59 A 54/2016 - 53

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Hany Ptáčkové v právní věci žalobce K.M., bytem XX, zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2016, č. j. OD 419/16-2/67.1/16129/Rg, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 12. 5. 2016, č. j. OD 419/16-2/67.1/16129/Rg, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba Žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 16. 3. 2016, č. j MUF 790/2015/OD/Vr-B-38. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítnul jako nedůvodné námitky žalobce proti provedenému záznamu v registru řidičů a potvrdil provedený záznam 12 bodů ke dni 18. 3. 2015 podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný řádně nereflektoval na odvolací důvody, nezabýval se žalobcem předloženými důkazy, konkrétně rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014. Přitom z uvedeného rozhodnutí, jakož i dalších rozhodnutí odvolacích orgánů (které žalobce v žalobě konkrétně označil a soudu spolu s rozhodnutím Městského úřadu Písek předložil), vyplývá praxe těchto odvolacích správních orgánů, jež v prakticky shodných věcech posuzovaly, zda i jednotlivé podklady (rozhodnutí vydaná v blokových řízeních) mohou být způsobilým podkladem pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z hlediska právní jistoty považoval za nemyslitelné, aby tytéž správní orgány v jiné místní působnosti postupovaly a rozhodovaly způsobem odlišným. Následně žalobce uplatnil žalobní výtku směřující do nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů. Nesouhlasil se závěrem žalovaného jako odvolacího orgánu, že nemůže posuzovat jednotlivé podklady, přestože, jak uvedl dříve, je správní praxe odlišná. Žalovanému proto vytýkal, že jedinými důkazy, které žalovaný posuzoval, byla oznámení od příslušných oddělení policie o spáchání přestupku, která však podle žalobce nemohou být dostatečným důkazem a mají být porovnána s předmětným rozhodnutím. Podle žalobce rozhodnutí v blokových řízeních série XX č. bloku XX a série XX č. bloku XX nesplňují dostatečnou individualizaci skutku, naproti tomu z rozhodnutí v blokovém řízení série XX č. bloku XX plyne dodržení zákonem stanovených požadavků podle rozsudku Nejvyššího správního soudu. K tomuto žalobnímu bodu následně žaloba v obecné rovině rozvedla, za jakých okolností není pokutový blok způsobilým podkladem pro záznam bodů. Žalobce identifikoval případy, kdy z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit, upozornil na nepřípustnost použití zkratek, ze kterých nelze dostatečným způsobem seznat vytýkané jednání, kdy nestačí uvést zkratky ve vztahu k bezpečnostním pásům či ve vztahu k překročení nejvyšší povolené rychlosti. Také musí být z rozhodnutí zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo potvrzeno, že se přestupek stal na pozemní komunikaci, údaje musí být čitelné, srozumitelné a přehledné. V tomto směru se žalobce dovolával rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39. K jednotlivým pokutovým blokům pak žalobce uplatnil následující výhrady: K pokutovému bloku ze dne 18. 3. 2015 žalobce namítal, že obsahuje chybnou právní kvalifikaci, když v něm bylo uvedeno pouze „125c/1/k zák. č. 361/00 Sb.“. Chybí v něm konkrétní místo, aby bylo možné určit, zda k přestupku došlo na místě veřejně přístupném či soukromém pozemku, vyvstává proto pochybnost o věcné příslušnosti orgánu rozhodujícího v blokovém řízení a dále pochybnost o právní kvalifikaci daného skutku. Žalobce poukazuje na neúplnost údaje o místě spáchání přestupku, kdy je v bloku uvedena pouze obec „Dolní Řasnice“. V kolonce pro vylíčení události je právní kvalifikace „§ 6/1/o z.č. 361/00 Sb.“, když správně mělo být uvedeno § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. V pokutovém bloku ze dne 14. 9. 2014 je podle žalobce rovněž obsažena chybná právní kvalifikace spočívající v uvedení údaje „125c/1k“. Žalobce opět namítal, že v pokutovém bloku chybí konkrétní místo, aby bylo možné určit, zda k přestupku došlo na místě veřejně přístupném či soukromém pozemku, vyvstává proto pochybnost o věcné příslušnosti orgánu rozhodujícího v blokovém řízení. Ke konkretizaci místa spáchání přestupku nepostačuje dle žalobce uvést pouze část obce nebo obec. Je chybně právně kvalifikováno jednání a to odkazem na „§ 6/1a) z.č. 361/2000 Sb.“, neboť toto ustanovení upravuje povinnosti řidiče. V kolonce pro vylíčení události je právní kvalifikace „§ 6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, když správně mělo být uvedeno § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. V pokutovém bloku ze dne 29. 3. 2014 je dle žalobce uvedena chybná právní kvalifikace, neboť zde byl obsažen jen údaj „125c/1k zák. č. 361/00 Sb.“. Žalobce namítá, že je zde pochybnost o věcné příslušnosti orgánu rozhodujícího v blokovém řízení. Chybí v něm konkrétní místo, aby bylo možné určit, zda k přestupku došlo na místě veřejně přístupném či soukromém pozemku, vyvstává proto pochybnost o věcné příslušnosti orgánu rozhodujícího v blokovém řízení. V kolonce pro vylíčení události je právní kvalifikace „§ 6/1c z. č. 361/00 Sb.“, když správně mělo být uvedeno § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. K pokutovému bloku ze dne 23. 10. 2013 žalobce namítal, že obsahuje chybnou právní kvalifikaci, když v něm bylo uvedeno pouze „125c/1k“. Není zde specifikováno konkrétní místo, kde k přestupku došlo. Popis skutku ve formě „pásy“ nepředstavuje porušení povinnosti stanovené zákonem. Ke konkretizaci místa spáchání přestupku nepostačuje dle žalobce uvést pouze část obce nebo obec. V kolonce pro vylíčení události je právní kvalifikace „§ 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když správně mělo být uvedeno § 6 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě se žalovaný odvolal na napadené rozhodnutí. K odkazu na rozhodnutí jiných správních orgánů žalovaný dodal, že jimi není vázán, neboť nebyla vydána jemu nadřízeným orgánem. Žalovaný se ve vyjádření zabýval kvalitou jednotlivých rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení, zabýval se konkrétně námitkami týkající se pokutových bloků a shledal, že jsou zcela dostačující pro blokové řízení. Žalovaný proto navrhoval, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl. III. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu Z obsahu předloženého správního spisu soud ověřil následující rozhodné skutečnosti: Dle výpisu z bodového hodnocení řidiče žalobce dosáhl 12 bodů na základě těchto přestupků: 1) ze dne 18. 3. 2015 za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byly zaznamenány 3 body; 2) ze dne 14. 9. 2014 za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byly zaznamenány 3 body; 3) ze dne 29. 3. 2014 za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byly zaznamenány 4 body; 4) ze dne 23. 10. 2013 za přestupek dle § § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byly zaznamenány 3 body; 5) ze dne 27. 1. 2011 za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., za který byly zaznamenány 2 body. 6) ze dne 6. 2. 2009 za přestupek dle § § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., za který byly zaznamenány 2 body. 7) ze dne 26. 8. 2008 za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 8 zákona č. 200/1990 Sb., za který byly zaznamenány 4 body. 8) ze dne 11. 6. 2008 za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., za který byly zaznamenány 2 body. 9) ze dne 13. 5. 2008 za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., za který byly zaznamenány 2 body. Žalobci bylo odečteno dne 28. 1. 2013, dne 28. 1. 2012 a 7. 2. 2010 za každých 12 měsíců po 4 bodech. Žalobce podal dne 30. 3. 2015 námitky do oznámení správního orgánu I. stupně o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Správní orgán I. stupně měl k dispozici jednotlivá oznámení o uložení pokut v blokových řízeních, která se týkala přestupků specifikovaných shora. K nim byly vyžádány ověřené kopie pokutových bloků. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 23. 11. 2015, č. j. MUF 790/2015/OD/Vr-B-31, byly žalobcovy námitky proti záznamu bodů jako nedůvodné zamítnuty a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů ke dni 18. 3. 2015 potvrzen. Blanketní odvolání žalobce předložil dne 25. 1. 2016 správní orgán I. stupně žalovanému. Dne 9. 2. 2016 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OD 110/16-3/67.1/16032/Rg, kterým podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil rozhodnutí ze dne 23. 11. 2015 a vrátil věc k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. Žalovaný zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro vadu řízení, neboť správní orgán I. stupně porušil ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobci nebyla dána před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům tohoto rozhodnutí. Správní orgán I. stupně vyzval dne 24. 2. 2016 žalobce k nahlédnutí do podkladů a k uplatnění námitek. Dne 16. 3. 2016 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně č. j MUF 790/2015/OD/Vr-B-38, kterým se námitky žalobce jako nedůvodné zamítají a provedený záznam 12 bodů se ke dni 18. 3. 2015 potvrzuje. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se správní orgán I. stupně zabýval jednotlivými pokutovými bloky a konstatoval, že jednotlivé body byly zaznamenány na základě pravomocných rozhodnutí. Žalobce podal blanketní odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 4. 4. 2016, odvolání bylo doplněno 21. 4. 2016. Žalobce namítal, že správní orgán se nezabýval skutkový stavem dané věci, nezjistil podklady pro vydání rozhodnutí. Obecné odvolací námitky směřovaly do přesvědčivosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí, z tohoto pohledu podle žalobce nebyly naplněny požadavky pro řádný zápis právních norem, žalobce v tomto směru zmiňoval střídání zkratek vztahujících se k zákonu o silničním provozu. Dle žalobce správní orgán nedostatečně prokázal, že přestupky spáchal žalobce, z rozhodnutí nelze zjistit, jakým způsobem byl proveden přezkum záznamu bodů. V odvolání dále žalobce namítal nedostatky pokutových bloků spočívající v konkretizaci daného skutku, ve zkratkovitosti záznamů, které vedou k nejasnostem a k nesrozumitelnosti. Odvolání zmínilo rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, které se nezpůsobilosti podkladů pro záznam do registru řidičů týkalo. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. K námitce vad výrokové části vzhledem k nedostatečnosti zjištěného skutkového stavu a zanedbání pohledu na předběžné otázky stanovené v řízení, žalovaný konstatoval, že výrok napadeného rozhodnutí je konkrétní a v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. Podle žalovaného správní orgán I. stupně rozhodoval na podkladě všech dostupných a způsobilých podkladů, u každého z přestupků dokladoval jak jednotlivá oznámení o uložení pokuty, tak samotná rozhodnutí o blokové pokutě, když ve spise byly zajištěny kopie pokutových bloků, které splňují požadavky dle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, č. j. 9 As 2/2011-93. Námitku žalobce ohledně střídání zkratek pro zákon o pozemních komunikacích žalovaný částečně přijal, ale zároveň zdůraznil, že tento nedostatek nemůže být důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť je zřejmé, že i když jsou zkratky ohledně zákona užívány v různém znění, je zřejmé, že se jedná o tentýž zákon. Zdůraznil, že v daném řízení není prokazováno naplnění skutkových podstat přestupků, ale jen to, zda pro záznam bodů existují relevantní podklady a zda byl počet bodů zaznamenán v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44. Námitky směřující proti vyplnění pokutových bloků označil za obecné, nikoli podané na konkrétní případ. Na podporu svých závěrů žalovaný ocitoval část rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2014, č. j. 4 As 3/2014-39, ze kterého plynou specifika blokového řízení a možnost využití zkratek ve vztahu k identifikaci přestupkového jednání a jeho kvalifikace. Žalovaný odmítl vzít v potaz rozhodnutí některých správních orgánů založených ve spise, které jsou zřejmě s citovaným rozsudkem v rozporu. V závěru žalovaný konstatuje, že správní orgán I. stupně se řádně zabýval jednotlivými přestupky, jak s ohledem na oznámení o uložených blokových pokutách, tak i s ohledem na jednotlivé pokutové bloky. Žalovaný odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 14. 4. 2016, č. j. 59 A 78/2015- 47 s ohledem na obecnost odvolacích námitek a způsob jejich vypořádání správními orgány. IV. Posouzení soudem Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního dle § 75 odst. 1 s. ř. s. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí vydaná ve věci námitek žalobce proti záznamu 12 bodů v registru řidičů uplatněných podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče (odst. 2). Shledá-li naopak příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (odst. 3). V obecné rovině soud nejprve připomíná, že rozsah řízení o námitkách vymezil již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz), podle něhož: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ V řízení o námitkách tedy správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Tomu pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tedy správní orgán ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010-59). Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20 či ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-41) ve spojitosti s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, plynou hlediska, ze kterých je třeba zkoumat jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení (pokutové bloky), aby mohl být učiněn závěr o zákonném podkladu pro záznam bodů v registru řidičů. První žalobní bod, který se týká nereflektování odvolacích důvodů, v podstatě kopíruje žalobní námitky uplatněné již v žalobách projednávaných zdejším soudem např. pod sp. zn. 59 A 64/2015 či sp. zn. 59 A 8/2016. Žaloba v tomto směru neobsahovala žádné žalobní výhrady, které by žalobcův případ individualizovaly a směřovaly do konkrétních částí napadeného rozhodnutí žalovaného a opomenutí konkrétních odvolacích námitek. K uplatněnému žalobnímu bodu soud shodně jako v předchozích rozhodnutích v shora označených věcech uvádí, že je samozřejmě povinností žalovaného jako odvolacího orgánu svoje rozhodnutí řádně odůvodnit v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, včetně vypořádání odvolacích námitek. Tuto povinnost však nelze absolutizovat a chápat ji jako striktní požadavek na podrobné vypořádání každé dílčí námitky a argumentace, je-li z odůvodnění rozhodnutí seznatelné, jak o odvolacích důvodech žalovaný uvážil a na základě jakého skutkového stavu a právních úvah a důvodů. Některé výtky mohou být vypořádány i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje správní orgán názor odlišný od žalobcova, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy minimálně implicite vypořádá. Žalobce se odvoláním, včetně odkazu na dokládanou kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek, bránil prvostupňovému rozhodnutí v obecné rovině, aniž by upřesnil, jaký vztah má mít jím předložené rozhodnutí jiného správního orgánu, týkající se jiného účastníka řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů jiných pravomocných rozhodnutí, k projednávanému případu žalobce, a jaké konkrétní vady a kterých rozhodnutí, resp. pokutových bloků mají být v této souvislosti žalovaným reflektovány. Je to právě individualizace a jasná specifikace odvolacích námitek ze strany účastníka řízení, která zakládá odvolacímu správnímu orgánu povinnost na konkrétní námitky, výhrady a odkazy konkrétně reagovat. Nejsou-li námitky dostatečným způsobem specifikovány, pak postačí vypořádat se s obecnými námitkami způsobem, u kterého nejsou pochybnosti, že v obecné rovině odvolací správní orgán napadené rozhodnutí přezkoumal. Plně postačovalo, pokud za daných okolností z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že se žalovaný s náhledem a s výše uvedenými rozhodnutími neztotožňuje. Soud považoval v daném případu rozhodnutí žalovaného za srozumitelné, řádně odůvodněné. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal s odvolacími námitkami žalobce dostatečným a srozumitelným způsobem, který reflektoval naprosto obecnou povahu podaného odvolání. Z rozhodnutí vyplývá, že se náležitostmi rozhodnutí a pokutových bloků žalovaný zabýval. Větší obecnost a stručnost odůvodnění rozhodnutí žalovaného plně odpovídá již shora zmíněnému charakteru odvolacích námitek. Protože žalobce neuplatnil žádné konkrétní důvody, které by mohly zpochybnit vydané jednotlivé pokutové bloky a v návaznosti na ně vydaná oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení jako řádné podklady pro záznam bodů (nezpochybňoval konkrétní údaje na pokutových blocích, nepoukazoval na okolnosti jejich vydání, nezpochybňoval svoje podpisy na nich, a tedy ani právní moc rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, neuváděl žádné skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly tomu, že daný přestupek nespáchal), neobjevily se ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné konkrétnosti. V žádném případě ale nelze dospět k závěru, že žalovaný na odvolací důvody nereflektoval a jednotlivými rozhodnutími, na jejichž základě byl příslušný počet bodů žalobci do registru řidičů zaznamenán, se nezabýval. Odvolává-li se žalobce v žalobě znovu na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, jakož i na další rozhodnutí tohoto správního orgánu a rozhodnutí Městského úřadu Písek, která soudu spolu s kopiemi pokutových bloků jiných řidičů než žalobce předložil, pak soud uvádí, že nepovažoval za potřebné se jimi zabývat pro účely posouzení žalobních námitek. Žalobce nenavrhoval těmito listinami doplnit dokazování, neuváděl ani, jaké skutečnosti by jimi mohly být podloženy, kromě správní praxe toho kterého správního orgánu. K tomu lze jen poznamenat, že případná jiná praxe správního orgánu či rozsah odůvodnění jiných rozhodnutí bez dalšího nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí žalovaného. Další částí žaloby žalobce brojí (pozn. soudu opět shodně jako v žalobách podaných stejným právním zástupcem v již dříve projednávaných věcech) v obecné rovině proti nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů. S tezemi, které žalobce ve vztahu k rozhodnutím o přestupcích a rozhodnutí vydaných v blokovém řízení soudu předestřel, lze v obecné rovině souhlasit. Je-li podkladem pro záznam bodů pravomocné rozhodnutí správního orgánu o přestupku [ve smyslu ve smyslu § 123b odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu], správní orgán již nepřezkoumává jeho správnost a zákonnost či dokonce kvalifikaci skutku, jak už bylo řečeno v úvodní části argumentace soudu, ale soustředí se k vzneseným námitkám na to, zda jde o řádný podklad pro záznam, zda byl zaznamenán správný počet bodů. Ve vztahu k pokutovému bloku [v návaznosti na oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení dle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu] lze ve stručnosti shrnout, že je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je stanoví zejména § 84 a § 85 zákona o přestupcích, přičemž povaze blokového řízení korespondují strohé a zkratkovité formulace, pokud je z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, je-li zároveň konkrétní jednání v pokutovém bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, aby nebylo zaměnitelné s jiným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20 nebo ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39). Teprve v dalším žalobním bodu žalobce uvádí konkrétní výhrady vůči pokutovým blokům. Soud zdůrazňuje, že žalobce tak činí, aniž by zároveň správním orgánům rozhodujícím v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů vytýkal, že záznam bodů byl nesprávný, přestupků se nedopustil, s vydáním pokutových bloků nesouhlasil, nepodepsal je, apod. Právní kvalifikaci jednání v pokutovém bloku ze dne 18. 3. 2015 série GE/2014 č. E1701825 učiněnou prostřednictvím údaje „125c/1/k zák. č. 361/00 Sb.“ považuje soud za dostatečnou, nikoli vadnou. Jde o jednoznačný odkaz na § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Žalobce namítá nesprávnou kvalifikaci § 6 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, přičemž zde mělo být uvedeno písmeno a) ustanovení § 6 tohoto zákona. Z oznámení o uložení pokuty jasně vyplývá, že se jedná o ustanovená § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a dle soudu i v pokutovém bloku je uvedeno písm. a) tohoto ustanovení. Spolu s odkazem na § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, podle kterého je povinností řidiče motorového vozidla být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu, a popisem jednání slovy „řidič za jízdy nepřipoután bezpečnostními pásy“ je pokutový blok co do popisu přestupkového jednání a právní kvalifikace řádným rozhodnutím o přestupku. I místo přestupkového jednání je dostatečně určité (obec Dolní Řasnice) a ve spojení s popisem jednání žalobce skutek dostatečně individualizuje. Pokud se žalobce zjištění přestupkového jednání, jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě na místě žalobce nebránil (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích), nebyl důvod místo spáchání přestupku popisovat podrobněji, než bylo učiněno, pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. I pokutový blok ze dne 14. 9. 2014 série GE/2014 č. E1694768 považuje soud za dostatečně určitý. Z uvedené zkratky právní kvalifikace je nade vše zřejmé, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Opět lze uvést, že tato kvalifikace je dostatečná. V pokutovém bloku je dále konkretizováno, že „ za jízdy nebyl připoután bez. pásem“ s odkazem na ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, kde je tato povinnost stanovena. K námitce chybného uvedení právní kvalifikace „6/1a z. č. 361/2000 Sb.“ soud sděluje, že tento odkaz na ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je zcela dostatečný a srozumitelný. Soud konstatuje, že v pokutovém bloku ze dne 14. 9. 2014 je jednoznačně identifikováno jednání, kterého se žalobce dopustil, s identifikací místa a času tohoto jednání. Přestupek byl spáchán v Jablonném v Podještědí v ulici Zdislavy z Lemberka. Na pokutovém bloku nechybí otisk úředního razítka. Opět musí soud vzhledem k výše uvedenému zdůraznit, že žalobce se mohl na místě bránit proti zjištění přestupkového jednání, jeho prokázání, právní kvalifikaci a uložené pokutě (což jsou podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích), což neučinil. V pokutovém bloku nebylo nutné podrobně rozepisovat přestupek, místo jeho spáchání atd., pokud nebylo sporu o tom, že šlo o porušení povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. I pokutový blok ze dne 29. 3. 2014 série FD/2013 č. D0741836 považuje soud za dostatečný. Z uvedené zkratky právní kvalifikace jasně vyplývá, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. V pokutovém bloku je identifikován skutek „dítě bez autosedačky“. Spolu s odkazem na § 6 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, který stanoví povinnost umístit dítě do dětské autosedačky, pokud splňuje podmínky hmotnosti a výšky uvedené v tomto ustanovení, je pokutový blok co do popisu přestupkového jednání a právní kvalifikace řádným rozhodnutím o přestupku. Místo přestupkového jednání je dostatečně určité (Nové Město pod Smrkem) a ve spojení s popisem jednání žalobce skutek dostatečně individualizuje. Namítaný odkaz žalobce na ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu je nesprávný, neboť toto ustanovení upravuje rychlost jízdy, nikoliv povinnost umístit dítě do autosedačky. Obdobně i pokutový blok ze dne 23. 10. 2013 série FD/2013 č. D0744168 soud považuje za dostatečně určitý. Z uvedené zkratky právní kvalifikace je zřejmé, že žalobcovo jednání bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Odkaz na citované ustanovení a označení skutku slovy „pásy – řidič“ postačuje k individualizaci žalobcova protiprávního jednání tak, aby nemohlo být zaměněno s jiným skutkem, a jeho právní kvalifikaci. Také určení místa spáchání přestupku soud považuje za dostatečně určité, neboť na pokutovém bloku je popsáno místo přestupkového jednání „Nové Město“. K námitce chybného uvedení právní kvalifikace „6/1a z. č. 361/2000 Sb.“ soud sděluje, že tento odkaz na ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je zcela dostatečný a srozumitelný. Soud tedy uzavírá tím, že pokutové bloky, jejichž nedostatky žalobce namítal, byly způsobilými podklady pro zápis příslušného počtu bodů do registru řidičů. Protože, jak soud odůvodnil ve vztahu k jednotlivým pokutovým blokům, ve vydaných pokutových blocích bylo vždy řádně uvedeno, za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, nemohla vzniknout pochybnost o věcné příslušnosti orgánů policie, resp. obecní policie přestupky žalobce v blokovém řízení projednat. Nelze dospět k závěru, že by správní orgány postupovaly při vyřízení námitek nezákonně. V. Závěr soudu a náklady řízení S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. O podané žalobě rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., za výslovného souhlasu žalobce i žalovaného. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení