28 Co 64/2022-431

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [datum], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [datum], [PSČ] [obec] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. října 2021, č. j. 14 C 37/2019-329, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VII. mění tak, že výše nákladů činí 172 308 Kč, ve výroku IX. se mění tak, že o povinnosti žalovaného nahradit náklady státu v řízení před soudem prvního stupně se nerozhoduje; ve zbývajícím rozsahu výroku VII. a ve výrocích I., II., IV., VI., a VIII. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 026,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem ze zaniklého společného jmění manželů přikázal žalobkyni pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], movité věci, které se nacházejí na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], a to bojler zn. Dra, vysavač [značka automobilu], pračku [značka automobilu], varnou desku a vestavěnou troubu [značka automobilu], bílou lednici [značka automobilu], myčku [značka automobilu], a dále notebook zn. [anonymizováno], který má v držení žalobkyně, a finanční prostředky na účtu žalobkyně u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal notebook [značka automobilu], který má v držení žalovaný (výrok II.), zamítl návrh žalovaného na vypořádání majetku, který byl vyveden ze společného jmění účastníků do společnosti [právnická osoba], [IČO] (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 1 179 755,80 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném vyklizení pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec] (výrok V.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 309,09 Kč za zmařené jednání, které mělo proběhnout [datum], a to do šedesáti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok VI.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 226 039,49 Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok VII.), rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit 20 % nákladů státu do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.) a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit 80 % nákladů státu do šedesáti dnů od právní moci rozsudku (IX.), přičemž ve výroku VII. i VIII. vyhradil určení konkrétní výši nákladů samostatnému usnesení.

2. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu žalobkyně, která se domáhala vypořádání společného jmění manželů a požadovala, aby jí byly přikázány shora popsané nemovité věci, běžné vybavení poslední společné domácnosti a finanční prostředky na účtu žalobkyně vedeném u [právnická osoba]; dále požadovala, aby žalovanému byl přikázán obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o. v likvidaci a notebook zn. Siemens. Následně vzala svůj návrh na vypořádání obchodního podílu ve [právnická osoba], s.r.o. v likvidaci zpět a řízení bylo v této části zastaveno. Dále se žalobkyně domáhala uložení povinnosti vyklidit společné nemovité věci, neboť lze důvodně předpokládat, že žalovaný v případě přikázání nemovitých věcí do vlastnictví žalobkyně tyto dobrovolně nevyklidí.

3. Žalovaný souhlasil se způsobem vypořádání běžného vybavení domácnosti a finančních prostředků na účtu, nesouhlasil s navrhovaným vypořádáním nemovitých věcí, výší vypořádacího podílu a se žalobou na vyklizení, a dále uvedl, že žádá vypořádat to, co bylo ze společného jmění manželů vyvedeno do společnosti [právnická osoba]

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2019, č. j. 7 C 79/2019-19, který nabyl právní moci [datum]. Z manželství účastníků se narodil syn [jméno] a dcery [jméno] a [jméno], všechny děti byly v době rozhodování soudu prvního stupně již zletilé. Movité i nemovité věci navržené k vypořádání nabyli účastníci za trvání manželství, obvyklá cena nemovitých věcí je 3 900 000 Kč, nulová hodnota movitých věcí byla mezi účastníky nesporná. Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství byl na účtu žalobkyně u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], zůstatek ve výši 32 519,35 Kč. Žalovaný opakovaně zatížil společné jmění manželů dluhy, několikrát byly v rámci exekučního řízení postiženy i nemovité věci účastníků, dle dohody mezi soudním exekutorem a žalobkyní hradí dluh formou splátek žalobkyně. Žalovaný se v rámci e-mailové komunikace, sms zpráv i osobně vůči žalobkyni i dcerám účastníků vyjadřuje hanlivým způsobem, žalobkyni i dcery uráží, je agresivní. Předběžným opatřením bylo žalovanému uloženo, aby se zdržel kontaktu s žalobkyní, ve správním řízení mu byla za jeho závadové chování uložena pokuta. Žalovaný nepřispívá na výživu svých zletilých dcer, veškeré náklady hradí žalobkyně, za neplnění vyživovací povinnosti byl žalovaný trestně stíhán. [jméno] [příjmení] je připraven poskytnout žalobkyni na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky k vypořádání společného jmění žalobkyně v potřebné výši.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 736, § 740 a § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pokud jde o vypořádání movitých věcí a účtu vedeného na jméno žalobkyně, soud prvního stupně vyšel ze shodných stanovisek účastníků a vyjma notebooku zn. Siemens movité věci i zůstatek na účtu přikázal do vlastnictví žalobkyně. Notebook zn. Siemens, který má v držení žalovaný, přikázal do jeho vlastnictví.

6. Pokud jde o nemovité věci, soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný opakovaně měnil své stanovisko k jejich vypořádání, nakonec souhlasil s jejich přikázáním žalobkyni. Žalobkyně byla ochotna převzít nemovité věci do svého vlastnictví a zároveň prokázala schopnost žalovanému vyplatit vypořádací podíl, nemovité věci hodlá nadále užívat spolu s dcerami, k lokalitě má vztah, dcery účastníků zde studují, žalobkyně pracuje. Je navíc zásluhou žalobkyně, že nemovité věci jsou dosud součástí společného jmění účastníků, ačkoli byly již několikrát předmětem exekučního řízení.

7. Hodnota společného jmění manželů podle zjištění soudu prvního stupně činí 3 932 519,35 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě je namístě odchýlit se od obecného principu rovnosti podílů obou účastníků při vypořádání společného jmění. Soud prvního stupně konstatoval, že společné jmění účastníků bylo opakovaně zatíženo dluhy žalovaného a je to žalobkyně, kdo hradí exekučně vymáhaný závazek splátkami po 5 000 Kč měsíčně a zároveň nese v plném rozsahu tíhu vyživovací povinnosti, kterou mají oba účastníci vůči svým dcerám, jakož i náklady na domácnost v posledních několika letech manželství, jak připustil sám žalovaný. Soud prvního stupně zohlednil i jednání, kterého se žalovaný vůči žalobkyni a dcerám dopouští, pokud je uráží, slovně napadá, dehonestuje, a dospěl k závěru, že jako adekvátní se jeví odchýlení se od principu rovnosti ve prospěch žalobkyně v poměru 70:

30. S ohledem na shora uvedené proto uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na vypořádání částku 1 179 755,80 Kč, odpovídající 30 % hodnoty společného jmění účastníků.

8. K návrhu na vyklizení soud prvního poznamenal, že rozhoduje podle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí, rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů je rozhodnutím konstitutivním, tedy teprve až právní mocí tohoto rozhodnutí vznikají účastníkům práva, tímto rozsudkem stanovená. Žalovanému tedy nelze uložil povinnost k vyklizení, neboť v době vyhlášení rozsudku jsou nemovité věci ve společném jmění manželů. Zamítl také návrh žalovaného, aby byl vypořádán majetek, který měl být ze společného jmění manželů vyveden do společnosti [právnická osoba], neboť žalovaný ani po poučení ze strany soudu nedoplnil svá tvrzení ohledně konkrétního majetku, který měl být žalobkyní takto vyveden.

9. O náhradě nákladů rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, konkrétně nemovitých a movitých věcí, zůstatku na účtu žalobkyně, obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o. v likvidaci a majetku, který žalobkyně měla vyvést do společnosti [právnická osoba], a dále návrh žalobkyně, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit nemovité věci. Ohledně movitých věcí a zůstatku na účtu panovala mezi účastníky od počátku shoda, [právnická osoba] s.r.o. v době zahájení řízení společnost existovala, zanikla až v průběhu řízení, mimo jiné i proto, že žalovaný zůstal pro likvidátora nekontaktní. Z pohledu soudu tak žalovaný zavinil, že žalobkyně vzala svůj návrh v tomto rozsahu zpět. Žalobkyně byla úspěšná i ohledně způsobu vypořádání nemovitých věcí, na svém návrhu setrvala po celou dobu řízení, zatímco žalovaný své stanovisko ke způsobu vypořádání nemovitých věcí několikrát změnil. Žalobkyně byla úspěšná ohledně návrhu na vypořádání majetku, který měl být vyveden do společnosti [právnická osoba], neúspěšná naopak byla se svým návrhem na vyklizení nemovitých věcí žalovaným. Soud prvního stupně proto následně uzavřel, že byla úspěšná v rozsahu 80 % oproti úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %. Z tohoto důvodu rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí 60 % účelně vynaložených nákladů řízení.

10. Soud prvního stupně dále rozhodl o separaci nákladů řízení ve výši 21 309,09 Kč za jednání, které mělo proběhnout dne [datum], žalovaný však svou žádostí o ustanovení zástupce zmařil toto jednání, ač tak mohl učinit již v předchozí fázi řízení, kdy již proběhlo přípravné jednání, byl jmenován znalec a vypracován znalecký posudek, nikoliv až při jednání samotném. Podle soudu prvního stupně lze za zavinění ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř. považovat i bezdůvodně opožděnou realizaci procesních práv.

11. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni uložil zaplatit jejich 20 % a žalovanému 80 %.

12. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.

13. Žalovaný brojil svým odvolání proti výrokům I., III., IV., VII., VIII. a IX. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že nesouhlasí se způsobem vypořádání společného jmění účastníků, neboť od počátku řízení upřednostňoval jako způsob vypořádání prodej společných nemovitých věcí a rozdělení kupní ceny dle dohody účastníků, případně podle rozhodnutí soudu. Podle žalovaného nemá žalobkyně možnost opatřit si prostředky na vyplacení vypořádacího podílu, tu měla pouze v době, kdy navrhovala vyplatit žalovanému částku 600 000 Kč, schopnost opatřit si finanční prostředky v řízení neprokázala. Navrhoval, aby byl nařízen prodej společných nemovitých věcí. Dále žalovaný brojil proti disparitě podílů v poměru 70:30 v jeho neprospěch, namítal, že soud prvního stupně vyšel pouze z tvrzení žalobkyně a nevzal v úvahu, že žalovaný až do roku [rok] finančně zabezpečoval rodinu a do dluhů se dostal až z důvodu financování neprosperujícího podnikání žalobkyně a společnosti [právnická osoba] Veškeré vydělané peníze investoval do rodiny a do podnikání žalobkyně, a proto neměl finanční prostředky na úhradu povinných plateb zdravotního a sociálního pojištěn. Podíly obou účastníků by podle něho měly být shodné. Nesouhlasil ani s cenou nemovitých věcí stanovenou znalcem [příjmení] [jméno] [jméno], neboť podle žalovaného neodpovídá současným cenám na trhu nemovitostí, které výrazně vzrostly, a soud prvního stupně se spokojil s pouhým vysvětlením a doplněním znaleckého posudku a navrhovaný revizní posudek nezadal. K rozhodnutí o separaci nákladů uvedl, že je v podstatě trestán za to, že využil svého základního práva na právní pomoc v řízení před soudy. Uplatněním svého práva na právní pomoc jednání ani nezmařil, k jednání se dne [datum] řádně dostavil a v rámci svých procesních práv uplatil právo na právní pomoc. Soud prvního stupně dle žalovaného také nesprávně rozhodl o jeho povinnosti nahradit žalobkyni část nákladů řízení, žádný z účastníků by neměl právo na jejich náhradu mít, případně by o nich soud měl rozhodnout podle poměru, jak bylo rozhodnuto ve vztahu k disparitě podílů, tedy žalovanému by mělo být uloženo zaplatit maximálně 40 % nákladů řízení. Nesouhlasil ani s rozhodnutím o jeho povinnosti hradit náklady řízení státu.

14. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný s přikázáním nemovitostí do jejího vlastnictví souhlasil, není tak legitimován k odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Připomněla, že žije ve společné domácnosti s dcerami účastníků, které dosud studují a jsou finančně závislé na žalobkyni, že žalobkyně v lokalitě, kde se nemovité věci nacházejí, prožila celý život a má k ní citový vztah, nachází se zde rovněž její zaměstnání a několikrát se zasloužila o udržení nemovitých věcí ve společném jmění účastníků tím, že zabránila jejich zpeněžením v exekuci. Námitky žalovaného ke znalcem určené ceně nemovitostí nepovažuje za relevantní. Dodala, že závěr o disparitě podílů vyšel z provedeného dokazování, nikoli z jejího tvrzení, žalovaný v tomto směru tvrzení neuplatnil nebo neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení. Za správné žalobkyně považovala i výroky týkající se nákladů řízení.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Výrok V. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. z.).

16. Žalovaný vzal zpět své odvolání proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud proto podle § 207 odst. 1 o. s. ř. odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil.

17. Přestože odvolání žalovaného nesměřovalo proti výrokům II. a VI., přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně i v těchto výrocích, neboť výrok o tom, co má nabýt jeden z bývalých manželů ze společného jmění manželů při jeho vypořádání, a výrok o pohledávce, kterou má na základě tohoto nabytí zaplatit na vypořádacím podílu druhému z bývalých manželů, jsou spjaté výroky, které nemohou samostatně nabýt právní moci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4482/2017, dostupné na [webová adresa]) a nákladový výrok VI. je výrokem závislým na věcných výrocích rozsudku (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

18. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje.

19. Prohlášením z [datum] – dodatkem k Čestnému prohlášení ze dne [datum] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že [jméno] [příjmení] jen nadále schopen a ochoten uzavřít se žalobkyní smlouvu o zápůjčce peněz do výše 2 000 000 Kč k vypořádání majetkových poměrů v rámci jejího společného jmění manželů.

20. Vyrozuměním o zahájení exekuce a sdělením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že [datum] bylo proti žalovanému jako povinnému zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněné [právnická osoba], dle elektronického platebního rozkazu z 20. 7. 2021, č. j. EPR 166703/2021-5, byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí a exekutor vzal na vědomí, že žalobkyně bude exekuci splácet, upozornil však, že to není důvodem pro zrušení exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovité věci. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny v textu listinných důkazů, k jejichž pravosti a obsahové správnosti neměli účastníci námitky.

21. Po právní stránce vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést, jak správně uvedl soud prvního stupně, podle § 740 a násl. o. z., neboť společné jmění účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum]. Pokud jde rozsah společného jmění manželů, ten bylo nutné posuzovat i podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť účastníci nabyli podle informací v katastru nemovitostí nemovité věci kupní smlouvou v roce 1993 a podle obchodního rejstříku podíl ve [právnická osoba], s.r.o. v likvidaci v roce [rok] a [rok].

22. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

23. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

24. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

25. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

26. V tomto případě soud prvního stupně správně vyšel při rozhodování o vypořádání jednotlivých majetkových hodnot, které tvořily společné jmění účastníků, ze shodného návrhu účastníků, že movité věci mají být přikázány, s výjimkou notebooku zn. Siemens, žalobkyni, notebook zn. Siemens žalovanému. Účastníci zároveň učinili nesporným, že tyto věci pro účely vypořádání mají nulovou hodnotu a účastníkům za jejich přikázání nenáleží žádná náhrada.

27. V otázce vypořádání nemovitých věcí odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě přikázat je žalobkyni. Žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že má zájem o přikázání nemovitých věcí a že je schopna žalovanému vyplatit částku určenou na vypořádání. Žalovaný zájem o nemovité věci neměl, s jejich přikázáním žalobkyni souhlasil, případně navrhl, aby byly nemovité věci účastníky společně prodány nebo aby o prodeji rozhodl soud a výtěžek z prodeje byl mezi účastníky rozvržen podle jejich podílů. V řízení před odvolacím soudem uvedl, že nesouhlasí s přikázáním nemovitých věcí žalobkyni z toho důvodu, že pochybuje o její schopnosti zaplatit vypořádací podíl. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že je schopna zajistit finanční prostředky k vyplacení žalovaného, neboť doložila příslib poskytnutí zápůjčky ve výši do 2 000 000 Kč, současně trvá její zájem o nemovité věci, jež hodlá užívat spolu s dcerami účastníků, k lokalitě má vztah, dcery účastníků zde studují, žalobkyně pracuje.

28. Pokud jde o stanovení vypořádacího podílu, odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [jméno] a jeho doplnění, které učinil při svém výslechu před soudem prvního stupně. Žalovaný v odvolacím řízení zpochybňoval cenu nemovitých věcí stanovenou tímto posudkem, neboť podle něj neodpovídá současným cenám na trhu nemovitostí, které výrazně vzrostly (v řízení před soudem prvního stupně po výslechu znalce prostřednictvím své zástupkyně konstatoval, že cenu zjištěnou znalcem považuje za adekvátní).

29. V první řadě je nutné uvést, že pokud účastník nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, nezbývá mu než jeho závěry relevantně zpochybnit (není dostačující tvrzení, že posudek není správný, ale je třeba uplatnit konkrétní námitky). Je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku. Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3941/2011, dostupný na [webová adresa]).

30. Pokud při vypořádání společného jmění manželů vezme soud za základ pro zjištění ceny věci znalecký posudek vypracovaný před více lety, pak nesprávně nevychází z ceny v době vypořádání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3555/2009, dostupné na [webová adresa]). V dané věci byl však znalecký posudek vypracován dne [datum], následně byl aktualizován dodatkem ze dne [datum], který znalec dále upřesnil při jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne [datum], a k tomuto datu znalec uvedl, že aktuální cena nemovitých věcí činí 3 900 000 Kč. Ve věci samé rozhodl soud prvního stupně dne [datum], odvolací soud dne [datum]. Jak připouští i judikatura, v řízení nelze řešit drobné časové rozdíly od vypracování znaleckého posudku do vyhlášení rozsudku, neboť je logické, že s ohledem na postup řízení vždy určitá doba uplyne. V tomto konkrétním případě tato doba činí několik měsíců, a zjevně tak nedosahuje délky, která by již neumožnila použití znaleckého posudku pro zjištění hodnoty nemovitostí. Odvolací soud proto vyšel ze správně zjištěné ceny nemovitostí, která se o znalecké zkoumání [anonymizováno] [jméno] opírá. Žalovaný zároveň kromě námitky plynutí času nevznesl další relevantní argumenty zpochybňující závěry znaleckého zkoumání. Pokud žalovaný v řízení před soudem prvního stupně uváděl, že posudek považuje za zmanipulovaný, neboť podle jeho vlastních výpočtů znalec nesprávně pracoval s indexy, je třeba uvést, že je to znalec, kdo zvolí, jakou metodu ocenění použije. Při jednání před soudem prvního stupně pak znalec vysvětlil svůj postup, to, jaké nemovité věci zvolil pro porovnání s oceňovanou nemovitou věcí, jaká hlediska při jejich porovnání hodnotil, neboť byť se nacházejí v obdobné lokalitě jako oceňovaná nemovitá věc, nebyly ve stejném stavebnětechnickém stavu apod. Stejně jako soud prvního stupně ani odvolací soud neshledal důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku.

31. Soudu prvního stupně také nepochybil, když zvažoval, zda v tomto konkrétním případě nepřistoupit k odklonu od rovnosti podílů při vypořádání a správně posuzoval a zohlednil kritéria uvedená v § 742 odst. 1 písm. e) a f) o. z. Důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3843/2016, dostupné na [webová adresa]).

32. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný se dlouhodobě nevhodně choval a chová k žalobkyni (tato zjištění učinil již soud prvního stupně v řízení o rozvod manželství, který dále konstatoval, že manželství je dlouhodobě rozvráceno, žalovaný nezajišťuje jakoukoli podporu rodiny, veškerá péče a finanční zajištění rodiny spočívá na žalobkyni), v rámci e-mailové komunikace, sms zpráv i osobně vůči ní se vyjadřoval hanlivým způsobem a urážel žalobkyni i své dcery. Následně bylo předběžným opatřením žalovanému uloženo, aby se zdržel kontaktu s žalobkyní, ve správním řízení mu byla za jeho chování uložena pokuta. Dále vyšlo v řízení najevo, že žalovaný je dlouhodobě nezaměstnaný, nepřispíval na výživu svých dcer, veškeré náklady hradila žalobkyně, což žalovaný nesporoval. Stejně tak bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně nehradil dobrovolně své závazky, je vůči němu vedeno několik exekučních řízení, v nichž byl vydán exekuční příkaz k prodeji společných nemovitých věcí účastníků, a že to byla žalobkyně, kdo formou splátek tyto dluhy za žalovaného hradí, takže dosud nebyly nemovité věci v exekuci prodány. Ostatně i v průběhu odvolacího řízení žalovaný konstatoval, že finančně zabezpečoval rodinu jen do roku [rok] a následně se dostal do finančních problémů, které podle jeho přesvědčení byly způsobeny jeho podporou podnikání žalobkyně a investováním do rodiny, a že jeho dluhy vznikly neplacením povinných plateb zdravotního a sociálního pojištění. Zjištěné okolnosti plně odůvodňují odlišnou velikost podílů účastníků (disparitu podílů) na vypořádávaném společném jmění, za odpovídající považuje odvolací soud také soudem prvního stupně určenou výši odchylky od rovnosti podílů, a to v poměru 70: 30 ve prospěch žalobkyně.

33. Hodnota společného jmění manželů v tomto případě činí 3 900 000 Kč (nemovité věci) a 32 519,35 Kč (zůstatek na účtu žalobkyně u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet]), celkem 3 932 519,35 Kč. Uvedené hodnoty byly v řízení přikázány žalobkyni, ta je proto povinna žalovanému zaplatit náhradu na vypořádání, přičemž s ohledem na disparitu podílů žalobkyni náleží 70 % z hodnoty vypořádávaného majetku, tedy 2 752 763,55 Kč, a žalovanému 30 % z hodnoty vypořádávaného majetku, tedy 1 179 755,80 Kč, což je částka, kterou je žalobkyně povinna žalovanému na vypořádání zaplatit, jak správně dovodil soud prvního stupně.

34. Žalovaný dále brojil proti rozhodnutí soudu prvního stupně o jeho povinnosti platit náklady řízení, a to včetně rozhodnutí o separaci nákladů.

35. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. může soud účastníku nebo jeho zástupci uložit, aby hradili náklady, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Účastník zodpovídá za náklady, které způsobí nad běžný rámec, ať vznikly jeho zaviněním, nebo náhodou na jeho straně. V tomto konkrétním případě nemohlo proběhnout jednání, které bylo nařízeno na [datum], neboť až při tomto jednání žalovaný požádal o ustanovení advokáta. Je nepochybné, že je právem žalovaného žádat v jednání o právní pomoc, přičemž není stanovena žádná doba, kdy tak může učinit. Žalovanému byla doručena žaloba [datum], dne [datum] proběhlo v řízení přípravné jednání, následně byl v řízení zpracován znalecký posudek, který byl účastníkům doručen dne [datum], k dalšímu jednání byl žalovaný předvolán dne [datum]. Pokud žalovaný nevyužil žádnou z předchozích situací, nepožádal o ustanovení zástupce ani písemně před jednáním ve věci samé, ale požádal o něj až na počátku jednání, které se konalo [datum], zavinil, že věc nemohla být při tomto jednání projednána a rozhodnuta a že byl zmařen účel tohoto jednání. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o separaci nákladů, včetně stanovení jejich výše, přičemž odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně.

36. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, soud prvního stupně zvážil úspěch a neúspěch účastníků v řízení a úspěšnější žalobkyni správně přiznal právo na náhradu nákladů řízení, výši této náhrady však nesprávně určil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v řízení byla úspěšnější žalobkyně; odvolací soud vzal v úvahu předmět řízení a povahu řízení o vypořádání společného jmění manželů (iudicium duplex), to, že účastníci dosáhli shody ohledně vypořádání movitých věcí a zůstatku na účtu žalobkyně, zároveň to, že žalobkyně uspěla ohledně způsobu vypořádání nemovitých věcí a jejich ceny, kterou v řízení nesporovala, naopak vzala zpět svůj návrh na vypořádání podílu ve [právnická osoba] s. r. o. v likvidaci, takže řízení o této položce muselo být zastaveno. Dále nebyla úspěšná se svým požadavkem na vyklizení žalovaného z nemovitých věcí. Žalovaný nebyl úspěšný ohledně svého vzájemného návrhu na vypořádání majetku, který měl být ze společného jmění manželů vyveden do společnosti [právnická osoba] Je proto správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně byla v řízení celkově úspěšná v rozsahu 80 % a neúspěšná v rozsahu 20 %. Za řízení před soudem prvního stupně má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % Náklady žalobkyně v tomto případě představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku ve výši 2 500 Kč a náklady na zastoupení žalobkyně advokátem (odměna za 13 úkonů právní služby po 16 180 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], dále za účast na jednání ze dne [datum] (v délce přesahující dvě hodiny), jednání ze dne [datum] a [datum], odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 8 090 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 7 bod 6., § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu – účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum], paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za každý z uvedených čtrnácti úkonů právní služby, náhrada za 16 půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], celkem 112 km osobním automobilem se spotřebou 6,5 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 31,80 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,20 Kč za 1 km činí 701,90 Kč ( (6,5/100x31,80 + 4,20) x112), cestovné zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], celkem 112 km osobním automobilem se spotřebou 6,5 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 690,82 Kč ( (6,5/100x27,20 + 4,40) x112), cestovné zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], celkem 112 km osobním automobilem se spotřebou 4,6 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 632,93 Kč ( (4,6/100x27,20 + 4,40) x112), cestovné zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], celkem 112 km osobním automobilem se spotřebou 6,5 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 632,93 Kč ( (4,6/100x27,20 + 4,40) x112), dále náhrada hotových výdajů za parkovné v celkové výši 120 Kč a náhrada ve výši 47 671,80 Kč odpovídající 21 % sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. z odměny a náhrad). Celkem náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činily 287 180,38 Kč, 60 % těchto nákladů představuje částka 172 308 Kč.

37. Odvolací soud uvádí, že nebylo možné žalobkyni přiznat právo na náhradu nákladů řízení za sdělení ze dne [datum], neboť jím žalobkyně pouze sdělila číslo účtu, dále za podání ze dne [datum], neboť jím pouze došlo k předložení důkazů, které označila v podání z [datum], ani za vyjádření k posudku ze dne [datum], neboť jím pouze sdělila, že vůči posudku nemá výhrady a nakonec ani za návrh na separaci nákladů ze dne [datum], neboť se nejedná o podání ve věci samé. Žádné z uvedených úkonů proto nepovažuje odvolací soud za samostatný úkon právní služby dle § 11 advokátního tarifu.

38. Při rozhodování o nákladech státu vůči účastníkům řízení postupoval soud prvního stupně správně, pokud s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení před soudem prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit 20 % nákladů, které státu platil.

39. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

40. Žalovaný byl od soudních poplatků v plném rozsahu osvobozen, osvobození se vztahuje na celé řízení a má zpětnou účinnost. Náhradu nákladů státu mu proto nelze uložit (§ 148 odst. 1 a contr. o. s. ř., § 138 odst. 1 o. s. ř.), v takovém případě se o nákladech státu nerozhoduje 41. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok VII. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výši náhrady nákladů určil na 172 308 Kč, a ve výroku IX. tak, že o povinnosti žalovaného nahradit náklady státu v řízení před soudem prvního stupně se nerozhoduje; ve zbývajícím rozsahu výroku VII. (určení povinné a oprávněné osoby, lhůty a místa k plnění) a ve výrocích I., II., IV., VI., a VIII. potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

42. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že neshledal důvod k tomu, aby i bez návrhu uložil povinnost vydat žalované nemovité věci. Jak správně uvedl soud prvního stupně, až do právní moci rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalovaného k užívání domu opravňuje jeho vlastnické právo z titulu společného jmění manželů. Předpoklad, že toto právo v dohledné době zanikne, však k uložení vyklizovací povinnosti nestačí, neboť zde je předpokladem to, že vyklizovaná nemovitá věc je užívána neoprávněně (§ 1040 odst. 1 o. z.), což nastane nejdříve po právní moci rozhodnutí o vypořádání společného jmění účastníků.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.; náklady odvolacího řízení žalobkyně sestávají odměny advokáta za dva úkony právní služby po 16 180 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 8 090 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 7 bod 6., § 11 odst. 2 písm. f), advokátního tarifu – účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum], tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 8 683,50 Kč, celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně činily 50 033,50 Kč Odvolací soud i v případě nákladů odvolacího řízení vzal v úvahu povahu řízení, rozsah sporných otázek i to, že žalovaný částečně se svým odvoláním uspěl (ohledně nákladového výroku) a neúspěch žalovaného v odvolacím řízení hodnotí jako 90%. Žalované proto přiznal právo na náhradu 80 % nákladů odvolacího řízení, tedy 40 026,80 Kč.

44. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení