28 Co 262/2025 - 331

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Jaroslavy Homolové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Odvolání žalované proti výrokům III. a IV. rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., II., V. až IX. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I. rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „napadené rozhodnutí“), o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p.[Anonymizováno][Anonymizováno] (dále i jen „rodinný dům“), a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v obci [adresa], katastrální území [adresa] (dále jen „nemovité věci“). Výrokem II. napadeného rozhodnutí byl nařízen prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna polovina tohoto výtěžku. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví v širším smyslu částku [částka]. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o zamítnutí vzájemné žaloby o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví v širším smyslu co do částky [částka]. Výrokem V. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví v užším smyslu. Výrokem VI. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví v širším smyslu. Výrokem VII. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši [částka]. Výroky VIII. a IX. byla oběma účastníkům uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 50 % z celkové výše těchto nákladů s tím, že jejich konkrétní výše bude specifikována v samostatném usnesení.

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobkyně, která se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem s odůvodněním, že vzhledem k jejich špatnému stavu vyžadujícímu rekonstrukci, špatným vztahům účastníků a absenci dohody, je nutno spoluvlastnictví zrušit a vypořádat rozhodnutím soudu. Navrhovala, aby nemovité věci byly prodány ve veřejné dražbě, případně aby je soud rozdělil v souladu se zápisem v katastru nemovitostí tak, že by pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], přikázal do výlučného vlastnictví žalované, a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalobkyně. Uvedla, že nemovité věci nejsou nikým užívané, nejsou reálně dělitelné na jednotky, jejich cena činí minimálně [částka]. Vůči požadavku žalované na tzv. širší vypořádání namítala započtení poloviny jí zaplacených částek vynaložených na úpravu a sekání trávníku provedeného třetí osobou dne [datum] a dne [datum] ve výši [částka] a [částka].

3. Soud prvního stupně se zabýval i obranou žalované, která požadovala, aby nemovité věci byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví pouze v případě, že soud bude pro účely jejich vypořádání vycházet z obvyklé ceny ve výši [částka]. Pokud by soud dospěl k závěru, že obvyklá cena nemovitých věcí je vyšší než [částka], neměla by o jejich nabytí do vlastnictví zájem. Žalovaná učinila předmětem řízení částku [částka] jako nárok z titulu tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví, tj. náklady vynaložené na nemovité věci ([částka] vyúčtování elektřiny za období od [datum] do [datum], [částka] za období od [datum] do [datum], [částka] za období od [datum] do [datum], [částka] za zálohy na elektřinu od dubna do června 2025, [částka] za vyúčtování plynu za období od [datum] do [datum], [částka] za období od [datum] do [datum], [částka] za období od [datum] do [datum], [částka] za zálohy na plyn za květen až červen 2025). K uplatněným nákladům na sekání trávy uváděla, že souhlasila pouze pro případ, že by se žalobkyně a žalovaná podílely částkou každá ve výši [částka].

4. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaná jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, fakticky se jedná o rodinný dům obklopený zahradou a plynule navazující zahradou větší výměry, na zahradě se nachází pergola a garáž, zahrada slouží k rekreaci. Nemovité věci tvoří jeden funkční celek. Vztahy mezi žalobkyní a žalovanou jsou napjaté, rozdělení rodinného domu na jednotky není možné, rodinný dům prochází rekonstrukcí, není aktuálně obyvatelný ani obývaný. Obvyklá cena nemovitých věcí činí [částka] (dle posudku znalecké kanceláře XP [právnická osoba].), žádná z účastnic svou solventnost ve vztahu k této částce neprokázala. Žalovaná vynaložila finanční prostředky na vyúčtování elektřiny a plynu v celkové výši [částka] a zaplatila zálohy na elektřinu ve výši [částka] a zálohy na plyn ve výši [částka]. Žalobkyně zaplatila náklady spojené s údržbou zahrady, žalovaná však s vynaložením těchto nákladů nesouhlasila.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1140 a § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), konkrétně při řešení otázky způsobu vypořádání postupoval podle § 1144 odst. 1 o. z. a § 1147 o. z., a protože uzavřel, že vzhledem k tomu, že žádný důvod, pro který by nebylo možné spoluvlastnictví zrušit, nebyl ani tvrzen, zabýval se jednotlivými způsoby vypořádání spoluvlastnictví. Dospěl přitom k závěru, že reálné rozdělení nemovitých věcí není pro konfliktní vztahy účastníků možné (neshody týkající se péče o zahradu, žádné investice do chátrajících nemovitých věcí), a že způsob dělení navrhovaný žalobkyní není pro řešení daného sporu vhodný, neboť nemovité věci tvoří jediný funkční celek, a oddělení vlastnického režimu nemovitých věcí by vedlo ke zhoršení možnosti užívání rodinného domu i pozemku tvořícího zahradu. Nadto by i takové rozdělení pravděpodobně vedlo ke vzniku dalších sporů. Jako další v pořadí proto soud prvního stupně uvažoval přikázání nemovitých věcí jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla o jejich přikázání žádný zájem, a žalovaná měla zájem pouze v případě jejich ocenění do částky [částka], jakož i vzhledem k tomu, že obvyklá cena nemovitých věcí byla zjištěna ve výši [částka], nebylo možné tento způsob vypořádání spoluvlastnictví využít. Soudu prvního stupně tudíž nezbylo, než rozhodnout o nařízení prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Při řešení otázky tzv. širšího vypořádání a při řešení otázky započtení jednotlivých nároků postupoval soud prvního stupně podle § 1148 o. z. a § 1982 o. z., přičemž dospěl k závěru, že uplatnila-li žalovaná pohledávku za žalobkyní ve výši jedné poloviny z celkových plateb elektřiny a plynu, nebylo možné jí přiznat platby na zálohy elektřiny a plynu, neboť dosud není postaveno najisto, jaká částka bude dodavateli energií za uskutečněnou spotřebu účastnicím skutečně účtována. Soud prvního stupně tudíž přihlížel pouze k prokázaným platbám. Soud prvního stupně naopak nepřikročil k započtení žalobkyní navrhovaných částek za sekání zahrady a ořez stromů, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná již předem nesouhlasila s vysokou částkou za sekání zahrady s tím, že tyto práce zajistí v roce 2024 sama. Žalobkyně tudíž se svoji procesní obranou nebyla úspěšná. Výpočet pak soud prvního stupně promítl do výroků III. a IV. rozsudku, když žalobkyni zbývá zaplatit žalované na její pohledávku v rámci tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví [částka], a ve zbývající části žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se řízení s povahou iudicii duplicis podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů, neboť na úspěch obou účastníků je třeba pohlížet jako na shodný. Soud prvního stupně přitom v projednávané věci pro jiné rozhodnutí neshledal žádné zvláštní důvody. O náhradě nákladů řízení z titulu uplatněných nároků v tzv. širším smyslu rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci s tím, že úspěch obou účastníků byl v zásadě shodný.

7. Výrokem VII. soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví v širším smyslu ve výši [částka] podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soudní poplatek nebyl po podání návrhu od žalované vybrán.

8. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že každý z účastníků má nahradit jednu polovinu z toho, co bylo v rámci řízení placeno ze státních prostředků, a že celková výše těchto nákladů bude stanovena v samostatném usnesení.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Uvedla, že má za to, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo procesními vadami, neboť nebyl řádně proveden výslech znalce v souvislosti se znaleckým posudkem zpracovaným znaleckou kanceláří XP [právnická osoba]., protože k jednání se dne [datum] dostavila pouze zaměstnankyně znalecké kanceláře [tituly před jménem] Toboříková Pištorová, která se sice na zpracování znaleckého posudku podílela, není ale znalkyní, a neměla proto být jako znalec vyslechnuta. V této souvislosti žalovaná odkázala na řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [incidenční spisová značka], v němž znalecká kancelář [Anonymizováno] [právnická osoba]., rovněž podala písemný znalecký posudek, a v němž výslech zaměstnankyně společnosti z tohoto důvodu proveden nebyl. Soud prvního stupně naopak v rozporu s ustálenou judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) vůbec nevyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jehož znalecký posudek předložila v řízení žalovaná a jehož výslech navrhovala, avšak jeho znalecký posudek zhodnotil negativně a upřednostnil znalecký posudek žalobkyně. Výslech znalce je přitom obligatorní, pokud jsou proti posudku vzneseny námitky (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tento postup se pak projevil i tím, že soud prvního stupně sám zadal znalecké kanceláři XP [právnická osoba]., doplnění znaleckého posudku. Uvedené pak budí pochybnosti zejména z důvodu, že znalecké posudky předložené účastníky řízení se v ocenění nemovitých věcí zcela zásadním způsobem rozcházely a tento rozdíl nebyl v řízení objektivně vysvětlen a odstraněn, přestože oba byly vyhotoveny znalci se správnou aprobací a měly všechny zákonné náležitosti znaleckého posudku. Rozpory přitom měly být odstraněny prostřednictvím konfrontace znalců nebo revizního posudku (obdobně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], čj. [spisová značka]). Je sice pravdou, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se ze [podezřelý výraz] důvodů nedostavil k jednání konanému dne [datum], avšak v červenci 2025 by se jednání účastnit mohl, a to i prostřednictvím videokonference. Žalovaná má proto pochybnost o nezaujatosti věc projednávající soudkyně soudu prvního stupně, neboť postup nalézacího soudu nelze označit za nestranný. Pokud se týká řízení o nároku na širší vypořádání, soud prvního stupně sice uvedl, že nepřiznal žalované nárok na náhradu těch nákladů, které byly uhrazeny ve formě záloh v období od dubna do června 2025 na elektřinu a plyn v souhrnné výši [částka], a že nepřikročil k započtení žalobkyní navrhovaných částek za sekání zahrady a ořez stromů, výsledný výpočet tomu ale neodpovídá, neboť jestliže žalovaná uplatnila nárok na zaplacení [částka] a soud prvního stupně jí nepřiznal částku [částka], pak byla žalovaná úspěšná co do částky [částka]. Přesto jí soud prvního stupně přiznal toliko částku [částka]. Napadený rozsudek tak žalovaná považuje v této části za nepřezkoumatelný. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Podáním ze dne [datum] se k odvolání žalované vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nevyslechl ryze z důvodu jeho [podezřelý výraz] stavu, neboť je mu více než 81 let, ze soudních jednání se opakovaně omlouval, a vznikla tak důvodná pochybnost, zda se bude schopen vůbec někdy k soudnímu jednání dostavit (což ostatně soudu sdělil i sám znalec). To bylo důvodem, pro který znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zodpověděl dotazy soudu prvního stupně písemně. Nepostupoval-li by soud prvního stupně tímto způsobem, bylo by soudní řízení pravděpodobně nehospodárně, nedůvodně a nelegitimně protahováno dodnes. Pokud se týká výslechu zaměstnankyně znalecké kanceláře [Anonymizováno] [právnická osoba]., žalobkyně je přesvědčena o tom, že postup soudu prvního stupně byl správný, a že soud prvního stupně řízení žádnou procesní vadou nezatížil, neboť právnické osoby může podle § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř zastupovat i pověřený zaměstnanec, a [tituly před jménem] Toboříková Pištorová je i spoluautorkou znaleckého posudku, který v rámci svého výslechu řádně a sebevědomě obhájila. Pokud by postup soudu prvního stupně byl shledán nesprávným, lze vadu zhojit opětovným výslechem znalce ze znalecké kanceláře. Znalecký posudek [právnická osoba] je nadto posudkem znalecké kanceláře, svou důkazní vahou tudíž stojící nad posudkem standardního znalce, [tituly před jménem] [jméno FO] nevyjímaje. Žalobkyně dále zdůraznila, že jakkoliv bylo soudní řízení před soudem prvního stupně vedeno po dobu téměř dvou let, žalovaná nebyla schopna soudu doložit svou solventnost, a to ani ve vztahu k nižší částce, jež vyplynula ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. I proto tudíž nebylo možno postupovat jinak než nařízením prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě, jak spoluvlastnictví vypořádal soud prvního stupně. Žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval odvoláním žalované proti výroku III. napadeného rozsudku, jímž bylo žalované částečně vyhověno ohledně nároku z titulu vypořádání v širším smyslu. Za situace, kdy jde o výrok, který nevyzněl v její neprospěch, pak je odvolání nepřípustné ve smyslu § 218 písm. b) o. s. ř., neboť jej podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn. Skutečnost, že žalovaná následně vzala v této části co do výroku III. své odvolání zpět, nemá žádný vliv na postup odvolacího soudu v tom směru, že je na místě v této části odvolání odmítnout, neboť tento procesní postup má přednost před zastavením odvolacího řízení pro částečné zpětvzetí odvolání. V případě výroku IV. přistoupil odvolací soud k odmítnutí odvolání z toho důvodu, že celkový nárok z titulu širšího vypořádání uplatněný žalovanou ve výši [částka] nepřesáhl částku [částka] (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

12. Po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Odvolací soud předně uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně splňuje veškeré požadavky stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř., když soud prvního stupně podrobně vyložil, jaká skutková zjištění učinil, jak je právně posoudil, a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Stejně tak soud prvního stupně uvedl, jaké skutečnosti nemá za prokázané a z jakých důvodů, včetně rozboru důvodů, pro které vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] a naopak nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. O přezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ostatně svědčí i to, že mu žalovaná plně porozuměla a byla schopna proti němu podat odvolání. Pokud tedy žalovaná namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, není tato její námitka důvodnou.

14. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

15. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

16. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

17. Podle § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

18. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud se ztotožňuje i s právními závěry soudu prvního stupně ve světle shora citovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.

19. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí:

20. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. [adresa] výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

21. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

22. Podle § 127 odst. 3 o. s. ř. ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.

23. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

24. V projednávané věci měl soud prvního stupně k dispozici dva znalecké posudky předložené účastníky ohledně obvyklé ceny nemovitých věcí. Žalobkyní předložený znalecký posudek č. [č. účtu] byl zpracován znaleckou kanceláří XP [právnická osoba]., která nemovité věci ocenila ke dni [datum] podle zadání žalobkyně. Nemovité věci nebyly oceněny ve funkčním celku, nýbrž obvyklá cena byla stanovena zvlášť za pozemek parc. č. st. 267, jehož součástí je rodinný dům č. p. 134, a zvlášť za pozemek parc. č. 509/38, který tvoří zahradu k rodinnému domu, jako pozemek určený k individuální výstavbě. Obvyklá cena nemovitých věcí činila celkem [částka], z toho [částka] za pozemek s rodinným domem a [částka] za zahradu jako pozemek stavební.

25. Žalovaná předložila znalecký posudek č. [č. účtu] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí jakožto jednotného funkčního ke dni [datum] ve výši [částka]. Pro odhad obvyklé ceny použil 6 prodejů realizovaných v roce 2017 (1 prodej), v roce 2018 (1 prodej), v roce 2020 (1 prodej) a v roce 2021 (3 prodeje). Znalec vzhledem ke svému [podezřelý výraz] stavu ke svému znaleckému posudku písemně mimo jiné doplnil, že nemovité věci tvoří jednotný funkční celek, ačkoli by při ocenění pozemků každého jednotlivě byly ceny srovnatelné.

26. Lze souhlasit s žalovanou, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný, jakož i dále uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

27. V poměrech projednávané věci však takový postup nebyl podle názoru odvolacího soudu na místě. Od výslechu znalce lze upustit v případě, že rozpory v obou znaleckých posudcích byly v řízení dostatečným způsobem odstraněny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zde tomu tak bylo, když odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl použitelný již ze samotného prostého důvodu, že při stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí vycházel znalec nikoliv z aktuálně realizovaných prodejů obdobných nemovitých věcí v daném místě a čase, nýbrž z prodejů, které byly realizovány nejméně před třemi lety, ale i před sedmi lety. Výslech znalce by za takové situace nemohl ničeho změnit na tom, že použil bez dalšího (jakékoli korekce) neaktuální vzorky realizovaných prodejů ke stanovení aktuální obvyklé ceny. Odvolací soud je přesvědčen, že vzhledem k uvedenému lze požadavek žalované na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotit jako formalistický a neodpovídající okolnostem projednávané věci.

28. Odvolací soud neshledává proto nesprávným postup soudu prvního stupně, jestliže za této situace jako relevantní pro stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí hodnotil znalecký posudek, který zpracovala znalecká kancelář XP [právnická osoba]. Vzhledem k námitkám ze strany žalované, a to zejména že nemovité věci nebyly oceněny jako jeden funkční celek, přistoupil soud prvního stupně k výslechu znalce – XP [právnická osoba]. Skutečnost, že k nařízenému jednání dne [datum] se k obhajobě znaleckého posudku dostavila [tituly před jménem] Toboříková Pištorová, která sice nemá status znalce, ale byla jednou z osob, která znalecký posudek vypracovala, což zákon o znalcích předpokládá a umožňuje (§ 28 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech), nemohla mít vliv na správnost závěrů znaleckého posudku. Z toho, co [tituly před jménem] Toboříková Pištorová uvedla při jednání před soudem prvního stupně, je zřejmé, že znalecká kancelář se před jednáním zabývala námitkami žalované. Její výpověď byla věcná a srozumitelná, jasně vysvětlila postupy a srovnávací metodu, na jejímž základě byla stanovena obvyklá cena nemovitých věcí, jakož i skutečnost, proč nemovité věci oceňovali zvlášť. Jak vyplynulo z výslechu [tituly před jménem] Toboříkové Pištorové právě tato skutečnost měla vliv na obvyklou cenu nemovitých věcí, což vedlo soud prvního stupně k tomu, aby přistoupil k zadání doplňujícího znaleckého posudku, který znalecká kancelář XP [právnická osoba]. zpracovala ke dni [datum] pod č. [č. účtu] a jeho předmětem bylo stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí jako jednotného funkčního celku. Z jeho závěru vyplynulo, že obvyklá cena je [částka]. Proti tomu doplňujícímu posudku nevznesl žádný z účastníků připomínky, a to ani při jednání konaném dne [datum], při kterém byl tento důkaz proveden, což žalovaná ve svém odvolání zcela přehlíží. Tedy i v případě, že by nemohlo být z důvodů tvrzených žalovanou vycházeno z výpovědi [tituly před jménem] Toboříkové Pištorové, nemělo by to vliv na správné rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ten při stanovení ceny obvyklé vycházel z účastníky nenapadeného doplňujícího znaleckého posudku znalecké kanceláře XP [právnická osoba]., který nově stanovil cenu obvyklou nemovitých věcí jako funkčního celku.

29. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud dospěl k závěru, že pro účely rozhodnutí v této věci lze vycházet se znaleckou kanceláří XP [právnická osoba]. stanovené obvyklé ceny nemovitých věcí ve výši [částka] a námitky žalované nelze považovat za důvodné.

30. Ve světle shora uvedeného není opodstatněnou tudíž ani námitka žalované, že vyvstává pochybnost o nezaujatosti rozhodující soudkyně, která svým postupem měla upřednostňovat znalce, kterého zvolila žalobkyně, tj. znaleckou kancelář XP [právnická osoba].

31. Odvolací soud si dále s ohledem na obsah podání žalobkyně v odvolacím řízení ze dne [datum] vyžádal vyjádření věc projednávající soudkyně soudu prvního stupně ke vznesené námitce podjatosti. Soudkyně ve svém vyjádření uvedla, že k žádnému z účastníků, jejich zástupcům, jakož i k projednávané věci či znalcům nemá žádný vztah. Nejsou jí ani známy žádné skutečnosti, které by závěr o její podjatosti odůvodňovaly. K námitkám vzneseným žalovanou uvedla, že ve věci postupovala transparentně a v rozsudku pod bodem 20.- 22. zdůvodnila volbu znaleckého posudku jako přesvědčivějšího.

32. Odvolací soud má za to, že ve skutečnostech, v nichž žalovaná spatřovala důvod podjatost, tj. procesní postup ve věci, se nejedná o námitku důvodnou, neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci (srovnej ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř.). Lze uzavřít, že nebylo zjištěno, že by soudní řízení bylo vedeno procesně nekorektním způsobem.

33. Odvolací soud konečně uvádí, jak správně uvedl již soud prvního stupně, že žalobkyně nemůže být v souladu s § 1140 odst. 1 o. z. nucena setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanou, tj. má právo domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem. Vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přitom musí proběhnout jedním ze způsobů upravených ve shora citovaných ustanoveních § 1144 a § 1147 o. z., soud je zároveň při úvaze o vhodném způsobu vypořádání vázán zákonným pořadím tam upravených způsobů.

34. Judikatura Nejvyššího soudu je konstantní v tom, že občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

35. Za této situace, kdy nejsou nemovité věci reálně dělitelné (tento závěr soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden) a jejich přikázání žalované pro její nesolventnost nepřichází v úvahu, je nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě a rozdělení jejího výtěžku podle velikosti spoluvlastnických podílů zákonným a legitimním řešením sporu.

36. Soud prvního stupně v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví správně, podle § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl i o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Ústavní soud dále uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu mohou být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací.

37. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, jestliže o náhradě nákladů řízení ve vztahu k nároku z širšího vypořádání spoluvlastnictví rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když hodnotil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků jako zásadně shodný.

38. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu o nároku na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu v částce [částka] rozhodl soud prvního stupně rovněž správně v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Soudní poplatek činí dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků částku [částka].

39. K náhradě nákladů řízení státu odvolací soud podotýká, že v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a že je třeba na procesní úspěch obou účastníků pohlížet jako na stejný. Z těchto důvodů byla soudem prvního stupně povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu účastníkům uložena rovným dílem zcela správně, přičemž o jejich konkrétní výši bude soudem prvního stupně ještě rozhodnuto.

40. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., V. až IX. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

41. Odvolací soud dále rozhodoval za použití § 224 odst. 1 podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud má za to, že i o těchto nákladech je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví na místě rozhodnout podle základního principu vysloveného ve shora uvedeném stanovisku pléna Ústavního soudu (viz odstavec 36. odůvodnění). Žalovaná sice i v odvolacím řízení brojila proti nesprávně stanovené obvyklé ceně nemovitých věcí, avšak v tomto postupu nelze spatřovat nic, co by vybočovalo z běžné míry uplatňování či bránění práv. Byť se odvolací soud s námitkami žalované neztotožnil, nelze je zároveň hodnotit jako šikanózní či obstrukční jednání, které by mělo mít za následek uložení povinnosti žalované hradit náklady odvolacího řízení. V řízení o širší vypořádání spoluvlastnictví žalobkyni žádné náklady nevznikly, neboť se k odvolání v této věci nevyjadřovala a na počátku odvolacího jednání byli účastníci seznámeni s názorem odvolacího soudu o odmítnutí odvolání v této části.