28 Co 387/2022- 425

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. MUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] a částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje (výrok I.). Uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalobu zamítl ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] (výrok III.). Uložil žalované, aby žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatila [částka] (výrok IV.).

2. Žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také„ OdpŠk“, domáhala na žalované peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmy v celkové výši [částka], jež jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“), jehož předmětem bylo vyplacení odstupného ve výši [částka] ze strany zaměstnavatele žalobkyni. Posuzované řízení, které bylo stiženo průtahy, probíhalo u [anonymizováno] i [název soudu], bylo pro žalobkyni jako pro slabší stranu psychicky náročné, když ztratila zaměstnání, čelila tlaku zaměstnavatele a musela oproti němu unést důkazní břemeno v otázce vnitřního uspořádání a změny jeho organizace, přičemž délka posuzovaného řízení zapříčinila nižší hodnotu svědeckých výpovědí dalších zaměstnanců a skartaci některých listinných důkazů zaměstnavatelem. Žalobkyně délku posuzovaného řízení nezpůsobila, byla v nepříznivé finanční situaci a trpěla stresem a dlouhodobou nejistotou. Psychická zátěž se odrazila také na jejím [anonymizována dvě slova], který byl již v době posuzovaného řízení nepříznivý, kdy jí byla přiznána invalidita, o čemž rozhodující soud věděl, a proto měl věc řešit přednostně a přistupovat k ní s větší péčí. Nárok u žalované uplatnila dne [datum].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v posuzovaném řízení shledala existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení 10 let a 8 měsíců, a proto žalobkyni přiznala odškodnění v částce [částka] ([částka] za 1 rok řízení), když probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, bylo složité, neboť soudy posuzovaly, zda po odvolání žalobkyně z funkce ekonomické ředitelky došlo k takové organizační změně, která měla za následek zrušení místa žalobkyně, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání a na délku řízení mělo vliv opakované rušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Pro složitost, stupně soudní soustavy a podíl žalobkyně bylo základní odškodnění sníženo o 40 % a pro zvýšení významu bylo zvýšeno o 15 %. 4. [příjmení] [částka] představující přiznané odškodnění byla žalovanou žalobkyni uhrazena dne [datum], žalobkyně vzala svou žalobu ohledně částky [částka] a částky [částka] s příslušenstvím zpět, dříve než začalo jednání, a proto prvního stupně řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v uvedeném rozsahu zastavil.

5. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 14 a § 31a OdpŠk, jakož i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a na rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizováno] vs. [země] ze dne [datum]) v daném případě dospěl k následujícím závěrům.

6. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moc posledního rozhodnutí ve věci, a to usnesení [název soudu] ze dne [datum]), tj. 10 let a 8 měsíců. S ohledem na okolnosti případu se jednalo o nepřiměřenou dobu, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul byl dán, přičemž se má za to, že v důsledku tohoto postupu vznikla žalobkyni nemajetková újma. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosáhl takové intenzity, že bylo na místě přiznat žalobkyni finanční zadostiučinění, když zároveň byla dána existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejevilo konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

7. S poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně uvedl, že základní částku ročního odškodnění ve výši [částka] navýšil vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let a že základní částku navýšil o další [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení, které bylo zahájeno podáním žádosti u žalované dne [datum] a trvá tak 2 roky a 4 měsíce, což bylo nutné z hlediska účelu kompenzačního řízení hodnotit jako délku nepřiměřenou, která byla způsobena tím, že se soud prvního stupně od srpna 2020 do dubna 2021 pokoušel zajistit zapůjčení spisu, bez jehož provedení nebylo možné ve věci rozhodnout. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na [částka] za rok řízení soud prvního stupně posoudil jako excesivní. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení pak soud prvního stupně jako základní částku odškodnění stanovil [částka] a uzavřel, že žalobkyni náleží [částka] jako celková základní částka finančního zadostiučinění, kterou následně modifikoval.

8. Z důvodu složitosti posuzovaného řízení po stránce skutkové i procesní základní částku odškodnění ponížil o 30 %, neboť složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o výplatu odstupného zaměstnance, kdy soudy zkoumaly obsah pracovní náplně žalobkyně a její faktický výkon práce, změnu organizační struktury zaměstnavatele, projev vůle zaměstnavatele dále žalobkyni nezaměstnávat i možný souběh výkonu funkce ekonomické ředitelky a funkce v představenstvu, jakož i samotnou výší odstupného, přičemž před soudem prvního stupně proběhlo 13 jednání, bylo provedeno rozsáhlé dokazování výslechy svědků a listinnými důkazy, rovněž byla za účelem mimosoudního řešení sporu nařízena mediace a bylo rozhodováno o žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků.

9. Pro počet soudních instancí základní částku ponížil o 20 %, neboť ve věci bylo rozhodováno k opakovaným odvoláním obou účastníků a k dovolání žalovaného zaměstnavatele na třech instancích soudní soustavy a k ústavní stížnosti podané žalovaným zaměstnavatelem rozhodoval také Ústavní soud.

10. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela, když v průběhu posuzovaného řízení podala čtyři důvodné žádosti o odročení jednání, a proto z tohoto důvodu základní částku odškodnění nijak nemodifikoval.

11. S ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení základní částku zvýšil o 50 %, přestože neshledal v postupu soudů průtahy, ale bylo nutné přihlédnout k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci bylo třikrát odvolacím soudem zrušeno pro nesprávně zjištěný skutkový stav a nepřezkoumatelnost, pro nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu a pro neprovedení nezbytného dokazování a neúplné hodnocení důkazů, odvolací soud rovněž přikázal věc k vyřízení jinému senátu, přičemž teprve čtvrté rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci bylo odvolacím soudem potvrzeno. K námitkám žalobkyně uvedl, že mu nepřísluší, aby posuzoval případnou správnost rozhodnutí a postupu soudů v posuzovaném řízení, ani procesní obranu žalovaného zaměstnavatele.

12. Dále přihlédl k tomu, že žalobkyně byla osobou s nepříznivým [anonymizována dvě slova], na kterou délka posuzovaného řízení více doléhala, a u které vlivem psychické zátěže spojené s nejistotou ohledně výsledku řízení, v němž bylo nejprve dvakrát soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že její žalobě bylo vyhověno, tato rozhodnutí však byla zrušena, následně byla dalším rozhodnutím soudu prvního žaloba žalobkyně zamítnuta, toto rozhodnutí bylo rovněž zrušeno a až téměř po 10 letech bylo pravomocně žalobě žalobkyně vyhověno, došlo k hlubšímu vnímání této nejistoty. Soud prvního stupně uvěřil žalobkyni, že její psychosomatické potíže způsobené neklidem a napětím ohledně výsledku řízení se projevovaly také navenek jako obtíže fyzické a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že pro osobu s nepříznivým [anonymizována dvě slova] bylo posuzované řízení řízením se zvýšeným významem, které bylo třeba vyřídit přednostně. Z těchto důvodů základní částku odškodnění zvýšil o 10 % pro typově zvýšený význam posuzovaného řízení a o 15 % pro zvýšené vnímání nejistoty a délky posuzovaného řízení žalobkyní.

13. Soud prvního stupně tak základní částku odškodnění zvýšil celkem o 25 % na výsledných [částka].

14. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni poskytla dne [datum] finanční zadostiučinění v částce [částka], soud prvního stupně žalobkyni přiznal nárok v rozdílu těchto částek, a to ve výši [částka], a ve zbývající části, tj. [částka] žalobu s příslušenstvím z této částky zamítl.

15. Úrok z prodlení soud prvního stupně žalobkyni přiznal podle § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 o. z., [ustanovení pr. předpisu] a stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS].

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

17. Proti tomuto rozsudku, ale jen ohledně výroků č. III. a IV., podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém zdůraznila, že pro výši náhrady nemajetkové újmy je podstatné to, jakým způsobem probíhalo i předmětné reparační řízení, které mělo za následek její psychické zhroucení, což dokládala [anonymizována dvě slova], a proto by měla být částka na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením dále navýšena. Zásadně nesouhlasila s tím, jakým způsobem byla stanovena základní částka, neboť náhrada nemajetkové újmy by měla být přiměřená tomu, jakým způsobem dochází k zásahu do života a základních práv účastníků řízení. Dále vyjádřila zásadní nesouhlas se snížením základní částky o 30 % s ohledem na skutkovou i procesní složitost. Podle jejího názoru z obsahu spisu i samotného odůvodnění napadeného rozsudku bylo zřejmé, že věc nebyla skutkově ani procesně složitá, jednalo se o běžný případ, přičemž soud prvního stupně vůbec neuvedl důvody pro takové snížení. Zásadně též nesouhlasila se snížením základní částky o 20 % s ohledem na opakovaná odvolání účastníků a dovolání zaměstnavatele s tím, že délka soudního řízení musí být přiměřená i v případě, že dochází k řádným či mimořádným opravným prostředkům. Podle žalobkyně bylo zcela nesprávné a nelogické odvozovat základní částku odškodnění bez ohledu na ekonomickou situaci, neboť dle jejího názoru výše náhrady nemajetkové újmy musí odpovídat ekonomickým poměrům a životní úrovni v daném státě. V této souvislosti namítla, že jakési zamrznutí judikatury s ohledem na podstatnou změnu ekonomiky, životní úrovně a hodnoty peněz od doby roku 2010, považuje za další projev nespravedlnosti a neproporcionality, do kterého by měl minimálně Ústavní soud v současné době i s ohledem na vysokou inflaci zasáhnout. Trvala také na tom, že úroky z prodlení za situace, kdy žalovaná nehradila dobrovolně žádný nárok v půlroční lhůtě od uplatnění náhrady nemajetkové újmy, musí být s ohledem na judikaturu [název soudu] počítán od doby skončení řízení, tedy od [datum], od konce původního řízení. Na podporu své argumentace pak odkázala na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2149/17. Závěrem navrhla, aby rozsudek v jí napadeném výroku byl změněn tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku a aby byl ve výroku IV. potvrzen a byla ji přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši.

18. Proti tomuto rozsudku, ale jen proti výroku II. kromě části ohledně úroku z prodlení z částky [částka] a proti výroku IV. rozsudku, podala včasné odvolání také žalovaná. Namítla především, že již poskytnuté zadostiučinění žalobkyni bylo plně dostačující, odpovídající konkrétním zjištěným okolnostem. Podle žalované bylo zdůvodnění navýšení základní částky nesrozumitelné vzhledem ke zjištění ohledně celkové délky řízení, která nepřesáhla ani o jeden celý rok dobu 10 let. Vyjádřila též nesouhlas s navýšením základní částky z důvodu, že i kompenzační řízení trvalo nepřiměřenou dobu, když takový nárok nebyl ze strany žalobkyně vůbec vznesen a nadto rozsudek ve věci byl vynesen po jednom roce a deseti měsících od podání žaloby. Uvedla také, že z odůvodnění nebylo zřejmé, v čem spočívalo pochybení kompenzačního soudu, jestliže se pokoušel spis v určitém období získat a z blíže nespecifikovaných důvodů se mu spis nepodařilo zajistit dříve, obzvláště pokud spis byl spolu s ústavní stížností předložen Ústavnímu soudu, který ve věci rozhodoval v červnu 2020. Namítla dále, že se soud prvního stupně nijak nezabýval hodnocením konkrétních kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k přiměřenosti délky řízení a že nebylo lze nelze ani zjistit, jaké okolnosti zvažoval ve vztahu k základu nároku. Nesouhlasila také s důvody, pro které soud prvního stupně zcela excesivně navýšil odškodnění o 50 %, když neshledal žádné průtahy v řízení přičitatelné orgánům státu. V této souvislosti vyjádřila názor, že důvody zrušení rozhodnutí, pokud jimi mají být nesprávně zjištěný skutkový stav nebo neúplné dokazování pro rozhodnutí ve věci, jsou důvody směřující do rozhodovací činnosti soudů a v takovém případě tyto nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup v rámci nepřiměřené délky řízení. Jediným důvodem, který byl v tomto případě relevantním, bylo zrušení rozhodnutí pro nerespektování závazného právního názoru, jednalo se však o ojedinělé pochybení. Nesouhlasila rovněž s hodnocením kritéria významu řízení pro žalobkyni, neboť předmětem posuzovaného řízení bylo vyplacení odstupného a nejednalo se například o pracovněprávní spor o náhradu škody na zdraví nebo o určení trvání pracovního poměru, což soud prvního stupně nevzal v úvahu. Ohledně navýšení základní částky odškodnění z důvodu zvýšeného vnímání nejistoty výsledku řízení žalobkyní s ohledem na její [anonymizováno] stav, neboť z předložených [anonymizována dvě slova] a dalších listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že [anonymizováno] stav žalobkyně nebyl dobrý, že v důsledku [anonymizována dvě slova] byla žalobkyně uznána za invalidní, avšak nikoli z důvodů psychických, přičemž nebylo prokázáno, že by její [anonymizováno] potíže byly způsobeny soudním řízením, nebo že by se v důsledku řízení [anonymizováno] potíže u žalobkyně zhoršovaly. Uvedla dále, že nemohla významně ovlivnit délku řízení při jeho enormní složitosti, ani procesní aktivity účastníků řízení, výpovědi svědků, ani obsah jejich výpovědí. K námitce žalobkyně, že těžce snášela svědecké výpovědi zaměstnanců a zaměstnavatele a nepředkládání listinných důkazů, uvedla, že za takové jednání nemůže nést odpovědnost s tím, že bylo otázkou, zda musela být vždy přítomna na jednání soudu v situaci, kdy byla zastoupena právním zástupcem, pokud se stresovala. Namítla též, že soud prvního stupně při stanovení výše odškodnění nezvážil skutečnost, že již poskytnuté finanční zadostiučinění žalobkyni bylo v převyšující výši předmětu posuzovaného řízení. Navrhla tedy, aby byl rozsudek soudu prvého stupně v napadené části změněn a žaloba byla zamítnuta.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu napadeného výroku včetně výroku závislého podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř.

20. Soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav, a proto bylo možné ve věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své rozhodnutí náležitě odůvodnil s odkazem na relevantní judikaturu a odvolací soud souhlasil s jeho skutkovými závěry, lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pouze upřesňuje, že ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení trvalo nikoli do [datum], nýbrž do [datum], kdy jí bylo doručeno usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 507/20, jak se podává z obsahu jejího vyjádření ze dne [datum] (č. l. 207 spisu), což však v daném případě nemělo zásadní vliv na správnost výpočtu soudem prvního stupně přiznané částky odškodnění žalobkyni.

21. Na základě prokázaného průběhu posuzovaného řízení, pak odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodná délka posuzovaného řízení ([datum] – [datum]), nebyla přiměřená a že tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení v přiměřené lhůtě. Přitom však v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na základě které by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučinění je samotné konstatování porušení práva, a proto v daném případě byla namístě peněžitá forma zadostiučinění, jak již správně uzavřel soud prvního stupně.

22. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který jako základní částku odškodnění stanovil [částka] za rok trvání řízení a následně za posuzované řízení v délce 10 let a 8 měsíců vypočetl celkovou částku zadostiučinění na [částka].

23. Odvolací soud plně souhlasil s tím, jakým způsobem soud prvního stupně ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b), d) a e) OdpŠk modifikoval základní celkovou částku zadostiučinění, když správně uzavřel, že se žalobkyně svým chováním na délce řízení nijak nepodílela.

24. V tomto případě posuzované řízení bylo složité po skutkové i procesní stránce, neboť bylo třeba postavit na jisto pro věc samu relevantní otázky týkající se obsahu pracovní náplně žalobkyně, jejího faktického výkonu práce, včetně otázek týkajících se organizační struktury jejího bývalého zaměstnavatele, jakož i jeho jednání ve vztahu k žalobkyni, a také výší odstupného, což si vyžádalo rozsáhlé dokazování. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že bylo na místě základní částku snížit o 30 %.

25. Soud prvního stupně též nepochybil, pokud základní částku snížil o 20 % z důvodu počtu soudních instancí, neboť ve věci bylo rozhodováno na třech instancích soudní soustavy a proběhlo také řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti bývalého zaměstnavatele žalobkyně.

26. V tomto konkrétním případě soud prvního stupně rovněž správně přikročil ke zvýšení základní částky o 50 % s ohledem na prokázané důvody, jež vedly k opakovanému rušení rozsudků soudu prvního stupně, a to pro nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu, jež soudu prvního stupně opětovně vytkl nesprávně zjištěný skutkový stav, respektive neprovedení nezbytného dokazování, když navíc byla věc přikázána jinému soudci.

27. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, které bylo pracovně právním sporem, přičemž skutečnosti, že předmětem tohoto řízení bylo (pouze) odstupné, odpovídá soudem prvního stupně zvýšení základní částky o 10 %.

28. Soudu prvního stupně nelze též vytknout, že v poměrech projednávané věci uvěřil žalobkyni, její psychosomatické potíže způsobené neklidem a napětím ohledně výsledku řízení se projevovaly také navenek jako obtíže fyzické, a to s ohledem na prokázaný nepříznivý [anonymizováno] stav, čemuž odpovídá zvýšení základní částky o 15 %.

29. Odvolací soud se tedy ztotožnil se soudem prvního stupně, který základní částku finančního zadostiučinění zvýšil celkem o 25 % na [částka], jež v poměrech projednávané věci odpovídala újmě, která byla žalobkyni způsobena, a to i přes jí již poskytnuté zadostiučinění žalovanou a výši předmětu posuzovaného řízení. V návaznosti na již žalovanou žalobkyni přiznané plnění ve výši [částka] tedy soud prvního stupně správně vyhověl žalobě co do částky [částka].

30. K odvolací námitce žalobkyně ohledně jí požadovaného úroku z prodlení, když žalovaná nehradila dobrovolně žádnou částku v půlroční lhůtě od jejího uplatnění nároku, odvolací soud uvádí, že z uplatnění nároku plyne pouze právo poškozeného obrátit se na soud, a to i před tím, než se ústřední orgán případně vyjádří, přičemž nečinnost ústředního orgánu ohledně uplatněného nároku nemůže mít jakýkoliv vliv na posouzení tohoto nároku soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Současně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neměl důvodu odchýlit se od ustáleného názoru, že stát je ve smyslu § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk povinen poškozenému, který svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk, nejpozději do šesti měsíců od tohoto dne nahradit nejen škodu majetkovou, ale i nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], 10. právní věta, dále jen„ Stanovisko“). Poškozený tak má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí zmíněné šestiměsíční lhůty počínající dnem uplatnění tohoto nároku postupem podle již zmíněného § 14 OdpŠk (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tj. v daném případě počínaje dnem [datum]. Výše úroku přiznaného soudem prvního stupně pak plně odpovídá úpravě vyplývající z [ustanovení pr. předpisu]

31. Ohledně námitky žalobkyně týkající se„ zamrznutí“ judikatury týkající se valorizace základní částky finančního zadostiučinění stanovené odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud s poukazem na svoji judikaturu uvedl, že„ (p) latí, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), ani změna životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Neexistuje ani důvod pro odchýlení se od této judikatury, což Nejvyšší soud několikrát zopakoval ve svých nedávných rozhodnutích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). K témuž závěru se přihlásil ve své rozhodovací činnosti i Ústavní soud (srov. body 43. a následující nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], na který žalobkyně poukázala v doplnění dovolání).“ 32. Vzhledem k tomu, že veškeré odvolací námitky žalobkyně i žalované nebyly shledány důvodnými, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém nebylo shledáno pochybení.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť s ohledem na jeho výsledek, kdy ani žalobkyně ani žalovaná neměla úspěch co do svého odvolání, odvolací soud neshledal důvody pro poměrné rozdělní náhrady.

34. Právní moc rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu nenapadeném odvoláními (výrok I. ohledně zastavení řízení co do částky [částka] a částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrok II. ohledně úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum]) nebyla dotčena (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení