28 Co 59/2025 - 147

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Jaroslavy Homolové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení podílového spoluvlastnictví o odvolání žalobce proti rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud [adresa]-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu na určení, že je žalobce podílovým vlastníkem v rozsahu jedné poloviny stavby č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v katastrální území [adresa] (dále jen „stavba“ nebo „dům“ – výrok I.), a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke skutkovému závěru, že před uzavřením manželství účastníků nabyla žalovaná do svého výlučného vlastnictví pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a nechala si zhotovit projektovou dokumentaci k domu, který měl být postaven na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Následně účastníci dne [datum] uzavřeli manželství a dne [datum] požádala žalovaná o vydání stavebního povolení, které jí bylo vydáno a nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaná se se svou matkou dohodla na tom, že jí matka daruje finanční prostředky na výstavbu domu, a to tak, že bude za žalovanou hradit faktury vystavené v souvislosti s jeho výstavbou. Dne [datum] žalovaná uzavřela smlouvu o dílo na stavbu domu s [jméno FO], podle které měl zhotovit hrubou stavbu od základů až po střechu, za cenu ve výši [částka], včetně daně z přidané hodnoty, hrazenou formou sedmi záloh a doplatku, s tím že poslední záloha byla splatná po zhotovení tesařských prací včetně latění na střeše a doplatek po předání střechy. Cena za dílo byla minimálně v rozsahu prvních šesti záloh, které byly splatné po zhotovení základové desky, objednání krovů a tašek, zhotovení obvodového a nosného zdiva, zhotovení stropů a hrubé zednické práce, uhrazena matkou žalované bezhotovostním převodem z jejího účtu.

3. Protože měl skutkový stav za dostatečně prokázaný, další důkazní návrhy soud prvního stupně zamítl.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 143 odst. 1 písm. a) a § 144 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“), neboť dům jako věc v právním smyslu vznikl před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu neshledal důvodnou, když nejprve uzavřel, že podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, neboť zápis v katastru nemovitostí neodpovídá žalobcem tvrzenému právnímu stavu a souladu právního a zapsaného vlastnického stavu nelze dosáhnout jinak než v tomto řízení. Protože účastníci dům nabyli za trvání manželství, stal se podle vyvratitelné právní domněnky součástí společného jmění manželů účastníků a žalovanou tížilo důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že je naplněna některá z výjimek pro závěr, že se dům součástí společného jmění účastníků nestal. Stavebníkem domu byla žalovaná, žalobce při stavbě jednal v zastoupení žalované. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se účastníci dohodli na tom, že budou stavět dům do společného vlastnictví. Žalobce ještě v řízení o vyklizení domu uvedl, že výlučným vlastníkem domu je žalovaná. K prokázání společného úmyslu stavět dům nestačí usnesení [právnická osoba], podle kterého žalobce podal [podezřelý výraz] oznámení, když pojistnou událost řešila žalovaná, která sama sjednala pojištění domu. Úmysl stavět pro sebe měla žalovaná, a to ještě před uzavřením manželství, když koupila pozemek, objednala stavební dokumentaci, těsně po uzavření manželství podala žádost o stavební povolení a uzavřela smlouvu o dílo na hrubou stavbu. Do vzniku domu byla stavba hrazena z výlučných prostředků žalované. Tvrdil-li žalobce, že prováděl přípravné práce (skrývka) a izolaci domu, mohl tak činit pouze jako subdodavatel zhotovitele stavby, neboť bylo prokázáno, že i tyto práce byly objednány u zhotovitele hrubé stavby a jemu také žalovanou prostřednictvím její matky zaplaceny. Další žalobcem tvrzené práce, které měl na stavbě domu provést, nebo financovat ze svých výlučných prostředků nebo z prostředků společného jmění účastníků, byly prováděny jako dokončovací práce. Pro posouzení právního režimu nově vzniklé věci přitom není rozhodné, co nastalo po jejím vzniku.

5. Náklady řízení ve výši [částka] přiznal soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalované. Jsou jimi odměna za devět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], nahlížení do spisu dne [datum], porada s klientem přesahující hodinu dne [datum] a dne [datum]) po [částka] a devět náhrad hotových výloh za uvedené úkony právní služby po [částka], vše podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce [částka]. Pro neúčelnost soud nepřiznal náhradu za nahlédnutí do spisu dne [datum], když do spisu bylo nahlíženo dne [datum] a od té doby žalobce nezaložil nové listiny.

6. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který se domáhá jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy k prokázání jeho tvrzení, že provedl přípravné práce nutné před zahájením stavby, vybudoval příjezdovou cestu, zajistil skrývku pozemku, provedl izolace základové desky a ze společných prostředků platil cenu materiálu. Dále, že od počátku stavby zařizoval a hradil veškeré řemeslné práce. Soud sice připustil, že žalobce přípravné práce na stavbě domu prováděl, ale nezohlednil tuto skutečnost pro zjištění úmyslu účastníků uskutečnit stavbu domu společně. Žalobcem navržený svědek [jméno FO] mohl potvrdit, které práce a v jakém rozsahu do zhotovení hrubé stavby domu žalobce vykonal, zda byly či ne zahrnuty do ceny díla, případně jaké práce na vybudování hrubé stavby provedl či hradil. Žalobce byl po uzavření manželství přesvědčen, že stavbu budují účastníci jako manželé společně za účelem společného soužití s dětmi ve společném domově. Svědci [jméno FO], [jméno FO], Pančák, Maršálek, Kropáček, Trapa a Kavka měli vypovídat o provádění prací na domě; pro zjištění úmyslu obou manželů stavět dům společně přitom může být významné, jak se v průběhu stavby chovali a jednali. Svědkyně Hubálková měla potvrdit, že účastníci stavěli dům společně, stavební úřad se měl vyjádřit k tomu, jak s ním žalobce jednal ve stavebním řízení. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že stavba byla za manželství prováděna podle dohody mimo společné jmění. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, které konkrétní skutečnosti, krom toho, že žalovaná jako vlastník pozemku byla ve stavebním řízení stavebníkem, vedly k závěru, že žalovaná prokázala, že se stavba nestala součástí společného jmění manželů účastníků. Pro posouzení občanskoprávních vztahů přitom není podstatné, kdo byl veden jako stavebník ve správním řízení. Měli-li účastníci úmysl stavět dům společně, byli oba z hlediska soukromého práva společnými stavebníky. Žalobce jako laik věřil tomu, že s ohledem na zápis stavby do katastru nemovitostí jako součásti pozemku se žalovaná stala vlastníkem i stavby. Proto v řízení o vyklizení učinil nesporným, že je žalovaná výlučným vlastníkem domu.

7. V průběhu odvolacího řízení žalobce dále uvedl, že izolace prováděl i jeho otec. Ostatní řemeslníci mohou potvrdit, že účastníci stavěli společně, společně se na stavbě podíleli a hradili ji ze společných peněz. Soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že některé předložené faktury se týkaly prací na domě matky žalované. Peníze byly darovány babičkou přes účet matky žalobkyně a šlo o dar pro oba účastníky; to nelze prokázat. PVC izolace je proti vodě i radonu a izolaci tvoří geotextilie, ochranná vrstva, hlavní izolace v podobě folie a na ní geotextilie. Nejprve se izolace natáhne pod pasy, po celé místnosti se udělá později a těsně před betonáží se dává na hydroizolaci tepelná izolace. Žalobce izoloval a oplechovával ještě balkón, na to má rovněž faktury.

8. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedla, že žalobce v odvolání přichází s novými tvrzeními, aniž byly splněny podmínky § 205a o. s. ř. Žalobcem navržené výslechy svědků se netýkají merita věci, případně se jedná o rodinné příslušníky, čímž je jejich důkazní hodnota značně oslabena. Po dobu dvaceti let nebyla nikde zmínka o tom, že by žalobce měl být vlastníkem či spoluvlastníkem domu a až šest let po rozvodu manželství si „vzpomněl“, že by mohl vlastníkem být. To se příčí dobrým mravům.

9. Za odvolacího řízení žalovaná dále uvedla, že celou hrubou stavbu provedl [jméno FO], který dostal zaplaceno z výlučných peněz žalované, která je dostala od matky. I kdyby žalobce prokázal, že zhotovil izolace, nemohlo by to založit jeho spoluvlastnické právo k domu, bylo by to v rozporu s dobrými mravy a rovněž s ustanovením § 135b obč. zák. Mezi účastníky byla dohoda, že žalovaná bude stavět pro sebe a stavěla v úmyslu stavět pro sebe.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Odvolací soud předně uvádí, že neshledal důvodnou námitku žalobce o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že z něho nevyplývá, na základě jakých skutečností, vyjma toho, že žalovaná byla ve stavebním řízení stavebníkem, učinil soud prvního stupně závěr o výluce domu ze společného jmění manželů účastníků. Odůvodnění rozsudku má náležitosti požadované § 157 odst. 2 o. s. ř., soud prvního stupně v něm srozumitelně vyložil, na jakých skutečnostech založil své rozhodnutí a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. Z rozhodnutí je zřejmé, že závěr o tom, že žalovaná stavěla dům s úmyslem stavět jej pro sebe, učinil soud prvního stupně na základě toho, že před manželstvím koupila pozemek, nechala si vypracovat projektovou dokumentaci na stavbu domu, a po svatbě požádala o stavební povolení, uzavřela smlouvu o dílo na hrubou stavbu a stavbu až do doby jejího vzniku jako věci v právním smyslu financovala ze svých výlučných prostředků darovaných jí matkou (viz body 26. a 27. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

12. Soud prvního stupně nezaložil své rozhodnutí na tom, že žalovaná, resp. její matka hradila další stavební práce (mimo hrubé stavby) na stavbě domu; proto se nemusel vyjádřit k námitce žalobce, že některé žalovanou předložené faktury na stavební práce se týkají domu matky žalované a nikoli předmětného domu. Soud prvního stupně sice výslovně neuvedl, proč z faktur neučinil skutková zjištění, implicitně však z odůvodnění jeho rozsudku (bod 20.) vyplývá, že tomu tak bylo proto, že měl skutkový stav za dostatečně zjištěný.

13. Nadto je třeba uvést, že Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dostupném, jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz, uzavřel, že i v případě, když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Z uvedeného plyne, že již jen z důvodu, že žalobce podal odvolání s mnoha argumenty, nemohlo být rozhodnutí soudu prvního stupně považováno za nepřezkoumatelné, neboť nebylo na újmu uplatnění práv žalobce jako odvolatele.

14. Odvolací soud nepřihlížel k tvrzení žalobce o tom, že matka žalované darovala peníze na stavbu domu oběma účastníkům, neboť s tímto tvrzením přichází žalobce poprvé až při odvolacím jednání dne [datum], tedy v rozporu s ustanovením § 205a písm. e) o. s. ř. za situace, kdy se účastníkům dostalo při posledním jednání soudu prvního stupně dne [datum] poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Z týchž důvodů neprovedl odvolací soud ani důkaz výslechem svědka [jméno FO], neboť jej žalobce, a to i přes poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne [datum], nenavrhl. Nadto je třeba dodat, že tento důkaz by nemohl být proveden i pro úmrtí svědka (viz výpověď jeho syna, svědka [jméno FO]).

15. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (vyjma zjištění o provedení izolací podlah), která považuje za správná, a proto na ně pro stručnost v plném rozsahu odkazuje; a ze skutkových zjištění, která učinil sám z jím provedených důkazů podle § 213 odst. 4 o. s. ř., které žalobce navrhl již v řízení před soudem prvního stupně, dříve než bylo řízení koncentrováno. Dokazování doplnil k námitce žalobce, že izolace podlah prováděl on sám, když soud prvního stupně bez dokazování uzavřel, že izolace mohl žalobce provádět jen jako subdodavatel [jméno FO] (viz bod 27. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

16. Z výpovědi svědka [jméno FO] zjistil, že firma jeho otce [jméno FO] budovala před dvaceti lety hrubou stavbu rodinného domu „asi manželům [jméno FO]“. Stavěl jeho otec a svědek se mu staral o chod firmy. Dále svědek uvedl, že neví, jak se dělala izolace domu, nabízí se z logiky věci, že izolace si prováděl žalobce sám, když měl firmu na hydroizolace. Předpokládá, že jeho otec dostal zaplaceno, jinak by o tom mluvil. Nemyslí si, že podle znění dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o dílo by v přehledu byly uvedeny izolace. Obecně v rozpočtech stavby izolace bývá naceněna. Myslí si, že hrubá stavba se začala stavět po létě. Domnívá se, že technickou část stavby řešil se žalobcem, s žalovanou řešil soukromé věci a myslí si, že i finance.

17. Svědek [jméno FO], otec žalobce, vypověděl, že celou hrubou stavbu rodinného domu postavil pan [jméno FO]. Neví, zda bylo vše za hrubou stavbu zaplaceno, zda byla ohledně ní uzavřena smlouva. Sám se podílel na hrubé stavbě vším, co souviselo s izolacemi, pomáhal i při pokládce. Na základovou desku se dávala izolace proti radonu a voděodolná. Na betonovou základovou desku, kterou udělal pan [jméno FO], se dávala geotextilie v pasech, pak geotextilie, tepelná izolace v podobě polystyrenu. Izolace po celé ploše základové desky se pokládala až po vybudování hrubé stavby. Dům má zhruba 150 m, na přesahy připadá tak 10 %, takže bylo potřeba 160 až 170 m. Za materiál mu platil žalobce, on jej zprostředkovával, neboť měl různé slevy; už si nepamatuje, kolik stál. Žalobce měl dostatečně velkou výplatu, takže mu psal, aby částečně pokrýval věci kolem stavby. Neví, z čeho byla hrubá stavba financována. Hrubá stavba se budovala na jaře 2003 nebo 2004. Firma svědka se na stavbě nepodílela, příjezdovou cestu dělal žalobce nebo oba účastníci. Po nahlédnutí do faktur společnosti [právnická osoba]. (viz body 18. až 20. odůvodnění tohoto rozsudku) svědek uvedl, že jde o izolační materiál, který šel do stavby domu. Fólie 1,5 mm (viz bod 18. odůvodnění tohoto rozsudku) je proti radonu, textilie 300 g je vodotěsná izolace, pod folii proti radonu se dává geotextilie 18. Z faktury číslo [hodnota] vystavené [právnická osoba]., pro [jméno FO], vodotěsné izolace, střechy – bazény, dne [datum], že se týká materiálu: flagpool 1,5 mm 80 m, textilie S 300 gramů 100 m, PVC plech – profil číslo [hodnota] kusů, PVC plech – profil číslo [hodnota] kusů, tvarovka kužel 4 kusy, tvarovka vlnovec 4 kusy, vše v ceně [částka].

19. Z faktury číslo [hodnota] vystavené [právnická osoba]., pro [jméno FO], vodotěsné izolace, střecha – bazény, dne [datum], že se týká materiálu: borsaleaf WP 2 mm 123 m, textilie S 300 gramů 219 m, vše v ceně [částka].

20. Z faktury číslo [hodnota] vystavené [právnická osoba]., pro [jméno FO], vodotěsné izolace, střecha – bazény, dne [datum], že se týká materiálu: borsaleaf WP 1,5 mm 82 m, borsaleaf WP 1,5 mm 82 m, vše v ceně [částka].

21. Z rukou psaných poznámek matky žalované označených „Stavba domku Renáty výdaje“ zjistil, že jsou zde uvedeny například výdaje za svatbu, dovolenou, záloha na okna, platba za elektro přípojku, fasádu, podlahy, omítky, zálohy jedna až sedm pro [jméno FO]; není zde platba za izolace.

22. Odvolací soud na základě doplněného dokazování učinil následující skutkový závěr ohledně vybudování hrubé stavby domu:

23. Hrubou stavbu domu postavil [jméno FO] podle smlouvy uzavřené s žalovanou ze dne [datum] za sjednanou cenu [částka], kterou zaplatila žalovaná z peněz, které jí darovala její matka, a to včetně posledních dvou splátek ve výši [částka] a [částka]. Prvních šest splátek bylo zaplaceno zhotoviteli díla na jeho účet označený ve smlouvě o dílo přímo z účtu matky žalované, zaplacení posledních dvou splátek v celkové výši [částka] prokazuje přeposlání této částky dne [datum] z jednoho účtu matky žalované na její jiný účet (viz bod 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a rukou psané poznámky matky žalované. Dílo bylo provedeno zhotovitelem podle smlouvy o dílo, v jejíž příloze byly naceněny sjednané práce (zaměření stavby, stržení ornice, výkopové práce, začištění základové spáry, šalování, odšalování, betonáž základových pásů, štěrk pod desku, žb. armaturová deska, prostupy a výkopy k nim, zhotovení chrániček, obvodové zdivo cihlové, obvodové zdivo 1. patro, nosné zdivo, příčky, betonová mazanina, komín nad střechou, schodiště, stropy, věnce, překlady a armatury, lešení, tesařské práce na střeše a další práce a dodávky v souvislosti se zhotovením střechy kromě oken a výlezů, klempířské práce – viz bod 14. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), tedy včetně skrývky zeminy, jestliže byla zaplacena celá cena díla. Stavba má izolace podlah, jak bylo prokázáno z výpovědi svědka [jméno FO] (a je i evidentní z fotografie hrubé stavby), nikoli z výpovědi svědka [jméno FO], neboť ten nevěděl, kdo izolace pokládal, pouze se domníval, že to byl žalobce s ohledem na jeho profesi. Izolace nebyly součástí smlouvy o dílo, neboť nebyly uvedeny jako samostatná položka rozpočtu a z jednotlivých naceněných (podrobných) položek není zřejmé, že by součástí některé z nich byly izolace podlah. Izolace podlah prováděl žalobce za pomoci svého otce. Nejprve byly provedeny izolace pod zdmi a až následně, po dokončení hrubé stavby, na zbylé ploše základové desky. Odvolací soud neuvěřil svědku [jméno FO], že mu za materiál na izolování podlah zaplatil žalovaný ze své mzdy. Pokud jde o financování hrubé stavby domu, považoval odvolací soud výpověď tohoto svědka za nevěrohodnou. Svědek si okamžitě vzpomněl, kým a z jakých prostředků mu byla zaplacena izolace, a že mu byla zaplacena, ale už nevěděl, kdo platil podstatně nákladnější hrubou stavbu domu (že to byla matka žalované), zda za ni bylo zaplaceno apod. Svědek také bez jakýchkoli pochybností uvedl, že jemu předložené faktury se týkají nákupu izolací na stavbu předmětného domu (což v souvislosti s jejich předložením tvrdil i žalobce), ač neodpovídá nakoupené množství materiálu a jeho potřeba na stavbu domu, který stojí na pozemku parc. č. st. 710 o výměře 104 m. I se zohledněním materiálu na přesahy pod stěnami nebylo potřeba přes 300 m geotextilie či přes 160 m dalšího druhu izolačního materiálu. Nadto v době dodání [právnická osoba] otci žalobce, podnikajícímu v oboru izolací, na podzim roku 2003, pro účely izolací jen na pasy pod stěnami domu bylo zapotřebí několikanásobně méně materiálu. Je tedy zřejmé, že otcem žalobce zakoupený materiál nemohl být pořizován účelově pro stavbu předmětného domu. Ostatně v případě nákupu pro žalobce nebyl důvod nezakoupit veškerý v tu chvíli potřebný materiál (všechny druhy vrstev izolace) v požadovaném množství najednou (na jednu fakturu), byl-li pořizován od téhož dodavatele. Nelze také přehlédnout změnu tvrzení žalobce ohledně financování stavby. V žalobě uvedl, že izolace základové desky byla hrazena ze společných peněz, hrubá stavba zčásti ze společných peněz, zčásti z peněz od matky žalované a zčásti z darů od jeho otce. Při jednání dne [datum] pak bez jakýchkoli pochybností tvrdil, že izolace základové desky i balkonu, příjezdová cesta, příprava staveniště byly hrazeny z jeho výlučných prostředků, aby ještě při témže jednání uvedl, že izolace byla hrazena z jeho peněz nebo ze společného jmění. Lze spíše uzavřít, že materiál žalobce získal od svého otce podnikajícího v oboru bezúplatně.

24. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nedoplnil dokazování výslechem svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neboť tito svědci byli žalovaným navrženi k prokázání tvrzení, že prováděli konkrétní práce na stavbě domu, případně že tyto práce zařizoval a hradil žalobce (viz podání žalobce ze dne [datum] reagující na výzvu soudu prvního stupně při jednání dne [datum], aby upřesnil, k prokázání kterých tvrzení jsou svědci navrženi), nikoli k prokázání tvrzení, jak se účastníci v průběhu stavby chovali a jak jednali, či že práce platili ze společných peněz. Jak správně uvedl soud prvního stupně (bod 20. odůvodnění jeho rozsudku), práce které měli vykonávat (vybudování zábradlí, klempířské práce – parapety apod., zámečnické práce, nákup elektro zboží), byly prováděny až poté, co dům jako věc v právním smyslu vznikl, a nemohly tak nic změnit na vlastnickém režimu domu (viz bod 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), anebo byly prováděny před započetím stavby domu, nijak s vlastní stavbou domu nesouvisely, nešlo o součást ani příslušenství domu podle § 120 odst. 1 a § 121 odst. 1 obč. zák. (například vybudování příjezdové cesty). Nadto byl výslech těchto svědků, stejně jako svědkyně [Anonymizováno], nadbytečný, jestliže důkazní břemeno ohledně výluky domu ze společného jmění manželů účastníků tížilo žalovanou a ta je unesla. Výslech svědkyně [jméno FO] byl nadbytečný, jestliže podíl svědka [jméno FO] v podobě práce na stavbě domu byl prokázán výpovědí svědka [jméno FO], a skutečnost, že svědkyně spolu s manželem poskytla žalobci finanční prostředky na stavbu (jinými slovy nešlo o prostředky ve společném jmění manželů účastníků) je bez významu pro posouzení, zda dům byl ve společném jmění účastníků či ve výlučném vlastnictví žalované. Nadbytečné by bylo doplnění dokazování i o zprávu příslušného stavebního úřadu o tom, kdo s ním jednal v souvislosti s přípravou a realizací stavby domu, jestliže stavebníkem podle stavebního zákona byla žalovaná a žalobce mohl se stavebním úřadem jednat jen na základě plné moci, kterou mu žalovaná udělila. Pro nadbytečnost nedoplnil odvolací soud dokazování ani dalšími v řízení před soudem prvního stupně navrženými důkazy (viz i bod 20. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

25. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

26. Podle § 135b obč. zák. zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud (odst. 1). Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě (odst. 2).

27. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

28. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

29. Soud prvního stupně správně posoudil projednávanou věc, s ohledem na dobu vzniku domu, za použití § 3028 odst. 2 část věty za středníkem o. z. podle zákona č. 40/1964 Sb., odvolací soud souhlasí i s jeho dalšími právními závěry a pro stručnost na ně odkazuje.

30. Podle citovaných zákonných ustanovení, byl-li majetek nabyt za trvání manželství jedním z manželů či oběma společně, stal se součástí společného jmění manželů, není-li dán zákonný či smluvní důvod pro vyloučení majetku ze společného jmění manželů. Jestliže žalovaná namítala, že dům postavila ze svých výlučných prostředků, tak učinila-li by tak, šlo by o výluku ze společného jmění manželů a dům by byl v jejím výlučném vlastnictví. Postačilo by přitom, aby jej postavila ze svých peněz do stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněná, jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

31. V projednávané věci tvrdila žalovaná konzistentně po celé řízení, že celou hrubou stavbu domu (tedy nejen první nadzemní podlaží, ale i druhé nadzemní podlaží a střechu) financovala z peněz, které jí darovala matka, a toto své tvrzení (vyjma financování izolace podlahy, která ale nebyla hrazena ze společných prostředků) rovněž prokázala (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozsudku). Kdo prováděl či financoval přípravné práce (např. skrývka zeminy, vybudování přístupové cesty), jež nebyly součástí vlastní stavby domu, či následné dokončovací práce (např. zámečnické práce, vybudování zábradlí), je pro posouzení vlastnického režimu domu nevýznamné, neboť se již vytvořila vlastnická práva ke stavbě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), jak správně poznamenal již soud prvního stupně (body 27. a 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

32. Soudní praxe setrvává stále na stanovisku, že bylo-li na zaplacení nemovité věci použito třeba jen zčásti společných peněz, je nutno do společného jmění manželů zařadit celou nemovitou věc, nikoli jen její ideální část odpovídající hodnotou částce použitých společných peněz (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpj 86/71, uveřejněné pod č. 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Soudní praxe vycházela ze znění ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (dnes § 709 o. z.), preferujícího nabývání majetku za trvání manželství do společného jmění manželů. Jestliže by tedy při stavbě svépomocí byl na stavbu (do doby jejího vzniku) použit alespoň zčásti materiál hrazený ze společného jmění manželů účastníků, postavená stavba by se stala součástí jejich společného jmění. V projednávané věci tomu tak však nebylo (viz body 23. a 31. odůvodnění tohoto rozsudku). Ustanovení § 135b obč. zák., jak se žalovaná v řízení před soudem prvního stupně domnívala, na danou věc nedopadá, neboť dům jako věc v právním smyslu nevznikl zpracováním cizí věci některým z účastníků řízení.

33. Judikatura Nejvyššího soudu konstantně vychází ze závěru, že vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil, a jde-li o stavbu, nabývá k ní vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud však stavbu provádí „svépomocí“ více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob (jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi), nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (resp. jde-li o manžele, je podíl předmětem jejich společného jmění). Tak tomu bude zejména, pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže je však stavba postavena na základě smlouvy o dílo, tak vlastníkem zhotovované stavby je objednatel, a to od počátku výstavby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

34. V této věci byla hrubá stavba postavena na základě smlouvy o dílo zhotovitelem [jméno FO], kterou s ním uzavřela pouze žalovaná, jenž cenu díla zaplatila z peněz od své matky. Žalovaná by se tak jen z tohoto důvodu stala výlučným vlastníkem domu, neboť by šlo o výluku ze společného jmění manželů. Jestliže by však účastníci byli oba stavebníky a projevili vůli postavit dům do společného jmění manželů, stal by se dům součástí jejich společného jmění (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 49/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Tím, že žalovaná uzavřela smlouvu sama, bez žalobce, že vystupovala jako jediný stavebník i ve správním řízení, že nechala dům zapsat do katastru nemovitostí jako své výlučné vlastnictví, prokázala svůj úmysl stavět pro sebe a nikoli do společného jmění manželů účastníků. Tento závěr podporuje i to, že úmysl stavět dům měla již před uzavřením manželství s žalovaným, když stavební dokumentaci ke stavbě získala již v prosinci 2000, a to pro sebe jako jediného investora (viz bod 8. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Jako jediný vlastník domu se chovala i po zániku společného jmění účastníků, když se nedomáhala vypořádání společného jmění k domu a požadovala po žalobci (i v řízení před soudem) jeho vyklizení. Odvolací soud souhlasí se žalobcem v tom, že osoba vystupující jako stavebník ve stavebním řízení se může lišit od vlastníka věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), nicméně skutečnost, že žalovaná vystupovala jako stavebník ve stavebním řízení je jen jednou z okolností, které podle odvolacího soudu (i podle soudu prvního stupně) odůvodňují závěr o tom, že byla stavebníkem i ve smyslu občanského práva.

35. Úmysl žalované postavit dům do svého výlučného vlastnictví nezpochybňuje ani skutečnost, že se žalobce podílel pracovně menší měrou na jeho stavbě (hrubá stavba domu byla postavena podle smlouvy o dílo, dokončovací práce převážně dodavatelsky jednotlivými řemeslníky, jak vyplývá z deníku matky žalované a ostatně to tvrdil i žalobce, který některé řemeslníky navrhl jako svědky), na některých přípravných pracích či zařizoval některé záležitosti u úřadů (např. stavebního úřadu, oddělení pozemku apod.), to za situace, kdy účastníci byli manželé a hodlali společně v nově postaveném domě bydlet a žalobce je řemeslníkem, jehož profese byla na stavbě využitelná. Ostatně z ustanovení § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, vyplývá, že manželé mají povinnost vzájemně si pomáhat. Vědomost žalobce, že dům staví žalobkyně do svého vlastnictví, a že zde není společná vůle postavit jej do společného jmění, dokládá i jeho jednání nejen v době výstavby domu, ale i v následujících letech za trvání manželství účastníků i po jeho skončení. Jestliže by se žalobce považoval za stavebníka v občanskoprávním smyslu, nebyl důvod, aby jím nebyl i podle správního práva, třeba jen pro zjednodušení jednání se stavebním úřadem a jinými správními orgány (nemusel by se prokazovat plnou mocí). Dále by se jistě snažil po rozvodu manželství účastníků vypořádat společné jmění ohledně domu a nedohodl by se v soudním řízení zahájeném žalovanou na vyklizení domu, považoval-li se za jeho spoluvlastníka, zvláště byl-li v řízení zastoupen advokátem. Nečekal by šest let po rozvodu manželství a zániku společného jmění účastníků, aby se začal domáhat ochrany svých domnělých práv. V době vzniku domu a i v několika následujících letech se žalobce nemohl domnívat, že je vlastníkem domu žalovaná jen proto, že je její pozemek, jehož součástí podle zápisu v katastru nemovitostí stavba domu je. Než nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., tj. dne [datum], nemohla být stavba podle § 120 odst. 2 obč. zák. součástí pozemku, proto musela být v katastru nemovitostí zapsána jako samostatná věc. Významnou pro posouzení úmyslu účastníků není skutečnost, že policejní orgán žalobce, jen na základě jeho oznámení o vloupání do domu, v usnesení o odložení věci označil jako „majitele“ domu.

36. Odkazoval-li žalobce na morální stránku věci, spočívající v tom, že účastníci byli manželé patnáct let a několik let stavěli dům, pak je třeba uvést, že tyto skutečnosti samy o sobě vlastnické právo žalobce k domu založit nemohou. Tvrdil-li žalobce, že se na stavbě domu podílel jednak svými výlučnými prostředky, mohl svůj nárok na investice uplatnit v soudním řízení, a jestliže do stavby bylo investováno ze společného jmění, mohl uvedené investice uplatnit, nedošlo-li mezi účastníky k dohodě, v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů podle § 742 odst. 1 písm. b) o. z.

37. Jen pro úplnost, k námitce žalované, odvolací soud uvádí, že v případě, že by se dům stal součástí společného jmění manželů, nemohly by soudy uzavřít, že žalobce jedná v rozporu s dobrými mravy, jestliže by se po uplynutí zákonné lhůty pro vypořádání společného jmění (srovnej § 741 o. z.) domáhal určení svého spoluvlastnického práva k domu s odstupem několika let od zániku společného jmění. Jen pro prodlení s uplatněním nepromlčitelného vlastnického práva by nemohl být s žalobou neúspěšný.

38. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku (zde pro stručnost odkazuje odvolací soud na bod 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 5. odůvodnění tohoto rozsudku) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v odvolacím řízení úspěšné žalované. Jsou jimi náklady na zastoupení advokátem, a to odměna za dva úkony právní služby (účast u odvolacího jednání dne [datum] a dne [datum]) po [částka], dvě náhrady hotových výloh po [částka] za uvedené úkony právní služby, a to podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum]; a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., neboť zástupce žalované je registrovaným plátcem uvedené daně. Celkové náklady ve výši [částka] uložil odvolací soud žalobci nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za vyjádření k odvolání ze dne [datum] pro neúčelnost, neboť jeho obsah, spočívající zejména v odkazech na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, mohl být přednesen při odvolacím jednání dne [datum], a za vyjádření ze dne [datum], které bylo předneseno při odvolacím jednání téhož dne.

Poučení