29 A 25/2014 - 52

Rubrum

I. Ve výroku územního rozhodnutí nemá být podle § 68 odst. 2 správního řádu uvedena obec jako účastník řízení, neboť v tomto řízení o žádosti nebyla žadatelem ve smyslu § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu. Obec je ale účastníkem územního řízení podle § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006, a proto má být uvedena jako účastník řízení v písemném vyhotovení správního rozhodnutí dle § 69 odst. 2 správního řádu, nikoliv ve výroku rozhodnutí. II. Námitky účastníků územního řízení, týkající se např. zastínění pozemků a staveb, nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu a dotčených orgánů státní správy. Jde o námitky územně technického či stavebně technického charakteru, které stavební úřad podle stávající právní úpravy posoudí ve své pravomoci, aniž by s nimi účastníky řízení odkazoval na soud (§ 89 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006). Námitky posoudí na základě podkladů územně či stavebně technického charakteru a v řízení o nich rozhodne na základě správního uvážení. Stavební úřad je oprávněn rozhodovat o všech námitkách občanskoprávní povahy, o nichž nedošlo mezi účastníky řízení k dohodě, s výjimkou těch, které zákon výslovně z působnosti stavebního úřadu vylučuje (námitky týkající se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv).

Výrok

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně Š. F., bytem V. 693, D., zastoupené Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou se sídlem Vrchlického 2541/19, Hodonín, proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.2.2014, č.j. MMR-27421/2013-83/2075, takto:

Odůvodnění

I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci a průběh správního řízení

1. Včas podanou žalobou žalobkyně napadla v záhlaví označené rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 17. 2. 2014, č.j. MMR-27421/2013-83/2075, jímž bylo zamítnuto její odvolání (podané společně s B. F.) a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 4. 7. 2013, č.j. JMK 58159/2013, sp. zn. S-JMK 58159/2013-OÚPSŘ.

2. Posledně citovaný krajský úřad přistoupil k provedení zkráceného přezkumného řízení ve smyslu § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť zjistil ze spisového materiálu předloženého Městským úřadem Dubňany, odbor výstavby, č.j. MUDU 3548/12 výst., zjevné porušení právního předpisu tímto úřadem a současně byly splněny ostatní podmínky pro přezkum, přitom nebylo třeba vysvětlení účastníků řízení. Prvním úkonem zkráceného přezkumného řízení pak bylo vydání rozhodnutí krajského úřadu ve smyslu § 97 odst. 3 správního řádu.

3. Krajský úřad přezkoumal rozhodnutí Městského úřadu Dubňany, odbor výstavby, ze dne 23.1.2013, č.j. MUDU 3548/12 výst., jímž bylo podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a § 9 vyhl.č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ vyhl.č. 503/2006 Sb.“), na podkladě návrhu M. K. a H. Š., rozhodnuto o umístění stavby „Zděné oplocení na pozemku parc. č. 1167 v k.ú. Dubňany a zpevněný vjezd na pozemku parc. č. 1164 v k.ú. Dubňany, vše u RD č. p. 655 v ul. Sportovní v k.ú. Dubňany“ (dále též „stavba“).

4. Přezkoumáním pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o umístnění stavby zjistil krajský úřad porušení právního předpisu, a proto postupoval dle § 97 odst. 3 správního řádu a změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že vypustil ty části výroku, které se týkaly sjezdu na místní komunikaci. Současně určil, že účinky rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní moci (§ 99 odst. 3 správního řádu). Porušení právního předpisu shledal krajský úřad v zahrnutí stavby sjezdu („sjezd z pozemní komunikace na sousední nemovitost“) do územního řízení, neboť taková stavba nevyžadovala vydání územního rozhodnutí (dle § 79 odst. 3 písm. n) stavebního zákona, ve znění platném do 31.12.2012). Dle § 104 odst. 2 písm. o) stavebního zákona (ve znění platném do 31.12.2012), podléhaly sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti jen ohlášení stavebnímu úřadu. Jelikož v posuzovaném územním rozhodnutí rozhodoval stavební úřad nad rámec stavebního zákona a rozhodoval o umístění stavby sjezdu, která takové rozhodnutí nevyžadovala, porušil právní předpisy. Jeho územní rozhodnutí ze dne 23.1.2013 tak musel krajský úřad změnit a uvést do souladu s právem. Rozhodnutím stavebního úřadu o umístění stavby vzniklo stavebníkům právo realizovat stavbu zděného oplocení, která již následné projednání podle stavebního zákona nevyžadovala. Naopak stavba sjezdu z pozemní komunikace na sousední nemovitost nepodléhala vydání územního rozhodnutí či územního souhlasu, ale vyžadovala ohlášení stavebnímu úřadu dle § 104 odst. 2 stavebního zákona (ve znění do 31.12.2012). Toto ohlášení již nepožaduje nová právní úprava stavebního zákona (od 1.1.2013). Stavbu proto mohou stavebníci realizovat bez jakéhokoliv rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, avšak jsou povinni předem si opatřit od silničního správního úřadu příslušné povolení, které bude navazovat na předchozí souhlas Policie ČR. Pokud nedojde před realizací stavby sjezdu k jejímu odsouhlasení, postupuje stavební úřad ve smyslu § 129 odst. 1 stavebního zákona.

5. Krajský úřad se zabýval i otázkou vymezení okruhu účastníků přezkumného řízení, které určil podle § 95 odst. 4 správního řádu. Účastníky přezkumného řízení byly žadatelé (stavebníci) M. K. a H. Š., dále vlastníci sousedních pozemků a staveb na nich – J. F., Š. F., B. F., J. M., A. S., P. Ř., J. D. a město Dubňany a dále to byly vlastníci technické infrastruktury (blíže určení v rozhodnutí).

6. Ve zkráceném přezkumném řízení se krajský úřad vyjádřil též k ostatním argumentům podatelů podnětu vůči přezkumnému řízení (podnět ze dne 22.5.2013 učiněný spoluvlastníky sousedního pozemku p.č. 1166 paní Š. F. a B. F.). Jejich argumenty krajský úřad nevyhodnotil jako důvody k zásahu do pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu, neboť jejich námitky, týkající se zastínění zahrady zděným oplocením, byly dostatečně zhodnoceny stavebním úřadem v jeho rozhodnutí a též v souladu s § 89 odst. 5 stavebního zákona. Přitom bylo vycházeno z obecných požadavků na výstavbu a náležitě zkoumáno, zda stavba zděného oplocení nebude nad míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě zastiňovat sousední pozemky (zahrady). Stavební úřad však nebyl povinen si opatřovat důkazy v podobě např. diagramu zastínění, znaleckého posudku apod., neboť byl sám schopen námitku řádně posoudit s ohledem na místní poměry v území. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

7. V podané žalobě nejprve žalobkyně chronologicky popsala postup správních orgánů v uvedené věci. Pokud krajský úřad změnil v přezkumném řízení část výroku rozhodnutí stavebního úřadu, byl povinen se dle žalobkyně zabývat i další částí výroku, a to podmínkami pro umístění a projektovou přípravu stavby, tedy podmínkou č. 4 a 5. Podle žalobkyně nestačilo pouhé obecné konstatování stavebního úřadu, uvedené v podmínce č. 4 prvostupňového rozhodnutí, a to, že „toto územní rozhodnutí opravňuje navrhovatele k zahájení stavebních prací“, neboť podmínky č. 4 a 5 rozhodnutí stavebního úřadu jsou součástí výroku rozhodnutí. Proto pokud krajský úřad dospěl k závěru, že stavba sjezdu na místní komunikaci nevyžaduje územní rozhodnutí, měl změnit i zbylé části výroku rozhodnutí stavebního úřadu, jenž se vztahovaly ke stavbě tohoto sjezdu.

8. Žalobkyně dále namítala, že krajský úřad vymezil nesprávně účastníky přezkumného řízení, neboť konstatoval, že jeho účastníky jsou účastníci prvoinstančního řízení. Účastníci prvoinstančního řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu nejsou totožní s účastníky přezkumného řízení (viz výrok rozhodnutí stavebního úřadu). I proto bylo třeba změnit prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu.

9. Žalobkyně dále odmítla tvrzení krajského úřadu, že prvostupňový stavební úřad rozhodoval o námitce zastínění pozemku stavbou zděného oplocení v souladu se zákonem, a že nebylo třeba provádět dokazování za účelem posouzení této námitky. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěry krajského úřadu v tom, že stavební úřad měl být schopen v daném případě posoudit námitku zastínění s ohledem na místní poměry. Jelikož ve věci neproběhlo dokazování, měla žalobkyně za to, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.

10. Žalobkyně nesouhlasila s právním názorem žalovaného (v napadeném rozhodnutí) ohledně posouzení námitky zastínění pozemku stavbou zděného oplocení. Žalobkyně především nesouhlasila s tvrzením, že stavební úřad i krajský úřad rozhodly v souladu se zákonem, když si měl stavební úřad učinit úsudek o této občanskoprávní námitce sám, aniž by bylo rozhodováno na základě podkladů.

11. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě

12. Ve vyjádření k žalobě žalovaný setrval na svých závěrech, k nimž dospěl v žalobou napadeném rozhodnutí. Konstatoval, že žalobní body odpovídají obsahu odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení. Žalovaný odmítl jako nesprávné tvrzení žalobkyně, že pokud krajský úřad vypustil část výroku rozhodnutí stavebního úřadu (ohledně sjezdu na místní komunikaci), byl povinen se zabývat i podmínkami č. 4 a 5 a měl změnit i zbylé části výroku rozhodnutí, které se vztahovali ke stavbě sjezdu na místní komunikaci. Dle § 79 odst. 3 písm. n) stavebního zákona nevyžadují sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti rozhodnutí o umístění stavby (a ani územní souhlas). Proto postupoval krajský úřad správně, když z výroku vypustil části, týkající se umístění sjezdu na místní komunikaci.

13. Byla-li krajským úřadem vypuštěna část výroku, týkající se umístění sjezdu na místní komunikaci, je nepochybné, že podmínka č. 4 pro umístění a projektovou přípravu stavby se může vztahovat pouze ke stavbě oplocení (nikoliv ke stavbě sjezdu). Nebyl tak důvod pro změnu této podmínky v přezkumném řízení. Do podmínky č. 5 pro umístění a projektovou přípravu stavby se promítl obsah závazných stanovisek dotčených správních orgánů (správců inženýrských sítí v dané lokalitě), které předložili k žádosti žadatelé a do nichž nemohl krajský úřad ve zkráceném přezkumném řízení zasahovat.

14. Nedůvodným bylo tvrzení žalobkyně, že v přezkumném řízení byli jeho účastníci nesprávně vymezeni. Podle § 95 odst. 4 správního řádu jsou účastníky přezkumného řízení účastníci původního řízení, v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí. Účastníky řízení podle § 85 odst. 1 písm. a) stavebního zákona byli jako žadatelé M. K. a H. Š., kteří měli být s odkazem na § 68 odst. 2 a § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu uvedeni ve výrokové části rozhodnutí stavebního úřadu i krajského úřadu. Účastníkem přezkumného řízení bylo rovněž město Dubňany, které již bylo účastníkem původního řízení podle § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Město Dubňany mělo být v souladu s § 69 odst. 2 správního řádu uvedeno v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu (krajského úřadu) a nikoliv ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu, neboť nebylo účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu. Tímto však nemohla být dotčena práva ostatních účastníků řízení.

15. Žalovaný odmítl, že by rozhodnutí (je otázkou, zda žalobkyně míní rozhodnutí krajského úřadu, stavebního úřadu nebo rozhodnutí ministerstva) nevycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Takové tvrzení neodpovídá obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

16. Žalovaný dále odmítl výhrady žalobkyně proti způsobu vypořádání námitky zastínění pozemku. V této souvislosti žalovaný připomněl koncentrační zásadu uvedenou v § 89 odst. 1 stavebního zákona. Š. F. a B. F. náleželo v řízení o umístění stavby postavení účastnic řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, jako osobám, jejichž věcné právo k sousedním stavbám či pozemkům na nich, může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Uvedené osoby mohly v řízení uplatňovat námitky v rozsahu, v jakém mohlo být jejich právo přímo dotčeno (§ 89 odst. 4 stavebního zákona). Námitky účastníků územního řízení, týkající se obtěžování výhledem nebo zastínění pozemku, nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu, proto stavební úřad v dané věci posoudil námitku zastínění pozemku a rozhodl o ní v souladu s § 89 odst. 5 stavebního zákona. Ke stejnému závěru dospěl i krajský úřad.

17. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že se k námitce zastínění vyjadřoval i krajský úřad ve svém rozhodnutí. Poukazoval na postup stavebního úřadu při posuzování námitky zastínění sousedního pozemku (vycházel z obecných požadavků na výstavbu a náležitě zkoumal, zda navržená stavba zděného oplocení nebude nad míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě zastiňovat sousední pozemky). Stavební úřad byl schopen sám námitku posoudit s ohledem na místní poměry v území.

18. Ze strany 4 a 5 rozhodnutí stavebního úřadu je zřejmé, na základě jakých podkladů a skutečností vyhodnocoval stavební úřad námitku zastínění zahrady odvolatelek.

19. Řešení námitky zastínění pozemku nepřekročilo rozsah pravomoci stavebního úřadu a dotčených orgánů.

20. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

21. Soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejících jeho vydání a shledal, že žaloba není důvodná.

22. Na úvod posouzení věci musí krajský soud konstatovat, že předmětná věc byla v souladu s čl. II. odst. 14 zákona č. 350/2012 Sb., kterým se mění stavební zákon a některé související zákony, účinného dnem 1. 1. 2013, projednána a dokončena podle právní úpravy stavebního zákona účinného přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb. Proto je-li v textu uváděn stavební zákon, je tím bez dalšího myšlen stavební zákon ve znění účinném do 31.12.2012.

23. Jak soud zjistil ze správního spisu, prvostupňový stavební úřad vydal na návrh žadatelů M. K. a H. Š. územní rozhodnutí o umístění stavby zděného oplocení na pozemku p.č. 1167 a zpevněného vjezdu na pozemku p.č. 1164, vše v k.ú. Dubňany u rodinného domu žadatelů č. p. 655 v k.ú. Dubňany. V rozhodnutí byly stanoveny podmínky č.1.-6. pro umístění a projektovou přípravu stavby a dále tam byla posouzena relevantnost námitky sousedních vlastníků nemovitosti (účastníků řízení) proti výšce oplocení a stínění zahrady na pozemku p.č. 1166 v k.ú. Dubňany s tím, že ji stavební úřad jako nedůvodnou zamítl. V rámci přezkumného řízení vypustil krajský úřad z rozhodnutí stavebního úřadu (územního rozhodnutí) část výroku o umístění zpevněného vjezdu na pozemku p.č. 1164 v k.ú. Dubňany. Důvodem takového postupu bylo, že stavba sjezdu na místní komunikaci nevyžadovala umístění, tedy vydání územního rozhodnutí ani územního souhlasu (§ 79 odst. 3 písm. n) stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012). Sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti podléhaly pouze ohlášení stavebnímu úřadu (§ 104 odst. 2 písm. o) stavebního zákona). Pokud tedy stavební úřad rozhodl nad rámec tehdy platného stavebního zákona o umístění stavby sjezdu, musel zjištěnou vadu napravit krajský úřad v rámci přezkumného řízení. Územní rozhodnutí proto změnil tak, že z něj vypustil části výroku, týkající se umístění stavby sjezdu na místní komunikaci. Krajský úřad tak uvedl územní rozhodnutí do souladu s právem, a proto žalovaný zamítl následně podané odvolání proti rozhodnutí o přezkumu.

24. Soud bude dále vypořádávat jednotlivé žalobní body. Z obsahu správního spisu zjistil, že v žalobě uplatněné žalobní body odpovídají obsahu odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení.

25. Žalobní bod, obsahující výtku vůči krajskému úřadu, že pokud změnil část výroku rozhodnutí stavebního úřadu, byl povinen se zabývat i další částí výroku, konkrétně podmínkou č. 4 a 5 pro umístění a projektovou přípravu stavby, a měl změnit i zbylé části výroku, neshledal krajský soud důvodným. Jelikož je nepochybné dle § 79 odst. 3 písm. n) stavebního zákona, že sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, pak podle krajského soudu nemohl pochybit krajský úřad, když změnil výrokovou část rozhodnutí o umístění stavby tak, že z ní vypustil části výroku týkající se umístění sjezdu na místní komunikaci a část výroku – text ve stručné charakteristice stavby, týkající se sjezdu na místní komunikaci.

26. Podmínky pro umístění stavby jsou jednou ze základních náležitostí rozhodnutí o umístění stavby. V jejich rámci stavební úřad stanoví územně technické požadavky na umístění stavby a obecné technické požadavky na umisťování staveb (upravené vyhláškami). V nyní posuzované věci bylo v územním rozhodnutí – podmínce č. 4 pro umístění a projektovou přípravu stavby stanoveno, že „toto územní rozhodnutí opravňuje navrhovatele k zahájení stavebních prací“. K uvedenému však musí krajský soud konstatovat, že pokud krajský úřad následně změnil územní rozhodnutí stavebního úřadu tak, že byla vypuštěna část výroku, týkajícího se umístění sjezdu na místní komunikaci, pak se zcela nepochybně podmínka č. 4 pro umístění a projektovou přípravu stavby vztahuje pouze ke stavbě zděného oplocení, přičemž nebyl dán jakýkoliv důvod pro změnu této podmínky v rámci přezkumného řízení. Ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) bod 14. stavebního zákona nevyžaduje stavba oplocení stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Uvedené se vztahuje na veškerá oplocení bez ohledu na své parametry (rozměry, použitý materiál, způsob provedení, místo provedení atd.). Stavba oplocení tak může být povolována jen na základě územního souhlasu dle § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona (vydání územního souhlasu místo územního rozhodnutí). V ostatních případech, kdy oprávnění k vlastní stavební činnosti nevyplývá již z územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, platí, že vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby nemůže ještě dotčeným vlastníkům sousedních nemovitostí vzniknout jakákoliv újma, neboť z územních rozhodnutí ještě nevyplývá oprávnění k vlastní stavební činnosti; to je založeno teprve stavebním povolením.

27. Na posledně uvedené poukazoval rovněž krajský úřad v rozhodnutí o přezkumu. Upozornil na to, že rozhodnutím o umístění stavby vzniklo stavebníkům právo realizovat stavbu zděného oplocení, která v posuzované věci podléhala vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, avšak následné opatření či rozhodnutí stavebního úřadu podle stavebního zákona již nevyžadovala. Jinak tomu ale bylo u stavby sjezdu z pozemní komunikace na sousední nemovitost. Tato stavba sice nevyžadovala vydání územního rozhodnutí (§ 79 odst. 3 písm. n) stavebního zákona), ale podléhala ohlášení stavebnímu úřadu ve smyslu § 104 stavebního zákona (od 1.1.2013 pak stavba sjezdu z pozemní komunikace nevyžaduje ani ohlášení stavebnímu úřadu). Stavba sjezdu z pozemní komunikace na sousední nemovitost tedy může být realizována bez jakéhokoliv rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, avšak podléhá povolení příslušného silničního správního úřadu, které předpokládá předchozí souhlasné vyjádření příslušného orgánu Policie ČR (ve smyslu § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Je-li stavba prováděna v rozporu s právními předpisy, pak soud poukazuje na § 129 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého stavební úřad nařídí odstranění takové stavby.

28. Pokud jde o podmínku č. 5 pro umístění a projektovou přípravu stavby obsaženou v územním rozhodnutí, pak v ní se promítá obsah závazných stanovisek dotčených správních orgánů, v nichž stavební úřad odkázal na požadavky jednotlivých správců inženýrských sítí v dané lokalitě, které M. K. a H. Š. přiložili k žádosti o vydání územního rozhodnutí. Do těchto požadavků nemohl krajský úřad ve zkráceném přezkumném řízení jakkoliv zasahovat. Měly přispět k ochraně či zachování jednotlivých kabelů, poklopů, přípojek vody a kanalizace při postupu stavebních prací. I pokud by většina z nich souvisela s výstavbou zpevněného sjezdu z pozemní komunikace (byla by tam nadbytečně), nebyla by tato formulace podmínky nezákonná a žalobkyni by jakkoliv nemohla zkrátit na jejích právech.

29. Namítala-li žalobkyně, že krajský úřad měl změnit i zbylé části výroku územního rozhodnutí, pokud dospěl k závěru, že stavba sjezdu na místní komunikaci nevyžaduje územní rozhodnutí, pak ani s tímto názorem se krajský soud neztotožnil. Krajský úřad v rozhodnutí o přezkumu změnil původní územní rozhodnutí přesně v takovém rozsahu (vypuštění částí výroku o stavbě sjezdu na místní komunikaci), v jakém došlo k porušení právního předpisu. Současně zjištěnou vadu napravil a územní rozhodnutí uvedl do souladu s právem.

30. Žalobkyně dále namítala, že krajský úřad v rozhodnutí o přezkumu nesprávně konstatoval, že účastníky přezkumného řízení jsou účastníci prvoinstančního řízení. Ti však podle § 27 odst. 1 správního řádu nejsou totožní s účastníky přezkumného řízení, a proto bylo třeba změnit rozhodnutí správního orgánu 1. stupně.

31. Krajský soud k posledně uvedené námitce uvádí, že dle § 95 odst. 4 správního řádu jsou účastníky přezkumného řízení účastníci původního řízení, v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, jichž se přezkumné řízení týká. Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že je třeba nejprve určit účastníky původního územního řízení.

32. Podle § 85 odst. 1 stavebního zákona jsou účastníky územního řízení písm. a) žadatel a písm. b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. V daném případě to byli M. K. a H. Š., kteří byli jako žadatelé účastníky řízení podle § 85 odst. 1 písm. a) a byli řádně uvedeni ve výrokové části územního rozhodnutí stavebního úřadu i v rozhodnutí krajského úřadu o přezkumu. Účastníkem územního řízení bylo dále město Dubňany dle § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (obec, na jehož území je navrhován stavební záměr). Účastníky územního řízení byli podle § 85 odst. 2 stavebního zákona mimo jiné osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich, mohlo být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Podle posledně citovaného ustanovení byli účastníky územního řízení žalobkyně, město Dubňany (tentokrát z titulu vlastnictví stavbou dotčeného sousedního pozemku), J. F., B. F., J. M., A. S., P. Ř. a J. D. Všichni posledně uvedení, včetně města Dubňany, byli současně s žadateli o vydání územního rozhodnutí účastníky územního řízení (§ 85 stavebního zákona) a následně i účastníky přezkumného řízení ve smyslu § 95 odst. 4 správního řádu, což bylo v obou řízeních (územní řízení a přezkumné řízení) též fakticky naplněno.

33. Z obsahu správního spisu, územního rozhodnutí i rozhodnutí o přezkumu krajský soud zjistil, že v proběhlých správních řízeních bylo řádně jednáno jako s účastníky řízení s žadateli (M. K. a H. Š.), městem Dubňany, sousedy potencionálně dotčenými na právech (J. F., Š. F., B. F., J. M., A. S., P. Ř. a J. D.) a též se zástupci inženýrských sítí (VaK a.s. Hodonín, Telefonica O2 ČR a.s. Praha, Noel, s.r.o. Hodonín) a bylo jim řádně v souladu s právními předpisy doručováno. K výhradám žalobkyně stran účastenství v řízení před prvostupňovým správním orgánem zdejší soud odkazuje na dikci § 68 odst. 2 správního řádu, podle níž se ve výrokové části mimo jiné uvede označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. Jsou-li účastníci fyzickými osobami, označují se údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2 správního řádu). Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popř. jiný údaj dle zvláštního zákona. Podle § 69 odst. 2 správního řádu se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedou jména a příjmení všech účastníků.

34. Z cit. § 68 odst. 2 správního řádu vyplývá, že ve výrokové části územního rozhodnutí (stavebního úřadu) měli být uvedeni (a blíže označeni) pouze M. K. a H. Š., jako žadatelé v řízení o žádosti (§ 27 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 68 správního řádu). Ve výroku územního rozhodnutí nemělo být uvedeno jako účastník řízení město Dubňany, ačkoliv se tak stalo, neboť v tomto řízení o žádosti nebylo žadatelem ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu. Pokud přesto bylo ve výrokové části územního rozhodnutí město Dubňany uvedeno, nemohla tím být jakkoli zkrácena práva kteréhokoliv z účastníků řízení, včetně žalobkyně. Vedle toho dle § 69 odst. 2 správního řádu měla být v písemném vyhotovení správního rozhodnutí uvedena jména a příjmení všech účastníků řízení, tedy i města Dubňany. V posledně citovaném ustanovení sice není specifikováno, v které části písemného vyhotovení rozhodnutí mají být účastníci řízení uvedeni, avšak z výše provedeného výkladu lze dovodit, že v odůvodnění rozhodnutí (nemá být náležitostí výroku rozhodnutí dle § 68 odst. 2 správního řádu).

35. Žalobkyně dále namítala, že krajský úřad nerozhodoval v souladu se zákonem o námitce zastínění její zahrady stavbou zděného oplocení. Podle žalobkyně neproběhlo dokazování, a proto rozhodnutí nevycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Žalobkyně též odmítla závěr žalovaného, že stavební úřad a krajský úřad rozhodovali v souladu se zákonem, když si stavební úřad učinil úsudek o občanskoprávní námitce zastínění sám, aniž by rozhodoval na základě nějakých podkladů.

36. Krajský soud nemohl přisvědčit ani posledně citované argumentaci žalobkyně. S odkazem na obsah správního spisu a jednotlivých správních rozhodnutí musí krajský soud konstatovat, že o námitce zastínění zahrady žalobkyně bylo v příslušných správních řízeních rozhodováno v souladu s právními předpisy. Pro uplatnění námitek účastníků řízení platí koncentrační zásada uvedená v § 89 odst. 1 stavebního zákona, podle které musí účastníci řízení uplatnit své námitky nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Žalobkyni náleželo v řízení o umístění stavby postavení účastníka řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, a proto mohla dle § 89 odst. 4 stavebního zákona v uvedeném řízení uplatňovat námitky v rozsahu, v jakém bylo její právo přímo dotčeno. O takto uplatněné námitce, o které nedošlo mezi účastníky řízení k dohodě, rozhodne stavební úřad ve smyslu § 89 odst. 5 stavebního zákona (ve znění účinném do 31.12.2012) na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti.

37. Jde-li o námitky účastníků územního řízení, které se týkají obtěžování výhledem, kouřem, hlučností, ale i právě zastínění pozemků a staveb, podle soudu nepřekračují takové námitky rozsah pravomoci stavebního úřadu. Jde o námitky územně technického či stavebně technického charakteru, které stavební úřad posoudí v rámci své pravomoci. Přitom § 89 odst. 5 stavebního zákona stanoví, na základě jakých podkladů posoudí stavební úřad uplatněnou námitku a rozhodne o ní. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žadatelé M. K. a H. Š. požádali dne 3.12.2012 u stavebního úřadu o vydání územního rozhodnutí – umístění stavby zděného oplocení a zpevněného vjezdu. Dne 5.12.2012 oznámil stavební úřad zahájení územního řízení účastníkům řízení a dotčeným orgánům státní správy a na den 15.1.2013 nařídil k projednání žádosti veřejné ústní jednání spojené s ohledáním na místě. Všichni účastníci byli podrobně seznámeni s obsahem spisového materiálu. Nejpozději při ústním jednání byla vznesena společná námitka spoluvlastníků (včetně žalobkyně) sousedního pozemku p.č. 1166 v k.ú. Dubňany: nesouhlasili s navrhovanou výškou oplocení 2,19 m, protože bude stínit do jejich zahrady. Současně odsouhlasili výšku oplocení 1,70 m, proti které neměli námitky. Žadatel M. K. však na původním návrhu oplocení trval z důvodu zajištění soukromí a intimity dvora a zahrady. Důraz byl kladen na kvalitu provedení oplocení a estetičnost. Výška oplocení brala v úvahu i terén, který od stávající místní komunikace mírně upadá.

38. Podle krajského soudu stavební úřad posoudil včas uplatněnou námitku zastínění sousedního pozemku p.č. 1166 v k.ú. Dubňany stavbou zděného oplocení, o které nedošlo mezi účastníky řízení k dohodě, v nezbytném rozsahu a rozhodl o ní v souladu s požadavky uvedenými v § 89 odst. 5 stavebního zákona. Závěry dostatečným způsobem vyhodnotil v odůvodnění územního rozhodnutí. Přitom zásadně vycházel z obecných požadavků na výstavbu a náležitě zkoumal, zda navržená stavba zděného oplocení nebude nad míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě zastiňovat sousední pozemky (zahrady). Stavební úřad nebyl povinen při posuzování této námitky zastínění si opatřit důkazy v podobě např. znaleckého posudku, když byl sám schopen v rámci své pravomoci a s využitím odborných znalostí posoudit předmětnou námitku s ohledem na místní poměry v území. Sama žalobkyně, popř. další účastníci řízení, nepředložili ve správním řízení namítaný znalecký posudek k zastínění nemovitostí a stejně tak nenavrhli či nedoložili žádný důkaz na podporu svých tvrzení. Jelikož v souvislosti s uplatněnou námitkou zastínění postupoval stavební úřad v souladu s právními předpisy, nemusel krajský úřad z tohoto pohledu zasahovat do pravomocného rozhodnutí při svém přezkumu, jak namítala žalobkyně. V této souvislosti i závěry žalovaného v nyní napadeném rozhodnutí byly učiněny v souladu s právními předpisy.

39. Z obsahu správního spisu a územního rozhodnutí (str. 4-5) vyplývá, na základě jakých podkladů a skutečností si stavební úřad činil úsudek o námitce zastínění zahrady žalobkyně, a jak tyto podklady a skutečnosti hodnotil, aby o námitce rozhodl.

40. Stavební úřad vycházel v rámci projektové dokumentace ze snímků katastrální mapy a polohy pozemků a staveb na nich a z fotodokumentace stávajících zahrad. Dovodil z toho, že stavba oplocení krátkodobě přistíní velmi malou část zahrady – pozemku p.č. 1166 v blízkosti společné hranice s pozemkem žadatelů, a to až v pozdních odpoledních hodinách. Krátkodobé přistínění by bylo totožné i v případě stavby oplocení o výšce 1,7 m, která byla namítající stranou odsouhlasena za přijatelnou. Zahrada na pozemku p.č. 1166 v k.ú. Dubňany je z východní strany zastiňována stávajícím rodinným domem vlastníků pozemku, z jižní strany je stíněna stávající vegetací ovocných stromů na předmětném pozemku a též převážně ořechem a ovocnými stromy, nacházejícími se v bezprostřední blízkosti na veřejném pozemku. Tato průkazná skutečnost namítajícím dlouhodobě nevadila. Ostatní účastníci řízení mohli být potencionálním zastíněním z jižní strany dotčeni významně více, avšak námitky nevznášeli. Z hlediska kvality provedení stavby zděného oplocení by bylo zcela nevhodné, aby prostřední ze tří stran oplocení byla výrazně nižší (o 50 cm), než ostatní strany. Ve výše uvedených souvislostech si stavební úřad udělal ve věci námitky zastínění pozemků úsudek sám, přitom dospěl k závěru, že argumenty nejsou relevantní a věcné, mají spíše obstrukční charakter, a tak je jako nedůvodné zamítl. Vzal na vědomí též nezdařilý pokus žadatelů v minulosti o uzavření písemné dohody se spoluvlastníky pozemku p.č. 1166 v k.ú. Dubňany, za účelem umístění stavby zděného oplocení formou územního souhlasu.

41. Krajský soud v Brně přisvědčil stavebnímu úřadu, že umístění stavby vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu uvedeným ve vyhl.č. 501/2006 Sb., a že navrhovaná stavba je v souladu se schváleným územním plánem města Dubňany. Řešení námitky zastínění pozemku nepřekročilo rozsah pravomoci stavebního úřadu a dotčených orgánů. Jde o námitku územně technického a stavebně technického charakteru, kterou stavební úřad posoudil ve své pravomoci a rozhodl o ní v souladu s § 89 odst. 5 stavebního zákona. Rozhodnutí o námitce vycházelo z řádně zjištěného skutkového stavu věci a zohledňovalo místní poměry. Pokud jde o postup krajského úřadu ve zkráceném přezkumném řízení, pak k tomu soud poukazuje na dikci § 98 správního řádu, podle níž se v uvedeném řízení dokazování neprovádí. Dokazování tak neprovádělo ani Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v odvolacím řízení, v němž bylo přezkoumáváno právě rozhodnutí krajského úřadu, vydané ve zkráceném přezkumném řízení.

42. Pro úplnost krajský soud uvádí, že námitky účastníků územního řízení, týkající se obtěžování výhledem, kouřem, hlučností, prašností, zastínění pozemků a staveb apod., nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu a dotčených orgánů státní správy. Jde o námitky územně technického či stavebně technického charakteru, které stavební úřad podle stávající právní úpravy posoudí ve své pravomoci, aniž by s nimi účastníky řízení odkazoval na soud (§ 89 odst. 5 stavebního zákona). Působnost stavebního úřadu je tedy v uvedené oblasti stanovena velmi široce a stavební úřad musí posoudit např. i námitky týkající se zastínění pozemku (nikoliv jen stavby samé), omezení výhledu z pozemku do okolí, narušení dosavadního soukromí vlastníka sousední nemovitosti pohledem z oken a tzv. imise ve smyslu § 127 původního občanského zákoníku atd. Všechny tyto námitky stavební úřad posuzuje na základě podkladů (územně či stavebně technického charakteru) a pak na základě správního uvážení o nich v řízení rozhodne. Stavební úřad je oprávněn rozhodovat o všech námitkách občanskoprávní povahy, o nichž nedošlo mezi účastníky řízení k dohodě, s výjimkou těch, které zákon výslovně z působnosti stavebního úřadu vylučuje (námitky týkající se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv). IV. Závěr a náklady řízení

43. Soud tedy shledal námitky žalobkyně nedůvodnými. V řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Z těchto důvodů zdejší soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Rubrum