28 Co 337/2022- 279

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9C 158/2020-234, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení žalované částky s tvrzením, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí v k. ú. [část obce], žalovaný vlastnil 2/3 a žalobkyně 1/3 vzhledem k celku. Od roku [rok], od smrti matky účastníků, žalovaný žalobkyni podle jejího tvrzení znemožnil užívání nemovitostí v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů, čímž se v období od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatil v žalované výši. K vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný bezvýsledně žalobkyní vyzván.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že spoluvlastníky nemovitostí byli účastníci do [datum], kdy bylo pravomocně spoluvlastnictví vypořádáno tak, že se stal výlučným vlastníkem všech nemovitostí. Nabývacím titulem v minulosti byla darovací smlouva a zároveň byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou účastníci zřídili svým rodičům a sestře věcné břemeno, spočívající v právu doživotního a bezplatného užívání nemovitostí podle smlouvy o zřízení věcného břemene a manželé [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli oprávněni užívat rodinný dům a pozemkovou parcelu v plném rozsahu bez omezení, včetně veškerých součástí a příslušenství a současně měli právo pobírat veškeré přírůstky a užitky ze zahrady. Rodiče účastníků zemřeli, právo sestry účastníků [jméno] [příjmení] k celé nemovitosti zůstalo zachováno. Účastníci mají právo užívat dům, který je součástí pozemku jen v takovém rozsahu, který není omezen věcným břemenem doživotního užívání. I v rozhodném období žalobkyně musela strpět užívání nemovitostí v tomto rozsahu a žalovaný tedy nemohl nemovitost užívat na její úkor. Není pravdou, že od smrti matky v roce 2016 zamezil žalobkyni v užívání domu, žalobkyně zde přebývala a nechala vyměnit zámek, který byl na vstupních dveřích do domu po celou dobu, kdy byla spoluvlastnicí nemovitostí. To je zřejmé rovněž ze skutečnosti, že v květnu 2017 žalobkyně z domu vystěhovala část svého nábytku, obrazy a lustry, a na různých místech v domě si zanechala další movité věci, zejména v ložnici ve druhém podlaží, kterou uzamkla. Žalovaný žije v Kanadě a nemohl zamezit vstupu žalobkyně do nemovitostí, neboť se tam zdržovala sestra účastníků [jméno] [příjmení], která mohla žalobkyni vstup na pozemek i do domu umožnit v případě, že by žalobkyně neměla své vlastní klíče.

4. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uzamkl byt v prvním podlaží a ten neslouží ani [jméno] [příjmení]. Žalovaný poté uvedl, že tyto prostory užívá na základě souhlasu [jméno] [příjmení] jako oprávněné z věcného břemene, s níž uzavřel smlouvu o úschově movitých věcí a užívání tohoto prostoru.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující pro věc relevantní skutečnosti: Účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zahrada, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a stavba bez č. popisného/ č. evidenčního - garáž na pozemku [číslo], vše v k. ú. [část obce], obec Praha, přičemž na pozemcích parc. [číslo] až [číslo] náležel žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/3 a žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2/3 a na stavbě bez č. popisného/č. evidenčního na pozemku parc. [číslo] náležel žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních [číslo] a žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních [číslo]. Nabývacím titulem byl notářský zápis ze dne 12. 10. 1998, č. N381/98, NZ [číslo], podle něhož Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako dárci a oprávnění z věcného břemene na jedné straně a [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], provdaná [příjmení], jako obdarovaní a jako povinní z věcného břemene uzavřeli darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene. Podle článku IV. smlouvy obdarovaní, tedy žalobkyně a žalovaný, zřídili svým rodičům a své sestře [jméno] [příjmení] věcné břemeno, spočívající v právu doživotního a bezplatného užívání uvedených nemovitostí, v rozsahu oprávnění užívat rodinný dům [adresa] a pozemkovou parc. [číslo] v plném rozsahu bez omezení, včetně veškerých součástí a příslušenství s tím, že mají současně právo pobírat veškeré přírůstky a užitky ze zahrady. Dále bylo ujednáno, že obdarovaní náklady na provoz nemovitostí ponesou v plném rozsahu, žalovaný se na nich bude podílet v rozsahu 2/3 a žalobkyně 1/3. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Dne [datum] [jméno] [příjmení] jako schovatel a manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako uschovatelé uzavřeli smlouvu o úschově movitých věcí a [jméno] [příjmení] se zavázala bezúplatně převzít do úspory movité věci patřící do společného jmění manželů uschovatelů. Předmět úschovy podle smlouvy měl být uložen v domě [adresa] v rekonstruovaném prostoru v bytě, který se nachází v přízemí domu a je pod samostatným uzamčením a klíče od prostoru budou mít k dispozici pouze uschovatelé. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do [datum] a posléze prodloužena do [datum]. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 2. 2020, č. j. 17C 83/2019-28, který nabyl právní moci dne [datum]. V domě [adresa] bydlí sestra účastníků [jméno] [příjmení], a to v bytě v prvním patře domu, přičemž v domě je dále byt v přízemí a půda. Přízemí užívá žalovaný, který zde má uložené věci, a když přijede, tak tam bydlí. Žalobkyně má od domu klíče, má přístup do nemovitosti, nemá pouze přístup do spodního bytu. Žalobkyně měla v domě uložené nějaké osobní věci na půdě a v bytě v prvním patře, kde užívala velký rohový pokoj a před dvěma lety si je odstěhovala.

6. Soud prvního stupně vzal následně za prokázané, že rodinný dům [adresa] je fakticky rozdělen na dva samostatné byty, jeden v horním podlaží a druhý v přízemí, a je zde půda. Po úmrtí rodičů, resp. od [datum], kdy zemřela matka účastníků, byla k doživotnímu bezplatnému užívání domu, včetně pozemku z věcného břemene oprávněna pouze sestra účastníků [jméno] [příjmení]. Nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví účastníků do [datum]. Žalovaný a jeho manželka na straně jedné a [jméno] [příjmení], oprávněná z věcného břemene, uzavřeli dne [datum] smlouvu o úschově movitých věcí a [jméno] [příjmení] souhlasila, aby žalovaný a jeho manželka si uložili věci v přízemním bytě pod samostatným uzamčením a smlouva byla sjednána až do [datum]. Žalobkyně využívala v prvním patře domu velký rohový pokoj a půdu, kde měla umístěné věci, které odstěhovala v květnu [rok] a zbytek v červenci [rok], přičemž žalobkyně měla klíče od domu, stěhovala si věci v roce [rok].

7. S ohledem na žalobní tvrzení a prokázaný skutkový stav soud prvního stupně vymezil rozhodné období od [datum] do [datum] po právní stránce věc posoudil podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ 8. V poměrech projednávané věci vzal soud prvního stupně za rozhodné, že účastníci uzavřeli v rámci darovací smlouvy dohodu o užívání společné věci tak, že umožnili užívání celé věci svým rodičům a sestře jako oprávněným z věcného břemene. Po právní stránce se nepochybně jednalo o dohodu obou spoluvlastníků o užívání společné věci. Žalovaný po smrti rodičů účastníků uzavřel se sestrou [jméno] [příjmení], která byla nadále oprávněna z věcného břemene, smlouvu o úschově věcí v bytě v přízemí domu s tím, že byt bude nadále uzamčen a bude výlučně užíván žalovaným s manželkou. Touto smlouvou byl žalovanému dán oprávněnou z věcného břemene souhlas užívat nemovitost v tomto rozsahu, tedy užívat byt situovaný v přízemí domu. Vzhledem k tomu, že existuje právní důvod, na základě něhož je žalovaný oprávněn věc užívat, soud prvního stupně dovodil, že na straně žalovaného nemůže docházet k bezdůvodnému obohacení, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 503/2011 a sp. zn. 22Cdo 4756/2010. Dále vzal v úvahu, že v tomto případě bylo věcné břemeno zřízeno bezúplatně ke společné věci v celém rozsahu a již z tohoto titulu byli dle soudu prvního stupně oba účastníci jako vlastníci z užívání společné věci vyloučeni, přičemž taková situace nenastala proti vůli žalobkyně, ale v souladu s ní. Pokud oprávněná z věcného břemene a žalovaný s manželkou uzavřeli dohodu, že byt v přízemí domu je oprávněn žalovaný užívat, pak se podle názoru soudu prvního stupně jednalo o omezení práva oprávněné z věcného břemene, nikoliv však o omezení práva žalobkyně, které právo užívat nemovitost z důvodu existence věcného břemene vůbec nesvědčí. K tomu soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 3983/2015.

9. Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně po smrti matky účastníků měla klíče od domu, do domu měla přístup a v domě užívala velký rohový pokoj v bytě v prvním patře, kde měla své věci a ty měla rovněž na půdě domu, které pak stěhovala v roce 2019. To vypověděla [jméno] [příjmení] slyšená jako svědkyně. Jestliže ostatní svědci vypověděli, že žalobkyně klíč od domu neměla, pak soud prvního stupně vzal v úvahu, že o tom je informovala přímo žalobkyně. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by žalovaný bránil žalobkyni ve vstupu do nemovitosti a neumožnil jí v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu tuto užívat. Přitom soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně v době, kdy byla spoluvlastníkem nemovitosti, měla zřejmě ústní souhlas oprávněné z věcného břemene užívat v domě prostor v prvním patře a půdu domu.

10. Soud prvního stupně se rovněž zabýval námitkou žalobkyně, že smlouva o úschově movitých věcí nebyla podepsána [jméno] [příjmení]. K tomu nechal vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví ze dne [datum] znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], znalce vyslechl a zjistil, že podpis na smlouvě o úschově movitých věcí ze dne [datum] je pravděpodobně pravým podpisem [jméno] [příjmení]. Znalec měl k dispozici 15 srovnávacích podpisů ze tří různých zdrojů, dva vyloučil, neboť se od ostatních odlišovaly a vycházel tak ze 13 podpisů, které byly typově shodné, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by je vyhotovily dvě osoby.

11. Podle soudu prvního stupně se znalec vypořádal s veškerými námitkami žalobkyně vztahujícími se k pravosti podpisu. Znalec postupoval řádně, jestliže dva podezřelé podpisy, které se od ostatních lišily, vyloučil, a to již před samotným zkoumáním. Zkouška podpisu nebyla nutná, neboť znalec měl dostatek srovnávacího materiálu ze tří různých zdrojů. Znalec více než přesvědčivě vysvětlil, proč učinil závěr o střední pravděpodobnosti pravosti podpisu [jméno] [příjmení], když jednoznačný závěr je spíše výjimečný. To nebylo vyloučeno ani výpovědí [jméno] [příjmení], která nejdříve uvedla, že si nevybavuje, že by smlouvu o úschově podepsala. Oba účastníci uváděli, že [jméno] [příjmení] trpí duševní chorobou, je nejistá, a proto u soudu prvního stupně při jejím výslechu byla přítomna i ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení].

12. Soud prvního stupně neshledal smlouvu o úschově neplatnou, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by [jméno] [příjmení] byla omezena ve svéprávnosti v důsledku své duševní choroby a současně nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouvu o úschově podepisovala ve stavu duševní poruchy, která by ji činila neschopnou právně jednat a navíc samotná existence duševní poruchy nezakládá neplatnost této smlouvy.

13. Ze shora uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, aniž by soud prováděl další důkazy, neboť měl již dostatek podkladů pro rozhodnutí.

14. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

Poučení