29 C 234/2017-496

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje účastníka] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], o 21 824 971 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 21 824 971 Kč s úrokem z prodlení z částky 21 824 971 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému a vedlejšímu účastníku se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky v celkové výši 21 824 971 Kč s příslušenstvím představující odškodnění bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku, a to v souvislosti s poškozením jeho zdraví při porodu dne [datum].

2. Žalobce ve své žalobě a dalších podáních uváděl, že se dne [datum] stal zletilým. Rozsudkem [název soudu] (dále též„ OS“) ze dne [datum] mu byla ustanovena jeho matka jako opatrovnice. Tento rozsudek byl změněn rozsudkem OS ze dne [datum]. K samotnému porodu zdůrazňoval, že v důsledku nesprávného způsobu monitorace porodu nebyla včas rozpoznána nitroděložní hypoxie a nebylo na ní včas reagováno. Žalobce proto prodělal časný asfyktický syndrom v důsledku čehož došlo k opoždění psychomotorického vývoje žalobce. Žalobce trpí mentální retardací a epilepsií počínaje dnem [datum] pak byl žalobci přiznán invalidní důchod třetího stupně. Od [datum] do [datum] tak bylo žalobci vyplaceno na invalidním důchodu celkem 490 167 Kč. V tomto období pak měl žalobce mít ztrátu na výdělku celkem 824 971 Kč.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí.

4. Dlužno poznamenat, že v řízení nejprve na straně žalované vystupovala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa]. Podáním doručeným soud dne [datum] žalobce navrhl, aby do řízení namísto České republiky vstoupil [název žalované]. Výrokem I. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud připustil, aby z řízení na straně žalované vystoupila Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a aby na její místo vstoupil [název žalované].

5. V podrobnostech konkrétně žalovaná uvedla, že nemůže být v postavení ručitele ve smyslu § 477 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ObchZ“). Podle žalované totiž veškeré závazky [nemocnice] přešly na [anonymizována dvě slova], a. s . Nadto žalovaná vznesla námitku promlčení, a to ve vztahu ke všem nárokům žalobce. 6. [ulice] účastník ve svém vyjádření uvedl, že i on považuje nároky žalobce za promlčené. Nadto je odmítl s tím, že veškerá péče poskytovaná v [nemocnice] byla v roce [rok] poskytována dle aktuálně platných standardů.

7. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

8. Z rozhodnutí přednosty Okresního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a [číslo jednací] a z delimitačního protokolu soud zjistil, že [anonymizována čtyři slova] v [obec] byl zrušen dne [datum], a to bez likvidace transformací na samostatná zdravotnická zařízení s právní subjektivitou. Jedním s těchto subjektů bylo i [ulice] zdravotnických zařízení okresu [obec]. Tento subjekt v rozhodné době provozoval i nemocnici, kde byl proveden porod žalobce.

9. Z rozhodnutí přednosty [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ze zřizovací listiny [nemocnice] s [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum] a z [anonymizováno] [nemocnice] s poliklinikou v [obec] soud zjistil, že [ulice] zdravotnických zařízení [anonymizováno] [obec] bylo zrušeno s účinností ke dni [datum]. Právním nástupcem tohoto subjektu se stala [nemocnice] s poliklinikou v [obec], [IČO], zřízená s účinností ke dni [datum].

10. Z dodatku [číslo] ke zřizovací listině v [nemocnice] s poliklinikou v [obec] z [datum] soud zjistil, že od [datum] došlo ke změně názvu [nemocnice] s poliklinikou v [obec] na [nemocnice], příspěvková organizace.

11. Z protokolu o předání a převzetí majetku ČR do vlastnictví kraje soud zjistil, že dnem [datum] přešlo vlastnictví [nemocnice] s poliklinikou v [obec] do majetku [anonymizována dvě slova].

12. Z rozvahy organizačních složek státu, územních samosprávných celků a příspěvkových organizací ze dne [datum] soud zjistil, že z Okresního úřadu v [obec] přešly na [název žalované] rovněž závazky vzniklé z činnosti OÚNZ v [obec], [ulice] zdravotnických zařízení okresu [obec] a [nemocnice] s poliklinikou v [obec].

13. Ze smlouvy o prodeji podniku ze dne [datum] soud zjistil, že na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne [datum] uzavření mezi [anonymizována dvě slova], a. s . a [nemocnice] most došlo k prodeji podniku [nemocnice] [anonymizována dvě slova], a. s . Prodávaný podnik je specifikován v čl. II. této smlouvy s tím, že je specifikován odkazem na usnesení zastupitelstva [anonymizováno] kraje ze dne [datum] a 25. 4: [rok] a dále přílohy smlouvy.

14. Z usnesení zastupitelstva [anonymizováno] kraje ze dne [datum], [číslo] [rok] soud zjistil, že zastupitelstvo [anonymizováno] kraje rozhodlo o sloučení [nemocnice], příspěvkové organizace s příspěvkovou organizací [anonymizováno] nemocnice, a to k [datum]. Závazky zanikající [nemocnice] přešli na přejímající příspěvkovou organizaci [anonymizováno] nemocnice.

15. Z usnesení zastupitelstva [anonymizováno] kraje ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že zastupitelstvo [anonymizováno] kraje rozhodlo o zrušení příspěvkové organizace [anonymizováno] nemocnice. Závazky této organizace přešli k [datum] na [název žalované].

16. Z lékařských zpráv vypracovaných MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v lékařské zprávě ze dne [datum] je konstatováno, že stav žalobce je stabilizován, poklidný projevy duševně zaostalého jednice, podrobivý. k tomu pak předchází lékařská zpráva z [datum], kde se píše – pokud jde o stav pana žalobce zhoršen, asi tři týdny, lucidní, orientován, staženější a ještě chudší odpovědi jak jindy, dle matky poruchy chování, rigidita, umíněnost, nespolupracuje v opozici až rezonantní, jinak v popředí mentální postih, nejsou jiné symptomy psychotické či afektivní poruchy, kontakt s realitou dobrý v rámci intelektuálního postihu.

17. Z rozsudků [název soudu] ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že s právní mocí dne [datum] byla žalobci ustanovena opatrovnice jeho matka [jméno] [příjmení].

18. Z přípisu ze dne [datum], adresát [anonymizována dvě slova], a.s. a z doručenky soud zjistil, že advokát žalobce požádal přípisem doručeným [anonymizována dvě slova], a.s. dne [datum] o pořízení vydání kopie zdravotnické dokumentace.

19. Z výslechu [jméno] [příjmení] [příjmení], matky žalobce, soud zjistil, že žalobce se od roku [rok] léčí s epilepsií. Žalobce trpí mentální retardací. S psychiatrickými poruchami chování se pak léčí od roku [rok]. Dále trpí zhoršeným zrakem, a to od svých 12 let. Jiné zdravotní postižení nemá.

20. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

21. Ke shora uvedenému soud dodává, že další navržené důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost. Soud rovněž z některých provedených důkazů nevycházel, neboť z nich nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

23. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) platí, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle § 3036 OZ platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

25. Podle § 3028 odst. 3 OZ platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) platí, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

27. Podle § 444 odst. 1 obč. zák. platí, že při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

28. Podle § 445 obč. zák. platí, že ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

29. Podle § 477 odst. 3 ObchZ platí, že k přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, prodávající však ručí za splnění převedených závazků kupujícím.

30. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného stran jeho pasivní legitimace jako ručitele. K tomu soud uvádí, že z prováděného dokazování má za prokázané, že byla uzavřena smlouva o prodeji podniku ze dne [datum], na základě které došlo k prodeji podniku [nemocnice] Krajské zdravotní, a. s . Dále má soud za prokázané, že [nemocnice], příspěvková organizace byla sloučena s příspěvkovou organizací [anonymizováno] nemocnice, která následně zanikla a závazky této organizace přešly dnem [datum] na žalovaného. S ohledem na § 3028 odst. 3 OZ se přitom tato smlouva řídí ObchZ. Z § 477 odst. 3 ObchZ pak jednoznačně plyne, že žalovaný je v pozici ručitele ve vztahu k nárokům žalobce. Soud se přitom neztotožnil s námitkami žalobce stran platnosti smlouvy o prodeji podniku ze dne [datum]. Podle soudu je podnik dostatečně specifikován odkazem na usnesení zastupitelstva [anonymizováno] kraje a jednotlivé přílohy tvořící nedílnou součást dotčené smlouvy.

31. Dále se soud s ohledem na princip procesní ekonomie zabýval vznesenou námitkou promlčení.

32. K té žalobce argumentoval následovně.

33. Zaprvé, žalobce tvrdil, že ještě v době jeho porodu označovala nemocnice svoji dokumentaci razítkem„ [anonymizováno] V [anonymizováno]“, byť Okresní [anonymizována tři slova] v [obec] byl ve skutečnosti zrušen již dnem [datum]. K tomu zdůrazňoval, že v registru ekonomických subjektů [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] bylo uvedeno datum zániku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] až ke dni [datum].

34. Zadruhé, žalovaný sám v minulosti přispíval k dalšímu mlžení stran přechodu závazků. K tomu žalobce odkázal na usnesení krajského zastupitelstva ze dne [datum]. Podle žalobce je tak vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

35. Zatřetí, podle žalobce nebylo zřejmé, kdo za škodu odpovídá. Až v rámci soudního řízení se vyjasnila otázka pasivní věcné legitimace.

36. Začtvrté, žalobce argumentoval i tím, že jeho opatrovnice (tj. jeho matka) byla oprávněna jej zastupovat před soudem (resp. podat žalobu) až na základě rozhodnutí OS ze dne [datum].

37. Soud je toho názoru, že žalovaným byla námitka promlčení vznesená důvodně, přičemž tato námitka není v rozporu s dobrými mravy, a to z následujících důvodů.

38. V projednávané věci platí, že k tvrzenému porušení povinnosti stanovené právními předpisy došlo při porodu žalobce dne [datum]. Z § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 3036 přitom plyne, že na projednávanou věc s tak vztahuje obč. zák., a to včetně pravidel upravujících běh lhůt. Jinak řečeno, pokud ke škodní události a ke vzniku práva na náhradu škody došlo za účinnosti a platnosti obč. zák., řídí se projednávaná věc právě tímto zákonem.

39. Dále na projednávanou věc dopadá § 106 odst. 1 obč. zák. Podle tohoto ustanovení Pro výkon uplatnění práva na náhradu škody způsobené na zdraví platí pouze subjektivní promlčecí dlouhá 2 roky (srov. § 106 odst. 2 in fine obč. zák.). Z gramatického výkladu dotčeného ustanovení pak jednoznačně plyne, že zákon stanoví dvě podmínky pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví – vědomost o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Obě podmínky přitom musí být splněny kumulativně. Jak již dříve dovodila judikatura, o osobě, která odpovídá za vzniklou škodu, se poškozený dozví, jakmile obdrží informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek o osobě konkrétního škůdce, tedy jakmile získá vědomost o skutkových okolnostech, které jsou způsobilé takový závěr o možné odpovědnosti určitého subjektu učinit. Nemusí jít přímo o zjištění, postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, mohly vést k závěru o vymezení odpovědného subjektu (nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu v určení odpovědné osoby). Vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá, není naplněna již na základě pouhého podezření či předpokladu, avšak na druhé straně není rozhodující, kdy na základě určitých skutkových okolností, o nichž prokazatelně věděl, si utvořil právní závěr o odpovědnosti určité osoby či o důvodnosti a výši svého nároku (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom judikoval [název soudu]:„ Jestliže žalobkyně věděla, že příčinou poškození jejího zdraví byl postup lékaře, pracujícího v nemocnici, v níž byla po úrazu ošetřena, měla vědomost právě o těch skutkových okolnostech, jež umožňují učinit právní závěr o subjektu odpovědném za škodu.“ (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

40. Žalobce (resp. jeho právní zástupce) se dle svých vlastních tvrzení dostavil do nemocnice v [obec] dne [datum], kde si pořídil barevné snímky originálu předmětného CTG záznamu. Nejpozději od tohoto dne tedy měl žalobce vědomost o tom, že mu byla při jeho porodu poskytnuta lékařská péče non lege artis, resp. že mu byla způsobena újma na zdraví v příčinné souvislosti s postupem lékařů pracujících v nemocnici [obec]. Podle názoru zdejšího soudu přitom nejpozději k tomuto datu přitom měl žalobce i objektivní vědomost právě o těch skutkových okolnostech, které umožňovali učinit právní závěr o subjektu odpovědném za škodu (k tomu viz shora citovaný rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

41. V této souvislosti je namístě odmítnout argumentaci žalobce, který se dovolával rozsudku [název soudu] ze dne [datum]. Již ze žalobcem citované pasáže dotčeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že v této věci se poškozený dotazoval příslušného zdravotnického zařízení, avšak to mu podávalo zavádějící informace. Sám žalobce přitom ani netvrdil, ani neprokazoval, že by se kdy nemocnice [obec] (resp. [anonymizována dvě slova], a. s.) dotazoval zda a na koho přešly závazky OÚNZ [obec], resp. provozovatele nemocnice, kde byl realizován porod žalobce. Nadto ani žalobce ani žalovaný netvrdil, že by snad kdy v minulosti byly pochybnosti o tom, že by ženského oddělení nemocnice v [obec] nebylo v době porodu žalobce integrální součástí této nemocnice.

42. Je sice pravdou, že ustanovení § 3 obč. zák., podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení (k tomu viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 309/95), avšak podle názoru zdejšího soudu v projednávané věci námitka promlčení vznesená žalovaným v rozporu s dobrými mravy není. Na tom nemůžou ničeho změnit ani snad ne zcela správné údaje v registru [anonymizováno], popř. písařské chyby usnesení krajského zastupitelstva, resp. nesprávné razítko na žalobcově zdravotnické dokumentaci. Platí totiž, že i samotná informace o tom, že nemocnice, kde byl realizován porod žalobce, byla v minulosti provozována OÚNZ [obec] sama o sobě stačila, aby bylo lze za vynaložení přiměřeného úsilí zjistit, kdo odpovídá za újmu způsobenou žalobci.

43. V této souvislosti nelze přehlédnout, že na jednání [datum] byla dána žalobci výzva dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, aby doplnil svá žalobní tvrzení a důkazní návrhy, pokud jde o otázku, který subjekt je pasivně věcně legitimován. Žalobce pak byl schopen svým podáním ze dne [datum] (tj. po dvou měsících) určit, že případně pasivně věcně legitimován by měl být [název žalované], resp. Krajská zdravotní, a. s . Nakonec to byl tedy sám žalobce, který byl schopen řádně označit stranu žalovanou, a to v relativně krátké době.

44. Dále na jednání dne [datum] soud žalobce postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby mimo jiné uvedl, kdy došlo k ustálení jeho zdravotního stavu. V reakci na tuto výzvu žalobce dotvrdil svým podáním ze dne [datum], že již dopisem ze dne [datum] požádal [anonymizována dvě slova], a. s. o vydání kopie zdravotnické dokumentace. Ta mu byla zaslána dne [datum]. Právní zástupce žalobce se proto dne [datum] osobně vypravil do mostecké nemocnice, provozované [anonymizována dvě slova], a. s., kde si pořídil barevné snímky originálu předmětného CTG záznamu, ze kterého byl patrný non lege artis postup při porodu žalobce. Dále uvedl, že k ustálení zdravotního stavu žalobce nemohlo dojít před rokem [rok], kdy se u žalobce objevily první epileptické záchvaty provázené záškuby a pomočením. Soud jej proto opakovaně poučil a vyzval postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedl, kdy došlo k ustálení jeho zdravotního stavu. V reakci na toto poučení žalobce svým podáním ze dne [datum] uvedl, že k ustálení jeho zdravotního stavu došlo k [datum].

45. Soud rekapituluje, že žalobce již v červnu roku [rok] věděl, že jeho zdravotnickou dokumentací disponuje Krajská zdravotní, a. s . V lednu [rok] si pak prostřednictvím svého právního zástupce obstaral kopii své zdravotnického dokumentace. Přesto nevynaložil ani nejmenšího úsilí, ač zastoupen právním profesionálem, aby si zjistil, na koho přešly závazky OÚNZ [obec], resp. kdo byl provozovatelem nemocnice [obec] v době, kdy se tam žalobce narodil. Žalobce teprve až po více jak sedmi letech podal žalobu u zdejšího soudu, přičemž za žalovaného označil Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s tvrzením, že je věcí státu, aby věděl, na koho přešly závazky provozovatele nemocnice [obec].

46. Soud si je vědom toho, že [název soudu] ve své judikatuře zdůrazňuje, že pacient je vůči poskytovateli zdravotních služeb slabší stranou právního vztahu a že při uplatňování práva na náhradu újmy na zdraví vůči poskytovateli je v pochybnostech třeba postupovat ve prospěch pacienta, a to navíc při zohlednění jeho tíživé situace vyplývající z utrpěné újmy (k tomu viz např. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 774/18). Na druhou stranu ze shora popsaného postupu žalobce je zřejmé, že žalobce sám svým neodpovědným a liknavým přístupem způsobil, že jeho právo bylo promlčeno. Nebyl to žalovaný, ani vedlejší účastník, kteří by toto promlčení zavinili, jak se snažil argumentovat žalobce. Ani žalovaný, ani vedlejší účastník se nikterak nesnažili svoji případnou odpovědnost zakrýt. Naopak žalobci již v roce 2010 a 2011 vedlejší účastník poskytl plnou součinnost při poskytování zdravotnické dokumentace. Soud si je rovněž vědom účelu a smyslu právní úpravy promlčení zakotvené v § 106 odst. 1 obč. zák., který zcela jistě primárně nespočívá v zajištění ochrany škůdcům. Pokud by však byla akceptována argumentace žalobce, v posledku by to znamenalo, že k promlčení nároků žalobce by nikdy nemohlo dojít. Jinými slovy řečeno, pokud by soud popřál sluchu žalobcově předestřenému názoru, že teprve až v rámci soudního řízení bylo lze vyjasnit, koho by měl vlastně žalovat, počátek běhu promlčecí lhůty by ve svých rukách měl fakticky sám žalobce. To by přitom bylo v příkrém rozporu s jedním z ústředních principů demokratického právního státu, a to sice principem právní jistoty, jehož projevem je právě mimo jiné i § 106 odst. 1 obč. zák.

47. Na výše uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani žalobcem namítané rozhodnutí OS ze dne [datum]. Z provedeného dokazování totiž jasný vyplynulo, že žalobce měl ke dni [datum] pravomocně jmenovanou opatrovnici (svoji matku), která se souhlasem soudu nepochybně mohla podat jeho jménem žalobu. Rozhodnutí ze dne [datum] pak bylo zjevně vydáno v rámci postupu podle tehdy platného a účinného § 59 odst. 1 OZ. Ačkoli je případ žalobce z lidského hlediska politováníhodný, nelze přehlédnout, že zákon výslovně upravuje právo na náhradu škody na zdraví jako promlčitelné i u osob, které nejsou plně způsobilé k právním úkonům (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

48. Soud rekapituluje, že pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 106 odst. 1 obč. zák. je rozhodující den, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Předpoklady úspěšného uplatnění práva na náhradu škody na zdraví jsou porušení právní povinnosti ze strany zdravotnického zařízení tím, že zdravotnický pracovník porušil povinnost poskytovat zdravotní péči v duchu lege artis, dále prokázání existence škodlivého následku na straně pacienta a v neposlední řadě příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklým škodlivým následkem. Z uvedeného vyplývá, že zákonné slovní spojení„ vědomost o vzniklé škodě“ nepokrývá pouze informace o ustáleném zdravotním stavu pacienta, ale obsahuje také další předpoklady možnosti uplatnění práva před civilním soudem (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 834/15).

49. Dále vstupuje-li do řízení nový žalovaný, pak vůči němu z hlediska běhu promlčecích a prekluzivních lhůt nastávají účinky zahájeného řízení dnem, kdy soudu došel příslušný návrh žalobce na připuštění přistoupení či záměny (usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

50. Jak vyplývá z konstantní judikatury, poškozený, který v důsledku škody na zdraví pobírá invalidní důchod, se o rozsahu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 447 obč. zák.), umožňující uplatnění její náhrady žalobou u soudu, dozví poté, co bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a on se o něm dozvěděl (srov. např. rozsudek bývalého [název soudu] ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nárok poškozeného na náhradu za ztrátu na výdělku se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě důchodu (např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

51. Žalobce navrhl záměnu účastníka až dne [datum]. Pokud pak sám tvrdil, že k ustálení jeho zdravotního stavu došlo [datum], resp. invalidní důchod mu byl přiznán dne [datum], je zřejmé, že žalobce uplatnil svoje právo v době, kdy bylo promlčené (tj. po uplynutí lhůty stanovené v § 106 odst. 1 obč. zák. počítané v souladu s § 122 obč. zák.) a námitka promlčení vznesená žalovaným je tak důvodná. Soudu proto nezbylo, nežli výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnout, aniž by se dále zabýval otázkou vzniku újmy na straně žalobce a její výše, jakož i příčinné souvislosti.

52. K tomu pro úplnost soud dodává, že má vážně pochyby o tom, zdali k ustálení zdravotního stavu žalobce skutečně došlo až [datum], jak tvrdil žalobce. Žalobce totiž toto své tvrzení prokazoval lékařskými zprávami popisující zjevně běžné ošetření žalobce. Nadto nelze přehlédnout, že sám žalobce nejdříve uváděl, že k ustálení jeho zdravotního stanu nedošlo dříve jak v roce [rok]. Matka žalobce vypověděla, že žalobce trpí mentální retardací, léčí se s epilepsií od roku [rok], od roku [rok] trpí poruchami chování a od svých 12 let (tj. přibližně od roku [rok]) trpí zhoršeným zrakem. Jinými zdravotními obtížemi podle matky žalobce netrpí. Soud nicméně žalobci další výzvu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání okamžiku, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu nedával. Podle soudu je totiž zjevné, že z provedeného výslechu matky žalobce jednoznačně vyplynulo, že k ustálení zdravotního stavu v každém případě nemohlo dojít po [datum]. Provádění dalších důkazů za účelem stanovení bezrozporného data ustálení zdravotního stavu žalobce pak s ohledem na princip procesní ekonomie postrádalo smyslu. Nárok žalobce je totiž zjevně tak či onak promlčen.

53. Nad rámec shora uvedeného soud k nároku žalobce na ztrátě na výdělku uvádí, že náhradou za ztrátu na výdělku je vždy odškodňován konkrétní výdělek, který v příčinné souvislosti se škodnou událostí prokazatelně ušel, přičemž lze odškodnit i ztrátu výdělku, jehož poškozený v době úrazu nedosahoval, avšak pouze tehdy, jestliže k realizaci dané výdělečné činnosti nemohlo dojít právě z důvodu následků úrazu, a že – nebýt úrazu – poškozený by takovou činnost skutečně vykonával (srov. např. rozsudek bývalého [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Náhradou za ztrátu na výdělku se neodškodňuje samotná ztráta či omezení možnosti pracovního uplatnění ve smyslu profese, nýbrž majetková újma, spočívající v tom, že trvalou ztrátou (snížením) pracovní způsobilosti následkem újmy na zdraví došlo k poklesu jeho příjmů oproti jeho příjmům před škodnou událostí. V souvislosti s vlivem poškození zdraví na výkon zaměstnání se totiž v rámci náhrady za ztrátu na výdělku odškodňuje snížení výdělku, zatímco v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese) bez přímé souvislosti s výší výdělku (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jinými slovy řečeno, podle názoru zdejšího soudu platí, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku není dán, neboť žalobce utrpěl závažné poškození zdraví hned po narození a nikdy tedy nepracoval a pracovat nemohl, a proto mu žádný výdělek neušel. Odškodnění samotného potenciálu uplatnit se na trhu práce je součástí náhrady za ztížení společenského uplatnění, jak bylo uvedeno shora.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 150 o. s. ř., pode kterého platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

55. Zdůrazňuje se, že z postavení vedlejšího účastníka v řízení plynou vedlejšímu účastníku i stejná práva a povinnosti jako účastníku, jehož podporuje, pokud jde o náhradu nákladů řízení. Je-li žalobce, kterého ve věci podporoval, úspěšný, má i vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení, prohraje-li jím podporovaná strana, vznikne mu stejně tak povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšnému účastníku (k tomu viz např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

56. V projednávané věci tak platí, že zcela úspěšný žalovaný a vedlejší účastník by měli mít nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud nicméně postupem podle § 150 o. s. ř. tuto náhradu nákladů ani žalovanému, ani vedlejšímu účastníkovi nepřiznal. Soud si je vědom mimořádnosti moderačního práva zakotveného právě v § 150 o. s. ř., avšak podle soudu existují důvody zvláštního zřetele hodné, které takový postup ospravedlňují. Mezi tyto důvody patří majetkové, sociální a osobní poměry žalobce. Z provedeného dokazování, jakož i z nesporných tvrzení účastníků je totiž zřejmé, že žalobce je osoba těžce zdravotně postižená, pobírající invalidní důchod bez jakékoliv naděje, že by se snad jeho majetkové a výdělkové poměry kdy zlepšily. Dlužno poznamenat, že sám žalobce nemá na svém nepřiznivém zdravotním stavu, resp. svých neblahých majetkových a výdělkových poměrech ni žádného podílu. Žalovaný je naopak veřejnoprávní korporací a vedlejší účastník je akciovou společností. Jediným vlastníkem akcií vedlejšího účastníka je samotný žalovaný, přičemž [anonymizována dvě slova], a. s. je dle své vlastní webové prezentace jedním z největších poskytovatelů péče v ČR a největším zaměstnavatelem v [anonymizováno] kraji. Podle názoru zdejšího soudu tak nemůže být pochyb o tom, že by rozhodnutí podle § 150 o. s. ř. mělo na žalovaného a vedlejšího účastníka nepřiměřené dopady, se kterými by si tyto subjekty nedokázaly poradit (k tomu viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 191/06, nebo nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1526/12). Pouze pro úplnost pak soud dodává, že se zamýšleným postupem podle § 150 o. s. ř. účastníky řádně předem seznámil, přičemž ti proti tomuto postupu neměli žádných námitek (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 814/08, nebo nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 899/15).