29 Co 163/2025-356

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2 proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 81 034,31 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 1. 2025, č. j. 31 C 50/2023-310,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci v plném rozsahu náhradu nákladů odvolacího řízení, ve výši 9 660 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 4 375 Kč splatných vždy do 20. dne daného měsíce k rukám žalobce, a to pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci právní moci rozsudku, částku 81 034,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení, a výrokem II stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

2. Rozhodnutí okresní soud odůvodnil tak, že žalobce po žalované coby bývalé manželce žalobou nárokoval zaplacení celkové částky 154 505,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení odpovídající souhrnu částek, které měl vynaložit ze svých výlučných prostředků na společné náklady účastníků (na služby spojené s užíváním společného domu a náklady na společnou nemovitost) v době po rozvodu manželství a před vypořádáním společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Z důvodu uzavření dohody o vypořádání SJM vzal žalobce žalobu částečně co do částky 36 494,50 Kč připadající na , Anonymizováno, nákladů pořízení věcí ve prospěch nemovitosti v SJM (kamerový systém, zahradní svítidla a předokenní rolety) včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky zpět. Následně vzal žalobce žalobu částečně zpět i o částku 36 976,39 Kč odpovídající rozdílu mezi podílem , Anonymizováno, a podílem , Anonymizováno, celkových nákladů vynaložených za úhradu elektřiny, vodného a stočného a odpadu a rovněž za dobu, která předcházela opětovnému přistěhování žalované do společného domu dne 1. 1. 2020. Předmětem řízení tak zůstal požadavek na zaplacení celkové částky 81 034,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení, představující , Anonymizováno, finančních prostředků vynaložených žalobcem na elektřinu ve společně obývané domácnosti v částce , částka, (tj. ½ z 93 921,86 sestávající z vyúčtované elektřiny za dobu od 1. 1. 2020 do 10. 11. 2020 ve výši 19 689,78 Kč, za dobu od 11. 11. 2020 do 15. 11. 2021 ve výši 37 380,97 Kč a za dobu od 16. 11. 2021 do 12. 11. 2022 ve výši 36 851,11 Kč); na vodné a stočné v částce 15 004,38 Kč (tj. ½ z 30 008,76 Kč sestávající z vyúčtovaného vodného a stočného za dobu od 1. 1. 2020 do 4. 11. 2020 ve výši 7 776,43 Kč, za dobu od 5. 11. 2020 do 29. 10. 2021 ve výši 11 005,34 Kč a za dobu od 30. 10. 2021 do 10. 11. 2022 ve výši 11 226,99 Kč; na televizní poplatky v částce 2 430 Kč (tj. ½ z 4 860 Kč sestávající z úhrad televizních poplatků za 36 měsíců /únor 2020 – leden 2023/ á 135 Kč); na rozhlasové poplatky v částce 810 Kč (tj. ½ z 1 620 Kč sestávající z úhrad rozhlasových poplatků za 36 měsíců /únor 2020 – leden 2023/ á 45 Kč); za internet v částce 8 640 Kč (tj. ½ ze 17 280 Kč sestávající z plateb za internet za 36 měsíců /únor 2020 – leden 2023/ á 480 Kč), a na poplatky za odvoz odpadu v částce 2 078 Kč (tj. ½ z 4 156 Kč představující poplatek za rok 2020 ve výši 1 610 Kč, za rok 2021 ve výši 1 610 Kč a za rok 2022 ve výši 936 Kč). Součástí uplatněného nároku je dále úhrada ½ finančních prostředků vynaložených žalobcem na pojištění domu v částce 2 445,50 Kč (tj. ½ z 4 891 Kč sestávající ze zaplaceného pojistného v roce 2021 ve výši 2 611 Kč a v roce 2022 ve výši 2 280 Kč); pojištění domácnosti v částce 2 079 Kč (tj. ½ z 4 158 Kč sestávající ze zaplaceného pojistného na roky 2020-2022 po 1 386 Kč) a daně z nemovitosti v částce 586,50 Kč (tj. ½ z 1 173 Kč sestávající ze zaplacené daně z nemovitosti za roky 2020-2022 po 391 Kč). Žalobou uplatněné nároky nebyly dle žalobce předmětem vypořádání SJM. Obrana žalované spočívala v námitce, že nárokované částky předmětem vypořádání SJM byly a jsou již zcela vyřešeny uzavřeným smírem v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 46/2022. Dále tvrdila, že po nastěhování do tehdy společného domu v lednu 2020 se účastníci ústně dohodli, že žalobce ponese náklady žalovaných nároků a žalovaná náklady domácnosti a dále žalobce náklady společné hypotéky a žalovaná dokončovací práce na oplocení a stání pro automobily včetně obrubníku a kačírku v hodnotě 200 000 Kč. Požadavek žalobce na úhradu uplatněných nároků žalovaná rovněž považovala za rozporný s dobrými mravy, neboť je nucena realizovat nové bydlení pro sebe a pro syny, a to i v zájmu žalobce z důvodu jeho zdravotního stavu, finančně náročnou stavbou nového domu v bezprostřední blízkosti stávajícího bydliště účastníků. Žalovaná dále vznesla námitku započtení nákladů na domácnost, zejm. potravin, drogérie, léků a na drobnou údržbu domu či zahrady v podílu připadajícím na žalobce dle úvahy soudu za roky 2020 až 2022 v měsíční výši 10 000 Kč za 36 měsíců, a rovněž pohledávky ve výši 200 000 Kč představující její náklady vynaložené na předmětné dokončovací práce a materiál. Žalobce vznesl ohledně započtení nákladů domácnosti tvrzených žalovanou námitku neurčitosti.

3. Okresní soud objasnil, že účastníci řízení jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 2. 2019, č. j. 16 C 12/2019, který nabyl právní moci téhož dne. Účastníci učinili nesporným, že v období od ledna 2020 do ledna 2023 žili i s dvěma dětmi ve společné domácnosti v domě, jenž v rozhodném období tvořil součást jejich zaniklého SJM, že veškeré žalobou uplatněné nároky uhradil žalobce a že o vypořádání SJM účastníků bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 46/2022, zahájené žalobou podanou žalobcem dne 8. 2. 2022 a ukončené smírem účastníků schváleným okresním soudem dne 13. 6. 2023. Okresní soud po provedeném dokazování shledal prokázaným, že žalobce platil žalované nároky po rozvodu manželství jen ze svých mezd a z příjmu z nájmu od své matky, tj. výhradně z vlastních finančních prostředků, a dále, že žalobce ani žalovaná nároky uplatněné žalobou v projednávané věci předmětem vypořádání neučinili. Předmětem vypořádání SJM však učinila žalovaná mimo jiné investice z výlučného majetku do majetku v SJM po rozvodu manželství v rozsahu 200 000 Kč, vynaložené na kovové zábradlí pro stání automobilů na míru, kovové oplocení s pojezdovou bránou, obrubníky a kačírek, které okresní soud shledal totožnými s položkou uplatněnou žalovanou k započtení ve výši 200 000 Kč v projednávané věci jako náklady vynaložené na dokončovací práce. Jelikož účastníci uzavřeným smírem tento předmět vypořádání dle okresního soudu již vyčerpali, nebylo možné jej opětovně zohlednit v dané věci za účelem započtení. Tvrzení žalované o uzavření ústní dohody s žalobcem o jiném hospodaření v lednu 2020 neměl okresní soud ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za prokázané, když k němu žalovaná nenabídla žádný přímý důkaz, její účastnická výpověď se rozcházela s dříve učiněnými tvrzeními a existence dohody nebyla vůbec zmíněna ani v řízení o vypořádání zaniklého SJM ani v opatrovnickém řízení, které probíhalo současně. Soud neměl za prokázané ani to, že by účastníci pod vlivem tvrzené dohody fakticky jednali, když žalobce doložil za dobu od začátku roku 2020 až do konce roku 2022 své útraty u prodejců potravin, nápojů, jídla a drogérie, nákupy i dalších věcí do domácnosti ve spojení s výběry v hotovosti, které korespondovaly s jeho výpovědí o způsobech takových útrat a taktéž doložil i dostatek prostředků na tyto útraty. Za důvod uzavření tvrzené dohody soud neshledal ani zhoršení zdravotního stavu žalobce, neboť nepřivodilo závislost na péči žalované. Soud prvního stupně považoval naopak za prokázané, že veškeré žalobou uplatněné komodity a vybavení domácnosti sdíleli, spotřebovávali a využívali oba účastníci se svými dětmi společně, přičemž podíl každého z účastníků řízení by pro existující vyživovací povinnost k nezletilým dětem neměl být jiný než ½ na každého z účastníků. Okresní soud dále uzavřel, že v řízení o vypořádání zaniklého SJM soud schválil smír s tím, že účastníci vypořádali zaniklé SJM komplexně a do smíru zahrnuli mimo jiné i širší dohodu týkající se budoucích nákladů za vodné, stočné, elektřinu, odpad a internet, které vzniknou po uzavření smíru v souvislosti se společným užíváním nemovitostí. Ačkoliv žalovaná trvala na tom, že komplexní vypořádání SJM je potřeba pojit i s žalovanými nároky, uzavřený smír o nich výslovně nepojednával a ani z průběhu řízení nevyplývá, že by se žalobce žalobou uplatněných nároků výslovně vzdal. V rámci účastnického výslechu v projednávané věci pak žalobce vypověděl, že uzavíral smír ohledně budoucí úpravy bydlení a nákladů a komplexního vypořádání jen zaniklého SJM, a žalované nároky chtěl řešit zvlášť tak, aby je ochránil před promlčením. Jde-li o námitku započtení žalované v rozsahu 360 000 Kč (36 měsíců x 10 000 Kč), žalovaná dle okresního soudu neozřejmila, co konkrétně zakupovala a ani výše položek ve výpisu z účtu neodpovídala jejím tvrzením o plnění v částce 10 000 Kč měsíčně za roky 2020-2022. Při účastnickém výslechu rovněž uváděla, že výběry činila i na jiné věci, přičemž není možné rozklíčovat, jakých plateb se mohly týkat. Dle okresního soudu vzniklo žalobci taktéž v souvislosti s předžalobní upomínkou dle § 1970 o. z. právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z žalované částky.

4. Okresní soud při právním hodnocení konstatoval, že i na vztahy rozvedených manželů do doby vypořádání zaniklého SJM je potřeba analogicky aplikovat § 713 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterých o součásti SJM pečují a hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich dle dohody. Pokud rozvedení manželé žijí v jednom společném bydlišti a náklady spojené s užíváním domu hradí jen jeden z nich, může vzniknout ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. platícímu rozvedenému manželovi nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči druhému, který se na úhradě nepodílel. V tomto směru okresní soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1209/2004 a sp. zn. 28 Cdo 3999/2008. V daném případě za náklady spojené s užíváním společného domu podle § 713 odst. o. z. považoval platby za elektřinu, vodné a stočné, rozhlasové a televizní poplatky, platby za internet a za odvoz odpadu. Jde-li o poplatek za pojistné domu a domácnosti a daň z nemovitosti za náklady spojené s vlastnictvím společného domu, uvedl, že je musí nést i v době po rozvodu manželství podle § 713 odst. 2 o. z. oba vlastníci společně a nerozdílně. V této souvislosti okresní soud odkázal na stanovisko vyjádřené v předchozím zrušujícím rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26. 6. 2024 sp. zn. 29 Co 217/2023-114 v projednávané věci. Jelikož tedy okresní soud neměl uzavření žalovanou tvrzené dohody účastníků o jiném hospodaření za prokázanou a současně neměl ani za to, že by se žalované nároky staly předmětem vypořádání SJM či předmětem uzavřeného smíru, a naopak shledal prokázanými žalobcem uplatněné výše jednotlivých nároků i skutečnost, že tyto nároky žalobce zaplatil ze svých výlučných prostředků, uzavřel, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je v rozsahu ½ povinna žalobci uhradit. Žalovanou vznesenou námitku započtení pak okresní soud považoval ohledně útrat na domácnost za neurčitou a ohledně vynaložených nákladů na dokončovací práce za uplatněné opakovaně, neboť již byly učiněny předmětem vypořádání SJM a zde také smírem zohledněny a vypořádány. Žalobě proto v celkové částce 81 034,31 Kč, včetně příslušenství vyhověl. U nákladů řízení zohlednil, že žalobce učinil v průběhu řízení zpětvzetí žaloby pro , částka, s příslušenstvím z částky 154 505,20 Kč s příslušenstvím, a to nikoliv pro chování žalované. Procesní úspěch a neúspěch je proto na obou stranách sporu přiměřeně totožný.

5. Proti oběma výrokům podala včasné odvolání žalovaná. Namítá, že žaloba není důvodná, neboť mezi účastníky již došlo k úplnému vypořádání soudem schváleným smírem. Systematický, jazykový i logický výklad platné dohody o vypořádání SJM, obsažené v usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. června 2023, sp. zn. 13 C 46/2022-346, vede k závěru, že účastníci jsou vypořádáni komplexně. Skutečnost, že dohoda neobsahuje formální výčet všech položek, nemůže znamenat, že to, co není výslovně uvedeno, lze následně znovu otevírat. Pohledávky, které jsou nyní předmětem sporu, vznikly za trvání SJM, byť jejich splatnost nastala později. Podle občanského zákoníku účinného od 1. ledna 2014 se tyto pohledávky jako nehmotné věci pojí k nemovitostem a tvoří jejich příslušenství či součást. Nemovitosti si přitom strany vypořádaly komplexně. Nelze připustit nelogický stav, kdy by například rozhlasový přijímač, byť v dohodě nezmíněný, byl považován za vypořádaný, zatímco rozhlasový poplatek nikoliv. Vypořádání musí být chápáno jako celek, nikoliv selektivně. Žalobce podal nyní projednávanou žalobu dne 6. února 2023, ačkoli první komplexní smír účastníci uzavřeli již dne 10. ledna 2023. V rámci tohoto smíru žalobce neuplatnil požadavek na úhradu nákladů vzniklých do doby vypořádání; řešil pouze náklady po uzavření smíru. Z toho lze dovodit, že účastníci byli ohledně těchto nákladů dohodnuti, resp. je vypořádali uzavírací klauzulí, která obsahuje i vzdání se práva. To je zřejmé z bodu I. 1 dohody („účastníci komplexně vypořádávají touto dohodou“) a z bodu I. 16 („úhradou vypořádacího podílu budou zcela a bez dalšího z titulu zaniklého SJM mezi sebou účastníci komplexně vypořádáni“). Stejný závěr plyne i z odůvodnění usnesení o schválení smíru, kde soud konstatoval, že „výplatou vypořádacího podílu se veškeré vztahy mezi nimi zcela uzavřou“. Žalovaná dále uvádí, že se žalobcem uzavřela ústní dohodu o způsobu společného hospodaření, kterou respektovala, zatímco žalobce nikoliv. Na základě této dohody žalovaná hradila veškeré náklady na domácnost, zatímco žalobce platil náklady na bydlení. Žalovaná rovněž financovala dokončovací práce na nemovitosti (kačírek, parkování, oplocení), které nebyly ve smíru řešeny, zatímco žalobce uplatnil hypotéku včetně splátek. Pokud jde o tvrzené bezdůvodné obohacení, žalovaná namítá, že žalobce neprokázal jeho rozsah. Nelze automaticky dovozovat, že společné bydlení zakládá bezdůvodné obohacení v polovičním rozsahu ke spotřebám či poplatkům. Žalobce po ní dokonce požaduje částky, které by představovaly obohacení nezletilých dětí. Žalovaná rovněž uplatnila kompenzační námitky, které okresní soud nezohlednil, ačkoli byly řádně specifikovány. V letech 2020-2022 žalovaná hradila náklady na domácnost ve výši cca 20 000 Kč měsíčně, přičemž z bezhotovostních plateb lze doložit částky 10 000 -15 000 Kč měsíčně, tedy minimálně 360 000 Kč. Trvá i na zápočtu částky 200 000 Kč za dokončovací práce (kovové zábradlí, oplocení s pojezdovou bránou, obrubníky, kačírek). Žalovaná považuje žalobu za rozpornou s dobrými mravy.

6. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že v řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků k vypořádání uplatněného nároku nedošlo, neboť řízení se týkalo majetku, práv a povinností, které z tohoto titulu vznikly do právní moci rozvodu manželství dne 25. 2. 2019. Sám dané nároky do vypořádání SJM nezahrnul, a pokud žalovaná zastávala názor, že vypořádány být měly, nic jí nebránilo na jejich vypořádání trvat, když o požadavku žalobce na zaplacení věděla z předžalobní výzvy ze dne 17. 1. 2023, přičemž soud smír schválil až dne 13. 6. 2023. Žalobce dále připomněl, že již v žalobě uváděl, že v projednávaném případě jde o nároky vzniklé po rozvodu manželství a s ohledem na promlčení uplatnil jen ty, které nebyly starší tří let. Podle žalobce se účastníci nikdy nedohodli na tom, že by žalovaná měla po rozvodu manželství požívat benefit bydlení bez povinnosti podílet se na nákladech s tím spojených. Tyto náklady mají nést oba účastníci, a to i za nezletilé děti. Žalovanou tvrzená dohoda nikdy neexistovala. Neví, z jakého důvodu by měla být žaloba v rozporu s dobrými mravy, a v tomto směru ani žalovaná nic bližšího neuvádí. Polemiku žalované o míře, jakou se měla na nákladech podílet, tj. zda polovinou či jinou, považoval za nepřípadnou, neboť nelze s absolutní jistotou stanovit, kdo, kdy a v jakém rozsahu spotřeboval elektřinu, vodu či připojení k internetu. Žalobce dále poukázal na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci již ve zrušujícím usnesení č. j. 29 Co 217/2023-114 ze dne 26. 6. 2024 vyslovil právní názor, že žalobou uplatněné nároky nejsou předmětem uzavřeného smíru a neexistuje zde proto překážka věci rozhodnuté ve vztahu k řízení o vypořádání SJM. Argumentaci žalované, že uplatněné pohledávky souvisejí se SJM, protože jsou navázány na nemovitosti v SJM, považuje za nesmyslnou. Zdůraznil však, že v řízení o vypořádání SJM byly zohledněny investice žalované, které se promítly do ocenění nemovitostí, neboť se vycházelo z aktuální tržní ceny zjištěné znaleckým posudkem ke dni 4. 11. 2022. Započíst je oproti nárokům uplatněným v projednávané věci proto již nelze. Ani vágní požadavek na započtení nákladů na domácnost, které nebyly nikdy řádně specifikovány, nemůže obstát. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve výroku I žalobu zamítajícím i ve výroku II o nákladech řízení jsou pro věcnou správnost dány důvody pro jeho potvrzení.

8. Podle 713 odst. 1 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody, pokud společné užívání bytu (domu) trvá. Podle § 713 odst. 2 o. z. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Podle § 713 odst. 3 o. z. z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jejich součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Krajský soud ve věci rozhodoval již jednou zrušujícím usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 29 Co 217/2023-114, v němž konstatoval, že uplatněný nárok vzniklý po rozvodu manželství má samostatnou právní povahu a jako takový mohl či nemusel být předmětem širšího vypořádání majetkových vztahů účastníků. Poukázal v té souvislosti analogicky na právní úpravu obsaženou v § 713 ve spojení s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), když vztahy mezi manžely nejsou pro dobu po rozvodu manželství do vypořádání SJM výslovně zákonem upraveny, a také judikaturu k předchozímu § 145 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2014 (dále jen „obč. zák.“), která dovodila, že může vzniknout nárok z titulu bezdůvodného obohacení jednoho z manželů vůči druhému, pokud žijí ve společném bydlišti a náklady spojené s užíváním bytu (domu) hradí pouze jeden z nich ze svých prostředků s tím, že pokud není dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1209/2004, sp. zn. 28 Cdo 3999/2008). Stanovil, že v projednávané věci lze za náklady spojené s užíváním společného domu podle § 713 odst. 1 o. z. považovat platby za elektřinu, vodné a stočné, rozhlasové a televizní poplatky, platby za internet a za odvoz odpadu. Poplatek za pojistné domu a domácnosti a daň z nemovitostí jsou pak náklady spojené s vlastnictvím společného domu účastníků a práva a povinnosti z těchto nákladů musí i v době po rozvodu nést oba účastníci společně a nerozdílně podle § 713 odst. 2 o. z. V době po právní moci rozvodu účastníků (po 25. 9. 2019), do doby rozhodnutí soudu o vypořádání jejich SJM (do 19. 6. 2023), kdy společný dům účastníků byl ještě v nerozděleném SJM, by se tak při neexistenci dohody účastníků měla žalovaná na žalobcem požadovaných platbách podílet ½. Poplatky z přijímačů (koncesionářské poplatky) slouží k financování vysílání veřejnoprávních médií a bez ohledu na jejich počet se za domácnost platí jen jeden. Pokud přijímače v době po rozvodu manželství do vypořádání SJM byly umístěny v dosud společném domě a používány nadále všemi členy domácnosti, jde rovněž o platbu, na níž by se rozvedení manželé měli podílet ½. Pokud by některý z manželů shora uvedené platby po rozvodu manželství do vypořádání jejich SJM hradil při neexistenci vzájemné dohody ze svých výlučných prostředků v rozsahu přesahujícím ½, vzniklo by v tomto rozsahu na straně druhého manžela bezdůvodné obohacení (§ 2 991 odst. 1 o. z.).

11. Odvolací soud dále v usnesení zdůraznil s odkazem na znění § 713 odst. 1 o. z., že pro vyřešení otázky, zda žalovaná za předmětné období nic nedluží, je potřebné zjistit, zda a jaká byla dohoda mezi účastníky, kdy přesně byla uzavřena, co bylo jejím obsahem, zda zanikla odstoupením či byla nějak měněna. Pokud by mezi bývalými manžely nebyla dohoda uzavřena, má povinnost platit každý z manželů náklady spojené s užíváním domu stejným dílem. Pokud některý z nich uhradí na těchto nákladech více, vzniká na straně druhého manžela bezdůvodné obohacení. Uzavřel, že v projednávané věci neexistuje překážka věci rozhodnuté ve vztahu k řízení o vypořádání SJM vedenému u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 46/2022. Dané řízení se sice týkalo stejných účastníků, avšak z obsahu usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 46/2002-346 ze dne 13. 6. 2023, pravomocného dne 19. 6. 2023, kterým byla formou smíru schválena dohoda účastníků o vypořádání SJM, lze uzavřít, že současnou žalobou uplatněné nároky předmětem uzavřeného smíru podle jeho obsahu obsaženého ve výrokové části usnesení soudu obsaženy nejsou. Otázky společného bydlení a náklady z toho vznikající byly mezi účastníky výslovně řešeny pro dobu po uzavření smíru. Pokud účastníci chtěli nyní posuzované nároky učinit předmětem širšího majetkového vypořádání po rozvodu, měli tak učinit výslovně a jejich vůle by se tak promítla i do jejich dohody následně schválené soudem. Již v tomto prvním rozhodnutí ve věci krajský soud vyslovil, že uváděla-li žalovaná ve svých tvrzeních, že měla za to, že žalobce v řízení o vypořádání SJM na nárocích uplatněných v daném řízení nic nechce, hovořila pouze o vlastním výkladu vůle žalobce, a nikoliv o tom, že by takový projev vůle učinil. Z výkladu vůle účastníků nešlo dle soudu dovozovat, že by v rozporu s jejím projeveným písemným zněním, obsahovala něco jiného (tj. ujednání za období předcházející schválení smíru).

12. Soud prvního stupně po zrušení původního rozsudku doplnil dokazování, které provedl v dostatečném rozsahu, a na jeho základě správně zjistil skutkový stav, na nějž lze v plném rozsahu odkázat. Prokázáno bylo, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, , v období od ledna 2020 do ledna 2023 žili ve společné domácnosti v domě, o němž v řízení o vypořádání zaniklého SJM, vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 13 C 46/2022, prohlásili, že jej nabyli společně za trvání manželství a jeho výlučným vlastníkem se na základě soudem schváleného smíru, pravomocného dne , datum, , stal žalobce. V řízení o vypořádání SJM, zahájeném žalobou podanou žalobcem dne 8. 2. 2022, žádný z účastníků nároky projednávané v dané věci neuplatnil a předmětem řízení o vypořádání SJM výslovně neučinil. Dle obsahu spisu ve věci sp. zn. 13 C 46/2022 o nich účastníci v řízení nijak nejednali. Výši jednotlivých žalobou uplatněných nároků, které v součtu představují částku Kč 81 034,31 Kč, odpovídající ½ z celku (podrobněji odst. 2 rozsudku), a jejich úhradu, žalobce doložil podrobnými vyúčtováními a výpisy z účtu, jež soud první instance řádně provedl k důkazu. Veškeré žalobou uplatněné nároky uhradil žalobce, a to dle provedených důkazů z výlučných prostředků. Žalovaná tvrdila uzavření dohody účastníků o jiném hospodaření v domácnosti, na jejímž základě se neměla na placení projednávaných nároků podílet. I přes poučení okresním soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. navrhla k prokázání tohoto tvrzení toliko vlastní výslech a výpis z účtu; žalobce uzavření tvrzené dohody o jiném hospodaření zcela popřel s tím, že žalovanou naopak k podílení se na nákladech domu opakovaně marně vyzýval. Okresní soud provedl k důkazu výpisy z účtu žalované i žalobce a výslechy obou účastníků, přičemž správně zhodnotil, že se výpověď žalované ne zcela shoduje s jejími tvrzeními a ani s ostatními navrženými důkazy nevytvořila nezpochybnitelný řetězec. Pokud jde o tvrzení žalované o komplexním vypořádání SJM účastníků, a to včetně žalovaných nároků, odvolací soud zopakoval dokazování přečtením usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 6. 2023, č. j. 13 C 46/2022-346, o schválení soudního smíru. V odst. 1 usnesení je uvedeno, že společné jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství účastníků dne 25. 2. 2019, účastníci komplexně vypořádávají touto dohodou. V odst. 12 se účastníci dohodli, že od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém soud schválí smír, nejdříve však ode dne předložení dokladů od dodavatelů energií a médií, bude žalovaná hradit žalobci částku odpovídající ½. V odst. 14 je zakotveno, že žalobce vyplatí žalované na celkové vypořádání částku 3 100 000 Kč a v odst. 16, že úhradou sjednaného vypořádacího podílu budou účastníci zcela a bez dalšího z titulu zaniklého společného jmění manželů mezi sebou vyrovnáni. Žalovaná v řízení vznesla kompenzační započtecí námitku, a to ve výši 200 000 Kč, odpovídající provedeným dokončovacím pracím, se jedná o shodnou položku, kterou žalovaná učinila již předmětem vypořádání SJM jako vnos svých výlučných finančních prostředků na SJM a dále ve výši 360 000 Kč se má jednat o součet žalovanou vynaložených nákladů na domácnost za 3 roky, tj. 2020-2022 po cca 10 000 Kč měsíčně.

13. V projednávané věci nebylo mezi účastníky řízení sporné, že žalobou uplatněné nároky pokrývají období, ve kterém žalovaná žila s žalobcem a jejich nezletilými dětmi ve společném domě, náležejícím do nevypořádaného zaniklého SJM účastníků, kde spotřebovávala dané komodity, a že tyto uhradil výlučně žalobce. Pokud jde o to, zda v řízení uplatněné nároky byly vypořádány v rámci řízení o vypořádání SJM účastníků, odvolací soud se jednak ztotožňuje se závěry okresního soudu a jednak odkazuje na své závěry učiněné již v předchozím rozhodnutí, když ani po opětovném provedení důkazu usnesením o schválení smíru a podrobným seznámením se s obsahem spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 13 C 46/2022 neshledal, že by se soudem schválený smír dne 13. 6. 2023, který nabyl právní moci dne 19. 6. 2023, žalobou uplatněných nároků týkal. Jak shora konstatováno, žalované nároky mají samostatnou právní povahu. Odvolací soud, jak již uváděl, nesdílí právní konstrukci žalované, že uplatněné nároky jsou pohledávkami, jež se jako „věc nehmotná“ přimykají k nemovitosti a tvoří její příslušenství či dokonce součást, důvodem je to, že závazky vznikající vůči třetím osobám v důsledku užívání či vlastnění nemovitosti jsou vztahy inter partes, založené jednáním stran, které s vlastnictvím věci souvisí pouze účelově a vypořádání prospěchu nebo podílení se na těchto vztazích bývalými manželi se řídí přiměřeně režimem ust. § 713 odst. 1 a 2 o. z., jak bude ještě rozvedeno níže a může k němu dojít jak v rámci vypořádání společného jmění manželů, tak zcela samostatně.

14. Odvolací soud shodně s okresním soudem uzavírá, že v řízení o vypořádání SJM do předmětu vypořádání předmětné pohledávky žádným z účastníků zahrnuty nebyly, z obsahu spisu nevyplývá, že by o nich bylo v průběhu řízení vůbec hovořeno a dohoda, která byla schválena jako smír, o nich výslovně nepojednává. Žalované zároveň bylo v době uzavření a schválení smíru soudem známo, že žalobce podal v projednávané věci žalobu, kde tyto nároky uplatnil samostatně. Žalobce k tomu vysvětlil, že se vždy domníval, že v rámci vypořádání je řešena masa již zaniklého SJM účastníků, tj. majetkové hodnoty tam náležející ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství a nad rámec uvedeného se účastníci bavili jen o nákladech společného hospodaření pro dobu po uzavření smíru. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Obě tyto formy lze přitom vyjádřit výslovně nebo konkludentně. Žalovaná tvrdila, že účastníky uzavřený smír zahrnoval i projednávané nároky, byť nebyly zahrnuty do předmětu vypořádání a nebylo o nich výslovně ve smíru pojednáno, a to z důvodu, že účastníci vypořádali SJM komplexně. To by ovšem znamenalo, že takto účastníci v řízení svou vůli v tomto směru projevili. Výslovně, jak vyplývá z obsahu spisu, se tak ovšem nestalo. V úvahu proto přichází jen projev vůle učiněný jinak, tj. konkludentním právním jednáním. I takové jednání však musí mít nějaký svůj projev, z něhož je možno objektivně dovodit, jaká konkrétní vůle je projevena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1299/2004, ve vztahu k smíru pak též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020). V daném případě však k takovému projevu nedošlo, přičemž s ohledem na to, že k uzavření smíru, který byl soudem schválen, došlo dne 13. 6. 2023 a žaloba v dané věci byla žalované doručena dne 31. 3. 2023, by běžně opatrný účastník otázku paralelně uplatněného nároku při uzavírání smíru řešil. Vzhledem k tomu, že se tak v řízení o vypořádání smíru žádným způsobem nestalo, je možno vycházet z toho, že nebylo vůlí stran do vypořádání tyto nároky pojmout a do znění soudem schváleného smíru nebyly zahrnuty. Odvolací soud na rozdíl od žalované rovněž neshledal, že by o vypořádání sporných nároků smírem svědčilo znění smíru v odst. 1 nebo odst. 16, když se zde sice hovoří o komplexním vypořádání, ovšem výslovně jen o vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství účastníků dne , datum, . Ačkoliv i na majetkové vztahy bývalých manželů v době mezi rozvodem manželství a vypořádáním SMJ, případně nastáním fikce vypořádání uplynutím zákonné lhůty, lze dle § 736 věty druhé o. z. přiměřeně použít ust. § 713 o. z., neznamená to, že by k vypořádání vztahů docházelo ze zákona, bez konkrétního projevu vůle stran.

15. Podle 713 odst. 1 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody, pokud společné užívání bytu (domu) trvá. Podle § 713 odst. 2 o. z. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Předmětem řízení v projednávané věci tak jsou, jak shora vysvětleno, žalobcem vynaložené náklady dvojího druhu s rozdílným právním režimem. Za náklady spojené s užíváním společného domu podle § 713 odst. 1 o. z. lze v daném případě považovat platby za elektřinu, vodné a stočné, rozhlasové a televizní poplatky, platby za internet, za odvoz odpadu hrazené výlučně žalobcem. Judikatura dlouhodobě dovozuje, že uplatňování požadavků rozvedených manželů na splacení podílu z úhrady vynaložených na bydlení po rozvodu se vypořádává v režimu § 2991 o. z. jako nároků opírajících se o bezdůvodné obohacení, neboť úhrady spočívající v placení služeb spojených s užíváním nemovitosti jsou plněním povinnosti uživatele vůči dodavatelům služeb a projevem hospodaření se společnou věcí dle § 713 odst. 1 o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3999/2008), zároveň se vychází z toho, že pokud není dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Naproti tomu v případě druhé skupiny nákladů vynaložených na daň z nemovitosti a pojištění společného domu ve smyslu § 713 odst. 2 o. z. jde o výdaje na společný majetek účastníků, na kterých se ze zákona podílejí společně a nerozdílně, a pokud jeden plní celou částku má regresní nárok na úhradu poloviny podle § 1876 odst. 2 o.z., není-li mezi nimi jiná dohoda.

18. Vzhledem k tomu, že takovou dohodu tvrdila žalovaná, stíhalo ji důkazní břemeno k prokázání tvrzení o uzavření dohody o jiném hospodaření v lednu 2020, jejím obsahu a trvání do ledna 2023. I přes poučení žalované okresním soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. dohoda v řízení prokázána nebyla, jak správně hodnotil a uzavřel i okresní soud. Na jeho závěry v tomto směru krajský soud odkazuje. Za takové situace je pak potřeba vyjít z ust. § 713 odst. 1 a 2 o. z., jak bylo uvedeno. Odvolací soud neshledal, že by při vypořádání bezdůvodného obohacení za náklady spojené s užíváním společného domu na straně žalované měl být shledán jiný poměr než poloviční s ohledem na skutečnou spotřebu či participaci dětí na této spotřebě. Užívání nemovitosti a s ní spojených služeb je odrazem povinnosti bývalých manželů coby rodičů uspokojovat potřeby rodiny (§ 690 o. z.) a vyživovací povinnosti vůči společným nezletilým dětem, které mají mít v zásadě stejnou životní úroveň jako jejich rodiče (§ 915 odst. 1 o. z.). Spotřebu komodit i za nezletilé děti proto hradí jejich rodiče. V řízení nebylo nic tvrzeno o tom, že by některý z účastníků spotřebovával komodit extrémně více než druhý, jestliže tedy okresní soud správně stanovil každému z účastníků podíl na povinnosti k úhradě nákladů jednou polovinou.

19. Správně okresní soud stanovil i výši přiznané částky. Vynaložení žalobcem uplatněných náklady spojené s užíváním domu podle § 713 odst. 1 o. z. i o náklady spojené s vlastnictvím společného domu účastníků podle § 713 odst. 2 o. z. koresponduje s provedenými důkazy, jak rozvedl okresní soud. Okresní soud také správně na základě provedených důkazů uzavřel, že uplatněné nároky zaplatil výhradně žalobce ze svých výlučných prostředků. I na tyto závěry okresního soudu vyjádřené v napadeném rozsudku krajský soud odkazuje.

20. Pokud žalovaná namítala rozpor nároku žalobce s dobrými mravy, odvolací soud neshledal tuto námitku důvodnou. Požaduje-li žalobce po žalované úhradu jedné poloviny jím vynaložených nákladů na spotřebované energie za situace, kdy žalovaná coby bývalá manželka nemovitosti včetně přilehlé zahrady užívala (každý z účastníků užíval jedno patro domu, oba shodnou měrou kuchyni, rozdělenu měli i lednici, kdy žalobce ukládal potraviny do horní police a spodního šuplíku mrazáku a žalovaná do zbývající části), přičemž z žádného důkazu nevyplývalo, že by rozsah užívání žalovanou byl v jiném poměru oproti žalobci než shodném, je tento požadavek oprávněný. Pomoc, kterou žalovaná žalobci poskytla v souvislosti s jeho úrazem a onemocněním, neshledal odvolací soud nadstandardní oproti běžné výpomoci v rámci širších rodinných vztahů. Z tvrzení žalované nevyplývá, že by ji rozsah poskytnuté péče žalovanému, jakkoliv významně zatížil, nebylo ani tvrzeno, že by pomoc poskytovala s tím, že bude očekávat její kompenzaci. Požadavek žalobce na zaplacení jedné poloviny nákladů, kterými jsou povinni vlastníci nemovitostí, pak odvolací soud za situace, kdy se nemovitosti stále nacházely v nevypořádaném SJM účastníků, a žalovaná je užívala, považuje za zcela legitimní. Skutečnost, že žalovaná staví na rozdělené parcele pro sebe , právnická osoba, nový dům s nemalými náklady, rozpor s dobrými mravy také dle odvolacího soudu nevyvolává, když jde o postup jí vědomě a dobrovolně zvolený.

21. S ohledem na shledání oprávněnosti nároku žalobce, zbývalo pouze vyřešit, zda tu byl důvod pro zohlednění kompenzační námitky učiněné žalovanou.

22. Podle § 1982 ods.t 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

23. Pokud jde o tvrzené započtení nákladů na potraviny, drogerii a apod. ztotožňuje se krajský soud se soudem okresním, že jde o kompenzační námitku neurčitou podle § 1987 odst. 2 o. z, což žalobce také namítl, a existenci pohledávky sporoval. K výkladu § 1987 odst. 2 o. z. se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020,, Anonymizováno, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž rozvedl závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Dovodil, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. "Nejistou nebo neurčitou" ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla jen tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (srovnej dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 28/2024 ze dne 27. 2. 2024). V rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2944/2023-788 ze dne 13. 2. 2024 Nejvyšší soud doplnil, že pokud by k posouzení aktivní pohledávky bylo třeba rozsáhlé nebo složité dokazování a je objektivně sporná, je nejistá/neurčitá a námitka započtení je neúčinná. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3407/2020 ze dne 26. 4. 2021).

24. V projednávané věci žalovaná započetla proti celkově uplatněné částce, sestávající se z jednotlivých shora popsaných nároků žalobce, paušálně vymezenou částku 360 000 Kč odpovídající 10 000 Kč jí měsíčně vynaložených prostředků na jídlo, drogerii apod., aniž by konkretizovala, jaké jednotlivé částky z toho na spotřebu žalobce připadají, v jakých jednotlivě zjištěných výších je započítává a proti kterému konkrétnímu nároku. Doložila toliko výpisy z účtu za období 36 měsíců, pokrývající vše, včetně výdajů pro sebe , právnická osoba, , z nichž měl soud rozklíčovat, která položka by případně byla způsobilá k započtení a v jaké části, ke specifikaci ani přes výzvu soudu nedošlo. Námitku započtení žalovaná navíc přednesla za situace, kdy by prokazování její existence a výše vyžadovalo rozsáhlé dokazování, které by jednoznačně přesahovalo předmět sporu, šlo tak zároveň o pohledávku nejistou. Při soudním jednání před odvolacím soudem navíc žalovaná potvrdila, že žalobce k úhradě započítávané částky před uplatněním započtení nikdy nevyzvala podle § 1958 odst. 2 o.z., pohledávka tak ani nemohla být splatná, a tedy uplatnitelná před soudem.

25. Jde-li o zápočet částky 200 000 Kč představující investici žalované do dokončovacích prací u domu, je potřeba i v tomto případě okresnímu soudu přisvědčit, že se jedná o tutéž položku, kterou žalovaná učinila předmětem vypořádání v rámci řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků a uzavřením smíru se i tato položka předmětu řízení vyčerpala. Uvedené vyplývá jednak z obsahu spisu ve věci vypořádání SJM, kdy žalovaná položku zahrnula do vypořádání již svým prvním podáním ve věci (čl. 34, 37) a jednak z obsahu spisu v projednávané věci, kdy žalovaná zahrnutí do předmětu vypořádání potvrdila při soudním jednání konaném dne , datum, (čl. 180). Jak vyplývá z konstantní judikatury, smír účastníků řízení může obsahovat i něco navíc, než bylo v předmětu řízení, musí ale vyčerpat celý předmět řízení. Když účastníci schválí smír a nedají najevo, že nevyčerpal celý předmět řízení, má se za to, že byl předmět řízení vyčerpán (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1481/2004 ze dne 21. 7. 2004 nebo Drápal, L. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 642 a násl.). V daném případě žalovaná zahrnula svůj vnos na dokončovací práce ve výši 200 000 Kč do vypořádání zaniklého SJM a ze znění soudem schváleného smíru ani z předchozího jednání stran neplyne, že by tato položka byla ze smíru vyjmuta. I o ní je proto pojednáno v rámci dohodnuté výše vypořádacího podílu, kterou ostatně žalobce žalované již i zaplatil, nelze tak pohledávku započítávat, když zanikla při narovnání vztahu vzájemným smírem.

26. Odvolací soud tedy neshledal žádné pochybení soudu prvního stupně, které by odůvodňovalo zrušení či změnu výroku I rozsudku ani prostor pro odepření nároku žalobce a napadený rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

27. Náhradu nákladů řízení posoudil okresní soud rovněž správně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobce uplatnil žalobou částku v celkové výši 154 505,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 26. 1. 2023 do zaplacení. Dne 29. 6. 2023 okresní soud řízení pravomocně zastavil pro zpětvzetí žaloby co do částky 36 494,50 Kč s příslušenstvím a dne 29. 11. 2024 co do částky 36 979,39 Kč s příslušenstvím. V obou případech nikoliv pro chování žalované. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Za situace, kdy žalobce požadoval úroky z prodlení do zaplacení, soud vyčíslil příslušenství ke dni rozhodnutí okresního soudu, tj. ke dni 17. 1. 2025, s přihlédnutím k částečným zpětvzetím (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci I. ÚS 2717/08). Původním předmětem řízení byla celkem částka 200 348,80 Kč (154 505,20 Kč jistina + 45 843,60 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobci bylo přiznáno celkem 105 078,19 Kč (81 034,31 Kč jistina a 24 043,88 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobce tak měl úspěch z 52,4 % a žalovaná ze 47,6 %. Poměr úspěchu žalobce jen nepatrně převyšuje úspěch žalované, proto rozhodl-li okresní soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal a žalobce proti takovému rozhodnutí nijak nebrojil, krajský soud napadený rozsudek i ve výroku II o nákladech řízení jako správný potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení o odvolání žalované zcela úspěšný a přísluší mu tak náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto spočívají v odměně za zastoupení advokátem ve výši 8 760 Kč (z tarifní hodnoty 81 034,31 Kč) za dva úkony právní služby á 4 380 Kč (sepis vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání dne , datum, ), dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění po 1. 1. 2025 (advokátní tarif), dále paušální náhradě hotových výdajů 900 Kč za dva shodné úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 9 660 Kč.

29. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)