28 Co 261/2025 - 857

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Jaroslavy Homolové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadených výrocích II., VI. a v části napadeného výroku IV. tak, že a) žalobci a žalované se přikazuje rovným dílem dluh ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] uzavřené s [právnická osoba]., dne [datum] ve výši [částka] s příslušenstvím a dluh ze smlouvy o kontokorentu č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] ve výši [částka], b) žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání podílů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, v napadených výrocích I. a III., v části napadeného výroku IV., jíž byl zamítnut návrh na vypořádání vnosu ve výši [částka] na úhradu splátek dluhu ze smlouvy o kontokorentu č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] a v části, jíž byl zamítnut návrh na vypořádání návrh žalobce na vypořádání vnosu ve výši [částka] na úhradu splátek dluhu ze smlouvy o úvěru č. 01012744R s [právnická osoba]. dne [datum], a v části výroku V., týkající se vypořádání investic obchodovatelných na burze, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Okresní soud [adresa]-východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem nařídil prodej jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byt, umístěné v budově č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s podílem ve výši 5594/80385 na společných částech domu a na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem (výrok I.), žalobci a žalované přikázal rovným dílem dluh z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum], ve výši [částka] s příslušenstvím (výrok II.), do vlastnictví žalobce přikázal zůstatek na účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., ve výši [částka], zůstatek na účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., ve výši [částka], do vlastnictví žalobkyně přikázal zůstatek na účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., ve výši [částka] a zůstatek na účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., ve výši [částka] (výrok III.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vypořádání dluhu ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] a splátek tohoto dluhu po zániku společného jmění manželů, dluhu ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené s [právnická osoba]., dne [datum] a splátek tohoto dluhu po zániku společného jmění manželů, splátek dluhu ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] po zániku společného jmění manželů, a části splátky hypotečního úvěru účastníků za květen 2024 (výrok IV.), zamítl vzájemnou žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání dvou úvěrů od [právnická osoba]., se zůstatkem ke dni zániku manželství cca [částka] a cca [částka], investic obchodovatelných na burze a položek označených žalovanou v podání ze dne [datum] (výrok V.), uložil žalované zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok VI.) a nakonec rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno dne [datum]. Bytovou jednotku č. 1466/10, umístěnou v budově č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. st. 633/4 s podílem ve výši 5594/80385 na společných částech domu a na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] (dále jen „byt“), která je předmětem vypořádání, nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] uzavřeli účastníci s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v níž se banka zavázala poskytnou úvěr do výše [částka] za účelem financování bytu. V průběhu roku 2017 uzavřel žalobce několik smluv, jejichž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to dne [datum] na částku [částka] (č. [hodnota]), dne [datum] kontokorent do výše [částka] (č. [hodnota]), dne [datum] na částku [částka] (č. [Anonymizováno]) a dne [datum] na částku [částka] (č. [hodnota]). Žalobce poukázal žalované dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaná měla do [datum] [Anonymizováno] oprávnění v oboru velkoobchod a maloobchod a dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku [částka] (č. [hodnota]). Dne [datum] uzavřela s manželi Procházkovými smlouvu o zápůjčce částky [částka]. Soud prvního stupně dále uvedl, že dne [datum] účastníci prodali pozemek v katastrálním území [adresa] a jako výtěžek z prodeje obdrželi částku [částka]. Žalobce dne [datum] poukázal na účet žalované částku [částka] za účelem úhrady dluhu žalované vůči manželům Procházkovým. Žalobce v průběhu září 2020 až srpna 2021 investoval u společnosti NessFx – FXNET Limited částku [částka], přičemž výsledkem investice byla ztráta [částka]. Dále žalobce podle soudu prvního stupně provedl další blíže nezjištěné investice u společnosti vystupující pod obchodní značkou grandefex. Oba účastníci za trvání manželství uzavřeli další úvěrové smlouvy.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pokud jde o vypořádání společného jmění účastníků, otázku rozsahu společného jmění účastníků podle § 709 a § 710 o. z.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že součástí společného jmění účastníků jsou nemovité věci v katastrálním území [adresa], neboť byly nabyty za trvání manželství účastníků. Pokud jde o jejich vypořádání, soud prvního stupně vyšel z toho, že společné jmění manželů lze obecně vypořádat stejnými způsoby jako podílové spoluvlastnictví. Přikázání nemovitých věcí jednomu z účastníků nebylo v daném případě na místě, když ani jeden z účastníků neměl o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví zájem. Soud prvního stupně v této souvislosti připomněl, že při jednání dne [datum] účastníci shodně navrhli, aby byly nemovité věci zpeněženy a výtěžek po doplacení hypotečního úvěru rozdělen mezi účastníky. Soud prvního stupně zvažoval i další způsoby vypořádání a uzavřel, že společné jmění účastníků v případě nemovitých věcí nelze vypořádat tak že by nemovité věci byly přikázány do spoluvlastnictví účastníků, neboť žalobce se založením podílového spoluvlastnictví zásadně nesouhlasil a z provedeného dokazování a průběhu řízení je podle soudu prvního stupně patrné, že vzájemné vztahy účastníků jsou natolik rozvráceny, že nelze předpokládat rozumnou společnou správu při existenci podílového spoluvlastnictví. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že je namístě vypořádat nemovité věci nařízením jejich prodeje ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku prodeje mezi účastníky rovným dílem. Pokud jde o dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s [právnická osoba]., soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přikázal předmětný dluh oběma účastníkům k úhradě rovným dílem a současně uvedl, že nebyly shledány výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z manželů či v jiném poměru, resp. takové skutečnosti ani nebyly účastníky tvrzeny. Zůstatky na účtech soud prvního stupně přikázal tomu z účastníků, na jehož jméno byl účet veden, a zohlednil jejich výši ke dni zániku manželství účastníků.

5. Žalobce učinil předmětem vypořádání dluh ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] a dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum]. Současně se domáhal vypořádání splátek těchto úvěrů a splátek půjčky č. [hodnota] po rozvodu manželství a jedné splátky hypotečního úvěru za květen 2024. Žalobce k tomu uvedl, že žalované po čerpání předmětných úvěrů zaslal na účet částky přesahující ve svém souhrnu [částka], takže žalovaná nepochybně věděla o úvěrech, respektive s nimi souhlasila. Soud prvního stupně při posuzování tohoto nároku uvedl, že k tomu, aby se dluh stal součástí společného jmění manželů, je třeba souhlasu obou manželů s převzetím dluhu, přičemž tento souhlas může být udělen předem nebo při vlastním právním jednání, nemůže však být následný. V daném případě došlo k převzetí všech dluhů za trvání manželství, smlouvy uzavíral pouze žalobce. Ten podle soudu prvního stupně přes poučení neprokázal, že předmětné dluhy převzal v rámci obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, pouze poukazoval na to, že poté, co úvěr obdržel, odeslal žalované čerpané prostředky na její účet. Tuto argumentaci soud prvního stupně nepovažoval za dostatečnou, proto uzavřel, že se dluhy nestaly součástí společného jmění manželů. Soud prvního stupně neshledal ani důvod pro vypořádání části splátky hypotečního úvěru za květen 2024, neboť bylo zohledněno, že žalovaná proti této pohledávce započetla svou pohledávku.

6. Dále se soud prvního stupně zabýval návrhy žalované, která žádala, aby byl vypořádán „úvěr od RB, a.s., se zůstatkem ke dni zániku manželství cca [částka]“ a „úvěr od RB, a.s., se zůstatkem ke dni zániku manželství cca [částka]“. Soud prvního stupně uvedl, že tomuto požadavku žalované nebylo možné vyhovět, neboť přes poučení soudu dluhy řádně neidentifikovala. Pokud uplatnila další požadavky na vypořádání, stalo se tak až v podání ze dne [datum], tedy poté, co nastaly účinky koncentrace řízení; poučení o koncentraci řízení se účastníkům dostalo při jednání soudu prvního stupně dne [datum]. K návrhu žalované, aby byly vypořádány investice obchodovatelné na burze (zlato, stříbro apod.) ze společných prostředků v minimální výši [částka], soud prvního stupně uvedl, že žalobce v období od [datum] do [datum] sice investoval prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku téměř [částka], ke dni [datum] však byl na účtu žalobce nulový zůstatek. Soud prvního stupně připomněl, že podmínkou vypořádání věcí v řízení o vypořádání společného jmění manželů je to, že v době rozhodnutí soudu existují a v době zániku společného jmění tvořily jeho součást. V tomto případě ke dni rozhodnutí soudu nebyla zjištěna žádná aktiva, která by bylo možné vypořádat, proto vzájemnou žalobu i v této části zamítl. Dále soud prvního stupně při vypořádání zohlednil, že žalovaná použila část výtěžku z prodeje nemovitých věcí, které byly součástí společného jmění účastníků, na úhradu svého výlučného závazku ve výši [částka] vůči manželům Procházkovým, proto bylo třeba, aby do ochuzeného společného jmění nahradila, co z něj ušlo. Při výpočtu vypořádacího podílu soud prvního stupně vyšel z výše zůstatků na účtech žalobce a žalované v celkové výši [částka] a dále z částky [částka], a takto zjištěnou hodnotu použil za základ pro vyčíslení podílu obou z účastníků. Hodnotu nemovitých věcí soud prvního stupně nezjišťoval, neboť nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s rozdělením jejího výtěžku. Vzhledem k tomu, že neshledal žádný důvod pro odklon od rovnosti podílů, měla se každému z účastníků dostat z hodnoty společného jmění částka [částka]. Při zohlednění aktiv, která byla přikázána každému z účastníků, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Lhůtu ke splnění této povinnosti soud první stupně stanovil v délce tří měsíců, neboť přihlédl k tomu, že žalovaná splácí další závazky a ekonomický dopad nesplněného závazku na žalobce jako věřitele nebude zásadní.

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s odkazem na rozhodování Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve sporech majících povahu tzv. iudicium duplex. Současně konstatoval, že neshledal žádné zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly jiný postup, a proto uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci.

9. Žalobce brojil proti výrokům IV. a VI. rozsudku a namítal, že soud prvního stupně pochybil ve svém hodnocení, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci souhlasu žalované s převzetím všech dluhů. Pro souhlas s převzetím dluhů není podle žalobce zákonem stanovena žádná forma, souhlas může být udělen i neformálně či konkludentně, jako v tomto případě. Sama žalovaná navíc dluhy za součást společného jmění označila, finanční prostředky z obou úvěrů přijala bez výhrad na svůj účet, přičemž s ohledem na finanční situaci rodiny si musela být vzhledem k výši částek vědoma, že se nejedná o běžný příspěvek manžela na chod rodiny, ale o půjčené peníze. Žalobce zdůraznil, že žalovaná ani v řízení svůj souhlas nepopřela a neuvedla, že o dluzích nic nevěděla, pouze namítala, že nevidí důvod, proč by tyto dluhy měla hradit. Z uvedeného důvodu žádal, aby odvolací soud tuto skutečnost zohlednil a rozsudek soudu prvního stupně změnil.

10. Žalovaná výslovně napadla svým odvoláním výroky I. a VI. rozsudku, podle obsahu odvolání také část výroku V. týkající se vypořádání „investic obchodovatelných na burze“. V první řadě nesouhlasila se způsobem vypořádání bytové jednotky účastníků a uvedla, že požaduje byt ponechat [právnická osoba], navrhla uzavřít darovací smlouvu ve prospěch obou synů, kteří by byt nabyli rovným dílem s tím, že hypoteční úvěr by nadále spláceli žalobce a žalovaná. Konstatovala, že děti nemají jinou možnost bydlení a placení nájmu není ekonomické, pokud mohou bydlet ve vlastním. Prodej ve veřejné dražbě považuje žalovaná za nejméně vhodný způsob řešení a nesouhlasí s ním. Žalovaná dále namítala, že díky její rodině nabyli spolu s žalobcem pozemek, který následně prodali za [částka], rodiče žalobce ničím nepřispěli. Žalovaná tvrdila, že ze získané kupní ceny obdržela [částka], žalobce [částka], [částka] byla provize pro realitní kancelář. Závazek vůči manželům Procházkovým zaplatila s vědomím a souhlasem žalobce, ten naopak bez jejího souhlasu a vědomí investoval zbývající část prostředků na burzách, kde o tyto finanční prostředky přišel, proto by měl tuto částku vrátit zpět rodině. Podle žalované žalobce vybral před rozvodem manželství finanční prostředky ze svých účtů nebo účty zrušil, důkazem toho je nabytí dvou automobilů ihned po rozvodu manželství v hodnotě přes [částka] a další výdaje, celkem ve výši [částka], ačkoli z jeho příjmů takové finanční prostředky pocházet nemohou.

11. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně souhlasila s tím, že byt bude prodán v dražbě a svůj postoj změnila až po uplynutí lhůty ke koncentraci. Žalobce s tím, že by byt byl darován dětem účastníků, nesouhlasí, takový způsob vypořádání není podle žalobce ani možný. Sám žádný jiný majetek větší hodnoty nevlastní. K dalším námitkám žalované uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že z prodeje pozemku zaslal žalované na účet nejméně [částka]. Pokud jde o investice na burze, poukázal na to, že žalovaná o nich podle jeho přesvědčení věděla, protože je sama v žalobě zmiňovala, a byla informována žalobcem, že byly znehodnoceny a mají nulovou hodnotu. Okolnosti týkající se nabývání majetku žalobcem po rozvodu manželství považuje žalobce za nerozhodné, přesto uvedl, že se jedná pouze o smyšlená tvrzení žalované.

12. Žalovaná v reakci na odvolání žalovaného zopakovala, že požaduje po žalobci náhradu za investice na burze, které učinil bez vědomí členů rodiny a na úkor její i společných dětí. Dále uvedla, že požaduje po žalobci [částka] z titulu neplaceného výživného na děti za dobu, kdy byl žalobce veden na úřadu práce, a částku [částka], jíž by se žalobce podílel na leasingových splátkách za vozidlo Hyundai, které žalovaná platila sama po dobu čtyř let za trvání manželství. Pokud jde o platbu manželům Procházkovým, uvedla, že tak učinila se souhlasem žalobce. Zopakovala, že peníze z prodeje pozemku byly rozděleny nerovnoměrně, žalobci zůstala částka o [částka] větší a užil ji pro své investiční účely. Konstatovala, že žalobce o všech jejích půjčkách věděl a schválil je, po celou dobu podnikání jí připravoval podklady pro účetní, psal smlouvy a vystavoval faktury. Žalovaná měla za to, že po celou dobu manželství si žalobce ponechával peníze pro sebe, pro svůj nový život, krátce po rozvodu si pořídil dvě nová auta a financoval svatbu. Odvolací soud by podle žalované měl rozhodnout spor i v zájmu dětí účastníků, které nejsou zajištěny a prodejem bytové jednotky by se dostaly do sociálně tíživé situace.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce i žalované je částečně důvodné.

14. Podle § 206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Podle odst. 2 téhož ustanovení bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky. Podle odst. 3 právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.

15. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

16. Rozsudek o vypořádání společného jmění manželů přezkoumá odvolací soud v celém rozsahu bez ohledu na vymezení předmětu odvolacího řízení odvolatelem, ledaže by odvolatel brojil jen proti lhůtě k plnění nebo proti výroku o náhradě nákladů řízení. To znamená, že v případě rozsudku o vypořádání společného jmění manželů se nelze odvolat jen proti některým výrokům o přikázání věcí ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví některého z účastníků nebo jen proti výroku o zaplacení vypořádacího podílu, aniž by se předmětem odvolacího řízení staly všechny výroky rozsudku okresního soudu, jimiž došlo k vypořádání.

17. Ačkoliv tedy žalobce napadl výslovně pouze výroky IV. a VI. a žalovaná pouze výroky I. a VI. rozsudku a podle obsahu odvolání též výrok V. v části týkající se „investic obchodovatelných na burze“, tím, že byl napaden výrok o povinnosti žalované zaplatit na vypořádání částku [částka], byly napadeny i výroky o tom, co mají účastníci ze společného jmění nabýt při jeho vypořádání (tedy i výroky I. až III. rozsudku). V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dostupné stejně jako dále v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), který uvedl, že výrok o tom, co má nabýt jeden z bývalých manželů ze společného jmění manželů při jeho vypořádání, a výrok o pohledávce, kterou má na základě tohoto nabytí zaplatit na vypořádacím podílu druhému z bývalých manželů, jsou spjaté výroky, jeden z nich bez druhého ztrácí smysl a nemohou samostatně nabýt právní moci.

18. Uvedené však neplatí pro část výroku IV. rozsudku, jíž byl zamítnut návrh na vypořádání splátky hypotečního úvěru za květen 2024 a pro část výroku V. rozsudku, kterým byla zamítnuta vzájemná žaloba, jíž se žalovaná domáhala vypořádání úvěrů od [právnická osoba]., se zůstatky ke dni zániku manželství cca [částka] a [částka] a položek označených v podání žalované dne [datum]. V tomto rozsahu nebyly uvedené výroky odvoláním napadeny, nebyly tedy odvolacím soudem věcně přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

19. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a pro stručnost na něj odkazuje, stejně tak jako ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení, přičemž zopakoval a doplnil podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dokazování výpisy z účtu žalobce a žalované, z nichž učinil následující zjištění:

20. Z bankovní aplikace žalobce odvolací soud zjistil, že zůstatek hypotečního úvěru ke dni [datum] činil [částka].

21. Z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. odvolací soud zjistil, že za období od září 2024 do listopadu 2025 hradil žalobce pravidelné měsíční splátky kontokorentního úvěru společně s poplatkem za pojištění úvěru a pojištění vyčerpané částky ke kontokorentu. Za období od ledna 2025 do května 2025 uhradil celkem [částka]. Z výpisů z tohoto účtu žalobce již provedených k důkazu v řízení před soudem prvního stupně bylo dále zjištěno, že za období od dubna 2023 do prosince 2024 žalobce uhradil splátky v celkové výši [částka].

22. Z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., odvolací soud zjistil, že žalobce uhradil na úvěr č. 010127446R za období od ledna 2025 do listopadu 2025 částku [částka] (a úvěr byl tímto doplacen). Z důkazů již provedených v řízení před soudem prvního stupně bylo dále zjištěno, že za období od května 2023 do prosince 2024 žalobce uhradil splátky v celkové výši [částka] (20 splátek po [částka]).

23. Z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., za období od listopadu 2017 do dubna 2023 odvolací soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil [částka]. Z účtu byly placeny běžné platby za nákup potravin, potřeb pro domácnost, platby za obědy dětí apod., byla z něj vybírána hotovost prostřednictvím bankomatu, byla na něj vyplácena mzda žalobce, byly na něj převáděny finanční prostředky z jiných účtů žalobce a žalované, byly převáděny finanční prostředky na jiné účty žalobce i na účty žalované, byly na něj čerpány prostředky z úvěrů a byly z něj činěny jejich splátky. Dne [datum] byla na účet připsána částka [částka], poskytnutá za základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], tentýž den byla převedena částka [částka] na účet č. [č. účtu] (účet žalované). Dne [datum] byla na účet připsána částka [částka] od společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno], téhož dne byla převedena částka [částka] a [částka] na účet žalované č. [č. účtu], dne [datum] částka [částka] na účet žalované č. [č. účtu] a dne [datum] částka [částka] na účet č. [č. účtu]. Z účtu byly rovněž činěny platby na účet společnosti NessFx - FXNET Limited, např. dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], přičemž v souvislosti s těmito platbami došlo k čerpání úvěru na účtu.

24. Z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] od ledna 2018 do dubna 2023 odvolací soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil -[částka], úvěr byl pravidelně splácen měsíčními splátkami ve výši [částka] a k [datum] činil zůstatek na účtu -[částka].

25. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že závazek ze smlouvy č. [hodnota] byl splacen dne [datum] z běžného účtu žalobce částkou [částka] a že kontokorent ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], který je veden na běžném účtu žalobce č. [č. účtu], je aktivní a byl čerpán rovněž v období po [datum]. Ke dni rozvodu manželství byl kontokorent čerpán ve výši [částka].

26. Z výpisu z účtu žalobce č. [č. účtu] za období od května 2017 do dubna 2023 odvolací soud zjistil, že žalobce čerpal dne [datum] úvěr ve výši [částka] a dne [datum] odeslal částku [částka] na účet č. [č. účtu] (účet žalované). Dále převedl na účet žalované č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka]. Platby byly na účet žalobce naopak zasílány i z účtu žalované, např. [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka].

27. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za období od října 2017 do dubna 2023 odvolací soud zjistil, že z účtu byly placeny běžné výdaje, nákupy léků, pohonných hmot apod., současně sloužil pro potřeby podnikání žalované (nákup zboží). Dne [datum] byla na účet žalované připsána částka [částka] od žalobce a současně další částka [částka] z úvěru, který uzavřela žalovaná, a tyto částky byly žalovanou použity hned následující den k několika různým platbám, včetně nákupu zboží. Další platba od žalobce byla připsána dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka]. Dne [datum] byly na účet žalované připsány od žalobce platby ve výši [částka] a [částka], dne [datum] platba [částka] a dne [datum] byla z účtu v hotovosti vybrána částka [částka].

28. Podle § 709 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

29. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

30. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

31. Odvolací soud v první řadě konstatuje, že neshledal žádný důvod postupovat při vypořádání společného jmění účastníků, pokud jde o vypořádání bytu, zůstatku na účtech účastníků a společného hypotečního úvěru jinak, než jak učinil soud prvního stupně (v případě hypotečního úvěru pouze odvolací soud zohlednil jeho aktuální výši v době rozhodování odvolacího soudu). Soud prvního stupně nepochybil, pokud nařídil prodej nemovité věci účastníků v dražbě za situace, kdy žádný z účastníků nežádal její přikázání. Žalovanou preferovaný způsob vypořádání, kdy by byt byl převeden dětem účastníků, občanský zákoník neumožňuje; obecně lze nemovitou věc při vypořádání rozdělit (což v tomto případě s ohledem na její velikost a charakter nepřicházelo v úvahu), přikázat některému z účastníků nebo nařídit její prodej ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, rozhodovací praxe obecně připouští možnost vypořádat společné jmění manželů i přikázáním věci do podílového spoluvlastnictví bývalých manželů, jedná se však o zcela výjimečné situace, a k takovému postupu v projednávané věci ani odvolací soud neshledal žádný důvod.

32. Shodně jako soud prvního stupně také odvolací soud nahlížel na otázku vypořádání finančních prostředků, které žalovaná použila na úhradu svého dluhu vůči manželům Procházkovým, při vypořádání však vycházel z toho, že žalobce požadoval vypořádat vnos ve výši [částka], jak uvedl ve svém podání ze dne [datum] i při jednání před soudem prvního stupně. Pokud žalovaná namítala, že platbu dluhu vůči manželům Procházkovým ze společných prostředků učinila se souhlasem žalobce, nemá to na řešení vliv, neboť se jednalo o použití prostředků společného jmění na úhradu výlučného dluhu žalované, žalovaná netvrdila, že by se účastníci dohodli na tom, že takové plnění nebude v budoucnu nijak zohledněno, a podle odvolacího soudu je tak namístě, aby žalovaná nahradila, o co bylo společné jmění účastníků ochuzeno.

33. Dále se odvolací soud s ohledem na odvolací námitky žalobce zabýval návrhem na vypořádání dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. a ze smlouvy o úvěru č. 01012744R uzavřené s [právnická osoba]., splátek těchto úvěrů po rozvodu manželství a splátek dluhu ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. Z důkazů provedených již soudem prvního stupně vyplynulo, že smlouva o půjčce č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] pouze s žalobcem, čerpání částky [částka] bylo provedeno jednorázově na účet žalobce č. [č. účtu], dne [datum] převedl žalobce částku [částka] na účet žalované. Smlouva o kontokorentním úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] pouze s žalobcem, kontokorent byl veden k účtu č. [hodnota]. Smlouva o úvěru č. 10127446R byla uzavřena [datum] rovněž pouze s žalobcem, peněžní prostředky ve výši [částka] byly převedeny na účet žalobce č. [č. účtu] a tentýž den byla žalobcem částka [částka] převedena na účet žalované.

34. Obecně platí, že dluhy, který převzal jeden nebo oba manželé za trvání manželství, jsou součástí společného jmění manželů. Výjimkou jsou dluhy, které byly převzaty jen jedním z manželů bez souhlasu druhého, ledaže by šlo o dluh vzniklý při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Lze přisvědčit argumentaci žalobce, že zákon nevyžaduje pro souhlas s převzetím dluhu speciální formu a že souhlas může být učiněn i neformálně. V tomto případě z provedených důkazů, ale i z tvrzení žalované samotné, odvolací soud uzavřel, že žalovaná s převzetím shora uvedených dluhů žalobcem souhlasila. Z výpisů z účtu je zřejmé, že převážná část finančních prostředků byla bezprostředně po jejich čerpání žalobcem převedena na účty žalované, která s nimi dále hospodařila, žalovaná proti tomuto postupu v době čerpání finančních prostředků (ale ani později) nebrojila, sama uvedla, že předpokládala, že se jedná o finanční prostředky, které jí žalobce poskytl pro potřeby rodiny, že se tak domluvili, protože peníze potřebovala, a nelze odhlížet ani od toho, že i v průběhu řízení o vypořádání společného jmění je žalovaná jako společné dluhy označovala, nechtěla se pouze podílet na jejich úhradě s odůvodněním, že za trvání manželství čerpali úvěry oba manželé a každý splácel ten, k němuž uzavřel příslušnou smlouvu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud hodnotil shora uvedené závazky jako společné, bylo třeba je také vypořádat, a to včetně uplatněných splátek, které žalobce provedl po rozvodu manželství.

35. Dluh ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené s [právnická osoba]. byl ke dni rozhodování odvolacího soudu splacen, odvolací soud proto vypořádal pouze splátky, které na jeho splacení žalobce vynaložil; za dobu od rozvodu manželství do uhrazení dluhu v listopadu 2025 zaplatil žalobce splátky v celkové výši [částka]. Rozdíl mezi požadovanou a uhrazenou výší splátek činí [částka] a soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh v tomto rozsahu zamítl.

36. Nesplacený zůstal závazek ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. Jak správně uvedl již soud prvního stupně, společné dluhy je třeba v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázat oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Ani odvolací soud nedospěl k závěru, že by zde byla taková výjimečná okolnost, pro kterou by se měl od obecného pravidla odchýlit, proto i tento dluh přikázal k úhradě oběma účastníkům. Vzhledem ke zjištění, že kontokorent byl čerpán a splácen i v době po rozvodu manželství, má odvolací soud za to, že je třeba vypořádat tento dluh pouze ve výši [částka], což je zůstatek úvěru, který zde byl ke dni rozvodu manželství účastníků. Současně má odvolací soud za to, že spravedlivému uspořádání věci odpovídá v tomto případě přikázat oběma účastníkům ke společné úhradě pouze jistinu dluhu, neboť žalovaná nemůže způsob čerpání a splácení nového dluhu nijak ovlivnit a povinnost platit úroky a poplatky stíhá účastníky nejen v souvislosti s původním dluhem, ale i s novým čerpáním kontokorentu. Pokud jde o splátky na tento závazek, žalobce požadoval vypořádat splátky za období od dubna 2023 do května 2025, celkem ve výši [částka]. S ohledem na čerpání kontokorentu i za dobu po rozvodu manželství nebylo možné konkrétně vyčíslit, jaká část z takto provedených splátek byla užita na splacení kontokorentu čerpaného za dobu trvání manželství účastníků, a současně nebylo možné přiznat požadovanou částku právě s ohledem na další čerpání kontokorentu a splácení zčásti již výlučného dluhu žalobce jako celek. Odvolací soud proto s přihlédnutím k tomu, že limit kontokorentu činí [částka], ke dni rozvodu manželství byl vyčerpán do výše [částka] a v následujícím období byl čerpán pouze ve zbývajícím rozsahu (cca 10 % z limitu), dospěl k závěru, že částku splátek tohoto úvěru je nutné s ohledem na uvedené ponížit o 10 % a při vypořádání zohlednit pouze [částka]. Rozdíl mezi požadovanou a přiznanou výší uhrazených splátek činí [částka] a v tomto rozsahu soud prvního stupně nárok žalobce správně zamítl.

37. Žalobce nakonec požadoval zohlednit také splátky, které provedl po rozvodu manželství na úhradu dluhu ze smlouvy o půjčce č. [hodnota]. V řízení bylo prokázáno, že ke dni rozvodu manželství účastníků činil zůstatek dluhu z uvedené smlouvy [částka], žalobce současně prokázal, že dluh byl ke dni [datum] zaplacen z jeho běžného účtu mimořádnou splátkou ve výši [částka]. Žalovaná netvrdila, že by uvedený dluh splácela. S ohledem na uvedené proto odvolací soud uzavřel, že je třeba při vypořádání společného jmění účastníků zohlednit i uvedenou částku [částka].

38. Pokud se manželé nebo bývalí manželé nedohodnou jinak, nebo pokud se neuplatní § 741 o. z. (fikce vypořádání), platí při vypořádání, že podíly obou manželů jsou stejné. Dále platí, že soud může při vypořádání společného jmění rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), takový postup však musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Disparita se může vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich, určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu.

39. Soud prvního stupně správně zamítl požadavek žalované na vypořádání investic, které žalobce učinil prostřednictvím investičních platforem, neboť na investičním účtu žalobce nebyla ke dni rozhodování soudu žádná aktiva, která by bylo možné vypořádat. S ohledem na uvedené a na námitky, které v řízení uplatnila žalovaná, se však odvolací soud zabýval tím, zda tato skutečnost nemůže představovat důvod pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání. Vzal totiž v úvahu, že žalobce po dobu trvání manželství opakovaně investoval finanční prostředky ve značné výši (v porovnání s celkovou majetkovou situací rodiny, přičemž z provedených důkazů i z tvrzení účastníků je zřejmé, že rodina opakovaně čerpala úvěry a půjčky, ať už za účelem pořízení bydlení, k financování podnikatelských aktivit nebo pro běžné potřeby rodiny) prostřednictvím platforem, u nichž Česká národní banka upozorňovala veřejnost, že společnosti, které je provozují, nemají povolení k poskytování investičních služeb ani jiných finančních služeb v České republice a že případná investice není ze zákona pojištěna ani jinak chráněna. Současně nebylo možné přehlédnout, že žalobce činil investice prostřednictvím investičních platforem nejen pokud měl na účtu dostatek disponibilních prostředků, ale i v době, kdy dostatek finančních prostředků na účtu neměl a čerpal úvěr. Žalovaná zřejmě v obecné rovině o tom, že žalobce investuje společné prostředky účastníků, věděla, což v řízení připustila, nebylo jí však známo, v jakém objemu žalobce za tímto účelem finanční prostředky používá; jen z toho nelze dovodit, že s rizikovými investicemi souhlasila a bez dalšího je akceptovala. Odvolací soud si je vědom, že investice jsou vždy spojeny s určitou mírou rizika a není vyloučené, že investor o své prostředky může přijít, v tomto případě však přihlédl k tomu, že žalobce zvolil způsob investování, před kterým varovala Česká národní banka, které nebylo pojištěno ani nijak chráněno, a přesto opakovaně a dlouhodobě vynakládal za tímto účelem finanční prostředky v nikoli zanedbatelné výši, které nemohly být rodinou účastníků využity jinak, případně zvyšoval úvěrovou zátěž společné domácnosti. Odvolací soud proto považuje za odpovídající spravedlivému uspořádání věci, aby byl vypořádací podíl žalobce o částku odpovídající polovině ztráty ([částka] podle kurzu České národní banky ke dni uzavření účtu) snížen, neboť se žalobce v negativním smyslu zasloužil o snížení masy společného jmění.

40. Pro úplnost je třeba uvést, s ohledem na to, že žalovaná požadovala ve svém odvolání a ve vyjádření k odvolání žalobce, aby jí žalobce uhradil částku [částka] z titulu neplaceného výživného na děti za dobu, kdy byl žalobce veden na úřadu práce od [datum], a částku [částka], jíž by se žalobce podílel na leasingových splátkách za vozidlo Hyundai, že odvolací soud k takovým požadavkům nemohl přihlížet, neboť uplatnění nových nároků je v odvolacím řízení nepřípustné (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Ani odvolací soud neshledal důvody pro to, aby uložil žalobci povinnost vysvětlit, zda a jak investoval žalovanou tvrzené částky do nákupu vozidel a na organizaci svatby, neboť žalovaná v řízení včas neuplatnila požadavek na vypořádání tzv. odklonů, které by žalobce ze společného jmění účastníků učinil.

41. Hodnota aktiv společného jmění manželů, kterou bylo v řízení po zohlednění všech shora uvedených okolností třeba vypořádat, činí celkem [částka] (zůstatky na účtech žalobce a žalované), je třeba zohlednit vnos žalobce na úhradu společných dluhů v celkové výši [částka] a investici ze společného jmění manželů na úhradu výlučného dluhu žalované ve výši 500 000. Žalobci je přikazován majetek v celkové hodnotě [částka], žalované v hodnotě [částka]. Žalovaná by však současně měla žalobci nahradit polovinu z jeho vnosu na úhradu splátek společných úvěrů a polovinu z částky, kterou použila na úhradu svého výlučného dluhu vůči manželům Procházkovým. Při rovnosti podílů by žalovaná měla žalobci na vypořádání uhradit částku [částka]. Odvolací soud však, jak bylo shora uvedeno, dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je třeba vypořádací podíl, který by náležel žalobci snížit o částku, která odpovídá polovině ztráty vzniklé investováním žalobce, tedy o částku [částka]. Při zohlednění disparity podílů je tedy třeba uložit žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání částku [částka].

42. S ohledem na závěry shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v části výroku II., VI. a v části výroku IV. tak, že žalobci a žalované přikázal rovným dílem dluh ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] uzavřené s [právnická osoba]., dne [datum] ve výši [částka] s příslušenstvím a dluh ze smlouvy o kontokorentu č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] ve výši [částka] a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Tato lhůta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody. Současně je nutné uvést, že výrok týkající se přikázání dluhu ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] oběma účastníkům byl měněn pouze ohledně aktuální výše zůstatku tohoto dluhu, nikoli ohledně způsobu či rozsahu jeho vypořádání. Pokud tedy při vyhlášení rozsudku odvolací soud neuvedl ve výroku také příslušenství tohoto dluhu, jednalo se o zjevnou nesprávnost, kterou postupem podle § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení rozsudku odvolací soud napravil, stejně jako opravil zjevně nesprávné (zaměněné) označení výroku IV. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, které byly rozhodnutím odvolacího soudu změněny. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v napadených výrocích I. III., v části napadeného výroku IV., jíž byl zamítnut návrh na vypořádání vnosu ve výši [částka] na úhradu splátek dluhu ze smlouvy o kontokorentu č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. dne [datum] a v části, jíž byl zamítnut návrh žalobce na vypořádání vnosu ve výši [částka] na úhradu splátek dluhu ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] s [právnická osoba]. dne [datum], a v části výroku V., týkající se vypořádání investic obchodovatelných na burze, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

43. Po změně rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech řízení odvolacího. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Zvláštními okolnostmi konkrétního případu mohou být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací.

44. Odvolací soud proto zohlednil povahu řízení a zároveň neshledal žádnou z popsaných specifických okolností (postoj účastníků, kteří se neshodli na rozsahu toho, co má být vypořádáno a na způsobu vypořádání společného jmění manželů, nelze v tomto případě hodnotit jako nezájem o konstruktivní vyřešení věci či jako obstrukční chování). Odvolací soud má tedy za to, že jsou dány důvody pro postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá žádný z účastníků.

Poučení