29 A 164/2015 - 29

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: R. G., zastoupeného Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2015, č. j. JMK 113546/2015, sp. zn. S-JMK 105323/2015/ODOS/St, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 28. 5. 2015, č. j. MMB/0206508/2015, kterým správní orgán prvního stupně podle ust. § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů, které byly provedeny na základě oznámení Policie České republiky ze dne 5. 9. 2014, č. j. KRPB-217570/PŘ-2014-060042, oznámení Policie České republiky ze dne 23. 2. 2015, č. j. KRPJ-19983/PŘ-2015-160041, oznámení Městské policie Brno ze dne 6. 3. 2015, č. j. MP-05711/13D-15, a oznámení Policie České republiky ze dne 3. 4. 2015, č. j. KRPB-82721/PŘ-2015-060216, a tyto záznamy potvrdil.

2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že neshledal žádné pochybení v procesním postupu správního orgánu prvního stupně. Shrnul, že napadené záznamy bodů byly provedeny na základě zákonných podkladů – oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, žalobci byl v každém případě zaznamenán správný počet bodů, záznamy byly provedeny ke správnému datu za přestupky spočívající v jednání zařazeném do bodového hodnocení. Správní orgán je oprávněn v řízení o námitkách proti záznamu bodů zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam byl proveden v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet bodů odpovídá bodovému hodnocení obsaženému v příloze zákona o provozu na pozemních komunikacích, správní orgány rozhodující o námitkách však nejsou oprávněny přezkoumávat pravomocná rozhodnutí o uložení sankce za jednání zařazené do bodového hodnocení. Správní orgán prvního stupně přezkoumal napadené záznamy na základě oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, přičemž pokutové bloky nebylo nutné do spisu doplňovat, jelikož žalobce jejich existenci nerozporoval. Žalovaný dále konstatoval, že je na účastníkovi řízení, zda samostatně požádá u příslušných orgánů o provedení řízení o mimořádných opravných prostředcích, otázka zákonnosti rozhodnutí o přestupku však nemá charakter předběžné otázky v řízení o námitkách a správní orgán rozhodující o námitkách tak není bez dalšího povinen vyčkat se svým rozhodnutím na případné rozhodnutí ve věci mimořádného opravného prostředku. Skutečnost, že žalobce podal po vydání rozhodnutí o námitkách podněty k přezkumnému řízení ve věci blokových rozhodnutí, není z hlediska správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí relevantní.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.

4. V prvé řadě žalobce namítal, že v jeho případě nebyla oznámení o uložení pokut v blokovém řízení dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť zde jsou dány pochybnosti o údajích zaznamenaných v těchto oznámeních. Jak žalobce namítal již v odvolání, všechna bloková řízení byla provedena v rozporu se zákonem, jelikož tato byla vedena se žalobcem jakožto cizincem v českém jazyce a bez přítomnosti tlumočníka a žalobce nebyl poučen o možnosti přibrání tlumočníka. Další rozpor se zákonem žalobce spatřuje v tom, že nebyl správními orgány poučen o důsledcích blokových řízení, zejména o připisování bodů za spáchání přestupků. S ohledem na tyto vady blokových řízení se žalobce domáhal u nadřízených správních orgánů provedení přezkumného řízení. Vzhledem k tomu, že bloková řízení byla provedena v rozporu se zákonem, jsou podle žalobce dány pochybnosti o údajích zaznamenaných ve všech oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení, které tudíž nemohou být sama o sobě dostatečným podkladem k vydání napadeného rozhodnutí. Přitom žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, publikovaný pod č. 2145/2010 Sb. NSS.

5. Žalobce dále namítal, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, pokud řízení nepřerušil do doby vydání rozhodnutí ve věcech podnětu k přezkumnému řízení.

6. Nezákonnost rozhodnutí shledal žalobce i v tom, že správní orgány nerespektovaly zásadu ne bis in idem. Žalobce má za to, že přičítání bodů, resp. záznam bodů v registru řidičů lze považovat za sankci, a proto řidiči, jemuž byla uložena pokuta za přestupek nebo trest za trestný čin, nemohou být za stejné jednání udělovány body, které při dosažení 12 bodů znamenají další sankci – ztrátu oprávnění k řízení motorových vozidel. Za této situace se podle názoru žalobce jedná o dvojí trestání řidiče, čímž je porušena zásada ne bis in idem.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobce uvádí tytéž námitky jako v odvolání, kterými se žalovaný podrobně zabýval, a že trvá na závěrech zde uvedených. Námitky žalobce žalovaný nepovažuje za důvodné, v řízení o námitkách byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, provedené záznamy korespondují se zákonnými podklady, které byly doloženy do spisu, v každém případě byl žalobci zaznamenán správný počet bodů. Správní orgány jsou vázány pravomocnými rozhodnutími, pokud taková rozhodnutí existují, musí záznamy bodů provést. Přezkum pravomocných rozhodnutí správním orgánům v řízení o námitkách nepřísluší. Žalovaný uvedl, že otázka zákonnosti pravomocných rozhodnutí o uložení sankce za jednání zařazené do bodového hodnocení není předběžnou otázkou, bez jejíhož vyřešení není možné v řízení o námitkách rozhodnout, správní orgán tedy nebyl povinen ani neměl důvod přerušovat řízení o námitkách. K námitce, že správní orgány nerespektovaly zásadu ne bis in idem, žalovaný uvedl, že se s argumentací žalobce neztotožnil, přitom plně odkázal na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedené v usnesení ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, publikované pod č. 3339/2016 Sb. NSS.

8. S ohledem na uvedené skutečnosti má žalovaný za to, že žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí vychází ze spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, k jeho vydání byly shromážděny dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen a v napadeném rozhodnutí odůvodněn, v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce. Žalovaný proto navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

IV. Ústní jednání

9. V rámci ústního jednání dne 24. 10. 2017 žalobce odkázal na obsah žaloby a stručně rekapituloval její hlavní body. Zejména poukázal na to, že správní spis neobsahuje kopie pokutových bloků a oznámení o uložení pokut v blokovém řízení nepředstavovala dostatečný podkladem pro vydání rozhodnutí ve věci. Rovněž bloková řízení nebyla provedena v souladu se zákonem. Argumentaci žalobce má podporovat i ustálená judikatura, na kterou odkázal již v žalobě. Správní orgány obou stupňů rovněž nerespektovaly zásadu zákazu dvojího trestání.

10. Rovněž žalovaný odkázal na své písemné vyjádření. Domnívá se, že správní orgány obou stupňů ve věci rozhodly správně, dle zákona a v souladu s judikaturou. Ve správním řízení byly shromážděny dostatečné podklady a podnět k provedení přezkumného řízení nebyl překážkou pro vedení řízení; důsledkem takového podnětu nemuselo být ani přerušení řízení. Co se týká argumentu porušení principu ne bis in idem, zopakoval žalovaný, že tato otázka již byla vyřešena rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.

V. Posouzení věci soudem

11. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

12. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamům bodů podle zákona o silničním provozu a tyto záznamy byly potvrzeny.

13. Podle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností záznam v registru řidičů ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení.

14. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

15. Podle § 123f odst. 2 zákona o silničním provozu, shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče.

16. Podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.

17. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v případě přestupků projednaných v blokovém řízení příslušný správní orgán provede záznam v registru řidičů na základě oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Následně, podá-li přestupce námitky proti takovému postupu, je na správním orgánu, aby se zabýval důvodností vznesených námitek.

18. Ze zákonného ust. § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu nelze dovozovat, že přezkum námitek proti záznamu bodů je co do okruhu podkladů omezen výhradně na oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, takový přístup však nevyplývá z tvrzení správního orgánu ani z průběhu řízení. Otázku, jaké podklady je v tom kterém případě nutno zvolit, tedy typicky, zda je třeba doplnit spis o vydané pokutové bloky, je vždy třeba posuzovat individuálně v závislosti na kvalitě uplatněných námitek přestupce. Účastníkovi řízení musí být vždy dán prostor, aby obsah oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení zpochybnil konkrétními tvrzeními a k prokázání svých tvrzení případně navrhl důkazní prostředky.

19. Vždy je však nutné rozlišovat správní řízení o přestupku a správní řízení o námitkách proti záznamu bodů. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, dostupný na www.nssoud.cz, dle něhož správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).

20. V řízení o námitkách lze uplatnit jednak konkrétní námitky zásadního charakteru směřující do skutkových okolností (lze namítat konkrétní tvrzení, že přestupce skutek nespáchal či že byl připsán chybný počet bodů) nebo námitky směřující do náležitostí oznámení o přestupku či pokutového bloku. Naproti tomu nelze akceptovat názor, že při přezkoumání důvodnosti námitek se přestupci opětovně otevírá prostor pro uplatnění jakýchkoli námitek, které mohl uplatnit v řízení o přestupku.

21. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, namítal, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nemohou být samy o sobě dostatečným podkladem pro rozhodnutí, jelikož byly dány pochybnosti o údajích zaznamenaných v těchto oznámeních – z důvodu nezákonnosti blokových řízení. Této argumentaci však soud nepřisvědčil.

22. V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, Nejvyšší správní soud sice uvedl, že „oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“; tyto závěry však nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne jakoukoli nezákonnost provedeného blokového řízení. Za zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení lze považovat pouze konkrétní tvrzení, že přestupce skutek nespáchal nebo že mu za něj byl připsán chybný počet bodů, případně konkrétní námitky směřující do náležitostí oznámení o přestupku. Vedle tvrzení řidiče je nutno současně posuzovat rovněž kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku řidičem obsahuje (právě takový případ řešil Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, kdy ze správního spisu zjistil, že oznámení neobsahovalo konkrétní údaje o přestupku, jehož spáchání řidiče v námitkách popřel).

23. V nyní projednávané věci je na rozdíl od případu řešeného Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 5 As 39/2010 ve všech oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení identifikována osoba přestupce (žalobce), jednotlivá přestupková jednání jsou popsána dostatečně určitě tak, že je nelze zaměnit s jiným jednáním, a z těchto oznámení nevyplývá důvodná pochybnost o skutkovém ději či právní kvalifikaci jednotlivých přestupků. Všechna oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení tedy poskytují dostatečné informace o osobě přestupce, o skutku a o právní kvalifikaci jednotlivých přestupků. Pokud současně oznámení obsahují čísla pokutových bloků, u nichž žalobce nenamítal, že by tyto nepodepsal a pokutu nezaplatil, nezpochybňoval obsah pokutových bloků ani nenamítal, že se přestupků nedopustil, pak nebyly na straně správního orgánu dány důvodné pochybnosti o údajích uvedených na oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení. Správní orgány tedy v daném případě nebyly povinny vyžadovat další podklady pro vydání rozhodnutí, včetně pokutových bloků, a nepochybily, pokud vycházely pouze z předmětných oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Soudu ostatně není známo, jak by obsah jednotlivých pokutových bloků měl pomoci objasnit zjištěný skutkový stav, když žalobce svými námitkami do obsahu pokutových bloků nesměřoval.

24. Žalobce zpochybňoval toliko zákonnost průběhu blokového řízení (namítal, že řízení proběhlo v nepřítomnosti tlumočníka, resp. že nebyl řádně poučen o významu blokového řízení a o jeho následcích), těmito námitkami však ke zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení dojít nemohlo. Jak již bylo uvedeno, námitky směřující ke zpochybnění zákonnosti blokového řízení nejsou v rámci řízení o námitkách relevantní, jelikož správním orgánům rozhodujícím v tomto řízení nepřísluší přezkoumávat zákonnost pravomocně ukončených blokových řízení. Rozhodnutí v blokovém řízení je vydáno vystavením pokutového bloku (popř. bloku na pokutu na místě nezaplacenou) a podpisem bloku osobou obviněnou z přestupku. Jestliže tedy žalobce všechny pokutové bloky podepsal (což v průběhu správního řízení ani v žalobě nezpochybnil), tímto byla bloková řízení pravomocně ukončena a nebylo již možné jejich zákonnost následně přezkoumávat v rámci řízení o námitkách.

25. Shora uvedené závěry zdejšího soudu ostatně odpovídají názorům vyjádřeným v ustálené judikatuře správních soudů. Lze tak zmínit, že žalobce ve správním řízení neuvedl žádnou relevantní námitku zpochybňující závěr, že se přestupku jako takového dopustil, resp. že záznam bodů v registru řidičů byl proveden v souladu se zákonem; pouze takové námitky by vedly k povinnosti správních orgánů vyžádat si v rámci posouzení věci i samotné pokutové bloky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010-59, dostupný na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud přitom v rozsudku ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015-33, dostupném na www.nssoud.cz, za tvrzení zpochybňující údaje obsažené v příslušných oznámeních nepovažoval ani obecné tvrzení žalobkyně, že si není vědoma dopuštění se „dopravních přestupků v takové míře“. Obdobně Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 As 186/2016-35, dostupném na www.nssoud.cz, že obecná argumentace žalobce není sama osobě s to zpochybnit obsah oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a takové obecné tvrzení pak není způsobilé vyvolat nutnost vyžádání si samotného pokutového bloku správním orgánem (obdobně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. 4. 2017, č. j. 59 A 54/2016-53, dostupný na www.nssoud.cz).

26. Nelze než konstatovat, že pokud se žalobce jako cizinec účastní provozu na pozemních komunikacích na území České republiky, je povinen udržovat svou odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, což zahrnuje nejen znalost právní úpravy pravidel silničního provozu, ale rovněž znalost ostatních souvisejících ustanovení zákona, včetně povědomosti o sankcích hrozících v případě spáchání přestupků a o provádění záznamů bodů do registru řidičů s tím spojených. Jestliže žalobce v případě přestupkových jednání projednávaných v blokových řízeních nerozuměl významu blokových řízení a následků s nimi spojených, měl nepochybně možnost pokutové bloky (opakovaně) nepodepisovat a pokuty neplatit, v opačném případě byl povinen nést následky svého právního jednání. Bylo pouze na žalobci, aby s ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt řádně uplatňoval svá práva v konkrétních řízeních o konkrétních přestupcích. Pokud tak však neučinil, nelze výkon těchto práv přesouvat do řízení o námitkách proti záznamům bodů, když navíc oznámení o uložení pokut v blokovém řízení neobsahovala žádné indicie o vzniku důvodných pochybností týkajících se jednotlivých přestupků.

27. Soud neshledal důvodnou ani námitku, že správní orgán postupoval v rozporu se zákonem, pokud řízení nepřerušil do doby vydání rozhodnutí v přezkumných řízeních. Podle ust. § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) správní orgán může usnesením přerušit řízení, probíhá-li řízení o předběžné otázce, tedy o otázce, která je sama způsobilá být předmětem samostatného řízení, přičemž na rozhodnutí o ní závisí rozhodnutí správního orgánu o meritu věci. I kdyby soud připustil, že řízení ve věcech podnětů k přezkumnému řízení je možné považovat za předběžnou otázku ve smyslu citovaného ustanovení, je třeba zdůraznit, že se jedná pouze o fakultativní přerušení řízení, tedy že rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení je závislé v zásadě jen na jeho vůli a tento není povinen řízení přerušit ani v případě splnění uvedených podmínek. Nejednalo se tedy o vadu řízení, pokud správní orgán prvního stupně správní řízení nepřerušil. Řízení lze přerušit rovněž na požádání účastníka řízení, v daném případě však žalobce o přerušení řízení v průběhu správního řízení nežádal, ani tato otázka proto není relevantní.

28. Konečně soud nepřisvědčil ani námitce, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož správní orgány nerespektovaly zásadu ne bis in idem. Otázkou, zda záznam bodů do registru řidičů představuje ve spojení s uloženou pokutou za přestupek porušení zásady ne bis in idem, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55, kde uvedl, že „zde nedochází k porušení zásady non bis in idem zakotvené v čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Cílem tohoto ustanovení je zabránit zahájení dalšího „trestního řízení“ o témže skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto (rozsudek ESLP ze dne 20. července 2004, N. proti Rusku, č. stížnosti 50178/99, bod 35; rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 10. února 2009, S. Z. proti Rusku, č. stížnosti 14939/03, bod 107). O další „trest“ se nejedná v případě, že mezi řízeními existuje „dostatečně úzké spojení“ a sankce uložená v navazujícím řízení je přímým a předvídatelným důsledkem původního odsouzení (rozsudek ESLP ze dne 21. září 2006, M. proti Rumunsku, č. stížnosti 59892/00, bod 68; rozhodnutí ESLP o nepřijatelnosti ze dne 13. prosince 2005, N. proti Švédsku, č. stížnosti 73661/01). Tak je tomu i v případě bodového systému, a to jak ve vztahu mezi sankcí za spáchání přestupku nebo trestného činu a udělením bodů, tak i ve vztahu mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů. K první uvedené rovině zásady non bis in idem rozšířený senát uvádí, že záznam bodů je natolik spjat se samotným řízením o přestupku, popř. trestném činu, že nelze hovořit o druhém trestu uloženém v jiném řízení. Ostatně i podle rozsudku ESLP ve věci M. proti Francii je záznam bodů podobný vedlejšímu trestu (bod 39). Pokud jde o druhý rozměr zásady non bis in idem, tj. o vztah mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, žalobce není ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě znovu trestán za totéž jednání, za které byl již potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.“ Jelikož zdejší soud neshledal důvod se od zde vyslovených závěrů jakkoli odchylovat, nezbývá než konstatovat, že záznamem bodů do registru řidičů nedochází k porušení zásady ne bis in idem.

VI. Závěr a náklady řízení

29. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal; žalovaný ostatně ani náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení