29 C 247/2016 - 577

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] o náhradu újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 5 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Co do zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně uhradit žalobkyni k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů státu ve výši [částka].

V. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalované částky [částka] jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, které jí vzniklo v důsledku chybně provedeného operativního zákroku (odstranění žlučníku), jemuž se podrobila v nemocnici v [Anonymizováno] dne [datum]. Operatér během jinak rutinního výkonu žalobkyni v důsledku nepřehlednosti operačního pole omylem namísto vývodu žlučníku přetnul hlavní žlučovod. Původně laparoskopicky vedená operace byla zmařena a musela být změněna na klasicky vedený otevřený břišní zákrok. Následkem pooperačních komplikací žalobkyně podstoupila další navazující operace v celkové anestezii a dlouhou pooperační rekonvalescenci. Žalobkyně tvrdí, že se potýká s trvalými následky této nezdařené operace, kterými jsou bolesti břicha a pravé podjaterní krajiny, křeče v břiše, zvýšená únavnost, nadýmání, trpí každodenními náhlými a nekontrolovatelnými průjmy a inkontinencí stolice. Tím je výrazně omezen její každodenní život, neboť nemůže provádět namáhavější fyzickou aktivitu, včetně delší chůze a těžších prací v domě a na zahradě, které dříve díky své fyzické zdatnosti sama zvládala. Je omezena v cestování a v účasti na společenských akcích. Dále musí dodržovat přísnou dietu, omezena je i při péči o sebe při úkonech jako je pedikúra nebo nazouvání a zavazování bot. Má zvýšené hygienické potřeby včetně používání hygienických pomůcek. Z důvodu pracovního omezení jí byl přiznán invalidní důchod druhého stupně. To se odrazilo i v její psychice, což vyústilo v to, že je v péči psychiatra, trpí nespavostí a depresemi.

2. Žalovaná původně popírala důvodnost žaloby v celém rozsahu.

3. Mezitímním rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud rozhodl, že základ žalobou uplatněného nároku je důvodný. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum], když byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že zákrok nebyl lege artis, neboť operatér během operace přetnul strukturu, která neměla být přetnuta, což byla za dané situace chyba odvratitelná jiným způsobem vedení operace. Žalobkyni tak byla způsobena újma v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované. [právnická osoba] dalším řízení se pak soud zabýval již toliko výší náhrady za způsobenou újmu na zdraví žalobkyně spočívající ve ztížení jejího společenského uplatnění.

5. Soud rozhodl o výši náhrady vyvažující překážku lepší budoucnosti žalobkyně nejprve rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že jí výrokem I. přiznal [částka] s příslušným úrokem z prodlení, výrokem II. žalobu ve zbylém rozsahu zamítl a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Převzal přitom závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ze dne [datum], jejž zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], MHA (dále jen „znalecký posudek“) v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), jíž vzalo na vědomí občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu dne [datum] (dále jen „Metodika“).

6. Uvedený rozsudek byl v napadeném zamítavém výroku potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. K ústavní stížnosti žalobkyně Ústavní soud nálezem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] zrušil shora uvedená rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu a dále (zamítavý) výrok II., a výroky III. a IV. rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], neboť těmito rozhodnutími bylo porušeno právo žalobkyně na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V kasačním nálezu Ústavní soud vytkl především způsob hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Jelikož soud bez další přezkoumatelné právní úvahy převzal znalcem stanovenou výši přiměřené náhrady újmy, spatřoval v tom Ústavní soud nepřípustné přenesení odpovědnosti za aplikaci práva na soudního znalce. To není legitimním prostředkem, jak dosáhnout předvídatelnosti soudního rozhodování. Ústavní soud připomněl, že závěry znalce obsažené ve znaleckém posudku je třeba použít výlučně k zodpovězení odborných skutkových otázek, přičemž soudu přísluší provést řádné právní hodnocení zjištěného skutkového stavu se zohledněním individuálních okolností projednávané věci. Uvedl dále, že využití Metodiky není výlučným způsobem určení výše náhrady nemajetkové újmy podle zásad slušnosti, ale je pouze pomůckou, od níž se soud může – a v individuálních případech i musí – odchýlit při náležitém odůvodnění vlastních závěrů. Zdůraznil, že v určitých aspektech není znalecké zkoumání projevů překážky lepší budoucnosti v každodenním životě poškozeného výlučně odbornou otázkou, ale že soud sám je povinen korigovat hodnocení znalce zejména v doménách majících „neodborný skutkový charakter“, jako je schopnost pečovat o sebe, žít v domácnosti atd. Kriticky se pak vyjádřil k hodnocení věku poškozeného jako modifikačního kritéria pro zvýšení či snížení znalecky určené částky, neboť nelze obecně říci, že by mladý člověk trpěl více než člověk vyššího věku. V konkrétnostech souzené věci se podle Ústavního soudu ukázalo být limitem pro náležité odčinění újmy žalobkyně především nedostatečné promítnutí jejího psychického stavu a specifických střevních obtíží, které ji permanentně omezují, v konkrétních doménách, se kterými Metodika pracuje. Ostatně i znalec dle Ústavního soudu naznačil, že nemohl tyto obtíže adekvátně promítnout do hodnocení jednotlivých domén, neboť Metodika k tomu prostor nedává. Znalec tedy dal soudu k úvaze další navýšení jím kalkulované částky, což nalézací soud neakceptoval pro neurčitost a k úpravě výše náhrady nepřistoupil. To však za situace, kdy znalec nebyl ani vyslechnut, považoval Ústavní soud za zásadní pochybení. Původní rozsudek neobstál rovněž z hlediska kalkulace přiznané částky, neboť chyběl i skutkový závěr o samotném ustálení zdravotního stavu žalobkyně, od čehož se odvíjí i výše výchozí rámcové částky pro daný rok, z níž pak výsledná výše náhrady odpovídá příslušnému procentu omezení v životě žalobkyně. Na soudu proto bylo, aby opětovně, zejména po řádném zhodnocení důkazu znaleckým posudkem a doplnění dokazování o výslech znalce, zhodnotil adekvátnost znalcem stanovené výše odškodnění a sám případně, se zohledněním již pravomocně přiznané částky [částka] s příslušenstvím, tuto výši korigoval s přezkoumatelným závěrem, proč nelze žalobkyni ve zbytku jejího žalobního návrhu vyhovět.

7. Žalovaná v této fázi řízení setrvala na stanovisku, že akceptuje původně přiznanou částku [částka] stanovenou znaleckým posudkem, ale pro její další navýšení nespatřuje žádný důvod, neboť tato částka k nahrazení újmy na straně žalobkyně plně postačuje.

8. Soud vyšel ze skutkových zjištění provedených již v rámci původního rozhodnutí, a to v tom rozsahu, v němž obstály v přezkumu Ústavním soudem. Konkrétně tedy vyšel z výslechu žalobkyně, svědků p. [Anonymizováno], dcery žalobkyně [jméno FO] a p. [Anonymizováno] a dále z již provedených listinných důkazů (zpráva Úřadu práce a [Anonymizováno] [adresa] a zpráva soukromého detektiva). V tomto směru odkazuje pro stručnost na zjištění, jak jsou popsána v odůvodnění rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

9. Ze znaleckého posudku Znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že znalec stanovil procento omezení (vyřazení) žalobkyně z běžného života v důsledku jejích obtíží celkovým koeficientem 5,96 % s tím, že zdravotní stav žalobkyně se ustálil k [datum] (pozn. součet omezení v jednotlivých doménách má správně činit 5,97 %, v posudku se objevila chyba v součtu). Znalec v posudku doporučil navýšení odškodnění soudem, neboť v seznamu domén chybí položky zohledňující konkrétní obtíže žalobkyně i to, že představují permanentní omezení jejího života. Z hlediska hodnocení objektivního zdravotního stavu se u žalobkyně dle závěrů posudku rozvinuly následky prvotního poranění žlučových cest a revizních operací, konkrétně bolesti v oblasti rány a pravého podžebří, digestivní obtíže, zvýšení hladin jaterních enzymů a porucha střevní pasáže. Žalobkyně je dlouhodobě sledována a léčena v ambulanci gastroenterologa. V důsledku každodenního omezení se také zhoršilo její psychické zdraví, a tedy podstupuje psychiatrickou léčbu. Užívá medikaci k léčbě somatických i psychických obtíží. Z části posudku hodnotící aktivity a participace dle části C. Metodiky se ve vztahu k doméně „Péče o své zdraví“ podává, že si žalobkyně nemůže zajistit fyzickou ani duševní pohodu, v noci ji budí potřeba jít na toaletu, přes den trpí průjmy i čtyřikrát denně, někdy imperativními s inkontinencí. Při plánování cest musí vědět, kde je toaleta, zažívá stresující momenty, kdy musí požádat o vpuštění na soukromé WC. Nosí inkontinenční vložky a užívá léky na zpomalení trávení. Trpí depresemi. Z hodnocení domény „Péče o předměty v domácnosti“ se podává, že je žalobkyně omezena při nošení těžších předmětů, vyloučeno je sekání trávy kosou, řezání dřeva motorovou pilou, nemůže kydat hnůj, okopávat a vykopávat brambory, zalévat zahradu konví a skládat dřevo. Z hodnocení dalších domén se podávají omezení žalobkyně v oblasti intimního života, jakož i pracovního uplatnění s výjimkou pracovní činnosti vykonávané z domova na počítači. Omezena je též v oblasti kulturního vyžití z důvodu obav o nucení na toaletu.

10. Z výpovědi znalce soud zjistil, že ten na závěrech svého písemného posudku zcela setrvává, to včetně, doporučení ohledně zvýšení procenta omezení i výsledné částky náhrady, neboť domény definované Metodikou nelze úplně použít na případ žalobkyně, který je složitější z hlediska následků zejména v rovině psychické. Jediná doména, do níž mohl promítnout specifické duševní obtíže žalobkyně, je „Péče o své zdraví“, která ale plně neodpovídá charakteru toho, že je pro popsané obtíže sledována v psychiatrické ambulanci. Taktéž somatické obtíže žalobkyně spočívající v nepředvídatelných a těžko zvladatelných průjmech neodpovídají popisu jednotlivých domén, což se snažil vyjádřit alespoň v rámci poznámek. V konkrétnostech připodobnil znalec obtíže žalobkyně k prudké střevní infekci spojené s cestováním do zemí s nižším hygienickým standardem, či k syndromu dráždivého tračníku, avšak zdůraznil trvalost symptomů, což žalobkyni významně stigmatizuje. Žalobkyně je nucena řešit svou situaci za pomoci medikace zpomalující střevní činnost (Duspatalin, Imodium). To má ale spíše doplňkový efekt pro krátkodobé zvládnutí. Rovněž trvá, než preparáty začnou účinkovat a kromě toho z důvodu změněné fyziologie u žalobkyně účinkují omezeně. Problematické v tomto ohledu je zejména plánování cest, pobyt na dovolené, nebo návštěvy veřejných míst jako je divadlo atd. Nepředvídatelné obtíže s vyměšováním znalec zvláště akcentoval, trvalými následky jsou však ale i dlouhodobé bolesti po komplikovaných zákrocích jako je anastomóza a rozšiřování pooperačních stenóz, a s tím spojené omezení pohybu a nošení těžkých předmětů. Zdravotní stav žalobkyně je možno považovat ve světle znaleckého zkoumání za ustálený k [datum], kdy došlo ke stabilizaci i psychického stavu žalobkyně, k níž došlo později než u stavu fyzického. Nejprve převažovaly problémy somatické, teprve následně po určité době začaly dominovat psychické obtíže, pramenící ze začarovaného kruhu nalomeného zdraví a pocitu nefunkčnosti. Tyto stavy byly řešeny indikací antidepresiv, přičemž trvalo, než se nalezla vhodná medikace, byly nasazovány se různé léky, přičemž psychický stav žalobkyně kolísal. V roce 2018 se stav žalobkyně i v tomto ohledu stabilizoval, byť s následným propadem, což je však v oblasti léčby duševního zdraví běžné a v úvahu je třeba brát i nežádoucí účinky psychiatrické medikace. K datu [datum] však byl dle závěrů znalce již objektivně stabilizován somatický stav žalobkyně, zejména se ustálily hodnoty jaterních enzymů. Datum ustálení zdravotního stavu tak znalec určil jako průsečík somatických a duševních obtíží žalobkyně, kdy se v lékařských zprávách již trvale objevovaly obtíže s průjmy a subjektivně popisované duševní těžkosti. Ohledně možného pracovního uplatnění znalec zdůraznil potřebu zázemí domova s možností odejít opakovaně na toaletu a omezené možnosti cestování hromadnou dopravou. Z hlediska objektivizace, resp. ověření popisovaných subjektivních obtíží a stesků znalec uvedl, že vycházel z rozhovoru se žalobkyní, avšak zasadil popis jejích obtíží do kontextu lékařských zpráv, zejména z chirurgie a gastroenterologie.

11. Soud k návrhu strany žalované vyslechl i svědky [jméno FO] a [jméno FO], kteří jsou sousedy žalobkyně. Z jejich výpovědi soud zjistil toliko, že žalobkyně tráví čas převážně na zahradě u domu, kde pečuje o květiny a zeleninu, kterou pěstuje pro vlastní potřebu (rajčata, papriky atd.). Provádí tam lehčí práce typu vytrhávání plevele, zalévání kyblíkem či hadicí, sbírání jablek. Při práci je schopná se ohnout. Jinak dojíždí na nákupy osobním automobilem, který si před dvěma lety pořídila a který sama řídí, do dosažitelných měst v okolí bydliště ([adresa]), neboť v obci [adresa] jsou jen menší večerky. Při nakupování ji doprovází její druh pan [Anonymizováno]. Svědci je zpravidla náhodně míjejí cestou automobilem na silnici nebo je například vídají na parkovišti před obchodem, jak vykládají nákup z vozíku. Pozorují také, že žalobkyně vynáší z auta igelitové tašky s nákupem. Jinak se žalobkyně účastní běžného rodinného života, kdy k ní v létě jezdí dcery s vnoučaty na návštěvu. Taktéž navštěvuje sousedy a známé v obci. V domácnosti svědci žalobkyni nenavštěvují a o tom, jaké provádí domácí práce, nic neví. Dříví žalobkyně sama nenosí, s tím jí pomáhá její druh pan Bílý. Stejně tak neseká zahradu, to většinou dělají druzi jejích dcer. Širší rodina žalobkyni pomáhá také při skládání a řezání dřeva. Dříve žalobkyně chovala kachny a krůty, měli hospodářství, nyní již ne. Žalobkyně se při běžném pozorování jeví jako veselá paní.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení a rozhodnutí ve věci žádných podstatných skutečností.

13. Soud po doplnění dokazování výslechem znalce a svědků a s odkazem na skutková zjištění uvedená v dřívějším rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], týkající se již přiznané částky dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Následkem nezdařeného operačního výkonu žalobkyně utrpěla poškození zdraví v oblasti tělesné i duševní integrity. Vyrovnává se s trvalými následky, které objektivně představují překážku její lepší budoucnosti a projevují se v podstatě ve všech oblastech jejího života. Žalobkyně trpí zejména každodenními zažívacími obtížemi, sužují ji těžko zvladatelné a časté průjmy, bolesti břicha a křeče, potýká se s depresemi, úzkostí a pocity méněcennosti. Tomu musela zcela přizpůsobit svůj životní styl, zejména co se týče péče o dům a zahradu. Není již schopná vykonávat práce a činnosti, které dříve běžně zvládala. Byť soud přihlédl k tomu, že popisované obtíže jsou do určité míry subjektivní a objektivně těžko ověřitelné či měřitelné, učinil si z provedených důkazů celkový obraz o tom, že oproti dřívějšímu stavu již žalobkyně nezastane práce spojené s péčí o hospodářství a dům tak, jak byla zvyklá. To vyplynulo jak z její výpovědi, tak z výpovědi svědků, přičemž v případě dcery [jméno FO] a druha pana [Anonymizováno] soud přihlédl i k tomu, že jde o blízké rodinné příslušníky a tedy jejich výpověď může být citově motivována. Soud však neměl důvodu nevěřit tomu, že dříve zvládala těžké manuální práce jako je štípání dřeva, kosení trávy bourání a porcování masa ze zabíjačky, dláždění apod. Z výpovědí sousedů [jméno FO] a [jméno FO], jejichž hodnocení se soud ještě bude v odůvodnění blíže věnovat, rovněž vyplynulo, že nyní je činnost žalobkyně na zahradě a kolem domu omezena na údržbu záhonů s květinami a nenáročnými plodinami, zatímco dříve žalobkyně zastala péči o hospodářské plodiny a užitkový chov drůbeže ve větším rozsahu. Právě okolnost, že žalobkyně již nestačí na práci, kterou před operací běžně zvládala, zakládá charakter ztížení jejího společenského uplatnění. Nikoli to, zda je optikou průměrného pozorovatele schopna žít „běžný“ život, v němž ženy středního věku obvykle fyzicky náročné práce zahrnující zvedání těžkých břemen neprovádí. Uvěřitelné jsou i popisované potíže spojené s nekontrolovatelným vyměšováním, neboť znalec, vycházeje z lékařských zpráv a popisu podstupované léčby, potvrdil trvalé následky spojené s obtížemi s trávením, průchodem střevy a imperativními průjmy jako obtíže bezprostředně navazující na prodělaný zásah. Je zcela logické a stojící mimo potřebu dalšího zkoumání či ověřování, že člověk trpící takovými obtížemi je v pracovním, společenském i intimním životě značně omezen. Pocity méněcennosti, studu, úzkosti a strach z ponížení, které jsou spojené s nechtěným unikem stolice, jsou tak zcela uvěřitelnou reakcí na popsané tělesné projevy. Omezení při plánování jakýchkoliv cest a návštěv veřejných míst, nutnost provést nejprve všechny úkony spojené s hygienou, nasazení léků typu Imodium, na jejichž účinek se navíc nemůže stoprocentně spolehnout, to vše žalobkyni v každodenním životě musí činit nesporně obtíže. Lze uvěřit, že žalobkyně z důvodu přetrvávajících bolestí a pod tíhou popsaných pocitů špatně spí a trpí depresemi. O obtížích v rovině psychické svědčí ostatně i to, že stav žalobkyně vyžadoval medikaci zaměřenou na jejich zvládání. Žalobkyně je navíc, a to je zjištěno zcela objektivně, vyřazena z pracovního procesu, když jí byl přiznán invalidní důchod druhého stupně.

15. Pokud jde o posouzení výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], je zřejmé, že ti hodnotí jednání žalobkyně čistě na základě své osobní a nekvalifikované úvahy, přičemž nelze přehlédnout jimi popsané konfliktní vztahy se žalobkyní, jakož i nikoliv zcela neobvyklý způsob, jakým se přihlásili s nabídkou svého svědectví. Z jejich výpovědi však ani tak neplyne nic, co by kolidovalo se závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO] či výpovědi samotné žalobkyně. Z výše popsaného charakteru obtíží žalobkyně je patrné, že jsou interního charakteru, tzn. nemusí být nezbytně viditelné vnějším pozorovatelům. Svědci a soukromý detektiv navíc nepopsali nic jiného než to, co uvedla již dříve sama žalobkyně a jiní svědci, a co také odpovídá závěrům znalce. Pokud se svědci zaměřili na obšírný popis toho, že žalobkyně v běžném způsobu života omezena vlastně není, když je schopna řídit automobil, dojíždět na nákupy, pohybovat se na zahradě a v obci, pak to není v rozporu s tím, co žalobkyně uvedla v rámci svého výslechu, či tím, co uvedla znalci [Anonymizováno] při vyšetření. I ze znaleckého posudku plyne, že žalobkyně nemá problémy s předklonem či klekem, žalobkyně u znalce uvedla, že jí problémy činí dřep. Stejně tak je omezena v nošení těžších břemen, jež konkretizovala hmotností nad 5 kg, čemuž neodporuje ani to, že podle pozorování svědků vynáší z auta do domu igelitové tašky s nákupem. Současně totiž svědci popsali, že například dřevo do domu nenosí, sekání trávy a štípání dřeva dělají jiní členové rodiny. Taktéž nebylo tvrzeno, že nemůže vůbec řídit, navíc cesty vlastním autem jsou bezesporu komfortnější nejen z důvodu fyzického pohodlí, ale i z důvodu lepšího časového plánování s ohledem na užívání medikace pro zpomalení činnosti střev a možnosti kdekoliv v případě potřeby zastavit. Pokud svědek [jméno FO] vypovídal, že vezl žalobkyni k soudu, přičemž ta nepotřebovala stavět na toaletu, nesvědčí to pro závěr, že žalobkyně průjmovými stavy netrpí. V tomto případě šlo o zcela ojedinělou cestu do větší vzdálenosti, na kterou se nepochybně předem připravila a svůj režim tomu uzpůsobila. Z výpovědi svědků vyplynulo, že jinak se žalobkyně pohybuje maximálně v dojezdové vzdálenosti jedné hodiny po [Anonymizováno] kraji, což odpovídá i tomu, že žalobkyně je po předchozí medikaci schopna několik hodin mezi atakami průjmu, kterými jinak trpí třikrát až čtyřikrát denně, fungovat.

16. Takto jištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) v intencích [právnická osoba] přihlédnutím k právnímu názoru vyslovenému nálezem Ústavního soudu vydaným v této věci k ústavní stížnosti žalobkyně.

17. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

18. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. [Anonymizováno] se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

19. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Podle § 2971 o. z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

21. Pokud se jedná o konkrétní výši náhrady újmy žalobkyně na jejím zdraví spočívající v překážce lepší budoucnosti, pak soud s ohledem na závěry Ústavního soudu připouští, že Metodika je nepochybně pouze pomocným materiálem pro stanovení odpovídajícího zadostiučinění. Soud však nespatřuje důvodů, proč metody v ní uvedené zcela pominout. Nicméně i s ohledem na závěry znalce a vlastní zjištění o míře omezení žalobkyně v jejím životě je nutno postupy v Metodice korigovat za účelem jejich lepšího promítnutí do konkrétní výše náhrady. Soud vnímá, že trvalé a zcela specifické obtíže narušující jak fyzické, tak psychické zdraví žalobkyni v jejím životě ovlivňují nikoliv malou měrou, pročež míru ztížení společenského uplatnění hodnotí oproti 5,97 % stanovených znaleckým posudkem (po korekci zjevné chyby v součtu) na 11 %. Zvýšením koeficientu omezení žalobkyně v jejím životě o 5,03 % oproti posudku soud sleduje především odčinění újmy žalobkyně v rovině duševní, společenské a intimní. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně je postižena v podstatě stejnou měrou jak somaticky, což se projevuje trvalými bolestmi, křečemi břicha a omezením fyzických aktivit, k čemuž hodnocení podle Metodiky primárně směřuje, tak strádá duševně zejména narušeným pocitem sebedůvěry a sebepojetí, obtížným sebeuplatněním v pracovním procesu a zapojením se do společenských aktivit. I když žalobkyně byla před operací do společenských, kulturních a volnočasových aktivit zapojena zcela běžnou měrou nikterak nevybočující ze standardu, neznamená to, že své nynější možnosti oproti výchozímu stavu nepociťuje úkorně. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně byla před operací vitální, silná a fyzicky zdatná v tom směru, že byla schopna zastat náročnou práci kolem domu a na zahradě bez pomoci ostatních a i z jejího vyjádření vyplývá, že to je věc, na níž si zakládala. Ačkoli se s ohledem na dobu uplynulou od operace na nynější poměry zřejmě již adaptovala, což se odráží i v tom, že ji okolí hodnotí jako veselou paní zvládající každodenní život, nemění to nic na tom, že musela dramaticky změnit své návyky včetně natolik intimních oblastí jako je hygiena a vyměšování, vyrovnat se s těžkostmi a novému režimu se přizpůsobit. Tento aspekt újmy žalobkyně soud hodnotí měrou téměř dosahující výše omezení zohledněných kritérii podle metodiky, jež směřují primárně na somatickou stránku a její projevy v životě. Přitom však dospěl k závěru, že navýšení o jednou tolik oproti posudku (tedy těsně pod hranicí 12 %), by nebylo přiměřené vzhledem k tomu, že projevy v rovině duševní jsou přeci o něco subtilnější a životní okolnosti v běhu života i bez škodní události od člověka vyžadují jistou míru adaptability. Soud proto zvolil zvýšení znalcem stanoveného omezení žalobkyně na 11 %, které zásadám slušnosti a tedy míře postižení žalobkyně jak ve fyzické, tak i v duševní, společenské a intimní oblasti lépe konvenují.

22. Soud pro úplnost, shodně jako v původním rozhodnutí, zdůrazňuje, že ku prospěchu žalobkyně nezohledňoval to, že její zdravotní stav vyžaduje dietní omezení proti stavu, na který byla žalobkyně dříve uvyklá. Soud plně respektuje právo člověka žít dle vlastního uvážení a připouští, že žalobkyně nutnost dodržovat dietní režim subjektivně jako omezení vnímá. Avšak s ohledem na charakter základního onemocnění žalobkyně, pro něž se vůbec operaci podrobila, není žádoucí vnímat jako důvod pro zvýšení satisfakce požadavek na racionální životní styl v oblasti stravování.

23. Soud dále neshledal důvod pro korekci zadostiučinění z důvodu věku žalobkyně. Jednak se k němu v tomto konkrétním případě nepojí žádné zásadní okolnosti, resp. nebylo tvrzeno nic, co by ve vztahu k věku činilo obtíže žalobkyně zásadně více nebo méně závažné. Jednak se soudu ani v obecné rovině nejeví jako vhodné promítat do výše náhrady spekulativní dobou dožití a předpokládat, že se starší člověk oproti mladšímu bude svými těžkostmi potýkat kratší dobu a naopak. Vnímání bolesti, těžkostí a omezení, nejsou-li proto to jiné zvláštní důvody, by měly být v zásadě respektovány u všech lidí jako stejné.

24. Ani jiný důvod pro další korekci koeficientu omezení podle Metodiky soud u žalobkyně neshledal, a to ani směrem ke zvýšení, ani ke snížení. Jak již bylo shora uvedeno, společenské, kulturní a sportovní zapojení žalobkyně bylo v době před operací zcela průměrné. V posuzované věci, byť došlo k postupu non-lege artis, nelze dle mínění soudu hovořit o lehkomyslném přístupu žalované, kdy by byl zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že by to svědčilo o zřejmé lehkomyslnosti škůdce či jeho bezohlednosti k zájmům jiných osob (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NS jako Rc 59/2015). Zároveň soud neshledal důvody pro navýšení zadostiučinění pro postoj žalované k náhradě újmy, neboť otázka naplnění podmínek odpovědnosti za újmu byla otázkou znaleckého zkoumání a nebyla tedy zpočátku otázkou jednoznačnou. Tudíž obranu žalované nelze shledávat od samého počátku jako bezvýslednou a účelovou.

25. Co se určení konkrétní částky odškodnění týče, soud nejprve posoudil znalcem uvedené rozhodné datum ustálení zdravotního stavu, které je určujícím pro výpočet této částky. Závěr znalce, že zdravotní stav žalobkyně se ustálil k datu [datum], shledal soud přesvědčivým. Jak vyplynulo z výslechu, znalec správně zhodnotil nejen dobu fyzické rekonvalescence, ale zohlednil i dynamiku následných psychických obtíží a nasazené psychiatrické medikace. Ačkoliv tedy v případě žalobkyně nelze předpokládat jediný exaktně určitelný den, datum [datum] je průnikem vývoje obtíží žalobkyně a od této doby lze její zdravotní stav chápat jako stabilní.

26. Metodika pracuje s maximální částkou odškodnění, která představuje pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení, tj. vyjádřeno procenty dosahující 100% omezení. Tuto částku tvůrci Metodiky, vytvořené již v roce 2014, určili hodnotou [částka]. Aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a ekonomické ukazatele, navrhli tvůrci Metodiky vyjádřit ji pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. Z této výchozí rámcové částky je poté procentním podílem (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) vypočtena konkrétní výše náhrady nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích.

27. V konkrétním případě nyní projednávané věci soud při určení výchozí rámcové částky vycházel z průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2017, již zjistil z webových stránek [Anonymizováno] [Anonymizováno] úřadu [dostupných pod hypertextovým odkazem „Výstupní objekt [Anonymizováno] (czso.cz)“] a která činila [částka]. Základní rámcová částka pak při vynásobení 400 činí [částka] (nikoliv znalcem v posudku uvedených [částka]). Procentní podíl omezení žalobkyně, tedy 11 %, pak z výchozí rámcové částky činí [částka] ([částka] x 0,11). Tato suma představuje celkovou výši náhrady újmy žalobkyně spočívající ve ztížení jejího společenského uplatnění. Z toho je třeba odečíst již dříve pravomocně přiznanou část náhrady [částka]. Proto nyní soud žalobkyni výrokem I. přiznal [částka] ([částka] - [částka]). Současně žalobkyni přiznal i úroky z prodlení od uplynutí lhůty k plnění ve smyslu předžalobní výzvy.

28. Jelikož se žalobkyně (po rozšíření žaloby v průběhu řízení) domáhala přiznání náhrady ve výši [částka], soud ve zbytku předmětu řízení ([částka] – [částka]), tj. co do částky [částka] žalobu zamítl, a to včetně zbylého příslušenství (výrok II.).

29. Soud si pouze na okraj dovolí polemizovat s vyjádřeným názorem Ústavního soudu v bodě 54 nálezu, že částka konečného odškodnění by měla reflektovat také kvalifikátory vyjádřené v Metodice na škále 0 až 4. Ústavní soud zde vyjádřil přesvědčení, že znalcem původně určené procento omezení (5,96 %, resp. 5,97 %) odpovídá kategorii lehkých, mírných obtíží, které jsou charakterizovány tak, že problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou je osoba schopna tolerovat a který se stal zřídka během posledních 30 dnů, což je v přímém rozporu se zjištěním, že žalobkyně je permanentně omezena v jejím životě shora popsanými problémy. Protože ani po nynějším zvýšení celkového procenta omezení na 11 % by nedošlo k odstraněním Ústavním soudem naznačené „kontroverze“, má soud potřebu poukázat na zjevné nedorozumění při aplikaci kvalifikátorů a jejich popisu (viz Preambule Metodiky část IX. Použití MKF). Uvedená škála a popis intenzity obtíží se netýká celkového procenta omezení, ale slouží k hodnocení jednotlivých dílčích domén (tedy určitých oblastí života s tím, že v některých poškozený nebude omezen vůbec, v jiných naopak ano). Takto ohodnocené domény teprve vedou k určení celkového procenta. Pro správnou klasifikaci obtíží vyjádřených v dílčích doménách musí znalec, právě s využitím škály 0-4 (a k tomu odpovídajícím „pomocným“ procentům) přiřadit správnou hodnotu, jež se výsledně metodou váženého průměru projeví v celkovém procentu ohodnocení. Je tedy zjevné, že popis těchto pomocných kritérií výslednému zjištěnému procentu odpovídat nebude, protože intenzivní obtíže budou rozmělněny doménami, kde žádné obtíže naopak identifikovány nejsou. V konkrétním případě žalobkyně, uvážíme-li, že pokud své potíže žalobkyně vnímá jako neustálé, musela by jí být při výkladu naznačeném Ústavním soudem přiřazena hodnota omezení nejméně 25-49 %, tedy stupeň 2, středně těžká obtíž. Představíme-li si však imaginárního poškozeného omezeného v míře 100 %, tedy člověka na přístrojích ve vegetativním stavu, pak omezení v rozsahu 25-49 % určitě neodpovídá stavu žalobkyně, ale spíše poškozenému, jehož celkové zdraví je zasaženo ze čtvrtiny až z poloviny. Tím je (velmi zjednodušeně) např. člověk po amputaci končetiny, nebo paraplegik upoutaný na vozík. Tento výklad může sloužit i jako názorná ukázka toho, proč soud nemohl žalobě vyhovět v celém rozsahu. Nárokovala-li totiž žalobkyně náhradu [částka], pak tato částka činí cca 42 % z výchozí rámcové částky (shora uvedených [částka]). Jak vidno na právě uvedených příkladech, byť nelze obtíže žalobkyně bagatelizovat, téměř polovičnímu omezení veškerého myslitelného života žalobkyně (a jejích tělesných i duševních funkcí) ani zdaleka omezení odpovídajícímu 42 % neodpovídají.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Náhrada nákladů řízení žalobkyně, jíž jsou povinni uhradit žalobkyni žalovaná a vedlejší účastnice, je v prvé řadě tvořena náklady na její zastoupení advokátem. Ty tvoří mimosmluvní odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty [částka] (§ 8 odst. 1 AT), tj. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Náhradu mimosmluvní odměny advokáta soud přiznal žalobkyni za celkem [hodnota] úkonů právní služby [1. převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. žaloba – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4. vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 5. návrh na určení lhůty – § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT, 6. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 7. rozšíření žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 8. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 9. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 10. písemný návrh otázek znalci – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 11. písemné vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 12. vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 13. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 14. vyjádření k odvolání [datum] – § 11 odst. 1 písm. k) AT, 15. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 16. vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 17. vyjádření ke znaleckému posudku – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 18. replika k vyjádření žalované – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 19. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 20. účast při vyhlášení rozsudku – § 11 odst. 2 písm. f) AT, 21. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 22. vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 23. vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 24. účast při jednání soudu [datum] – § 11 odst. 1 písm. g) AT, 25. vyjádření ze dne [datum] – § 11 odst. 1 písm. d) AT, 26. účast při vyhlášení rozsudku [datum] – § 11 odst. 2 písm. f) AT], z nichž celkem tři byly honorovány ve smyslu § 11 odst. 2 AT poloviční sazbou mimosmluvní odměny a jeden – účast na jednání soudu dne [datum] – byl honorován dvojnásobnou sazbou mimosmluvní odměny, neboť délka daného jednání přesáhla dvě hodiny, celková výše mimosmluvní odměny tak činí [částka]. Jako účelné úkony právní služby soud nehodnotil opakovanou předžalobní výzvu po rozšíření žaloby, námitku proti formulaci znaleckého úkonu, písemnou námitku proti nepřipuštění změny žaloby (odvolání ve věci nebylo přípustné, námitka nebyla účelně vynaloženým úkonem právní služby), předložení závěrečného návrhu před prvním rozhodnutím v písemné formě (jednání je ústní, současné předložení závěrečného návrhu v písemné formě nad rámec jeho ústní prezentace není účelně vynaloženým úkonem právní služby) a nakonec ani podání z [datum], v němž žalobkyně toliko žádala o sdělení identifikace svědků, kteří mají být na dalším jednání vyslechnuti. Náklady právního zastoupení dále představuje paušální náhrada hotových výdajů á [částka] (§ 13 odst. 4 AT) za každý z 26 úkonů právní služby, tj. celkem [částka], jakož i náhrada DPH [§ 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.] v sazbě 21 % z nákladů právního zastoupení [částka], tj. ve výši [částka]. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za řízení o její ústavní stížnosti, neboť k tomu je oprávněn postupem podle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pouze Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2020, sp. zn. III. ÚS 2118/19). Vedle nákladů právního zastoupení představují náklady žalobkyně též částky [částka] vynaložená na znalecký posudek [tituly před jménem] Svobody, [částka] vynaložená na posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a [částka] vynaložená na získání kopie zdravotní dokumentace. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí [částka].

31. Dle § 148 o. s. ř. soud uložil žalované a vedlejší účastnici nahradit náklady státu ve výši celkem [částka] sestávající z nákladů vynaložených státem na znalečné ve výši [částka] ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) a [částka] ([tituly před jménem] [jméno FO]), a dále na svědečné ve výši [částka].

32. Výrok V. týkající se doplatku soudního poplatku je odůvodněn § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně a vzhledem k tomu, že je podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozena, přenesl na žalovanou a vedlejší účastnici poplatkovou povinnost ve výši [částka] vypočtenou z žalobkyni dodatečně přiznané částky podle výroku I.

Poučení