28 Co 53/2024 - 571

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 23 C 43/2021-306, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že a) se ze společného jmění manželů účastníků přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného - pozemky č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, [adresa], a pozemek č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], - pohledávka ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum] žalovaným a [právnická osoba]., ve výši [částka] b) se ze společného jmění manželů účastníků přikazuje oběma účastníkům k úhradě rovným dílem úvěr ve výši [částka] s příslušenstvím ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] uzavřené dne [datum] účastníky s [právnická osoba]., c) žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání [částka] do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, d) se zamítá vzájemná žaloba na vypořádání vnosů [částka] za výběry z kreditní karty a vyčerpání kontokorentu, [částka] za školné syna a náklady s jeho studiem, [částka] za náklady na provoz rodinného domu a jeho údržbu, [částka] na překlenovací úvěr a [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] na stavební spoření placené za období [datum] až [datum], [částka] na stavební spoření od [datum], [částka] za daň z nemovitých věcí, pojištění a svoz domovního odpadu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani odvolacího řízení.

III. Účastníci jsou povinni nahradit České republice na účet Okresnímu soudu v Kladně na nákladech řízení státu každý [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přikázal ze společného jmění manželů žalovanému do vlastnictví pozemky č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I. – dále jen „nemovité věci“), uhradit zcela závazky ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] uzavřené dne [datum] s [právnická osoba]. (dále jen „smlouva o překlenovacím úvěru“), včetně příslušenství a budoucího příslušenství, se zůstatkem ke dni [datum] ve výši [částka] (výrok II.), pohledávku ze smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota] uzavřené dne [datum] s [právnická osoba]. (výrok III. – dále jen „smlouva o stavebním spoření“), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok V.), zamítl žalobu žalovaného na vypořádání vnosu ve výši [částka] do nemovitých věcí (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.), a uložil každému z účastníků do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na nákladech řízení [částka] (výroky VII. a VIII.).

2. Soud prvního stupně učinil následující skutkový závěr: Manželství účastníků trvalo od roku 1988 do [datum]. Příčinou rozvratu manželství bylo citové a fyzické odcizení v důsledku dlouhodobých neshod týkajících se výchovy dětí i názorů na život; účastníci nevedli společnou domácnost necelých sedm let, žalobkyně již navázala jiný partnerský vztah, který považuje za perspektivní. Nemovité věci užíval od září 2014 výlučně žalovaný (příp. s dětmi), v květnu 2021 požádala žalobkyně o rozvod manželství, od září 2014 žalobkyně nepřispívala na údržbu nemovitých věcí, neplatila překlenovací úvěr a neplatila žalovanému výživné pro syna. Nemovité věci jsou v katastru nemovitostí evidovány ve společném jmění manželů účastníků, vázne na nich zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši [částka] včetně jejího příslušenství, budoucí pohledávky, která vznikne po splacení překlenovacího úvěru, až do výše [částka]. Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o překlenovacím úvěru na částku [částka], ke dni [datum] byl jeho zůstatek [částka], ke dni vypořádání [částka]. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o stavebním spoření, ke dni [datum] na ní bylo naspořeno [částka]. Na překlenovací úvěr bylo zaplaceno za období od [datum] do [datum] celkem [částka], z toho [částka] za upomínky a smluvní pokutu, od [datum] do [datum] bylo zaplaceno celkem [částka]. Na účet stavebního spoření bylo zaplaceno za období od [datum] do [datum] celkem [částka], od [datum] do [datum] celkem [částka]. Dne [datum] žalovaný sjednal s [právnická osoba]., úvěr ze stavebního spoření č. [hodnota] za účelem koupě bytového/rodinného domu/bytu/stavby na částku [částka]. Obvyklá cena nemovitých věcí je [částka].

3. Tvrzení o dohodě, že po rozvodu manželství a nabytí zletilosti syna vyplatí žalovaný na vypořádání žalobkyni [částka], soud prvního stupně neuvěřil zejména proto, že se podle této dohody žalovaný sám neřídil, nadto její existenci zmínil až u prvního jednání, nikoli ve svém vyjádření k žalobě.

4. Společné jmění manželů vypořádal soud prvního stupně podle § 708 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a stanovil ve prospěch žalobkyně vypořádací podíl ve výši [částka], když do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovité věci v hodnotě [částka], uložil mu na základě shodného návrhu účastníků zaplatit překlenovací úvěr ve výši [částka], zohlednil stavební spoření naspořené do opuštění domácnosti žalobkyní ve výši [částka], částku [částka] zaplacenou žalovaným na překlenovací úvěr od rozchodu účastníků. Shledal důvod pro odklon od principu rovnosti podílů ve splácení překlenovacího úvěru žalovaným od doby opuštění společné domácnosti žalobkyní, zohlednil proto při výpočtu vypořádacího podílu částku, kterou na úvěr zaplatil žalovaný. Nezohledňoval stavební spoření, které zůstává v dispozici žalovaného. Protože nezletilý syn účastníků nebyl svěřen do výchovy jednomu z manželů soudem, nelze podle soudu dospět k závěru, že žalobkyně neplnila svoji povinnost přispívat na jeho výživu; řešení této otázky nelze suplovat v tomto řízení. Důvodem pro disparitu podílů nejsou příčiny rozvratu manželství. Soud žalobkyni nepřiznal bezdůvodné obohacení za výhradní užívání nemovitých věcí žalovaným, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu v takovém případě nedochází k bezdůvodnému obohacení na úkor druhého z manželů. Nadto žalobkyně dobrovolně opustila společnou domácnost, měla zajištěné bydlení a celou péči o opuštěné nemovité věci ponechala na žalovaném. Návrh na vypořádání nákladů na pořízení dlažby zamítl, neboť šlo o běžnou údržbu a byl uplatněn po koncentraci řízení.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žádný z účastníků náhradu nákladů řízení s ohledem na judikaturu Ústavního soudu nežádal.

6. Náklady státu vzniklé v souvislosti s podáním znaleckého posudku byly uloženy účastníkům k náhradě rovným dílem podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobkyně i žalovaný. Žalobkyně napadla odvoláním rozsudek ve výrocích I. až III. a V., žalovaný ve výrocích IV. a V. Odvoláním proti výroku V. o povinnosti zaplatit vypořádací podíl napadl žalovaný podle § 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř. i výroky I. až III. o tom, co mají účastníci ze společného jmění nabýt při jeho vypořádání. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uveřejněné jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), který uvedl, že výrok o tom, co má nabýt jeden z bývalých manželů ze společného jmění manželů při jeho vypořádání, a výrok o pohledávce, kterou má na základě tohoto nabytí zaplatit na vypořádacím podílu druhému z bývalých manželů, jsou spjaté výroky, jeden z nich bez druhého ztrácí smysl a nemohou samostatně nabýt právní moci. Oba účastníci napadli svým odvoláním jako výroky závislé i nákladové výroky VI. až VIII.

8. Žalobkyně v odvolání uvedla, že účastníci se shodli na tom, že předmětem vypořádání jsou nemovité věci, závazek ze smlouvy o překlenovacím úvěru a pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření. Soud prvního stupně se nezákonně odklonil od zásady rovnosti podílů z důvodu, že se žalobkyně nepodílela na placení splátek překlenovacího úvěru a stavebního spoření po odchodu ze společné domácnosti, své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Z odůvodnění rozsudku nelze dovodit, v čem soud prvního stupně okolnosti pro disparitu spatřuje, což je i v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]; z tohoto důvodu by měl být rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Jako důvod pro disparitní vypořádání společného jmění účastníků uvádí soud prvního stupně splácení společného úvěru výlučně žalovaným od doby opuštění společného domácnosti žalobkyní v bodě 22. odůvodnění rozsudku, ale bez bližšího vysvětlení. Výrok III. soud nijak neodůvodnil, z bodu 23. odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že při vypořádání zohlednil jen naspořenou částku stavebního spoření do rozchodu účastníků, až měl zohlednit částku naspořenou za celé manželství a ve prospěch žalobkyně tak zohlednit namísto částky [částka] polovinu z naspořené částky [částka]. Obdobně by žalobkyně neměla žalovanému nic hradit na splátky překlenovacího úvěru za manželství, ale jen polovinu z částky zaplacené po rozvodu manželství ve výši [částka]. Se zohledněním doplacení překlenovacího úvěru by měl vypořádací podíl v její prospěch činit [částka]. Pokud jde o disparitní vypořádání, soud prvního stupně zřejmě posoudil manželskou odluku účastníků jako zúžení zákonného rozsahu společného jmění de facto s tím, že každý z účastníků nabýval do svého výlučného majetku. Protože k zúžení společného jmění nedošlo, je takový postup nezákonný, rozporný se zásadou spravedlivého vypořádání a přiznaný nárok žalovaného rozporný s dobrými mravy. Žalovaný na splátky překlenovacího úvěru a stavebního spoření zaplatil v období [datum] až [datum] celkem [částka], což je měsíčně průměrně [částka]. Žalobkyně však byla z užívání nemovitých věcí bez náhrady, v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], vyloučena, byť o jejich další užívání s žalovaným neměla zájem. Žalovaný tak sice platil měsíční splátky překlenovacího úvěru a stavebního spoření, naproti tomu ale výlučně užíval nemovité věci, na jejichž pořízení účastníci závazek z překlenovacího úvěru a stavebního spoření převzali. Tuto její argumentaci soud nepřijal, nevypořádal se s ní, a ještě ji navíc dezinterpretoval jako pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení. Hodnota užívání nemovitých věcí přitom představuje částku, jakou by v čase a místě bylo třeba vynaložit na sjednání nájmu, měsíční nájemné se v době od [datum] do [datum] pohybovalo okolo částky [částka].

9. Žalovaný v odvolání namítá své nerovné postavení účastníka v řízení, jednostranné odůvodnění rozsudku, popření právní logiky v projednávané věci, že soud při výpočtu vypořádacího podílu nepřihlédl k hypotečnímu úvěru a jeho meziúvěru, že zaměnil meziúvěr za stavební spoření a nepřihlédl k důvodům pro disparitu podílů. Soud prvního stupně neprovedl důkazy k prokázání jeho tvrzení, že se žalobkyně nijak nepodílela na péči o syna, o kterého se staral jen on, hradil jeho náklady a dodržel dohodu, kterou účastníci při rozchodu uzavřeli. Tím soud porušil jeho právo na spravedlivý proces. Z jím navržených důkazů (výpovědí svědků) by soud zjistil, že důvodem odchodu žalobkyně nebyly rodinné neshody a jeho vztah k alkoholu, ale nový partner. Soud se nepozastavil ani nad tím, že žalobkyně nepracovala a neměla žádný příjem. Soud prvního stupně rovněž zamítl návrh na vypořádání vnosu žalovaného do nemovitých věcí, aniž by své rozhodnutí řádně odůvodnil. Překlenovací úvěr sloužící k tomu, aby byla cílová částka vyplacena ihned, zaměňuje soud za stavební spoření. Jak vyplývá i z výkladu stavební spořitelny, nelze splacené částky stavebního spoření/meziúvěru pokládat za spoření, ale jde o úhradu dluhu. To, co žalovaný uhradil po [datum], kdy žalobkyně opustila společnou domácnost a došlo k oddělení hospodaření, do rozvodu manželství na úvěr ([částka] a [částka]), včetně sankčních plateb, které by měly být rovněž zohledněny, neboť žalobkyně po rozchodu na společný majetek ničím nepřispěla, jsou výlučné platby žalovaného. Ten na úvěr po rozvodu manželství zaplatil celkem [částka]. Soud nesprávně nezjistil výši dluhu na meziúvěru. Vypořádací podíl počítaný podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] by měl činit [částka], se zohledněním 50 % disparity podílů [částka].

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že odešla ze společné domácnosti pro předchozí hluboké rozpory a partnerské odcizení, a i po odchodu se podílela na výchově a výživě syna, neboť žila v jeho bezprostředním sousedství. Syn s ní trávil většinu času, poskytovala mu výživu, ošacení, hradila běžné výdaje a podílela se na jeho výchově. Žalovaný opomíjí, že soud prvního stupně rozhodl o disparitním vypořádání tím, že platby na překlenovací úvěr a stavební spoření od rozchodu účastníků do jejich rozvodu započetl jako platby z výlučného majetku žalovaného, ačkoliv je hradil ze společných prostředků. Žalobkyně žádá spravedlivé vypořádání, nemá zájem na tom, aby žalovaný přišel o nemovité věci, nicméně žalovaný neprokázal, že má dostatek finančních prostředků, aby ji vyplatil. Soud prvního stupně správně nedoplnil dokazování důkazy navrženými žalovaným, který se nepřípustně snažil rozšiřovat předmět řízení o otázky, které jeho předmětem nebyly a suplovat tak v tomto řízení opatrovnický spor o výživné pro nezletilého syna účastníků. Vnos, který žalovaný žádá vypořádat, byl uplatněn po koncentraci řízení, proto k němu nelze přihlížet. Nadto se majetek pro účely vypořádání hodnotí podle stavu ke dni právní moci rozvodu, tedy následně provedené změny nemohou mít vliv na vypořádání společného jmění. Žalovaným předložený výklad principu překlenovacího úvěru ze stavebního spoření dokazuje, že nepochopil, jak takový úvěr funguje. Jeho tvrzení, že stavební spoření je meziúvěr, není správné. Stavební spoření je aktivem. Žalovaný požaduje ve svém odvolání „disparitu na druhou“, neboť již zkrácený vypořádací podíl chce krátit ještě o 50 %.

11. Při odvolacím jednání žalobkyně dále uvedla, že dodatek ke smlouvě o úvěru nepodepsala, neboť to bylo po rozvodu manželství, řešilo se společné jmění a ona do toho nechtěla nijak zasahovat. V roce 2016 podepsala nižší splátky, měla kreditní kartu k účtu žalovaného, vybrala z ní po odchodu asi [částka], což byly peníze, které jim poskytli její rodiče na splácení karty. Žádné vyšší částky opakovaně nevybírala. Na kontokorentu ve výši [částka] se účastníci dohodli v minulosti s tím, že se „bude stále točit“. Školné platil synovi žalovaný, mohlo to být kolem částky [částka]. Na vypořádacím podílu by jí mělo být vyplaceno [částka].

12. Žalovaný v reakci na poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. doplnil, že žalobkyně zmařila získání výrazně lepších podmínek splácení překlenovacího úvěru tím, že odmítla podepsat žádost s odůvodněním, že probíhá toto řízení a nechce napomáhat žalovanému k získání lepších podmínek. Tímto nechtěně potvrdila popíranou dohodu o tom, že žalovaný doplatí překlenovací úvěr a jí vyplatí [částka]. Žalovaný zaplatil dluh na úvěrové kartě Cetelem a úvěrové kreditní kartě [právnická osoba]., ze které žalobkyně po odchodu vybrala opakovaně vyšší částky a použila je pro svoji potřebu, až do jejího převzetí žalovaným. Doplatil i kontokorentní dluh způsobený čerpáním žalobkyně. Z úvěru poskytnutého [právnická osoba]., podle smlouvy ze dne [datum] uhradil dluh na kreditní kartě Cetelem [částka], úvěr čerpaný kreditní kartou [právnická osoba]., [částka], dluh na kontokorentním účtu ve výši [částka], vše po odchodu žalobkyně. Na obsluhu těchto dluhů zaplatil celkem [částka]. Na školné syna zaplatil včetně nákladů na reparáty ve školním roce [částka], [částka], v letech 2019 a 2020 po [částka] a běžně platil za jeho telefon [částka] měsíčně. Na nákladech syna na bydlení, stravování, ošacení, telefon, internet, rybaření jako hlavního koníčka vynakládal v průměru [částka] měsíčně, vycházejíc z podkladů o nákladech této věkové kategorie dětí podle údajů Českého statistického úřadu v období od [datum] až [datum]. Žalobkyně po dobu soužití s ním nepracovala, neboť se dohodli, že on bude zajišťovat rodinu ekonomicky a ona se bude starat o děti a domácnost. Po opuštění společné domácnosti nejméně do roku 2018 nepracovala a neměla žádný příjem. Zohledněna by měla být i sankční úhrada za změnu banky, kterou iniciovala žalobkyně před rozchodem účastníků a kterou uhradil v únoru 2015 ve výši [částka] žalovaný z peněz darovaných mu otcem a z půjčky. Žalovaný hradil v letech 2015 až 2022 místní poplatky za svoz komunálního odpadu za sebe, žalobkyni a obě děti účastníků, za žalobkyni i v roce 2023, jde o částku [částka]. V době, kdy s ním bydlel syn, platil na inkaso elektřinu, vodu, poplatky televize a rádia, satelit v průměru [částka] měsíčně. Jedinou snahou žalobkyně je zlikvidovat jeho bydlení v nemovitých věcech.

13. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení dále uvedl, že dcera se k němu přistěhovala v březnu 2022, asi za rok se odstěhovala, od června toho roku mu přispívala na náklady podle vyúčtování, které se dělilo čtyřmi díly, jeden díl platil i syn. Je schopen 90 dnů od právní moci rozsudku zaplatit vypořádací podíl žalobkyni za situace, kdy bude překlenovací úvěr přikázán k úhradě oběma účastníkům a jemu nemovité věci do výlučného vlastnictví. Hodnota nemovitých věcí byla zvýšena investicí do dlažby, podle znaleckého posudku o [částka], což by mělo být při vypořádání zohledněno. Při stanovení vypořádacího podílu by mělo být zohledněno i to, co platil na překlenovací úvěr a stavební spoření od rozchodu účastníků, co hradil na společné dluhy účastníků, na údržbu nemovitých věcí a na syna. Žalobkyni by tak měl zaplatit na vypořádání [částka].

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné, odvolání žalobkyně nedůvodné.

15. Odvolací soud předně uvádí, že námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně nepovažuje za důvodnou. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). V tomto případě rozsudek soudu prvního stupně sice zcela neodpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., z odvolání účastníků je však zřejmé, že jeho obsah jim umožnil formulovat výhrady proti jeho závěrům v poměrně obsáhlých podáních.

16. Soud prvního stupně vysvětlil v bodě 6. odůvodnění svého rozsudku, že nezohlednil při vypořádání vnos žalovaného do nemovitých věcí jednak pro jeho uplatnění po koncentraci řízení a jednak proto, že jej považoval za běžnou údržbu nemovitých věcí adekvátní možnosti žalovaného využívat nemovité věci výlučně pro potřebu svoji a svých dětí. Soud prvního stupně sice v rozporu s obsahem tvrzení žalobkyně považoval její argumentaci, k požadavku žalovaného na vypořádání jeho plateb na překlenovací úvěr a stavební spoření za dobu od [datum] do [datum], o tom, že žalovaný bez náhrady užíval v uvedeném období nemovité věci, za uplatnění nároku na bezdůvodné obohacení, přesto v bodě 6. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč skutečnost výlučného užívání nemovitých věcí žalovaným v řízení nezohlední. Předně proto, že mezi manžely nemůže při užívání společného majetku k bezdůvodnému obohacení dojít, jednak proto, že žalobkyně se nijak na údržbě nemovitých věcí nepodílela a dobrovolně je opustila. V této souvislosti soud prvního stupně poznamenal, že podíl žalobkyně na splácení překlenovacího úvěru po opuštění společné domácnosti považuje za spravedlivý. Z bodu 23. odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně zohlednil při vypořádání stavebního spoření jen částku naspořenou do [datum], a byť výslovně neuvádí, proč k částce naspořené za dobu od [datum] do [datum] při stanovení vypořádacího podílu nepřihlíží, je z kontextu věci (zejména z odůvodnění uvedeného v bodech 6. a 22.) zřejmé, že tuto položku posuzoval shodně jako platby na překlenovací úvěr za trvání manželství účastníků po jejich rozchodu.

17. K závěru soudu prvního stupně a námitce žalobkyně, že vnos do nemovitých věcí uplatnil žalovaný až po koncentraci řízení, odvolací soud uvádí, že řízení před soudem prvního stupně nebylo koncentrováno podle § 118b o. s. ř., neboť před skončením jednání dne [datum], kdy byli účastníci poučeni podle tohoto zákonného ustanovení, a ani nikdy později, nebyly provedeny všechny úkony uvedené v ustanovení § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., zejména nebyla provedena inventarizace shodných a sporných tvrzení, uvedeno, které důkazy soud prvního stupně provede a které nikoliv. Z tohoto důvodu nelze první jednání pokládat ve smyslu § 118b odst. 1, věty druhé, o. s. ř. za skončené (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

18. I kdyby koncentrace řízení nastala, ale účastníku řízení nebylo poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, číst civilní). Povinnost poskytovat účastníkům potřebná poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zákon ukládá i odvolacímu soudu, který ji plní při odvolacím jednání; to neplatí jen tehdy, kdyby v důsledku poskytnutého poučení podle 118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. účastník měl uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy v rozporu s § 205a nebo § 211a o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Protože účastníkům neposkytl potřebná poučení soud prvního stupně, poskytl jim je při odvolacím jednání dne [datum] odvolací soud.

20. Protože se účastníkům dostalo před skončením posledního jednání poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., mohou v odvolacím řízení uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, neuplatnili-li je před soudem prvního stupně, jen z důvodů uvedených v § 205a o. s. ř. (tzv. neúplná apelace).

21. Protože žalovaný až v odvolání poprvé uvádí, že z výlučných prostředků zaplatil před rozchodem účastníků částku [částka] jako sankci za nedokončené jednání o přeúvěrování překlenovacího úvěru z viny žalobkyně, jde o tzv. nepřípustnou novotu a odvolací soud k tomuto tvrzení nepřihlížel. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že žalovaný výpis z účtu, který měl jeho tvrzení prokazovat, předložil již soudu prvního stupně spolu s vyjádřením k žalobě, jestliže tak učinil bez potřebných tvrzení.

22. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování dále uvedenými důkazy, z nichž zjistil:

23. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] uzavřené účastníky s [právnická osoba]., dne [datum], že se poskytuje překlenovací úvěr ve výši [částka] s tím, že měsíční vklad stavebního spoření slouží ke splnění předpokladu pro přidělení cílové částky a představuje zálohu na splátku zůstatku jistiny překlenovacího úvěru podle této smlouvy. Cílová částka je [částka], předpokládaný termín přidělení 3. čtvrtletí 2026, jistina poskytnutého překlenovacího úvěru bude splacena přidělenou cílovou částkou a překlenovací úvěr se změní na přidělený úvěr.

24. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno. Účastníci označili za nesporné příčiny rozvratu, že pro dlouhodobé neshody týkající se výchovy dětí a názorů na život došlo k citovému odcizení, společná domácnost není vedena necelých sedm let, žalobkyně navázala jiný partnerský vztah.

25. Ze zprávy [právnická osoba]., že na účet překlenovacího úvěru bylo za dobu od [datum] do [datum] zaplaceno [částka] a na účet stavebního spoření [částka].

26. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dále uvedenými důkazy, které navrhli účastníci za řízení před soudem prvního stupně, z nichž zjistil:

27. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], sousedky žalovaného, že se od sousedů dozvěděla, že žalobkyně odešla za jiným mužem. Žalovaný se na ni obrátil v souvislosti s rozvodem manželství, aby mu pomohla dát dohromady, kolik zaplatil, kolik měl náklady se synem pro účely vypořádání. Při přípravě na jednání jim se zohledněním hodnoty domu, hypotéky, dluhů a podobně vyšlo, že žalobkyně by žalovanému měla ještě zaplatit 200 000 až [částka]. Dům by měl připadnout žalovanému. Na žádost žalovaného se účastnila jeho schůzky se žalobkyní [právnická osoba] účastníků, v té době jejich syn žil s žalovaným. Při té příležitosti žalobkyně žalovanému říkala, že je „ubožák“, i děti se do něho „pustily“. Tohle setkání proběhlo zhruba v roce 2020 těsně před rozvodem manželství účastníků. Neví, kdy se žalobkyně od žalovaného odstěhovala, od kolegy slyšela, že po roce 2013; syn účastníků žil s žalovaným ještě před třemi lety, kdy se svědkyně odstěhovala, tehdy tam bydlela i dcera s přítelem, za bydlení nic neplatili. Od žalovaného ví, že na syna žalobkyně nic neplatila. Neví, zda se žalobkyně o syna starala jiným způsobem. Žalovaný se o syna staral, jezdil s ním do školy, na ryby. Neví nic o dohodě, kterou by účastníci uzavřeli o vypořádání. Ví, že žalovaný kromě hypotéky platil i nějaké půjčky, podrobnosti nezná. Žalobkyně nepracovala.

28. Z výpovědi svědka [jméno FO], že účastníky zná asi 10 let. Ví, že žalobkyně se odstěhovala asi před 10 či 11 lety od žalovaného. Syn účastníků žil se žalovaným, který se o něho staral (vařil mu, kupoval mu věci); neví, zda se o syna starala i žalobkyně. Neví, zda si účastníci nějak při rozchodu dohodli o budoucím vypořádání, ale sám žalovanému říkal, ať to ukončí nebo přijde o to, co všechno platí. Nepochopil, proč se žalovaný nerozvedl dříve. Na podzim se dozvěděl, že u žalovaného syn nebydlí. Neví, zda měl žalovaný nějaké jiné dluhy než hypotéku. Neví, že by žalobkyně pracovala. Asi před rokem dělal žalovaný v domě novou dlažbu. Žalobkyně se od žalovaného odstěhovala do domu naproti. Ví, že syn účastníků chodil k žalobkyni, například, když se vrátili z ryb a žalovaný nebyl doma. Sám často se synem účastníků jezdil na ryby po České republice, společně se žalovaným byli jednou. Žalovaný se synem měli „super“ vztah. Žalovaný synovi koupil i nafukovací loď na rybaření, taková loď stojí cca [částka].

29. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], sousedky účastníků, že žalovaného zná asi 13 let, žalobkyni z poslední doby od vidění. Neví přesně, ale myslí si, že žalobkyně se odstěhovala asi v roce 2013. Syn účastníků žil u žalovaného po dobu studií a asi dva roky po jejich ukončení, asi půl roku, rok bydlí u žalobkyně naproti žalovanému. Nějakou dobu, asi rok, u žalovaného bydlela i jeho dcera s přítelem. Ví, že nic za bydlení neplatili, nijak nepřispívali, neví, proč syn odešel k matce. Zřejmě tam došlo k nějakému nedorozumění. Žalobkyně se určitě na výživě syna nepodílela, protože nepracovala, žalovaný mu platil studium, náklady spojené s rybařením. Na to, že žalobkyně se na výživě syna nepodílela, usuzuje z toho, že nepracuje a nemá příjem. Po dobu bydlení s otcem syn účastníků navštěvoval žalobkyni. Neví, jestli se nějak účastníci dohodli o výchově syna. Od žalovaného ví, že žalobkyně chtěla vyplatit snad [částka]. Nepochopila, proč se žalovaný nerozvedl hned. Její manžel (svědek [jméno FO]) mu říkal, aby to udělal. Žalovaný na to reagoval třeba tím, že řekl „všechno má svůj čas“. Ví, že účastníci měli nějaké stavební spoření a že žalovaný vše platil sám. Tento rok žalovaný dělal rekonstrukci podlahy v domě.

30. Ze zákaznické objednávky u [právnická osoba]., že v říjnu 2022 byla vydána dlažba za [částka].

31. Z nákupního dokladu vystaveného [právnická osoba]., ze dne [datum], že bylo zaplaceno za dlažbu [částka].

32. Ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] uzavřené žalovaným jako dlužníkem s [právnická osoba]., dne [datum], že jejím předmětem je úvěr ve výši [částka] za účelem koupě bytového/rodinného domu/bytu/stavby.

33. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného číslo [hodnota] u [právnická osoba]., že mu na účet dne [datum] přišla platba od [Jméno zainteresované osoby 1/0] [částka] a týž den bylo provedeno inkaso ve výši [částka] na účet označený [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], dne [datum] bylo na účet vloženo [částka] v hotovosti, týž den bylo [částka] inkasováno na účet označený [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno].

34. Z dopisu [právnická osoba]., žalovanému ze dne [datum], že mu sdělují, že má u nich vedeny smlouvu číslo [hodnota], na které spoří, a smlouvu číslo [hodnota], na kterou splácí úvěr.

35. Dále odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkazy, které účastníci navrhli v odvolacím řízení na základě poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Z nich zjistil:

36. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], finanční poradkyně, která se stará o hypoteční úvěr účastníků, že žalovaného zhruba před 3, 4 lety oslovila s nabídkou fixace úrokové sazby u smlouvy o úvěru, neboť úroky šly nahoru a stavební spořitelna nabízela možnost zafixování jejich výše. Oslovila žalovaného jako hlavního dlužníka. Dodatek smlouvy o fixaci úrokové sazby žalovaný podepsal, žalobkyně nikoliv. Z tohoto důvodu pak žalovaný dostal úrokovou sazbu, jaká byla na trhu, a ta byla vyšší. Žalobkyně sdělila, že nemá důvod dodatek smlouvy o úvěru podepisovat, dokud není rozvod vyřízený. Žalovaný si požádal o úvěr na vyplacení žalobkyně; předschválen byl ve výši [částka].

37. Z výpovědi svědka [Jméno zainteresované osoby 1/0], syna účastníků, že žije v současné době s žalobkyní, s žalovaným se nevídá, mají špatné vztahy. S žalobkyní žije asi rok, rok a půl. Od žalovaného odešel pro spory s ním, nerozuměli si už jako dřív. Žalobkyně od žalovaného odešla asi v době, kdy byl v prvním ročníku střední školy. Může to být osm let. Odešla, protože si účastníci nějakou dobu nerozuměli. Účastníci se nerozvedli dříve, protože žalobkyně chtěla, aby to bylo až po jeho plnoletosti, aby nebyl vystaven soudnímu řízení. Až po rozvodu začali účastníci řešit, jak se vypořádají majetkově. Žalobkyně v době, kdy studoval gymnázium, pracovala v obchodě s obuví, když studoval poslední střední školu, pracovala v obchodě se zdravou výživou. Myslí, že odmaturoval v roce 2021. Po celou dobu od rozchodu rodičů, co žil se žalovaným, každý den žalobkyni navštěvoval, neboť bydleli přes ulici. Na jeho výživě se podíleli oba rodiče. Od obou rodičů dostával kapesné, stravoval se u nich střídavě. Školu a podobné věci hradil žalovaný, jeho koníčky týkající se aut, například autoškolu, hradila žalobkyně. Autoškolu dělal po osmnáctých narozeninách. Přispívání bylo ze strany obou rodičů vyrovnané. Období po rozchodu rodičů pro něho bylo těžké, byl v pubertě, nemohl se s tím vyrovnat a chtěl zůstat doma, kde mu bylo dobře, a proto zůstal se žalovaným. Hned po autoškole mu žalobkyně se svým přítelem zajistila ojeté auto. Ví, že účastníci měli hypotéku, zda měli jiné dluhy, o to se nezajímal. Po celý život svědka to byla žalobkyně, která se věnovala jeho školním záležitostem a podobně. Po rozchodu rodičů byl s matkou na dovolené několikrát v Egyptě, byli i v Turecku, jezdili spolu na výlety po České republice, do Německa, Rakouska. Po rozvodu přišla žalobkyně s návrhem, aby účastníci přepsali nemovité věci na děti, s čímž žalovaný nesouhlasil. Tehdy začaly neshody. Svědka se to dotklo. Po dobu, co měl stálou práci, se podílel na nákladech domácnosti žalovaného. Od té doby, co se přistěhovala jeho sestra, dával peníze jí a ona je posílala žalovanému. Šlo o příspěvek na elektřinu a chod domu, mohlo to být tak poslední rok, vlastně neví, kolik přispíval, mohlo to být kolem [částka]. Bylo to vždy podle výše nákladů na elektřinu a podobně. Byl přítomen jednání, jehož se účastnila svědkyně [jméno FO], která „předvedla divadlo“ a následně do něho „najížděla“ na ulici autem. Náklady na rybaření mu hradili oba rodiče, něco si hradil sám, něco sestra, něco přítel žalobkyně. Jeho sestra u žalovaného bydlela asi poslední rok, než se odstěhovali k žalobkyni.

38. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], dcery účastníků, že s žalovaným v podstatě nikdy neměla vztah, neboť neměl snahu. Přesto se k němu po covidu, kdy přišla o práci, přestěhovala, bydlela u něho necelý rok a asi před dvěma lety se spolu s bratrem přestěhovali k žalobkyni. Účastníci se rozešli pro dlouhodobou nespokojenost, zejména žalobkyně. Účastníci měli odlišný náhled na rodinný život, žalobkyně chtěla, aby se žalovaný věnoval dětem. Dříve se účastníci nerozvedli, protože jejich syn byl nezletilý a žalobkyně ho nechtěla vystavit tomu, aby chodil po soudech. Žalobkyně se chtěla dohodnout, aby účastníci nemuseli jít k soudu, a to ještě před rozvodem, ale nešlo to. Před narozením svědkyně žalobkyně pracovala na letišti. Účastníci se později dohodli, že žalobkyně zůstane doma a bude pečovat o rodinu. Po rozchodu účastníků si našla práci v prodejně obuvi, později pracovala v oblasti zdravé výživy; pracovala na dohodu o pracovní činnosti. Po rozchodu se její bratr vrátil bydlet k žalovanému, ale se žalobkyní se denně vídali, vařila mu, starala se o něho. Školu hradil synovi žalovaný, o ostatní náklady se dělili, například manžel žalobkyně jejího syna vozil do školy. Pamatuje si, že rodiče měli nějaký kontokorent, kartu Cetelem; to si pamatuje proto, že na tom byly vysoké úroky, což žalobkyni vadilo. V době, kdy žila u žalovaného, náklady tzv. inkasa na elektřinu, vodu dělili rovným dílem a na jejich hrazení se podílel žalovaný, ona, její přítel a bratr. Příspěvek posílala žalovanému na účet. Neví, jestli žalovanému přispíval bratr i před jejím příchodem. Bratr i ona jezdili se žalobkyní na výlety a dovolené, například do Egypta, Itálie. Byla přítomna jednání s paní [jméno FO], ale dojednáno nic nebylo.

39. Z výpovědi svědka [jméno FO], manžela žalobkyně, že účastníci se rozešli asi před 10 lety, protože se s žalobkyní do sebe zamilovali. Synovi účastníků hradili náklady na stravování asi v rozsahu 80 %, kupovali mu oblečení, náklady na jeho telefon a školu hradil zřejmě žalovaný. Když se účastníci rozešli, pracovala žalobkyně v Praze. Ví, že chtěla, aby nemovité věci přepsali na děti. Neví, zda účastníci měli nějaké jiné dluhy než z hypotéky. Dříve se nerozvedli, protože se dohodli, že počkají, až jejich syn bude plnoletý. Syn účastníků jezdil s žalobkyní na dovolené a na výlety, dvakrát byli v Egyptě, dvakrát v Itálii, jezdili i na výlety po České republice. Žalobkyně mu koupila člun na ryby asi za [částka], křeslo na ryby a jiné věci, co potřeboval, ale určitě mu kupoval věci i žalovaný. Asi třetí rok pracuje žalobkyně na dohodu pro svědka v jeho stavební firmě.

40. Z výpisu z kartového účtu žalovaného za období září 2014 až prosince 2015, že k [datum] byl na účtu dluh [částka], k [datum] 7 [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč, k [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč, když k čerpáním z karty s posledním čtyřčíslím 9599 přibylo v listopadu čerpání z karty s posledním předčíslím 7900 ve výši [částka] dne [datum], přičemž [datum] bylo strženo [částka] za náhradní kartu tohoto čísla. Dále bylo čerpáno pouze z karty s posledním čtyřčíslím 7900, ze které bylo čerpáno [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč a [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč, k [datum], po příchodu částky [částka] z účtu číslo [č. účtu], byl stav účtu [částka].

41. Z potvrzení Úřadu práce České republiky, krajská pobočka v Příbrami, že žalobkyně byla evidována jako uchazeč o zaměstnání v období [datum] až [datum], [datum] až [datum] a [datum] až [datum].

42. Ze zpráv České správy sociálního zabezpečení, že ohledně žalobkyně neevidují žádný pojistný vztah u zaměstnavatele ani její vedení jako osoby samostatně výdělečně činné.

43. Ze smlouvy o úvěru uzavřené žalovaným jako dlužníkem a [právnická osoba]., dne [datum], že mu byl poskytnut úvěr [částka] s tím, že je spravován na úvěrovém účtu číslo [č. účtu] a je určen na splacení konsolidovaných dluhů v celkové výši [částka], z toho pro Cetelem [částka] na úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty, pro [právnická osoba]., na úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty [částka] a na kontokorent [právnická osoba].

44. Z výpisu z účtu žalovaného číslo [č. účtu] z prosince 2015, že na účet byla poskytnuta [datum] úhrada ve výši [částka] z účtu č. [č. účtu]. Na tomto účtu byl k [datum] dluh [částka], k [datum] stav [částka]. Dne [datum] přišla mzda [částka].

45. Z dohody o ukončení smlouvy o kontokorentním úvěru vedeném na účtu číslo [č. účtu], že ji uzavřel žalovaný s [právnická osoba]., [datum]; kartový účet a karta byly [datum] zrušeny.

46. Ze zpráv obce [adresa], že žalovaný platil řádně roční poplatky za svoz komunálního odpadu v letech 2020 až 2022 vždy za 4 osoby, každoročně [částka], v roce 2023 za 3 osoby [částka], v roce 2024 za jednu osobu [částka]. Pokladní lístky za roky 2014 až 2019 byly již skartovány, poplatky za svoz odpadu ale vždy platil žalovaný řádně a včas za celou rodinu.

47. Z dopisu [právnická osoba]., žalovanému ze dne [datum], že mu nabízí nové podmínky pro překlenovací úvěr s tím, že v případě souhlasu se změnami je třeba zaslat podepsaný dodatek ke smlouvě do 30 dnů od jeho vyhotovení.

48. Z návrhu dodatku ke smlouvě o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření číslo [hodnota] ze dne [datum], že se mění text smlouvy týkající se úrokové sazby, která se sjednává od [datum] na dobu šesti let nebo do přidělení cílové částky na 5,79 % p. a.

49. Z platebního dokladu SIPO za září 2023 pro žalovaného, že je vystaven na částku [částka] sestávající z platby za elektřinu, poplatek [právnická osoba], České televizi, vodné a satelitní televizor.

50. Z výpisu z účtu žalovaného číslo [č. účtu] u [právnická osoba]., za listopad a prosinec 2014, že k [datum] byl na účtu dluh [částka], na účtu byl opakovaně čerpán kontokorent, k [datum] byl dluh na účtu [částka], z účtu byl opakovaně čerpán kontokorent, k [datum] byl na účtu dluh [částka].

51. Ze zprávy Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovny České republiky, že žalovaná v jejich registru, který vedou od [datum], nemá evidovaného zaměstnavatele.

52. Ze zprávy [právnická osoba]., že podle neakceptovaného dodatku ke smlouvě o překlenovacím úvěru by na úrocích bylo zaplaceno [částka], podle platné refixace se smluvní sazbou 6,19 % p.a. od [datum] bude na úrocích zaplaceno [částka].

53. Ze zprávy [právnická osoba]., že od [datum] do [datum] bylo zaplaceno na překlenovací úvěr [částka], na stavební spoření [částka] a aktuální zůstatek jistiny a příslušenství na překlenovacím úvěru je [částka].

54. Ze společného výpisu z bankovního a nebankovního registru klientských informací ze dne [datum], týkajícího se žalovaného, že při splácení předchozích závazků se choval jako „excelentní“ klient, že předčasně splatil spotřební úvěr a že má úvěry ze stavebního spoření u [právnická osoba]., ve výši [částka] a [částka].

55. Z dopisu [tituly před jménem] [jméno FO], hypoteční specialistky, že žalovaný jako její klient má „právní nárok“ na poskytnutí úvěru ve výši [částka] na vypřádání společného jmění manželů, má schválen úvěr ve výši [částka] z roku 2023 a je tak schopen na vypořádání společného jmění uhradit [částka]. Schválení druhého úvěru je možné po vydání rozsudku o vypořádání společného jmění.

56. Ze zpráv [právnická osoba]., že úvěr založený smlouvou ze dne [datum] byl zrušen dne [datum], byl poskytnut za účelem konsolidace úvěru ve výši [částka] a touto částkou se doplácel úvěr společnosti Cetelem (kreditní karta splátková ve výši [částka]), interní kreditní karta ve výši [částka] a rušil se kontokorent. Na splacení závazků bylo použito [částka], splácen byl z inkasního účtu žalovaného. Ke kartovému účtu žalovaného v období [datum] až [datum] byly vydány 2 karty s konečným čtyřčíslím 7900 a 9599.

57. Z orientační nabídky hypotečního úvěru žalovanému od UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a.s., ze dne [datum], že maximální výše úvěru k příjmu a výdajům žalovaného činí [částka], v případě účelové hypotéky ve výši [částka] byla nabídnuta fixace na tři roky, úroková výše 5,09 % a zaplacení za 156 měsíců.

58. Protože soud prvního stupně ocenil nemovité věci podle stavu ke dni zániku společného jmění manželů, ač z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu (srovnej rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), doplnil odvolací soud dokazování znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jehož zadání odpovídalo citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z něho zjistil, že cena obvyklá nemovitých věcí podle stavu ke dni [datum] činí [částka].

59. Žalovaný neprokázal, i přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., svá tvrzení o tom, že účastníci uzavřeli za manželství dohodu, že se rozvedou až po dosažení u syna věku 18 let, po tu dobu bude žalovaný hradit překlenovací úvěr, který doplatí, a po rozvodu manželství vyplatí žalobkyni [částka] na vypořádání společného jmění. Žádný z žalovaným navržených svědků o jím tvrzené dohodě nevěděl. Z výpovědí svědků [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0], dětí účastníků, a [jméno FO], manžela žalobkyně, bylo pouze prokázáno, že účastníci se ihned po rozchodu nerozvedli, aby tehdy nezletilého syna nevystavili soudnímu řízení o úpravě jeho poměrů, neboť rozchod rodičů nesl špatně. A jak správně poznamenal soud prvního stupně (bod 4. odůvodnění jeho rozsudku), žalovaný se podle tvrzené dohody ani nechoval. Ač syn dosáhl věku 18 let dne [datum], řízení o rozvod manželství zahájila žalobkyně až v roce 2021, žalovaný tak neučinil, byť k tomu byl vyzýván i svědkem [jméno FO]. A po rozvodu manželství žalobkyni na vypořádání nic nezaplatil. Existenci dohody neprokazuje ani neochota žalobkyně uzavřít dodatek smlouvy o překlenovacím úvěru, který by znamenal nižší úrokovou sazbu po ukončení fixace, než kterou platí nyní. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], nechtěla ji žalobkyně podepsat než se vyřeší „rozvod“.

60. Dále žalovaný neprokázal, i přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že zaplatil v letech 2014 až 2023 částku [částka] na pojištění a dani z nemovitých věcí, že za školné a náklady spojené se studiem syna zaplatil [částka] (nespornou učinili v odvolacím řízení účastníci pouze platbu částky [částka] na školném), a že náklady na bydlení syna za dobu sedmi let od rozchodu účastníků činily [částka] ročně.

61. Žalovaný neprokázal ani své tvrzení o tom, že při odchodu ze společné domácnosti si žalobkyně odnesla [částka], kteroužto částku on musel následně zaplatit úvěrem, na který zaplatil celkem [částka], byť se mu dostalo při odvolacím jednání poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. K tomu, že k tvrzenému datu [datum] byl na kartovém účtu ke kartě Cetelem dluh [částka], případně, že tuto částku v souvislosti se svým odchodem žalobkyně z tohoto účtu vybrala, žalovaný žádný důkaz nepředložil. Z provedených důkazů bylo pouze prokázáno, že ke dni [datum], kdy uzavřel žalovaný smlouvu s [právnická osoba]., o úvěru ve výši [částka], tedy v době delší než rok po rozchodu účastníků, byl dluh na kartě Cetelem ve výši [částka], aniž by bylo z tohoto důkazu či z jiných předložených důkazů zřejmé, že v této výši dluh vznikl před rozchodem účastníků nebo po něm jednáním žalobkyně. Pokud jde o dluh na kartovém účtu u [právnická osoba]., bylo v řízení prokázáno, že ke dni [datum] byl na tomto účtu dluh [částka]. Z tohoto účtu byly vybírány kartou s posledním čtyřčíslím 9599 drobné částky a až od listopadu 2014 byly výběry prováděny kartou s konečným čtyřčíslím 7900. Bylo vybráno [částka] [datum], [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč a [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč. Ač žalovaný tvrdil, že tyto výběry provedla žalobkyně, která to popřela (přiznala pouze výběr částky [částka], ten však patrný v uvedeném období není), je těžko uvěřit žalovanému, že poté, co by žalobkyně vybrala v listopadu 2014 částku [částka], tedy v době, kdy již účastníci spolu téměř dva měsíce nežili, by její kartu nezrušil. Nadto bylo prokázáno, že dne [datum] mu bylo z účtu strženo [částka] za vydání náhradní karty a vzhledem k tomu, že nadále již bylo vybíráno pouze na kartu s posledním čtyřčíslím [částka], lze uzavřít, že to bylo za vydání této karty, která jako jediná do ukončení kartového účtu byla k výběrům používána. Lze tak uzavřít, že uvedené částky [částka], [částka] a [částka] po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti vybral z kartového účtu žalovaný. Pokud jde o kontokorent u účtu žalovaného u [právnická osoba]., měsíc po odchodu žalobkyně na něm byl dluh [částka], který by mohl jít i k tíži žalobkyně, neboť z výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že účastníci (a potvrdila to i žalobkyně v odvolacím řízení), měli sjednán kontokorent, který využívali a následně ho vyrovnávali příchozí platbou mzdy. Takže pokud přišla mzda žalovaného v říjnu 2014, vyrovnala kontokorent z předchozího měsíce, kdy ještě účastníci žili společně, a žalovaný tak musel čerpat nový kontokorent na krytí běžných potřeb. Nicméně o více jak rok později byl již dluh na kontokorentu mnohem vyšší a žalovaný z úvěru sjednaného dne [datum] vyčerpal i další částku [částka], která již dluh na kontokorentu převážně nekryla, neboť ten byl vyrovnán mzdou žalovaného. Tuto částku v plné výši si tak žalovaný nemusel půjčovat a navyšovat tak úvěrové zatížení.

62. Naproti tomu žalovaný prokázal, nákupními doklady a výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], své tvrzení, že vybudoval novou podlahu z dlažby, kterou zakoupil v roce 2022 za [částka] (nikoli [částka], jak uvedl soud prvního stupně), v rodinném domě účastníků a že zaplatil v letech 2020 až 2022 za svoz komunálního odpadu za sebe každoročně [částka], za každé z dětí a žalobkyni po [částka], za žalobkyni i v roce 2023, a že za svoz komunálního odpadu platil za žalobkyni [právnická osoba] poplatek v nezjištěné výši i v letech 2014 až 2019 (zprávy obce [adresa]). Žalovaný rovněž prokázal (návrh dodatku smlouvy o překlenovacím úvěru a průvodní dopis [právnická osoba]., ze dne [datum], výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a zpráva uvedené stavební spořitelny), že žalobkyně bez vážného důvodu po zániku manželství odmítla podepsat dodatek ke smlouvě o překlenovacím úvěru, který by znamenal nižší úrokovou sazbu, než kterou platí za překlenovací úvěr účastníci v současné době, a z tohoto důvodu zaplatí na úrocích za překlenovací úvěr o [částka] více (zaplaceno na úrocích bude [částka] – zaplaceno by bylo [částka]).

63. Žalovaný rovněž prokázal, že je schopen vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši [částka], když na částku [částka] má již uzavřenou smlouvu o úvěru s [právnická osoba]., a ohledně částky [částka] doložil, že Unicredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a.s., je připravena mu za konkrétně uvedených podmínek (výše úrokové sazby, délka fixace a podobně) tuto částku poskytnout, když na základě doloženého příjmu žalovaného a jeho výpisu z bankovního a nebankovního registru dlužníků by mohla žalovanému poskytnut úvěr až do výše [částka]. Ač na částku [částka] nemá tedy žalovaný uzavřenou úvěrovou smlouvu ani předschválený limit hypotečního úvěru, má k dispozici doklad bankovního ústavu vyjadřujícího ochotu k poskytnutí úvěru v této výši (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

64. Z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO], dětí a manžela žalobkyně, bylo prokázáno, že po rozchodu účastníků byl jejich syn, který se po třech měsících pobytu u žalobkyně vrátil do společné domácnosti se žalovaným, s žalobkyní v bezprostředním denním kontaktu, což bylo dáno i tím, že žalobkyně se svědkem [jméno FO] bydlela ve stejné ulici jako žalovaný se synem. Žalobkyně se se synem učila, jezdila s ním i se svým novým partnerem na výlety, dovolené, platila synovi zčásti jeho zájmovou činnost (rybaření) i náklady na jeho stravování, ošacení. Je pravda, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně po celou tuto dobu pracovala a vydělávala, nicméně žila ve společné domácnosti se svým současným manželem, svědkem [jméno FO], a měla tak k dispozici finanční prostředky od něho. Výpovědi uvedených svědků považuje odvolací soud za hodnověrné, a to přesto, že dcera a syn účastníků nemají aktuálně se žalovaným dobré vztahy. Jejich výpověď byla podporována výpovědí svědka [jméno FO] a částečně (pokud jde o návštěvy syna účastníků u žalobkyně) i svědky navrženými žalovaným ([jméno FO] a [jméno FO]). Žalovaným navržení svědci [jméno FO] a [jméno FO] o tom, zda se žalobkyně na výchově a výživě syna podílela, nic nevěděli. Svědkyně [jméno FO] to, že se žalobkyně na výživě syna nepodílela, dovozovala pouze z toho, že nepracovala a nemohla tak mít žádné příjmy, ze kterých by potřeby syna hradila. Oba svědci potvrdili, že syn účastníků chodil po rozchodu účastníků k žalobkyni. Pokud jde o svědkyni [jméno FO], ta vycházela pouze z toho, co jí sdělil žalovaný. Lze tak uzavřít, že i když žalobkyně neplatila žalovanému na syna výživné, prokázala své tvrzení o tom, že se na jeho výchově a výživě nejen po dobu nezletilosti, ale po dobu celého studia syna a jeho pobytu u žalovaného, podílela.

65. Odvolací soud nedoplnil dokazování dalšími navrženými důkazy pro nadbytečnost, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci měl dostatečně zjištěn, a navržené důkazy neměly prokazovat tvrzení, k jejichž prokázání byl žalovaný poučen. Pokud jde o nevyžádané prohlášení svědkyně [jméno FO], ta byla vyslechnuta a nebyl důvod, aby svůj výslech doplňovala písemným podáním, které se navíc netýkalo žalovaným tvrzené dohody účastníků uzavřené v době jejich rozchodu.

66. Vzhledem k tomu, že společné jmění manželů účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu jejich manželství dne [datum], t. j. po [datum], vypořádal soud prvního stupně správně společné jmění účastníků podle § 740 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

67. Soud prvního stupně správně s penězi na účtu ke smlouvě o stavebním spoření nakládal jako s aktivem, nikoliv s pasivem společného jmění manželů účastníků. Částka naspořená žalovaným na účtu smlouvy číslo [hodnota] je stavebním spořením, což vyplývá již z toho, že byl zřízen ke smlouvě o stavebním spoření. Že jde o aktivum, dokládá i dopis [právnická osoba]., žalovanému ze dne [datum], v němž mu stavební spořitelna sděluje, že na uvedeném účtu spoří, zatímco na účtu číslo [hodnota] splácí úvěr ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření. Ve smlouvě samotné je výslovně uvedeno, že měsíční vklad stavebního spoření představuje zálohu na splátku zůstatku jistiny překlenovacího úvěru podle smlouvy. Účastníci nyní nesplácí vedle překlenovacího úvěru žádný další úvěr ze stavebního spoření, ale spoří na stavební spoření žalovaného s tím, že částka, která bude naspořena, poté co dojde k přeměně překlenovacího úvěru na přidělený úvěr, bude použita na zaplacení úvěru. Ostatně tento závěr vyplývá i z výkladového stanoviska samotné stavební spořitelny, které žalovaný učinil součástí svého odvolání.

68. Protože stavební spoření není dluhem, naspořená částka zaplacená po zániku společného jmění účastníků představuje výlučné prostředky žalovaného, které tak nejsou předmětem vypořádání a v plné výši toho, co od [datum] dosud naspořil, náleží jen jemu.

69. Se žalobkyní lze souhlasit v tom, že žalovaný investoval do nemovitých věcí (nahrazení plovoucí podlahy dlažbou) až po zániku společného jmění manželů účastníků. Nevypořádané zaniklé společné jmění manželů účastníků se podle § 736 věty druhé o. z. řídí přiměřeně ustanoveními o společném jmění. Lze proto tyto investice do nevypořádaných nemovitých věcí k návrhu vypořádat i v řízení o vypořádání společného jmění manželů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Šlo o investici zhodnocující nemovité věci.

70. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadoval zohlednit zhodnocení nemovitých věcí (ve výši [částka]) svým vnosem, lze uzavřít, že se domáhal valorizace svého vnosu. Účastníci však dohodu o valorizaci vnosu neuzavřeli (ani nemohli, jestliže byl vnos učiněn za probíhajícího řízení, kdy spolu nekomunikují) a podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod č. 64/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, valorizace vnosu bez dohody není možná. Nezohlednění valorizace (v důsledku růstu cen nemovitých věcí na trhu bez vlivu účastníků) při menší investici spočívající v náhradě jednoho povrchu jiným pak není ani důvodem pro disparitu podílů z tohoto důvodu pro rozpor s dobrými mravy anebo [podezřelý výraz] nebo bezohlednost urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.).

71. Z uvedených důvodů vypořádal odvolací soud pouze prokázaný vnos žalovaného do společného jmění manželů účastníků ve výši [částka].

72. Žalovaný uplatnil v řízení k vypořádání jako vnosy částky [částka] za školné syna a náklady s jeho studiem, [částka] za náklady syna na provoz rodinného domu a jeho údržbu, [částka] na překlenovací úvěr a 391 265,25 na stavební spoření placené za období [datum] až [datum], [částka] na stavební spoření od [datum] (když tyto platby považoval za splácení úvěru), [částka] za daň z nemovitých věcí, pojištění a svoz domovního odpad a [částka] za výběry z kreditní karty a vyčerpání kontokorentu, které zaplatil z úvěru od [právnická osoba]., který za manželství zaplatil. Ohledně těchto plateb navrhoval žalovaný opakovaně jejich „započtení“ či „zohlednění“. Vzhledem k tomu, že uvedené platby (vyjma plateb za svoz komunálního odpadu zaplacených po [datum]), byly hrazeny za manželství ze společných prostředků účastníků (mzda žalovaného, peníze z úvěru, který si žalovaný za manželství vzal), nemají tyto položky již jen z uvedeného důvodu povahu vnosu z výlučného majetku do společného jmění a nemohou být takto vypořádány. Odvolací soud proto v této části vzájemnou žalobu žalovaného zamítl. Nicméně tvrzeními žalovaného ohledně těchto položek, tedy jen těch, které byly prokázány, se zabýval při zvažování existence důvodů pro disparitu podílů.

73. Co se týče plateb žalovaného za svoz komunálního odpadu provedených žalovaným po zániku společného jmění manželů, nemají povahu investice do nemovitých věcí účastníků a nemohou tak být zohledněny v rámci vypořádání společného jmění manželů účastníků.

74. Obecně platí při vypořádání, že pokud se manželé nebo bývalí manželé nedohodnou jinak, nebo pokud se neuplatní § 741 o. z. (fikce vypořádání), podíly obou manželů jsou stejné [§ 742 odst. 2 písm. a) o. z.]. Dále platí, že soud může při vypořádání společného jmění rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), takový postup však musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Disparita se může vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich, určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

75. Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jen výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Okolností vedoucí k disparitě podílů může být hledisko zájmu nezletilých dětí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Není dost dobře možné, aby jeden z manželů výlučně nebo v rozhodující míře zajišťoval sám výživu a uspokojování materiálních potřeb společných dětí a současně měl druhému vyplácet při stanovení rovných podílů značné peněžní částky na vyrovnání podílů, aniž by pro takový postup byly v dané věci rozumné, spravedlivé důvody. Vždy je třeba vážit, zda ten z manželů, který osobně a bezprostředně o rodinu nepečuje, zajišťuje její potřeby jiným způsobem v náležitém rozsahu, a také jak k plnění této povinnosti přistupuje. Nejsou-li dány důvody, které by z hlediska dobrých mravů v konkrétním případě umožňovaly učinit jiný závěr, pak skutečnost, že manžel, který opustil společnou domácnost a na péči o rodinu se nijak nepodílí a plní jen vyživovací povinnost na děti, která mu musela být uložena soudem, je – s přihlédnutím k tomu, zda poskytované výživné v individuálním případě může plně zajistit potřeby rodiny – důvodem pro snížení výše jeho podílu na vypořádávaném společném jmění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

76. S přihlédnutím k uvedené judikatuře Nejvyššího soudu se odvolací soud zabýval tvrzeními žalovaného o jeho výlučné péči o syna a o jeho výlučné starosti o společné jmění po rozchodu účastníků do rozvodu manželství účastníků.

77. V projednávané věci bylo možné z tvrzení účastníků a provedených důkazů dospět k závěru o rozdělení rolí v manželství tak, že žalobkyně pečovala na základě dohody účastníků o dvě děti účastníků a společnou domácnost. V rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z rodičů, aniž by však bylo možné druhému rodiči vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy, stejně tak je obvyklé, že pouze jeden z manželů zajišťuje rodinu po finanční stránce a druhý tento aspekt kompenzuje osobní péčí o domácnost a členy rodiny. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu.

78. Uvedená dohoda účastníků padla v souvislosti s jejich rozchodem a opuštěním společné domácnosti žalobkyní. Od svého odchodu ze společné domácnosti do zániku společného jmění, tj. po dobu cca sedmi let (od [datum] do [datum]), se žalobkyně podílela na výchově a výživě syna účastníků a nedostatek péče o něho ji proto nemůže být kladen k tíži při zvažování disparity podílů. Jak bylo zjištěno (bod 64. odůvodnění tohoto rozsudku), žalobkyně sice žalovanému pro nezaopatřeného syna neplatila, se synem však byla v každodenním kontaktu, podílela se na jeho výchově, i na jeho výživě (stravování, ošacení, kapesné, výlety, dovolené apod.).

79. Současně se ale žalobkyně po celou uvedenou dobu žádným způsobem nepodílela na tvorbě společného jmění manželů účastníků. Byl to žalovaný, kdo vytvářel hodnoty společného jmění (spořením na stavební spoření), a kdo snižoval zadlužení společného jmění splácením společného překlenovacího úvěru, a kdo rovněž nesl náklady (finanční i prací) spočívající v běžné údržbě společných nemovitých věcí. Skutečnost, že žalobkyně buď nepracovala nebo jen po určitou část a své příjmy si ponechávala pro sebe a nijak se na udržení, případně zvýšení hodnoty společného jmění, ať již finančně nebo péčí o společné jmění, nepodílela, a to po poměrně dlouhou dobu (téměř sedmi let), je důvodem pro odchýlení se od zásady rovnosti podílů účastníků na společném jmění manželů z důvodu nedostatku péče o společný majetek. Při stanovení disparity podílu přihlédl odvolací soud rovněž ke skutečnosti, že svým jednáním žalobkyně zavinila zatížení společného jmění vyšší částkou na úrocích za překlenovací úvěr, když nesouhlasila bez vážného důvodu s dodatkem ke smlouvě o překlenovacím úvěru v červenci 2022, že za ni žalovaný i po rozchodu účastníků hradil poplatek za svoz odpadu, že se podílela zčásti na dluhu na účtu žalovaného (kontokorent), který po jejím odchodu uhradil žalovaný.

80. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zohlednění užívání nemovitých věcí žalovaným po rozchodu účastníků v souvislosti s jeho požadavkem na zohlednění jím placených částek na překlenovací úvěr a stavební spoření po rozchodu účastníků do rozvodu jejich manželství, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod č. 63/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, uzavřel, že „v praxi mohou nastat i situace, kdy do právní moci rozhodnutí o vypořádání společného majetku má jeden z manželů zájem nemovitost užívat a z objektivních či subjektivních důvodů není takové užívání realizováno, důsledkem čehož může být mimo jiné nutnost vynakládat finanční prostředky na zajištění bydlení jiným způsobem; může jít např. o stav, kdy vztahy bývalých manželů objektivně neumožňují vzájemné soužití, dochází k tzv. domácímu násilí apod., nebo se jeden z bývalých manželů domáhá užívání dosud společné věci a ani cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce se takového užívání nedomůže atd. Pak takové okolnosti mohou být podkladem pro případnou úvahu o disparitě podílů, byť ani ony vždy bez dalšího důvodem pro disparitu podílů být nemusí.“ 81. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jehož se žalobkyně dovolává, Nejvyšší soud dovodil, že „jsou-li vztahy mezi účastníky zaniklého, ale dosud nevypořádaného, společného jmění manželů konfliktní, pak lze po zvážení všech dalších okolností věci rozhodnout o tom, že společný byt bude nadále užívat jen jeden účastník a že druhému bude vyloučení z užívání kompenzováno v penězích ... Soud musí dbát o spravedlivé řešení věci“.

82. Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2404/18 (které je dostupné, jakož i dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na webových stránkách http://nalus.usoud.cz), učinil závěr, že jestliže jeden z bývalých manželů bez dohody či rozhodnutí soudu vyloučil druhého z nich po určité období z užívání společné věci, užívání celé věci jedním z manželů nemůže zakládat jeho bezdůvodné obohacení (shodně např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V případech, kdy je jeden z manželů vyloučen z užívání společné věci, nelze vyloučit vznik peněžního nároku z jiného právního důvodu, např. náhrady škody. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], připojil, že podle okolností konkrétní věci nelze ani z tohoto důvodu vyloučit úvahu o zohlednění této skutečnosti při vypořádání společného jmění v rámci úvahy o tzv. disparitě podílů.

83. V poměrech dané věci žalobkyně opustila společné nemovité věci po rozchodu účastníků a odstěhovala se ke svému současnému manželovi, do jeho rodinného domu, aniž kdy projevila zájem se do nemovitých věcí vrátit. Za této situace, i když po odchodu žalobkyně žalovaný vyměnil zámky, není podle odvolacího soudu důvod pro to, aby užívání nemovitých věcí žalovaným bylo zohledněno při vypořádání společného jmění.

84. Důvodem pro disparitu podílu není skutečnost, že žalovaný hradil synovi účastníků školné a náklady s jeho studiem, a za něho poplatek za svoz odpadu, neboť šlo o jeho podíl na výživě společného syna účastníků, na jehož výživě se, jak výše uvedeno (bod 64. odůvodnění tohoto rozsudku) podílela podle svých možností a schopností i žalobkyně. Bez významu je přitom výpočet potřeb syna žalovaným podle údajů Českého statistického úřadu, když nedoložil na základě poučení odvolacího soudu svá tvrzení o jeho skutečných nákladech. Odvolací soud nezohlednil ani náklady na provoz rodinného domu a jeho údržbu ve výši [částka] po rozchodu účastníků, neboť tyto náklady žalovaný neprokázal a předložil-li doklad SIPO o platbách (navíc z roku 2023) záloh na elektřinu, poplatky České televizi, za rozhlas, za satelitní vysílání a vodu, nelze přehlédnout, že jde o platby za služby, které sám pro sebe, případně v době soužití se synem účastníků i pro syna, za trvání společného jmění spotřebovával. To, co hradil za syna, bylo součástí plnění vyživovací povinnosti. Důvodem pro disparitu podílů není, jak správně uzavřel soud prvního stupně, ani nevěra žalobkyně, která nadto ani nebyla jedinou příčinou rozvratu manželství účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

85. Odvolací soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, který prokázal schopnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl, nemovité věci, neboť o ně po celé řízení projevoval zájem, narozdíl od žalobkyně, která jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví nepožadovala. Zůstatek na stavebním spoření žalovaného podle stavu ke dni zániku společného jmění přikázal rovněž do výlučného vlastnictví žalovaného, neboť ten jako jediný je účastníkem smlouvy o stavebním spoření s [právnická osoba]., a naspořená částka na stavebním spoření je určena k umoření dluhu z úvěru od stavební spořitelny, který sloužil k zaplacení společných nemovitých věcí.

86. Společný dluh účastníků ze smlouvy o překlenovacím úvěru přikázal odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k úhradě oběma účastníkům rovným dílem, neboť pro přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z bývalých manželů v jiném než rovnodílném poměru neshledal výjimečné okolnosti. Těmi nejsou skutečnosti, že oba účastníci původně přikázání společného dluhu k úhradě žalovanému navrhovali, a že nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného. Nadto žalovaný nepočítal s tím, že by v případě přikázání mu dluhu k úhradě nevznikla žalobkyni povinnost uhradit mu peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 23/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Jinými slovy, musel by uhradit zbývající dluh na překlenovacím úvěru v plném výši sám, bez jakéhokoli podílu žalobkyně na jeho uhrazení.

87. Má-li žalovaný obavu, že žalobkyně nebude hradit polovinou dluh účastníků vůči [právnická osoba]., pak je třeba uvést, že toto rozhodnutí zakládá žalovanému oprávnění požadovat, aby mu to, co za ni zaplatí, uhradila.

88. Podle názoru odvolacího soudu uvedený dluh (a k němu vážící se zástavní právo) nijak nesnižuje hodnotu nemovitých věcí, neboť v případě jejich prodeje, s přihlédnutím k ceně obvyklé, by byl z výtěžku uspokojen.

89. Společné jmění manželů účastníků tvoří nemovité věci v hodnotě [částka], zůstatek na stavebním spoření žalovaného ke dni [datum] ve výši [částka], tedy hodnoty v celkové výši [částka]. Od nich je třeba odečíst vnosy žalovaného z jeho výlučného majetku do společného jmění po rozvodu manželství účastníků ve výši [částka] (do dlažby rodinného domu) a [částka] (na zaplacení překlenovacího úvěru); k vypořádání tak zůstávají hodnoty ve výši [částka]. Při rovnosti podílů účastníků [srovnej § 742 odst. 1 písm. a) o. z.] by se každému z nich mělo dostat z uvedené částky, tj. [částka]. Žalovanému se dostávají hodnoty ve výši [částka] (nemovité věci v hodnotě [částka] a zůstatek na stavebním spoření ve výši [částka]), se zohledněním jeho vnosů by měl žalobkyni na vypořádacím podílu vyplatit [částka] (6 442 140,924 – 14 [tel. číslo]64). Žalobkyni se nedostávají žádné hodnoty, na vypořádání od žalovaného by měla obdržet [částka].

90. Do výše vypořádacího podílu se nepromítne vypořádávaný společný překlenovací úvěr účastníků, neboť jim byl uložen k náhradě rovným dílem.

91. Odvolací soud s přihlédnutím k tomu, co žalovaný po odchodu žalobkyně do zániku společného jmění zaplatil na stavebním spoření ([částka]), na překlenovacím úvěru ([částka]), přičemž jde o platby, které z poloviny hradil i za sebe, na poplatku za svoz odpadu, dále k nárůstu úvěrového zatížení účastníků o úroky v důsledku nepodepsání žalobkyní dodatku ke smlouvě o překlenovacím úvěru s výhodnějším úročením ([částka]), a ke skutečnosti, že při odchodu žalobkyně ze společné domácnosti účastníci čerpali kontokorent poskytnutý k běžnému účtu žalovaného u [právnická osoba]., který po rozchodu účastníků zaplatil žalovaný, považuje za odpovídající spravedlivému vypořádání vztahu mezi účastníky disparitní vypořádání spočívající v tom, že se vypořádací podíl, na který by žalobkyně měla nárok při rovnosti podílů ve výši [částka], poníží na částku [částka]. Disparitní vypořádání v této věci neodporuje dobrým mravům, naopak představuje spravedlivé vypořádání zaniklého majetkového společenství účastníků.

92. Odvolací soud zohlednil v platbách žalovaného na překlenovací úvěr i částky spočívající ve smluvní pokutě a za upomínky, neboť jestliže se žalobkyně cca 10 let na hrazení překlenovacího úvěru nijak nepodílí, nelze žalovanému přičítat k tíži, že se výjimečně dostal se splátkami do prodlení.

93. Odvolací soud stanovil za použití § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. lhůtu k plnění v délce devadesáti dnů od právní moci rozsudku. Zohlednil výši vypořádacího podílu, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, a skutečnost, že žalovaný musí uzavřít smlouvu o úvěru s UniCredit [jméno FO] Republic and Slovakia, a.s., a sjednaný úvěr čerpat. S přihlédnutím ke skutečnosti, že by odvolací soud, pokud by žalovanému neposkytl uvedenou lhůtu k zaplacení, musel nařídit prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě, se poskytnutá lhůta jeví jako příznivější i pro žalobkyni, neboť z veřejné dražby by jistě v takovémto čase žádný výtěžek z prodeje neobdržela.

94. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

95. Za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně a za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. i o nákladech odvolacího řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř.

96. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Dále Ústavní soud uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Tyto závěry platí i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů, jak je výslovně uvedeno v bodu 46. uvedeného stanoviska.

97. Odvolací soud neshledal mimořádné okolnosti proto, aby některému z účastníků přisoudil náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně či před soudem odvolacím. Ostatně oba účastníci navrhovali, aby si každý z nich nesl své náklady sám.

98. O náhradě nákladů státu, které jím byly placeny, odvolací soud rozhodl podle výsledku řízení za použití § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že každý z účastníků nahradí České republice na účet soudu prvního stupně jednu polovinu státu vzniklých nákladů řízení. Před soudem prvního stupně bylo na znalečném vyplaceno znalci [tituly před jménem] [jméno FO] [částka] a [částka], z toho jen [částka] z rozpočtových prostředků státu, když částka [částka] byla kryta zálohami složenými účastníky. Před odvolacím soudem bylo témuž znalci vyplaceno za znalecký posudek [částka]. Z celkové částky zaplacené státem [částka] připadá na každého z účastníků , tj. částka [částka]. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.