9 C 158/2020-234

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa svědkyně] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení 759 834,51 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 759 834,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 759 834,51 Kč od 05. 06. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 151 078,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 759 834,51 Kč spolu s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí a to pozemku parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] – zahrada, pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a stavby bez č.p./č.e.v. – garáž na pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vedených Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] (dále společně jen„ nemovitosti“). Žalovaný byl výlučným vlastníkem spoluvlastnických podílů k nemovitostem o velikosti ideální dvě třetiny a žalobkyně výlučným vlastníkem spoluvlastnických podílů k nemovitostem o velikosti ideální jedna třetina. Žalovaný od smrti matky účastníků v roce 2016 žalobkyni zamezil v užívání nemovitostí a vyměnil zámky. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni neumožnil či přímo úmyslně zamezil užívání nemovitostí v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů, požaduje žalobkyně po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za období od 17. 6. 2017 do 20. 5. 2020. Výši bezdůvodného obohacení odvodila od výše obvyklého nájemného za užívání nemovitostí, které připadá na její spoluvlastnický podíl a znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 22. 11. 2019 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., podle kterého obvyklá výše nájemného za užívání nemovitostí činí 778 316 Kč ročně, tj. 2 132,37 Kč denně. Za období od 17. 6. 2017 do 20. 5. 2020 (celkem [číslo] dní) činila výše obvyklého nájemného 2 279 503,53 Kč, spoluvlastnickému podílu žalobkyně odpovídá částka 759 834,51 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 23. 5. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení.

2. Podáním ze dne 17. 7. 2020 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nesporným, že účastníci byli spoluvlastníky nemovitostí, avšak ve vztahu ke stavbě bez č.p./č.e.v. – garáž na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], byl žalovaný vlastníkem vlastnického podílu [číslo] a žalobkyně vlastníkem spoluvlastnického podílu [číslo]. Nabývacím titulem k většině nemovitostí byl notářský zápis [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], jehož obsahem byla darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 12. 10. 1998, doplnění úředním záznamem ze dne 1. 3. 1999, kterým byly odstraněny chyby v psaní, nesprávné je tvrzení žalobkyně, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky do 20. 5. 2020, když žalovaný byl zapsán do katastru nemovitostí jako výlučný vlastník nemovitostí dne 20. 5. 2020, avšak s ohledem na skutečnost, že právním titulem byl v tomto případě rozsudek [název soudu], č.j. 17 C 83/2019-28 ze dne 2. 3. 2020, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2020, kterým bylo rozhodnuto o zrušení spoluvlastnictví účastníků, nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a rozhodnuto o vypořádání účastníků se žalovaný stal výlučným vlastníkem již ke dni 7. 4. 2020. Žalovaný namítal, že dle notářského zápisu, na jehož základě v roce 1999 žalobkyně a žalovaný nabyli své spoluvlastnické podíly k většině nemovitostí současně obsahovala smlouvu o zřízení věcného břemen, kterou žalobkyně a žalovaný zřídili svým rodičům a setře věcné břemeno, právo doživotního a bezplatného užívání nemovitostí podle smlouvy o zřízení věcného břemen manželé [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] byli oprávněni užívat rodinný dům [adresa] a pozemkovou parcelu [číslo] – zahrada v plném rozsahu bez omezení, včetně veškerých součástí a příslušenství a současně měli právo pobírat veškeré přírůstky a užitky ze zahrady. Rodiče účastníků již zemřeli, právo [celé jméno svědkyně], sestry účastníků k celé nemovitosti zůstalo zachováno. Žalobkyně i žalovaný tedy mají právo užívat dům [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jen v takovém rozsahu, který není omezen věcným břemenem doživotního užívání. Žalobkyně měla tedy i v rozhodném období povinnost strpět užívání nemovitostí v tomto rozsahu a žalovaný se tedy nemohl nemovitost užívat na úkor žalobkyně, která s ohledem na existenci uvedeného věcného břemene právo užívat nemovitost neměla. Žalovaný k tvrzení žalobkyně, že od smrti matky účastníků v roce 2016 jí zamezil v užívání nemovitosti, namítal, že je nepravdivé, žalobkyně v domě [adresa] přebývala a nechala zde vyměnit zámek, který byl na vstupních dveřích do domu po celou dobu, kdy byla žalobkyně spoluvlastníkem nemovitostí. Skutečnost, že žalovaný přístup žalované do nemovitosti nezamezil je zřejmá i z toho, že žalobkyně v květnu 2017 z domu vystěhovala část svého nábytku, obrazy a lustry. V nemovitosti si zanechala některé další movité věci na různých místech v domě, zejména v ložnici ve druhém podlaží, kterou uzamkla. Žalovaný žije v Kanadě a nemohl zamezit vstupu žalobkyně do nemovitostí, když se na místě zdržovala sestra účastníků [celé jméno svědkyně], která mohla žalobkyni umožnit vstup na pozemek i do domu v případě, že by v tu chvíli u sebe žalobkyně neměla své vlastní klíče od nemovitosti.

3. Žalobkyně dne 3. 2. 2021 uvedla, že se domáhá vydání bezdůvodného obohacení a to z důvodu, že žalovaný jako spoluvlastník, který vlastní dvě třetiny, užívá nemovitosti bez právního důvodu nad rámec svého spoluvlastnického podílu, dokonce zamezuje v užívání těchto nemovitostí žalobkyni. Pokud bylo zřízeno věcné břemeno užívání pro společnou sestru [jméno] v plném rozsahu, mělo by zcela vylučovat užívání nejen žalobkyně, ale též i žalovaného. Žalovaný nemovitosti užívá tím způsobem, že byt v prvním podlaží zamkl a zajistil kovovými zástrčky, žalobkyně se tak do tohoto bytu, ve kterém se účastníci střídali, nedostane. Byt neslouží ani společné sestře účastníků, která v nemovitosti přebývá. Užívací právo zejména chrání osobu, která tam přebývá, to znamená, že je oprávněna na základě tohoto titulu nemovitosti užívat a tuto to chrání, pokud oprávněná osoba umožní užívání i vlastníkům, není vyloučeno, aby spoluvlastníci požadovali po druhém bezdůvodné obohacení, neexistuje-li mezi nimi dohoda o tom, v jakém rozsahu bude ten který z těch spoluvlastníků tyto nemovitosti užívat.

4. Žalovaný dne 3. 2. 2021 uvedl, že v nemovitosti existuje věcné břemeno ve prospěch sestry účastníků, [celé jméno svědkyně], spoluvlastnický podíl žalovaného byl dvě třetiny a plocha užívaná žalovaným tento podíl nepřevyšuje dvě třetiny užitné plochy nemovitosti. Žalovaný přízemí užívá na základě souhlasu [celé jméno svědkyně], jako oprávněné z věcného břemene, neboť mezi sebou uzavřeli smlouvu o úschově movitých věcí a užívání tohoto prostoru. Z podání žalobkyně vyplývá, že jí žalovaný zamezil vstupu do nemovitosti, ale v podstatě se nejedná o vstup do nemovitostí jako celek, ale myslí se tím skutečně jen vstup do přízemních prostor.

5. Žalobkyně dne 3. 2. 2021 doplnila, že se jedná o bránění v užívání celé nemovitosti, žalobkyně neměla klíče, pokud chtěla do nemovitosti se nějak dostat, musela bouchat na sestru účastníků a ta jí musela pustit dovnitř. Žalobkyně neměla přístup do prostoru, pokud žalovaný tvrdí, že spodní prostor odpovídá podílu dvou třetin, není zřejmé, jaký prostor tedy mohla užívat žalobkyně. Mezi účastníky by musel existovat konsensus, co kdo bude užívat, a pokud tento konsenzus není a jeden z nich užívá nemovitost bez souhlasu druhého, pak mu vzniká bezdůvodné obohacení.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Účastníci byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí a to pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, pozemku parc. [číslo] – zahrada, pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a stavba bez č.p./č.e – garáž na pozemku [číslo], vše v [katastrální uzemí], [územní celek], přičemž na pozemcích parc. [číslo] náležel žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/3 a žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 2/3 a na stavbě bez č.p./č.e.v. na pozemku parc. [číslo] náležel žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] a žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo]. Nabývacím titulem, na základě kterého žalobkyně a žalovaný nabyli své spoluvlastnické podíly k předmětným nemovitostem, byl notářský zápis ze dne 12. 10. 1998, č. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], dle kterého Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] jako dárci a oprávnění z věcného břemene na jedné straně a [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a PhDr. [jméno] [příjmení], provdaná [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) jako obdarovaní a jako povinní z věcného břemene uzavřeli darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene. Předmětem daru byl rodinný dům [adresa] postavený na stavební parcele [číslo] stavební parcela [číslo] – zastavěná plocha objekt k bydlení, pozemková parcela [číslo] – zahrada a stavební parcela [číslo] – zastavěná plocha bez garáže dle čl. I notářského smlouvy a dle čl. II. a III. veškeré součásti a příslušenství, tj. garáž, vedlejší stavby, tři studny, venkovní úpravy a trvalé porosty. Dle čl. IV. smlouvy obdarovaní, tj. žalobkyně a žalovaný zřídili svým rodičům a své sestře [celé jméno svědkyně] věcné břemeno, právo doživotního a bezplatného užívání shora uvedených nemovitostí, v rozsahu oprávnění užívat rodinný dům [adresa] a pozemkovou parcelu [číslo] v plném rozsahu bez omezení, včetně veškerých součástí a příslušenství s tím, že mají současně právo pobírat veškeré přírůstky a užitky ze zahrady. Dále bylo ujednáno, že obdarovaní náklady na provoz nemovitostí ponesou v plném rozsahu, žalovaný se bude podílet dvěma třetinami a žalobkyně jednou třetinou veškerých nákladů. Věcné břemeno dle čl. IV. smlouvy bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí dle rozsudku [název soudu] ze dne 3. 2. 2020, č.j. 17 C 83/2019-28, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2020 (shodná podání účastníků, notářský zápis ze dne 12. 10. 1998, úřední záznam ze dne 12. 10. 1998, výpis z katastru nemovitostí k datu 9. 1. 2019 [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 771 207,15 Kč (předžalobní výzva ze dne 23. 5. 2020, dodací stvrzenka z téhož dne). 8. [celé jméno svědkyně] jako schovatel a manželé [jméno] [celé jméno svědkyně] a [celé jméno žalovaného] jako uschovatelé uzavřeli smlouvu o úschově movitých věcí dne 27. 9. 2016, na základě této smlouvy se [celé jméno svědkyně] zavázala bezúplatně převzít do úschovy movité věci patřící do SJM uschovatelů. Předmět úschovy dle smlouvy měl být uložen v domě [adresa] v rekonstruovaném prostoru v bytě, který se nachází v přízemí domu a je pod samostatným uzamčením s tím, že předmět úschovy bude v tomto prostoru uzamčen a klíče od prostoru budou mít k dispozici pouze uschovatelé. Dále si sjednali, že schovatel nemá právo užívat předmět úschovy pro vlastní potřebu a rovněž nemá právo umožnit přístup k předmětu úschovu či jeho užívání jiným osobám než uschovatelům, nebo osobám, které k tomu uschovatelé písemně zmocnili. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 12. 2020, posléze byla prodloužena do 31. 12. 2025 (smlouva o úschově movitých věcí ze dne 27. 9. 2016 včetně seznamu věcí v anglickém jazyce, dodatku [číslo] ke smlouvě o úschově movitých věcí ze dne 10. 11. 2021, plná moc ze dne 9. 11. 2021).

9. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se ke sporu svých sourozenců nedokáže vyjádřit. Svědkyně v domě [adresa] bydlí v bytě v horním patře domu. V domě je dále byt v přízemí a půda. Přízemí užívá žalovaný, který zde má uložené věci a pokud přijede, zde bydlí. Žalobkyně má klíče od domu, má přístup do nemovitosti, nemá pouze přístup do spodního bytu. Žalobkyně měla v domě nějaké osobní věci uložené na půdě a v bytě v prvním patře. Žalobkyně si své věci z domu vystěhovala před dvěma lety. Skutečnost, že žalobkyně měla své věci žalobkyně v prvním patře domu, kde využívala velký rohový pokoj, a také na půdě domu, vyplývá i z výpovědí svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], kteří měli tyto informace od žalobkyně.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 17. 9. 2021, vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru písmoznalectví a jeho výpovědi soud zjistil, že podpis na smlouvě o úschově movitých věcí ze dne 27. 9. 2016 je pravděpodobně pravým podpisem [celé jméno svědkyně], k tomuto závěru dospěl, kdy množství a hodnota zjištěných shodných a podobných znaků podpořený absencí znaků, které se zpravidla vyskytují v podpisem napodobených významným způsobem, nasvědčují ve prospěch pravosti. Znalec měl k dispozici 15 srovnávacích podpisů ze tří různých zdrojů, dva vyloučil, neboť se od ostatních odlišovaly a vycházel tak ze 13 podpisů, které byly typově shodné a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné usuzovat, že by je vyhotovily dvě osoby.

11. Na základě takto provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci byli v období od 12. 10. 1998 do 7. 4. 2020 spoluvlastníky nemovitostí, a to na základě darovací smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu ze dne 12. 10. 1998. Nemovitosti byly účastníkům darovány jejich rodiči tak, že žalovaný byl vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 a žalobkyně byla vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 výše uvedených pozemků a domu [adresa], a pokud se týká garáže, součástí a příslušenství nemovitosti žalobkyně byla vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] a žalovaný o velikosti id. [číslo]. Současně bylo notářským zápisem zřízeno věcné břemeno ve prospěch rodičů účastníků a jejich sestry [celé jméno svědkyně], na jehož základě byli rodiče účastníků a jejich sestra oprávněni užívat rodinný dům [adresa] a pozemkovou parcelu [číslo] v plném rozsahu bez omezení včetně veškerých součástí a příslušenství s právem pobírání veškerých přírůstků a užitků ze zahrady. Rodinný dům [adresa] na pozemku č. parc. 655 je fakticky rozdělen na dva samostatné byty, jeden v horním podlaží a druhý v přízemí, a je zde půda. Po úmrtí rodičů, respektive ode dne 8. 9. 2016, dne úmrtí matky účastníků, byla k doživotnímu bezplatnému užívání domu včetně pozemku č. parc. [číslo] z věcného břemene oprávněna toliko sestra účastníků, [celé jméno svědkyně].

12. Nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného až do 7. 4. 2020, tj. do dne kdy nabyl právní moci rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 83/2019-28). Žalovaný a jeho manželka na straně jedné a [celé jméno svědkyně] ochráněná z věcného břemene na nemovitosti uzavřeli dne 27. 9. 2016 smlouvu o úschově movitých věcí, kdy [celé jméno svědkyně] tímto vydala souhlas, aby žalovaný a jeho manželka uložil věci, jež jsou v jeho výlučném vlastnictví, uložil v domě v bytě v přízemí pod samostatným uzamčením, tato smlouva byla sjednána až do dne 31. 12. 2020.

13. Žalobkyně využívala velký rohový pokoj v bytě v prvním patře domu a půdu, kde měla umístěné věci. Dle žalovaného, žalobkyně své věci z domu odstěhovala v květnu 2017 a zbytek v červenci 2020, dle výpovědi svědkyně žalobkyně měla klíče od domu stěhovala věci v roce 2019 (dne 21. 4. 2021 uváděla„ asi dva roky“.

14. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto již další dokazování ve věci neprováděl.

16. Soud se nejprve zabývat tvrzením žalobkyně, že jí žalovaný bránil v užívání nemovitosti, neboť po smrti matky žalovaný užíval byt v přízemí domu k úschově věcí ve vlastnictví žalovaného a jeho manželky, a to pod uzamčením a tvrzením, že nemovitost užíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu na nemovitosti, čímž se na její úkor obohatil.

17. Žalobkyně vymezila rozhodné období od 17. 6. 2018 do 20. 5. 2020, Vzhledem k tomu, že podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] ze dne 3. 2. 2020, č.j. 17 C 83/2019-28, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2020, soud zkoumal užívání nemovitosti žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu pouze za dobu od 17. 6. 2017 do 7. 4. 2020 (§ 1114 o.z.)

18. Podle § 1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí.

19. Podle § 1115 odst. 1 o.z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníci.

20. Podle § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

21. Podle § 1126 odst. 1 o.z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci.

22. Podle § 1298 o.z. je-li zřízena služebnost bytu náleží vlastníku právo volně nakládat se všemi částmi domu, na které se služebnost bytu nevztahuje, a nesmí mu být znesnadněn potřebný dohled.

23. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. V daném případě se žalobkyně domáhá náhrady za užívání společné věci žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. Konstantní judikatura se postupně ustálila na závěru, že taková situace může být posuzována jako bezdůvodné obohacení nadužívajícího spoluvlastníka, nebo jako omezení vlastnického práva vyloučeného spoluvlastníka, v závislosti na daném skutkovém stavu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 503/2011, sp.zn. 22 Cdo 4756/2010, sp. zn. 28 Cdo 1790/2011). Totiž užívá-li spoluvlastník věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, dohody spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Naopak neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí či dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci jeho vlastnického práva, náleží mu za toto omezení vlastnického práva (pokud se strany ovšem nedohodly jinak) odpovídající náhrada.

26. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli v rámci darovací smlouvy dohodu o užívání společné věci, a to tak, že umožnili užívání celé věci svým rodičům a sestře jako oprávněným z věcného břemene. Po právní stránce jde nepochybně o dohodu obou spoluvlastníků o užívání společné věci. Žalovaný po smrti rodičů účastníků uzavřel se sestrou [celé jméno svědkyně] nadále oprávněnou z věcného břemene smlouvu o úschově věcí v bytě v přízemí domu s tím, že tento byt bude nadále uzamčen a byt bude užívat výlučně žalovaný s manželkou. Touto smlouvou byl žalovanému dán oprávněnou z věcného břemene souhlas užívat nemovitost v tomto rozsahu, tedy užívat byt situovaný v přízemí domu. Protože tedy existuje právní důvod, na základě něhož je žalovaný oprávněn věc užívat, nemůže na jeho straně docházet k bezdůvodnému obohacení.

27. Spoluvlastnická práva žalobkyně a žalovaného k nemovitosti byla na základě smlouvy o zřízení věcného břemene byla omezena, toto omezení spočívalo v nemožnosti užívat společnou věc (§ 1115 o.z.), po smrti rodičů účastníků je nadále dáno na základě věcného břemene [celé jméno svědkyně], která je z titulu služebnosti bydlení oprávněna užívat celou nemovitou věc. Věcné břemeno bylo v daném případě zřízeno bezúplatně, ke společné věci v celém rozsahu, a již z tohoto titulu jsou oba účastníci jako vlastníci z užívání společné věci vyloučeni (§ 1298 o.z.). Taková situace však nenastala proti vůli žalobkyně, naopak zcela v souladu s ní, a pokud žalobkyně s takovým hospodařením se společnou věcí souhlasila, bylo její spoluvlastnické právo sice omezeno, ale na základě její svobodné vůle. A jestliže bylo mezi žalovaným spolu s jeho manželkou a oprávněnou z věcného břemene dohodnuto, že byt v přízemí domu je oprávněn užívat žalovaný, pak se jedná o omezení práva oprávněné z věcného břemene, nikoliv žalobkyně. Žalobkyni právo užívat nemovitost z důvodu existence věcného břemene vůbec nesvědčí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3983/2015).

28. Pokud žalobkyně namítala, že jí žalovaný bránil v užívání celé nemovitosti a žalobkyně neměla klíče, tak z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně po smrti matky účastníků měla klíče od domu, do domu měla přístup a v domě užívala velký rohový pokoj v bytě v prvním patře domu, kde měla své věci, dále měla věci umístěné na půdě domu, které pak stěhovala v roce 2019 (zde soud vychází z výpovědi společné sestry účastníků, která v domě bydlí). Pokud ostatní svědci uváděli, že klíče od domu neměla, pak tuto informaci měli od žalobkyně, proto jejich výpovědi o této skutečnosti nejsou věrohodné, nejsou podpořeny žádným jiným důkazem a jsou v rozporu s tím, že žalobkyně zde měla umístěné věci a ty následně stěhovala z domu, dle svědkyně [celé jméno svědkyně] je stěhovala sama. Tedy v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni po dobu, kdy žalobkyně byla vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovitosti, bránil ve vstupu do nemovitosti a znemožnil žalobkyni nemovitost v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu užívat. Vzhledem k tomu, že nemovitost je a i v rozhodném období byla zatížena věcným břemenem bezplatného a doživotního užívání domu [adresa] a pozemku č. parc. [číslo] ve prospěch [celé jméno svědkyně], mohli žalobkyně a žalovaný nemovitosti užívat pouze se souhlasem oprávněné z věcného břemene. Žalobkyně tak v době, kdy byla spoluvlastníkem nemovitosti, měla zřejmě ústní souhlas oprávněné z věcného břemene užívat v domě prostor v prvním patře a půdu domu. Tedy i v případě užívání nemovitosti žalobkyní se jednalo o omezení práva oprávněné z věcného břemene, nikoliv nikoho dalšího.

30. K námitce žalobkyně, že smlouva o úschově movitých věcí nebyla podepsána [celé jméno svědkyně] má soud za to, že znalec se vypořádal s veškerými námitkami žalobkyně, zejména co se týče pravosti podpisu, namítala-li žalobkyně, že znalci předložené podpisy [celé jméno svědkyně] nemusely být jejími podpisy, tedy že jediné dva pravé podpisy [celé jméno svědkyně] byly na listinách, které znalec ze znaleckého zkoumání vyloučil, nelze s touto námitkou souhlasit. Dle názoru soudu, znalec postupoval řádně, když dva podezřelé podpisy, které se od ostatních odlišovaly, vyloučil pro podezření, vyloučil již před samotným zkoumáním, zkouška podpisu nebyla nutná, neboť znalec měl dostatek srovnávacího materiálu ze tří různých zdrojů. Znalec taktéž více než přesvědčivě vysvětlil, proč učinil závěr o střední pravděpodobnosti pravosti podpisů [celé jméno svědkyně], když jednoznačný závěr je spíše výjimečný a podpis [celé jméno svědkyně] není natolik výjimečný, aby jej nebylo možné nikdy napodobit.

31. Tento závěr nevylučuje ani výpověď [celé jméno svědkyně], která nejprve uvedla, že si nevybavuje, že by smlouvu o úschově podepsala, oba účastníci uváděli, že paní [celé jméno svědkyně] trpí duševní chorobou, je nejistá, k tomu aby se dostavila k soudu, byla přítomna i její ošetřující lékařka, [celé jméno svědkyně]. Současně nelze namítat ani neplatnost smlouvy o úschově, když v řízení nebylo tvrzeno a tudíž ani prokázáno, že by paní [celé jméno svědkyně] byla omezena ve svéprávnosti v důsledku své duševní choroby a současně nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by smlouvu o úschově podepisovala ve stavu duševní poruchy, která by ji činila neschopnou právně jednat, nad to samotná existence duševní poruchy by nezakládala neplatnost uvedené smlouvy. Skutečnost, že plně svéprávní osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat musí být v řízení prokázána s vysokou pravděpodobností; pro dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti musejí být pečlivě posouzeny všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy.

32. Soud s ohledem na vše výše uvedené žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.).

33. Další důkazy soud ve věci neprováděl, neboť měl dostatek podkladů pro celé rozhodnutí. K dalším v řízení provedeným důkazům soud nepřihlížel, neboť pro posouzení věci nebyly relevantní.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta ve výši 90 720 Kč (8 úkonů právní služby po 11 340 Kč: příprava a převzetí zastoupení, podání ze dne 17. 7. 2020, 2. 2. 2021, 20. 4. 2021 a 11. 3. 2022, účast na soudním jednání dne 3. 2. 2021, 21. 4. 2021, 16. 3. 2022 dle § 7 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 3 úkony právní služby po 5 670 Kč: 2 x odvolání proti usnesení zdejšího soudu, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, účast na jednání dne 25. 3. 2022, kdy došlo k vyhlášení rozsudku, dle § 7 odst. 6, § 11 odst. 2 písm. c) a f) vyhlášky), 21% DPH ve výši 23 316,30 Kč, zaplacené soudní poplatky ve výši 2 050 Kč (2 x soudní poplatek 1 000 Kč za odvolání a poplatek 50 Kč za poskytnutí a vyhotovení kopie CD) a část složené zálohy na soudní řízení ve výši 14 682 Kč (nepoužitá část 318 Kč bude žalovanému vrácena po právní moci rozsudku).

35. Celkové náklady řízení činí 151 078,30 Kč a soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni zaplatit tyto náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaného, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.