28 Co 243/2023 - 589

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 3. 2. 2023, č. j. 22 C 119/2021-358, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit každý náhradu nákladů odvolacího řízení České republice – Okresnímu soudu [adresa]-[Anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud [adresa]-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno] (dále jen „dům“), pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v obci [adresa], k. ú. [adresa] u Řehenic, vše zapsáno u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] (dále jen „nemovitosti“, výrok I.), že se nařizuje prodej nemovitostí ve veřejné dražbě, kdy náklady spojené s prodejem budou hrazeny z výtěžku dražby a po jejich odečtení bude výtěžek rozdělen mezi účastníky podle jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobci jednou polovinou a žalované jednou polovinou (výrok II.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), že je žalobce povinen uhradit na náhradě nákladů státu České republice [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku do dispozice Okresního soudu [adresa]-východ (výrok IV.) a že je žalovaná povinna uhradit na náhradě nákladů státu České republice [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku do dispozice Okresního soudu [adresa]-východ (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, kterým se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s odůvodněním, že již nechce v tomto majetkovém společenství s žalovanou setrvávat. Tvrdil, že nemovitosti lze vypořádat jejich reálným rozdělením, v nově vzniklé nemovitosti hodlá, spolu se svými rodiči, uspokojovat svou bytovou potřebu. Žalobce také proklamoval svou ochotu nést náklady na rozdělení. Žalobce v průběhu řízení navrhl i možnost přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, následně od této varianty způsobu vypořádání pro nedostatek finančních prostředků odstoupil.

3. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzeními žalované, která uvedla, že nemovitosti užívají především rodiče žalobce a dále jeho prarodiče [jméno FO] a [jméno FO] (což jsou zároveň rodiče otce žalobce a žalované). Rodina žalobce chce užívat větší část nemovitostí než doposud, a to právě na úkor jmenovaných. Ti se však zasloužili o nabytí nemovitostí i o veškeré jejich rekonstrukce. Žalovaná také tvrdila, že nemovitosti byly zakoupeny v roce [Anonymizováno] právě [jméno FO] a [jméno FO] v podílu , a babičkou žalované a otce žalobce [jméno FO] v podílu jako rekreační chalupa s tím, že ve stáří zde dožijí. Darovací smlouvou darovali [právnická osoba] a [jméno FO] nemovitostí otci žalobce a [jméno FO] nemovitostí žalované. Otec žalobce následně daroval nemovitostí žalobci. Podle žalované by měly být nemovitosti, respektive dům, rozděleny na bytové jednotky tak, že bude bez jakýchkoliv změn zachován současný stav rozsahu jeho užívání. Odmítla se podílet na úhradě nákladů na reálné rozdělení nemovitostí. V průběhu řízení žalovaná, stejně jako žalobce, navrhla možnost přikázat nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví, následně od této možnosti z důvodu své nesolventnosti ustoupila.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci nemovitostí, a to žalobce i žalovaná podílu o velikosti . Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že dne [datum] uzavřeli [jméno FO] jako vlastník podílu , [právnická osoba] a [jméno FO] jako vlastníci podílu , jako dárci, a žalovaná a [jméno FO], jako obdarovaní, darovací smlouvu, jejímž předmětem byl převod podílů na nemovitostech z dárců na obdarované, tj. na každého z nich podílu o velikosti . [jméno FO] bylo zřízeno věcné břemeno doživotního práva bydlení a užívání nemovitostí, včetně všech součástí a příslušenství. Dále bylo prokázáno, že z technického hlediska nelze rozdělit každý jednotlivý pozemek a budovu tvořící nemovitosti podle velikosti spoluvlastnických podílů účastníků. Dělení lze realizovat rozdělením pozemků na dvě rozlohou srovnatelné části, vedlejší stavby by pak připadly tomu z účastníků, jemuž by připadla část pozemků, na které se taková stavba nachází. Nově vzniklé pozemky by měly zajištěn přístup z veřejné komunikace, když rodiče žalobce [jméno FO] a [jméno FO] darovali smlouvou ze dne [datum] žalobci pozemek st. p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez č. p./č ev., zemědělská stavba, v obci [adresa], k. ú. [adresa] u [Anonymizováno], zapsaný u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], čímž byla realizace přístupu přes tento pozemek pro žalobce zásadně zjednodušena. Pro reálné rozdělení domu je nutné provést rozsáhlé stavební úpravy, náklady na ně by činily cca [částka], z toho jen cena projektu (jehož zpracování je s ohledem na rozsah nutných prací nezbytný) by představovala částku cca [částka]. Taktéž bylo prokázáno, že obvyklá cena nemovitostí jako celku činí [částka], obvyklá cena dělením nově vzniklých nemovitostí, jež by připadly žalobci, činí [částka], a nově vzniklých nemovitostí, jež by připadly žalované, činí [částka]. Rozdíl v ceně je dán odlišnou úrovní kvality současného stavu severní části (nyní obývanou prarodiči žalobce) a jižní části domu (nyní užívanou žalobcem a jeho rodiči). Soud prvního stupně měl také za prokázané, že [jméno FO] a [jméno FO] signovali Čestné prohlášení, že jsou připraveni poskytnout rodičům žalobce v souvislosti s tímto soudním řízením bezúročnou zápůjčku do výše [částka], zároveň prokázali, že na produktu INVESTIKA k číslu smlouvy [Anonymizováno] disponují ke dni [datum] hodnotou portfolia [částka]. Rovněž bylo zjištěno, že [právnická osoba]., předschválila limity ke jménu [jméno FO] ke dni [datum] u půjčky na bydlení na 12 let [částka], půjčky na cokoli na 8 let [částka], autopůjčky na 5 let [částka], konsolidace půjček na 10 let [částka], kontokorent [částka], kreditní karta [částka], ČSOB Hypotéka [částka]. Na účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno [jméno FO] byl ke dni [datum] disponibilní zůstatek [částka], na účtu č. [č. účtu] vedeném na jméno [jméno FO] byl ke dni [datum] disponibilní zůstatek [částka]. Žalovaná disponovala na svém účtu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ke dni [datum] částkou [částka]. Taktéž bylo prokázáno, že na účtech vedených na jméno [jméno FO] byly vedeny zůstatky ve výši [částka] a [částka], na účtu vedeném na jméno [právnická osoba] byl veden disponibilní zůstatek ve výši [částka]. [jméno FO] signovala prohlášení, že je připravena poskytnout žalované dar [částka], [právnická osoba] signoval prohlášení, že je připraven poskytnout žalované dar [částka], z toho v hotovosti [částka]. Oba jmenovaní však vnímali poskytnutí uvedených finančních prostředků tak, že je vynaloží na rekonstrukci domu, zejména střechy, nikoliv na vyplacení částky přiměřené náhrady žalobci; oba jmenovaní navíc do současnosti vnímají nemovitosti jako svůj majetek, k žalobci nepřistupují jako ke spoluvlastníku. [jméno FO] signoval prohlášení, že je připraven poskytnout žalované dar [částka] a zápůjčku [částka]. [jméno FO] signoval prohlášení, že je připraven poskytnout žalované zápůjčku [částka]. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že v souvislosti s nemovitostmi byly [jméno FO] hrazeny náklady spojené s provedením kontroly spalinové cesty, kominickými pracemi vykonanými [jméno FO], náklady za montáž a revizi hromosvodu provedenou [jméno FO]. Rovněž bylo zjištěno, že vztahy mezi žalobcem a jeho rodiči a mezi [jméno FO] a [jméno FO] jsou dlouhodobě velmi komplikované, silně narušené a není mezi nimi možná ani komunikace. [jméno FO] dokonce hodil v době na konci roku 2022 po svém otci [jméno FO] řetěz od pily, pokud žalobce jede se svým dědečkem stejným autobusem, [právnická osoba] si před ním „uplivne“. V předchozí době se žalobce a jeho rodiče z nemovitostí pro konflikty s [jméno FO] a [jméno FO] odstěhovali a žili v nájmu, nemovitosti začali znovu obývat až v průběhu tohoto řízení. Rodiče žalobce také zaslali stavebnímu úřadu ve [jméno FO] žádost o prozkoumání stavební úpravy, přičemž tvrdili, že žalobce jako spoluvlastník nemovitostí nedal ke stavebním úpravám souhlas, o těchto rozhodl [právnická osoba], který nemovitosti nevlastní. Vztahy mezi žalobcem a žalovanou nejsou natolik vyhrocené, avšak ani oni spolu nekomunikují, žalovaná se snaží komunikaci s rodinou žalobce vyhýbat, žalobce ji vnímá jako osobu, ke které ho neváže žádný vztah. Žalovaná v nemovitostech nebydlí, pouze je cca jednou týdně navštěvuje, případně do nich jezdí na dovolenou, nemá v nich žádný pouze jí individuálně využívaný prostor, vždy se zdržuje v části užívané jejími rodiči, její primární zájem spočívá v zajištění bydlení v nemovitostech pro rodiče v podobě, jak je užívají v současnosti.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně postupoval při řešení otázky zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 1 a 1143 o. z., způsob vypořádání řešil podle § 1144 odst. 1 a § 1147 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že neshledal žádnou zákonnou překážku, která by bránila zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Soud prvního stupně dále hodnotil splnění podmínek pro zákonem stanovené způsoby vypořádání spoluvlastnictví a ve výsledku měl za to, že dělení nemovitostí lze ze stavebně-technického hlediska provést. Vertikální dělení domu by však vyžadovalo rozsáhlé stavební úpravy, realizované na základě projektu, stejně tak jako podstatné náklady, jež je žalobce ochoten nést a je v jejich předpokládané výši (za využití finančních prostředků svých rodičů) solventní. Z pohledu možnosti reálného rozdělení však považoval soud prvního stupně za primární a nezbytný předpoklad pro takový postup a dosažení kýženého výsledku konstruktivní komunikaci a součinnost nejen mezi účastníky, ale i mezi všemi osobami, jež nemovitosti fakticky užívají, tj. mezi rodiči a prarodiči žalobce. Vztahy mezi nimi však byly zjištěny jako dlouhodobě vysoce konfliktní, komunikace jako nemožná a na straně prarodičů měl soud prvního stupně navíc za prokázanou silnou tendenci o nemovitostech rozhodovat jako o vlastních a z tohoto pohledu s nimi i nakládat. V popsaném spatřoval soud prvního stupně zásadní překážku pro rozdělení nemovitostí. Úvahu o nedělitelnosti dále opřel o skutečnost, že žalovaná se odmítla podílet na nákladech na dělení, které tak nebude možné provést, byť žalobce deklaroval ochotu je uhradit. Co se týče rozdělení nemovitostí, tak soud prvního stupně ve výsledku uzavřel, že neshody mezi účastníky a osobami fakticky užívajícími nemovitosti jsou natolik zásadní, že nejsou a nebudou schopni komunikovat o záležitostech a stavebních úpravách nezbytných pro rozdělení. Uvedené konfliktní vztahy podle názoru soudu prvního stupně rovněž brání rozdělení domu na jednotky. Nemovitosti nebylo ani možné přikázat do výlučného vlastnictví některého z účastníků, neboť ani jeden z nich není solventní k zaplacení odpovídající přiměřené náhrady, vycházející z obvyklé ceny nemovitostí. Soud prvního stupně proto přistoupil k poslednímu ze způsobů, a to k nařízení prodeje nemovitostí a rozdělení jeho výtěžku mezi účastníky podle velikosti spoluvlastnických podílů.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Při svých úvahách aplikoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3202/20, podle kterého lze jen stěží v řízeních typu iudicium duplex uzavřít, která ze stran „vyhrála“, a která „prohrála“, tj. základní zásadou je, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádná z nich.

7. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 o. s. ř. Povinnost zaplatit tyto náklady uložil oběma účastníkům rovným dílem. Náklady státu kalkuloval soud prvního stupně z částek zaplacených z rozpočtových prostředků na znalečném v celkové výši [částka], tj. žalobci i žalovanou stíhá povinnost zaplatit [částka].

8. Proti rozsudku, a to výslovně proti výroku II., podal včas odvolání žalobce s tím, že byť soud prvního stupně shledal, že reálné rozdělení nemovitostí lze ze stavebně-technického hlediska provést, nakonec přistoupil k vypořádání nemovitostí nařízením jejich prodeje. Takový postup považuje žalobce za nesprávný. Má za to, že mělo být přihlédnuto k jeho věku, kdy jej soud prvního stupně jako nezletilého měl více chránit a umožnit mu i do budoucna nerušené užívání nemovitostí v podobě, kterou žalobce po celou dobu řízení navrhoval. Nařízení prodeje nemovitostí by pro žalobce přineslo i další komplikace – nutnost pořizovat následně v součinnosti s opatrovnickým soudem jinou nemovitost či řešit způsob nakládání s finančními prostředky získanými dražbou do doby jeho zletilosti. Co se týče nákladů na reálné rozdělení, tyto ponesou rodiče žalobce, aniž by je po něm někdy v budoucnu požadovali. Podle názoru žalobce reálnému rozdělení nemovitostí nebrání ani nesouhlas žalované, ani její neochota nést náklady dělení. Jednak jsou tyto náklady přiměřené, jednak by se na nich žalovaná z pohledu zásady vydání bezdůvodného obohacení musela podílet. Pro možnost dělení považoval žalobce dále za zásadní vztahy pouze mezi ním a žalovanou, jež nelze považovat za konfliktní. Ve výsledku žalobce navlhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včas podaným odvoláním rovněž žalovaná. Namítala, že ve věci jsou podle jejího názoru dány veškeré podmínky pro vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem rozdělením domu na jednotky. Považovala za nesprávné, že soud prvního stupně hodnotil vztahy i mezi členy širší rodiny, pro rozhodnutí jsou totiž dle jejího mínění podstatné pouze vztahy mezi účastníky. Tyto by navíc musely, jakožto kontraproduktivit k dělení, být v úrovni soudních sporů či přestupkového nebo [podezřelý výraz] řízení, což rozhodně nelze v posuzovaném případě shledat. Žalovaná má navíc za to, že konfliktní vztahy nejsou dány ani mezi žalobcem a jeho prarodiči. Žalovaná rovněž nesouhlasila s tím, že jejím cílem je zachovat v nemovitostech stávající stav co do způsobu jejich užívání. Ona pouze vyjádřila nesouhlas s reálným dělením vyplývajícím z v řízení před soudem prvního stupně zpracovaného znaleckého posudku a výpovědi znalce, které by vedlo ke změně vnitřního uspořádání domu v neprospěch žalované. Byty v severní a jižní části domu jsou totiž v naprosto kvalitativně odlišném stavu, žalovaná by musela na rekonstrukci jí případně připadnuvší nové nemovitosti vzniklé dělením vynaložit vysokou částku, aby tato část byla vůbec obyvatelná. Žalobci by navíc připadla místnost v podkroví, která je z jejího pohledu zásadní co do využitelnosti části, která by naopak měla připadnout jí (dále jen „sporná místnost“), otec žalobce si takovým požadavkem možná „vyřizuje účty“ se svým otcem. Znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] dále sice potvrdil možnost rozdělení domu na jednotky, tímto dělením se však již dále nezabýval, což žalovaná považuje za nesplnění znaleckého úkolu. Takovýto posudek tedy nemůže být co do možnosti reálného dělení podkladem soudního rozhodnutí. Navíc tak, jak jsou nemovitosti v současnosti užívány, obsahují již nyní dvě bytové jednotky, tento způsob vypořádání je tedy zjevně ve věci tím nejvhodnějším řešením. Žalovaná konečně poukázala na to, že oba účastníci mají k nemovitostem dlouholetý vztah, i z tohoto důvodu by neměl být nařízen jejich prodej. Nadto konstatovala, že nezastává názor, že oba účastníci nechtějí setrvat ve spoluvlastnictví, na její straně takový postoj není dán. Ve výsledku žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek osudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

10. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že v kontextu všech okolností posuzovaného případu je třeba brát vztahy mezi příslušníky širší rodiny v úvahu, a to již jen z důvodu nezletilosti žalobce. Tyto negativní vztahy jej totiž ovlivňují jak psychicky, tak i z hlediska sociálního vývoje. Vztahy v nemovitostech jsou totiž skutečně dlouhodobě a silně narušené. Obě strany sporu navíc zcela zjevně „stojí“ o zrušení spoluvlastnictví. Z obou těchto důvodů tedy není na místě napadat výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Není také možné přisvědčit požadavku žalované na zachování stávajícího způsobu užívání nemovitostí a její kritice, že soud prvního stupně současnému „pokojnému“ užívání neposkytl ochranu. Sama žalovaná nemovitosti ani neužívá, ani o ně nijak nepečuje. Spornou místnost, respektive možný přístup do ní pro rodinu žalobce, navíc zazdil otec žalované, a to, aniž by k tomu měl souhlas žalobce. Žalobce nadále považuje za jediný možný způsob vypořádání reálné rozdělení v souladu se závěry znaleckého posudku. Co se týče nákladů na dělení, tak tyto je ochoten nést, finanční náhrada pro žalovanou v důsledku kvalitativně odlišných nově vzniklých nemovitostí pak vyplývá právě ze závěrů znaleckého posudku.

11. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že při napadení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně je zároveň napaden i výrok I. týkající se zrušení spoluvlastnictví, jehož správnost zároveň žalovaná zpochybňuje. Žalovaná opětovně proklamovala nesouhlas se znalcem navrženým způsobem reálného rozdělení nemovitostí, s nímž by byla spojena enormní finanční zátěž. Žalobce také nijak neprojevil ochotu vyrovnat se s žalovanou finančně z důvodu rozdílných hodnot případně nově vzniklých nemovitostí. Pokud žalobce nyní hovoří o případném bezdůvodném obohacení žalované v důsledku úhrady nákladů na dělení nemovitostí žalobcem, zpochybňuje takto předpoklady reálného dělení spořívající v ochotě jednoho ze spoluvlastníků nést sám vysoké náklady na dělení. Nemovitosti tedy nejsou podle názoru žalované reálně dělitelné. Žalovaná dále vyjádřila názor, že nyní probíhající soudní řízení je projevem snahy rodiny žalobce získat spornou místnost na úkor rodičů žalované. Dále vyjádřila přesvědčení, že by soud neměl připustit, aby do výsledku nyní vedeného sporu zasáhlo případné vyřizování účtů mezi osobami odlišnými od účastníků řízení, konkrétně mezi otcem žalobce a [jméno FO]. Nezletilost žalobce konečně nehraje v tomto řízení roli, rozhodně ji nelze klást k tíži žalované.

12. Žalobce v odvolacím řízení uvedl, že je připraven nést náklady na dělení nemovitostí. Tvrdil, že je solventní v částce [částka]. Tyto finanční prostředky mu poskytnou jeho rodiče, kteří výslovně čestně prohlašují, že je po žalobci nebudou v budoucnu požadovat. Rodiče žalobce disponují na svých finančních produktech částkou celkem [částka], ve zbývajícím rozsahu mají prostředky k dispozici na základě smluv o zápůjčce uzavřených mezi rodiči žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] na částku [částka] a [tituly před jménem] [jméno FO] na částku [částka]. Žalobce dále uvedl, že vztahy mezi účastníky a dalšími rodinnými příslušníky zůstávají negativní, podle jeho názoru nejsou napravitelné. Děda žalobce slovně vulgárně napadá jeho otce, prarodiče žalobce ignorují, ani se nepozdraví, žalobce na komunikaci s nimi rezignoval. Žalovaná přijíždí do Babic cca jednou měsíčně na krátkou návštěvu, žalobce nevyhledává, nekomunikuje s ním. Spoluvlastnické vztahy jsou narušeny, žalovaná a její rodiče bez souhlasu žalobce užívají jeho stavbu na pozemku st. p. č. [hodnota] k uskladnění dřeva, stavba je z tohoto důvodu napadena dřevomorkou. Otec žalobce vyzýval žalovanou k nápravě stavu, avšak bez odezvy. Žalobce dále deklaroval, že i v období listopadu roku 2024 strany nejsou schopny spolu jednat, rozdělením nemovitostí by mohly být sporné vztahy eliminovány, neboť každý bude mít „svoje“. Žalobce rovněž tvrdil, že není solventní v částce [částka]. V případě, že by odvolací soud neshledal možným rozdělení nemovitostí a žalovaná by disponovala částkou potřebnou k úhradě přiměřené náhrady žalobci, tento by s takovým způsobem vypořádání souhlasil.

13. Žalovaná v odvolacím řízení uvedla, že nedisponuje částkou [částka], tedy není možné, aby převzala nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Co se týče aktuálních vztahů mezi účastníky a příslušníky jejich rodin, tak není pravdou, že by děda žalobce agresivně napadal jeho otce, uvedení mezi sebou nijak nekomunikují. Mezi účastníky nejsou konfliktní vztahy, spor je z pohledu žalované fakticky veden „o jednu místnost“, respektive o „ego otce žalobce“. [právnická osoba], respektive komunikace ohledně tohoto, probíhá shodně jako v minulosti, tedy revizi spalinových cest a další problémy řeší [právnická osoba]. Rodiče žalované se stejně tak starají i o stavbu označenou žalobcem shora. Problém s jakousi nákazou dřeva byl stranou žalující zjevně uměle vytvořen před jednáním odvolacího soudu. Ani žalobce, ani jeho rodiče se jinak o stavbu a věci v ní nestarají, standardně je v ní nepořádek, rodiče žalobce pouze v srpnu letošního roku ve snaze odstranit okolní porost tento svévolně a nekontrolovatelně zapálili a vystavili nemovitosti riziku požáru, tomu bylo zabráněno jen v důsledku upozornění sousedů. Co se týče užívání nemovitostí, žalovaná v listopadu 2024 tvrdila, že v nemovitostech pravidelně dvě noci v týdnu přespává.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

15. Odvolací soud nejprve uvádí, že předmětem přezkumu v odvolacím řízení byl celý rozsudek soudu prvního stupně. V tomto rozsahu jej napadla jak žalovaná, tak i žalobce, byť toto výslovně vylučoval s tím, že napadá pouze výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. Je-li totiž rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napaden odvoláním jen v části týkající se způsobu vypořádání, nemůže nabýt právní moci ani v části, kterou se podílové spoluvlastnictví zrušuje (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný, jakož i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

16. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním (viz odstavec 4. odůvodnění), na která odvolací soud odkazuje, vyjma zjištění o současné výši obvyklé ceny nemovitostí, obvyklé ceny případně nově vzniklých nemovitostí a výše nákladů na dělení. Odvolací soud dále vychází ze skutkových zjištění učiněných v odvolacím řízení, viz níže.

17. Odvolací soud zjistil z výslechu znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], že současná obvyklá cena nemovitostí představuje nárůst původně zjištěné ceny [částka] o 11 %, tj. částku [částka]. Tentýž procentuální nárůst se týká i obvyklých cen případně nově dělením vzniklých nemovitostí, tj. cena nemovitosti, jež by měla připadnout žalobci, činí [částka], cena nemovitosti, která by měla připadnout žalované, činí [částka]. Dále bylo zjištěno, že výše nákladů nutných pro dělení nemovitostí představuje v současnosti částku [částka].

18. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že otec žalobce [jméno FO] takto komunikoval s žalovanou, kterou mimo jiné upozorňoval, že do stavby na pozemku st. p. č. [hodnota], která je ve výlučném vlastnictví žalobce, před cca třemi lety uskladnila [právnická osoba], převážně dřevo, který napadla dřevokazná houba, nákaza se začala šířit v prostorách celé stavby. Jmenovaný vyzýval žalovanou k vyklizení dřeva a k provedení sanace a dezinfekce prostor „max. do tohoto víkendu“. Pisatel dále uváděl, že uskladněné dřevo brání instalaci „podpůrného sloupku“, jímž chtěl vyřešit „naklánění“ uvedené stavby. Náklon stavby podle jmenovaného způsobuje také instalace „stříšky“, patrně provedené žalovanou nebo [jméno FO], žádá i o její „zrušení“. [jméno FO] rovněž opakovaně poukazoval na to, že [právnická osoba] s ním komunikuje agresivně a sprostě.

19. Z dopisu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že jeho pisatelem je zástupce žalobce, adresátkou zástupkyně žalované. Pisatel uvádí, že se na něj obrátili rodiče žalobce ohledně řešení stavu stavby na pozemku st. p. č. [hodnota], neboť výzva učiněná otcem žalobce vůči žalované zůstala bez odezvy. Dne [datum] proto proběhla odborná prohlídka stavby se závěrem, že je třeba okamžitě odstranit skladované dřevo, stejně tak jako minimálně 20 cm kontaminované zeminy. Pro případ neposkytnutí požadované součinnosti žalovanou byla avizována možnost vyvolání soudního řízení na nahrazení projevu vůle žalované proto, aby se zabránilo šíření dřevomorky na další objekty.

20. Z dopisu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že jeho pisatelkou je zástupkyně žalované, adresátem zástupce žalobce. Pisatelka reagovala na dopis výše s tím, že ještě v době před pěti lety udržoval otec žalované shora zmíněnou stavbu, aby v ní mohl [jméno FO] parkovat automobil. Žalobce a jeho rodina se o stavbu nestarají, chybějící údržba je zjevná, nyní by bylo vhodnější stavbu zcela odstranit. Žalované není zřejmé, jakou součinnost by měla vynaložit. Závěry listiny z [datum] (viz níže) se jeví jako tendenční učiněné ve prospěch žalobce. Dopis také obsahuje apel na rodiče žalobce, aby „zvážili jednání v Babicích“, neboť „vytvořili oheň“ v letním období v hustém porostu u domu, který nekontrolovali, na oheň upozornili sousedé, mohlo dojít ke škodám na majetku i zdraví, a nechť se takového jednání dotyční vyvarují.

21. Z listiny ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána ve věci „Napadení stavení dřevomorkou“ s tím, že ve stavbě byly zjištěny zbytky vlásečnic dřevomorky domácí na betonové podlaze, v blízkosti stavby bylo zjištěno uskladněné palivové dřevo a dřevěný [právnická osoba], což je třeba neprodleně odstranit. Dále je třeba odstranit kontaminovanou zeminu a provést dezinfekci a chemické ošetření prostor a zbývajícího dřeva a prostor dále monitorovat. Prohlídku provedl a doporučení stanovil [adresa], jednatel firmy [právnická osoba].

22. Z fotografií obsažených na č. l. 566 – 569 spisu bylo zjištěno, že zachycují vnitřní prostor patrně dřevěné stavby se složeným materiálem, převážně dřevem, na podlaze je nepořádek, jsou na ní zřetelné bílé „vlásečnice“.

23. Z fotografií obsažených na č. l. 578 – 581 bylo zjištěno, že zachycují jednak vnitřní prostor dřevěné stavby, na jejichž stěnách je zjevná degradace dřeva, jeho vydrolování, na podlaze jsou viditelné „bílé drobky“, je viditelný i nepořádek uvnitř stavby. Na posledních čtyřech fotografiích je dále zachycen venkovní prostor, v němž travní porost a dřevo působí ohořele. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že se jedná o prostor v nemovitostech.

24. Odvolací soud vzal dále za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ohledně toho, že trvá stav, kdy část nemovitostí užívají k trvalému bydlení rodiče žalované (a zároveň prarodiče žalobce), část nemovitostí žalobce se svými rodiči.

25. Odvolací soud naproti tomu nevychází ze znaleckého posudku ze dne [datum], č. [č. účtu], kterým byl podán návrh geometrického plánu na rozdělení pozemků ve spoluvlastnictví účastníků, a to s ohledem na ve výsledku přijatý způsob vypořádání a pro něj svědčící důvody, viz níže.

26. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

27. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

28. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

29. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

30. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

31. Co se právního posouzení věci týče, tak, jak správně konstatoval soud prvního stupně, žalobce nemůže být v souladu s § 1140 odst. 1 o. z. nucen setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanou, tj. má právo dožadovat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Pakliže žalovaná v odvolacím řízení zpochybňovala podmínky pro zrušení spoluvlastnictví, respektive poukazovala na to, že ona si toto nepřeje, není její projev bez dalšího možné zohlednit. V řízení totiž nebyla ani tvrzena, natož prokázána jakákoliv skutečnost zakládající důvod pro zamítnutí návrhu na zrušení spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem.

32. Vypořádání spoluvlastnictví tak musí proběhnout jedním ze způsobů podle § 1142 odst. 2, § 1144, § 1145 a § 1147 o. z. Způsob vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zůstal sporný i v odvolacím řízení. Odvolací soud proto opětovně hodnotil, jaký způsob vypořádání je pro uvedené nemovitosti na místě a podle jakých kritérií.

33. Rozdělení je skutečně prvním ze způsobů vypořádání, který je „na řadě“. Avšak jedině tehdy, je-li to dobře možné.

34. Odvolací soud, vzhledem ke konkrétním okolnostem nyní projednávaného případu, výslovně uvádí, že rozdělením stavby je míněno rozdělení reálné. To je v intencích opakovaně přijatých závěrů Nejvyššího soudu, např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], možné jen tehdy, jestliže vzniknou na základě stavebních úprav učiněných podle stavebních předpisů samostatné věci, tj. nové stavby. K reálnému rozdělení stavby na dvě nebo více samostatných věcí nestačí rozdělení stavební parcely geometrickým oddělovacím plánem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR, 1987, č. [hodnota]), stavbu lze reálně dělit jen vertikálně (srovnej například R 285/47 Sbírky rozhodnutí československých soudů, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

35. V nyní projednávaném případu bylo jednoznačně prokázáno, že rozdělení domu by bylo ze stavebně-technického hlediska možné, byť zároveň náročné, navíc s vysokými náklady, které je na místě hodnotit jako nepřiměřené (při současné obvyklé ceně nemovitostí [částka] činí [částka], tj. 19,49 % z obvyklé ceny). Tyto nepřiměřené náklady však nepředstavují překážku dělení, neboť žalobce byl ochoten je sám nést (což v odvolacím řízení uvedl, byť se původně mylně domníval, že by mu žalovaná měla tyto náklady kompenzovat) a je k jejich zaplacení solventní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nově vzniklé nemovitosti by taktéž měly zajištěn přístup ke komunikaci.

36. Přesto odvolací soud má za jednoznačně a nepochybně prokázané, že v poměrech projednávané věci není dělení nemovitostí dobře možné, a to z důvodu dlouhodobě vysoce narušených a konfliktních vztahů mezi rodinami účastníků a mezi příslušníky těchto rodin a účastníky navzájem, které jim brání v jakékoliv konstruktivní komunikaci týkající se správy a údržby stávajících a zcela jistě i případně nově vzniklých nemovitostí, stejně tak jako v realizaci kroků nutných pro tuto správu a údržbu.

37. Odvolací soud v tomto ohledu uvádí, že v poměrech projednávané věci považuje za naprosto nezbytné posuzovat vztahy nejen mezi účastníky, ale i mezi všemi osobami, které v nemovitostech fakticky žijí. Což jsou rodiče žalobce a jeho prarodiče. A zejména interakce a vztahy mezi nimi jsou pro současný i budoucí „chod“ nemovitostí (včetně vzniku a následného fungování dvou případně nově vzniklých nemovitostí) určující. Uvedené je navíc ještě zesíleno věkem žalobce, který byť z pohledu práva plnohodnotný spoluvlastník, je zároveň s pravděpodobností hraničící s jistotou z logiky věci silně ovlivněn postoji a přáními svých rodičů. Takže minimálně po dobu, kdy na ně je a bude odkázán výživnou, nebude prosazovat svou vůli týkající se nakládání s nemovitostmi, byť by třeba byla odlišná od té jejich.

38. Již v řízení před soudem prvního stupně byla zjištěna de facto absolutní absence komunikace mezi zmíněnými osobami a rovněž mezi účastníky samotnými, stejně tak jako vysloveně excesivní chování (hození řetězu od pily otcem žalobce po dědovi žalobce, „uplivávání“ dědem žalobce před tímto), či postoj [jméno FO] a [jméno FO] ve vztahu k nemovitostem odpovídající postoji vlastníků, byť těmito nejsou, a s tím spojený přezíravý postoj k žalobci jako aktuálnímu spoluvlastníku. Rovněž bylo nepochybně zjištěno, že právě pro konfliktní vztahy v nemovitostech se z nich žalobce a jeho rodiče odstěhovali, opětovně v nich začali bydlet až v průběhu tohoto soudního řízení.

39. Do odvolacího řízení oba účastníci shodně „vstupovali“ s tím, že brojili proti prodeji nemovitostí, přičemž jejich argumentaci nelze než hodnotit jako vnitřně rozpornou, což trvalo po celou dobu odvolacího řízení. Na jednu stranu totiž popírali negativní vztahy jako kontraproduktivit k dělení (v případě žalované k rozdělení domu na jednotky), zároveň ale uváděli skutečnosti svědčící pro závěr o velmi negativních vztazích a absenci komunikace. Žalobce totiž mimo jiné sděloval, že konfliktní vztahy v nemovitostech jej negativně ovlivňují jak psychicky, tak i v sociálním vývoji, a že tyto vztahy považuje za nenapravitelné, žalovaná poukazovala na vedení řízení jakožto způsobu „řešení ega“ otce žalobce ve vztahu k jeho otci, tj. dědovi žalobce, na to, že se rodiče žalobce v nemovitostech chovají svévolně aj.

40. Na vztazích všech dotčených osob se po dobu odvolacího řízení nic nezměnilo, byť pro to měly dostatečný časový prostor (kdy odvolací soud ještě zvažoval možnou reálnou dělitelnost nemovitostí). V samém závěru odvolacího řízení však bylo nepochybně zjištěno, že zde není ani vůle či schopnost dohodnout se ani na tak banální záležitosti, jakou je odstranění uskladněného dřeva ze stavby na pozemku st. p. č. [hodnota] a její oprava, úprava či odstranění, a vyvinout pro to potřebnou součinnost. Účastníci se naopak osočovali z tendenčního jednání (žalovaná rodinu žalobce), či avizovali možné soudní spory (rodiče žalobce vůči žalované). Likvidaci porostu v nemovitostech pak řešili rodiče žalobce svévolným založením ohně. Samo užívání domu bylo rovněž shledáno jako problematické – po celou dobu řízení bylo mimo jiné eskalačním prvkem užívání sporné místnosti, přičemž děd žalobce do ní, bez souhlasu žalobce, zamezil jeho rodině přístup. [jméno FO] neshod mezi účastníky a dalšími dotčenými osobami tedy rozhodně nelze označit za běžnou.

41. Nelze přisvědčit ani tomu, že pro reálné dělení nemovitostí postačuje, že vztahy mezi samotnými účastníky nejsou konfliktní. Účastníci proti sobě sice skutečně nevyvíjejí agresivitu, avšak zároveň spolu vůbec nekomunikují, ani se o to nepokouší. Je sice nutno připustit, že žalobce některé záležitosti s ohledem na svůj věk není schopen řešit a rozhodnout, a je tedy pochopitelné, že se této aktivity chápou jeho rodiče. Komunikují ale způsobem, který situaci ještě zhoršuje. I tím je podporován závěr, že v současnosti je pro určení dalšího osudu nemovitostí stěžejní, jak se chovají i tyto osoby, byť nejsou spoluvlastníky.

42. Ve výsledku má odvolací soud za to, že i když by shora nastíněným reálným dělením domu a pozemků vznikly dvě nové nemovitosti (a tedy, jak namítal žalobce, každý z účastníků by „měl své“), není tento způsob vypořádání dobře možný. Nadále by totiž zůstala společnou dělící zeď, budovy by byly konstrukčně provázány. Účastníci (a v tomto konkrétním případě i rodiče a prarodiče žalobce) by tedy museli i v budoucnu řešit s tím související záležitosti jako je údržba a opravy, což by vyžadovalo jejich součinnost a rovněž respektování názorů a práv toho druhého. A toho není nikdo z nich dlouhodobě ochoten či schopen, případně obojí. Vzhledem k dlouhodobě vysoce konfliktním vztahům mezi všemi dotčenými osobami pak lze důvodně předpokládat vznik dalších sporů. Ze všech těchto důvodů tedy není rozdělení domu na dvě budovy „dobře možné“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na tomto závěru nemění nic ani to, že neshody účastníků nebyly dosud řešeny v [podezřelý výraz] či přestupkovém řízení.

43. V projednávané věci nepřichází v úvahu ani rozdělení domu na jednotky, a to z týchž důvodů, jaké jsou podrobně rozebrané shora. Uvedené důvody jsou podle názoru odvolacího soudu pro tento způsob vypořádání ještě zesíleny tím, že v domě by musely vzniknout i společné prostory. S tím by byla nezbytně spojena potřeba dohody o jejich užívání a opět i o údržbě a opravách. Tím by byly vytvořeny další „třecí“ plochy, které by v kontextu současného stavu naprosto jistě generovaly míru neshod neúnosnou pro nerušené a klidné užívání a bydlení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

44. Jak správně dovodil soud prvního stupně, nelze nemovitosti ani přikázat některému ze spoluvlastníků. Ani jeden z účastníků totiž nedisponuje dostatečnými finančními prostředky (tedy částkou představující současné obvyklé ceny nemovitostí, tj. [částka], což oba výslovně uvedli), takže u nich absentují podmínky pro takový způsob vypořádání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

45. Odvolací soud ve výsledku, stejně jako soud prvního stupně, uzavírá, že jsou dány veškeré podmínky pro vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků postupem podle § 1147, věta druhá, o. z., tj. nařízením jejich prodeje a rozdělením dosaženého výtěžku mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

46. V návaznosti na námitky žalobce je třeba uvést, že věk žalobce a z něho plynoucí potřeba souhlasů opatrovnického soudu s jeho právním jednáním (nakládání s výtěžkem prodeje, nákup jiné nemovitosti) nebrání takovému způsobu vypořádání. Institut spoluvlastnictví a zákonná úprava jeho zrušení a vypořádání stojí na zcela rovných podmínkách pro všechny spoluvlastníky. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pak samozřejmě nezbytné zachovat veškerá procesní práva účastníků, ve vztahu k věku žalobce zejména dbát, aby s nimi byl seznámen přiměřeně svému věku a byly vytvořeny podmínky, aby mohl tato svá práva prosazovat a hájit. Vše uvedené bylo v nyní probíhající věci naplněno. Žalobce byl řádně zastoupen advokátem, stejně tak mu byla odvolacím soudem věc sama i veškeré její konsekvence způsobem odpovídajícím jeho věku vysvětleny a tento sdělil, že jim rozumí. Nad rámec uvedeného nelze již věk žalobce (ostatně zde se již blížící plné svéprávnosti) vzít více v úvahu. I při prodeji nemovitostí se mu dostane výtěžku odpovídajícího jeho podílu, přičemž existují procesní nástroje, jak tento výtěžek buď využít např. pro zajištění nájemního bydlení pro žalobce, anebo pro tvorbu značných úspor pro budoucí pořízení vlastního bydlení.

47. Odvolací soud konečně pro úplnost uvádí, že ani žalovanou namítané dlouholeté vztahy k nemovitostem nejsou skutečností způsobilou zvrátit závěr o způsobu vypořádání spoluvlastnictví v této věci. V případě zrušení spoluvlastnictví je nezbytné provést i jeho vypořádání. Pakliže to nelze učinit rozdělením společné věci či jejím přikázáním některému ze spoluvlastníků, musí soud přistoupit ke třetímu zákonem stanovenému způsobu. A zde již nehrají parametry jako jsou rodinné nebo citové vazby, péče o společnou věc, dosavadní způsob jejího užívání či předpokládaný budoucí způsob využití aj. roli.

48. Ze všech shora uvedených důvodů potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně nákladových výroků, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

49. Odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Postupoval podle základního principu vysloveného ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupného na www.nalus.usoud.cz), tj. že je v řízení typu iudicium duplex třeba aplikovat postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž nebyly shledány důvody pro odchýlení se od této zásady.

50. Rozsah úspěchu a neúspěchu účastníků (který je nutno vzhledem ke shora uvedenému třeba považovat za shodný, viz odstavec 49. odůvodnění) se následně musí odrazit i ve způsobu rozhodování o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady zaplacené na znalečné pro znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z rozpočtových prostředků činí celkem [částka], z toho na každou ze stran sporu připadá jejich polovina, tj. [částka].

51. Lhůta k plnění ve výroku III. byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.

Poučení