29 C 143/2021 - 452

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Petrem Ciběnou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní tuto bezúplatnou smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“):

I. Žalovaný, Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ [IČO žalovaného], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): - parc. č. [Anonymizováno] zapsaný na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]; - parc. č. [Anonymizováno] zapsaný na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]; - parc. č. [Anonymizováno] zapsaný na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalobkyni [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobkyně] jako nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy - Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno], ze dne [datum], rozhodnutí [Anonymizováno] - Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno], ze dne [datum]; rozhodnutí [právnická osoba] - KPÚ pro hl. m. Prahu, č. j. [Anonymizováno], ze dne [datum]. Na uspokojení nároku nabyvatelky dle čl. II této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatelky pozemky uvedené v čl. I této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelka je přijímá do svého výlučného vlastnictví.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 313 907 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud nahradí projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku, o převodu původně celkem [hodnota] pozemků v k.ú. [adresa], z titulu zákonného nároku na převod náhradních pozemků k uspokojení restitučních nároků žalobkyně.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do žádosti o vydání pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], přičemž o tomto částečném zpětvzetí žalobkyně bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že řízení bylo v této části zastaveno.

3. U jednání dne 28. 7. 2022 byla žalobkyní přednesena žaloba, žalobkyně s odkazem na písemná podání uvedla, že předmětem řízení je nevypořádaný restituční nárok žalobkyně, která je oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Žalobkyně je přesvědčena, že v daném případě byly naplněny podmínky konstantní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, tedy že se může domáhat vydání náhradních pozemků přímo, nikoliv jen prostřednictvím veřejné nabídky, jak předpokládá jinak zákon. Podle žalobkyně byl žalovanou nesprávně oceněn její restituční nárok, která tak eviduje restituční nárok v podstatě nižší výši.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a odkázala na písemná vyjádření ve věci. Doplnila, že v souvisejících řízení vedených u OS pro Prahu 8 a 9 byl vyslechnut znalec [jméno FO], kdy těmito výslechy nebyly odstraněny rozpory znaleckého posudku, nýbrž naopak tyto rozpory přetrvávají, OS pro Prahu 8 ve věci sp. zn. 29 C 236/2020 nařídil vypracování revizního ZP, z toho je zřejmé, že i tamní soud nepovažoval znalecký posudek [jméno FO] za dostatečný, žalovaná byla toho názoru, že i v této věci měl být vypracován revizní znalecký posudek. Jednání bylo odročeno z důvodu vypracování dodatku ke znaleckému posudku [jméno FO].

5. U odročeného jednání, konaného dne 31. 8. 2023, žalovaná trvala na svém nesouhlasu se žalobou, neboť návrh nepovažovala za důvodný, stejně tak nepovažovala za správné závěry revizního znaleckého posudku. Podle žalované nebyl její přístup liknavý a nedocházelo v rámci restitučního řízení k průtahům. Dále se žalovaná vyjádřila k otázce převoditelnosti náhradních pozemků, kdy uvedla, že všechny pozemky požadované žalobkyní jsou zařazeny do dobývacího prostoru, přičemž takové pozemky nejsou vhodné k převodu. Na pozemcích je současně vymezeno chráněné ložisko podle horního zákona. Zástupce znaleckého ústavu [jméno FO], jenž vypracovával revizní znalecký posudek ve věci, a který byl slyšen u jednání Obvodního soudu pro Prahu 8 a 9 konstatoval, že je mu známo, že pro území [Anonymizováno], avšak není si jist, že se týkal i území [Anonymizováno], existoval ještě územní plán zhruba v 60. letech.

6. Žalobkyně se u odročeného jednání vyjádřila k svévoli a liknavosti žalované tak, že tato byla jednoznačně prokázána, kdy žalovaná sama uznala pochybení v případě ocenění odňatých pozemků. I Okresní soud v Pelhřimově dospěl k závěru, že tato podmínka byla naplněna. Pokud jde o převoditelnost pozemků odkázala žalobkyně na svá obsáhlá vyjádření ve věci s tím, že pozemky lze zemědělsky obhospodařovávat a jsou tedy vhodné k převodu. Ocenění předmětných pozemků žalovanou je chybné, což samo o sobě zakládá liknavost žalované.

7. V rámci odročeného jednání byl vysloven předběžný názor soudu ohledně revizního znaleckého posudku. Současně byli účastníci v rámci tohoto řízení poučeni podle § 118a o. s. ř. ohledně povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, k čemuž jim byla poskytnuta lhůta 30 dnů od doručení protokolu o jednání.

8. Další jednání ve věci se konalo dne 30. 11. 2023, v rámci něhož se procesní stanovisko účastníků nezměnilo, přičemž bylo provedeno dokazování čtením listin založených ve spise. Soud provedl dokazování nejprve listinami založenými v přílohové obálce žalobkyně, kdy bylo jako důkaz čteno: Darovací smlouva, př. 1; Rozhodnutí magistrátu, př. 2; Přehled nároků, př. 3; Žádost o přecenění nároků, př. 4; Znalecký posudek, př. 5; Přípis ONV, př. 6; Nabídka odevzdání majetku, př. 7; Žádost o poskytnutí informace, př. 8, 9; Vyjádření SPÚ, př. 10, 11, 13; Přehled nároků, př. 15; Žádost o převod pozemků, př. 16; Sdělení SPÚ, př. 17; Výpis z KN, př. 20; Vyjádření znalce [jméno FO], př. 23; Rozsudek OS v Pelhřimově ze dne 30. 11. 2021, př. 25; Nabídky pozemků pro oprávněné osoby, př. 26; Ortofotosnímky, př. 27, 31, 32, 37; Důvodová zpráva, př. 28, 29; Přídělová listina, př. 30; Rozsudek KS v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 28. 3. 2022, př. 36; Znalecký posudek, př. 42; Veřejná nabídka pozemků, př.

45. K listině založené v příloze 17 (Sdělení SPÚ) se vyjádřila žalovaná tak, že se jedná o jedinou účast žalobkyně ve veřejné nabídce, přičemž tato nabídka byla podána v době, kdy si žalobkyně sama stanovila výši restitučního nároku, aniž by o ní žalovanou informovala. Výše restitučního nároku byla žalované sdělena až 6 měsíců poté v rámci soudního řízení, kde žalobkyně předložila znalecký posudek [jméno FO].

9. Dále byly čteny listinné důkazy z přílohové obálky žalované, a to: Ortofotosnímky, př. A; Přehled nároků, př. A1; Pozemky zařazené do nabídek, př. B; Ceny převáděných pozemků, př. C; Znalecký posudek, př. D; Znalecký posudek, př. D1; Veřejná nabídka pozemků, př. E, E1, E2, E3; Smlouva o postoupení pohledávky, př. F; Žádosti o veřejné nabídky, př. G; Smlouvy o převodu pozemku, př. H, Ha, Hb; Usnesení OS pro Prahu 9 ze dne 30. 3. 2006, př. CH; Územní plán obce [adresa], hlavní výkres, př. I; Potvrzení restitučního nároku, př. J, J verte; Smlouva o převodu pozemků, př. K; Ortofoto dobývacího prostoru [adresa], př. L; Výpis z KN, př. La; Znalecký posudek, př. M; Rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 26. 5. 2009, př. N; Kupní smlouva, př. O; Dohoda o vydání nemovitosti, př. P; Zákresy, př. Q, R, U; Podklad pro ocenění pozemku, př. W; Rozhodnutí Obvodního báňského úřadu ze dne 18. 11. 2008, př. Y; Projektování polních cest, př. Z. K důkazu založenému v příloze C) (Ceny převáděných pozemků) žalovaná uvedla, že pokud by žalobkyně měla zájem, mohla svůj nárok uspokojit v rámci veřejných nabídek, což však neučinila. Podstatná většina pozemků je převedena bez vícero zájemců a není tak navyšována jejich cena. K tomu žalobkyně uvedla, že s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalobkyně, který žalovaná stále eviduje v nesprávné výši, nemá žalobkyně možnost účastnit se veřejných nabídek, o které by měla zájem. K důkazu v příloze Z) žalovaná uvedla, že se jedná o materiál týkající se polních cest, který prokazuje, že ohledně stanovení ceny restitučního nároku mělo být přistoupeno ke srážkám z důvodu nepřipojení pozemků k nezpevněné cestě.

10. Následně byly provedeny listinné důkazy založené ve spise, a to: Dodatek znaleckého posudku, č. l. 164-214; Revizní znalecký posudek, č. l. 231-258; Opatření útvaru hlavního architekta, č. l. 272; Dodatek znaleckého posudku, č. l. 273-279; Protokol o jednání u OS Praha 8, č. l. 280-282; Znalecký posudek, č. l. 283-287; Znalecký posudek, č. l. 288-294; Znalecký posudek, č. l. 298-306; Znalecký posudek, č. l. 307-313; Znalecký posudek, č. l. 314-320; Znalecký posudek, č. l. 321-327; Znalecký posudek, č. l. 328-329; Protokol o jednání u OS Praha 8, č. l. 346-352; Protokol o jednání u OS Praha 8, č. l. 353-355; Protokol o jednání u OS Praha 9, č. l. 356-359; Ortofotomapa, č. l. 367-369; Protokol o jednání u OS Praha 9, č. l. 372-375; Přehled nároků, č. l. 384; Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, č. l. 385; Vyjádření družstva [Anonymizováno], č. l. 399; Ortofotomapa včetně vyjádření znalce, č. l. 407-414. K dodatku znaleckého posudku č. l. 164 spisu žalovaná uvedla, že na ortofoto snímcích je patrné jiné zastavění předmětných pozemků v rozporu s územním plánem, přičemž k patrnému zastavění těchto pozemků došlo až mezi lety 1974 a 1988. K tomu poukázala zejména na snímky pozemků [Anonymizováno]. Dále položila otázku, zda lze považovat pozemky, na nichž je stavba silnice, za pozemky zastavitelné. Žalobkyně uvedla, že není rozhodující následná zastavěnost, ale návrh regulačního plánu. V řízení by neměla být zkoumána následná zastavěnost. V podrobnostech odkázala na vyjádření ze dne [datum].

11. Poté bylo dáno poučení, že soud neshledává důvody k výslechu zpracovatele revizního znaleckého posudku [jméno FO], neboť tento byl vyslechnut v rámci řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 a 9. Soud rovněž nepovažoval za nezbytné provádění dalšího dokazování ve vztahu k převoditelnosti pozemků a ve vztahu k ocenění restitučního nároku žalobkyně.

12. Po tomto poučení účastníci výslovně sdělili, že jsou bez dalších důkazních návrhů.

13. Toto jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 7. 12. 2023, přičemž z účasti u jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku se obě strany omluvily. Závěrečné návrhy zaslali účastníci písemně.

14. V rámci závěrečného návrhu žalobkyně setrvala na důvodnosti žaloby, neboť se domáhá stanovení správné výše svého restitučního nároku a jeho vypořádání vydáním náhradních pozemků. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě a zároveň nositelkou nároku na vydání náhradních pozemků. Restituční nároky žalobkyně doposud existují, neboť jej žalovaná eviduje v nesprávné výši. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že postup žalovaného při vypořádání jejího restitučního nároku vykazuje znaky liknavosti a svévole a jsou tak naplněny předpoklady dovozené konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR (sp. zn. 31 Cdo 3767/2009; sp. zn. I. ÚS 3169/07; sp. zn. III. ÚS 495/05; sp. zn. 28 Cdo 4265/2007; sp. zn. 28 Cdo 1781/2003; sp. zn. 28 Cdo 2281/2012; sp. zn. 28 Cdo 155/2018;[Anonymizováno]sp. zn. 28 Cdo 5249/2016; sp. zn. 28 Cdo 2288/2018) k tomu, aby se žalobkyně jako oprávněná osoba mohla za účelem vypořádání svého restitučního nároku domáhat převodu konkrétního náhradního pozemku v soudním řízení. V rámci provedeného dokazování žalobkyně předloženými doklady hodnověrně prokázala nesprávnost ocenění restitučního nároku. Vydání požadovaných náhradních pozemků nebrání žádné zákonné překážky, kdy námitky žalované k vydatelnosti pozemků nepovažuje žalobkyně za relevantní. Při ocenění náhradních pozemků učinila žalobkyně nespornou jejich hodnotu, tak jak byla vyčíslena žalovanou.

15. V rámci závěrečného návrhu žalovaná uvedla, že trvá na svých dřívějších vyjádřeních a zdůrazňuje, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná je názoru, že v projednávané věci nebyly splněny judikaturní podmínky k tomu, aby se žalobkyně (oprávněná osoba) z restitučního nároku mohla domáhat vydání konkrétních do veřejných nabídek nezařazených pozemků soudní cestou. Zbývající restituční nárok žalobkyně činí částku ve výši 49 226,43 Kč, která ani nepostačuje k vyhovění žalobě, jelikož žalobkyní požadované pozemky mají vícenásobnou hodnotu. Žalobkyně nebyla dostatečně aktivní ve veřejných nabídkách. Tvrzené úsilí žalobkyně o přecenění restitučního nároku, jež spočívalo v několikaleté netečnosti k uspokojení restitučního nároku zákonem předvídanou cestou, a v projevu aktivní snahy představující žádost o přecenění restitučního nároku bez doložení relevantních podkladů (znaleckého posudku) vyvinuté až v době blízce předcházející zahájení tohoto soudního řízení, nelze dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a právních závěrů přijatých Ústavním soudem považovat za dostatečnou aktivitu odůvodňující uspokojení restitučního nároku jiným, než zákonem o půdě předvídaným způsobem. Nelze nalézat liknavost a svévoli žalované v žalobkyní namítané délce restitučního řízení. Do délky restitučního řízení nelze započíst ani období, po které je vedeno zdejší sporné řízení. Nelze dát za pravdu žalobkyni ani v rozsahu tvrzení, že restituční nárok žalobkyně nebyl vypořádán po dobu 30 let, když tyto údaje jsou zjevně zkreslující skutečný stav. Žalobkyně poprvé sdělila žalované nesouhlas s oceněním restitučních nároků až v roce 2020, tj. u převažující částí nároků téměř 20 let od právní moci rozhodnutí o přiznání restitučních nároků ([Anonymizováno]). Žalobkyní namítaná zdlouhavost restitučního řízení tak nemůže být kladena k tíži žalované, když pasivní zde byla především po dlouhá léta žalobkyně a její právní předchůdkyně. Žalovaná přistoupila již před zahájením nadepsaného řízení k částečnému přecenění restitučního nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] (dne 14.10.2020). Žalobkyně však nepovažovala přecenění za dostačující a počala se domáhat přecenění zůstatku restitučního nároku jako celku soudní cestou. Nutno podotknout, že domnělý nárok na přecenění restitučního nároku žalobkyně doložila podklady až v soudním řízení, a to znaleckým posudkem [jméno FO] Tento však nebyl soudy obecně přijímán a vyústil v nutnost zadání revizního znaleckého posudku, jenž vypracoval znalecký ústav [Anonymizováno]. Ostatně, ani tento revizní znalecký posudek nebyl bez dalšího přijímán soudy jako prostý vad. Podle žalované dále nelze mít pochyb o tom, že restituční nárok žalobkyně z rozhodnutí [Anonymizováno] je zcela vyčerpán a není nadále dána aktivní legitimace žalobkyně k přecenění restitučního nároku vedení soudního sporu v uvedeném rozsahu. Žalovaná se dále vyjádřila k nedostatečnému prokázání ocenění restitučního nároku žalobkyně, kdy nelze vycházet při ocenění restitučního nároku žalobkyně ani ze znaleckého posudku [jméno FO] ani z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [Anonymizováno], když tyto jsou vadné a ani opětovnými výslechy znalců se namítané vady spočívající v nepřípustném právním posouzení věci, nepodloženosti závěrů znalců a vadné metodice ocenění nebyly odstraněny. Žalovaná podotkla, že považuje za zcela nedostatečně objasněnou otázku ocenění restitučního nároku za situace, kdy soud nepřipustil jako účelný důkazní návrh výslechem revizního znalce [Anonymizováno] a odkázal toliko na protokoly o výsleších znalce – znaleckého ústavu [Anonymizováno] před Obvodním soudem pro Prahu 8 a před Obvodním soudem pro Prahu 9. V řízení bylo rovněž prokázáno, že nelze žalobkyni poskytnout náhradu za pozemek [Anonymizováno] neboť tento byl již vydán v celém svém rozsahu právnímu předchůdci žalobkyně v rámci řízení vedeného k sp. zn. [Anonymizováno], a to přímo povinnou osobou – [adresa]. Žalovaná závěrem uvedla, že náhradní pozemky nejsou vhodné k převodu s ohledem na to, že se nacházejí v chráněném ložiskovém území [adresa] I pro ochranu ložiska živcové suroviny, přičemž tento dobývací prostor byl stanoven těžebnímu družstvu [Anonymizováno]. Výhradní ložiska nerostů požívají ze zákona ochranu před znemožněním nebo ztížením jejich dobývání, proto nejsou vhodné k převodu.

16. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

18. Podle § 9 odst. 4 zákona o půdě nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

19. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

20. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

21. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

22. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

23. Podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb. v tehdy platném znění, cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady anebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kčs v hlavním městě Praze. Cena se upraví podle přílohy č. [hodnota].

24. Podle přílohy 7 k vyhlášce č. 316/1990 Sb., tabulky I. – důvod snížení ceny pozemku a srážka v %, bod 1.1 Jde-li o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé v hl. m. Praze – srážka 60 %; bod 2 Přístup po nezpevněné komunikaci– srážka 10 %.

25. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím závěrům. Aktivní legitimace žalobkyně 26. Soud nejprve ověřil, zda žalobkyni svědčí aktivní procesní legitimace, tj. zda se jedná o osobu, které svědčí neuspokojený restituční nárok.

27. Procesní aktivní legitimace žalobkyně byla soudem vyhodnocena jako nesporná, neboť se jedná o právní nástupkyni osoby s přímým restitučním nárokem. Z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že smlouvou o darování restitučních nároků podle zákona o půdě na osobu blízkou ze dne 24. 10. 2019 byly na žalobkyni převedeny restituční nároky paní [jméno FO], která v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnila u Pozemkového úřadu svůj restituční nárok.

28. K tomu soud dodává, že neuspokojený restituční nárok žalobkyně odvozuje od rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu Praha, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a od rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno].

29. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO], r. č. [RČ] není vlastníkem id. pozemků p. č. [Anonymizováno] o výměře 446 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 187 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 4252 m2, p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] o výměře 7988 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 1579 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 3820 m2, a část pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře 274 m2, to vše v k. ú. [Anonymizováno] (dnes k. ú. [adresa]).

30. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO], r. č. [RČ] není vlastníkem id. části pozemků p. č. [Anonymizováno] o výměře 3 816 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 34 576 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 13 052 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 4 704 m2 a p. č. [Anonymizováno] o výměře 6 746 m2, to vše v k. ú. [Anonymizováno] (dnes k. ú. [adresa]).

31. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že paní [jméno FO], r. č. [RČ] není vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno] o výměře 77 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 30 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 78 m2, p. č. [Anonymizováno] o výměře 122 m2 a p. č. [Anonymizováno] o výměře 66 m2, to vše v k. ú. [adresa].

32. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobkyně nabyla výše uvedený restituční nárok smlouvou o darování restitučních nároků podle zákona o půdě na osobu blízkou ze dne [datum] od paní [jméno FO]. Žalovaná také nerozporovala oprávněnost restitučního nároku žalobkyně vedený pod č. j. [Anonymizováno], kdy však má za to, že restituční nárok č. j. [Anonymizováno] již v plné výši uspokojen a z tohoto titulu se tak žalobkyně žádných pozemků domáhat nemůže.

33. Pokud jde o pasivní věcnou legitimaci žalované, pak tato byla mezi stranami nesporná, kdy pozemky, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, jsou ve vlastnictví státu, jako oprávněného subjektu k vydání náhradních pozemků. Účast žalobkyně ve veřejných nabídkách 34. Soud se dále musel vypořádat s otázkou, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace věcná co do účasti ve veřejných nabídkách, když zákon v ustanovení § 11a odst. 1 větě první zákona o půdě jako výchozí postup předpokládá, že žalobkyni coby oprávněné osobě, ohledně které pozemkový úřad rozhodl tak, že jí nelze vydat odňatý pozemek, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek.

35. Soud v té souvislosti dospěl k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně v části naplnění podmínky účasti ve veřejných nabídkách v potřebném rozsahu. K aktivnímu přístupu žalobkyně soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1634/2023, ze kterého zejména vyplývá, že v dané věci žalobci postupovali ve snaze uspokojit svůj restituční nárok v souladu se zákonem o půdě, neboť se v rozsahu žalovanou evidované výše restitučního nároku až do roku 2012 účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků a později sami aktivně usilovali o přecenění svého restitučního nároku, k čemuž opatřili i potřebné podklady, včetně znaleckého posudku. Argumentace žalované, že žalobci nebyli aktivní, nemůže obstát, neboť povinnost uspokojovat restituční nároky oprávněných osob má prostřednictvím svých orgánů stát, jenž je také povinen sám správnou výši nároku té které oprávněné osoby před jeho uspokojením zjistit. Uplatňovaný restituční nárok tak vzdor aktivitě žalobců a jejich právních předchůdců zůstává po dobu více než třiceti let neuspokojen, a to v důsledku lpění žalované na zřejmě nesprávně provedené kvantifikaci nároku.

36. Bylo prokázáno, že se žalobkyně jednak aktivně účastnila veřejných nabídek za účelem uspokojení svého restitučního nároku, přičemž však ani tento její přiměřeně aktivní přístup nevedl k uspokojení restitučních nároků, když žalovaná evidovala restituční nárok žalobkyně v nesprávné výši. Žalobkyně se účastnila veřejných nabídek nejméně dne 7. 9. 2020, přičemž účast žalobkyně byla žalovanou vyhodnocena jako neplatná z důvodu nedostatečné výše restitučního nároku, který však jak bude uvedeno níže, neodpovídá vypracovaným znaleckým posudkům a měl být žalovanou evidován v daleko vyšší výši. Žalobkyně se snažila svým aktivním jednáním o přehodnocení svého restitučního nároku, a to všemi možnými právními kroky, přičemž tato aktivita žalobkyně zůstala žalovanou zcela opomenuta, přičemž v tomto svém názoru na nižší restituční nárok žalobkyně žalovaná setrvala i v řízení před soudem po provedením dokazování. Je tak nepochybné, že postupem žalované byla žalobkyni odňata možnost uspokojit svůj celý restituční nárok účastí ve veřejných nabídkách, přičemž za této situace je zcela nepochybně dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení. Je více než zřejmé, že za situace, kdy žalovaná sama zapříčinila, že žalobkyně nemůže svůj celý restituční nárok uspokojit ve veřejných nabídkách, nelze přisvědčit argumentaci žalované, že byla žalobkyně pasivní a měla se účastnit veřejných nabídek.

37. K tomuto závěru soud dospěl rovněž s ohledem na výsledky dokazování týkající se ocenění restitučního nároku, rovněž s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se liknavého přístupu státu k uspokojení restitučních nároků.

38. Ve vztahu k ocenění restitučního nároku se soud ztotožnil s argumentací žalobkyně, že na ní nebylo možno spravedlivě požadovat další rozsáhlejší účast ve veřejných nabídkách za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně u správních orgánů usilovala o přecenění restitučních nároků, tak aby restituční nároky odpovídaly ocenění nevydaných pozemků coby pozemků stavebních, k tomu podrobné odůvodní níže týkající se otázky charakteru nevydaných pozemků, přičemž však tato její snaha byla neúspěšná, jak prokázáno žádostmi o přecenění nároku založenými v přílohové obálce žalobkyně př. 4, vypořádáním těchto žádostí př. 10, 11 a 13, dále též informacemi poskytnutými podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

39. S ohledem na dlouhodobé neúspěšné úsilí žalobkyně o přecenění pozemků, což by mělo esenciální význam i pro účast žalobkyně ve veřejných nabídkách za účelem efektivního uspokojení jejího restitučních nároku, soud hodnotí rozsah účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách jako plně dostačující. Liknavý přístup státu při uspokojení restitučních nároků žalobkyně 40. Na otázku účasti ve veřejných nabídkách, jak konkrétně vypořádána výše, navazuje závěr soudu o celkově liknavém přístupu státu k efektivnímu uspokojení restitučních nároků žalobkyně.

41. Soud vyšel z konstantní judikatury vrcholných soudů, týkající se liknavého přístupu státu a nárok oprávněných osob pro ten případ domáhat se náhradních pozemků k uspokojení svých restitučních nároků i mimo systém veřejných nabídek.

42. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, a dále rozsudek ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, v němž Nejvyšší soud judikoval: „Při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je třeba vykládat s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Výklad pojmů obsažených v restitučních předpisech proto nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva (např. práva stavebního). V konkrétním případě je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku a posouzením konkrétního veřejného zájmu.“ 43. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07, k dlouhodobě nedostatečnému přístupu státu při uspokojení restitučních nároků vyslovil: „Pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku (cit. zákon č. 31/2006 Sb.). Fond se však své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumaly, zda v daném případě jeho formalistická aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci.“ 44. „Podstatou věci je to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole Fondu při naplňování předpisů zákona o půdě. Pokud stát, který disponuje mohutným exekutivním aparátem, umožňujícím účinné působení na dlužníky, má navíc často ze zákona zajištěno postavení privilegovaného věřitele, tím spíše je třeba dbát, aby stát v postavení dlužníka nesl odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků, tak jako každý jiný dlužník. Jak plyne z rozhodnutí o potvrzení nároku na náhradní pozemek, v dané situaci Fond vykonává vůli státu v právním vztahu, kde má stát postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek.“ 45. „Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy přímo dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli. Ústavní soud konstatuje, že soudy přitom musí vzít v úvahu i svou povinnost (s přihlédnutím k zákazu odmítnutí spravedlnosti, resp. k povinnosti poskytnout ochranu legitimnímu očekávání i ke zvláštnímu charakteru restitucí, jimiž právní stát reaguje na křivdy minulosti) vést stěžovatele k úpravě petitu tak, aby bylo možno uložit Pozemkovému fondu povinnost vydat v určité konkrétní době pozemek vymezený tak, aby jeho hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality se co nejvíce přiblížila současné hodnotě původního pozemku (srov cit. nález sp. zn. III. ÚS 495/02, bod IV. b).“ 46. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 293/2022 se podává, že „judikatura dovolacího soudu je přitom rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce - Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).“ 47. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že přístup státu k uspokojení restitučních nároků žalobkyně je třeba označit za nedostatečný.

48. K tomu je třeba mít na zřeteli základní smysl restitučního zákonodárství, totiž účinně a efektivně napravit křivdy spáchané dřívějším totalitním zřízením, kdy jedním z nosných předpisů v této oblasti byla právě i právní úprava zákona o půdě, aplikovaná v projednávané věci.

49. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaná eviduje restituční nárok žalobkyně v nesprávné výši, a to i poté, co došlo ze strany žalované k částečnému přecenění restitučního nároku žalobkyně. Restituční nároky právní předchůdkyně žalobkyně, paní [jméno FO], byly nejprve oceněny tak, že nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] byl oceněn na částku 43 857,10 Kč, nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] byl oceněn na částku 197 121,55 Kč a nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] byl oceněn na částku 1 063,05 Kč. Tyto nároky paní [jméno FO] byly částečně uspokojeny účastí ve veřejných nabídkách, a tedy převodem náhradních pozemků. V okamžiku převodu restitučních nároků z paní [jméno FO] na žalobkyni evidovala žalovaná restituční nárok žalobkyně z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] v částce 3 897,35 Kč, nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] v částce 0,05 Kč a nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] v částce 1 063,05 Kč, jak vyplývá z nároků vybraných osob, příloha 3. Následně žalobkyně žádala o přecenění svého restitučního nároku přípisem ze dne 26. 6. 2020 (příloha 4), na základě kterého bylo žalovanou přípisem ze dne 14. 10. 2020 sděleno, že lze přecenit část pozemku [Anonymizováno] o výměře 4 252 m2 z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], a to část o výměře 1 499 m2. Po přecenění nároku z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] pak evidovala žalovaná nárok žalobkyně z tohoto rozhodnutí ve výši 112 960,85 Kč (viz nárok z čl. 384). Celkem tak k okamžiku převodu restitučních nároků na žalobkyni evidovala žalovaná její restituční nárok celkem ve výši 114 023,95 Kč.

50. Již z výše uvedeného nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyně jednoznačně vyplývá liknavost žalované, tak jak ji judikovaly soudy vyšších stupňů, kdy je povinností žalované evidovat restituční nárok ve správné výši, přičemž tato nesprávná výše restitučního nároku vyústila v nemožnost žalobkyně domáhat se požadovaných náhradních pozemků, jak se snažila např. v rámci veřejné nabídky z roku 2020, kdy jí bylo žalovanou přípisem ze dne [datum] sděleno, že žalobkyně nedisponuje restitučním nárokem ve výši uvedené v žádosti a proto posoudila její žádost za neplatnou (příloha č. [hodnota]).

51. Přístup státu nelze označit jinak než jako přinejmenším liknavý a zcela nedostatečný za situace, kdy stát není schopen ani po více než 60 letech od bezprávného odnětí a ani po více než 33 letech od obnovení demokratického zřízení napravit majetkové křivdy spáchané na právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž není schopen řádně ocenit restituční nárok žalobkyně ani za situace, kdy jsou mu předloženy znalecké posudky k ocenění tohoto nároku. Ocenění restitučního nároku ve vztahu k ocenění náhradních pozemků a povaha odňatých pozemků 52. Následně soud obrátil pozornost k ocenění restitučního nároku.

53. V té souvislosti mohl soud vycházet jednak ze znaleckého posudku vypracovaného v tomto řízení [jméno FO] včetně doplnění znaleckého posudku, jednak z revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba], a to v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8. Tento revizní znalecký posudek se týkal téhož restitučního nároku žalobkyně, proto veškeré závěry obsažené v tomto znaleckém posudku jsou plně použitelné i v tomto řízení. Dále soud vycházel z výslechu znalců učiněných jak v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8, tak v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9.

54. Pokud se týká ocenění restitučního nároku, soud vyšel zejména ze znaleckého posudku ze dne 10. 2. 2023, zpracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba], znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, kdy objednatelem posudku byl Obvodní soud pro Prahu 8. Tento znalecký posudek byl zadán k revizi znaleckého posudku č. [Anonymizováno], zpracovatele [jméno FO] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku ze dne 16. 6. 2020 (příloha 5 přílohové obálky žalobkyně) dospěl k závěru, že cena všech pozemků odňatých právní předchůdkyni žalobkyně byla ke dni přechodu pozemků na stát ve výši 8 718 587 Kč. [jméno FO] k tomuto znaleckému posudku vypracoval dodatek dne 30. 1. 2023 (čl. 164 a násl.), a to na základě zadání zdejšího soudu, přičemž v rámci tohoto posudku se podrobně vyjádřil ke každému jednotlivému pozemku, který byl oceněn jako stavební, z jakého důvodu byl pozemek oceněn jako stavební, jak byl ten který pozemek užíván ke dni přechodu vlastnického práva na stát a zda byl po přechodu na stát zastavěn. Také se vypořádal s dotazy žalované viz čl. 152-153. Také se podrobně vypořádal s otázkami srážek u jednotlivých pozemků.

55. Znalecká kancelář v rámci revizního znaleckého posudku dospěla k závěru, jak uveden na čl. 231 a násl., o ocenění nemovitostí z restitučních nároků žalobkyně postupem podle vyhlášky č. 316/1990 Sb., že zjištěná cena nemovitostí z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] je ve výši 1 817 718,10 Kč, cena nemovitostí z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] je ve výši 6 337 504,01 Kč a cena nemovitostí z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] ve výši 82 060 Kč, to vše stanoveno k datu odnětí pozemků státem. Zjištěná cena všech nemovitostí je tak ve výši 8 237 282,11 Kč a podíl žalobkyně ve výši pak představuje částku 4 118 641,06 Kč. V rámci tohoto znaleckého posudku se znalecká kancelář zcela vypořádala z položenými otázkami tak, že znalecký posudek [jméno FO] je zpracován s odbornou péčí a metodicky správně. Znalecká kancelář v rámci svého posudku uvedla, že rozdíl mezi jí zjištěnou cenou a cenou zjištěnou [jméno FO] je jednak z toho důvodu, že pozemek p. č. [Anonymizováno], k. ú. [Anonymizováno] považuje znalecká kancelář za stavební v celé výměře a jednak [jméno FO] neaplikoval srážky z ceny podle přílohy č. 7 tab. I. vyhl. Č. 316/1990 Sb., i když nebylo prokázáno, že v místě se nacházely veřejné kanalizační a vodovodní sítě. Znalecká kancelář proto příslušné srážky aplikovala.

56. Pokud jde o znalecký posudek znalecké kanceláře, k tomu se žalobkyně vyjádřila tak, že znalecká kancelář pouze nesprávně vyšla ze skutečnosti, že restituční nárok žalobkyně z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] činí pouze , avšak správně to má být podíl ve výši 1/1. Celkový nárok žalobkyně by tak správně měl být 4 159 671,05 Kč. Z tohoto nároku byla státem uspokojena pouze část ve výši 237 081,25 Kč účastí ve veřejných nabídkách a část ve výši 64 797,47 Kč rozhodnutím Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 125/2020 ze dne 30. 11. 2021. Celkem tak byl uspokojen restituční nárok žalobkyně v částce 301 878,72 Kč.

57. K tomuto soud podotýká, že uspokojená část nároku žalobkyně ve veřejných nabídkách a rozhodnutím Okresního soudu v Pelhřimově celkem ve výši 301 878,72 Kč nebyla mezi stranami sporná.

58. Znalec [jméno FO], znalec znalecké kanceláře [právnická osoba] byl vyslechnut dne 14. 6. 2023 v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8, viz protokol na č.l. 280 a násl., a následně byl [jméno FO] vyslechnut dne 17. 8. 2023 i v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9, viz protokol č. l. 372 a násl. Dle názoru zdejšího soudu plně obhájil své závěry vyplývající z revizního znaleckého posudku. Před Obvodním soudem pro Prahu 9 byl dne 9. 12. 2021 vyslechnut i znalec [jméno FO], viz protokol na č. l. 356 a násl. [jméno FO] byl následně dne 22. 2. 2022 vyslechnut i v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8, viz protokol č. l. 346 a násl. V rámci těchto výslechů měli totožní účastníci, jako v tomto řízení, možnost klást znalcům otázky.

59. Soud s ohledem na výslech znalců v řízení jak před Obvodním soudem pro Prahu 8, tak před Obvodním soudem pro Prahu 9 považoval za zcela nadbytečné provádět opětovný výslech těchto znalců, kdy výslechu, který byl již dříve opakovaně učiněn, měli oba účastníci možnost se účastnit a klást znalcům otázky, čehož také využili. S ohledem na procesní ekonomii a nadbytečnost opakovaného výslechu znalců proto soud tento návrh zamítl.

60. V té souvislosti soud dodává, že s ohledem na logický rozpor ve výsledném ocenění oběma znalci, kdy [jméno FO] nezohlednil v rámci svého ocenění nutné srážky, navíc při zohlednění, že oba znalecké posudky jsou formulovány srozumitelně, logicky a přesvědčivě, soud neshledal podmínky pro zpracování dalšího revizního znaleckého posudku. Soud proto v rámci stanovení hodnoty odňatých pozemků vycházel ze zpracovaného revizního znaleckého posudku, kdy i znalec znaleckého ústavu [jméno FO] zcela přesvědčivě zdůvodnil své závěry, ke kterým v rámci zpracovaného znaleckého posudku dospěl, v rámci svého výslechu u soudu. Zdejší soud neměl nejmenší důvod považovat tento znalecký posudek za nesprávný, tak jak namítala žalovaná, a proto žádné z námitek žalované v tomto směru nevyhověl. Žalovaná nijak neprokázala, že by revizní znalecký posudek byl nesprávný, přičemž ze všech provedených důkazů naopak vyplývá, že znalecká kancelář vycházela z relevantních podkladů, zejména pokud jde o platnost a účinnost návrhu přehledného, regulačního a zastavovacího plánu. Tento návrh zdejší soud považuje za platný, soud tak nepřisvědčil námitce žalobkyně ohledně toho, že znalecký posudek je nesprávný, nejasný a neúplný. K tomu je nutné podotknout, že ke stejným závěrům ohledně návrhu přehledného, regulačního a zastavovacího plánu dospěla jak znalecká kancelář, tak i [jméno FO]. V tomto byla mezi znaleckými posudky shoda a zdejší soud neshledal žádné důvody pro to, aby se v tomto směru od znaleckých posudků odchýlil, to navíc za situace, kdy veškeré provedené důkazy hovoří pro správnost závěrů znaleckých posudků. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobkyně, soud naopak přisvědčil námitce žalobkyně ohledně nesprávné výše ocenění jejího restitučního nároku z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kdy tento nárok žalobkyně je skutečně ve výši 1/1, a nikoliv ve výši , jak uvedla ve svém znaleckém posudku znalecká kancelář. Pokud jde o uplatněné srážky, pak ani tyto námitky žalované soud nepovažoval za důvodné, neboť znalecká kancelář se plně vypořádala s námitkami ohledně možných srážek z ceny a tyto řádně aplikovala. Soud proto dospěl k závěru, že celkový restituční nárok žalobkyně činí částku 4 159 671,05 Kč, přičemž z tohoto nároku byla státem uspokojena pouze část ve výši 301 878,72 Kč. Celkem tak nevypořádaný restituční nárok žalobkyně činí částku 3 857 792,33 Kč.

61. Pokud jde o ocenění náhradních pozemků, pak podle znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 25. 8. 2021, zpracovaného [jméno FO], znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací nemovitosti, kdy objednatelem posudku byla žalovaná, pak znalec ocenil náhradní pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na částku [částka], pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na částku 770 803,80 Kč, a pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na částku 105 842 Kč, celkem tedy na částku 1 692 095 Kč, jak se podává ze závěrů z přílohy M přílohové obálky žalované, přičemž strany výslovně potvrdily skutkový závěr spočívající v tomto ocenění jako částku nespornou (viz vyjádření žalobkyně na čl. 124).

62. Je tedy zřejmé, že pokud znalci ocenili restituční nárok na částku 4 159 671,05 Kč, z čehož zůstává nevypořádaný restituční nárok žalobkyně ve výši 3 857 792,33 Kč, náhradní pozemky ocenili na 1 692 095 Kč, pak hodnota restitučního nároku více než 2x převyšuje hodnotu náhradních pozemků. Za daných skutkových závěrů je třeba potenciální přečerpání restituční nároku vyhověním žalobě, jak na to potenciálně upozorňovala žalovaná pro případ odlišného hodnocení soudem, třeba hodnotit jako irelevantní.

63. Soud také obrátil svoji pozornost k otázce povahy pozemků zakládajících restituční nárok a dále k podmínkám aplikace srážek podle přílohy 7 k vyhlášce č. 316/1990 Sb., tabulky I., položky 1.1, položky 2. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že co se týká povahy pozemků, tedy zda se jedná o pozemky stavební, zastavené již v době převodu vlastnictví na stát, pozemky částečně určené k zastavení či pozemky nestavební, jsou závěry znaleckých posudků zcela přesné, neboť povaha stavebních pozemků vyplývá zejména z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro obec [Anonymizováno], [Anonymizováno], potvrzeného Ministerstvem veřejných prací dne 7. 6. 1935. Tato povaha však vyplývá také z ortofotosnímků v průběhu let, kdy z těchto snímků je zřejmé, že všechny pozemky určené k zastavení zastavěny byly, byť s odstupem řady let a v jiném rozsahu, než jak původní plán zamýšlel. Tato skutečnost však nemůže mít vliv na to, zda se v době přechodu pozemků na stát jednalo o pozemky stavební. Je zcela nepochybné, že návrh plánu z roku 1935 bude v průběhu let modifikován a měněn, zejména za situace, kdy došlo ke změně režimu, který si následně pozemky přizpůsoboval podle svého uvážení. Je však zřejmé, že povaha pozemků, posouzených znalci jako stavební, skutečně v době přechodu pozemků na stát stavební byla. Tento závěr zejména podporuje skutečnost, že pozemky byl v budoucích letech zastavěny, jak vyplývá z ortofotosnímků.

64. Soud následně přezkoumal podmínky aplikace srážek podle přílohy 7 k vyhlášce č. 316/1990 Sb., přičemž dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky k aplikaci žádné ze srážek nad rámec těch, uplatněných znaleckou kanceláří v rámci vypracovaného revizního znaleckého posudku. Pozemky byly správně oceněny jako stavebně srostlé s územím [Anonymizováno], kdy obec [Anonymizováno] se stala postupem času součástí [Anonymizováno]. Nebyl tak žádný důvod aplikovat srážku 60 % za stavební nesroslost, a zcela nepochybně není možné vycházet ze závěru, že pozemky byly stavebně srostlé pouze s obcí [Anonymizováno] a nikoliv s územím [Anonymizováno]. Závěr znalců, že pozemky byly stavebně srostlé s územím [Anonymizováno] považuje zdejší soud za správný a souladný i se závěry judikatury vyšších soudů. Pokud jde o (ne)aplikaci srážky za přístup k jednotlivým pozemkům po zpevněné cestě, pak ani tuto námitku žalované nepovažoval soud za důvodnou, kdy i v této části byly závěry znaleckých posudků zcela správné a souladné s provedeným dokazováním, kdy pro uplatnění předmětné srážky nebyly důvody, neboť i polní cesta může být zcela nepochybně cestou zpevněnou.

65. Pakliže odňaté pozemky měly určité specifické vlastnosti, pro které byly právě odňaty, pokud v daném případě se jednalo o pozemky odňaté za účelem zastavění jednak průmyslovými objekty či objekty pro bydlení, jednak dopravními stavbami, kdy zvláštními požadavky byla např. rovinatost pozemku a nesrostlost s okolní zástavbou, pak tyto zvláštní kvality pozemků nelze považovat za nevýhodu, která by měla být pozemku, potažmo žalobkyni k tíži, ale právě naopak za důvod podřazení pozemků pod kategorii pozemků stavebních, kdy právě tyto zvláštní vlastnosti pozemků vedly k jejich odnětí za účelem následné výstavby staveb stavebně srostlých s obcí v [Anonymizováno]. Nemohou tak být naplněny podmínky pro srážku v rozsahu 60 % – snížení ceny pozemku z důvodu samostatného sídla nebo části obce, které není s obcí stavebně srostlé v [Anonymizováno]. Vhodnost a převoditelnost náhradních pozemků 66. Soud se také věnoval otázce přezkumu vhodnosti a (překážek) převoditelnosti žalobkyni nárokovaných náhradních pozemků.

67. Co se týká vhodnosti pozemků, pak soud neshledal nic, co by náhradní pozemky nárokované žalobkyní činilo k tomuto účelu nevhodnými.

68. Co se týká převoditelnosti pozemků, pak na podkladě provedeného dokazování soud neshledal žádné překážky převoditelnosti pozemků.

69. Žalovaná namítala, že z rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Brně ze dne 18. 11. 2008, č. j. [Anonymizováno], byl na předmětných pozemcích stanoven dobývací prostor [adresa] pro dobývání vyhrazeného nerostu živce a výhradního ložiska štěrkopísku [adresa]. Soud je ve shodě se žalovanou toho názoru, že se pozemky skutečně nachází v chráněném ložiskovém území [adresa] I pro ochranu ložiska živcové suroviny (přičemž pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se v tomto území nachází pouze částečně), a rovněž v dobývacím prostoru [adresa] ev. č. [hodnota] a [adresa] ev. č. [hodnota], což vyplývá jak ze znaleckého posudku [jméno FO], tak i z katastru nemovitostí a surovinového informačního systému České geologické služby. Tento dobývací prostor byl stanoven těžebnímu družstvu [Anonymizováno]. Již však soud nesouhlasí s námitkami žalované, že by se jednalo o pozemek nevhodný k převodu na žalobkyni.

70. Skutečnost, že se pozemek nachází v chráněném ložiskovém území nebrání jeho převoditelnosti na žalobkyni. K tomu soud zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, v rámci kterého Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „Poskytnutí zemědělského pozemku jako náhradního oprávněné osobě (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.), nebrání okolnost, že jde o pozemek situovaný v chráněném ložiskovém území. Zmiňovaná skutečnost nenaplňuje žádný z důvodů vylučujících převod zemědělských pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby vypočtených v ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., a převod takového pozemku nebyl by zapovězen ani zákonem č. 229/1991 Sb., a to jak jde-li o jeho relevantní ustanovení § 11 řešící problematiku původních naturálních restitucí vydáním státem odňatého pozemku (odst. 3 tohoto ustanovení s možností vydání pozemků v chráněném ložiskovém území výslovně počítá), tak ani jeho ustanovením § 11a upravujícím převody náhradních zemědělských pozemků. Ostatně, umístění pozemku v chráněném ložiskovém nebrání bez dalšího jeho zemědělskému využití, když zákon na těchto pozemcích toliko podmiňuje zřizování staveb a zařízení nesouvisejících s dobýváním výhradního ložiska závazným stanoviskem dotčeného orgánu. Lze zde proto přiměřeně odkázat i na ty závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle nichž vydání požadovaného pozemku oprávněné osobě nebrání sama skutečnost, že pozemek leží v ochranném pásmu, není-li současně např. zjištěno, že vlastník tohoto pozemku byl by při využití pozemku limitován až do té míry, kdy by pozemek nemohl ani zemědělsky obhospodařovat.“ 71. Z vyjádření družstva [Anonymizováno] (č. l. 399) jednoznačně vyplývá, že na dotčených pozemcích doposud není povolena hornická činnost. Byť se dá očekávat, že zásoby surovin budou na pozemcích těženy, lze tak očekávat ne dříve než za 20 let, přičemž po těžbě budou pozemky plně rekultivovány, kdy se nezmění kvalita půdy. Také nehrozí žádná chemická či jiná zátěž. Závěrem družstvo uvedlo, že na pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] z důvodu nepříznivých geologických podmínek nebude těžba nikdy realizována.

72. Je tak nepochybné, že v současné době neexistují žádné překážky převoditelnosti všech pozemků požadovaných žalobkyní, navíc na těchto pozemcích v horizontu 20 let nebude žádná těžba probíhat. Navíc zůstává otázkou, zda po této době bude vůbec těžba probíhat, přičemž i pokud by proběhla, pozemky by byly rekultivovány a charakter pozemků by se nezměnil. Je zřejmé, že pozemky jsou zemědělsky obhospodařované a budou tuto funkci zastávat nejméně 20 let. Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k judikatuře vyšších soudů dospěl soud k závěru, že zde nejsou důvody, které by znemožňovaly převod pozemků na žalobkyni, přičemž pouhé zahrnutí pozemků do chráněného ložiskového území tento předpoklad nenaplňuje. S ohledem na vše shora uvedené má proto soud za to, že jsou splněny i podmínky převoditelnosti pozemků. Související řízení, závěr a náklady řízení 73. Soud při rozhodování věci průběžně ověřoval stav řízení mezi týmiž účastníky a týkajících se vypořádání téhož restitučního nároku, jež jsou vedena u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 125/2020, u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 236/2020 a u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 239/2020. Pravomocně bylo rozhodnuto pouze v řízení u Okresního soudu v Pelhřimově, a to pouze částečně. Hodnota pozemků takto žalobkyni vydaných byla zohledněna již výše, viz odůvodnění pod bodem 57.

74. Výrokem I. rozsudku bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

75. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.

76. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 16 úkonů právní služby, kterými jsou příprava a převzetí věci, žaloba, 11 x písemné podání žalobkyně na čl. 54, 67, 100, 121, 145, 228, 266, 331, 362, 381 a 401 a dále 3x účast u jednání soudu dne 28. 7. 2022, 31. 8. 2023 a 30. 11. 2023. Soud naopak nepřiznal žalobkyni náhradu za jí účtované úkony právní služby spočívající v účasti na jednání dne 19. 8. 2021, neboť u tohoto jednání byl pouze vyhlášen rozsudek a žalobkyně se jednání neúčastnila a za písemná podání čl. 37 (pouze žádost o nařízení jednání), čl. 75 (žádost o zaslání protokolu z jednání), čl. 78 (pouze žádost o nařízení jednání), čl. 93 (byť se jedná o sdělení na výzvu soudu, podání bylo vyhotoveno dne 22. 2. 2022, přičemž následně žalobkyně zaslala soudu další vyjádření ve věci dne 25. 2. 2022, tj. po uplynutí 3 dnů, přičemž nebyl žádný důvod, aby všechna vyjádření byla obsažena v jednom podání; proto soud žalobkyni přiznal náhradu pouze za úkon ze dne 25. 2. 2022) a čl. 155 (žádost o zaslání protokolu z jednání). Tyto úkony nebyly učiněny účelně a žalobkyni tak za ně nenáleží náhrada nákladů.

77. Soud vycházel – ve shodě s návrhem žalobkyně – z tarifní hodnoty věci ve výši 1 692 095 Kč (vycházející z ocenění náhradních pozemků znalcem [jméno FO], v částce mezi stranami nesporné), tedy po 15 100 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, dále přísluší náhrada za cestovné a promeškaný čas podle § 13 a 14 advokátního tarifu. Žalobkyně, byť vyčíslila 4 cesty k jednání soudu, jak výše uvedeno, účastnila se pouze 3 jednání, když se jednání dne 19. 8. 2021 neúčastnila (zde vyhlášen pouze rozsudek pro uznání). Žalobkyně absolvovala ve dnech 28. 7. 2022, 31. 8. 2023 a 30. 11. 2023 cestu z místa svého sídla v Praze ke zdejšímu soudu, přičemž průměrná délka jedné cesty [adresa] činí 208 km, s průměrnou délkou jedné cesty 1 hodina 59 minut (ověřeno podle serveru mapy.cz), kdy žalobkyně absolvovala cestu osobním vozidlem Škoda Scala, RZ: [SPZ], s průměrnou spotřebou nafty 4 l/100 km. Za jízdu dne 28. 7. 2022 tak náleží žalobkyni náhrada cestovného ve výši 2 739 Kč, za jízdy dne 31. 8. 2023 a 30. 11. 2023 pak 2 736 Kč za každou účast u jednání. Celkem tak cestovné činí 8 211 Kč. Dále žalobkyni za učiněné cesty náleží náhrada za ztrátu času v rozsahu 24 x započatá půlhodina za cestu k soudu a zpět, celkem 24 x 100 Kč, tj. celkem 2 400 Kč.

78. Celkem tedy žalobkyni náleží částka (16 x 15 100 Kč) + (16 x 300 Kč) + 2 739 Kč + 2 736 Kč + 2 736 Kč + 2 400 Kč = 259 427 Kč, navýšeno o 21 % sazby DPH, které je advokát plátcem, jak soudu doložil, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu, tedy přísluší 313 907 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

79. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měla žalovaná reálně možnost dluh včas uhradit.

Poučení