to dobře nefungovalo už asi dva roky, poslední rok byl nejhorší, otec na matku křičel skoro každý den, i vulgárně, o fyzických útocích matka nemluvila, ví o tom, že otec dal matce [anonymizováno] před bratrem. Uvedla, že má za to, že otec se o ni nezajímá, víc se věnoval jejímu bratrovi. Dle závěrů znaleckého posudku byly výchovné schopnosti obou rodičů shledány na dobré úrovni, znalkyně doporučila svěření dětí do péče matky, ale při zachování pravidelného styku s otcem. Nezletilé děti účastníků byly svěřeny pro dobu před rozvodem i po rozvodu do péče žalované, žalobci bylo určeno platit na ně výživné pro dceru ve výši 5 000 Kč měsíčně od [datum], ve výši 6 000 Kč měsíčně od [datum] a ve výši 5 000 Kč měsíčně od [datum], pro syna ve výši 3 200 Kč měsíčně od [datum], ve výši 6 000 Kč měsíčně od [datum] a ve výši 4 500 Kč měsíčně od [datum], a dále byl upraven styk nezletilého se žalobcem, neboť bylo zjištěno, že jejich vzájemný vztah je pozitivní a mají zájem na vzájemných kontaktech.

27. Z žaloby na zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři odvolací soud zjistil, že žalobce žádal o zrušení vyživovací povinnosti ke své dceři [jméno] [příjmení] počínaje dnem [datum] z důvodu, že již ukončila školní docházku, je evidována na úřadu práce a navštěvuje příležitostně brigády. Dále uvedl, že o něho dcera neprojevuje zájem, nepřeje mu k narozeninám, svátkům, nedává mu dárky, požaduje toliko, aby jí platil výživné. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 9. 2019, č. j. 10 C 48/2019-167, odvolací soud zjistil, že byla zrušena vyživovací povinnost žalobce k [jméno] [příjmení] ke dni [datum], v části, v níž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti od [datum] do [datum], byla žaloba zamítnuta.

28. Z e-mailu (bez data, který byl připojen k e-mailu ze dne [datum]) zástupci žalované odvolací soud zjistil, že žalovaná informovala o tom, že s žalobcem navštívili poradnu, terapie však neměla žádný výsledek. Z e-mailu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že zástupkyně žalované zpracovala odpověď pro zástupce žalobce, která se týkala návrhu na rozvod manželství, výživného a vypořádání majetku. Z e-mailu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaná kontaktovala svou právní zástupkyni se sdělením, že děti účastníků docházejí do [příjmení] krizového centra, o.s., a popsala, jak vidí vztah svých dětí a žalobce.

29. Odvolací soud neprovedl důkaz novinou zprávou ze dne [datum] a [datum], neboť otázka případného stíhání bratra žalované nemá žádný význam pro řešení této věci, dotazem na třídní učitelku [příjmení], paní [příjmení] a pana [příjmení], k tomu, jak se žalobce zajímal o syna [jméno] [příjmení], neboť je odvolací soud považoval za nadbytečné pro řešení dané věci, s ohledem na to, že neshledal důvod pro odklon od rovnosti podílů při vypořádání, jak bude uvedeno dále, stejně tak fotografií svědkyně [jméno] [příjmení] s přítelem a jejím sdělením o nočním životě. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že není třeba provést důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jak bylo v řízení navrhováno, neboť skutečnosti týkající se darování finančních prostředků byly prokázány jinými důkazními prostředky, které soud pro rozhodnutí považoval za dostatečné a vyhotovení znaleckého posudku by tak kolidovalo se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

30. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést, jak správně uvedl soud prvního stupně, podle § 740 a násl. o. z., neboť společné jmění účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum]. Pokud jde rozsah společného jmění manželů, ten bylo nutné posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), s ohledem na dobu, kdy došlo k nabytí nemovitých věcí.

31. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

32. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

33. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

34. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

35. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

36. Pokud jde o vypořádání nemovitých věcí, odvolací soud shodně jako soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce nemovité věci užívá, má zájem o jejich přikázání a v řízení opakovaně předkládal důkazy o tom, že je schopen zajistit finanční prostředky k tomu, aby mohl žalované zaplatit na vypořádání částku, která by odpovídala jejímu podílu na nemovitých věcech. Žalovaná o přikázání nemovitých věcí neměla zájem, navrhovala, aby byly přikázány žalobci, žádala pouze, aby jí žalobce vyplatil částku odpovídající jejímu podílu (a pokud by takovou částku neměl k dispozici, aby došlo k nařízení prodeje nemovitých věcí). Odvolací soud z těchto důvodů přikázal nemovité věci žalobci, přičemž při stanovení částky k vypořádání vycházel z obvyklé ceny zjištěné znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], proti jehož závěrům neměl žádný námitky.

37. Žalobce i v odvolání nadále požadoval, aby soud při stanovení vypořádacího podílu zohlednil jeho vnosy do společného jmění účastníků, přičemž po zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k odlišnému závěru o darování finančních prostředků matkou žalovaného než soud prvního stupně. Ostatní skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná.

38. Pokud jde o částku 100 000 Kč, z darovací smlouvy vyplývá, že dne [datum] darovala [jméno] [příjmení] žalobci částku 100 000 Kč, v hotovosti, za účelem koupi bytové jednotky v [obec] Smlouva byla oběma smluvními stranami podepsána. V případě částky 250 000 Kč z darovací smlouvy vyplynulo, že dne [datum] matka žalobce darovala žalobci uvedenou částku na zakoupení pozemku v [obec], ke stavbě rodinného domu. V průběhu odvolacího řízení žalobce předložil odvolacímu soudu originály uvedených listin, které odpovídaly kopii již založené do spisu v průběhu řízení před soudem prvního stupně.

39. Občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze originály listin, ačkoli jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek vhodnější než jejich neověřené kopie a soud by se, pokud pro to nejsou závažné důvody, neměl při dokazování spokojit pouze s fotokopií listiny, nelze takový postup (provádění důkazu kopií listina) prohlásit za odporující zákonu. Důkaz provedený fotokopií listiny soud hodnotí podle zásad upravených v § 132 a násl. o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016). Rozdíl mezi hodnocením originálu listiny vlastnoručně podepsané a kopií listiny je v tom, že je-li listina vlastnoručně podepsána, má se za to, že je pravá a správná (pravdivá).

40. V tomto případě žalovaná zpochybňovala pravost podpisu na darovacích smlouvách a dále namítala, že i pro případ, pokud je podpis pravý, mohla být listina sepsána v jinou dobu a žalobcem a jeho matkou účelově vytvořena. Odvolací soud však v tomto případě nevycházel pouze z obsahu listiny, ale i z dalších provedených důkazů, které žalobce k prokázání jeho tvrzení o darovaných finančních prostředcích navrhla a které správnost obsahu darovacích smluv potvrzují. V první řadě vyšel z výslechu svědků, kteří byli vyslechnuti jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím. O tom, že na financování nákupu pozemků nebo na stavbu domu byly použity darované peníze a něco z prodeje bytu, vypovídal před soudem prvního stupně svědek [jméno] [příjmení], který však pouze obecně uvedl, že mu o tom něco říkal žalobce, podrobnosti si nepamatoval. O předání peněz vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení], která tvrdila, že byla jejich předání žalobci přítomna. Uvedla, že s matkou žalobce se intenzivně přátelily, často se vídaly, o záměru poskytnout žalobci peníze ji informovala. Svědkyně byla přítomna události v bytě matky žalobce, věděla, že byla sepsána smlouva, že matka žalobce používala psací stroj, věděla o částce, která měla být darována, uvedla i to, že dar byl zvolen s ohledem na to, že manželství v tu dobu trvalo relativně krátce a matka žalobce vnímala jako jakousi pojistku darovat pouze žalobci. Smlouva byla podle svědkyně již připravená, peníze se na místě nepřepočítávaly. Obdobným způsobem proběhlo i darování částky 250 000 Kč o rok později. Její výpověď před odvolacím soudem nevykazovala rozpory oproti výpovědi před soudem prvního stupně, svědkyně působila uvolněným dojmem, reagovala spontánně, a byť hovořila rezervovaně o vztahu žalobce a žalované, a naopak velmi pozitivně hodnotila osobu žalobce. Z její výpovědi tak bylo možné i přes zjištěný vztah k účastníkům vycházet. Darování finančních prostředků potvrdila při svém výslechu i svědkyně [jméno] [příjmení]. [jméno] z podání výpovědi bez dalšího nevylučuje skutečnost, že je sestrou žalobce a má k němu blízký vztah. Svědkyně nebyla osobně přítomna předání peněz, opakovaně však uvedla, že tuto skutečnost řešila se svým bratrem i matkou, že o tom, že matka tímto způsobem disponuje se svým majetkem, byla informována a že to byla součást širší úpravy majetkových vztahů v rámci rodiny. Pokud žalovaná v řízení namítala, že výpověď uvedené svědkyně musela být připravena, neboť ta začala hned v úvodu výslechu vyprávět o darech od matky, je třeba uvést, že z protokolu o jednání před soudem prvního stupně vyplývá, že svědkyně byla před výslechem soudem informována o tom, že byla předvolána k výslechu„ za účelem prokázání darů ve prospěch žalobce od jejich společné matky“. Pokud tedy v souvislosti s tím začala o darování od matky hovořit, nelze to považovat za okolnost, která by její výpověď znevěrohodňovala. Při jednání před odvolacím soudem již vypovídala za situace, kdy předmět řízení i důvod její svědecké výpovědi znala, nicméně nejevila známky situaci neodpovídající nervozity, na otázky odpovídala bez nepřiměřených prodlev, její výpověď neobsahovala rozpory s výpovědí učiněnou před soudem prvního stupně. Stejně tak nelze snižovat vypovídací hodnotu tohoto důkazu proto, že výslech svědkyně byl navržen před soudem prvního stupně až poté, co soud poučil žalobce o tom, že dosud nemá jeho tvrzení o darech za prokázaná.

41. Proti výpovědím svědkyň [příjmení] a [příjmení] stavěla žalovaná výpověď svou a svědkyně [jméno] [příjmení], z nichž při svém posuzování věci vyšel soud prvního stupně. Svědkyně [příjmení] však o darování nevypovídala, naopak uváděla, že byt i pozemky a stavba domu byly pořízeny ze společných peněz účastníků, přičemž skutečnost, že se jednalo o společné peníze, opakovaně zdůrazňovala. Že šlo o společné prostředky, dovozovala z toho, že žalovaná před uzavřením manželství pracovala v květinářství, které provozovala rodina žalované, a že se žalovaná dále věnovala dělání nehtů, že měla vozidlo, které pak prodala, měla úspory a že žalovaná pomáhala v podnikání svému manželovi. Dále uvedla, že pokud jde o nákup pozemků, ten podle ní účastníci provedli z peněz za prodej bytu. Jde-li o konkrétní okolnosti, svědkyně nevěděla, za kolik byly které věci prodány a jaká byla kupní cena bytu či pozemků. Zároveň uvedla, že měly se žalovanou blízký vztah a žalovaná ji nikdy neinformovala o tom, že by účastníci dostali dar nebo něco zdědili, že by tam byl jiný zdroj financování než jejich vlastní prostředky. Darování finančních prostředků tedy nebylo její výpovědí potvrzeno, zároveň však její výpovědí nebylo ani vyvráceno, její výpověď byla obecná, o financování bytu a pozemků neznala konkrétní okolnosti a jí uváděné skutečnosti o majetkových poměrech účastníků darování finančních prostředků žalobci jeho matkou nevylučují.

42. Žalovaná namítala, že o darech od matky žalobce nevěděla, což podle ní nasvědčuje tomu, že žádné finanční prostředky nebyly žalobci poskytnuty. Je nepochybné, že v manželství by měl každý z manželů informovat svého partnera o okolnostech, které jsou pro společné soužití podstatné, a to včetně informací o majetku, který získal mimo režim společného jmění manželů a jeho dalším využití, neboť to může mít také dopad do poměrů druhého z manželů a vliv na jeho vlastní rozhodování o důležitých záležitostech společného soužití i vlastních. Přesto možnost, že tak žalobce v tomto případě neučinil a žalovaná o poskytnutí daru a jeho použití na nákup společných nemovitých věcí nevěděla, nemůže mít vliv při hodnocení toho, zda žalobce prokázal či neprokázal poskytnutí uvedených darů, jak to učinil soud prvního stupně. Stejně tak nelze žalobci klást k tíži, že pokud použil své výlučné prostředky na nákup společných věcí, nedeklaroval ve smlouvě, že se jedná o jeho výlučné prostředky; žádná taková povinnost pro žalobce z žádného předpisu neplyne a za situace, kdy účastníci vyjádřili svou vůli nabýt bytovou jednotku a pozemky do společného jmění manželů, je takové prohlášení pro uzavření smlouvy bez významu.

43. Dále žalovaná proti tvrzení žalobce o použití darovaných finančních prostředků na pořízení bytové jednotky a následně pozemků v [obec] stavěla své tvrzení o tom, že účastníci v uvedeném období žádné finanční prostředky nepotřebovali, neboť disponovali dostatečnými finančními rezervami. Soud prvního stupně vzal tento argument v potaz, neboť podle jeho zjištění žalobce měl od roku [rok] milionové obraty v podnikání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce měl v roce [rok] příjmy 302 000 Kč, výdaje 380 000 Kč, v roce [rok] příjmy 155 000 Kč, výdaje 593 000 Kč, v roce [rok] příjmy 1 947 000 Kč, výdaje 2 059 000 Kč, v roce [rok] příjmy 2 608 000 Kč a výdaje 2 507 000 Kč, v roce [rok] příjmy 1 943 000 Kč a výdaje 1 734 000 Kč, v roce [rok] příjmy 2 745 000 Kč a výdaje 1 858 Kč. Žalovaná měla v roce [rok] příjmy 173 000 Kč a výdaje 224 000 Kč, v roce [rok] příjmy 174 000 Kč a výdaje 127 000 Kč, v roce [rok] příjmy 20 000 Kč a výdaje 39 000 Kč. Podle odvolacího soudu nelze při posuzování majetkové situace účastníků vycházet pouze z příjmů účastníků, ale je nutné zohlednit i jejich výdaje, které musely být vynaloženy, aby bylo dosaženo zisku, přičemž již jen z porovnání shora uvedených částek je zřejmé, že v některých obdobích výdaje účastníků převyšovaly jejich příjmy a že pokud jde o zisk, pohyboval se spíš v řádech desítek tisíců, nikoliv milionů korun. Odvolací soud vzal v úvahu i tvrzení žalované o tom, že sama měla úspory před uzavřením manželství asi ve výši 200 000 Kč, z nich koupila automobil, který prodala nejspíš v roce [rok] a získané finanční prostředky použila na hospodaření rodiny. Žalovaná sama podnikala, své podnikání po svatbě opustila a pomáhala s podnikáním svému manželovi, po narození dcery [jméno] ([rok]) nepracovala a pečovala o rodinu a domácnost, finanční zabezpečení rodiny v tomto období bylo na žalobci. Ani zjištěná majetková situace účastníků v období, kdy mělo dojít k poskytnutí darů, tak podle odvolacího soudu tvrzené darování a použití finančních prostředků na pořízení nemovitých věcí nevylučuje.

44. Z tohoto důvodu se odvolací soud zabýval otázkou, zda finanční prostředky od matky žalobce mohly být a byly použity na nákup bytové jednotky a pozemků. Jak již bylo uvedeno, částka 100 000 Kč byla podle darovací smlouvy a výpovědí svědků předána žalobci dne [datum], smlouva o převodu vlastnictví jednotky [číslo] v [obec] byla uzavřena dne [datum] a ze smlouvy vyplývá, že kupní cena byla hrazena v hotovosti při podpisu smlouvy, což bylo podmínkou pro to, aby mohla být původně stanovená kupní cena ve výši 96 647 Kč snížena o 10 % (kupní cena proto činila 86 982 Kč). [příjmení] 250 000 Kč byla podle druhé darovací smlouvy žalobci předána v hotovosti dne [datum], kupní smlouva, jíž účastníci nabyli pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec], byla uzavřena dne [datum] a smluvní strany ve smlouvě prohlásily, že kupní cena 226 600 Kč byla prodávajícím uhrazena při podpisu smlouvy. S ohledem na souvislost časovou a věcnou, s přihlédnutím k tomu, že z obsahu spisu nevyplynulo, že by kupní ceny byly hrazeny z jiných prostředků (žalovaná pouze obecně tvrdila, že účastníci měli jiné finanční prostředky), vzal odvolací soud za prokázané, že na zaplacení kupních cen byly použity finanční prostředky žalovaného získané darem od jeho matky. Na zaplacení ceny pozemků nemohly být použity finanční prostředky získané prodejem bytové jednotky, jak uváděla svědkyně [příjmení] před soudem prvního stupně, neboť kupní smlouva s [jméno] [příjmení] byla uzavřena až [datum].

45. Jestliže kupní cena zakoupené věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví. Pro posouzení otázky, zda tyto nemovitosti patří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků či nikoli, byl rozhodující jejich projev vůle vyjádřený v písemné a registrované kupní smlouvě, jejíž platnost nebyla nijak zpochybněna, bez ohledu na to, z jakých finančních prostředků byla kupní cena zaplacena. Skutečnost, že kupní cena byla zaplacena z finančních prostředků darovaných rodiči žalovaného jen žalovanému, tak sama o sobě bez dalšího nemohla vést k závěru, že nemovitosti do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nepatří. Žalovanému nic nebránilo, aby uzavřel takovou kupní smlouvu, podle které by jako kupující vystupoval jen on sám a nemovitosti tak nabyl do svého výlučného vlastnictví (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1658/98).

46. V rozsudku ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008, Nejvyšší soud uzavřel, že uvedený závěr platí i pro vypořádání společného jmění manželů. Dále uvedl, že pohnutky, které v takovém případě manžele vedly k tomu, že věc nabyli do společného jmění, jsou zásadně nevýznamné. Výlučné prostředky jen jednoho z manželů, vynaložené na pořízení věci ve společném jmění, představují i v takovém případě jeho vnos do společného jmění. Pokud jde o zhodnocení vnosu, rozhodnutí bylo přijato v poměrech staré právní úpravy, kdy platilo, že jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než původní hodnota, pak by se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíželo. Do bezpodílového spoluvlastnictví totiž náleží a oběma manželům je společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku.

47. V tomto případě tedy odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že bytová jednotka [číslo] v [obec] stejně jako pozemky v [obec], které účastníci nabyli za trvání manželství, se staly součástí společného jmění manželů, neboť bez ohledu na to, jaké finanční prostředky byly na jejich nákup použity, účastníci projevili ve smlouvách svou vůli nabýt uvedené věci do společného jmění manželů. Žalobce, který na kupní cenu nemovitých věcí vyložil své vlastní finanční prostředky, má však právo žádat, aby byl při vypořádání zohledněn jeho vnos do společného jmění.

48. Žalobce požadoval, aby soud při vypořádání zohlednil nejen samotný vnos do společného jmění, ale aby přihlédl i k jeho zhodnocení. Odvolací soud v tomto případě návrhu žalobce nevyhověl, přičemž je nutné uvést, že se tak nestalo proto, že by to vzhledem k době provedení vnosu právní úprava či rozhodovací praxe zapovídala (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 487/2019). Institut valorizace, upravený § 742 odst. 2 o. z. s účinností od [datum], dosud není řešen ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího a Ústavního soudu. Z dosavadních postupů těchto vrcholných soudních instancí je však zjevné, že je nezbytně třeba posoudit existenci příčinné souvislosti mezi provedením vnosu a výslednou současnou obvyklou cenou věci, které se vnos týká. Zároveň je při stanovení valorizace vnosu třeba brát v úvahu všechny ostatní faktory, které mohou mít vliv na nárůst ceny, přičemž se zejména jedná o vliv vývoje trhu a také o vliv zhodnocení věci případnými stavebními úpravami realizovanými v době po jejich pořízení účastníky. V tomto případě došlo za trvání manželství na pozemcích k výstavbě rodinného domu ze společných finančních prostředků a na jejich ceně se projevil i vliv trhu (trvalý růst cen nemovitých věcí, enormní v posledních třech letech). Dále v tomto konkrétním případě odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobci nic nebránilo, aby nabyl věci do svého vlastnictví, neboť platil celou kupní cenu ze svých výlučných prostředků. Přesto se však rozhodl jinak, a byť předmětné věci pořizoval ze svých výlučných prostředků, projevil vůli nabýt je do společného jmění manželů s žalovanou. Postup, při kterém by byl vnos zhodnocen až do výše hodnoty pořízené věci, by v tomto případě v zásadě eliminoval nabytí věci do společného jmění a důsledky tohoto postupu by nyní byly odstraněny valorizací jeho vnosu.

49. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zohlednil použití výlučných prostředků žalobce na společný majetek, ale jen ve výši, kterou žalobce v řízení prokázal (226 600 Kč). Pokud jde o přesvědčení žalobce, že by soud měl při vypořádání vzít v potaz částku získanou prodejem bytové jednotky, nebylo možné takovému požadavku, s ohledem na shora učiněný závěr o tom, že byť byla bytová jednotka nabyta za výlučné prostředky žalobce, stala se součástí společného jmění účastníků, vyhovět, neboť finanční prostředky získané jejím prodejem již nebyly výlučnými prostředky žalobce.

50. S ohledem na uvedené a na požadavek spravedlivého uspořádání věci však odvolací soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případu lze vynaložení výlučných prostředků na pořízení bytové jednotky ve společném jmění účastníků hodnotit jako důvod k odklonu od rovnosti podílů účastníků při vypořádání a částku 86 982 Kč při vypořádání zohlednit, neboť odvolací soud má za prokázané, že tato částka byla použita na získání společného majetku, z něhož následně byly financovány další majetkové hodnoty ve společném jmění manželů.

51. Pokud jde o hodnotu nemovitých věcí, je třeba uvést, že při vypořádání společného jmění manželů (obdobně jako při vypořádání spoluvlastnictví) se vychází z ustálené judikatury, podle níž jestliže soud při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví (společného jmění manželů) vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před více lety, pak nesprávně nevychází z ceny v době vypořádání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3555/2009). Jak připouští i judikatura, v řízení nelze řešit drobné časové rozdíly od vypracování znaleckého posudku do vyhlášení rozsudku, neboť je logické, že s ohledem na postup řízení vždy určitá doba uplyne. V tomto konkrétním případu soud prvního stupně rozhodoval o věci dne [datum], za základ svého rozhodování vzal znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] a informace jím uvedené při výslechu u soudu prvního stupně dne [datum] (který ocenil nemovité věci na 10 500 000 Kč) a dále znalecký posudek Ing. [příjmení] ze dne [datum] (která ocenila nemovité věci na 9 500 000 Kč). Bylo by tedy možné konstatovat, že v tomto případě činila doba mezi podáním znaleckého posudku a rozhodnutím soudu sice několik měsíců, ještě však nepřekročila dobu, kdy by již nebylo možné ze znaleckého posudku vyjít. Nicméně je třeba uvést, že nelze akceptovat postup soudu, který při stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí vyšel z obou posudků, protože je oba považoval za dobrý základ pro zjištění obvyklé ceny, ač cena jimi stanovená se lišila o 1 000 000 Kč, a k ceně nemovitých věcí dospěl tak, že stanovil průměr z obou posudky určených cen (10 000 000 Kč) a následně tuto částku s ohledem na vyjádření znalkyně [příjmení] [příjmení], že ceny nemovitých věcí v dané lokalitě rostly o 10 %, zvýšil, ovšem uvedl, že je limitován cenou zjištěnou oběma posudky (byť jak bylo uvedeno, připustil zvýšení cen nemovitých věcí o 10 %); pro účely vypořádání tak soud prvního stupně vycházel z částky 10 260 000 Kč.

52. S ohledem na odvolací námitky žalobce i na časový odstup od vypracování znaleckých posudků odvolací soud nechal vypracovat aktualizovaný posudek a z tohoto znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který stanovil aktuální obvyklou cenu nemovitých věcí na 13 930 000 Kč, vyšel.

53. Odvolací soud dále při rozhodování zvažoval, s ohledem na tvrzení učiněná žalovanou v řízení, zda konkrétní okolnosti věci nesvědčí pro to, aby se soud odklonil při stanovení vypořádacího podílu o principu rovnosti podílů ve prospěch žalované; soud prvního stupně tak neučinil, neboť žalovaná v průběhu řízení uvedla, že již na požadavku disparity podílů netrvá. Odvolací soud má však za to, že pokud z obsahu spisu vyplývají skutečnosti, které by mohly představovat důvod pro odklon od rovnosti podílů při vypořádání (a žalovaná s takovým návrhem v řízení přišla, byť následně s odkazem na hospodárnost řízení uvedla, že již na hodnocení věci z hlediska disparity netrvá), má se jimi soud při svém rozhodování zabývat. Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3843/2016).

54. Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že jednání, která jsou v rozporu s § 687 o. z. (dříve s § 18 zákona č 94/1963 Sb., o rodině), resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoli negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3637/2010). Toliko výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 nebo rozsudek ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015). Při vypořádání společného jmění manželů je tak třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání, přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů.

55. Žalovaná tvrdila, že se zasloužila o získání a udržování majetkových hodnot ve společném jmění manželů, neboť se nejen s vypětím všech sil starala o rodinu, ale poskytla tím žalobci jedinečnou možnost k co nejvyšším výdělkům v rámci jeho povolání. Na žádost žalobce přestala podnikat ve vlastním oboru a pomáhala žalobci při provozování podniku. Dále uváděla, že se žalobce k ní i k dětem choval způsobem, pro který se jejich společné soužití jevilo jako neúnosné, psychicky i fyzicky je týral.

56. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že vztahy mezi účastníky jako manžely byly po určitou dobu dobré (jak v řízení před soudem prvního stupně vypovídali svědkové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří uváděli, že jejich rodiny se s účastníky stýkaly, vztah účastníků dlouho dobu však považovali za spokojený), následně došlo k jejich zhoršení. Svědkové [jméno] a [jméno] [příjmení] vypověděli, že rodiče se někdy hádali, situace se podle nich zhoršila v době, kdy vyšly najevo [anonymizována dvě slova] syna účastníků. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobce žalované nadával, jednou jí dal [anonymizováno], jindy takovému chování k žalované ze strany žalobce nebyl přítomen, nebyla mu přítomna ani svědkyně [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] vypověděla před soudem svědkyně [jméno] [příjmení], uvedla, že žalovaná měla modřiny, časově je však zařadila do doby, kdy ještě byla žalovaná svobodná. Pokud mělo takové jednání nastat i později, věděla o něm pouze z vyprávění žalované. Svědkyně [příjmení], shodně jako děti účastníků, vypovídala o tom, že žalobce nepodporoval svou dceru [jméno], stále jí něco vyčítal a že od doby, kdy začaly zdravotní problémy syna účastníků, [jméno] [příjmení], se postupně zhoršoval i vztah žalobce a jeho syna. Celá situace vyústila v odchod žalované spolu s dětmi ze společné domácnosti. [anonymizováno] ve vztahu k žalované za trvání manželství, s výjimkou jednoho incidentu, kdy byl syn účastníků přítomen tomu, že žalobce při hádce uhodil žalovanou, nebylo prokázáno. Namítala-li žalovaná, že se žalobce dopouštěl jednání, které mělo znaky násilí i vůči dětem účastníků, z provedených důkazů takové skutečnosti nevyplynuly. Soud v opatrovnickém řízení shledal, že výchovné kompetence rodičů jsou dobré, v té době nezletilé děti svěřil do péče žalované a v případě nezletilého [jméno] určil styk s otcem. Z opatrovnického spisu je dále zřejmé, že syn [jméno] měl po dlouhou dobu vztahy s otcem dobré, stál o to, aby se s ním mohl stýkat, trávit u něho i víc dnů v týdnu. Vztah byl narušený mezi žalobcem a dcerou [jméno], která měla pocit, že ji otec nikdy dostatečně nepodporoval, hledal na ní chyby, nicméně v době rozchodu rodičů i ona uváděla, že by byla ráda, pokud by se postoj otce změnil a v takovém případě by se s ním stýkala. Je však zřejmé, že ke zlepšení vztahů a vzájemné komunikace mezi nimi nedošlo, což lze dovodit i z toho, že žalobce zahájil řízení o zrušení vyživovací povinnosti. Odvolací soud nijak nezpochybňuje, že v rámci rodiny došlo k postupnému narušení vztahů a důvěry, že situace pro účastníky i jejich děti byla v důsledku konfliktů účastníků zdrojem stresu a napětí, z provedených důkazů však nevyšlo najevo takové jednání žalobce, jehož intenzita by odvolací soud vedla k přesvědčení, že je třeba odklonit se od principu rovnosti podílů. Pokud jde o zásluhy žalované spočívající v tom, že příkladnou péčí o rodinu umožnila žalobci dosahovat vyšších příjmů v zaměstnání, odvolací soud uvádí, že pokud žalobce pečoval o osobně o děti, žalovanou a domácnost méně (podle výpovědí svědků byl často pryč, pracoval, zařizoval různé věci), bylo to z důvodu jeho pracovních povinností a bylo to kompenzováno finančními prostředky, které pro uspokojování potřeb rodiny získával (a pro potřeby rodiny užíval, neboť obě děti i další svědkové uvedli, že rodina jezdila na dovolené, měla k dispozici dvě vozidla, děti účastníků se aktivně věnovaly sportu apod.). V rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z rodičů, aniž by však bylo možné druhému rodiči vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu. Odvolací soud v konkrétních okolnostech dané věci nespatřuje podmínky pro disparitu podílů ani okolnosti pro aplikaci korektivu dobrých mravů.

57. Vypořádávaná aktiva zaniklého společného jmění účastníků činí celkem 13 930 000 Kč (nemovité věci), od této částky je však pro potřeby vypořádání odečíst hodnotu žalobcem prokázaného vnosu na pořízení nemovitých věcí ve výši 226 600 Kč; při rovnosti podílů by každý z účastníků měl dostat jednu polovinu z částky 13 703 400 Kč, tedy 6 851 700 Kč, nicméně je třeba zohlednit částku 86 982 Kč jako disparitu ve prospěch žalobce. Žalovaná má proto právo, aby jí žalobce zaplatil na vypořádání částku 6 808 209 Kč (žalobci náleží podíl ve výši 6 895 191 Kč).

58. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a uložil žalobci zaplatit žalované na vypořádání 6 808 209 Kč. Ve výroku I., zbývající části II., neboť považuje za poměrům projednávané věci odpovídající soudem prvního stupně stanovenou lhůtu k plnění, rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

59. Dále rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že o návrhu žalobce na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (bez stavby [adresa]), k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] v [obec], se nerozhoduje. Žalobce se svým návrhem domáhal toho, aby soud vypořádal společné jmění účastníků, jehož předmětem učinil i uvedené pozemky. Teprve pro případ, že by soud dospěl k závěru, že pozemky jsou v jeho výlučném vlastnictví, žádal, aby soud určil, že je výlučným vlastníkem uvedených pozemků. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud bylo rozhodnuto o jeho návrhu a uvedené pozemky byly jako součást společného jmění manželů vypořádány, není již důvod samostatně rozhodovat o zamítnutí návrhu na určení vlastnického práva k nim.

60. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V tomto případě vzal odvolací soud v úvahu jednak povahu řízení (iudicium duplex), jednak to, s jakými návrhy a požadavky účastníci do řízení vstupovali a jakým způsobem o nich bylo rozhodnuto. Oba účastníci byli ve shodě v tom směru, že nemovité věci mají být přikázány žalobci; neshodli se však na tom, jaká částka má být žalované v souvislosti s jejich vypořádáním vyplacena. Žalobce navrhoval, že na vypořádání zaplatí žalované částku 950 000 Kč, v řízení však bylo zjištěno, že obvyklá cena nemovitých věcí je vyšší, než na počátku řízení uváděl žalobce, přičemž v řízení zjištěná cena se naopak blížila ceně uváděné žalovanou, a soud rovněž nepřisvědčil jeho názoru, jakým způsobem mají být zohledněny jeho vnosy do společného jmění (odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba promítnout výlučné prostředky žalobce do vypořádání, nikoliv však žalobcem požadovaným způsobem). Zároveň odvolací soud zohlednil i skutečnost, že žalovaná navrhla, aby byly vypořádány také automobily, movité věci apod., tento svůj návrh však vzala zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalobce (podala tento návrh po uplynutí tříleté lhůty po rozvodu manželství) a řízení o těchto majetkových hodnotách bylo zastaveno. Podle odvolacího soudu tak měl žalovaný pouze úspěch pouze v rozsahu 40 % (pokud jde o vnosy, avšak v nikoli požadované výši, disparitu, a jako jeho úspěch je nutné hodnotit i to, že bylo zastaveno řízení o vypořádání položek navržených žalovanou, ale zároveň vzal odvolací soud v potaz i to, že se tak stalo krátce po podání návrhu a k těmto položkám nebylo vedeno žádné dokazování), žalovaná úspěch v rozsahu 60 % (pokud jde o cenu nemovitých věcí, o výši vnosů a jejich valorizaci). Žalovaná tak má právo na náhradu 20 % nákladů řízení před soudem prvního stupně.

61. Žalovaná vynaložila náklady na právní zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna za 14 úkonů právní služby po 36 820 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 7 bod 6., a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], námitka podjatosti znalce ze dne [datum], účast na jednání soudu dne 9. 8 2019, [datum] v délce přesahující dvě hodiny, [datum], [datum], [datum] a účast na místním šetření při vypracování znaleckého posudku dne [datum], paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby a náhrada ve výši 109 132,80 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Dále má žalovaná právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s dokazováním ve výši 6 827 Kč (částka představující spotřebovanou část zálohy). Celkem náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně činily 635 639,80 Kč, žalovaná má právo na náhradu jejich 20 %, což představuje částka 127 128 Kč.

62. Odvolací soud uvádí, že žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum], neboť její zástupce předložil plnou moc k zastupování až z [datum], dále za nahlížení do spisu ze dne [datum] a 19. 10 2020, neboť za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi nenáleží; studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení. Odvolací soud nepovažoval za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu ani podání, jímž zástupce žalované žádal o zaslání žaloby a o odročení jednání, neboť se nejedná o podání ve věci samé, ale jde jen o jednoduché podání procesní povahy.

63. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.; i zde vzal v úvahu povahu řízení a to, že žalobce byl se svým odvoláním úspěšný pouze ohledně části jím tvrzených vnosů, nikoli však už s jejich valorizací, zároveň došlo k navýšení vypořádacího podílu, který má žalované vyplatit, byť soud nehledal důvod pro odklon od rovnosti podílů na základě skutečností tvrzených žalovanou. Odvolací soud vzal v potaz i to, že žalobce se odvolal rovněž proti výroku, jímž byl zamítnut jeho požadavek na určení vlastnického práva k pozemkům, ani v tomto směru odvolací soud jeho odvolání neshledal důvodným. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že byl žalobce v odvolacím řízení úspěšný pouze co do 30 %, neúspěšný ohledně 70 % svého návrhu, proto má žalovaná právo na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů.

64. Ty představují náklady na zastoupení advokátem, který má právo na odměnu ve výši 36 820 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 6 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (podání ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne [datum]), odměna ve výši 18 410 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) a f) advokátního tarifu (odvolání proti nákladům řízení, účast na vyhlášení rozhodnutí), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 39 039 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady žalované v odvolacím řízení činily 224 939 Kč, žalovaná má právo na náhradu 40 %, což představuje částka 89 975,60 Kč.

65. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud znovu také o nákladech státu, rozhodnutím výroky V. a VI. tohoto rozsudku proto pozbývá účinnosti i usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 8. 2021, č. j. 36 C 76/2019-361 O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

66. V řízení před soudem prvního stupně bylo Ing. [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 12 588 Kč a 1 066 Kč, znalečné bylo placeno ze složených záloh účastníků. Dále bylo přiznáno svědečné svědkyni [jméno] [příjmení], a to v celkové výši 2 316,64 Kč, které bylo placeno z rozpočtových prostředků. V odvolacím řízení bylo znalci [příjmení] [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 12 033,40 Kč, svědkyni [jméno] [příjmení] svědečné ve výši 2 170,91 Kč, vše bylo placeno z rozpočtových prostředků.

67. S ohledem na uvedené je žalobce povinen nahradit státu náklady, které stát platil v řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 60 % z částky 2 316,64 Kč, tedy 1 390 Kč, a které platil v odvolacím řízení v rozsahu 70 % z částky 14 204,31 Kč, tedy 9 943 Kč. Žalovaná je povinna nahradit státu náklady, které platil v řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 40 %, tedy 926,64 Kč, a které platil v odvolacím řízení v rozsahu 30 %, tedy 4 261,31 Kč.

68. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Na případné dřívější úhrady nákladů státu se hledí jako na zálohu na plnění povinnosti k náhradě nákladů státu uložené tímto rozsudkem.