28 Co 402/2022-466

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence věcného břemene k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20C 73/2018-422, ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20C 73/2018-430, takto:

Výrok

I. Rozsudek a usnesení soudu prvního stupně se potvrzují.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému a 2. žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20C 73/2018-422, zamítl žalobní návrh, aby bylo určeno, že jednotky [číslo] [číslo] nacházející se v budově [adresa], v katastrálním území Nové Město, obec Praha, okres hl. m. [obec], zapsané na [list vlastnictví], nejsou zatíženy osobním věcným břemenem práva užívání zřízeným ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne [datum], resp. že takové věcné břemeno neexistuje (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost uhradit 1. žalovanému a 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výroky II. a III.), dále uhradit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady státu (výrok IV.) a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20C 73/2018-430, výši těchto nákladů stanovil na [částka].

2. Žalobkyně uplatnila žalobní návrh na podkladě tvrzení, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou se žalovanými uzavřela její babička [jméno] [příjmení] jako vlastnice jednotek a povinná z věcného břemene, je od počátku smlouvou neplatnou. K důvodům takové neplatnosti uvedla, že smlouva byla uzavřena v rozporu s konceptem věcného břemene ve smyslu § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), protože žalovaní na základě věcného břemene v předmětných nemovitostech podnikají a dosahují výdělku, aniž by za to poskytli povinné straně protiplnění. Jde o smlouvu lichevní, resp. smlouvu rozpornou s dobrými mravy, protože platby, které mají žalovaní hradit, jsou nízké a veškerá zhodnocení nemovitosti jim budou v posledku hrazena vlastníky. [jméno] [příjmení] pro svůj pokročilý věk v rozhodné době již nevěděla, co dělá, své jednání neovládala, tedy byly omezeny její rozpoznávací a ovládací schopnosti a nadto byla uvedena v omyl. Smlouva je také neurčitá, neboť rozsah věcného břemene je vymezen vágně a nejasně je v čl. 5 vymezeno oprávnění žalovaných ke změnám ve způsobu užívání budovy.

3. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu uvedli, že smlouva není v rozporu s konceptem věcného břemene, neboť bylo v zájmu [jméno] [příjmení] nemovitost, která chátrala, zrekonstruovat, což žalovaní učinili tím, že nemovitost po sjednanou dobu užívají, byť k podnikatelským účelům. Nemovitost z vlastních financí zrekonstruovali a opravili, za což jim [jméno] [příjmení] přislíbila její několikaleté bezplatné užívání. V rozhodné době [jméno] [příjmení] věděla, co dělá, byla seznámena s obsahem smlouvy, a tuto zcela dobrovolně a srozumitelně podepsala, žalovaní jí v omyl neuvedli. Její zdravotní stav nebyl natolik nepříznivý, aby nebyla způsobilá k právním úkonům. Smlouva není lichevní ani v rozporu s dobrými mravy, platby, které žalovaní hradí, jsou dostatečné.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce.

5. Předně shledal, že žalobkyně má na navrhovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. a ve věci samé dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, zejména § 37, § 38, § 39, § 40a, § 49a, § 151n a násl. obč. zák.

6. Ve věci samé vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem předmětných bytových jednotek [číslo] [číslo] v budově [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], k jejichž tíži je v katastru nemovitostí vloženo osobní věcné břemeno užívání jednotek ve prospěch obou žalovaných, zřízené smlouvou ze dne [datum], kterou uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení]. [jméno] [příjmení] (babička žalobkyně) jako vlastnice a povinná z věcného břemene a žalovaní jako osoby oprávněné. Věcné břemeno spočívá v oprávnění žalovaných užívat do [datum] bytové jednotky za účelem bydlení a provozování podnikatelské činnosti, včetně možnosti přebývání a ubytování třetích osob. Věcné břemeno bylo zřízeno za úplatu [částka] a součástí smlouvy je také ujednání smluvních stran, že oprávnění jsou povinni nést náklady na udržování a opravy předmětné nemovitosti až do částky [částka] ročně, dále oprávněni realizovat další stavební úpravy s tím, že mohou posléze požadovat po vlastníkovi jednotek úhradu jejich ceny až do výše [částka]. V době uzavření smlouvy bylo [jméno] [příjmení] 87 let, v rozsahu přiměřeném věku obstarávala své denní záležitosti a byla schopna rozpoznat a ovládat své jednání. V této době pečovala o vnoučata po zemřelé dceři, a to za pomoci sociálních pracovnic a známých. Její psychický i fyzický stav jí umožňoval číst dokumenty a vnímat jejich obsah, nebylo prokázáno, že by tomu bylo opačně, a že by byla někým ovlivňována. Znaleckým posudkem a výslechem znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo spolehlivě prokázáno, že v červenci roku 2008 byla schopna pochopit podstatná fakta, týkající se podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene, byla schopna rozpoznat obsah smlouvy a podstatu svého jednání a své jednání ovládat, a to přesto, že tehdy již trpěla vaskulární demencí, která však ještě nebyla ve fázi ovlivňující její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Léky, které měly vliv na její mozkové funkce, užívala [jméno] [příjmení] až od června 2009. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nevyšlo najevo, že by [jméno] [příjmení] o věcném břemeni jednala v omylu, pod nátlakem či jiným negativním vlivem jiné osoby. Naopak z provedených důkazů vyplynulo, že věděla, co dělá a že jejím úmyslem bylo smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřít, když měla za to, že tímto způsobem dojde ke zhodnocení nemovitostí pro její vnoučata, tehdy ještě nezletilá, což podle výpovědi svědků bylo jejím cílem.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že neobstojí námitka žalobkyně, že posuzovaná smlouva je neplatná z důvodu jejího rozporu s konceptem věcného břemene, ani z důvodu údajného lichevního obsahu, resp. rozporu smlouvy s dobrými mravy. Vzal přitom v úvahu, že pro smlouvu o zřízení věcného břemene je již z povahy této smlouvy charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran, smlouvou se strana povinná zavazuje něčeho se zdržet či něco strpět, aby z tohoto závazku měla strana oprávněná prospěch. Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene přitom není, aby úplata sjednaná za zřízení věcného břemene byla ekvivalentem zřízeného oprávnění. Přihlédl pak k tomu, že v daném případě byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene [částka] a povinnost žalovaných oprávněných nést náklady na údržbu a opravu nemovitých věcí [částka] ročně. [jméno] [příjmení] byla v rozhodné době, tj. v době sjednání a uzavření smlouvy, sice vysokého věku, nicméně na podkladě znaleckého posudku a výpovědi znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dále korespondence [jméno] [příjmení], výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], doc. Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], bylo spolehlivě prokázáno, že věděla, co činí, byla schopna pochopit obsah smlouvy, přičemž její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly zachovány a byla schopna pochopit podstatná fakta. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že měla být uvedena v omyl stran pravého účelu podepisované smlouvy. Z obsahu smlouvy totiž jasně a srozumitelně vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum], že oprávnění mohou předmětné jednotky užívat nejen osobně, ale též k podnikatelské činnosti za účelem ubytování či přebývání třetích osob, dále byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene a výše nákladů, které oprávnění jsou povinni vynakládat na údržbu nemovitých věcí. Podle soudu prvního stupně rozpor s dobrými mravy nelze spatřovat ani v tom, že si strany na základě smlouvy o zřízení věcného břemene poskytly ekonomicky nikoliv rovnocenné plnění. Jestliže žalovaní užívali předmětné jednotky k provozování hotelu nebo hostelu, pak takové užívání bylo smluvními stranami zamýšleno a písemně ve smlouvě zachyceno, tudíž nelze dovodit, že by v tomto směru byla [jméno] [příjmení] uvedena v omyl. Dle názoru soudu prvního stupně se ani nejedná o smlouvu lichevní. Podstatou lichvy je zneužití něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení k získání nebo slibu plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k plněním nabízenému. V řízení nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] v době uzavření smlouvy nevěděla, co dělá, že by nebyla schopna ovládat své jednání, že by jednala pod manipulativním vlivem jiných osob. Podle mínění soudu prvního stupně byla s ohledem na svůj vysoký věk a nízký věk vnoučat vedena úmyslem umožnit oprávněným (žalovaným) prostřednictvím předmětné smlouvy časově omezené užívání nemovitosti, s tím, že oni nemovitost zvelebí, opraví a následně předají jejím potomkům. K námitce, že ujednání vyjádřené v čl. 5 smlouvy je neurčité, soud prvního stupně dodal, že toto ujednání o povinnosti vlastníků nemovitosti vrátit oprávněným částku až do výše [částka] za další realizované stavební úpravy, je ujednáním oddělitelným a jako takové nemá vliv na platnost posuzované smlouvy jako celku. Posouzení platnosti tohoto ujednání by bylo významné ve věci nároku oprávněných vůči povinné na zaplacení nákladů vynaložených na realizované stavební práce, ale o takový nárok v této právní věci nejde.

8. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žaloba není důvodná a žalobní návrh zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na bránění práva, tj. nákladů na zastoupení advokátem vyčíslených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

10. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148, § 151 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalobkyni uložil, aby zaplatila státu náklady, které platil (znalečné a svědečné), jejichž výši v usnesení ze dne 2. 8. 2022, č. j. 20C 73/2018-430, vyčíslil na [částka].

11. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním a odkázala na odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) o. s. ř. Zdůraznila, že podle § 39 obč. zák. je posuzovaná smlouva smlouvou neplatnou, neboť svým účelem odporuje zákonu - smyslu věcného břemene užívání dle § 151n obč. zák., tedy byla uzavřena in fraudem legis. Soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že rozsah věcného břemene byl ve smlouvě vymezen pouze vágně, když připouští prakticky užívání předmětných jednotek (i společných částí) za jakýmkoliv druhem podnikání, ke kterému žalovaní byli nebo budou oprávněni. Smlouva tedy byla uzavřena v rozporu s principy věcného břemene užívání a jejím smyslem bylo pouhé dosahování zisku žalovaných, aniž by [jméno] [příjmení], potažmo žalobkyně, získala zamýšlené protiplnění. Splněn nebyl ani údajný úmysl [jméno] [příjmení] zajistit zhodnocení nemovitosti a bydlení své rodině, žalobkyně bytové jednotky nemůže užívat, protože je od roku [rok] využívají žalovaní ke svému podnikání. Smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a od počátku šlo o smlouvu lichevní. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 1993/2001, a dále uvedla, že smlouva nesledovala cíl, který [jméno] [příjmení] zamýšlela. Smlouva je koncipována tak, že povinná se vzdala bytových jednotek ve prospěch oprávněných, aniž by měla nárok na výnosy, neměla ani zaručeny investice a zhodnocení jednotek, naopak byla zavázána případné stavební úpravy zaplatit. Nebylo prokázáno, že by jí byla uhrazena úplata za věcné břemeno a sporné je, zda šlo o věcné břemeno úplatné či bezúplatné. Podle mínění žalobkyně soud prvního stupně skutkový stav a provedené důkazy hodnotil nesprávně, pouze ve prospěch žalovaných. Podstatou sporu nebyla absence způsobilosti [jméno] [příjmení] k právním úkonům (a tedy neplatnost podle § 38 obč. zák.). Žalobkyně na věk a mentální kondici [jméno] [příjmení] poukazovala v souvislosti se svým tvrzením, že žalovaní využili její náklonosti a zároveň její už určité rozumové omezenosti a uvedli ji v omyl o podstatě (obsahu) smlouvy. Pokud by soud prvního stupně hodnotil důkazy řádně, objektivně a v celé šíři, pak by musel k takovému závěru dojít. Namítla dále, že znalecký posudek je postaven na předpokladu (domněnce) o způsobilosti [jméno] [příjmení] pro nedostatek informací, zejména zdravotní dokumentace z doby uzavření smlouvy, avšak relevantní zdravotní dokumentace pochází až roku 2009, neboť z roku 2008 byl k dispozici pouze jeden vlastní rukou psaný dopis [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek sice neumožňuje jednoznačný a prokazatelný závěr, že by [jméno] [příjmení] jednala v duševní poruše, to ale neznamená, že nebyly splněny podmínky neplatnosti podle § 39 obč. zák., což bylo podstatou žaloby. Ze znaleckého posudku je dle jejího názoru zřejmé, že [jméno] [příjmení] trpěla nějakou formou demence a byla tak lehce ovlivnitelná. Podle žalobkyně z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, proč by výpovědi svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] měly mít menší váhu než výpověď JUDr. [příjmení], který snad viděl [jméno] [příjmení] dvakrát, nadto smlouvu na přání žalovaných připravoval. Nelze zároveň upírat hodnotu výpovědím sourozenců žalobkyně, jejich výpovědi nepotvrzují závěry soudu prvního stupně, že [jméno] [příjmení] byla zcela schopná pochopit podstatu smlouvy. Žalobkyně shrnula, že žalovaní využili vysokého věku její právní předchůdkyně, její důvěřivosti a ovlivnitelnosti (o které znalecký posudek hovoří), aby uzavřeli smlouvu v praktických důsledcích zcela nevýhodnou a odporující konceptu věcného břemene. Navrhla, aby odvolací soud změnou odvoláním napadeného rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

12. Žalovaní se k odvolání písemně vyjádřili a zdůraznili, že v řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] byla v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene plně svéprávná a schopná projevovat svou vůli, pokud se u ní v době sjednání smlouvy projevovaly znaky smíšené demence, pak ty neměly žádný vliv na její právní jednání a její chování mohly ovlivnit jen nepatrně. V této souvislosti odkázali především na znalecký posudek a výpověď znalce před soudem prvního stupně a mají za to, že provedené důkazy byly zcela správně zhodnoceny a soud prvního stupně z nich vyvodil správné skutkové závěry. Za správné mají i právní posouzení věci. Poukázali na to, že v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 10C 110/2018, byl projednáván co do předmětu řízení shodný případ (žalobu podal sourozenec žalobkyně) a skončil zamítnutím žaloby. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť je ve všech výrocích věcně správný.

13. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Vady řízení, k nimž se u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 věta prvá, o. s. ř.), v postupu soudu prvního stupně neshledal.

15. Soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci dal účastníkům možnost uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání, přihlédl k tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům. Dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva a z obsahu spisu je zřejmé, že v průběhu řízení předestřel účastníkům, které rozhodné skutečnosti, z jejichž existence pro sebe vyvozují příznivé právní důsledky, je třeba tvrdit a prokázat. Dokazování provedl procesně správným způsobem, v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku své skutkové závěry stručně a jasně zdůvodnil. Odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké prokázané rozhodné skutečnosti, nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování.

16. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, vysvětlil, proč považoval za významné zejména výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], kteří byli v rozhodném období v kontaktu s [jméno] [příjmení] a vypověděli, že [jméno] [příjmení] byla schopna běžně jednat, přičemž neměli žádné pochyby o jejich ovládacích či rozpoznávacích schopnostech. Se závěry formulovanými na podkladě výpovědí těchto svědků pak zcela koresponduje i znalecký posudek a výpověď znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. Odvolací soud má za správný závěr soudu prvního stupně, že [jméno] [příjmení] byla v rozhodné době, kdy sjednala a uzavřela posuzovanou smlouvu, schopna rozpoznat a ovládat své jednání, byť byla pokročilého věku, byla schopna číst dokumenty a vnímat jejich obsah a nebyla manipulována k uzavření ani uvedena v omyl co do obsahu a účelu sjednané smlouvy. Je třeba přisvědčit i závěru soudu prvního stupně, že z výpovědí manželů [příjmení] nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti o stavu [jméno] [příjmení] v červenci roku 2008, neboť oba svědci ji tehdy vídali jen občas a ve srovnání s jinými svědky nemohli mít komplexní obraz o jejím fyzickém a duševním zdraví.

17. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustáleného výkladu je právní posouzení věci nesprávné, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. O takový případ však v této právní věci rozhodně nejde. Soud prvního stupně posoudil věc podle právních předpisů, které na zjištěný skutkový stav dopadají, aplikovaná ustanovení také správně vyložil a srozumitelně a stručně vysvětlil, jak věc po právní stránce posoudil.

18. Vycházeje ze závěrů formulovaných Ústavním soudem v nálezech ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03, ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 44/03, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 320/06, ze dne [datum], IV. ÚS 1133/07 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na [webová adresa]), odvolací soud zdůrazňuje, že jedním ze základních principů výkladů smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné výklady oba. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ní spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoli zásadou, přičemž tento výkladový argument má charakter obecného principu právního.

19. Podle § 151n obč. zák věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco strpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě (odst. 1). Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele (odst. 2). Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání (odst. 3). Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 38 neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům (odst. 1). Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou (odst. 2). Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Žalobkyně namítá, že posuzovaná smlouva je smlouvou neplatnou, neboť svým účelem odporuje smyslu věcného břemene užívání dle § 151n obč. zák. a byla uzavřena in fraudem legis.

21. K její argumentaci je nejprve třeba uvést, že obcházení zákona je takové právní jednání, jež sice přímo neporušuje žádnou právní normu, avšak které ke zmaření jejího účelu a smyslu přesto směřuje; obcházení zákona je jednání in fraudem legis, tedy ne v doslovném rozporu s právní normou, ale takové, které chce dosáhnout cíle právem nepředpokládaného a vzhledem ke zřejmé nežádoucnosti tohoto cíle zároveň nejde o mlčky dovolené chování.

22. Odvolací soud neshledal, že by posuzovaná smlouva směřovala ke zmaření účelu práva věcného břemene užívání nemovité věci dle § 151n obč. zák. a dosažení cíle právem nepředpokládaného. Soud prvního stupně vysvětlil, že pro smlouvu o zřízení věcného břemene je již z povahy věci charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran, neboť strana povinná se zavazuje něčeho se zdržet či něco strpět, aby z tohoto závazku měla strana oprávněná prospěch, a podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene není, aby sjednaná úplata za zřízení věcného břemene byla ekvivalentem zřízeného oprávnění. Rozsah věcného břemene je ve smlouvě popsán srozumitelně a nebylo prokázáno, že by žalovaní jako oprávnění výkonem věcného práva zatěžovali [jméno] [příjmení], potažmo žalobkyni, nad sjednaný rozsah jejich oprávnění. Odvolací soud má závěry soudu prvního stupně za správné a námitkou žalobkyně za lichou.

23. Žalobkyně dále namítá, že posuzovaná smlouva je smlouvou neplatnou, neboť odporuje dobrým mravům, je lichevní a rozsah věcného břemene je vymezen vágně.

24. Posuzovaná smlouva je určitá a srozumitelná, v písemné formě, řádně datována a podepsána oběma smluvními stranami, tj. [jméno] [příjmení] jako tehdejší vlastnicí předmětných bytových jednotek a povinnou z věcného břemene na straně jedné, a žalovanými jako oprávněnými z věcného břemene na straně druhé. Předmětem smlouvy je osobní věcné břemeno práva užívání žalovaných k předmětným bytovým jednotkám v domě [adresa], v katastrálním území Nové Město, obec Praha. Věcné břemeno bylo sjednáno ve prospěch oprávněných za účelem bydlení a za účelem provozování podnikatelské činnosti, k níž budou mít příslušné podnikatelské oprávnění, a ve smlouvě je výslovně uvedeno, že takové podnikání může spočívat i v dočasném přenechání bytových jednotek k přebývání a ubytování třetím osobám. Věcné břemeno bylo sjednáno na dobu určitou v délce 16 let. Za zřízení věcného břemene byla sjednána úplata ve výši [částka] a zároveň bylo sjednáno, že oprávnění jsou oprávněni provádět stavební úpravy jednotek, a to do celkové výše [částka], že takto vynaložené prostředky jsou oprávněni započítat na svůj závazek vůči povinné z titulu zřízení věcného břemene. Dále se zavázali nést přiměřené náklady na zachování a opravu všech jednotek uvedených ve smlouvě až do výše [částka], zavázali se hradit úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětných jednotek.

25. Odvolací soud má za správný závěr soudu prvního stupně, že se v daném případě jde o právní úkon určitý a srozumitelný, který byl učiněn svobodně a vážně, jak bude ještě odůvodněno níže, není právním úkonem neplatným podle § 37 odst. 1 obč. zák. a nejde ani o smlouvu, která by byla v rozporu s dobrými mravy, resp. o smlouvu lichevní. Dovozuje-li žalobkyně rozpor s dobrými mravy a lichevní charakter smlouvy z okolnosti, že si smluvní strany sjednaly ekonomicky nerovnocenné plnění, a tvrdí-li, že v tomto směru byla [jméno] [příjmení] uvedena v omyl, pak k tomu je třeba zopakovat, že zřízení věcného břemene je právní vztah, pro který je charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran podstatou náležitostí smlouvy, jak výstižně vysvětlil soud prvního stupně. V projednávaném případu bylo věcné břemeno sjednáno za úplatu a není požadavkem zákona, ani ustáleného obyčeje, aby sjednaná úplata byla ekvivalentem hodnoty (obecné ceny) zřízeného oprávnění. Dále je třeba zdůraznit, že bylo-li v textu písemné smlouvy o zřízení věcného břemene výslovně uvedeno, že oprávnění mohou předmětné bytové jednotky užívat nejen za účelem (svého) bydlení, ale i za účelem provozování své povolené podnikatelské činnosti, jež může spočívat i v dočasném přenechání jednotek třetím osobám za účelem ubytování typu hotelového či hostelového, pak nelze dovodit, že by žalovaní realizací takového způsobu užívání smlouvu porušili, ani že by při sjednání a uzavření smlouvy uvedli [jméno] [příjmení] v omyl.

26. Za popsaných okolností lze spolehlivě dovodit, že posuzovaná smlouva není smlouvou lichevní, neboť lichevní smlouvy jsou takové smlouvy, které smluvní strana uzavře zneužívaje něčí nezkušenosti, tísně nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. O lichevní smlouvu podle občanského práva jde v případě, kdy jednající z okolností věci věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil; nevyžaduje se, aby jeho jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin. Lichevní smlouvy jsou absolutně neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22Cdo 1993/2001, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na [webová adresa]).

27. Na podkladě shora popsaných skutkových závěrů o ovládacích či rozpoznávacích schopnostech [jméno] [příjmení] v rozhodné době lze spolehlivě uzavřít, že byla způsobilá k právním úkonům, jednala svobodně a vážně, nikoli v duševní poruše, která by jí činila ke sjednání a uzavření smlouvy neschopnou (§ 37 odst. 1, § 38 obč. zák.).

28. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně neshledal, že by posuzovaná smlouva byla z důvodů vyjádřených v § 37 a násl. obč. zák. ve spojení s § 3 obč. zák. smlouvou neplatnou.

29. Účastníkům je dobře znám Obvodním soudem pro Prahu 2 již rozhodnutý právní případ sp. zn. 10C 110/2018, přezkoumaný Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím v řízení sp. zn. 91Co 280/2022), který se s projednávaným případem shoduje v podstatných znacích a odvolací soud neshledal důvod pro jiné meritorní rozhodnutí (srov. § 13 o. z.).

30. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé a o nákladech řízení je věcně správné a rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení, kterou podle § 137 o. s. ř. a § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 12 odst. 4, § 13 odst. 4 advokátního tarifu vyčíslil takto: 4x [částka] odměna advokáta za 2x dva společné úkony právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4, dále [částka] paušální náhrada hotových výdajů, 21% daň z přidané hodnoty, tj. [částka], celkem [částka] Lhůtu a místo plnění stanovil podle § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.