29 A 28/2023–328

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka, ve věci žalobkyň: a) P. K. zastoupena advokátkou Mgr. Ing. Michaelou Soukeníkovou sídlem Masarykovo nám. 34, 686 01 Uherské Hradiště b) M. K. zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Starostou sídlem Štěpánská 380, 763 12 Vizovice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati21, 761 90 Zlín za účasti: I. RM REZIDENT s.r.o. sídlem Nové sady 988/2, 602 00 Brno II. REALIVIDA s.r.o. sídlem Nové sady 988/2, 602 00 Brno oba zastoupeni advokátem Mgr. Nikolou Koncerem sídlem Jasenice 1253, 755 01 Vsetín III. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno IV. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2023, č. j. KUZL 21980/2023, sp. zn. KUSP 81072/2022 ÚP–Mor, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Zlína (dále jen „stavební úřad“), ze dne 4. 7. 2022, č.j. MMZL 082491/2022, sp. zn. MMZL–SÚ–183905/2021/Př, kterým stavební úřad rozhodl výrokem A za použití §128 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a §18o odst. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o povolení odstranění stavby „Stávající objekt řadového RD č.p. X, ul. K.“, X, K. č.p. X a dále výrokem B po provedení společného řízení za požití §94p odst. 1 stavebního zákona a §13a vyhlášky č. 503/2006 Sb. schválil stavební záměr na stavbu „Výstavba bytového domu K. X, k.ú. X (XA), parc. č. XB, XC, XD.“ Výrokem C stavební úřad s použitím §141 odst. 1 stavebného zákona uložil opatření na sousedním pozemku osobám, jejichž vlastnické právo či jiné věcné právo k pozemkům či stavbám bude tímto opatřením dotčeno.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v první řadě namítaly nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se žalovaný ani stavební úřad nezabývaly dostatečně jejich námitkami. Žalobkyně uváděly již v námitkách ze dne 1. 11. 2021, následně osobně při místním šetření 11. 1. 2022 i v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu, že z projektové dokumentace není zřejmé, jak bude naloženo se stávající studnou na pozemku ve vlastnictví stavebníka, neboť tato studna byla a pravděpodobně i je využívána vlastníky sousedních nemovitostí. Ke studni se nevyjádřil ani orgán hájící zájmy na úseku ochrany vod. Ke zrušení studny je třeba vyjádření příslušného orgánu státní správy, mělo by být ujasněno, zda není zdrojem pitné vody či zda se k ní nevážou věcná břemena. Při místním šetření bylo zjištěno, že studna je zcela zasypána a v terénu neznatelná. Její existence byla prokázána shodnými tvrzeními žalobkyň a fotodokumentací. Žalovaný se touto námitkou vůbec nezabýval. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že ochrana vodních zdrojů je ve veřejném zájmu. Žalovaný tedy měl reagovat na námitky o odstranění studny bez jakéhokoliv povolení.

3. Při přezkumu závazného stanoviska orgánu ochrany státní památkové péče ze dne 15. 12: 2022, č.j. KUZL 102618/2022 vyplynulo, že stavebník nepředložil stejnou projektovou dokumentaci, jakou předložil k žádosti o vydání společného souhlasu s navrhovaným stavebním záměrem. Ze strany orgánu památkové péče tedy nebyl posouzen záměr umístění FVE na střeše navrhované stavby. Je zřejmé, že do žádosti o závazné stanovisko musí žadatel předložit stejnou projektovou dokumentaci, jako do hlavního řízení. §94l odst. 1 a 2 stavebního zákona vymezuje, co má žádost o vydání společného povolení obsahovat a co má být připojeno. To se v tomto případě nestalo. Žalovaný k tomuto problému přistoupil tak, že změnil rozhodnutí stavebního úřadu a doplnil výrok B bod III, do kterého nově vložil podmínku 16. 9., dle které stavebníci zajistí závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku státní památkové péče k instalaci FVE na střeše bytového domu před tím, než bude tato instalace zahájena. Bez tohoto souhlasu nelze FVE na střeše bytového domu instalovat. Dle žalobkyň tento postup není možný. Žalovaný nepostupoval dle §89 odst. 1 správního řádu. Žalovaný napadené rozhodnutí potvrdil a částečně změnil. Povolil tak stavební záměr, ke kterému stavebník nezískal všechna vyjádření a stanoviska. Nové včlenění podmínky do rozhodnutí je v rozporu se zásadami činnosti správních orgánů. Žalovaný měl rozhodnutí zrušit a věc vrátit stavebnímu úřadu k novému projednání. Z uvedeného důvodu je rozhodnutí žalovaného nezákonné.

4. K námitkám ohledně projektové dokumentace žalovaný konstatoval, že byla vypracována osobami s příslušnou kvalifikací a osobní odpovědností za výsledek. Dle judikatury – rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 51A 46/2021–65, však správnímu orgánu přísluší posuzovat podklady zpracované autorizovanými osobami a ověřovat jejich soulad s právními předpisy. §94o stavebního zákona ukládá povinnost posuzovat soulad stavebního záměru s požadavky stavebního zákona a dalšími předpisy. Obdobně k tomu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2016, č.j. 9 As 54/2016–45 a ze dne 27. 1. 2015, č.j. 8 As 41/2014–40. Stavební úřad je povinen zjistit všechny okolnosti potřebné k posouzení námitek a ochraně účastníků, odpovědnost nemůže přenést na projektanta. Ustanovení §159 stavebního zákona neznamená, že by autorizované osoby měly suplovat roli stavebního úřadu nebo měly nést odpovědnost za stavební úřad. Dokumentaci zpracovanou projektantem musí stavební úřad hodnotit. Žalobkyně z uvedených důvodů považují vypořádání jejich námitek proti projektové dokumentaci, které se týkaly nepřehlednosti, neúplnosti a nedostatečného vyřešení obecných požadavků na výstavbu za nepřezkoumatelné. Žalovaný poukázal na znění §159 odst. 3 stavebního zákona a odpovědnost projektanta. Názor žalovaného, že pokud žalobkyně namítají rozpor s prováděcí dokumentací ve vztahu k projektové dokumentaci, mají předložit vlastní posudky, je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

5. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s tím, že se námitkami žalovaný nemohl zabývat proto, že nebyly dostatečně konkrétní. Žalobkyně byly po celou dobu řízení velmi aktivní, nesouhlasí ani s tím, že by jejich námitky byly nad rámec jejich námitkového oprávnění, jak žalovaný opakovaně nevhodně argumentoval. Jejich námitky byly v souladu s §89 odst. 3 věta druhá, §94n odst. 3 věta první a §94k písm. c) až e) stavebního zákona. Požadavek na řádné posouzení námitek je stanoven v §94n odst. 4 stavebního zákona.

6. Žalobkyně a) opakovaně namítala nesprávnosti „Světelné technické studie“, která posuzovala denní osvětlení navrhovaných obytných místností ve stavbě dle ČSN 73 0580–2 a nesprávnost předložené „Světelné technické studie“, která se zabývala zastíněním obytné budovy – rodinného domu v jejím vlastnictví. Stavební úřad pouze uvedl, že nepředložila relevantní „protiposudek“, a proto nebylo k jejím námitkám přihlédnuto a žalovaný to zopakoval. Pokud namítala nedostatečné osvětlení a oslunění navrhovaných bytů ve stavebním záměru, žalovaný k tomu uvedl, že jí v této souvislosti podávat námitky nepřísluší. Dle žalobkyně by tedy v této souvislosti měl věc řádně podusit právě žalovaný. K problematice oslunění a osvětlení bytů ve stavbě žalobkyně a) uvedla v žalobě rozsáhlou argumentaci.

7. Žalobkyně poukazovaly na nedostatečný počet parkovacích míst. Rovněž tuto námitku žalovaný dle jejich názoru řádně nevypořádal, pouze uvedl, že vlastním výpočtem ověřil, že počet parkovacích míst je dostatečný a není v rozporu s právními předpisy, což je nepřezkoumatelné. Z rozhodnutí ani ze správního spisu není patrné, zda byl výpočet zpracován na základě aktuálních výpočtů o počtu obyvatel Zlína. Nelogická je argumentace žalovaného, že v případě dostavby proluky se výpočet parkovacích míst použije přiměřeně. Ve výpočtu parkovacích míst je počítáno s 16 parkovacími místy na 32 navrhovaných bytů s tím, že se jedná o byty malé, o jedné místnosti. Další tři parkovací místa mají být vně objektu, není ale zřejmé, kde. Zřejmě mají být na veřejné ploše. Rovněž v tomto případě žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou žádné pochybnosti.

8. V souvislosti s realizací stavebního záměru dojde k odstranění současných 3 veřejných parkovacích míst pro obyvatele a návštěvníky Zlína. Na námitky žalovaný reagoval pouze tak, že rozhodnutí o povolení těchto parkovacích míst není součástí řízení a žalobkyně překročily meze svých námitkových oprávnění. Veřejná parkovací místa však slouží pro potřeby lokality pro širokou veřejnost. Zřízením parkovacích míst může být podmíněno vybudování stavebního záměru, v rámci něhož nastane potřeba jejich navýšení. Odstranění veřejných parkovacích míst bez adekvátní náhrady ve prospěch soukromého záměru je nedostatečnou ochranou veřejného zájmu ze strany správních orgánů. Stavebníkovi měla být uložena povinnost vybudování adekvátní náhrady.

9. Žalobkyně a) dále namítala, že nebyla řešena bezpečnost výjezdu a vjezdu do navrhovaného objektu. Ten má procházet stávajícím chodníkem, tedy veřejným prostorem. V technické zprávě se hovoří o tom, že před objektem je navržena parkovací plocha, z dalších dokumentů to však není patrno. Naopak je v další dokumentaci uvedeno, že pro zajištění výjezdu z hromadné garáže musí být zajištěn dostatečný výhled, což přes zaparkované automobily nebude možné. V části B.

4. N je uvedeno, že s ohledem na zajištění dostatečného rozhledu při vyjíždění na ulici K. bude nutná úprava VDZ V 12a, respektive její rozšíření, zabraňující parkování podél krajnice, čímž právě dojde ke zrušení stávajících veřejných parkovacích míst. Žalovaný k tomu pouze uvedl, že neshledal, že by mělo být v ploše veřejných prostranství cokoliv týkající se stavby umístěno, sám však použil údaj o 19 parkovacích místech. Žalobkyně a) poukazovala svými námitkami na skutečnost, že má před svým domem předzahrádku se vzrostlými rostlinami, v ulice je frekventovaná co do pohybu aut i lidí. S ohledem na místní poměry se nikdo nezabýval bezpečností chodců ani správným stanovením trojúhelníkového rozhledu, což je rovněž důvodem nepřezkoumatelnosti.

10. Dalšího pochybení se žalovaný dopustil ve vztahu ke komínovému tělesu na rodinném domě žalobkyně a), která poukazovala na nedodržení příslušné ČSN a porušení §24 vyhl. č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. Výška komína nad střechou budovy i ve vztahu k nejbližšímu okolí je dána normovými hodnotami. Žalovaný uvedl, že žalobkyně a) nedoložila žádné revizní zprávy ke komínu a nebylo řešeno, zda je komín povolen. Vzhledem k projektové dokumentaci a vyjádření stavebníka se žalovaný rozhodl případný výskyt spalin řešit nuceným odvětráním nad střechu budovy. Dle žalobkyně žalovaný pochybil, pokud v zájmu materiální pravdy neprověřil legálnost staveb ve vlastnictví žalobkyně a). I zde došlo k porušení povinnosti žalovaného ve smyslu ustanovení §94o stavebního zákona.

11. Žalovaný se dostatečně nezabýval ani námitkou žalobkyně a), že v obvodové stěně svého domu má umístěno otvíratelné okénko a luxfery. Uvedl pouze, že stavebník v této souvislosti opravil projektovou dokumentaci, s čímž žalobkyně a) nesouhlasí. Okenní otvor byl řádně povolen, jeho vybudování bylo podmínkou pro povolený výrobny pizzy v části rodinného domu žalobkyně. Nelze tedy do tohoto stavu zasáhnout tak, že navrhovanou stavbou dojde k zazdění okenních a větracích otvorů.

12. Žalobkyně a) poukazovala v námitkách rovněž na nedostatečně zjištěný způsob technologie provedení základů stavby, ve správním spisu absentovalo jakékoliv odborné posouzení, zda navrhovaný stavební záměr nebude mít vliv na její rodinný dům a nedojde k jeho statickému poškození. Předložená projektová dokumentace se této otázce věnuje nedostatečně.

13. Žalobkyně a) namítala rovněž nezákonnost posouzení umístění navrhovaného stavebního záměru z hlediska platného územního plánu a vyhlášky, kterou byla vyhlášena městská památková zóna Zlín. Závazné stanovisko úřadu územního plánování bylo z jejího podnětu podrobeno přezkumu, žalobkyně však se závěry nesouhlasí. Dle uvedené vyhlášky je předmětem památkové péče mimo jiné historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, městské interiéry včetně povrchu komunikací, panorama zóny a hlavní dominanty v blízkých i dálkových pohledech, objekty dotvářející charakter zóny atd. Z vyjádření Národního památkového ústavu vyplývá, že v ulice K. je zaužívaná výšková úroveň zástavby 3 až 4 podlaží a navrhovaná stavba zaujímá celou plochu parcely a jde k maximu možného, pokud se týká zastavěnosti a podlažnosti. Tato problematika byla v dřívější širší studii dané lokality řešena nezastavěním dvora ze severní strany, což by mělo být realizováno ponecháním nezastavěného dvora ze severu. Žalobkyni však není zřejmé, o jaké širší studii Národní památkový ústav hovořil. Dvůr však nezastavěný nezůstal. Dle žalobkyně je možné, že stavebník Národnímu památkovému ústavu podal žádost o realizaci jiného záměru. Žalovaný se k tomu nevyjádřil. Nicméně pokud měla být stavba součástí rozsáhlejší výstavby, měla být řešena do etap. Z vyjádření NPÚ je zřejmé, že stavba je pro danou lokalitu netypická, objemem a provedením vybočuje z místního charakteru staveb.

14. Dle názoru žalobkyň není plocha, v níž má být záměr realizován, dle územního plán plochou přestavby, ale plochou stabilizovanou, pro kterou platí, že nové stavební záměry musí respektovat charakter a strukturu okolní zástavby. Úplné zastavění pozemků st. p. XE a p. č. XC je v rozporu s územním plánem. Okolní zástavba je typická šikmými střechami, dvorky a zahrádkami. To navrhovaná stavba nesplňuje, nenaplňuje cíle územního plánování a nedbá potřeb společenství obyvatel z okolní zástavby. Argumentace úřadu územního plánování zcela účelově nerespektuje charakter okolní zástavby. Stavební záměr byl vyhodnocen ve prospěch investora. Zcela nevypořádána zůstala námitka výrazného rozdílu objemu stavebního záměru od okolních staveb. Absentuje posouzení cílů územního plánování stanovených v §18 stavebního zákona, tedy vyhodnocení negativního vlivu stavby z hlediska vyváženého vztahu podmínek životního prostředí. Z vyhodnocení námitek, které provedl žalovaný, je zřejmé, že ve stávající řadové zástavbě je možnost postavit jakoukoliv stavbu. S tím žalobkyně nesouhlasí, je to v rozporu s územním plánem. K zastavění větší části pozemku došlo v minulosti pouze v případě bytového domu č.p. XF, zde však zůstal zachován dvorek.

15. Nepřezkoumatelně byly vypořádány rovněž námitky žalobkyně a) související s umístěním hromadné garáže v přímém sousedství s jejím obývacím pokojem a dalšími obytnými místnostmi. V části D.2.2 projektové dokumentace je uvedeno, že se počítá s 16 x 5 příjezdy a odjezdy, což představuje 160 startování, zajíždění a vyjíždění denně s dopadem na přilehlé okolí a sousední stavby. Takové navýšení hlučnosti, prašnosti a frekvence dopravy je v dané lokalitě nepřípustné. Žalobkyně a) s tím nesouhlasila a požadovala vypracování hlukové studie. Dotčený orgán na úseku veřejného zdraví pouze uvedl, že nepředpokládá navýšení hygienických limitů a maximální hladiny akustického tlaku stanovených pro hluk šířící se ze zdrojů uvnitř objektu a chráněných vnitřcích prostor s tím, že vjezd do garáží přímo nesousedí s obytnými stavbami. To je dle žalobkyně a) zvláštní. Je pravda, že vjezd není umístěn přímo u jejího obytného domu, ale za garážovými vraty se přímo nachází vnitřní prostor pro parkování, sousedící s obytnými místnostmi. Stěží si lze představit, že nedojde k narušení akustických vjemů a pohody bydlení. Dotčený orgán odkázal na vypořádání námitky stavebním úřadem, to se však nestalo přezkoumatelným způsobem. Žalovaný ocitoval pouze stanovisko dotčeného orgánu a stručně uvedl, že nezjistil, že by provozem garáže došlo k vlivu na nemovitost žalobkyně a) a tato nepředložila přesvědčivou argumentaci ani odborné podklady, že k narušení kvality prostředí nad míru přiměřenou místním poměrům dojde. To však není povinností žalobkyně a) Žalovaný opět nepostupoval v souladu s §2 a §3 správního řádu.

16. Dále žalobkyně a) namítala, že byla porušena ustanovení vztahující se k odstupovým vzdálenostem od okolních pozemků. Odkázala na Metodickou pomůcku vydanou Ministerstvem pro místní rozvoj, odborem stavebního řádu z června 2013. Významné je, že základním požadavkem je, že umísťovaná stavba doplní stávající souvislou zástavbu. která předurčuje objemové parametry umísťované stavby ve smyslu ustanovení o proluce. Pokud se umísťuje stavba viditelně neodpovídající výšky nebo v nároží vzniká nová dominanta, jde sice o stavbu do proluky, ne však o doplnění stávající souvislé zástavby. V tomto případě nebyla řádně vypořádána námitky odstupu od pozemku parc. XG v k.ú. X.

17. Z územní plánu vyplývá přímý zákaz umísťování rodinných domů v zahradách stávajících rodinných domů, stejně tak je pro většinu staveb nutné povolení výjimky z odstupových vzdáleností, pokud má být stavební záměr umístěn blíže než dva metry od hranice pozemku. Zde však ze strany stavebních orgánu zůstalo bez povšimnutí, že bude zasaženo do dvou stavebních parcel, které budou beze zbytku vyplněny stavbou, a to na samé hranici se sousedními pozemky odlišných vlastníků. Související námitka žalobkyně a) zůstala zcela nevypořádána. Posouzení této problematiky je zcela v kompetenci stavebního úřadu, musí je posoudit i bez námitek. Nebylo řešeno, zda je stavební záměr možný i ve vztahu k jiným stavbám, s výjimkou staveb v proluce. Přitom žalovaný uvedl, že je stavební záměr v souladu s §94o stavebního zákona.

18. Realizace stavebního záměru byla zahájena bez příslušného stavebního povolení. To namítaly obě žalobkyně od zahájení řízení. Z popudu žalobkyň proběhlo místní šetření, na které nabyly pozvány. Byla pořízena fotodokumentace a stavební úřad konstatoval, že ve stávající stavbě určené k odstranění došlo k odstranění zařizovacích předmětů, nenosných příček a součástí, které nevyžadují stavební povolení. Nebyla však vůbec provedena kontrola dvorní části domu, kde došlo k odstranění všech staveb, garáže a přístavku. Tuto skutečnost doložila žalobkyně a) fotografiemi a jinými důkazy, které stavební úřad pouze založil do spisu a nijak se k nim nevyjádřil. Z fotografií je zřejmý čilý stavební ruch, přítomnost dělníků a stavební techniky v době, kdy nebylo vydáno povolení stavebním úřadem. Stavební úřad měl za této situace přistoupit k uložení pokuty a zahájení příslušného řízení, což neučinil a nezajistil tak ochranu veřejného zájmu ve smyslu §132 odst. 3 stavebního zákona. Stavebník, vědom si náklonnosti správních orgánů, ve své činnosti stále pokračuje, z uliční strany je viditelné rozebrání komínu a části střešní krytiny. Dle žalobkyň je původní stavba pouhou skořápkou, hrozí samovolné zřícení. Dne 6. 4. 2023 probíhalo před předmětnou stavbou jiné řízení, bylo zaprotokolováno, že stavebník opět provádí stavební činnost. Žalovaný se tvrzeními žalobkyň nezabýval, jinak by musel rozhodnutí stavebního úřadu zrušit. Z důvodu nevypořádání námitek je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a nezákonné.

III. Vyjádření žalovaného

19. Žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Nesouhlasí s tím, že by se nevypořádal s námitkami žalobkyň. Zabýval se jimi, v plném rozsahu a přezkoumatelným způsobem je vypořádal. Pokud se týká studny, žalobkyně b) námitky nevznášela, žalobkyně a) neprokázala námitkové oprávnění coby účastník řízení podle §27 odst. 2 správního řádu, který předpokládá přímé dotčení vlastnického či jiného práva. Studnu zmínila pouze okrajově v odvolání spolu se stavbami, které měly být dle jejího názoru odstraněny ve dvorním traktu původní stavby. Tvrzení žalobkyň, že studnu využívali a možná stále využívají vlastníci přilehlých nemovitostí nebylo prokázáno a nemá žádnou relevanci, neboť žalobkyně žádným právem ve vztahu ke studni nedisponují a nebylo tomu ani dříve. Neprokázaly dokonce ani její faktickou existenci, v odvolání nic takového ani netvrdily. Pokud byly odstraněny stavby ve dvorním traktu, jednalo se o stavby nepovolené, provedené bez příslušného souhlasu. Žalovaný navíc v bodě IX. vypořádání odvolacích námitek uvedl úvahu o možnosti či nemožnosti nařídit obnovení předchozího stavu, pokud se jednalo o stavby, jejichž odstranění nevyžadovalo povolení stavebního úřadu. Dobrovolné odstranění černé stavby je dle žalovaného nápravou trvajícího protiprávního stavu a nepodléhá žádnému opatření ze strany stavebního úřadu. Případný vznik odpovědnosti za toto jednání je pak předmětem civilního řízení.

20. Pokud se týká námitek v souvislosti s umístěním FVE na střeše stavby, žalovaný zde částečně vyhověl námitkám žalobkyně a), stanovil nové podmínky pro provedení stavby 16.

9. Otázkou postupu v řízení a možnosti změny odvoláním napadeného rozhodnutí se zabýval na str. 16 odst.

4. Nezjistil žádné důvody, proč by rozhodnutí stavebního úřadu nemohlo být v tomto směru změněno. Nebyla porušena zásada dvouinstančnosti, nedošlo k porušení práv účastníků. Bylo pouze dosaženo ochrany veřejného zájmu na úseku památkové péče. Žalovaný využil apelační princip v zájmu základní zásady rychlosti, hospodárnosti a procesní ekonomie.

21. K žalobní argumentaci ohledně proslunění, zastínění a denního osvětlení žalovaný odkazuje na vypořádání námitek žalobkyně a) na str. 18 až 19, námitek žalobkyně b) na str. 17.

22. Ověřením správnosti výpočtu počtu parkovacích míst se žalovaný zabýval na čl. 19 napadeného rozhodnutí a své stanovisko odůvodnil. Není mu známo, z jakého důvodu žalobkyně a) tvrdí, že použitý stupeň automobilizace 400 osobních vozidel na 1 000 obyvatel, tedy průměr 1: 2,5 a jemu odpovídající součinitel vlivu automobilizace o hodnotě 1 použitý projektantem nemůže ve Zlíně v současné době obstát. Rovněž mu není známo, na základě čeho žalobkyně požadují použít poměr 500/1 000, tedy 1: 2, když toto není stanoveno v územně plánovací dokumentaci. Žalovaný zjistil na webových stránkách Akademie městské mobility, že ve Zlíně je stupeň automobilizace 404,6/1 000 a až k roku 2035 je odhad 460–510/1 000. použití vyššího stupně automobilizace tedy není nyní důvodné.

23. Námitka zániku podélných parkovacích míst je řešena na str. 24 v odst. 2 napadeného rozhodnutí v takové míře obecnosti, jak byla vznesena. Žalobkyně a) neuvedla v námitkách ani v odvolání důvod přímého dotčení na svých vlastnických ani jiných věcných právech.

24. Námitky týkající se komínového tělesa byly řešeny na str. 27–28, bod V napadeného rozhodnutí a žalovaný na ně odklizuje. To platí i pro námitky týkající se stavebního otvoru – okna.

25. Pokud se týká počtu parkovacích míst, v Souhrnné technické zprávě dokumentace pro společné povolení 3/2021 revidované 2. 5. 2022, v bodu B.

4. C, čl. 512–513 není uvedeno, že při objektu bude vybudováno 19 parkovacích/odstavných stání, je zde uvedeno, že jich bude 16 a všechna budou v hromadné garáži. Takto formulovaná námitka nebyla uvedena v odvolání. Žalobkyně měly zřejmě na mysli vypořádání námitky nesouhlasu s umístěním garáže v sousedství obytných místností, na str. 26 bod III napadeného rozhodnutí, kde žalovaný použili údaj 16 + 3 z obsahu potvrzujícího závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu na úseku ochrany veřejného zdraví, který hodnotil kapacitu parkovacích míst z hlediska ochrany veřejného zdraví před hlukem a tento údaj zřejmě převzal z předchozí projektové dokumentace.

26. K žalobním námitkám týkajícím se obsahu závazných stanovisek dotčených orgánu na úseku dopravy, územního plánování a památkové péče a námitkám týkajícím se založení stavby žalovaný opět zcela odkázal na napadené rozhodnutí. Pokud se týká námitek ohledně absence opatření proti šíření hluku a absence hlukové studie, odkázal žalovaný na čl. 20–23 napadeného rozhodnutí s tím, že námitka byla z části formulována v rozporu s koncentrací společného a odvolacího řízení nad rámec námitek uplatněných ve společném řízení. Námitky nedodržení odstupových vzdáleností byly řádně vypořádány na str. 26–27 napadeného rozhodnutí. Zahájení realizace stavebního záměru bez příslušných povolení se zabývaly správní orgány obou stupňů, žalovaný je vypořádal v bodě IX na str.

29. Žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 4. 2023 a bylo vykonatelné, stavební činnost prováděná k tomuto datu tedy byla oprávněná. IV. Vyjádření OZNŘ I. a II.

27. Osoby zúčastnění na řízení I. a II., tedy RM REZIDENT s.r.o. a REALIVIDA s.r.o. (dále „stavebníci“), podaly společné vyjádření ve věci. Konstatovaly, že napadené rozhodnutí považují za správné a zákonné, námitky byly řádně vypořádány. Odkázaly na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

28. Pokud se týká studny, tato byla v havarijním stavu, zčásti již zasypána. Při konzultaci s vodoprávním úřadem bylo zjištěno, že tuto studnu nemá v evidenci a jejímu zrušení nic nebrání. Ze studny nevede žádná přípojka k okolním domům, neexistují žádná věcná břemena či služebnosti. Ohledně FVE byla stanovena podmínka pro její provedení.

29. Žalovaný se řádně vypořádal s otázkami ohledně „Světelné technické studie“. Tato je přílohou projektové dokumentace i když není nutnou podmínkou pro vydání stavebního povolení. Je zpracována světelným technikem Ing. I. P. Ve vztahu k zádveří je nutno konstatovat, že jeho maximální velikost není nikde definována, v tomto případě je dána hlubokou dispozicí objektu.

30. Argumentace ohledně parkovacích míst je rovněž podrobně uvedena v napadeném rozhodnutí. Tato námitka nemá rovněž žádné faktické opodstatnění. Počet parkovacích míst je v souladu s normou ČSN 73 6110, navržená stání pak v souladu s ČSN 7306056.

31. Námitka týkající se komína a okna žalobkyně a) je žalovaným zodpovězena. Stavebníci tento problém technicky vyřešili. V případě komína nuceným odvětráváním, v případě okna prostřednictvím prosvětlovacích šachet z nerez oceli, které pro dům žalobkyně a) zajistí lepší podmínky, než tomu bylo dosud.

32. Rovněž bezpečnost výjezdu byla žalovaným řádně vyřešena a odůvodněna. Dopravní napojení je řešeno samostatným projektem dle platných norem. Projekt řešila M. U. a autorizoval ho Ing. K. P., autorizovaný inženýr dopravních staveb. Úprava sjezdu byla konzultována s DI Policie ČR, č.j. KRPZ 79933–1/ČJ–2021–150506. Stavebníci splnili veškeré kladené požadavky.

33. Pokud se týká statiky sousedního domu, navrhovaný projekt nebude mít žádný negativní vliv. Objekt je založen hlubině pomocí vrtaných pilot. Jedním z důvodů je, že základová spára se dostává mimo aktivní zónu základů sousedního domu. Pro realizaci pilotového založení je zvolena technologie nástavce na bagr z důvodu nevhodnosti použití standardní těžké pilotovací soupravy. Pro účely projektové dokumentace byl zpracován inženýrskou – geologický průzkum.

34. Není pravdou, že plánovaná stavby překračuje výšku obdobných budov v okolí a celkově v ulici K. Sousední dům K. č.p. XF má výšku asi 13,8. Plánovaná stavba, která má poslední podlaží uskočené od hrany domu, má výšku 15,5 m. To je o cca 1.2 m méně než dům K. č.p. XH a o cca 2 m níže než domy přes ulici v bezprostřední blízkosti. Přibližně 70 % domů v ulici K. v řadě od centra má vyšší výšku, než je 15,5m. Plánovaná stavba volně navazuje na již realizované domy. Řada z nich byla zhotovena již před 70 a více lety. Stavba jako celek nevybočuje z typických objemů staveb v okolí.

35. Stavební záměr byl od počátku konzultován s Národním památkovým ústavem. Byl upravován do podoby, která byla odsouhlasena. Ústav vydal stanovisko NPU–373/42535/2021 ze dne 7. 6. 2021 se závěrem, že posuzované práce nebudou v rozporu se zájmem ochrany posuzovaných kulturněhistorických hodnot za dodržení podmínky, že navržená hmatová – signální dlažba varovných pásů zpevněných ploch v exteriéru před uliční fasádou nebude v červené barvě, ale v kontrastní černé či tmavé šedé, nebo z kamenné mozaiky. Tato podmínky byla splněna.

36. Navržený objekt je také v souladu s územním plánem, nachází se v ploše SO – smíšená obytná, hlavní využití bydlení. Je v bytové zástavbě, s ohledem na velikost a polohu není způsobilý negativně narušit okolí. Žalovaný tuto problematiku podrobně osvětlil v napadeném rozhodnutí.

37. Námitky ohledně hlučnosti garáže jsou rovněž nedůvodné. Stavba je od okolní zástavby dilatována, nebude na ní konstrukčně závislá, nebude docházet ke vzniku akustických mostů. Objekt je realizován v centru města a s tím korespondující zástavbou, hustotou obyvatelstva, pohybem osob a vozidel. Vzhledem k tomu není způsobilý relevantně ovlivnit okolí. Sama žalobkyně a) ve svém domě provozuje služby občanů. Argumentovat pohodou bydlení je tedy nemístné.

38. Žalovaný se velmi podrobně zabýval otázkou odstupových vzdáleností. Stavebníci odkazují na jeho odůvodnění. Pokud se týká námitky započetí s realizací stavby pře vydáním povolení, stavebníci prováděli výhradně práce úklidové, odstranění přístřešků, psí boudy, bazénu, křovin, zpevněných ploch za domem a příček, což nevyžadovalo jakékoliv povolení.

39. Dále stavebníci uvedli, že žalobkyně (zřejmě měli na mysli žalobkyni a)) nejprve se stavbou souhlasila s tím, že do budoucna má obdobný stavební záměr. Následně vznesla požadavek na protiplnění za vyslovení souhlasu se stavbou, přičemž výše protiplnění byla zcela nemravná. Proběhla další jednání, jejichž součástí byla možnost odkoupení jejího domu, požadavek na kupní cenu však byl značně nadhodnocen. Následně byl vznesen požadavek na narovnání finančního a nefinančního charakteru, jehož součástí bylo její prohlášení, že na svém pozemku hodlá realizovat objet stejných proporcí a objemu, Je tedy úsměvné, že se nyní snaží chránit své okolí. Naposledy žalobkyně a) požadovala přímé plnění ve výši 4 milionů Kč, poskytnutí parkovacího místa za částku 10 000 Kč a garance v hodnotě 16 milionů. V. Jednání před soudem dne 23. 4. 2024 40. Dne 23. 4. 2024 proběhlo jednání před Krajským soudem v Brně. K vyhlášení rozsudku došlo dne 30. 4. 2024. Účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích a odkázali na písemná podání. Zástupce žalobkyně b), který byl dříve zástupcem obou žalobkyň zdůraznil, že za stěžejní námitku považují celkovou hmotnost stavby, tedy její půdorys a výšku, kdy stavba převyšuje stavby v okolí a zabírá celé pozemky, včetně bývalého dvorního traktu, bez jakýchkoliv odstupů.

41. Žalovaný zdůraznil roli stavebního úřadu a žalovaného. Správní orgány shromažďují podklady k rozhodnutí, které tvoří projektová dokumentace a závazná stanoviska dotčených orgánů, na jejich základě posuzuje stavebná záměr s ohledem na veřejný zájem. Posuzují, zda stavba nepřiměřeně nezasahuje do práv možných dotčených vlastníků sousedních nemovitostí, vypořádávají námitky účastníků. Stavební orgány vycházely z toho, že charakter zástavby v místě se změnil již výstavbou sousedního domu a je v souladu s plánovanou výstavbou, kdy je v zájmu města modernizace dané oblasti a rozvoj centra.

42. Stavebník k tomu konstatoval, že před započetím stavebního záměru byly půdorys i výška konzultovány s příslušnými orgány města i s Národním památkovým ústavem. Všichni se ke stavbě vyjádřili kladně s tím, že stavba je plně v souladu s plánovanou výstavbou v daném místě.

43. Soud při jednání doplnil dokazování modelem situace v ulici K. a fotodokumentací, které předložily žalobkyně. žalobkyně a) předložila ještě důkaz týkající se komína, tento však nebyl nezbytný, neboť správní orgány existenci komína jako spalinové cesty nezpochybňovaly. dále byly předloženy stavebníkem důkazy týkající se domu ve vlastnictví žalobkyně a), K. XCH, a to Znalecký posudek – posouzení stavebně technického stavu v souvislosti s výstavbou bytového domu z 14. 1. 2024 a Stanovisko k nálezům z místního šetření ze dne 23. 1. 2024. Tyto důkazy se netýkaly skutkového a právního stavu v době rozhodování správních orgánů.

VI. Posouzení věci soudem

44. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána osobami oprávněnými dle § 65 odst. 1 s. ř. s. a ve lhůtě podle § 72 odst. 1 s. ř. s. V mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Použitá právní úprava 45. Správní orgány v řízení postupovaly dle následujících ustanovení zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), podle vyhlášky č. 503/2006 Sb. o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen vyhláška č. 503/2006 Sb.) a dle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). 46. § 94j odst. 1 stavebního zákona „U staveb v působnosti obecného stavebního úřadu, staveb vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d) a staveb vymezených v § 16 odst. 2 písm. d) lze vydat společné povolení. Příslušným k vydání společného povolení je stavební úřad příslušný k povolení stavby podle § 13 odst. 1, § 15 odst. 1 písm. b) až d) nebo § 16 odst. 2 písm. d).“ 47. §94p odst. 1sstavebního zákona „Stavební úřad ve společném povolení schvaluje stavební záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci a stanoví podmínky pro umístění a provedení stavby, případně stanoví podmínky pro dělení nebo scelování pozemků, a pokud je to třeba také pro její užívání. V případě souboru staveb se stanoví společné, případně specifické podmínky pro umístění a povolení stavby hlavní a vedlejších staveb v souboru staveb. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby. Vyžaduje–li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při kolaudaci, může uložit zpracování dokumentace pro provádění stavby. U staveb dočasných stanoví lhůtu pro odstranění stavby. Ustanovení § 115 odst. 2 se použije obdobně.“ 48. §128 odst. 4) stavebního zákona „Dojde–li stavební úřad k závěru, že ohlášení není úplné nebo nejsou splněny podmínky pro vydání souhlasu, rozhodne usnesením, že ohlášený záměr odstranit stavbu projedná v řízení; toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat. Podané ohlášení se považuje za žádost o povolení odstranění stavby, řízení je zahájeno právní mocí usnesení. Pokud je to pro posouzení odstranění stavby nezbytné, vyzve stavební úřad současně vlastníka k doplnění žádosti o další podklady. Bude–li vlastníkem stavby v uvedených případech podána přímo žádost o povolení odstranění, usnesení se nevydává; pro obsah žádosti se použije odstavec 1 obdobně. Účastníkem řízení není nájemce bytu, nebytového prostoru nebo pozemku. Povolení k odstranění stavby obsahuje kromě náležitostí souhlasu podmínky pro odstranění stavby, kterými se zajistí ochrana veřejných zájmů nebo práv účastníků řízení.“ 49. §141 odst. 1 stavebního zákona „Pro vytvoření podmínek k provedení stavby nebo její změny, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků nebo staveb, pokud mezi zúčastněnými osobami nedošlo k dohodě. Účastníkem řízení je ten, v jehož prospěch má být povinnost uložena, a ten, z jehož pozemku nebo stavby mají být práce prováděny.“ 50. §18o odst. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb. „Rozhodnutí o odstranění stavby kromě obecných náležitostí rozhodnutí a náležitostí podle odstavce 1 dále obsahuje podmínky, kterými se podle potřeby zajistí a) dodržení konkrétních technických předpisů, b) dodržení požadavků dotčených orgánů, c) ochrana práv účastníků řízení, d) povinnost oznámit před zahájením bouracích prací název a sídlo stavebního podnikatele, který bude práce provádět, nebo jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu osoby, která bude vykonávat stavební dozor při svépomocném provádění bouracích prací u stavby, která k uskutečnění nevyžaduje stavební povolení, e) povinnost oznámit určité stadium bouracích prací stavebnímu úřadu pro provedení kontrolní prohlídky, f) postup a způsob bouracích prací, zejména zajištění stability a bezpečného užívání sousedních staveb, včetně staveb technické infrastruktury, provozu na přilehlých komunikacích, g) úprava pozemku po odstranění stavby, nezávadné odvádění povrchových vod, vysázení zeleně, h) předání dokumentace odstraňované stavby stavebnímu úřadu pro účely jejího uložení.“ Podle odstavce 3 „V případě spojení řízení o odstranění stavby s řízením podle § 141 stavebního zákona se samostatným výrokem stanoví podrobnosti opatření na sousedním pozemku nebo stavbě (druh prací, rozsah záboru, doba trvání prací)“. 51. §13a vyhlášky č. 503/2006 Sb. odst. 1 „Společné povolení, kterým se schvaluje stavební záměr, obsahuje a) stanovení druhu a účelu stavby, b) údaje o katastrálním území a parcelních číslech a druhu pozemků podle katastru nemovitostí, na nichž se stavba umisťuje a povoluje, c) popis prostorového řešení stavby, zejména její půdorysnou velikost, výšku a tvar a základní údaje o její kapacitě, d) umístění stavby na pozemku, zejména minimální vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb, e) vymezení území dotčeného vlivy stavby“. Podle odst. 2 „Společné povolení dále podle potřeby obsahuje a) stanovení podmínek pro provedení stavby, zejména z hlediska komplexnosti a plynulosti výstavby a ochrany životního prostředí, b) podmínky uvedené v závazné části závazného stanoviska dotčeného orgánu, popřípadě vyplývající z výsledku řešení rozporů, c) stanovení podmínek pro užívání stavby, d) stanovení podmínek napojení stavby na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) stanovení podmínek pro dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě technických norem, f) stanovení fází výstavby za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby, g) uložení zpracování dokumentace pro provádění stavby, h) stanovení doby platnosti, má–li být delší, než stanoví stavební zákon, i) stanovení lhůty pro odstranění dočasných staveb, j) stanovení provedení zkušebního provozu, popřípadě podmínek pro jeho provedení“. Podle odst. 3 „V případě, kdy podle § 8 nebo § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny je příslušným orgánem ochrany přírody namísto povolení vydáno závazné stanovisko, obsahuje společné povolení též povolení kácení dřevin nebo povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V případě, kdy je podle § 10 nebo § 32 zákona o pozemních komunikacích příslušným silničním správním úřadem namísto povolení vydáno závazné stanovisko, obsahuje společné povolení též povolení připojení pozemní komunikace nebo povolení umisťovat a provádět stavbu, která podle zvláštních předpisů vyžaduje povolení, souhlas nebo ohlášení stavebnímu úřadu nebo povolení provádět terénní úpravy, jimiž by se úroveň terénu snížila nebo zvýšila ve vztahu k niveletě vozovky“. 52. § 149 odst. 1 správního řádu „Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány“. 53. § 149 odst. 7 správního řádu věta první: „Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.“ 54. § 94o odst. 1 písm. c) stavebního zákona stavební úřad posuzuje, zda stavební záměr je v souladu s požadavky „zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky, popřípadě s rozhodnutími dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.“ Závazná stanoviska 55. Ještě pře vlastním posouzením věci soud předesílá, že součástí návrhu na zahájení řízení byla závazná stanoviska dotčených orgánů, ze kterých stavební úřad vycházel. Podle § 149 odst. 1 správního řádu je závazné stanovisko úkonem učiněným správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány Úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu v rámci odvolacího řízení potvrdí nebo změní závazné stanovisko dotčeného orgánu, je z hlediska obsahu i formy opět závazným stanoviskem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 As 241/2014–30, publikovaný pod č. 3214/2015 Sb. NSS).

56. V pravomoci stavebních orgánů není přezkoumávat stanoviska (podkladové správní úkony) dotčených orgánů státní správy. Dotčené orgány státní správy se v nich vyjadřují ke specializovaným otázkám, které si z důvodu nedostatku odbornosti nemůže posoudit stavební úřad sám. Stavební úřad je jejich vyjádřeními vázán a do značné míry při jejich pořizování plní roli koordinátora a jeho úlohou je zajistit mezi jednotlivými stanovisky soulad.

57. V předmětné věci se jednalo o koordinované závazná stanovisko Magistrátu města Zlína ze dne 7. 7. 2021, obsahující souhlasné stanovisko oddělení prostorového plánování MMZ, střediska územního plánování, jako příslušného orgánu plánovaní podle §96b odst. 3 stavebního zákona, souhlasné stanovilo Odboru stavebních a dopravních řízení, které je příslušným silničním správním úřadem, souhlasné stanovisko Odboru životního prostředí a zemědělství MMZ dle zákona č. 254/2001 sb. o vodách a dle zákona č. 201/2012 Sb. o ovzduší, souhlasné stanovisko Odboru kultury a památkové péče MMZ z hlediska zákona č. 20/1987 o státní památkové péči. Dále bylo předloženo Závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Zlínského kraje ze dne 29. 6. 2021 a závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ze dne 6. 8. 2021, závazné stanovisko Policie Zlínského kraje, dopravního inspektorátu ze dne 10. 8. 2021 a koordinované závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva ze dne 17. 2. 2022.

58. Vzhledem k tomu, že žalobkyně P. K. brojila proti obsahu všech závazných stanovisek, žalovaný požádal u všech dotčených orgánů o změnu či potvrzení vydaných závazných stanovisek. Nadřízený orgán dotčeného orgánu územního plánování vydal závazné stanovisko 3. 11. 2022, nadřízený orgán na úseku památkové péče dne 15. 12. 2022. Dotčený orgán na úseku dopravy dne 19. 12. 2022 rozhodnutí dotčeného orgánu zrušil s tím, že nemělo být vydáno, na základě podnětu žalobkyně P. K. bylo nadřízeným orgánem rozhodnutí ze dne 19. 12. 2022 zrušeno z důvodu nezákonnosti a dne 16. 2. 2023 bylo vydáno nové závazné stanovisko, které potvrdilo závazné stanovisko silničního úřadu, které bylo součástí koordinovaného stanoviska. Dotčený orgán na úseku veřejného zdraví, kterým je ministerstvo zdravotnictví, vydalo dne 5. 10. 2022 potvrzující závazné stanovisko. Koordinované stanovisko na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva bylo potvrzeno ministerstvem vnitra jako nadřízeným orgánem na úseku ochrany obyvatelstva a změněno nadřízeným orgánem na úseku požární ochrany. Všechny nadřízené orgány se vypořádaly s námitkami, které v odvolání vznesla žalobkyně P. K. Soud připomíná, že správní orgány jsou závěry závazných stanovisek vázány. Námitka nepřezkoumatelnosti 59. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v podané žalobě uplatnily v několika případech rovněž námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, zabýval se krajský soud nejprve otázkou, zda je rozhodnutí jako celek způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, že k ní je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno.

60. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Obecně lze za nesrozumitelné považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jakým způsobem bylo rozhodnuto, jehož výrok je vnitřně rozporný nebo nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, dále takové rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem a kdo byl rozhodnutím zavázán apod. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými okolnostmi a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí.

61. Vychází–li krajský soud z výše uvedených závěrů, jakož i ze základních zásad vztahujících se k obsahovým náležitostem odůvodnění rozhodnutí, pak je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí tyto základní obsahové náležitosti nepostrádá. Z odůvodnění rozhodnutí je možno seznat, jakými úvahami byl žalovaný ve své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Z rozhodnutí jsou patrné závěry, které žalovaný ve vztahu k námitkám, které žalobkyně uplatnily zaujal a na základě jakých konkrétních skutečností k nim dospěl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005–130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS). To se týká i závěrů, vyplývajících ze závazných stanovisek. Soud doplňuje, že správní orgány mají povinnost vypořádat se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými námitkami, což ale neznamená, že musí nutně reagovat na každý dílčí argument či tvrzení účastníků řízení. Námitky týkající se projektové dokumentace 62. Žalobkyně v bodech 28 až 31 vznesly obecné námitky proti projektové dokumentaci a dalším podkladům, obsáhle citovaly judikaturu soudů. Soud konstatuje, že je běžným jevem, že ve stavebním řízení dochází k doplňování a upřesňování projektové dokumentace, a to buď na výzvu stavebního úřadu, nebo s ohledem na vznesené námitky účastníků. Tak tomu bylo i v projednávané věci. Ze správního spisu je zřejmé, kdy a proč došlo k úpravám, s ohledem na charakter změn nebylo nutné vyžadovat nová závazná stanoviska dotčených orgánů. Soud připouští, že spis není zcela přehledný, obsahuje však všechny podklady rozhodnutí.

63. Námitky žalobkyně a), že se žalovaný nedostatečně, a tedy nepřezkoumatelně zabýval jejími odvolacími námitkami, soud neshledal důvodnými. Žalovaný se jejími námitkami ve vztahu k projektové dokumentaci zabýval na stranách 18 až 20 napadeného rozhodnutí. Jak soud zjistil ze správního spisu, žalobkyně vznesla námitky konkrétně k problematice FVE, ke studii proslunění, která dle jejího názoru absentovala, k počtu a velikosti parkovacích míst, velmi obecně k založení stavby. Žalovaný se zabýval všemi těmito námitkami, vycházel z jejich formulace. Poukázal na studii oslunění vypracovanou Ing. arch. M. Š. a světelně technickou studii vypracovanou Ing. et Ing. I. P., uvedl, na kterých stranách těchto podkladů je ta která problematika řešena. Rovněž u ostatních námitek poukázal přesně na konkrétní části příslušné dokumentace, kterou označil.

64. Rovněž námitky žalobkyně b) ve vztahu k nevypořádání námitek vůči projektové dokumentaci nejsou důvodné. Se studií oslunění, otázkou fasády a zateplení, odstupových vzdáleností i zásahu do pokojného užívání se žalovaný vypořádal s ohledem na jejich obsah na stranách 17 až 18 napadeného rozhodnutí. Námitky týkající se nedodržení odstupových vzdáleností, hmotnosti stavby a umístění stavby na více parcel 65. Při jednání před soudem vyplynulo, že tuto námitku pokládají žalobkyně za stěžejní. Soud konstatuje, že předmětná stavba je stavbou umísťovanou do proluky, vzniklé po odstranění původní stavby, v souvislé zástavbě. Hloubkou zastavěnosti do dvorní části odpovídá vedlejší, přímo sousedící stavbě bytového domu. Je umístěna na pozemcích st.p.XB a parc. č. XC ostatní plocha a XD ostatní plocha, vše katastrální území Z. Není tedy pravdou, že stavební záměr je umístěný v zahradě. Žalovaný i stavební úřad se otázkami tkajícími se umístění stavby řádně vypořádaly v odůvodnění rozhodnutí, oba orgány se v této souvislosti zabývaly i námitkami žalobkyň. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že stavební záměr je dle §96b odst. 3 stavebního zákona v souladu s politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování přípustný. Dále odkázal na příslušná závazná stanoviska dotčených orgánů, ze kterých vycházel při posuzování záměru. Na základě podaných námitek žalobkyně a) se žalovaný na straně dvacet a následujících podrobně zabýval závaznými stanovisky dotčených orgánů, jejich závěry interpretoval. Dle správních orgánů se jedná o typický případ umístění stavby do proluky, nedopadá na věc tedy §25 odst. 4 vyhl. o obecných požadavcích na využívání území. Posouzení věci bylo správními orgány provedeno důkladně, soud se s jejich hodnocením ztotožňuje.

66. Nutno zdůraznit, že z hlediska u místění stavby stavební úřad i žalovaný vycházely ze závazných stanovisek dotčených orgánů. Magistrát města Zlína, oddělení prostorového plánování, středisko územního plánování konstatoval, že stavební záměr je dle platného Územního plánu Zlína ve znění změny č. 3 B a 3 D s účinností od 3. 1. 2020 umísťován do ploch smíšených obytných a je v souladu s územním plánem a s cíli a úkoly územního plánování. Záměr je v souladu s hlavním cílem využití předmětné plochy, dodržuje výškovou zonaci a stavební čáru předmětné lokality a stavba jako celek nevybočuje z typických objemů stávajících domů v okolí záměru. Toto závazné stanovisko bylo podrobeno přezkumu Krajským úřadem Zlínského kraje, odbor územního pánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování, který toto stanovisko částečně změnil, a to tak, že změnil název stavebního záměru, aby bylo jednoznačné, že se jedná o výstavbu bytového domu. Záměr shledal přípustným, provedl jeho vlastní posouzení, dopěl ke stejným závěrům jako přezkoumávané rozhodnutí, zabýval se námitkami odvolatelů. Mimo jiné stavbu vyhodnotil z hlediska platného územního plánu, konstatoval, že záměr typologicky zapadá do stávající zástavby, svou polohou, vzhledem a objemovými parametry nezasahuje, nenarušuje a nepřevažuje podmínky ochrany chráněných hodnot.

67. Ke stavebnímu záměru byla vydána rovněž závazná stanoviska orgánu památkové péče, a to jak Magistrátu, tak krajského úřadu. Závazná stanoviska byla kladná.

68. K celkové hmotnosti stavby se vyjádřil v červnu 2022 rovněž Národní památkový ústav územně odborné pracoviště v Kroměříži. Mimo jé uvedl, že v ulici K. je zaužívaná výšková úroveň zástavby tři až čtyři podlaží, novodobá výstavba, zejména v západní straně blíže centru města, je již standardně řešena se čtyřmi až pěti nadzemními podlažími. Ulice K. se tak de facto potupně stává městskou třídou se všemi atributy nové zástavby a využití. Naplněním tohoto účelu lze chápat i navrhovanou řadovou stavbu č.p. X, jenž se plně zapojuje do jejího výrazu. Svou výškou je z hlediska památkové péče akceptovatelná. Ustupující 5. podlaží je poměrně dosti zasunuté oproti líci fasády. Dále zde bylo konstatováno, že novostavba svým půdorysem zaujímá celou plochu dané parcely a jde k maximu možnému. Zmínil dřívější studii, která počítala s nezastavěným dvorem ze severní strany. Jak však vyplývá ze správního spisu, tato varianta nebyla zvolena a nebyla předmětem řízení. V Národní památkový ústav závěru stavbu shledal přípustnou.

69. K otázce odstupových vzdáleností se ze svého hlediska rovněž dotčené orgány na úseku požární ochrany, jejich stanoviska byla rovněž kladná.

70. Z uvedeného je zřejmé že všechny dotčené orgány shledaly stavební záměr možným jak z hlediska územního plánu, tak i s ohledem na charakter okolní výstavby, památkové péče i ustanovení stavebních předpisů. Žalobkyně nepřednesly takové argumenty, aby tyto závěry zpochybnily.

71. K otázce celkové hmotnosti stavby bylo doplněno dokazování při jednání soudu. Žalobkyně předložily model situace v ulici K., který se stal předmětem polemiky žalobkyň a stavebníků. Vyšlo najevo, že model ne zcela odpovídá reálné výšce stavby a členění podlaží, kdy jak ze zadní strany, tak z přední strany vyšší podlaží ustupují více, než je zřejmé z modelu. Půdorys stavby odpovídal reálné situaci. Zástupci žalobkyň uvedly, že model samozřejmě nešlo vypracovat zcela přesně. Podoba stavby pak byla ověřena ještě pomocí předložené fotodokumentace. Jak bylo zjištěno ze správního spisu a doplnění dokazování při soudním jednání, navrhovaná stavba svou hmotností výrazně nepřevyšuje stavby v bezprostředním okolí, a to jednak ve vztahu k přímo sousedícímu domu, dále ani k domům v okolí a přes ulici, kde jsou i stavby vyšší. Vizuálně celkovou hmotnost stavby snižují ustupující patra ve dvorním traktu, výšku domu z ulice pak ustupující poslední patro. Co do hloubky zastavění ve dvorním traktu je stavba shodná se stavbou sousedního bytového domu. Nelze tedy konstatovat, že by podstatným způsobem měnila charakter zastavěnosti v místě.

72. Až při jednání soudu vznesla žalobkyně b) námitky ohledně pohledových imisí vzhledem k velikosti a výšce stavby. Vzhledem k tomu, že tyto námitky neuvedla v žalobě, jednalo se o námitky opožděné a soud se jimi nezabýval. Absence posouzení provedení základů stavby 73. Žalobkyně a) namítala, že v řízení nedošlo k odbornému posouzení vlivu stavby na její rodinný dům, nebyl zjištěno, zda nedojde k jeho statickému poškození. Jak soud zjistil ze správního spisu, založení stavby je řešeno v Souhrnné technické zprávě B.2.

6. B, kterou vypracoval a následně doplnil Ing. Arch. J. Š. Součástí projektové dokumentace je i inženýrskogeologický, hydrogeologický a pedologický výzkum. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal a zdůvodnil zvolenou stavební technologii. Žalobkyně a) v odvolání ani v žalobě nevznesla žádné kvalifikované argumenty, které by použitou technologii zpochybnily. Námitky týkající se komína a okenního otvoru na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a)

74. Zabýval se jimi již stavební úřad. Konstatoval, že tento otvor, složený ze tří výplní (1x ventilační okno 600x600 mm a 2x luxfery 600x600 mm a 800x600 mm) byl původně zcela zakryt za přístavky s hustě pnutou zelení a nemohl zajišťovat osvětlení přilehlých místností. Nebyl zakreslen v aktuální projektové dokumentaci, uložené na stavebním úřadu při dodatečném povolení stavebních úprav domu č.p. XCH z roku 2020. To znamená, že vytvoření okenního otvoru nebylo předmětem povolení změny užívání a vzniklo bez stavebního řízení. Přitom z této dokumentace vycházel stavebník při zpracování projektové dokumentace na stavbu bytového domu. Vzhledem k tomu, že situační výkres s okenním otvorem z roku 1999 je ověřen stavebním úřadem a rozhodnutí o povolení změny užívání je již nepřezkoumatelné, vycházel stavební úřad z faktického stavu věci a respektoval existenci stavebního otvoru. Námitka žalobkyně a), že se žalovaný námitkou žalobkyně ohledně okenního otvoru vzhledem k jeho (ne)povolení odmítl zabývat, je zcela lichá. Vzhledem k existenci okenního otvoru musel stavebník opravit projektovou dokumentaci, která okenní otvor zohledňuje. V jeho místě stavebník navrhl ve fasádě navrhovaného bytového domu instalovat ventilační a prosvětlovací šachty, vyvedené nad střechu stávajícího objektu. Byla zvolena technologie zajišťující lepší vedení denního světla. Stavební úřad k tomu uvedl, že zvolená technologie bude mít z hlediska odvětrání a proslunění oproti stávajícímu stavu pozitivní vliv. Dále uvedl, že místnost s okenním otvorem již není užívána jako pizzerie a odstraněním hustého porostu a stavebníkem zvoleným řešením dojde ke zlepšení stávajícího stavu.

75. Rovněž žalovaný ve svém rozhodnutí neřešil, zda byl okenní otvor řádně povolen ve stavebním řízení, vyházel z jeho faktické existence. Konstatoval, že stavebník problém technicky vyřešil a zapracoval do projektové dokumentace a nebylo zjištěno, že by navrhovaný stav negativně ovlivnil kvalitu prostředí v daném místě nad míru přiměřenou poměrům.

76. Pokud se týká komína, ani tento nebyl zakreslen v aktuální projektové dokumentaci, uložené na stavebním úřadu při dodatečném povolení stavebních úprav domu č.p. XCH z roku 2020 a stavebník ho v původní projektové dokumentaci nezohlednil. Rovněž v tomto případě stavební úřad i žalovaný vycházely z faktické existence komína. Na základě námitek podaných žalobkyní a) stavebník opravil v této souvislosti projektovou dokumentaci. Jak uvedl stavební úřad ve svém rozhodnutí, došlo k úpravě východní fasády s ohledem na existenci komínového tělesa, které je respektováno jako spalinová cesta. Případný výskyt spalin bude podpořen nuceným odvětráním nad střechu bytového domu. V blízkosti vyústění bude na stěně bytového domu umístěna větrací mřížka s čidlem, v případě výskytu spalin dojde k automatickému sepnutí ventilátoru a odsátí v místě vyústění.

77. Žalobkyně a) při jednání před soudem namítala, že stavební orgány komín řešili pouze jako komín pro vzduchotechniku. To není pravdou, komín byl řešen jako komínové těleso se spalinovou cestou, jak vyplývá z rozhodnutí stavebního úřadu, žalovaného i projektové dokumentace.

78. Žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s její odvolací námitkou, že zvolené řešení komínového tělesa je v rozporu s prováděcí vyhláškou, konkrétně s ust. §24 vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby a s příslušnou ČSN. Soud k tomu dodává, že §24 uvedené vyhlášky je značně obecným ustanovením, které stanoví podmínky pro návrhy a provedení komínů a kouřovodů a pouze obecně odkazuje na normové hodnoty. Žalovaný k tomu konstatoval, že se jednalo o obecnou námitku, žalobkyně nekonkretizovala, k jakému instalovanému spotřebič je komín připojen, ani neuvedla žádné konkrétní důvody, proč by mělo zvolené řešení odporovat předpisům. Neuvedla rovněž nic k tomu, jaké parametry splňuje stávající komín a které z těchto parametrů nebude splňovat navrhované řešení. Vzhledem k uvedenému žalovaný uzavřel, že zásah do rozhodnutí stavebního úřadu na základě neprověřených tvrzení odvolatelky by byl v rozporu se zásadami správního řízení.

79. Soud se s tímto názorem žalovaného ztotožňuje. Jak ověřil ze správního spisu, žalobkyně a) neuvedla ani v odvolání, které konkrétní ČSN měla být porušena. Neuvedla to ani v žalobě a nekonkretizovala, jaké ustanovení §24 vyhlášky č. 268/2009 Sb. a z jakého důvodu mělo být porušeno.

80. Soud je toho názoru, že správní orgány v souvislosti s okenním otvorem i komínovým tělesem dostatečně zdůvodnili přijatá řešení. Vycházely přitom z projektové dokumentace. Je nutno vzít v úvahu, že se jedná o řadovou zástavbu a tato skutečnost limituje možná řešení problému. Žalobkyně ve vztahu k navrhovaným technickým řešením nevznesla žádné konkrétní námitky. Zrušení studny 81. K problematice studny na pozemku stavebníka stavební úřad konstatoval, že se neužívá, je v havarijním stavu a částečně zasypaná. Není evidována u vodoprávního úřadu, nejsou k ní evidována žádná věcná břemena, nevede z ní žádná přípojka k okolním domům. Příslušný vodoprávní úřad vyslovil se stavbou bytového domu souhlas. Nadto žalobkyně a), která v toto směru vznášela námitky ani netvrdila, že by měla k této studni jakákoliv práva, jak konstatovaly i správní orgány. K námitkám ve vztahu ke studni tedy není aktivně legitimována. Nedostatečně osvětlení a oslunění bytů v navrhovaném bytovém domě, zastínění domu č.p. XCH a č.p. XI, 82. Soud především konstatuje, že žalobkyně a) není aktivně legitimována k námitkám týkajícím se osvětlení a oslunění bytů v navrhovaném bytovém domě. Soud se proto těmito námitkami nezabýval.

83. Obě žalobkyně v žalobě v žalobě vznesly proti názoru žalovaného, že měly přeložit oponentní posudky, pokud rozporovaly dokumentaci ve vztahu k zastínění, denního osvětlení a proslunění. Soud s tímto názorem nesouhlasí, stačilo, aby žalobkyně vznesly kvalifikované námitky, což ale neučinily. Vzhledem k obsahu odvolacích námitek žalovaný dostatečně v napadeném rozhodnutí na námitky reagoval. Pokud se týká žalobních námitek, žalobkyně b) vznesla konkrétní námitky k oslunění až při jednání před soudem, nikoliv v podané žalobě. Jednalo se tedy o opožděně podané námitky a soud se jimi neměl povinnost zabývat.

84. Pokud se týká jejího rodinného domu č.p. XCH, žalobkyně a) v žalobě namítla nesprávnost světelně technické studie. Vzhledem k námitce žalobkyně a) vznesené ve stavebním řízení stavebník nechal vypracovat světelně technickou studii, kterou vyhotovil Ing. et Ing. I. P., světelný technik. Studie správně identifikuje posuzovanou stavbu, je z ní zřejmé, z jakých ustanovení a stupních údajů posuzovatel vycházel, jakou použil metodiku a jak věc vyhodnotil. Závěr studie je takový, že realizací stavby nedojde k negativnímu vlivu na denní osvětlení domu žalobkyně dle požadavků normy ČSN 73 0580–1, příloha B vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. V kontrolních bodech byla zjištěna vyšší osvětlenost, než stanoví uvedená norma. Stavební úřad v této souvislosti konstatoval, že žalobkyně a) nepředložila žádný oponentní posudek, který by závěry studie zpochybnil. Soud, jak již bylo uvedeno, konstatuje, že žalobkyně nevznesla ve správním řízení kvalifikované námitky a doplňuje, že žalobkyně ani v žalobě ve vztahu k domu v jejím vlastnictví nevznesla žádné konkrétní námitky, které by zpochybnily závěry uvedené ve světelně technické studii.

85. Žalobkyně a) namítala, že Ing. et Ing. I. P. není autorizovanou osobou pro vypracování světelně technické studie. Jak správně uvedl již žalovaný v napadeném rozhodnutí, vypracování světelně technické studie nepatří k vybraným činnostem ve výstavbě, které jsou uvedeny v §158 stavebního zákona a které mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. FVE na střeše stavby 86. Žalobkyně a) poukazovala na skutečnost, že stavebník nepředložil dotčenému orgánu památkové péče k žádosti o vydání závazného stanoviska stejnou projektovou dokumentaci , jako byla předložena k žádosti o vydání společného souhlasu s navrhovaným stavebním záměrem. Tato skutečnost byla zjištěna při přezkumu závazného stanoviska. V důsledku toho nebyl posouzen záměr umístění FVE na střeše navrhované stavby.

87. Soud konstatuje, že k uvedenému pochybení skutečně došlo. Žalovaný věc vyřešil tak, že změnil rozhodnutí stavebního úřadu a doplnil výrok B bod III, kam nově vložil podmínku 16.9., podle které je stavebník povinen zajistit závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku státní památkové péče k instalaci FVE před tím, než bude instalace zahájená s tím, že bez souhlasného stanoviska nelze FVE instalovat. Žalobkyně v žalobě namítaly nesprávnost tohoto postupu. Soud i tuto námitku shledal nedůvodnou. Je pravdou, že nadřízený dotčený orgán ve svém závazném stanovisku ze dne 15. 2. 2022, kterým v části zájmů státní památkové péče potvrdil koordinované závazné stanovisko ze dne 7. 7. 2021 konstatoval, že „prvoinstanční orgán památkové péče byl ze zákona zmocněn vydat své závazné stanovisko pouze k takovému rozsahu žádosti, který byl žadatelem vymezen. V daném případě nebyl ze strany dotčeného orgánu na úseku památkové péče posuzován záměr umístění FVE na střeše. To však samo o sobě nezakládá nezákonnost přezkoumávaného závazného stanoviska.“ Žalovaný dle názoru soudu zvolil správný postup k nápravě uvedené vady, neporušil tím zásadu dvojinstančnosti, jeho rozhodnutím nebyl krácena práva zúčastněných osob.

88. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný se zabýval všemi námitkami podanými v odvolání a na základě námitek žalobkyně a) napravil tak i vadu rozhodnutí stavebního úřadu. V souladu s ustálenou judikaturou správní řízení tvoří v zásadě jeden celek (od zahájení řízení až do právní moci konečného rozhodnutí) a není vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravil vady řízení před správním orgánem prvního stupně, resp. vady jeho rozhodnutí (včetně doplnění a zpřesnění výroku). Opačný postup, a tedy zrušení celého rozhodnutí, by byl jednoznačně v rozporu se zásadou ekonomie řízení, neboť by vedl pouze k prodloužení řízení (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2010, č. j. 29 Ca 216/2009–64 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 4 Ads 123/2009–99).

89. Soud dodává, že není pravdou, že by stavebník v různých fázích a před různými orgány předkládal jiné verze svého záměru, jak v žalobě tvrdily žalobkyně. Pochybení se týkalo výlučně FVE. Žalobkyně kromě pochybení ve vztahu k FVE neuvedly žádné jiné konkrétní námitky. Umístění hromadné garáže, vjezd do garáže, počet parkovacích míst 90. Žalobkyně a) vyslovila nesouhlas s vypořádáním jejích námitek ohledně umístění hromadné garáže, která přímo sousedí s obytnými místnostmi v jejím domě. Dle projektové dokumentace se předpokládá 16x5 příjezdů a 16x5 odjezdů, což je 160 pohybů vozidel denně. Požadovala vypracování hlukové studie, čemuž správní orgány nevyhověly, žalovaný pouze odkázal na stanovisko dotčeného orgánu na úseku veřejného zdraví.

91. Soud souhlasí se žalovaným, že žalobkyně a) ani v tomto směru nepředložila kvalifikované námitky, které by zpochybnily závěry dotčeného orgánu. Neučinila tak ani v žalobě. Neuvedla žádné konkrétní námitky, které by nasvědčovaly tomu, že zvolená stavební technologie nezajišťuje ochranu před hlukem. Žalovaný vzhledem ke vzneseným námitkám i tuto otázku dostatečně zdůvodnil na straně 26 napadeného rozhodnutí. Poukázal na závěry nadřízeného dotčeného orgánu na úseku veřejného zdraví, který uvedl, že dle projektové dokumentace je obvodová konstrukce stavby v úrovni garáží tvořena monolitickým betonem tl. 300 mm, na tuto konstrukci navazuje ještě samostatná obvodová konstrukce sousedního domu. V garáži nejsou navrženy technologické konstrukce (např. automatické zakladače), které by představovaly potenciální zdroje vibrací a hluku. Navržené kapacity stání jsou natolik malé, 16+3, že z hlediska ochrany veřejného zdraví před hlukem je nelze považovat za významné zdroje hluku. Vjezd do garáží nesousedí s okolními stavbami, je uprostřed navrhované stavby. Zpracování hlukové studie by bylo formalistickým úkonem. Žalovaný k tomu doplnil, že stavba je od okolní zástavby dilatovaná, není konstrukčně závislá. Žalovaný uzavřel, že nebylo zjištěno, že by provozem hromadné garáže mohlo dojít narušení kvality prostředí nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně a). Soud se s jeho závěrem ztotožňuje.

92. Žalobkyně a) namítala, že není najisto postaven počet parkovacích míst, neboť žalovaný někdy zmiňuje 16, jindy 19. Jak bylo zjištěno a jak se vyjádřil i žalovaný, počet 19, tedy přesně 16+ 3, byl použit v původní projektové dokumentaci a rovněž ve stanovisku dotčeného orgánu na úseku veřejného zdraví, pokud byla posuzována hlučnost. Tento údaj tedy nebyl správný. To však nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z následujícího, počet parkovacích míst 16 byl zvolen na základě příslušného výpočtu.

93. Žalobkyně zpochybňovaly správnost výpočtu parkovacích míst ve stavbě, výpočet považuje za nepřezkoumatelný, žalobce převzal výpočet od projektanta. Počet parkovacích míst, kterých má být 16, považuje za nedostatečný. Dle žalobkyň počet registrovaných osobních vozidel překračuje 400/1000 obyvatel, nelze použít tabulkový poměr automobilizace 1:2,5. Je třeba vycházet z počtu 500/1000 obyvatel. V důsledku stavby zaniknou bez náhrady 3 venkovní parkovací místa, v důsledku toho bude ovlivněna celá lokalita. Veřejný zájem na zachování dostatečného počtu parkovacích míst je nepoměrně vyšší než zájem soukromého subjektu při realizaci jeho záměru.

94. Žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, že není zřejmé, jak mohou být ovlivněna vlastnická práva žalobkyně a), která vznášela námitky, počtem parkovacích míst ve stavbě, nicméně námitku řádně přezkoumal na str. 19 napadeného rozhodnutí. Žalovaný poukázal na Souhrnnou technickou zprávu, kapitola B.

4. C Doprava v klidu a použitou normu ČSN 73 6110 ve znění změny Z1/2006, ze které citoval. Soud z této zprávy, která je součástí správního spisu ověřil, že výpočet byl prováděn dle uvedené normy, čl.

14. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž výpočet celkového počtu stání posoudil dle příslušného článku normy, vycházel rovněž z počtu 400 osobních vozidel na 1 000 obyvatel. Je pravdou, že v rozhodnutí i Souhrnné technické zprávě absentuje zdůvodnění, proč byl zvolen počet 400 osobních vozidel na 1 000 obyvatel. Toto pochybení však soud nepovažuje za zásadní. Žalovaný k tomu ve vyjádření k žalobě doplnil, že na webových stránkách Akademie městské mobility, že ve Zlíně je to 404,6 osobních automobilů. na 1000 obyvatel. Soud tento údaj ověřil. V údajích za rok 2023 je uvedeno, že ve Zlíně je stupeň automobilizace 404,6/1000, tedy 2,47 osob na jeden vůz, při 75 171 obyvatel asi 30 400 aut. Do budoucna, k roku 2035, je zlínský odhad mezi 460 až 510 osobními vozy na tisíc obyvatel.

95. Soud souhlasí se žalovaným, že otázka zániku veřejných parkovacích míst před stavbou nezasahuje do vlastnických práv žalobkyně a). Ostatně, jak vyplývá z výše uvedeného, počet parkovacích míst pro stavbu byl stanoven správně. Z námitek není ani patrno, kde konkrétně se zrušovaná parkovací místa měla nacházet, zřejmě to bylo na ulici před stavbou, kdy v této ulici není parkování zakázáno. Jak bylo výše uvedeno, počet parkovacích míst ve stavbě byl určen správně a nelze předpokládat, že obyvatelé domu budou svým parkováním zatěžovat okolí.

96. Řešením výjezdu z garáží se zabývala projektová dokumentace, část D.2.

2. Je počítáno se zajištěním rozhledu projíždějících a vyjíždějících vozidel v prostoru vjezdu, ve výkresu situace jsou zkonstruovány rozhledové trojúhelníky dle ČSN 73 61 10. Zajištění rozhledů je provedeno umístěním vodorovného dopravního značení V13, šikmé pruhy. Projektová dokumentace je v tomto ohledu srozumitelná a jasná, její součástí je rovněž výkres. Dotčený orgán na úseku dopravy s navrženým řešením dle projektové dokumentace vyslovil souhlas, za podmínky, že nové napojení na komunikaci bude řádně povoleno silničním správním úřadem. Jeho stanovisko bylo potvrzeno rozhodnutím nadřízeného orgánu. Žalovaný se konkrétními námitkami žalobkyně a) zabýval podrobně na straně 23 a 24 napadeného rozhodnutí. Zahájení realizace stavby bez příslušného povolení 97. Žalobkyně namítaly, že stavebník započal s realizací stavby před tím, než byla řádně povolena. K odstraňování staré stavby na pozemku došlo před vydáním povolení. Zejména poukazovaly na odstranění staveb ve dvorní části domu. Žalobkyně a) prostřednictvím svého tehdejšího advokáta Mgr. F. P. dne 8. 3. 2022 doložila do správního spisu podání, jehož součástí byla fotodokumentace dvorního traktu domu, který stál dříve na místě stavby, ze které vyplývá, že došlo k odstranění přístřešků, kůlen a garáže. Informovala o tom stavební úřad, který neučinil žádné opatření, přitom měl přistoupit k uložení pokuty. Žalovaný se těmito námitkami nezabýval. Soud opět konstatuje, že se žalovaný těmito námitkami zabýval, a to na straně 29 napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že byť bylo řízení o povolení odstranění stavby spojeno se společným řízením a řízením o opatření na sousedním pozemku a tato žízní na sebe navazují, každé řízení disponuje samostatným výrokem, který je vykonatelný samostatným konáním. Nelze tedy tvrdit, že odstraněním staveb bylo zahájeno provádění stavby. Soud se s tímto názorem ztotožňuje. Dále žalovaný částečně odkázal na rozhodnutí stavebního úřadu. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu k námitce žalobkyně a) bylo důkladné. Při kontrolní prohlídce dne 3. 5. 2022 stavební úřad zjistil, že byly provedeny stavební práce, které nevyžadují povolení. Dle stavebního úřadu doplňkové stavby ve dvorním traktu č.p. X byly tvořeny přístřešky, zpevněnou plochou, bazénem, psí boudou, nepovolenou garáží. Byly rovněž odstraněny příčky, zařizovací předměty, podlahové krytiny a vnitřní zárubně. Soud se ztotožňuje se stavebním úřadem, že se jednalo o stavby, jejichž odstranění vlastník stavby není povinen podle §128 odst. 1 stavebního zákona ohlásit. Zároveň bylo zjištěno, že nebyly odstraněny nosné konstrukce domu, a tudíž žalobkyně a) nemohla být dotčena na svých právech.

98. Soud považuje závěrem za žádoucí připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2017, č. j. 8 As 218/2016–61, který předeslal, že „se jedná o klasickou situaci střetu dvou vlastnických práv – vlastnického práva stěžovatelky, která chce vykonávat svá práva k pozemku a stavbě, mj. i práva na soukromí a na přístup slunečního svitu, a vlastnického práva souseda – osoby zúčastněné za řízení, který chce realizovat své vlastnické právo k pozemku tím, že na něm zřídí stavbu. Tato práva, pokud by byla vykonávána absolutně, se vzájemně vylučují. Proto není možné k věci přistupovat tak, že každé z nich zůstane nedotčeno, neboť takové řešení sporu je reálně vyloučeno a naopak řešení, v němž by byla ochrana poskytnuta zájmům (subjektivnímu právu) jen jednoho z vlastníků, nemohlo by být chápáno jako spravedlivé. Právní úprava a její aplikace při těchto střetech subjektivních práv sousedních vlastníků proto může pouze zajistit, aby ke změnám vyvolaných nově zřizovanou sousedící stavbou došlo v přiměřené míře (srov. k tomu též např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2016, čj. 1 As 63/2016–45).“ Doplnil zároveň, že „Stěžovatelka má stále právo na zachování kvality prostředí ve smyslu § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Toto právo však nepředstavuje právo na zachování statu quo. Na přiměřené změny mezi původním a zamýšleným stavem má právo i osoba zúčastněná na řízení, neboť, jak již Nejvyšší správní soud uvedl, vlastnické právo stěžovatelky a vlastnické právo osoby zúčastněné na řízení nemohou být vykonávána absolutně. Stěžovatelčino právo na zachování původní výhody představované nezastavěností sousedního pozemku a s tím související úrovně kvality prostředí může proto být, vždy však jen v přiměřeném rozsahu, omezeno.“ 99. Soud uzavírá, že správní orgány se dostatečně a v souladu s právními předpisy vypořádali s námitkami žalobkyň. Napadené rozhodnutí neshledal soud nezákonným ani nepřezkoumatelným.

VII. Závěr a náklady řízení

100. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná.

101. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměly (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

102. Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil žádné povinnosti, proto jim náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Vyjádření OZNŘ I. a II. V. Jednání před soudem dne 23. 4. 2024 VI. Posouzení věci soudem Použitá právní úprava Závazná stanoviska Námitka nepřezkoumatelnosti Námitky týkající se projektové dokumentace Námitky týkající se nedodržení odstupových vzdáleností, hmotnosti stavby a umístění stavby na více parcel Absence posouzení provedení základů stavby Námitky týkající se komína a okenního otvoru na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a) Zrušení studny Nedostatečně osvětlení a oslunění bytů v navrhovaném bytovém domě, zastínění domu č.p. XCH a č.p. XI, FVE na střeše stavby Umístění hromadné garáže, vjezd do garáže, počet parkovacích míst Zahájení realizace stavby bez příslušného povolení VII. Závěr a náklady řízení