70 Co 186/2024 - 649

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci žalobkyně: [jméno], narozená [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalované: [název], IČO [číslo] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [právnická osoba] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [firma], [název] IČO [číslo] sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. prosince 2023, č. j. 29 C 247/2016-577, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.), v zamítavém výroku o věci samé (II), ve výroku o nákladech státu (IV.), jakož i ve výroku o doplatku soudního poplatku (V.) potvrzuje.

II. Ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (III.) se rozsudek mění jen tak, že celková výše nákladů činí [částka], jinak se i v tomto výroku rozsudek potvrzuje.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem III. uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV. zavázal žalovanou a vedlejší účastnici na její straně, aby v téže lhůtě zaplatily společně a nerozdílně České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a konečně výrokem V. uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem III. uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV. zavázal žalovanou, aby v téže lhůtě zaplatila České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Soud ve svém původním rozhodnutí vyšel ze zjištění, že dne [datum] ve [podezřelý výraz] zařízení žalované při [podezřelý výraz] [onemocnění] lékař žalobkyni omylem přerušil hlavní [onemocnění], což lze hodnotit jako postup [onemocnění], jehož důsledkem je trvalá újma na zdraví žalobkyně. Uplatněný nárok posoudil dle ust. § 2958 o. z. a podle Metodiky Nejvyššího soudu (dále jen Metodika). Soud s odkazem na ust. § 2956, § 2957 a § 2958 o. z. a po podrobném rozboru systému Metodiky uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu v rozsahu částky [částka], jež odpovídá znalcem stanovenému percentuálním hodnocení. Soud přihlédl k tomu, že újma nebyla způsobena úmyslně ani z hrubé nedbalosti, když byla způsobena z nevědomé nedbalosti operatérem při lékařském zákroku. Vzal v úvahu, že žalobkyně byla na zdraví omezena již před škodní událostí, když nesla důsledky prodělané pankreatitidy, tj. velmi závažného akutního zánětlivého [podezřelý výraz] [onemocnění]. Na druhou stranu však soud uzavřel, že dietní omezení jsou nepochybně jedním z důsledků prodělaného zákroku, a pakliže žalobkyně preferuje jinou stravu, byla skutečně objektivně omezena. Dále soud hodnotil dosavadní nijak nadprůměrně bohatý společenský a kulturní život žalobkyně před škodní událostí a neshledal v této oblasti důvod pro navýšení částky ZSÚ. Ten neshledal ani v pracovní oblasti, neboť žalobkyně není z pracovního života vyřazena zcela, ale pouze částečně (o čemž svědčí i invalidní důchod druhého stupně), a kromě toho před škodní událostí pracovala spíše nárazově a zaměstnání často střídala. Kritérium věku rovněž nevedlo soud ani ke snížení ani ke zvýšení základní částky, když v době škodní události žalobkyni bylo 55 let. Důvody pro zvýšení náhrady nespatřil ani v přístupu žalované, která mimosoudně vyplatila žalobkyni náhradu za bolest, byť otázka pochybení operatéra byla postavena najisto až dokazováním v soudním řízení.

3. Proti původnímu rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání. Poukázala na to, že je notorietou, že znalcem vypočtená částka dle Metodiky je pouze vodítkem pro spravedlivé určení plné kompenzace vzniklé újmy dle zásad slušnosti. Uvedla, že v rozsudku zcela postrádá úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění a výsledná částka odškodnění vytrpěných bolestí žalobkyně je v rozporu se skutkovými zjištěními. Vytkla soudu, že zamlčel doporučení znalce na zvýšení v posudku stanovené částky s tím, že pro některé obtíže chybí v Metodice položky. Velmi zásadně se ohradila proti tomu, že se soud prvního stupně nezabýval intenzitou a formou zavinění žalované a spokojil se se závěrem, že újma byla způsobena z nevědomé nedbalosti operatéra. Uvedla, že žalovaná nevyužila hned několika možných metod, jež by poranění žlučových cest žalobkyně zabránily, k čemuž soud nepřihlédl přesto, že to svědčí o hrubé nedbalosti, stejně jako samotný postup operatéra i nedostatky v informovaném souhlasu. Zmínila také to, že forma zavinění nevědomou nedbalostí nevylučuje nedbalost hrubou, jež by měla být vzata v potaz při úvaze o zvýšení odškodnění. Žalobkyně dále poukázala na bezpohlavnost postoje žalované k vzniklé újmě, žalovaná se žalobkyni neomluvila, neprojevila sebemenší lítost, a navíc se distancovala v rámci následně vedeného řízení od svého původně vstřícného uznání zaviněného protiprávního postupu, který konstatovala v dohodě o bolestném, přičemž následně polemizovala znovu i o tom, zda vůbec žalobkyni ztížení společenského uplatnění vzniklo. Argument, že znalec dospěl k závěru, že postup žalované byl lege artis, označila za irelevantní, když je notorietou, že posouzení této otázky je pouze v kompetenci soudu, jelikož jde o otázku právní. Za spekulativní ba bizarní označila pak žalobkyně úvahy soudu o jejích [podezřelý výraz] potížích nesouvisejících se škodní událostí a o jejím ne zcela optimálním životním stylu. Konečně se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce ohradila i proti nepřiznání odměny za některé provedené procesní úkony a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako nepřezkoumatelný zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se prostřednictvím své právní zástupkyně k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila. Uvedla, že v průběhu řízení vznesla ona i vedlejší účastnice řadu výhrad ke znaleckému posudku, zejména nadhodnocení některých položek a absenci skutečností, že žalobkyně měla potíže v některých oblastech i bez komplikací vzniklých při [podezřelý výraz]. Nicméně projevila vstřícnost a proti celkové přiznané částce nebrojila. Dále sdělila, že žalobkyni se v celkovém součtu bolestného ZSÚ i příslušenství pohledávky dostalo částky [částka], což je částka nanejvýš adekvátní. S odkazem na ust. § 13 o. z. poukázala na to, že náhrada újmy by měla být poskytnuta podle zásad slušnosti, tedy srovnatelně s obdobnými případy. V této souvislosti pak odkázala na několik již pravomocně skončených soudních sporů, kde se dostalo obdobně poškozeným jedincům náhrady ZSÚ v rozsahu kolem [částka]. Aby bylo dosaženo spravedlivého odškodnění v obdobných případech mělo by podle názoru žalované docházet k navyšování částky odpovídající percentuálnímu ohodnocení újmy jen ve zcela výjimečných případech odůvodněných výjimečnými okolnostmi. Žalovaná souhlasila se závěrem soudu prvního stupně o absenci výjimečných sportovních a společenských aktivit před škodní událostí a zdůraznila, že znalec řadu oblastí hodnotil pouze na základě subjektivních sdělení žalobkyně, které se pak ukázaly býti v rozporu s provedenými důkazy. Ohradila se proti tomu, že by snad došlo k pochybení operatéra hrubým porušením či zanedbáním jeho povinností, naopak šlo o ojedinělé pochybení velmi zkušeného operatéra, které bylo okamžitě po vzniku všemi možnými cestami napravováno. K údajně nekorektnímu následnému postoji k vzniklé újmě žalovaná uvedla, že žalovaná preferovala mimosoudní vyřízení sporu, a proto také bez větších průtahů vyplatila žalobkyni bolestné i náhradu nákladů. Konečně poukázala žalovaná i na to, že žalobkyně trpěla [onemocnění], prodělala těžkou [onemocnění] a byla jí zjištěna [onemocnění] a trpěla rovněž [onemocnění]. Právě v důsledku [onemocnění] jí byl vyjmut [název]. Je tedy podle žalované zřejmé, a nikoli spekulativní, že funkčnost trávicího sytému žalobkyně byla již před škodní událostí narušena, a je obecně známo, že takovýmto [podezřelý výraz] odpovídá celoživotní šetřící dieta. Žalobkyně by tedy byla omezena i bez komplikací při zákroku, pokud jde o stravu. Soud tuto okolnost konstatoval, nicméně nijak ji nezohlednil snížením částky odpovídající základnímu bodovému ohodnocení. Také zapojení do sportovních aktivit nebylo nijak výjimečné, a navíc bylo zohledněno v základním bodovém ohodnocení posudku. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

5. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalované další písemnou replikou, v níž se ohradila proti postupu soudu prvního stupně, jenž určil částku odškodnění ztížení společenského uplatnění striktně ve výši, jež byla stanovena znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] bez jakéhokoli náznaku přezkoumatelné úvahy o přiměřenosti takové částky konkrétnímu případu žalobkyně, to vše za situace, kdy sám znalec nabádal soud k navýšení odškodnění vzhledem k tomu, že v seznamu chybějí položky zohledňující některé z potíží, jimiž žalobkyně trpí. Soud toto doporučení přešel mlčením. Znovu poukázala na celou sérii pochybení žalované, resp. jejího operatéra a opětovně vytkla soudu, že položil znalci otázky, zda byl či nebyl postup lékaře [název], přesto, že toto je, jak notoricky známo, otázka právní, již může zodpovědět toliko soud. K soudním případům, na něž odkazovala žalovaná, žalobkyně namítla, že jde o případy, jež byly posuzovány podle starého občanského zákoníku, podle nějž se, jak známo, pohybovaly částky odškodnění mnohem níže než v současnosti, a navíc došlo k újmě o mnoho let dříve, kdy se průměrná mzda pohybovala na úrovni jedné třetiny až jedné poloviny její současné hodnoty. Naopak sama předložila prostřednictvím svého právního zástupce rozsudek ve věci, jež vykazovala značnou obdobu následků [podezřelý výraz] újmy vzniklé při vadném lékařském zákroku. Žalobkyni se v uvedeném případě dostalo odškodnění v rozsahu [částka]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek buď změnil tak, že znalcem stanovenou částku adekvátně navýší, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Městský soud jako soud odvolací původní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v němž dospěl k závěru, že postup soudu prvního stupně, jenž v případě žalobkyně setrval na částce odškodnění ZSÚ, která je finančním odrazem znaleckého percentuálního ohodnocení újmy, je správný. Konstatoval, že soud prvního stupně správně vyšel z Metodiky a v souladu se znaleckým posudkem vzal v úvahu, jakým způsobem zasáhlo poškození žalobkyně do všech devíti kapitol obsažených v oddílu C Metodiky – Aktivity a participace. Sdělil, že částka [částka], z níž soud prvního stupně vycházel, odpovídá nejen technické části Metodiky Nejvyššího soudu ČR, nýbrž respektuje i teze obsažené v její preambuli, neboť přesně a v souladu s Mezinárodní klasifikací funkčních schopností, disability a zdraví vystihuje hodnotu překážky lepší budoucnosti, která u žalobkyně v důsledku utrpěné újmy nastala. V této souvislosti zdůraznil, že Metodika nezavazuje soud, že by snad měl či musel částku, která odpovídá znaleckému vyčíslení percentuálního ztížení či poškození života poškozeného, vždy zvyšovat. Uzavřel, že v případě žalobkyně ani jedno z hledisek, jež mohou základní částku ovlivnit nebylo možno použít. Sdělil, že žalobkyně utrpěla újmu ve věku 55 let, tedy v období, kdy již není žádného důvodu k navyšování základní částky, naopak by bylo lze vést úvahy o tom, že by se základní částka již mohla o 10 % snížit. Nezohlednil ani překážku výjimečné lepší budoucnosti u žalobkyně, neboť ta žila standardním způsobem života odpovídajícím jejímu věku bez výjimečných aktivit sportovního, [podezřelý výraz] či společenského charakteru, a také bez nějakých výjimečných pracovních ambicí. Nepřihlédl ani ke skutečnosti, že žalovaná se dopustila prostřednictvím svého pracovníka pochybení, neboť v žádném případě v tomto počínání nelze shledat jakýkoli záměrný zavrženíhodný prvek, jak jej má na mysli ust. § 2957 o. z. Důvody pro zvýšení ZSÚ neshledal ani v přístupu žalované, která, byť při jednání o bolestném nesporovala nárok co do základu a chybu svého pracovníka uznávala, změnila v rámci řízení, jež zahájila žalobkyně bezprostředně poté, kdy nebylo vyhověno jejímu přemrštěnému nároku na odškodnění ZSÚ, svůj postoj a snažila se dodatečně prosadit názor, že na její straně odpovědnost dána není. Ke skutečnosti, že funkčnost trávicího systému žalobkyně byla narušena již před škodní událostí, pouze poznamenal, že fakt, že pro zlepšení jejího [podezřelý výraz] stavu je potřeba dodržování dietních opatření, zahrnujících mimo jiné i netučnou stravu, je obecně známou skutečností.

7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, k němuž Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl. Dovolací soud konstatoval, že může úvahu odvolacího soudu o tom, zda určitá částka v konkrétním případě představuje odpovídající náhradu za vytrpěnou újmu na zdraví, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Dovolací soud neshledal zjevně nepřiměřeným závěr odvolacího soudu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění v částce [částka], opírající se o znalecký posudek, vystihuje míru trvalého poškození zdraví žalobkyně. Naopak takovýto závěr odpovídal i podle něj skutkovým zjištěním a byl přiléhavě odůvodněn. Nejvyšší soud uvedl, že soudy mohou při aplikaci ust. § 2958 o. z. využít jako pomůcku pro stanovení bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění Metodiku. Znalcem stanovené procento ztížení společenského uplatnění poškozeného je podkladem, na základě něhož soud stanoví postupem podle Metodiky základní odškodnění, které pak může modifikovat, jsou-li proto důvody. Jestliže důvody pro zvýšení či snížení neshledá, není povinen a ani nemůže základní částku modifikovat. Zdůraznil, že soudy obou stupňů vycházely z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, zohlednily míru zavinění na straně škůdce, jenž poškodil zdraví žalobkyně v jejích 55 letech při [podezřelý výraz] bez přímého úmyslu, nedbalostí operatéra. Hodnotily i postoj žalované, která mimosoudně vyplatila žalobkyni náhradu za bolest. Vzaly v úvahu, že žalobkyně před poškozením zdraví nežila nadstandardně aktivním způsobem života a obdobná stravovací omezení, jako ta, jimž se musí podrobit v důsledku protiprávního jednání žalované, vyžadovalo již její předchozí [podezřelý výraz] slinivky břišní. Důvodem pro zvýšení náhrady neshledaly ani věk žalobkyně, ani mimořádné okolnosti na straně žalobkyně nebo škůdce. Zdůraznil, že soudy vysvětlily, z jakého důvodu základní částku náhrady žádným způsobem nemodifikovaly, přičemž důvody, které je k tomu vedly řádně a srozumitelně odůvodnily. Dodal, že soudy se rovněž vypořádaly se všemi argumenty a námitkami uplatněnými v řízení, včetně porovnání přiznané náhrady se srovnatelnou judikaturou.

8. Na základě ústavní stížnosti podané žalobkyní Ústavní soud nálezem ze dne [datum], č. j. I. ÚS 1010/22-67, ve znění opravného usnesení ze dne [datum], zrušil uvedená rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu a dále zamítavý výrok II., a výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Ústavní soud shledal ústavní stížnost důvodnou, neboť těmito rozhodnutími došlo k porušení práva žalobkyně na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 37 Listiny základních práv a svobod. V kasačním nálezu Ústavní soud vytkl především způsob hodnocení důkazů znaleckým posudkem. V postupu soudu, jímž převzal znalcem stanovenou výši přiměřené náhrady újmy bez další přezkoumatelné právní úvahy spatřoval Ústavní soud nepřípustné přenášení odpovědnosti za právní posouzení, jež je výlučně odpovědností soudce, na soudního znalce. Dodal, že obecné soudy převzaly bez dalšího závěr znalce a uchýlily se k mechanickému posouzení věci, aniž by se pečlivě a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci zabývaly úvahou, zda výsledek koresponduje skutkovým zjištěním. Přenášení odpovědnosti za aplikaci práva na soudního znalce není legitimním prostředkem, jak dosáhnout předvídatelnosti soudního rozhodování. Dále připomněl, že využití Metodiky není výlučným způsobem určení výše náhrady nemajetkové újmy, ale pouze výkladovou pomůckou, od níž se soud může odchýlit. Na soudu pak je, aby ve svých úvahách promítl její nezávaznost, mezery i nedostatky a korigoval ji tak, aby dospěl ke spravedlivému výsledku odpovídajícímu zásadám slušnosti. Upozornil, že v kategorii ztížení společenského uplatnění převážně nejde o odborná skutková zjištění. Vzhledem k tomu, že zjištění, jak je poškozený omezen v každodenním životě (v oblasti pracovní, kulturní, sportovní, společenské, [podezřelý výraz], psychické) není „odbornou otázkou“, je soud povinen sám korigovat hodnocení znalce a podepřít své rozhodnutí vlastní, účastníkovi srozumitelnou úvahou, nikoli prostým odkazem na znalecký posudek. Ústavní soud nepovažoval za legitimní úvahu nalézacího soudu, jenž hodnotil zjištění, že stěžovatelka často střídala zaměstnání, negativně, jako důvod svědčící proti zvýšení znalcem stanovené výše odškodnění. Rovněž se kriticky vyjádřil k hodnocení věku poškozeného jako modifikačního kritéria pro zvýšení či snížení znalecky určené částky, neboť nelze obecně říci, že by mladý člověk trpěl více než člověk vyššího věku. Zdůraznil, že trvá na požadavku, aby obecný soud při rozhodování zohlednil věk poškozeného pouze tehdy, pojí-li se k němu zásadní okolnosti. Konstatoval nedostatečné promítnutí permanentního omezení každodenního života stěžovatelky, což zahrnuje dlouhodobou ambulantní léčbu digestivních potíží, poruchy střevní pasáže a depresivní ataky, do hodnocení jednotlivých domén, se kterými Metodika pracuje. Ostatně i znalec dal soudu k úvaze další navýšení odškodnění jím kalkulované částky, k čemuž nalézací soud nepřistoupil a jeho doporučení jako vágní a neurčité odmítl. Za závažnou procesní vadu považoval Ústavní soud i skutečnost, že v řízení nebyl vyslechnut znalec. Zásadní pochybení dále spatřoval v chybějícím skutkovém závěru o tom, kdy byl ustálen [podezřelý výraz] stav stěžovatelky, k jakému okamžiku se má určit překážka lepší budoucnosti a odčinit ztížení jejího společenského uplatnění. Absentovala i výchozí rámcová částka pro daný rok, odvíjející se od roku, v němž se ustálil [podezřelý výraz] stav poškozené, z níž pak výsledná výše náhrady odpovídá příslušnému procentu omezení v životě stěžovatelky. Ústavní soud zavázal obecné soudy, aby řádně hodnotily důkaz znaleckým posudkem a zejména aby nepřeceňovaly závěry znalce směřující spíše k právnímu posouzení než ke zjištění odborných skutkových otázek, a na základě zjištěného skutkového stavu vysvětlily vlastní úvahy, které je vedly k určení přiměřené výše odčinění nemajetkové újmy stěžovatelky spočívající v ztížení společenského uplatnění.

9. V novém rozsudku se soud prvního stupně vázán závazným právním názorem vysloveným nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. I. ÚS 1010/22-67 ve znění opravného usnesení ze dne [datum], zaměřil v prvé řadě na zhodnocení adekvátnosti znalcem stanovené výše odškodnění a tuto výši, se zohledněním již pravomocně přiznané částky [částka] s příslušenstvím, modifikoval. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě postupy v Metodice korigovat za účelem jejich lepšího promítnutí do konkrétní výše náhrady. S ohledem na závěry Ústavního soudu připustil, že Metodika je pouze pomocným materiálem pro stanovení odpovídajícího zadostiučinění, nicméně neshledal důvody, proč metody v ní uvedené zcela pominout. S přihlédnutím k trvalým a zcela specifickým obtížím narušujícím jak fyzické, tak i psychické zdraví žalobkyně přistoupil k navýšení míry ztížení společenského uplatnění oproti 5,97 % stanovených znaleckým posudkem na 11 %, když zvýšením koeficientu o 5,03 % oproti posudku sledoval především odčinění újmy žalobkyně v rovině [podezřelý výraz], společenské a intimní. Konstatoval, že žalobkyně je postižena stejnou měrou jak somaticky, k čemuž hodnocení podle Metodiky primárně směřuje, což se projevuje trvalými bolestmi, křečemi břicha a omezením fyzických aktivit, tak i duševně, zejména narušeným pocitem sebedůvěry a sebepojetí, obtížným sebeuplatněním v pracovním procesu a zapojením se do společenských aktivit. Dodal, že ačkoli se žalobkyně na nynější poměry zřejmě již adaptovala, nemění to nic na tom, že musela dramaticky změnit své návyky včetně natolik intimních oblastí jako je hygiena a vyměšování, vyrovnat se s těžkostmi a přizpůsobit se novému režimu. Uvedl, že tento aspekt újmy žalobkyně hodnotí měrou téměř dosahující výše omezení zohledněných kritérii podle Metodiky, které směřují primárně na somatickou stránku a její projevy v životě. Poznamenal, že projevy v rovině [podezřelý výraz] jsou o něco subtilnější a životní okolnosti v běhu života i bez škodní události vyžadují jistou míru adaptability. Zopakoval, že ku prospěchu žalobkyně nezohledňoval, že její [podezřelý výraz] stav vyžaduje dietní omezení proti stavu, na něž byla žalobkyně zvyklá, neboť s ohledem na charakter základního [podezřelý výraz] žalobkyně, není požadavek na racionální stravování důvodem pro zvýšení satisfakce. Kritérium věku rovněž nevedlo soud ani ke snížení ani ke zvýšení základní částky. Soud neshledal žádný jiný důvod pro další korekci koeficientu omezení podle Metodiky, a to ani směrem k zvýšení, ani ke zvýšení. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že společenské, kulturní a sportovní zapojení žalobkyně bylo v době před [podezřelý výraz] zcela průměrné. Dále sdělil, že byť v posuzovaném případě došlo k postupu non lege artis, nelze hovořit o lehkomyslném přístupu žalované, kdy by byl zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že by to svědčilo o zřejmé lehkomyslnosti škůdce či jeho bezohlednosti k zájmům jiných osob, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Důvod k modifikaci zadostiučinění nespatřil ani v postoji žalované k náhradě újmy, jelikož otázka naplnění podmínek odpovědnosti za újmu byla otázkou znaleckého zkoumání, a nebyla otázkou jednoznačnou. Rozhodné datum ustálení [podezřelý výraz] stavu žalované, jež je směrodatné pro výpočet konkrétní částky odškodnění, určil ke dni [datum]. S odkazem na všechny tyto skutečnosti dospěl soud prvního stupně k výsledné částce [částka] korespondující přesně procentuálnímu ohodnocení 11 % z výchozí rámcové částky, tedy nad rámec toho, co žalovaná již plnila přiznal žalobkyni další částku [částka]. Současně žalobkyni přiznal i úroky z prodlení od uplynutí lhůty k plnění ve smyslu předžalobní výzvy, co do zbytku pak žalobu zamítnul. Z hlediska náhrady nákladů řízení soud věc hodnotil tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení vůči žalované a vedlejší účastnici na straně žalované, neboť míra přiznané částky závisela na znaleckém posudku a na úvaze soudu ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Výrok o nákladech státu pak zdůvodnil ust. § 148 o. s. ř. Výrok týkající se doplatku soudního poplatku zdůvodnil ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Soud na závěr polemizoval s názorem Ústavního soudu, dle něhož by částka konečného odškodnění měla reflektovat také kvalifikátory vyjádřené v Metodice na škále 0 až 4. Ústavní soud vyjádřil přesvědčení, že znalcem původně určené procento omezení odpovídá kategorii lehkých, mírných obtíží, které jsou charakterizovány tak, že problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou je osoba schopna tolerovat a který se stal zřídka během posledních 30 dnů. Soud prvního stupně konstatoval, že uvedená škála a popis intenzity se netýká celkového procenta omezení, ale slouží k hodnocení jednotlivých dílčích domén, přičemž takto ohodnocené domény vedou k určení celkového procenta. Sdělil, že popis těchto pomocných kritérií výslednému zjištěnému procentu odpovídat nebude, protože intenzivnější obtíže budou rozmělněny doménami, kde žádné obtíže naopak identifikovány nejsou.

10. Proti výroku II. rozsudku shora uvedenému a výroků na něm závislých podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání. Vyjádřila přesvědčení, že soudem přiznaná náhrada za ztížení společenského uplatnění v celkové výši [částka] je objektivně zcela nedostatečná, nemá oporu v provedeném dokazování a nevystihuje v plné míře ztížení společenského uplatnění žalobkyně, v důsledku čehož je v rozporu se zásadami slušnosti dle ust. § 2958 o. z. Namítla absenci zdůvodnění, proč zásadám slušnosti odpovídá míra ztížení společenského uplatnění ve výši 11 %. Uvedla, že výsledná částka je v rozporu se závěry soudů ve skutkově obdobných případech poranění a nutnosti rekonstrukce žlučových cest, poukázala přitom na rozsudek Okresního soudu v Trutnově sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Dále konstatovala, že v rozsudku zcela postrádá úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění a výsledná částka odškodnění vytrpěných bolestí žalobkyně je v rozporu se skutkovými zjištěními. Vytkla soudu, že se nezabýval intenzitou a formou zavinění žalované. Sdělila, že soud nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaná nevyužila hned několika možných metod, jež by poranění žlučových cest žalobkyně zabránily, což svědčí o její zřejmé bezohlednosti stejně jako samotný postup operatéra a nedostatky v informovaném souhlasu. Dodala, že z odůvodnění neplyne, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nejednala hrubě nedbale, neboť celá série prokázaných pochybení žalované svědčí o hrubé nedbalosti, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně dále poukázala na postoj žalované k jejímu protiprávnímu jednání, k vzniklé újmě a jejímu odškodnění. Žalovaná se žalobkyni neomluvila, navíc se distancovala v rámci následně vedeného řízení od svého původně vstřícného uznání zaviněného protiprávního postupu, které konstatovala v dohodě o bolestném, přičemž následně polemizovala znovu i o tom, zda vůbec žalobkyni ztížení společenského uplatnění vzniklo. V této souvislosti se ohradila proti postupu soudu prvního stupně, jímž nikterak nezohlednil postoj žalované, současně poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14. Upozornila, že žalovaná, resp. vedlejší účastnice sjednaly řadu dní trvající monitoring soukromého osobního života žalobkyně soukromým detektivem, což shledala jako pádný důvod pro zvýšení částky náhrady za ztížení společenského uplatnění, k němuž by soud měl při hodnocení postoje žalované přihlédnout. Dále poznamenala, že odůvodnění rozhodnutí obsahuje tvrzení jsoucí v evidentním rozporu s provedeným dokazováním. Konečně se žalobkyně ohradila i proti nepřiznání odměny za některé provedené procesní úkony. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako nepřezkoumatelný zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Proti výroku I., III., IV. a V. rozsudku shora uvedenému podala žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně včasné odvolání, které posléze doplnila podáním datovaným dne [datum]. Žalovaná předně rekapitulovala dosavadní průběh řízení. Dále konstatovala, že znalec při svém výslechu neuvedl nic konkrétního, když průjmy žalobkyně popsal zcela obecně s poukazem na faraonovu pomstu v Egyptě, přičemž stejně obecně popsal psychické potíže žalobkyně, k nimž neuvedl jejich charakter, intenzitu, jak se promítají do každodenního života žalobkyně, příp. z jakých předškodních aktivit a činností ji vylučují. Sdělila, že ze zprávy detektiva a přímých sousedů žalobkyně vyplývá, že žalobkyně působí energicky, vitálně, ve svých předškodních aktivitách není zásadněji omezena, je aktivní na zahradě, ráda si popovídá se známými, účastní se společenských akcí obce, na zahradu si bere vnoučata, v rámci rodinných sešlostí si zatancuje, poskakuje a působí jako veselá přátelská paní, což je s tvrzenou úzkostí, skleslostí a depresí ve zjevném rozporu. Rovněž, není prokázáno, že by střevní obtíže žalobkyni omezovaly nad míru, jež byla zohledněna znalcem při vyčíslení ZSÚ v posudku. V této souvislosti uzavřela, že závěry soudu prvního stupně ohledně skutkového stavu jsou nesprávné, neboť nemají oporu v dokazování. Deprese žalobkyně nebyly v řízení jednoznačně prokázány, zejména nebylo zjištěno, že by jí braly lepší budoucnost, stěžovaly její společenské uplatnění či omezovaly v předškodních aktivitách. Žalovaná zdůraznila, že ve vztahu k výši náhrady ZSÚ je podstatný rozdíl, zda danou obtíží trpí člověk, jež nemůže pokračovat ve svém dosavadním rodinném, společenském a pracovním životě, nemůže se realizovat tak jako dosud, udržovat a rozvíjet svůj partnerský vztah, vztahy v rodině, s přáteli versus člověk, jehož součástí života jsou aktivity, které i přes danou obtíž vykonávat lze a zůstávají nadále hlavní náplní a zdrojem radosti či uspokojení. Dle názoru žalované platí, že je-li výše náhrady založena na srovnání způsobu života poškozeného a jeho aktivit v době před poškozením a poté, je nutné zvážit míru omezení žalobkyně vzniklých škodnou událostí s přihlédnutím k charakteru těchto následků a k rozsahu v němž je žalobkyně ve svých aktivitách a způsobu života omezena oproti stavu před poškozením zdraví. Předestřela, že hlavním koníčkem a náplní dne žalobkyně je práce v zahradě a setkávání se s rodinou. Výkon zaměstnání žalobkyně nebyl zcela setrvalý, nýbrž nárazový, jelikož žalobkyně často měnila zaměstnání a v některých obdobích byla nezaměstnaná. S ohledem na uvedené nelze hovořit o tom, že by žalobkyně měla stálou profesi či práci, jež by jí naplňovala, přinášela životní uspokojení, nebo byla jejím posláním. Dále uvedla, že žalobkyni před škodnou událostí přinášelo radost stravovat se poměrně nezdravými a tělo zatěžujícími jídly, což bylo jednou z hlavních příčin podstoupení [podezřelý výraz]. Je tedy podle žalované zřejmé, a nikoli spekulativní, že funkčnost trávicího sytému žalobkyně byla již před škodní událostí narušena, a je obecně známo, že takovýmto [podezřelý výraz] odpovídá celoživotní šetřící dieta. Žalobkyně by tedy byla omezena i bez komplikací při zákroku, pokud jde o stravu. Žalobkyně nevyvíjela žádnou pravidelnější aktivitu ani ve vztahu k sportovním a volnočasovým činnostem. K otázce partnerských vztahů dodala, že žalobkyně byla již před škodní událostí rozvedena a v domácnosti žila se svým opatrovancem. Žalovaná poukázala na život žalobkyně po [podezřelý výraz] a zdůraznila její vitalitu a soběstačnost. Poznamenala, že žalobkyně si domácnost obstarává sama, účastní se společenských akcí pořádaných obcí, zahradničí, i nadále tráví čas s vnoučaty. Dále bylo prokázáno, že neztratila možnost vykonávat určité práce, o čemž svědčí i způsob, jakým obhospodařuje svoji zahradu. Žalobkyni rovněž nedělá problém chůze, neztratila schopnost řídit vozidlo a je schopna odjet na celodenní nákup či návštěvu. Žalobkyně se tak i po [podezřelý výraz] může dále věnovat činnostem a aktivitám, které jsou pro ni důležité a přinášejí jí naplnění, přičemž žádné jiné aktivity, kterým by se před škodní událostí pravidelně věnovala a o něž by v jejím důsledku přišla, prokázány nebyly. Žalovaná se zcela ztotožnila s hodnocením [podezřelý výraz] omezení žalobkyně stanoveným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z něhož vyplývá, že kvantifikátory obtíží vztahované k předchozímu [podezřelý výraz] stavu a možnostem žalobkyně se pohybovaly v prvním či druhém stupni, tj. v rozsahu lehkých až středně těžkých obtíží. Percentuální rozsah omezení 5,97 % odpovídá tomu, že žalobkyně nemá v určitých oblastech života žádná omezení, a v jiných oblastech života má znalcem přiřazena procenta obtíží od 10 % po 72,5 %. V této souvislosti namítla, že soud prvního stupně při navýšení odškodnění vybočil z mezí přiměřenosti, když ve srovnání s jinými obdobnými případy žalobkyni přiznal částku nepoměrně vyšší, tudíž přiznaná náhrada ZSÚ odporuje principu proporcionality, poukázala přitom na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dodala, že k tomuto závěru lze dospět, i pokud bychom přiznané částky zvýšili o 50 % tak, jak vzrostla výchozí rámcová částka dle Metodiky oproti roku 2014. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žaloba se co do zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

12. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce. Ohradila se proti stanovisku žalované, že soudem přiznaná částka je v rozporu se závěry soudů ve skutkově obdobných věcech. Uvedla, že rozsudky, na něž žalovaná ve svém odvolání poukázala jsou nepoužitelné, jelikož k újmě poškozených ve všech případech zmíněných žalovanou došlo před účinností nového občanského zákoníku, kdy byl mechanismus výpočtu ztížení společenského uplatnění odlišný a poukázala přitom na Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 1010/2022, připomínaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Argumentaci žalované ekonomickými ukazateli z roku 2014 označila za zcela irelevantní. Rovněž nesouhlasila s tvrzením žalované, že ve zmíněných případech došlo ke způsobení mnohem závažnější újmy, když jako kritéria této závažnosti uvedla plnou invaliditu, nutnost transplantace jater a mladší věk jedné z poškozených. Konstatovala, že v průběhu řízení vyšlo jasně najevo, že ztížení společenského uplatnění je mimořádně závažné a zásadně ji omezuje v obvyklém způsobu života. Dodala, že potíže jsou provokované prakticky jakoukoli výraznější fyzickou aktivitou. Žalobkyně se v důsledku škodné události nemůže dále věnovat sportovním a volnočasovým aktivitám, včetně kulturních aktivit, které jsou pro ni důležité a přinášejí jí naplnění, dále není schopna obstarat si sama domácnost a stejně tak je narušena i její schopnost péče o sebe samu. Poznamenala, že došlo k devastaci jejího intimního života, je pro ni vyloučena konzumace jejích oblíbených jídel, neboť v případě jakékoli mastnější stravy trpí zhoršením průjmu, křečemi a bolestí břicha. Připomněla, že jí byl přiznán invalidní důchod II. stupně. Dále sdělila, že strádá i psychicky, je depresivní, trpí nechutenstvím a obavou ze smrti v důsledku poškození [název] městnáním ve [onemocnění]. Ohradila se proti tvrzení, že by po prodělané [onemocnění] musela rovněž dodržovat celoživotní šetřící dietu, což při svém výslechu vyvrátil i znalec. Jako zásadní vnímá skutečnost, že fakticky ztratila svou osobní i ekonomickou svobodu, což snižuje její vážnost, sebedůvěru a sebehodnocení, přičemž [podezřelý výraz] úzkostně-depresivního [podezřelý výraz] plyne ze všech lékařských zpráv založených do spisu, jakož i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Pro úplnost připojila i aktuální lékařskou zprávu ze dne [datum] [podezřelý výraz] [tituly před jménem] Linhartové.

13. Den před termínem odvolacího jednání doručila žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně odvolacímu soudu dvě velmi obsáhlá vyjádření, z nichž jedno se týkalo zejména rozboru již dříve nabídnutých srovnávacích rozhodnutí a druhé bylo reakcí na odvolací argumenty žalobkyně, resp. vyjádřením k odvolání žalobkyně. Pokud jde o první uvedené podání, žalovaná v něm podrobněji rozebírala skutkovou situaci v jednotlivých, podle jejího názoru srovnatelných, kauzách a poukázala na to, že, byť bylo odškodnění ZSU v souzených věcech posuzováno dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., je poskytnuté odškodnění srovnatelné s případem žalobkyně, neboť soudy již případy vysoce individualizovaly a podrobně přihlížely ke všem okolnostem konkrétního případu. V souvislosti s věcí vedenou Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. [spisová značka] poukázala žalovaná na to, že v daném případě byly následky zjevně závažnější, neboť znalec ohodnotil funkční omezení poškozené položkou 17,2 %, zatímco v souzené věci znalec stanovil poškození jen v rozsahu 5,97 %. V závěru podání žalovaná poukázala na to, že u žalované nebyla v době před vznikem újmy prokázána nadprůměrná aktivita v oblasti společenské, sportovní či kulturní, a z provedeného dokazování vyšlo najevo, že i po vzniku újmy se žalobkyně může věnovat činnostem a aktivitám, které jsou pro ni důležité a přinášejí jí naplnění (zahrada, rodina, nákupy). Jiné aktivity, o něž by byla žalobkyně přišla v důsledku [podezřelý výraz], nebyly prokázány, a nebyl proto dle názoru žalované důvod pro navýšení ZSÚ oproti znalcem stanovenému základnímu hodnocení. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaná obsáhle polemizovala s odvolacími argumenty žalobkyně, odkázala opakovaně na svá předchozí podání a v nich použitou argumentaci, zdůraznila, že ze strany operatéra došlo při [podezřelý výraz] žalobkyně k nechtěnému, neúmyslnému jednání nejvýše ve formě nevědomé nedbalosti, takže zavinění žalované nemůže být bráno jako okolnost zvláštního zřetele hodná ve smyslu § 2957 o. z. Soud prvního stupně podle názoru žalované postupoval správně, pokud vyhodnocený stupeň zavinění do odškodnění nikterak nepromítl. Uvedla, že bez jakýchkoli větších průtahů vyplatila žalobkyni na bolestném částku [částka] a na náhradu nákladů řízení částku [částka]. V souvislosti s tím označila tvrzení žalobkyně, že žalovaná neučinila jediný vstřícný krok směřující byť k částečnému odškodnění, z nepravdivé a účelové. Zároveň poukázala na velmi tenkou hranici mezi přípustným manuálním nezdarem operačního postupu a chybným odborným postupem, jenž lze označit za postup non lege artis. Proto nelze podle jejího názoru klást k tíži žalované, že v rámci své procesní obrany požadovala, aby byla tato otázka postavena na jisto. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený vyhovující výrok tak, že žalobu v plném rozsahu, tedy co do částky [částka] s příslušenstvím zamítne a přizná žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Vedlejší účastnice se v rámci svého ústního vyjádření při jednání odvolacího soudu připojila k argumentaci žalované i k jejímu návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu.

15. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal i tentokrát rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a pokud jde o meritorní stránku věci, neshledal odvolání žalobkyně, ani odvolání žalované opodstatněným. Zásah shledal opodstatněným pouze do výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky navzájem.

16. Po doplnění dokazování, jež realizoval soud prvního stupně vázán tezemi vyslovenými Ústavním soudem ČR v jeho nálezu sp. zn. I. ÚS 1010/2022 (zejména výslech znalce), lze uzavřít, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu plně dostačujícím k spolehlivému objasnění skutkového stavu, na základě něj učinil logické a podle názoru odvolacího soudu i přiléhavé skutkové závěry, a ty hodnotil odpovídajícím způsobem i po právní stránce. Jak již bylo zmíněno v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, ve věci již byl vydán (pravomocný) mezitímní rozsudek, jímž bylo závazně konstatováno, že nárok žalobkyně je co do základu opodstatněný. Odvolací soud ve svém rozsudku, jímž potvrzoval mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, jasně konstatoval, že v případě laparoskopické [podezřelý výraz] provedené v léčebném zařízení žalované na žalobkyni dne [datum] (při laparoskopické [podezřelý výraz] [název]), nebylo postupováno v souladu s péčí řádného odborníka, tedy postup zaměstnance žalované nebyl lege artis, a žalovaná tak dle § 2913 odst. 1 o. z. odpovídá za škodu žalobkyni vzniklou v příčinné souvislosti s tímto operačním zásahem (§ 2914 o. z.). Dospěl zároveň i k závěru, že v daném případě nenastaly žádné podmínky pro zproštění se odpovědnosti žalované ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z., neboť za situace, kdy bylo zřejmé, že terén operačního pole byl značně nepřehledný, byly komplikace předvídatelné a taky odvratitelné (dvěma možnými cestami, které popsal znalec [tituly před jménem] [adresa], a k nimž zaměstnanci žalovaného sice přistoupili, avšak učinili tak opožděně až poté, kdy došlo k chybnému řezu), nebo některým z těchto postupů alespoň eliminovatelné na minimum. Základ nároku žalobkyně a jeho opodstatněnost tedy byla již pravomocně postavena na jisto, a úkolem soudu v následujícím průběhu řízení proto bylo stanovit, jaká částka náhrady za ztížení společenského uplatnění (neboť právě a pouze z tohoto titulu žalobkyně svůj nárok uplatňovala, jak sama k dotazu soudu uvedla) je adekvátní obtížím, jež důsledky chybně provedeného [podezřelý výraz] přinesly do dalšího života žalobkyně, resp. jimiž byl a je život žalobkyně negativně ovlivněn. V původním rozhodnutí soud prvního stupně i soud odvolací hodnotily jako plně odpovídající skutkové situaci percentuální ohodnocení újmy, jež vznikla na zdraví žalobkyně, tak, jak ji v procentech vyjádřil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen Metodika), následným výpočtem odvozeným od 400 násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství pak dospěly soud obou stupňů k výši odškodnění ztížení společenského uplatnění, resp. odškodnění překážky lepší budoucnosti u žalobkyně v částce [částka], již považovaly za plně adekvátní. Téhož názoru byl i Nejvyšší soud ČR v rámci dovolacího přezkumu, nicméně Ústavní soud ČR na základě ústavní stížnosti podané žalobkyní tento názor nesdílel, vytkl soudům všech stupňů zejména přenášení řešení právních otázek na znalce, absenci vlastní úvahy soudů o spravedlivé výši odškodnění, diskriminační úvahy o úloze věku při odškodňování a extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením věci. Jak již bylo shora zmíněno, soud prvního stupně se úkolu posouzení rozsahu [podezřelý výraz] újmy žalobkyně a jí odpovídající výši odškodnění tentokrát věnoval detailně a odpovědně, přičemž se řídil pokyny a tezemi, které ve svém „zrušujícím“ nálezu formuloval Ústavní soud.

17. Odvolací soud si je vědom toho, že z judikatury Nejvyššího soudu se podává postup stanovení ZSÚ způsobem, jenž lze rozdělit v podstatě na „dvě fáze“. První fáze spočívá v znaleckém posudku, kdy znalec poskytne soudu dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného z životních situací definovaných v Metodice tak, aby soud následně mohl učinit právní závěr o adekvátní výši náhrady za nemajetkovou újmu. Tato fáze je v rovině objektivizující bez přihlédnutí k specifikům konkrétního případu. Následuje druhá fáze, v níž soud po zohlednění zvláštností každého případu může ohodnocení modifikovat některými dalšími kritérii nemedicínské povahy – věk poškozeného (byť v této věci Ústavní soud otázku zohlednění věku hodnotil jako diskriminační), intenzita jeho předchozího zapojení do různých oblastí života, důvody vyjmenované demonstrativně v ust. § 2957 o. z. atd. Soud prvního stupně sice tímto způsobem nepostupoval, neboť nezvolil ke stanovení „spravedlivé“ výše odškodnění početní úpravy výsledné finanční částky, jež by vzešla násobkem percentuální míry poškození vzešlé ze znaleckého posudku a částky v daném roce odpovídající „totální“ újmě, a na místo toho sám percentuálně upravil míru ztížení společenského uplatnění tak, aby podle jeho názoru plně odpovídala individuálním podmínkám konkrétního případu žalobkyně. Nicméně vzhledem k pouze doporučujícímu charakteru Metodiky není dle názoru odvolacího soudu takovýto postup vyloučen. Ostatně i sám znalec doporučil navýšení odškodnění soudem s ohledem na to, že v současném seznamu domén obsažených v metodice chybí položky, podle nichž by bylo lze pregnantně a přesně specifikovat obtíže, jimiž žalobkyně trpí. Fakt, zda tak soud na základě vlastní úvahy a s přihlédnutím ke specifikům konkrétního případu učiní navýšením procentuálního vyčíslení rozsahu poškození zdraví žalobkyně, či zda tak učiní početní úpravou základní finanční částky, jež byla adekvátní percentuálním vyčíslení učiněnému znalcem, je v podstatě irelevantní, neboť oběma cestami soud dochází k modifikaci částky odpovídající závěrům znaleckého posudku, již soud upravuje vlastní skutkovou a právní úvahou. Soud prvního stupně tak dospěl přezkoumatelnou cestou k vlastnímu obhajitelnému závěru o odškodnění spravedlivém, přiměřeném a souladném s principem proporcionality (I. ÚS 2844/14). Soud prvního stupně i tentokrát správně vyšel ze znaleckého posudku, který v této věci zadal znalci s patřičnou kvalifikací, tedy znalci z oboru [podezřelý výraz], odvětví stanovení nemajetkové újmy. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] PH.D., MHA byl v rámci řízení po částečném zrušení předchozího rozhodnutí (ve výrocích, jež se týkaly částečného zamítnutí žaloby) tentokrát vyslechnut a v rámci své ústní výpovědi znalec obhájil závěry znaleckého posudku a ještě se blíže vyjádřil k podstatě a projevům [podezřelý výraz] obtíží žalobkyně včetně jejích obtíží psychického charakteru, jakož i k tomu, že jednotlivé domény Metodiky nekorespondují plně podstatě obtíží žalobkyně, a vysvětlil, z jakého důvodu tedy bylo třeba mnohdy postupovat pouze podle položek podobných či blízkých. Znalec rovněž specifikoval, že ustálení [podezřelý výraz] stavu žalobkyně po postupu non lege artis žalované došlo ke dni [datum], přičemž uvedený den je průsečíkem ustálení vývoje obtíží žalobkyně fyzického charakteru i jejích obtíží charakteru psychického. K uvedenému dni je tedy možno považovat dle znalce [podezřelý výraz] stav žalobkyně jako stabilní. S tímto datem se na základě přesvědčivého vysvětlení znalce ztotožnil soud prvního stupně a ztotožňuje se s ním i soud odvolací. Znalec provedl ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle Mezinárodní klasifikace [podezřelý výraz] (upravené dle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví). Soud sám pak při svých úvahách rovněž vycházel ze zmíněné Metodiky Nejvyššího soudu, jako technické pomůcky, a v souladu se znaleckým posudkem vzal v úvahu, jakým způsobem zasáhlo poškození žalobkyně do všech devíti kapitol obsažených v oddílu C Metodiky – Aktivity a participace. Z obsahu znaleckého posudku vyplývá, že kvantifikátory obtíží se pohybovaly v prvním či druhém stupni, tj. v rozsahu lehkých až středně těžkých obtíží, to ovšem jen v první polovině stupnice, která je pro střední obtíže vymezena v rozpětí 25 – 49 %, a pouze v jediné doméně – v položce D570 – „péče o své zdraví“ byly stanoveny znalcem ve třetím stupni, tedy v rozsahu 72,5%. V ostatních kapitolách, pokud se na újmu žalobkyně vůbec vztahovaly, byly kvantifikátory stanoveny většinou v rozsahu lehkých až mírně středně těžkých obtíží. Výsledné resumé znaleckého posudku pak bylo celkové percentuální hodnocení všech devíti kapitol (kapacity a výkonu) v rozsahu 5,96 procentního zatížení (resp. poškození) – po korekci chyby ve výpočtu, již soud prvního stupně správně postřehl (stejně jako Ústavní soud), 5,97 procentního zatížení. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně ze dvou shora naznačených možných cest úvahy o navýšení položky ZSÚ zvolil tu, jež pracuje s navýšením procentního koeficientu omezení žalobkyně, a takovýto postup nepovažuje odvolací soud za neakceptovatelný, jak bylo vysvětleno již shora, a s ohledem na to, že svůj závěr o procentním navýšení soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí, zejména v odst. 21 odůvodnění (především jako odčinění újmy [podezřelý výraz], společenské a intimní), mohl se odvolací soud ztotožnit s výsledkem prvoinstančních úvah a postupů. Na odůvodnění soudu prvního stupně shora uvedené lze pro stručnost odvolacího rozhodnutí v podstatě odkázat. Lze dodat, že jakkoli jsou obtíže, jimiž žalobkyně trpí, dlouhodobě velmi nepříjemné, značně omezující, zatěžující, frustrující a významně modifikující běžný život, stále se jedná o takový typ obtíží, s nimiž lze prožít byť jinak zorganizovaný, nicméně přesto hodnotný (nikoli plnohodnotný) život, v němž lze nalézt poměrně značnou míru příjemných prožitků. Právě tento fakt zohlednil soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu přiléhavě tím, že procentní míru ztížení společenského uplatnění navýšil z 5,97 % svou vlastní úvahou vycházející právě z výše uvedené konkrétní situace žalobkyně na 11 %. Jedná se o navýšení oproti znaleckému závěru velmi významné (odpovídající soustavnému a značně obtěžujícímu charakteru poškození), nicméně zároveň nedosahující plného dvojnásobku, který, jak soud prvního stupně správně naznačil, by odpovídal závažnějším a více limitujícím projevům poškození, jak po stránce fyzické, tak po stránce dušení. Soud dovodil odkazem na oficiální statistický údaj Českého statistického úřadu o hrubé měsíční nominální mzdě přepočtené na počet zaměstnanců v národním hospodářství, že 11 % omezení (z celkových 100 % částky za totální omezení) v rozhodném roce 2017 - tedy v roce předcházející ustálení [podezřelý výraz] stavu poškozené žalobkyně, odpovídá částka odškodnění za ztížení společenského uplatnění [částka], a tuto částku shledává plně adekvátní i odvolací soud. Správný byl i další postup soudu prvního stupně, při němž soud od shora uvedené částky odškodnění odečetl již pravomocně přiznanou částku [částka] a dospěl k výsledné částce [částka], ohledně níž, včetně žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, bylo na místě žalobě ještě vyhovět.

18. Odvolací soud nemůže nic zásadního namítnout proti polemice, již soud prvního stupně vyslovil k názoru Ústavního soudu v jeho nálezu vydanému v této právní věci sp. zn. I. ÚS 1010/22. Kvantifikátory obtíží se netýkají celkového procenta omezení, nýbrž použijí se při hodnocení jednotlivých dílčích domén, z nichž v některých je obvykle poškozený omezen více, v některých méně, v některých případně vůbec. Součtem omezení v jednotlivých doménách pak znalec – resp. soud, dospěje k určitému celkovému procentu omezení, které zobrazuje to, v jakém poměru je újma konkrétního poškozeného ve vztahu k totální újmě, tj. ke stavu, kdy je osoba ve vegetativním stadiu, na přístrojích zcela bez schopnosti jakéhokoli samostatného života. Soud prvního stupně v této souvislosti použil názorný příměr, kdy celkové 42 % odškodnění (čemuž odpovídá částka [částka] z celkových možných [částka] pro rok 2017), které neadekvátně požaduje žalobkyně, odpovídá zcela zásadnímu poškození typu [název] atd., nikoli však střevním (byť závažným a omezujících) potížím a středně závažným psychickým problémům, které se projevují u žalobkyně, a při nichž lze, byť s jistým omezením, žít i nadále hodnotný a víceméně, resp. v mnoha ohledech, i soběstačný život. Ostatně celkové, po soudem prvního stupně provedené modifikaci, poskytnuté odškodnění činící více než desetinu odškodnění totální újmy je podle názoru odvolacího soud charakteru potíží, jimiž trpí žalobkyně, plně odpovídající. Závěr o rozsahu odškodnění a jeho výši tedy není nepřezkoumatelný, jak naznačují ve svých odvoláních účastnice. Fakt, že je žalobkyně svými obtížemi téměř každodenně omezena ve svých aktivitách, se jasně odrazil v tom, že v doméně péče o své zdraví bylo stanoveno omezení v rozsahu 72,5 %, tedy v rozsahu vysoká – extrémní obtíž (v ostatních pro daný případ použitelných doménách v rozsahu lehkých až středně těžkých obtíží).

19. K ostatním odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí ještě následující. I nadále setrvává odvolací soud na svém již dříve vysloveném názoru, že nebylo třeba v daném konkrétním případě zohlednit modifikační ukazatel (důvody) dle § 2957 o. z., neboť žalovaná se sice dopustila prostřednictvím svého pracovníka pochybení, resp. postupu non lege artis, avšak v tomto počínání nelze ve světle skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo, shledat žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné či jakýkoli záměrný zavrženíhodný prvek (úmysl, lest, pohrdání, zneužití atd.) jak jej má na mysli ust. § 2957 o. z. Odvolací soud nespatřuje nic zavrženíhodného ani na tom, že žalovaná, byť byla zpočátku při jednání o bolestném nakloněna mimosoudnímu řešení a uznání chyby svého pracovníka, změnila v rámci řízení, jež zahájila žalobkyně bezprostředně poté, kdy nebylo vyhověno jejímu značně nadsazenému nároku na odškodnění ZSÚ, soudní řízení, svůj postoj a snažila se, byť dodatečně, prosadit názor, že na její straně odpovědnost dána není. Při soudně vzneseném požadavku na odškodnění ve výši dalších [částka], následně dokonce [částka], není tento postoj žalované nepochopitelný zejména za situace, kdy zanedbala-li by procesní obranu, mohla by se vedlejší účastnice posléze stavět negativně k případnému pojistnému plnění. Kromě toho je jistě, jak ostatně uvedla i žalovaná, velmi tenká hranice mezi přípustným manuálním nezdarem operačního postupu a postupem vykazujícím již chybu, tedy nedbalostním postupem non lege artis. Nelze tak klást žalované k tíži, že považovala za nezbytné tuto otázku postavit nezávislým odborným posouzením na jisto. Pokud žalobkyně zdůrazňuje protiprávnost jednání žalované, pak je samozřejmě třeba s tímto argumentem souhlasit, neboť nebylo-li by došlo ze strany žalované k protiprávnímu jednání (postupu non lege artis) nenastala by její odpovědnost (ta již byla pravomocně postavena na jisto). Nicméně žádnou zavrženíhodnou pohnutku v postupu žalované (jejího pracovníka) při [podezřelý výraz] dovozovat nelze. Za zavrženíhodné pak nelze podle názoru odvolacího soudu označit ani to, že žalovaná, resp. vedlejší účastnice prověřovala skutečný stav a aktivity žalobkyně prostřednictvím služby soukromého detektiva za situace, kdy žalobkyně uváděla výrazná životní omezení, jež podle názoru žalované a vedlejší účastnice nekorespondovala s dalšími provedenými důkazy. K otázce sportovních aktivit pak lze jen dodat, že, jak vyplynulo z důkazů, jež žalobkyně zmiňuje v čl. IV. svého odvolání, vyšlo najevo, že žalobkyně chodila občas na pěší výlet do vzdálenosti 9 km a zpět, že za pěkného počasí vyjížděla na kole sama či s rodinou a že jezdívala i na běžky. Nicméně neprovozovala žádnou sportovní činnost natolik intenzivně, že by bylo možno její pohybovou aktivitu označovat za nadstandardní. Ve věku 55 let, kdy žalobkyně utrpěla přezkoumávanou újmu na zdraví, je podle osobních zkušeností soudu ještě vysoké procento žen, které se pravidelně věnují pohybu, jízdě na kole, jízdě na lyžích, kolektivním sportům, cvičení či turistice. Předškolní aktivity žalobkyně tak lze, při vší úctě k nim, označit za standardní.

20. K odvolacím námitkám žalované je třeba nad rámec již uvedeného poznamenat, že nalézací soud se při svých úvahách řídil tezemi vyslovenými v ústavním nálezu Ústavním soudem ČR, z něhož vyplynulo mimo jiné i to, že částka, která byla žalobkyni přiznána původně, neodráží dostatečně její omezení, která v důsledku škodního procesu utrpěla, z hlediska překážky její lepší budoucnosti, a v této souvislosti zavázal Ústavní soud soud nalézací k tomu, aby znalcem stanovenou procesní míru obtíží modifikoval na základě vlastních skutkových zjištění. Zároveň soudu vytkl i to, že operoval s otázkou věku a s otázkou nesoustavného zaměstnání, resp. střídaní pracovních míst, což označil za diskriminační. K tomu dlužno poznamenat, že ani soud prvního stupně, ani odvolací soud věk žalobkyně percentuálně nezohledňoval, neboť podle názoru obou soudů žalobkyně utrpěla újmu právě v období, jež lze i z hlediska Metodiky hodnotit jako období, kdy není na místě uvažovat z důvodu věku ani o snížení, ani o zvýšení základní částky, nehledě k tomu, že soud prvního stupně dovodil(vázán názorem vysloveným Ústavním soudem v této věci, byť v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2410/23 dospěl Ústavní soud k opačnému závěru, tedy že věk poškozeného je třeba brát jako legitimní kritérium), že vnímání bolesti, omezení a osobních těžkostí by mělo být posuzováno u všech lidí stejně. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, odvolací soud sdílí se soudem prvního stupně závěr o tom, že „předújmové“ sportovní, společenské a kulturní aktivity žalobkyně byly průměrné a jejich částečnou ztrátu, resp. výraznější omezení, je tak třeba hodnotit obdobně jako u každé jiné poškozené osoby. Soud prvního stupně se také velmi logicky vypořádal s obsahem a důkazní hodnotou svědeckých výpovědí svědku [jméno] a [jméno]. K tomu odvolací soud dodává, že obě výpovědi se sice snaží bagatelizovat potíže žalobkyně, nicméně nelze přehlédnout jednak to, že ani jeden ze svědků nežije s žalobkyní v přátelských a bezproblémových vztazích a jejich výpověď může být tímto faktem ovlivněna, a kromě toho skutečnost, že žalobkyně navenek vystupuje jako relativně spokojená a usměvavá žena, ještě nevypovídání ničeho o jejím vnitřním rozpoložení, psychických problémech vyžadujících medikaci, a již vůbec ne o problémech fyzického charakteru (zejména o nepředvídatelných střevních obtížích). Jakkoli odvolací soud shora uváděl, že i s nepředvídatelnými, resp. ne zcela ovlivnitelnými střevními problémy lze žít v podstatě hodnotný život, je třeba zároveň uzavřít, že situace, kdy člověk neví dne ani hodiny, kdy jej přepadne náhlá ataka střevních potíží, velmi zásadně determinuje život, limituje jej v aktivitách zájmových ale i pracovních (péče o hospodářství, dřevo, domácnost atd.), ale především v jakémkoli plánování takových aktivit, neboť [podezřelý výraz] obtíž se může dostavit kdykoli bez varování a zcela změnit nastavený program či přivést člověka do neřešitelné či dehonestující situace. V řízení byl tento stav prokázán a prokázáno bylo i to, že žalobkyně v důsledku svých potíží fyzického charakteru trpí i ve sféře psychické, intimní a společenské, což, jak znalec sám vysvětlil, nebylo možno procentním znaleckým hodnocení jednotlivých domén z jeho hlediska v plné míře postihnout. Pokud za této situace přistoupil soud právě ke zvýšení odškodnění ZSÚ nikoli na celý dvojnásobek toho co vyplývalo ze znaleckého ohodnocení újmy, nýbrž jen o takové procentní ohodnocení omezení, jež se projevilo ve výsledné částce navýšením o [částka] oproti původně již pravomocně přiznaným [částka], postupoval podle názoru odvolacího soudu přiléhavě zjištěnému skutkovému stavu, a odvolací soud považuje takový postup za řádně vysvětlený, a tedy i akceptovatelný. Odvolací soud ještě dodává, že soud prvního stupně nepochybil ani v tom, když fakt, že žalobkyně je nucena dodržovat jisté pro ni ne úplně přijatelné dietní stravovací návyky, nikterak zásadně nehodnotil ani ve prospěch ani v neprospěch žalobkyně, neboť úprava jídelníčku, který měla žalobkyně před tím, než se u ní objevilo [podezřelý výraz] [název], kvůli němuž jí byl indikován [podezřelý výraz], by zřejmě byla i v případě, že by [podezřelý výraz] proběhl [název], přinejmenším vhodná (nikoli však zcela nevyhnutelná).

21. K žalobkyní již dříve předloženému rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka] je třeba stejně jako v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu poznamenat, že žalobkyně v uvedeném sporu, ačkoli se její obtíže projevují v téže či podobné oblasti jako je tomu u žalobkyně v souzené věci, evidentně utrpěla vážnější poškození a vážnější následky, než je tomu u žalobkyně. Především jí bylo omylem [podezřelý výraz] zařízení přeťato tlusté střevo a perforována děloha, což s sebou přineslo nejen nutnost vývodu (byť dočasného), nýbrž též v podstatě nemožnost dalšího otěhotnění, žalobkyně měla prokazatelně velmi závažné důsledky v oblasti vyměšování, byla prokazatelně neschopna intimního styku, trpěla vážnými psychickými obtížemi, a byla v podstatě neschopna práce (invalidita III. stupně). Navíc utrpěla újmu ve věku 38 let, tj. na vrcholu produktivních sil. Kromě toho před škodní událostí zcela prokazatelně denně sportovala (dokonce sama vedla po nějakou dobu fitness). Zásah škodní událostí do její integrity a osobního komfortu byl tedy podstatně vyšší než u žalobkyně. To se ostatně odrazilo i ve znaleckém ohodnocení, které bylo téměř dvojnásobné než u žalobkyně (v částce přesahující [částka]). Soud (odvolací) v uvedené věci oproti Metodice, podle níž došlo s ohledem na věk k navýšení o 10 %, zvýšil částku přibližně o dalších [částka], ovšem právě s odkazem na to, že poškozené se ve 38 letech v podstatě zhroutil dosud fungující vět (nemožnost otěhotnět, neschopnost intimního života v jinak funkčním manželství, naprostá absence dříve pravidelných sportovních aktivit a III. stupeň invalidního důchodu). Takové důsledky žalobkyně v souzené věci nucena nést není, a je proto plně přiměřené, aby se její ZSÚ pohybovalo v částce nižší, než je tomu ve zmíněné věci.

22. Ke kauze, na niž odkazovala žalobkyně a koneckonců i Ústavní soud, jež byla vedena Okresním soudem v Trutnově pak sp. zn. [spisová značka], je třeba poznamenat, že šlo o případ s obdobnými symptomy, jako je tomu u žalobkyně, nicméně žalobkyně v uvedeném případě utrpěla újmu jednak v mladším věku, jednak byla během akutního stavu komplikována její situace výraznými plicními obtížemi a jednak její [podezřelý výraz] následky byly zjevně závažnější, neboť ve svém důsledku vedly k invaliditě třetího stupně (který byl jen dočasně změněn na druhý stupeň. Navíc v uvedeném případě soud vycházel v podstatě striktně z procentuálního ohodnocení obtíží, které znalec sám stanovil na základě odborného posouzení 17,2 %. Odborně zjišťované [podezřelý výraz] poškození žalobkyně v uvedené kauze tak muselo být zjevně podstatně rozsáhlejší, než tomu bylo u žalobkyně v této věci, kde znalec odborně vyhodnotil celkovou úrovně poškození necelými 6 %. Případně se mohlo stát i to, že ve srovnávaném případě znalec nadhodnotil odborné posouzení ztráty lepší budoucnosti 17,2 % za obtíže zažívacích charakteru a s tím spojené psychické strádání, neboť 17,2 % představuje téměř jednu pětinu totální újmy – tedy naprosté ztráty jakýchkoli schopností a možností samostatné existence, přesto, že uvedené problémy sice žalobkyni život komplikovaly, avšak nevyřadily ji úplně prakticky ze žádné sféry života. Soud pak vycházel z uvedeného znaleckého posudku a provedl jen malou korekci s ohledem na věk (zohledňování věku však v souzené věci Ústavní soud hodnotil jako diskriminující). V souzené věci soud prvního stupně také vycházel z percentuálního určení obtíží znalcem, a sám je navýšil téměř na dvojnásobek. Fakt, že v jedné z kauz nabídnutých ke srovnání mohl být znalecký závěr nadhodnocen, nemůže znamenat, ve všech obdobných kauzách jsou již soudy povinny převzít nepřiměřeně vysoké odškodnění, resp. mu svá rozhodnutí přizpůsobit.

23. Kauzy, jež nabídla je srovnání žalovaná, nejsou, ačkoli se týkají obdobných skutkových situací a obdobných obtíží, pro srovnání bez dalšího plně vypovídající, neboť se ve všech případech jedná o odškodnění za újmy, k nimž došlo před rokem 2014, tedy v době hodnocení újem na zdraví nikoli dle Metodiky, nýbrž dle vyhl. č. [hodnota] Sb.. Nicméně z prvních dvou kauz je patrné, že v případě, že by byly částky přiznané na ZSÚ v uvedených kauzách vynásobeny mírou nárůstu průměrné hrubé mzdy ([částka] v roce 2004 oproti [částka] v roce 2017), tj. zvýšeny o necelých 40 %, pak by i tak dosahovaly nižší výše, než je částka, jež byla finálně přiznána žalobkyni ( cca [částka] oproti žalobkyni přiznané částce [částka] ). Jak bylo ovšem již uvedeno, odškodňování imateriálních újem na zdraví před a po roce 2014 vykazuje podstatně diference.

24. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé věcně správným, a proto jej také v těchto meritorních výrocích, jakož i v odpovídajících akcesorických výrocích o nákladech státu a o doplatku soudního poplatku dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

25. Pokud jde o výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky navzájem, odvolací soud shledal námitky žalobkyně po právu v rozsahu sedmi úkonů, jež soud prvního stupně opomenul zahrnout do nákladů řízení, ačkoli podle názoru odvolacího soudu žalobkyni na nákladech řízení v projednávané věci náleží náhrada i za tyto úkony, konkrétně úkon porady právního zástupce s klientkou dne [datum] za účelem zvážení podání odvolání, sepisu odvolání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k vyjádření žalované, účasti při ústním jednání před odvolacím soudem dne [datum], porady právního zástupce s klientkou dne [datum] za účelem zvážení podání dovolání, sepisu dovolání ze dne [datum], a konečně úkon porady právního zástupce s klientkou dne [datum] za účelem zvážení podání ústavní stížnosti. Uvedené úkony související s odvolacím a dovolacím řízením byly ze strany žalobkyně vynaloženy účelně k uplatňování nebo bránění jejích práv ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Uvedené úkony byly podle názoru odvolacího soudu plně honorovatelnými úkony dle ust. § 11 odst. 1 písm. c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb (dále jen a. t.). Na rozdíl od soud prvního stupně ovšem odvolací soud při stanovení výše odměny za úkon právní služby vycházel z dnes již ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž se v případech mimo jiné i peněžitých náhrad nemajetkových újem na zdraví dle § 2958 o. z. vychází z při stanovení odměny z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 a. t. Tento názor byl Nejvyšším soudem opakovaně vyjádřen v řadě rozhodnutí (za jiné např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a v dalších). K tomu názoru se konečně přiklonil i Ústavní soud ČR, ve svých rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 2217/21 či III. ÚS 29/24. Odvolací soud proto při stanovení účelně vynaložených nákladů řízení, na jejichž náhradu má žalobkyně právo dle § 142 odst. 3 o.s.ř. vycházel při stanovení výše odměny z tarifní hodnoty [částka] (již zmíněný § 9 odst. 4 a. t.) a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za soudem prvního stupně uvažovaných 22 úkonů právní služby v plné výši dle § 11 odst. 1 a. t. po [částka], za tři úkony s poloviční sazbou dle § 11 odst. 2 a. t. po [částka], jedna odměna ve dvojnásobné výši za jednání trvající déle než dvě hodiny ve výši [částka], a dalších sedm odměn za plnohodnotné úkony právní služby tak, jak byly specifikovány shora (a které soud prvního stupně opomenul vzít v úvahu), rovněž po [částka] za každý z úkonů. Za realizované úkony do nového rozhodnutí soudu prvního stupně tedy žalobkyní náleží částka [částka], dále jí náleží 33 paušálních náhrad po [částka] dle § 13 odst. 3 a. t. – [částka], částka odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši [částka] a náhrada za částky, jež žalobkyně vynaložila na znalecké posudky ve výši [částka], [částka] a [částka] – celkem tak činí náhrada nákladů ve správném vyčíslení [částka]. Odvolací soud proto změnil dle ust. § 220 odst. 11 o. s. ř. výrok o nákladech řízení jen co do jejich výše tak, že sice nad rámec částky přiznané soudem prvního stupně za 26 úkonů přiznal žalobkyni ještě odměnu advokáta dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 a. t. za sedm úkonů právní služby, nicméně zároveň korigoval tarifní hodnotu pro výpočet odměny za úkon právní služby tak, aby to korespondovalo aktuální judikatuře soudů nejvyšších instancí, a přiznal tedy žalobkyni právo na částku [částka]. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně i v tomto výroku dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Další poradu právního zástupce s klientkou dne [datum] za účelem reakce na obsah svědeckých výpovědí ze dne [datum] nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad uplatňování práva, neboť je na advokátovi, aby na svědecké výpovědi adekvátním způsobem reagoval a vyjádřil se k jejich obsahu. Reakce na obsah svědeckých výpovědí by navíc zcela jistě nevyžadovala konzultaci s klientkou delší jedné hodiny. Předžalobní výzvu k plnění podanou v souvislosti s rozšířením žaloby, realizovanou v průběhu již běžícího řízení za situace, kdy již ohledně původně žalované částky byla výzva žalované zaslána, nepovažuje soud rovněž za účelně vynaložený náklad, neboť tento úkon nebyl nikterak procesně přínosný a nemohl mít ani žádný vliv na to, zda žalobkyni bude či nebude přiznána náhrada nákladů řízení (§142a o. s. ř.), neboť před podáním žaloby byla již jedna výzva žalované doručena, byť se týkala nižší částky. Jako účelný nehodnotí odvolací soud ani úkon námitek proti zadání znaleckého posudku, neboť je věcí soudu, jaké otázky zadá a jak se se znaleckými závěry vypořádá. Konečně nepřiznal odvolací soud žalobkyni ani náhradu nákladů za úkon spočívající v podání písemného závěrečného návrhu. K předložení takového písemného návrhu nebyla žalobkyně vyzvána a zcela jistě jej při zachování zásady ústnosti mohla zestručnit a v rozumných časových mezích závěrečný návrh interpretovat soudu při ústním jednání ve věci.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně i žalovaná podaly odvolání proti meritorním výrokům prvoinstančního rozsudku a ani jedna z nich nebyla se svým odvoláním úspěšnou. Poměr jejich procesních úspěchu a neúspěchu v této fázi řízení byl tedy plně srovnatelný, a je tak na místě, aby si každá z účastnic nesla náklady tohoto stadia řízení ze svého. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (což platí i pro vedlejší účastnici podporující v řízení žalovanou).

Poučení