29 A 162/2018 - 39

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: B. K. proti žalovanému: Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod sídlem Svatopluka Čecha 1365, 688 01 Uherský Brod o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve změně jiných údajů v katastru nemovitostí, a to zápisu změny druhu pozemku st. parc. č. x v k. ú. x z „plocha pod zemědělskou stavbou“ na pozemek parc. č. x „ostatní plocha – jiná plocha“, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá určení, že žalovaný svým postupem (v rámci řízení vedeného pod sp. zn. Z-1572/2018- 742) spočívajícím ve změně jiných údajů v katastru nemovitostí – konkrétně zápisu změny druhu pozemku st. parc. č. x o výměře 83 m2 v k. ú. x, který je ve vlastnictví žalobce, z „zastavěná plocha a nádvoří“ na pozemek parc. č. x s vyznačením druhu pozemku „ostatní plocha“ a se způsobem využití „jiná plocha“ (dále též „předmětný pozemek“), nezákonným způsobem zasáhl do práv žalobce. Současně se žalobce domáhá toho, aby krajský soud svým rozsudkem stanovil žalovanému povinnost „do 15 dnů od právní moci rozsudku zahájit řízení o změně druhu pozemku parc. č. x o výměře 83 m2 v k. ú. x z pozemkové parcely s druhem „ostatní plocha – jiná plocha“ na stavební parcelu s druhem „zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití – zbořeniště“.

2. K uvedené změně jiných údajů v katastru nemovitostí došlo v souvislosti s tím, že žalovaný automaticky převzal údaje z Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“), zřízeného zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o základních registrech“), dle nichž došlo k výmazu zemědělské budovy bez č. p./č. e., která se nacházela na předmětném pozemku a která zanikla. Žalovaný proto na podkladě neměřicského záznamu č. 448 ze dne 25. 7. 2018, který vytvořil z důvodu zrušení uvedené stavby, přistoupil jednak ke změně druhu předmětného pozemku, neboť pod druhem pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“ nelze evidovat pozemek bez neexistující budovy, jednak k přečíslování parcel tak, aby parcelní číslo nově vzniknuvšího pozemku „ostatní plocha“ náleželo do číselné řady pozemkových parcel, samostatně evidovaných v k. ú. x. O této změně byl žalobce ze strany žalovaného informován na základě „Vyrozumění o provedení zápisu záznamem“ ze dne 26. 7. 2018.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3. Žalobce v podané žalobě, po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, předně snáší řadu argumentů, z nichž dovozuje, že v jeho případě jsou splněny podmínky řízení o jeho zásahové žalobě ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., tj. že je žalobce k jejímu podání aktivně legitimován (§ 82 s. ř. s.), byla podána včas (§ 84 odst. 1 s. ř. s.) a nebylo možné se domáhat ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky (§ 85 s. ř. s.).

4. Namítanou nezákonnost zásahu do svých práv žalobce spatřuje především v tom, že žalovaný v rozporu se skutečným stavem a svévolně zapsal změnu druhu předmětného pozemku a byť postupoval na podnět jiného správního orgánu (stavebního úřadu a finančního úřadu), informace uvedené těmito orgány v jejich podnětech byly neúplné, což měl žalovaný při své úřední činnosti ověřit šetřením na místě nebo vyžádáním si upřesnění popisu v reklamaci či podnětu pro změnu zápisu druhu pozemku prostřednictvím dalších na věci zúčastněných správních orgánů. Žalobce je toho názoru, že předmětný pozemek měl být i nadále evidován jako „zastavěná plocha a nádvoří“ (stavební parcela), přičemž dle bodu 1 kódu 13 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální vyhláška“), se jedná o zbořeniště, které je definováno jako „pozemek se zbořenou budovou nebo zříceninou“. Žalovaný dále namítá, že žalobce jej o změně informoval až ex post, nikoli před provedením změny, kdy by mohl žalobce provedení změny zabránit. Tímto postupem žalovaný znehodnotil soukromý majetek žalobce, neboť změnil stavební parcelu (plochu pod zemědělskou stavbou – zastavěnou plochu) na pozemkovou parcelu (ostatní plochu), přičemž tato změna již nastala a je platná. Žalobce byl přímo zkrácen na svých právech rovněž tím, že uvedená změna má i ekonomický dopad, neboť žalovaným provedenou změnou druhu pozemku došlo k rapidnímu snížení tržní hodnoty pozemku. Cena stavebních parcel se v obci x. pohybuje kolem 400 Kč/m2, naproti tomu cena pozemkových parcel pak kolem 60 Kč/m2. S ekonomickým znehodnocením předmětného pozemku dále souvisí také administrativní zatížení a časová náročnost postupu žalobce v případě, že bude realizovat převod pozemkové parcely znovu na parcelu stavební.

5. Žalobce v neposlední řadě poukazuje na skutečnost, že předmětný pozemek je podle platného územního plánu obce x. umístěn v oblasti, která je tímto územním plánem vymezena jako zastavěné území, a proto je nejen v zájmu vlastníků takových stavebních parcel, ale také ve veřejném zájmu, aby pozemky měly konzistentní funkci, aby bylo zřejmé, které pozemky jsou stavební a lze na nich umisťovat stavby, a naopak, které pozemky mají mít jinou funkci.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný v úvodu svého vyjádření podrobně rekapituloval dosavadní průběh řízení a současně vymezil právní rámec, včetně citace jednotlivých ustanovení zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), a zákona o základních registrech, jenž upravuje postup katastrálních úřadů při zápisu změny druhu a způsobu využití pozemku do katastru nemovitostí, či výmazu neexistující budovy z katastru nemovitostí, které se řadí do kategorie zápisů tzv. jiných údajů, upravených především v § 28 a násl. katastrálního zákona. V tomto kontextu proto žalovaný odmítl názor žalobce, že by se ve svém postupu měl dopustit jakéhokoliv porušení zákona či svévolného zásahu.

7. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že až v žalobě se žalobce domáhá toho, že předmětný pozemek měl být i nadále evidován jako zastavená plocha a nádvoří, a to jako zbořeniště ve smyslu katastrální vyhlášky. V takovém případě ovšem dle žalovaného nemusela být žaloba vůbec podána, neboť žalobce jednak měl splnit svou povinnost stanovenou v § 37 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona, tj. ohlásit změnu údajů v katastru nemovitostí spočívající v zániku budovy evidované jako součást předmětného pozemku, a současně s tím požadovat změnu způsobu jeho využití na zbořeniště. Tuto možnost má žalobce dle žalovaného i nadále, neboť pokud podá za tímto účelem srozumitelně formulované ohlášení s odůvodněním, že na předmětném pozemku se prokazatelně nachází zbytky zdiva dříve evidované zemědělské budovy, bude jeho žádosti katastrálním úřadem vyhověno. Z tohoto důvodu je žalovaný toho názoru, že žalobce k nápravě jím namítaného stavu nevyužil standartní prostředky, v první řadě zmíněné ohlášení změny údajů v katastru nemovitostí, příp. nesouhlas s tím, že katastrální úřad nepřistoupil k opravě chyby v katastru dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona, v důsledku čehož by bylo zahájeno formální správní řízení a vydáno rozhodnutí ve věci, jak předvídá § 36 odst. 4 katastrálního zákona. IV. Ústní jednání konané dne 8. 1. 2019 8. Při jednání účastníci setrvali na svých tvrzeních již dříve písemně uplatněných. Žalobce nadto zdůraznil, že podanou žalobu byl nucen podat z toho důvodu, že jednotlivé správní orgány mu nebyly schopny pomoci při ochraně jeho práv, naopak jejich postup považuje za nelogický, nestandartní a svévolný, když nebyl ani informován o průběhu správního řízení či jednotlivých krocích, ústících do vydání předmětné změny, a to ani zpětně. Žalovaný s tímto hodnocením žalobce nesouhlasil a ve svém postupu neshledal nic nestandartního. Naopak poukázal na skutečnost, že celému řízení bylo možné předejít, pokud by žalobce splnil svou povinnost stanovenou v § 37 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona, tj. ohlásit změnu údajů v katastru nemovitostí spočívající v zániku budovy evidované jako součást předmětného pozemku, a současně s tím požadovat změnu způsobu jeho využití na zbořeniště. Tuto možnost má dle žalovaného ostatně i nadále.

9. Soud konstatoval obsah soudního a správního spisu a provedl listinné důkazy (konkrétně fotografie) navržené žalobcem, vyjma těch, které již byly obsahem správního spisu.

V. Posouzení věci soudem

10. Krajský soud se v intencích žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti zásahu žalovaného, přičemž shledal, že žaloba není důvodná. V. a) Posouzení přípustnosti žaloby 11. Před samotným věcným posouzením krajský soud považuje za nezbytné se vypořádat s názorem žalovaného, že by měla být žaloba odmítnuta jako nepřípustná podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť žalobce měl, resp. i nadále má k dispozici procesní prostředky, prostřednictvím nichž se může domoci ochrany nebo nápravy.

12. Podle § 82 s. ř. s. může podat žalobu každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Podle § 85 s. ř. s. věty před středníkem je zásahová žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Judikatura Nejvyššího správního soudu z citovaného § 85 s. ř. s. dovozuje, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je pouze „subsidiárním prostředkem ochrany“, a to buď vůči právním prostředkům dostupným u správních orgánů (viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004-110, či citovaný rozsudek č. j. 1 Afs 58/2017-42, rozhodnutí správních soudů jsou rovněž dostupná na www.nssoud.cz), nebo vůči jiným druhům žalob dostupným ve správním soudnictví (viz např. rozsudek ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, pokud jde o žalobu proti správnímu rozhodnutí, resp. rozsudek ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011-101, pokud jde o žalobu na ochranu proti nečinnosti).

13. Citované ustanovení § 85 s. ř. s. věta za středníkem nicméně konstruuje výjimku z uvedené nepřípustnosti žaloby, a to v případech, kdy se žalobce domáhá jen „určení, že zásah byl nezákonný.“ V případě tohoto typu žaloby tedy zákonodárce nepožaduje, aby žalobce vyčerpal jiné prostředky nápravy. Žaloba na určení, že zásah byl nezákonný, tak ztrácí povahu subsidiárního prostředku ochrany ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a k žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobci se tak otvírá prostor pro podání určovací žaloby ke správnímu soudu, a to bez ohledu na to, zda si předtím střežil svá práva a využil jiné existující prostředky nápravy. O takový případ se jedná i v nyní projednávané věci, neboť žalobce se v petitu své žaloby mimo jiné výslovně domáhá určení, že žalovaný svým postupem spočívajícím ve změně jiných údajů v katastru nemovitostí ve vztahu k předmětnému pozemku nezákonným způsobem zasáhl do jeho práv.

14. Pokud jde o povahu procesních prostředků ochrany, které dle žalovaného žalobce měl, resp. i nadále má k dispozici za účelem ochrany nebo nápravy, krajský soud k tomu nad rámec výše uvedeného uvádí následující. Předně se krajský soud ne zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, pokud za takový procesní prostředek ochrany označil nesouhlas žalobce s tím, že žalovaný na základě žalobcovy „Reklamace změny stavu“ ze dne 29. 8. 2018 nepřistoupil k opravě chyby v katastru nemovitostí dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona (viz „Oznámení o neprovedení chyby v údajích katastru nemovitostí“ ze dne 4. 9. 2018), v důsledku čehož by bylo zahájeno formální správní řízení a vydáno rozhodnutí ve věci, jak předvídá § 36 odst. 4 katastrálního zákona. Spornou totiž zůstává otázka, zda je vůbec procesní instrument v podobě opravy chyby v katastrálním operátu (§ 36 katastrálního zákona) použitelným a tedy i efektivním nástrojem, prostřednictvím něhož se mohl žalobce domáhat ochrany nebo nápravy, a to zejména z toho důvodu, zda lze vůbec postup žalovaného vedoucí ke změně údajů ve vztahu k předmětnému pozemku považovat za „zřejmý omyl při vedení a obnově katastru“ ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2012, č. j. 4 Aps 4/2011-68, byť se týkal předchozí úpravy v katastrálním zákoně č. 344/1992 Sb.). Proto ani nelze klást k tíži žalobce, že tento prostředek nevyužil, byť tak samozřejmě učinit mohl.

15. Opačný závěr lze ovšem vyslovit ve vztahu k druhému z žalovaným naznačených procesních prostředků ochrany nebo nápravy v dispozici žalobce, tj. srozumitelně formulované ohlášení změny údajů v katastru nemovitostí spočívající v zániku budovy evidované jako součást předmětného pozemku [ve smyslu § 37 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona] a současně s tím požadovat změnu způsobu jeho využití na zbořeniště s odůvodněním, že na předmětném pozemku se prokazatelně nachází zbytky zdiva dříve evidované zemědělské budovy. Tento procesní prostředek lze bezesporu obecně považovat za použitelný i efektivní nástroj, jak se v případě žalobce domoci nápravy stávajícího stavu, nicméně posouzení otázky, zda jej žalobce využil či nikoliv, není v případě nyní projednávané žaloby relevantní, neboť, jak již bylo výše konstatováno, žalobce se jí domáhá určení, že žalovaný svým postupem nezákonně zasáhl do jeho práv. Z toho důvodu krajský soud konstatuje, že tato podmínka řízení byla splněna, a proto nepřistoupil k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jak zčásti požadoval žalovaný.

16. Stejně tak za splněnou považuje krajský soud podmínku řízení v podobě aktivní legitimace žalobce ve smyslu § 82 s. ř. s., dle kterého aktivní legitimace svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy fakt tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo (to je již otázkou pro samotné meritorní posouzení žaloby). Jak již bylo rekapitulováno, žalobce namítaný zásah do svých práv (zejména vlastnického) spatřuje v tom, že postupem žalovaného došlo k zápisu změny údajů v katastru nemovitostí ve vztahu k jím vlastněnému předmětnému pozemku. Katastrální zákon obecně upravuje celou řadu různých druhů zápisů do katastru, od vkladu (§ 11 a násl.) přes záznam (§ 19 a násl.), poznámku (§ 22 a násl.) až po zápis jiných údajů (§ 28 a násl.). Dle judikatury správních soudů může (s výjimkou vkladu, kde rozhodnutí o zamítnutí provedení vkladu je přezkoumatelné podle části páté o. s. ř.), provedení či neprovedení zápisu do katastru nemovitosti pojmově představovat zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. a přestože se judikatura utvářela zejména na podkladě provedení či neprovedení záznamu podle staré právní úpravy, tj. zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, či ze dne 13. 10. 2015, č. j. 7 As 107/2014-53), není pochyb o tom, že provedení záznamu do katastru pojmově může být zásahem i nadále (jde o zápis práv odvozených od práva vlastnického). Možnost domáhat se ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. pak byla správními soudy výslovně vymezena jednak v případě vyznačení (či nevyznačení) poznámky v katastru nemovitostí (srov. citovaný rozsudek č. j. 4 Aps 4/2011-68), jednak v případě zápisu (změny) jiných údajů do katastru nemovitostí podle § 28 a násl. katastrálního zákona (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2017, č. j. 30 A 61/2017-67, a následně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 10 As 384/2017-60). Ve všech případech správní soudy argumentovaly tím, že zápis poznámky či změny jiných údajů svojí intenzitou zasahují do právní sféry vlastníka nemovitosti a že se při zápisu přiměřeně postupuje jako při zápisu záznamu (§ 19 a násl. katastrálního zákona).

17. Nyní posuzovaný zápis (zrušení údajů o budově, resp. změna druhu a způsobu využití předmětného pozemku) lze dle krajského soudu podřadit pod institut zápisu jiných údajů do katastru nemovitostí podle § 28 a násl. katastrálního zákona, když katastrální předpisy v případě výmazu budovy pracují právě s touto formu zápisu (výmazu) údajů z katastru nemovitostí. Rovněž v případě jiných zápisů do katastru nemovitostí (jedná se o zápis celé řady údajů o pozemku či budově) si lze přitom jistě obecně představit zásah do právní sféry vlastníka nemovitosti, jemuž tak musí být poskytnuta náležitá ochrana. I v tomto případě navíc zápis jiných údajů probíhá přiměřeně podle ustanovení o zápisu záznamem (§ 28 odst. 1 katastrálního zákona). Podle názoru krajského soudu je proto žalobce k podání zásahové žaloby aktivně legitimován.

18. Pro úplnost krajský soud dodává, že pokud jde o legitimaci pasivní ve smyslu § 83 s. ř. s., který stanoví, že žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah, o identifikaci žalovaného není v nyní projednávané věci sporu. Co se týče podmínky včasnosti žaloby, vyplývající z § 84 odst. 1 s. ř. s., je i tato splněna. Žaloba byla totiž podána ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byl změněn zápis údajů o předmětném pozemku v katastru nemovitostí a kdy se tak o něm mohl žalobce poprvé dozvědět, resp. dozvěděl. V. b) Nezákonnost zásahu 19. Krajský soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby a tedy k posouzení otázky, zda byl předmětný zásah žalovaného nezákonným ve smyslu § 82 s. ř. s.

20. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu kumulativní naplnění následujících pěti podmínek – žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka); srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012, č. j. 1 Aps 5/2012-38).

21. Přestože má krajský soud jisté pochybnosti o tom, zda výmaz údajů o neexistující stavbě v tomto případě skutečně sám o sobě přímo zkrátil žalobce na jeho vlastnickém právu, které se primárně váže k nemovité věci samotné (tj. k předmětné stavbě, která již ovšem neexistuje) a nikoli k zápisu staveb v katastru nemovitostí (tj. není na něm závislé), prvými dvěma podmínkami se již blíže nezabýval, neboť dospěl k jednoznačnému závěru, že postup žalovaného nebyl nezákonný, a tudíž nemohly být naplněny podmínky pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem. Stejně tak se krajský soud ne zcela ztotožňuje s tvrzením žalobce, že změnou údajů o druhu pozemku a způsobu jeho využití došlo k jeho ekonomickému znehodnocení, neboť pro posouzení tržní ceny pozemku je primárně určující toliko jeho vymezení a charakteristika využití dle příslušné územně plánovací dokumentace obce, kde se pozemek nachází, nikoliv jeho označení v katastru nemovitostí.

22. Za situace, kdy mezi účastníky nejsou žádné pochybnosti o skutkovém stavu věci, neboť není sporné, že původní stavba (zemědělská budova) na předmětném pozemku zanikla, stejně jako není pochyb o provedení změny zápisu v katastru nemovitostí ze strany žalovaného, jak se podává ze správního spisu, se tak podstata projednávané věci ve výsledku redukovala toliko na posouzení toho, zda byl zápis změn jiných údajů ve vztahu k předmětnému pozemku uskutečněn v souladu s příslušnými katastrálními předpisy.

23. Jak již bylo rekapitulováno výše, žalobce své tvrzení o nezákonnosti zásahu (postupu) žalovaného předně založil na tom, že žalovaný v rozporu se skutečným stavem a svévolně zapsal změnu druhu předmětného pozemku a byť postupoval na podnět jiného správního orgánu (stavebního úřadu a finančního úřadu), informace uvedené těmito orgány v jejich podnětech byly neúplné, což měl žalovaný při své úřední činnosti ověřit šetřením na místě nebo vyžádáním si upřesnění popisu v reklamaci či podnětu pro změnu zápisu druhu pozemku prostřednictvím dalších na věci zúčastněných správních orgánů. S tímto názorem se ovšem krajský soud neztotožňuje a naopak souhlasí s názorem žalovaného, že jeho postup byl zcela v souladu se zákonem.

24. Pokud jde obecně o skutkový stav a konkrétně o podklady, ze kterých žalovaný vycházel, je v daném případě nezbytné přihlížet k jednotlivým, postupně navazujícím procesním krokům příslušných správních orgánů, jež vyústily v předmětný zápis změn údajů v katastru nemovitostí. Jak se podává ze správního spisu, postup žalovaného byl iniciován dne 12. 7. 2018, kdy byla z RÚIANu do informačního systému katastru nemovitostí (ISKN) přijata informace o neexistenci zemědělské budovy bez č. p./č. e., která byla v katastru nemovitostí evidována jako součást předmětného pozemku a která zanikla. Formálně se jednalo o „Reklamaci na zrušení stavebního objektu“ s vlastním ID č. 1188446, kterou dle správního spisu do systému RÚIAN zadal Finanční úřad pro Zlínský kraj dne 11. 7. 2018 (podle § 5 odst. 2 zákona o základních registrech) a samotnou reklamaci v systému RÚIAN provedl dne 12. 7. 2018 stavební úřad ve Strání, coby editor změny dat v systému RÚIAN odpovědný za správnost zápisu referenčního údaje do příslušného systému. RÚIAN jako jeden ze čtyř základních registrů (základních informačních systémů veřejné správy) byl zaveden zákonem o základních registrech s účinností od 1. 7. 2010 a obsahuje identifikační a lokalizační údaje o územních prvcích (včetně stavebních objektů) a územně evidenčních jednotkách (viz § 31 a § 32 zákona o základních registrech). Do RÚIAN se zapisuje i odstranění stavebního objektu (budovy), jež navazuje na její fyzické odstranění v terénu, resp. v praxi zpravidla na ohlášení vlastníka nebo osoby odstranivší stavbu stavebnímu úřadu podle § 131a zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o editaci zapisovaných údajů v RÚIAN, podle § 42 odst. 1 zákona o základních registrech zapisuje identifikační údaje stavebního objektu a údaje o jeho vazbách na ostatní územní prvky místně příslušný stavební úřad. Odstavec třetí § 42 téhož zákona pak navíc výslovně stanoví, že stavební úřad nad rámec údajů v registru do informačního systému územní identifikace zapisuje i měsíc a rok odstranění stavebního objektu (viz také § 39 odst. 1 a 2 citovaného zákona), a to do tří dnů ode dne, kdy se o odstranění stavebního objektu dozví (§ 12 odst. 3 vyhlášky č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, ve znění vyhlášky č. 415/2016 Sb.). Tyto údaje pak přebírá informační systém katastru nemovitostí (ISKN). Konkrétně do katastru nemovitostí jsou z RÚIAN přebírány změny referenčních údajů v rozsahu dle § 39 odst. 1 katastrální vyhlášky, tedy včetně změny údajů o budovách. V této souvislosti je potřeba upozornit na § 32 odst. 1 katastrálního zákona, podle něhož je možné jiné údaje katastru přejímat z jiných informačních systémů, registrů, rejstříků nebo evidencí veřejné správy, pokud zápisem do nich dochází ke vzniku skutečností v nich zapsaných, anebo údaje v nich uvedené požívají ochrany dobré víry v jejich pravdivost a úplnost. Základní registry, mezi které patří i RÚIAN, přitom jistě splňují druhou podmínku, protože v souladu s § 4 odst. 6 zákona o základních registrech ten, kdo vychází z referenčního údaje, je v dobré víře, že stav referenčního údaje v základním registru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět o jeho nesprávnosti.

25. Krajský soud proto nemůže přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný svévolně provedl změnu druhu předmětného pozemku, aniž by si ověřil skutečný stav (např. místním šetřením), neboť takové šetření katastrálnímu úřadu nepřísluší, a to z toho důvodu, že referenční údaje z RÚIANu jsou do informačního systému katastru nemovitostí (ISKN) přebírány automatickou či poloautomatickou cestou, přičemž tyto referenční jsou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o základních registrech považovány za správné, tj. odpovídající skutečnosti. Podle § 5 odst. 1 zákona o základních registrech orgán veřejné moci (včetně katastrálního úřadu) využívá při své činnosti referenční údaje obsažené v příslušném základním registru „v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto údaje využívat podle tohoto zákona nebo podle jiných právních předpisů, a to aniž by ověřoval jejich správnost.“ Žalovaný tak následně jen uvedl do souladu zápis v katastru nemovitostí se zápisem v RÚIAN.

26. Vzhledem k tomu, že mnohé údaje (včetně základních identifikačních údajů) jsou do katastru nemovitostí primárně přejímány z RÚIAN, šlo v tomto případě ve svém důsledku de facto jen o evidenčně-technický úkon žalovaného katastrálního úřadu, který nepředpokládá nějaké bližší posuzování přejímaných změn či dokonce provádění místního šetření, jak poukazuje žalobce. Stavební úřad byl povinen svá zjištění o odstranění předmětné stavby (změně údaje o stavebních objektech) zapsat prostřednictvím informačního systému územní identifikace do RÚIAN, a to včetně měsíce a roku jejich odstranění. Vzhledem k tomu, že stavební úřad tak dle výše uvedeného skutečně učinil, tyto údaje byly žalovaným toliko převzaty do informačního systému katastru nemovitostí. Z tohoto pohledu žalovaný nepochybně postupoval v souladu s katastrálními předpisy a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem z jeho strany proto nemůže být úspěšná. Jinou otázkou, ovšem nacházející se mimo předmět nyní projednávané věci, nicméně zůstává, zda povinnost provést bližší posuzování přejímaných změn (včetně kupříkladu místního šetření) neměl příslušný stavební úřad, a to právě ze zmíněné pozice editora změny dat v systému RÚIAN odpovědného za správnost zápisu referenčního údaje.

27. Žalovaný proto následně na podkladě neměřicského záznamu č. 448 ze dne 25. 7. 2018, který vytvořil z důvodu zrušení uvedené stavby, přistoupil jednak ke změně druhu předmětného pozemku, neboť pod druhem pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“ nelze evidovat pozemek bez neexistující budovy, jednak k přečíslování parcel tak, aby parcelní číslo nově vzniknuvšího pozemku „ostatní plocha“ náleželo do číselné řady pozemkových parcel, samostatně evidovaných v k. ú. x. O této změně byl žalobce ze strany žalovaného informován na základě „Vyrozumění o provedení zápisu záznamem“ ze dne 26. 7. 2018.

28. Ani v tomto navazujícím procesním postupu žalovaného krajský soud nespatřuje žádný rozpor s příslušnými právními předpisy. Na tomto místě je potřeba pro pořádek zdůraznit, že se tak skutečně děje prostřednictvím institutu zápisu jiných údajů a jejich změn ve smyslu § 28 a násl. katastrálního zákona, jak tvrdil žalovaný. Přestože katastrální zákon postup při odstranění (výmazu) budovy z katastru nemovitostí výslovně neupravuje, tento závěr lze dovodit z příslušných ustanovení katastrální vyhlášky. Bližší úpravu změn jiných údajů v katastru tato vyhláška obsahuje v díle třetím (§ 30 a násl.), jehož rubrika nese název „Změny jiných údajů katastru“. O výmazu budovy z katastru nemovitostí hovoří katastrální vyhláška právě již v § 30, který v odstavci 5 stanoví, že „spočívá-li změna jiných údajů katastru ve výmazu budovy nebo vodního díla, vymaže katastrální úřad veškeré údaje evidované o budově nebo vodním díle, a to i v případě, že by jinak byl k jejich výmazu nezbytný návrh“. Z uvedeného lze dovodit, že veškeré údaje v katastru jsou vázány na zápis budovy jako takové, tj. na její fyzickou existenci. Současně se zaniklou budovou pak katastrální úřad vymaže všechny související údaje (tedy i např. údaje o právech), i když by byl jinak k jejich výmazu potřeba návrh – proto není potřeba vést vkladové řízení. Pokud se tedy žalobce od samého počátku (prostřednictvím reklamací ze dne 13. 8. 2018 a ze dne 29. 8. 2018) domáhal „vrácení do starého stavu“, takovému návrhu nemohl žalovaný v kontextu zjištěného skutkového stavu vyhovět, neboť pod druhem pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“ nelze evidovat pozemek bez neexistující budovy. V tomto ohledu proto nelze jakkoliv žalovanému vytýkat, tím spíše pak jeho postup považovat za nezákonný, pokud (v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, založených na údajích zadaných příslušným stavebním úřadem do RÚIANu) i nadále neevidoval předmětný pozemek jako „zastavěná plocha a nádvoří“ (stavební parcela), a to dle bodu 1 kódu 13 katastrální vyhlášky jako zbořeniště, čehož se žalobce ostatně poprvé domáhá až v nyní projednávané žalobě.

29. Konečně, co se týče otázky informovanosti žalobce, jak již krajský soud uvedl výše, v daném v případě šlo jen o evidenčně-technický úkon žalovaného provedený jako zápis jiných údajů. O takovém postupu žalobce být informován nemusí; katastrální zákon v tomto ohledu žádnou informační povinnost nestanoví. S informováním dotčených osob ostatně nepočítá ani právní úprava záznamu, jež se pro zápis jiných údajů použije přiměřeně (§ 28 odst. 1 katastrálního zákona). U záznamu se totiž vyrozumí pouze ten, kdo listinu dokládající zapisované (zaznamenávané) právo předložil, a to jen v případě, kdy záznam proveden nebyl (§ 21 odst. 2 katastrálního zákona). V daném případě navíc žalobce jednoznačně věděl, že předmětná stavba již neexistuje. Již z povahy věci proto pro něho nemohlo být odstranění údajů z katastru nemovitostí a priori překvapivé. V této souvislosti nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že naopak žalobce byl povinen dle § 37 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona ohlásit změnu údajů v katastru nemovitostí spočívající v zániku budovy evidované jako součást předmětného pozemku, což ovšem neučinil.

VI. Závěr a náklady řízení

30. S ohledem na výše uvedené krajský soud uzavřel, že postup žalovaného (v rámci řízení vedeného pod sp. zn. Z-1572/2018-742) spočívající ve změně jiných údajů v katastru nemovitostí ve vztahu k předmětnému pozemku ve vlastnictví žalobce nepředstavoval nezákonný zásah do práv žalobce, a proto žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Z tohoto důvodu se i žalobcův požadavek, aby krajský soud svým rozsudkem stanovil žalovanému povinnost zahájit řízení o změně druhu, stal bezpředmětným.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.