18 C 37/2024 - 114

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je podílovým vlastníkem v rozsahu jedné poloviny stavby č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], katastrální území [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 37 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu se žalobce domáhal určení, že je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny stavby č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] (dále jen „dům“). Svůj návrh odůvodnil tím, že za trvání manželství společně s manželkou, nyní žalovanou, stavěl dům, a to na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované. Výstavbou domu vzniklo společné jmění manželů, účastníků tohoto řízení, a to dokončením hrubé stavby domu dnem 23. 12. 2003, tedy v době účinnosti starého občanského zákoníku, kdy ještě neplatila superficiální zásada. V důsledku kolaudace domu až po roce 2014 byl dům v souladu s tehdy již platnou superficiální zásadou zapsán v katastru nemovitostí jako součást pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], ve výlučném vlastnictví žalované. Protože dům, který spadal do společného jmění účastníků nebyl do tří let po zániku společného jmění rozvodem manželství účastníky vypořádán, došlo k vypořádání domu ze zákona, a nadále je každý z účastníků vlastníkem ideální jedné poloviny domu. Vzhledem k tomu, že zápis v katastru nemovitostí tomuto právnímu stavu neodpovídá, žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem ideální jedné poloviny domu. Žalobce dále uvedl, že bylo faktickým záměrem obou účastníků stavět dům společně. Dům byl užíván oběma účastníky a jejich dětmi od roku 2005 do roku 2022, kdy se žalobce z domu odstěhoval. Žalobce dále uvedl, že hrubá stavba domu byla částečně financován z prostředků darovaných matkou žalované, žalobce se však na výstavbě taktéž podstatnou měrou podílel, a to vlastní prací nebo zajištěním prací dalších. Žalobce prováděl následující přípravné práce. Na základě plné moci zajistil vyjmutí pozemku ze zemědělského půdního fondu a se svým otcem připravil přístupovou komunikaci pro stavbu domu. Dále zajišťoval usazení a obetonování čističky odpadních vod, provedl se svým otcem izolaci základové desky, zařizoval a hradil vyvrtání studny, prováděl a hradil izolace bezdrátového alarmu a dále zařizoval a hradil veškeré řemeslné práce, které byly hrazeny z prostředků ve společném jmění účastníků nebo z darů od rodičů, a to: klempířské práce, balkonové zábradlí, oplocení pozemku, šatna na míru, obkladač koupelny, záchodu, kuchyně a chodby, nové radiátory a termostaty, fasáda, instalatér, obestavění krbové vložky, podlahové topení, zabezpečovací zařízení, zabetonování čističky, venkovní terasa, nový vodovod, kotel a úprava zahrady. K domu se také choval jako vlastník, když například nahlásil vloupání do domu v dubnu roku 2005.

2. Žalovaná uplatnění nárok žalobcem neuznávala a žalobu považovala za nedůvodnou. Trvala na tom, že dům je v jejím výlučném vlastnictví. Uvedla, že žalobce se v tomto řízení fakticky dovolává vypořádání společného jmění manželů, a to po více než 6 letech od rozvodu manželství účastníků, tedy opožděně. Dům do společného jmění účastníků nikdy nespadal, protože na výstavbu domu byly použity výhradně finanční prostředky žalované, která je obdržela od své, dnes již zesnulé, matky, a to na základě darovací smlouvy uzavřené dne 10. 9 2002. Matka žalované poskytla na základě této smlouvy žalované do jejího výlučného vlastnictví finanční prostředky na výstavbu domu v celkové výši 3 450 000 Kč, které byly rozděleny následovně. Částka ve výši 1 350 000 Kč byla určena na hrubou stavbu domu, částka ve výši 1 530 000 Kč na ostatní práce na domě, částka ve výši 370 000 Kč na vnitřní úpravy domu a částka ve výši 200 000 Kč na vnitřní zařízení domu. Tyto prostředky byly určeny výhradně do výlučného vlastnictví žalované. Matka žalované je získala z dědictví. Finanční prostředky byly žalované darovány tak, že náklady výstavby domu hradila dodavatelům a zhotovitelům přímo matka žalované. Žalovaná rozporovala jednotlivé práce a dodávky, o nichž žalobce tvrdil, že je zajistil, hradil nebo dodal do domu. Uvedla, že účastníci si nerozšířili společné jmění manželů o dům a žalobce se na vytvoření domu nepodílel, a pokud ano, tak pouze v mizivém rozsahu, který není právně relevantní. Výstavbu domu fakticky financovala sama žalovaná, a to z prostředků, které do svého výlučného vlastnictví obdržela od své matky. Žalovaná neměla nikdy v úmyslu rozšířit společné jmění manželů o dům. I samotná dokumentace související s domem poskytuje dostatečný podklad pro závěr, že dům je ve výlučném vlastnictví, když žalovaná je jako jediný investor uvedená v projektové dokumentaci, jako jediný stavebník uvedena ve stavebním povolení a jako jediný objednatel figuruje i ve smlouvě o dílo na hrubou stavbu domu. Taktéž kolaudační rozhodnutí je vydáno pouze na žalovanou. Za 20 let existence domu není nikde zmínka o tom, že by snad měl být žalovaný vlastníkem či spoluvlastníkem domu. Na to, že by měl být spoluvlastníkem domu si žalobce „vzpomněl“ až po 6 letech od rozvodu manželství účastníků, jeho tvrzení považovala žalovaná za účelová a navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

3. Při jednání konaném dne 4. 9. 2024 účastníci učinili výslovně nesporným, že žalovaná před uzavřením manželství účastníků dne 30. 7. 2001 zakoupila do svého výlučného vlastnictví pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] ú. [adresa]. Dne 4. 6. 2002 účastníci uzavřeli manželství s tím, že jejich společné jmění manželů nebylo nijak modifikováno. Vyloučením části pozemku parc. [Anonymizováno] vznikl stavební pozemek st. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa]. Hrubá stavba domu byla prováděna zhotovitelem [jméno FO], na základě Smlouvy o dílo ze dne 17. 4. 2003, kterou uzavřela se zhotovitelem žalovaná jako jediný objednatel. Hrubá stavba byla dokončena nejpozději v roce 2004. Finální dokončení stavby bylo provedeno v roce 2005 a na podzim tohoto roku se účastníci jako manželé do tohoto domu společně s dětmi nastěhovali. Kolaudační rozhodnutí vydal MÚ [adresa] dne 22. 8. 2016 a nabylo právní moci dne 29. 8. 2016, poté byl proveden zápis domu do katastru nemovitostí. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2018, č. j. 10 C 63/2017-34, který nabyl právní moci dne 8. 4. 2018 (návrh byl podán žalovanou, a žalobce se k němu připojil). Účastníci neuzavřeli žádnou dohodu o vypořádání společného jmění manželů, ani nebyl v zákonné tříleté lhůtě podán u soudu návrh na vypořádání společného jmění. Mezi účastníky bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 8 C 464/2001, v němž se žalovaná domáhala vyklizení domu žalovaným. V řízení byl uzavřen smír, na základě kterého se žalobce zavázal dům vyklidit do 31. 1. 2023, což splnil.

4. Z provedených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], soud zjistil, že jako výlučný vlastník pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, je v katastru nemovitostí zapsaná žalovaná.

6. Ze stavebního povolení vydaného městským úřadem Říčany dne 5. 9. 2002, č. j. 7978/ 02/Há soud zjistil, že stavební povolení bylo vydáno žalované, která podala žádost o stavební povolení dne 3. 7. 2002 a je uvedena jako jediný stavebník. Stavební povolení nabylo právní moci dne 6. 11. 2002.

7. Ze souhlasu s odnětím pozemku ze zemědělského půdního fondu vydaného městským úřadem [adresa] dne 25. 9. 2002 se podává, že souhlas byl vydán a doručován pouze žalované.

8. Z prvé strany projektové dokumentace soud zjistil, že byla vyhotovena v prosinci roku 2000 pro jediného investora, a to žalovanou, která je zde uvedena pod svým dívčím jménem [jméno FO]. Tato stavební dokumentace byla schválena stavebním úřadem stavebním povolením uvedeným shora.

9. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 22. 8. 2016, které vydal městský úřad [adresa] pod č j. 44 192/2016– MURI/OSÚ/808 soud zjistil, že kolaudační rozhodnutí bylo vydáno na žalovanou jako jediného stavebníka, navrhovatele a jediného účastníka kolaudačního řízení.

10. Z usnesení [právnická osoba] ze dne 20. 4. 2005 má soud za prokázané, že žalobce oznámil vloupání do domu, k němuž mělo dojít na počátku března roku 2005. Policejní orgán v odůvodnění rozhodnutí o odložení věci uvedl, že vloupáním do domu byla žalobci jako majiteli domu způsobena škoda. Na usnesení je rukou dopsané jméno a telefonní číslo, kdy účastníci k tomu shodně uvedli, že se jedná o písmo žalované a uvedené jméno a telefonní kontakt je na pojišťovacího agenta.

11. Z oznámení škodní události ze dne 11. 4 2005 soud zjistil, že pojistnou událost související s vloupáním do domu uplatnila žalovaná, která byla jediným pojištěným a pojistné žádala vyplatit poštovní poukázkou.

12. Z darovací smlouvy ze dne 10. 9. 2002 soud zjistil, že žalovaná jako obdarovaná se se svou matkou jako dárkyní dohodly tak, že matka žalované bezplatně přenechá peněžní prostředky na financování výstavby a interiérového zařízení domu, a to na hrubou stavbu částku 1 350 000 Kč, na ostatní práce na domě částku 1 530 000 Kč, na vnitřní úpravy domu částku 370 000 Kč a na vnitřní zařízení domu částku 200 000 Kč. Žalovaná a její matka se dále dohodly, že dar bude poskytován po částech a to tak, že příslušné částky tvořící dar bude hradit přímo jednotlivým dodavatelům matka žalované, na základě jimi vystavených faktur, které žalovaná své matce za účelem jejich proplacení předloží. Dále byla sjednána horní hranice daru na částku 3 500 000 Kč.

13. Ze zápisníku soud zjistil, že se jedná o rukou psaný soupis nákladů na výstavbu domu žalované (uvedeno nadpisem „Stavba domku Renáty – výdaje“). Jsou zde popsány výdaje za projekt (Horálková), dovolená Renáta, svatba, záloha okna, přípojka elektrika a dále [jméno FO] záloha I. 150 000 Kč, [jméno FO] záloha II 300 000 Kč, záloha III. Bed. 300 000 Kč, záloha IV. a V. Bed. 400 000 Kč, záloha VI. Bed. 99 480 Kč, záloha 7 a 8 Bed. 198 490 Kč. Dále jsou uvedeny platby Zdeněk okna, instalatéři, Malík omítky, Čuřík záloha podlaha a další.

14. Ze smlouvy o dílo uzavřené dne 17. 4. 2003, jejíž součástí byla i cenová nabídka z 9. 4. 2003, soud zjistil, že smlouvu uzavřela na straně objednatele pouze žalovaná, a to se zhotovitelem panem [jméno FO]. Bankovní spojení zhotovitele bylo [Anonymizováno]. Předmětem díla byla realizace hrubé stavby podle rozpočtu, cenové nabídky ze dne 11. 9. 2002. Dílo mělo být zhotovováno podle projektu ke stavebnímu povolení vypracovaného firmou [právnická osoba] a rozšířeného [tituly před jménem] [jméno FO] a dle dokumentace předané při podpisu smlouvy. Byla dohodnuta pevná cena díla dle kalkulace, a to na částce 1 247 970 Kč včetně 5 % DPH. Tato pevná cena měla být hrazena po částech, a to následovně, záloha č. [hodnota] ve výši 150 000 Kč při předání a převzetí staveniště, záloha č. [hodnota] ve výši 300 000 Kč po zhotovení základové desky, záloha č. [hodnota] ve výši 100 000 Kč po objednání krovů a tašek, záloha č. [hodnota] ve výši 200 000 Kč po zhotovení obvodového a nosného zdiva, záloha č 5 ve výši 200 000 Kč po zhotovení stropů, záloha č. [hodnota] ve výši 99 480 Kč po zhotovení hrubé zednické stavby, záloha č. [hodnota] ve výši 100 000 Kč po zhotovení tesařské práce včetně latění a doplatek ve výši 98 490 Kč po předání střechy. Stavba měla být zahájena v průběhu roku 2003 a dokončena do 31. 12. 2003. Osobou oprávněnou jednat za objednatele byla ve věcech smluvních i technických pouze žalovaná. Přílohou smlouvy pak byla Cenová nabídka na hrubou stavbu domu pí. [jméno FO] opatřená razítkem a podpisem zhotovitele [jméno FO]. V níž jsou naceněny následující práce: zaměření stavby, stržení ornice, výkopové práce, začištění základové spáry, šalování, odšalování, betonáž základových pásů, štěrk pod desku, žb. armaturová deska, prostupy a výkopy k nim, zhotovení chrániček, obvodové zdivo cihlové, obvodové zdivo 1. patro, nosné zdivo, příčky, betonová mazanina, komín nad střechou, schodiště, stropy, věnce, překlady a armatury, lešení, tesařské práce na střeše a další práce a dodávky v souvislosti se zhotovením střechy kromě oken a výlezů, klempířské práce.

15. Z výpisu z účtu matky žalované vedeného u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] soud zjistil, že byla z tohoto účtu ve prospěch účtu č. [č. účtu] dne 23. 10 2003 uhrazena částka 150 000 Kč, dne 5. 11. 2003 částka 300 000 Kč, dne 27. 11. 2003 částka 100 000 Kč, dne 2. 12. 2003 částka 400 000 Kč, dne 23. 12. 2003 částka 99 480 Kč a dne 27. 2. 2004 byla z tohoto účtu uhrazena částka 198 490 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu], což je číslo sporožirového účtu matky žalované.

16. Z vyjádření žalobce ze dne 21. 2023, jak založeno na č. l. 18 spisu Okresního soudu [adresa] východ sp. zn. 8 C 464/2021, se podává, že žalobce v tomto řízení učinil nesporným, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitosti parc. č. st. [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba domu. S žalobou podanou žalovanou na vyklizení nemovitosti – domu nesouhlasil z důvodu, že v případě opuštění domu by nemohl plnit povinnosti vyplývající mu ze společné péče o děti účastníků a navrhoval, aby mu žalovaná zřídila věcné břemeno bydlení do doby zletilosti všech jejich společných dětí. Dále uvedl, že dům stavěli účastníci během manželství. Žalovaný je z oboru stavebnictví, a tak stavbu domu zajišťoval, a kromě hrubé stavby se dům stavěl svépomocí. Účastníci se po rozvodu manželství nedohodli na vypořádání společného jmění. Žalobce neměl prostředky na zajištění vlastního bydlení a žalovaná nesouhlasila s výší vypořádacího podílu, který žalobce navrhoval. Žalobce se v tomto řízení dožadoval, aby mu žalovaná zřídila věcné břemeno k domu nebo zajistila náhradní bydlení v blízkosti domu, příp. finanční vyrovnání pro zmírnění dopadu povinnosti vyklidit nemovitost.

17. Z usnesení Okresního soudu [adresa] – východ ze dne 21. 12 2022, č. j. 8 C 464/2021–67, soud zjistil, že v řízení, v němž se žalovaná dožadovala vyklizení domu ze strany žalobce, soud schválil smír účastníků ve znění, že veškeré sporné nároky v souvislosti s tímto řízením se vypořádávají tak, že žalovaný do 31. 1. 2023 dům vyklidí.

18. Z dalších provedených důkazů (předžalobní výzvy ze dne 6. 2 2024, reakce na výzvu k uznání podílového spoluvlastnictví ze dne 23. 2 2024, fotografie domu, faktur vystavených společností MINAR na č. l. 12 až 14, faktur založených na č. l. 42 až 45 a dále z faktur, příjmových dokladů a stvrzenek založených na č. l. 49–55 a na č. l. 58–74) soud nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.

19. Na základě shora uvedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili nesporným a které nijak neodporují skutečnostem zjištěným z provedených důkazů, po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a při zohlednění všeho, co v průběhu řízení vyšlo najevo, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Před uzavřením manželství účastníků nabyla žalovaná do svého výlučného vlastnictví pozemek [Anonymizováno] [adresa] a nechala si zhotovit projektovou dokumentaci k domu, který měl být postaven na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Následně účastníci dne 4. 6. 2002 uzavřeli manželství a dne 3. 7. 2002 podala žalovaná žádost o vydání stavebního povolení, které jí bylo vydáno a nabylo právní moci dne 6. 11. 2002. Žalovaná se se svou matkou dohodla na tom, že její matka jí daruje finanční prostředky na výstavbu domu, a to tak, že bude za žalovanou hradit faktury vystavené v souvislosti s výstavbou. Dne 17. 4. 2003 žalovaná uzavřela smlouvu o dílo na výstavbu domu s panem [jméno FO], na základě které měl pan [jméno FO] zhotovit hrubou stavbu domu od základů až po střechu. Cena díla byla dohodnuta pevnou částkou ve výši 1 247 970 Kč vč. DPH a měla být hrazena formou 7 záloh a doplatku, s tím že záloha 7 byla splatná po zhotovení tesařských prací vč. latění na střeše a doplatek po předání střechy. Cena za toto dílo byla minimálně v rozsahu zálohy 1 až 6, které byly splatné po zhotovení základové desky, objednání krovů a tašek, zhotovení obvodového a nosného zdiva, zhotovení stropů a zhotovení hrubé zednické práce, uhrazena matkou žalované bezhotovostním převodem z jejího účtu.

20. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další důkazní návrhy zamítl. Soudem tak nebyl proveden důkaz spisy Okresního soudu [adresa] – východ sp. zn. 10 C 63/2017 a sp. zn. 8 C 464/2021, neboť nelze provádět důkaz celým spisem a nadto podstatné skutečnosti byly zjištěny buď z provedení konkrétních listin spisů nebo ze shodných tvrzení účastníků. Dále soud neprovedl ani důkaz svědeckou výpovědí otce žalobce [jméno FO], neboť tento měl vypovídat k provádění prací na domě, žalobce však sám tvrdil, že ve vztahu k hrubé stavbě měl s otcem zajišťovat toliko stržení ornice a betonovou mazaninu, tyto práce však byly uhrazeny zhotoviteli stavby panu [jméno FO] matkou žalované. Kdo je fakticky prováděl tedy není podstatné. Z totožného důvodu soud zamítl důkaz výpovědí matky žalobce [jméno FO]. [Anonymizováno] soud neprováděl jejich výslechy, neboť práce, které měli na domě provést, byly prováděny až po zhotovení hrubé stavby, tedy poté, kdy dům vznikl v právním slova smyslu. [Anonymizováno] pak měla potvrdit, že účastníci stavěli dům společně, to však samo o sobě není pro posouzení věci relevantní. Proto soud neprovedl ani její výslech a ze stejného důvodu neprovedl ani výslech [jméno FO]. Soud si nevyžádal stanovisko stavebního úřadu, jak navrhoval žalobce v podání ze dne 3. 10. 2024, když toto stanovisko by nemělo žádný vliv na posouzení věci. Soud dále neprovedl důkaz identifikací účtu č. [č. účtu], neboť bylo zjištěno, že se jedná o sporožirový účet matky žalované. Výslech svědka [jméno FO], bratra žalované, který měl potvrdit, že zápisky provedené k důkazu jsou psané rukou matky žalované, soud neprovedl, neboť pro posouzení věci bylo podstatné, že zálohy na hrubou stavbu byly matkou žalované zaplaceny z jejího účtu.

21. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť dům jako věc v právním smyslu vznikl před účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

22. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství s výjimkou majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela.

23. Podle § 144 SOZ není-li prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

24. V projednávané věci se soud v prvé řadě zabýval tím, zda má žalobce na určení spoluvlastnictví k domu naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení je dán, neboť zápis v katastru nemovitostí neodpovídá žalobce tvrzenému právnímu stavu a souladu právního a zapsaného vlastnického stavu nelze dosáhnout jinak než řízením o určení (spolu)vlastnického práva (souhlasné prohlášení účastníků je s ohledem na postoj žalované vyloučeno).

25. Soud se dále zabýval tím, zda k nabytí domu došlo za trvání manželství účastníků. V tomto směru nebylo mezi účastníky sporu o tom, že výstavba domu probíhala za trvání manželství. Nastoupila tak vyvratitelná právní domněnka, že dům se stal součástí společného jmění manželů a bylo tedy na žalované (s ohledem na rozložení důkazních břemen viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004, nebo rozhodnutí ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021), aby prokázala, že je naplněna některá z výjimek pro to, aby se věc nabytá za trvání manželství součástí společného jmění nestala.

26. Soud se zabýval nejprve otázkou, kdo byl faktickým stavebníkem předmětného domu. V kontextu všech provedených důkazů soud uzavřel, že jediným stavebníkem byla žalovaná. Pokud jednal ve věci žalobce, činil tak na základě plné moci, jak sám uvedl, tedy v zastoupení žalované. Žalobce mohl mít subjektivně pocit, že dům staví společně s žalovanou, ale tato skutečnost sama o sobě jej stavebníkem nečiní. Na tom by se musel s žalovanou dohodnout a nic takového nebylo žalobce tvrzeno, tedy ani prokázáno. Nadto třeba poukázat na to, že z provedených důkazů vyplývá, že žalobce ještě v rámci řízení o vyklizení domu, tedy v roce 2021, činil nesporným, že žalovaná je výlučným vlastníkem domu. K prokázání společného úmyslu stavět dům žalobce předložil toliko usnesení Policie ČR, to však samo o sobě neprokazuje, že úmysl obou účastníků byl stavět dům společně, z tohoto usnesení je toliko zřejmé, že trestní oznámení podal žalobce. Pojistnou událost však již řešila žalovaná a bylo prokázáno, že pojištění domu bylo taktéž sjednáno pouze na žalovanou. Soud tedy uzavřel, že žalobce netvrdil žádnou relevantní skutečnost, z níž by se dalo dovodit, že zde byl společný úmysl účastníků stavět dům do společného vlastnictví, tedy nebylo ani k čemu vést v tomto směru dokazování. Naopak z kontextu zjištěného skutkového stavu se podává, že úmysl stavět pro sebe měla žalovaná, a to ještě před uzavřením manželství, když zakoupila pozemek, objednala si stavební dokumentaci, těsně po uzavření manželství podala sama žádost o stavební povolení a sama uzavřela smlouvu o dílo na hrubou stavbu. Soud proto uzavřel, že v daném případě nebylo úmyslem účastníků stavět dům do společného vlastnictví.

27. Pro posouzení věci pak bylo podstatné, jaký právní režim dům získal k okamžiku svého vzniku. V tomto směru soud poukazuje na ustálenou judikaturu, z níž se podává, že: „Pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Tímto minimálním okamžikem je u nadzemních staveb stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Žalované se podařilo prokázat, že stavba byla až do okamžiku vzniku domu jako věci v právním slova smyslu realizovaná z jejích výlučných finančních prostředků, a to z daru od její matky, který byl žalované poskytnut tak, že matka za ni uhradila celou hrubou stavbu. Není podstatné, zda byla písemná darovací smlouva uzavřena již v roce 2002 nebo až následně, podstatné je, že podle dohody, která v rodiče často bývá ústní, bylo matkou na dar plněno, což bylo prokázáno. Ač nebylo prokázáno, že matka ze svého účtu uhradila zhotoviteli stavby [jméno FO] i zálohu č. [hodnota] a doplatek, je třeba uvést, že uhrazení těchto prací již na vlastnický režim domu nemělo žádný vliv. Záloha č. [hodnota] a doplatek byly splatné po provedení tesařských prací a latění a doplatek po předání střechy. Jednalo se tedy o práce, které byly prováděny až po vzniku stavby, jejich úhrada tak není pro posouzení věci podstatná. Pokud se týká tvrzení žalobce, že prováděl přípravné práce (skrývka) a dále izolace domu, mohl tak činit pouze jako subdodavatel zhotovitele stavby, neboť bylo prokázáno, že i tyto práce byly objednány u zhotovitele hrubé stavby a jemu také byly žalovanou prostřednictvím její matky uhrazeny, jak vyplývá ze smlouvy o dílo, její přílohy a výpisů z účtu matky žalované.

28. Pokud se pak týká dalších žalobcem tvrzených prací, které měl na domě provést, nebo financovat, ať již z vlastních výlučných prostředků nebo z prostředků patřících do společného jmění účastníků, nutno k tomu uvést, že všechny tyto práce byly prováděny buď jako příprava stavby nebo jako její dokončovací práce. Pro posouzení právního režimu věci, která vzniká, je rozhodný okamžiku jejího vzniku, nikoli to, co se stalo následně. Není totiž možné připustit, aby jedna věc měla k okamžiku vzniku, jak vyplývá z výše uvedené judikatury, určitý právní režim a v důsledku přispění druhého manžela po vzniku věci by se tento právní režim změnil z výlučného vlastnictví na společné jmění. Fakticky by tak došlo k rozšíření společného jmění manželů způsobem, který zákon nezná. Proto není podstatné, zda žalobce nějakým způsobem přispěl k dokončení domu. Pokud bylo po vzniku domu něco do domu investováno z výlučných prostředků žalobce nebo z prostředků ve společném jmění účastníků, bylo na žalobci, aby se vypořádání těchto investic po žalované domáhal v zákonných lhůtách. Pokud tak neučinil, jde to k jeho tíži.

29. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že dům je ve výlučném vlastnictví žalované, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. odst. 1 o. s. ř. a žalované, které byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 37 026 Kč, která sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému přísluší dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) odměna ve výši 3 100 Kč (§ 7 bod 5. a. t. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a. t.) za každý z devíti úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 a. t. – převzetí a příprava, vyjádření ze dne 17. 7. 2024, účast u jednání dne 24. 7. 2024, nahlížení do spisu dne 31. 7. 2024, účast u jednání dne 4. 9. 2024, porada s klientem přesahující 1 hodinu 24. 9. 2024, vyjádření žalované ze dne 3. 10. 2024, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 17. 10. 2024, účast na jednání dne 6. 11. 2024), devět paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu za úkon právní služby spočívající v nahlédnutí do spisu dne 16. 10. 2024, když ze strany právního zástupce žalované bylo již do spisu nahlíženo dne 31. 7. 2024 a od té doby strana žalující do spisu nezaložila žádné nové listiny, tento úkon tedy nebyl účelný.

Poučení