29 Co 166/2024-983

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Lenky Rutové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 130 00 Praha 3 o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Jablonci nad Nisou ze dne 19. ledna 2024, č. j. 15 C 174/2018-902,

I. Rozsudek okresního soudu se výroku I, III a V potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV potvrzuje ve správném znění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. Napadeným rozsudkem byl výrokem I nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. 350/1, p. č. 351/1, p. č. 267/2, p. č. 296/2 a p. č. , hodnota, zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, (dále jen „vydávané pozemky“), a to podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) s tím, že smlouvou bude vypořádán restituční nárok žalobce ve výši , částka, , který plyne ze čtyř rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci vydaných dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, Pe a č. j. PÚ-R-3237/94/Pe. Výrokem II bylo řízení zastaveno v části žaloby, jíž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu pozemků p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Výrokem III byla žalované uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci náklady řízení odpovídající odměně a hotovým výdajům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV jí byla uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci náklady řízení odpovídající odměně a hotovým výdajům znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením. Výrokem V byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku u advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

2. Po několika dispozicích se žalobou a částečném zpětvzetí žaloby, které se promítlo do výroku II odvoláním napadeného rozsudku, zůstal předmětem řízení v primárním žalobním petitu požadavek žalobce na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pěti pozemků uvedených ve výroku I napadeného rozsudku. Žalobce v žalobě uvedl, že je oprávněnou osobou dle zákona o půdě a že svůj nárok zdědil po , jméno FO, . Odvozuje jej z výše uvedených rozhodnutí Okresního úřadu v Liberci, jimiž bylo rozhodnuto, že právní předchůdci žalobce nejsou vlastníky pozemků p. p. č. k. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú Dolní Hanychov, obec , adresa, (dále jen „odňaté pozemky“). Restituční nárok žalovaná vyčíslila částkou , částka, , ale s tímto oceněním žalobce nesouhlasí, neboť při něm nebylo bráno v úvahu, že pozemky byly odňaty za účelem výstavby sídliště. Žalovaná při uspokojení jeho nároku postupuje liknavě a svévolně, neboť její nabídky nemají dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry nabízených pozemků, pročež nárok není ani po 25 letech zcela vypořádán. Obrana žalované spočívala v námitce, že žalobce se nepřihlásil do žádné veřejné nabídky, ač tyto jsou kvalitativně i kvantitativně dostačující. Nárok žalobce je evidován ve správné výši , částka, , neboť odňaté pozemky přešly v roce 1965 na stát jako zemědělské, územní rozhodnutí pro výstavbu bylo vydáno až v letech 1968-1969 a stavební povolení až v roce 1970. V řízení bylo nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou (dědicem) ve smyslu § 4 zákona o půdě, která svůj nárok odvozuje z výše uvedených správních rozhodnutí. Sporná nebyla ani výměra odňatých pozemků (7 481 m²) a skutečnost, že odňaté pozemky byly v celé ploše ve směrném územním plánu zaneseny jako pozemky určené k výstavbě. Žalovaná nesporovala ani převoditelnost žalobou požadovaných pozemků.

3. Pokud jde o otázku ocenění nároku žalobce a s tím související otázku liknavosti žalované, resp. nedostatečné aktivity žalobce, okresní soud vycházel ze závazného závěru plynoucího z usnesení Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že pozemky je třeba ocenit jako pozemky stavební, neboť již v době jejich vydání existoval směrný územní plán, dle něhož byly určeny k výstavbě a tato se v blízké době realizovala, a dále že žalovaná svým postupem při stanovení ceny odňatých pozemků a svým postojem bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku žalobce. Okresní soud připomněl, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a další) je pozemky, které byly v době přechodu na stát sice v evidenci vedeny jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, třeba ocenit jako pozemky určené pro výstavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jen „vyhláška č. 182/1988 Sb.). Judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a další) je konstantní i v závěru, že za územně plánovací dokumentaci lze se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu považovat i schválený směrný územní plán vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež i pozemky určené takovým plánem k zastavění, je třeba ocenit jako určené pro výstavbu (zvláště byla-li výstavba skutečně realizována). Takový územní směrný plán v době odnětí pozemků předchůdcům žalobce existoval (Směrný územní plán , adresa, – První etapa výstavby, Směrný územní plán , adresa, ) a zástavba se následně skutečně realizovala (viz územní rozhodnutí Útvaru hlavního architekta , právnická osoba, v Liberci ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a stavební povolení vydané dne , datum, Útvarem hlavního architekta Plastimatu n. p.). Záměr pro odejmutí pozemků byl tedy dán směrným územním plánem z roku 1962, pročež je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro výstavbu, a nikoli jako zemědělské, byť jako zemědělské byly evidovány. V tomto smyslu okresní soud zadal posouzení ceny odňatých pozemků znalci , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalec cenu odňatých pozemků stanovil ve znaleckém posudku ze dne , datum, , č. 17000/23, částkou , částka, . Na takto zjištěnou cenu poté aplikoval srážky v celkové výši 30 % dle přílohy č. , hodnota, vyhlášky č. 182/1988 Sb. (dále jen „Příloha č. , hodnota, “), a to 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, 5 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod, 7 % za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a 8 % za nemožnost napojení na rozvod elektřiny. Okresní soud však vyhodnotil jako důvodné námitky žalobce ohledně aplikace srážek, a to zejména s ohledem na povinnost přihlížet k individuálním okolnostem případu. Ze znaleckého posudku je totiž patrno, že příjezd měl být řešen z , adresa, v trase dnešní polní pěšiny v prodloužení , adresa, , zásobování vodou mělo být provedeno napojením na vodovodní řady v , adresa, , případně , Anonymizováno, , odkanalizování mělo být provedeno samostatnou stokou do , adresa, a elektrická energie měla být odebírána ze stávající sítě kabelem vycházejícím z TS samoobsluha na křižovatce , adresa, Kubelíkova. I když tedy pozemky splňovaly podmínky pro aplikaci srážek, přímo v podmínkách pro umístění stavby bylo počítáno jak s jejich připojením na vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, tak s realizací příjezdu, a toto napojení též bylo následně při výstavbě realizováno. Přihlédl též k tomu, že odňaté pozemky byly původně součástí zemědělské usedlosti č. p. 91 a teprve v důsledku jejich vydání státu k nim zůstal přístup jen po pěšině. Okolnosti, které vedly znalce k aplikace srážek, tedy byly způsobeny tím, že pozemky přešly do vlastnictví státu. Okresní soud neshledal podmínky pro realizaci srážky za svažitost pozemku, kterou navrhovala žalovaná, neboť znalec dospěl k závěru, že sklon pozemků je jen 6 %, a tak malá svažitost není z hlediska výstavby významná. Současně nebyla naplněna další kumulativní podmínka pro aplikaci této srážky, a sice orientace pozemku na SV, S nebo SZ. Proto okresní soud uzavřel, že hodnota restitučního nároku žalobce činí , částka, (½ ceny odňatých pozemků) a žalovaná při stanovení výše restitučního nároku žalobce pochybila. V návaznosti na to pak okresní soud uzavřel, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce byl liknavý (ba až svévolný), neboť chybným oceněním bez ospravedlnitelného důvodu uspokojení nároku žalobci ztěžovala a nebylo možno po něm spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. V případě liknavého, svévolného a diskriminujícího postupu státu při uspokojování restitučního nároku oprávněné osoby, může tato osoba žalobou uplatnit nárok na vydání konkrétního pozemku, aniž by tento by zahrnut do veřejné nabídky. V tom okresní soud opět odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu (viz odst. 93 odůvodnění napadeného rozsudku). Právní předchůdkyně žalobce , jméno FO, restituční nárok uplatnila ve dvou kolech veřejných nabídek v letech 2011 a 2012 a její procesní aktivita je přičitatelná žalobci, neboť kvalita restitučního nároku nemůže být oslabena přechodem na právního nástupce. Okresní soud odmítl i argumentaci žalované, že žalobce nebyl aktivní, protože se přecenění svého nároku domáhal až v soudním řízení, neboť je to stát, kdo je povinen správnou výši restitučního nároku před jeho uspokojením zjistit. Okresní soud tedy uzavřel, že nárok žalobce není přes 30 let uspokojen v důsledku žalovanou nesprávně provedené kvantifikace restitučního nároku, pročež má žalobce nárok na přímé uspokojení svého nároku mimo systém veřejných nabídek.

4. Cena vydávaných pozemků byla určena znaleckými posudky znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, (č. , hodnota, -173/2022, č. , hodnota, -174/2022, č. , hodnota, -174/2022, č. , hodnota, -174/2022 a č. , hodnota, -174/2022) celkovou částkou , částka, . Okresní soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že u všech požadovaných pozemků měly být aplikovány srážky za chybějící vodovod (5 %) a chybějící napojení na veřejnou kanalizaci (7 %), neboť srážky podle bodu 3. a 4. Přílohy č. , hodnota, se aplikují v případě, že v místě není možnost napojení na veřejný vodovod/veřejnou kanalizaci. Pojem „místo“ je třeba vykládat širším způsobem, neboť jiných bodech Přílohy se hovoří přímo o pozemku. Z vyjádření Severočeských vodovodů a kanalizací, a. s. ze dne , datum, vyplynulo, že napojení pozemků bude možné, budou-li to v době podání žádosti umožňovat technické a kapacitní možnosti, a v bezprostřední blízkosti požadovaných pozemků se nachází tovární závod, který zcela jistě na inženýrské sítě napojen je. Proto napojení na inženýrské sítě v místě vyloučeno není a není dán důvod pro aplikaci srážek dle bodu 3. a 4. Přílohy č. , hodnota, . Okresní soud proto uzavřel, že celková hodnota vydávaných pozemků činí , částka, a v tomto rozsahu dojde k uspokojení restitučního nároku žalobce. O eventuálním petitu žalobce na finanční kompenzaci za nevydané pozemky okresní soud nerozhodoval, neboť vyhověl primárnímu petitu žaloby.

5. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal žalobci proti žalované nárok na plnou náhradu nákladů řízení, neboť mu bylo vyhověno co do základu nároku a současně šlo o řízení, v němž není soud vázán žalobním petitem, pročež částečné zastavení řízení nelze hodnotit jako neúspěch žalobce. Výši nákladů řízení stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), když vyšel z tarifní hodnoty předmětu sporu ve výši hodnoty vydávaných pozemků, tj. z částky , částka, . Takto žalobci přiznal odměnu určenou podle § 7 bod 6 AT ve výši , částka, jeden za celkem , hodnota, úkonů právní služby tak, jak jsou vypočteny v odst. 109 odůvodnění napadeného rozsudku, a 33 paušálních náhrad po , částka, k těmto úkonům dle § 13 odst. 1, 4 AT. Okresní soud neshledal důvody pro žalobcem požadované navýšení mimosmluvní odměny dle § 12 odst. 1 AT, neboť dle tohoto ustanovení nelze paušálně zvýšit celou přiznanou částku odměny za poskytnuté právní služby. Navýšení odměny přichází v úvahu jen u konkrétních mimořádně obtížných úkonů právní služby, které se vymykají běžné praxi. Žalobce ve vyúčtování žádné takové úkony právní služby nespecifikoval a okresní soud u žádného úkonu důvody pro navýšení odměny neshledal, neboť šlo o běžnou, byť precizní a podrobnou argumentaci. V rozporu s vyúčtováním žalobce mu okresní soud nepřiznal odměnu a výdajový paušál za podání odvolání proti předběžnému opatření ze dne , datum, , neboť jej nepovažoval za potřebný k účelnému uplatnění práva žalobce v řízení, když okresní soud návrh na předběžné opatření zamítl a odvolací soud tento jeho postup potvrdil. Též vyjádření žalobce ze dne , datum, okresní soud vyhodnotil jako nepotřebné, neboť jím jen bylo doplněno vyjádření k odvolání žalované a žalobci nic nebránilo své vyjádření učinit najednou. Naopak výjimečně okresní soud jako účelný úkon právní služby posoudil nahlížení do spisu ze dne , datum, , neboť trvalo 1,5 hodiny a uskutečnilo se před soudním jednáním poté, co žalovaná do spisu založila velké množství listin vztahujících se k historii restitučního nároku žalobce. Oproti tomu nahlížení do spisu dne , datum, , za něž žalobce též požadoval přiznání odměny, okresní soud za úkon právní služby nepovažoval, neboť se uskutečnilo na samém počátku řízení a po prvém jednání ve věci, kdy žalovaná v mezidobí žádné listiny do spisu nezaložila. Dále okresní soud žalobci přiznal náhradu cestovného a promeškaného času za cesty na všechna soudní jednání dle § 14 odst. 3 AT a ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhradu 21% DPH, jíž je právní zástupce žalobce plátcem. Povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu náklady placené v řízení státem uložil okresní soud podle výsledku řízení žalované (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady jsou tvořeny náklady vynaloženými státem na znalecké dokazování.

6. Rozsudek okresního soudu napadla v rozsahu výroků I, III, IV a V včas podaným odvoláním žalovaná. Namítá, že při ocenění odňatých pozemků nebylo postupováno správně. Pokud byl odebrán zemědělský pozemek, náleží za něj náhrada odpovídající jeho tehdejšímu charakteru. Ve prospěch oprávněného nelze počítat s cenovým navýšením, k němuž došlo po změně charakteru pozemku v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát nebo právnickou osobu bez přičinění oprávněného. V tom žalovaná odkázala např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Dále namítá, že při ocenění odňatých pozemků není možné upustit od uplatnění příslušných srážek dle Přílohy č. , hodnota, . Judikatura Nejvyššího soudu zmiňovaná okresním soudem na případ nedopadá, neboť pozemky nebyly odňaty za účelem výstavby sídliště, ale byly vloženy do zemědělského družstva a jako zemědělské byly obhospodařovány. A konečně žalovaná namítá, že některé z vydávaných pozemků vykazují překážky vydání. V dalším pak odkázala na svá předchozí vyjádření ve věci s tím, že má za to, že rozsudek okresního soudu je s výjimkou výroku II nesprávný. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že se žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků v obci a k. ú. , adresa, v hodnotě , částka, zamítá, případně aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, a současně aby změnil nákladové výroky tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení a žalované se neukládá povinnost uhradit náklady placené státem.

7. K odvolání žalované se podáním ze dne , datum, vyjádřil žalobce. Uvádí, že okresní soud se s problematikou srážek podle Přílohy č. , hodnota, vypořádal správně, když přihlédl k tomu, že bezprostředně po jejich odnětí byla v celé lokalitě vybudována nová čtvrť rodinných domů, přičemž v souvislosti s touto výstavbou byla přirozeně vybudována i infrastruktura, napojení na stávající inženýrské sítě a nové komunikace, a dále k tomu, že pokud by nedošlo k odnětí pozemků státem, tvořily by i nadále funkční celek se stavbou č. p. 91 a měly tak zachovánu potřebnou infrastrukturu i přístup ke komunikaci. Aplikaci srážek podle Přílohy č. , hodnota, vylučuje to, že s vybudováním nové infrastruktury bylo od počátku počítáno, a proto žádná z uvedených „vad“ pozemků nijak nesnižuje jejich hodnotu. Tyto závěry odpovídají recentní judikatuře Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Námitka žalované, že některé z vydávaných pozemků vykazovaly překážky vydání, není konkrétní, naopak v řízení bylo mezi účastníky nesporné, že vydávané pozemky převoditelné jsou. Jde o nové skutkové tvrzení žalované, které není s ohledem na koncentraci řízení přípustné. Žalobce se však po vyhlášení rozsudku dozvěděl, že vydávané pozemky jsou předmětem změny územního plánu, má dojít ke změně jejich charakteru ze stavebních na pozemky určené jako zeleň – parky a parkově upravené plochy a z tohoto důvodu byla vyhlášena stavební uzávěra. Tato skutečnost nebyla zohledněna při ocenění restitučního nároku žalobce. Pokud by po pravomocném skončení sporu došlo ke změně povahy vydávaných pozemků, byla by narušena ekvivalence plnění, když restituční nárok žalobce by byl prakticky zcela vyčerpán, přestože by fakticky obdržel jen zemědělské pozemky s cenou cca , částka, /m². Závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně ceny vydávaných pozemků proto neodpovídají skutečnému stavu. Žalobce navrhuje provést důkaz revizním znaleckým posudkem, případně dodatečným výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Současně navrhuje, aby rozsudek okresního soudu byl v napadeném výroku I části III změněn tak, aby část vypořádaného restitučního nároku žalobce odpovídala skutečné hodnotě vydávaných pozemků.

8. V reakci na vyjádření žalobce žalovaná dne , datum, doplnila své odvolání. Znovu zdůraznila, že podstatné pro aplikaci srážek dle Přílohy č. , hodnota, je, zda v době přechodu pozemků na stát v místě byla či existovala možnost připojení na inženýrské sítě a zda tam fungovaly další prvky občanské vybavenosti. Pokud byl ohledně pozemků dán předpoklad budoucí výstavby, pak lze předpokládat, že tomu tak nebylo. Vybudování inženýrský sítí později v době výstavby, nemůže mít na ocenění pozemků vliv, neboť ocenění je třeba provádět ve stavu, který zde byl v době jejich odnětí. V tom odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Neprovedení srážek žalobce neodůvodněně zvýhodňuje oproti jiným oprávněným osobám, jejichž odňaté pozemky se v době odnětí též nacházely mimo souvislou zástavbu města a nebyly napojeny na inženýrské sítě. K existenci překážek pro vydání některých náhradních pozemků jen obecně uvedla, že pozemky jsou průběžně po celou dobu řízení prověřovány, a proto je možné, že v rámci aktualizace budou zjištěny další okolnosti. Na takové okolnosti se nevztahuje koncentrace řízení.

9. Na podání žalované reagoval dne , datum, žalobce. Uvedl, že znalec , tituly před jménem, Šulc se při ocenění ani při svém slyšení na jednání dne , datum, nezabýval plánovanou změnou územního plánu a související stavební uzávěrou, byť tato nabyla účinnosti již ke konci roku 2023. Zcela opomněl, že existence stavební závěry je výslovně uvedena v Příloze č. , hodnota, jako důvod pro 5% srážku z ceny náhradního pozemku. Při oceňování je třeba postupovat podle zásady in favor restitutionis. Bylo by v rozporu s tímto principem, aby žalobci byly vydány náhradní pozemky za cenu pozemků stavebních, přestože je fakticky jisté, že v blízké době dojde ke změně jejich charakteru. Tento nepoměr nemůže být vyvážen ani 5% srážkou podle Přílohy č. , hodnota, . , adresa, se navíc rozhodlo dotčené území chránit před zástavbou již nyní. Z odůvodnění opatření obecné povahy, jímž byla vyhlášena stavební uzávěra, je zřejmé, že využití území má být omezeno trvale s ohledem na probíhající změnu územního plánu, ve které má být trvale definována změna využití území. Již nyní je prakticky nemožné provádět na pozemcích jakoukoli výstavbu, což je nutno reflektovat při ocenění pozemků. To odpovídá i závěrům Nejvyššího soudu vyjádřeným např. v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Ocenění pozemků neodpovídá skutečnému stavu, který je pro odvolací soud ve smyslu § 154 o. s. ř. pro odvolací soud rozhodující.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuvedla konkrétně v čem a u kterých rozsudkem okresního soudu vydávaných pozemků shledává naplnění zákonné překážky pro převod pozemků, jakým podáním tyto překážky namítala v řízení před okresním soudem a kdy která z těchto překážek nastala, vyzval ji odvolací soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby své odvolání v tomto smyslu doplnila. Současně ji vyzval, aby se vyjádřila k tvrzení žalobce o změnách územního plánu obce , adresa, a stavební uzávěře a jejich vlivu na ocenění vydávaných pozemků. Na to žalovaná soudu sdělila, že vydávané pozemky žádné překážky převoditelnosti nevykazují a jsou na žalobce převoditelné. Pozemky jsou dle platného územního plánu vedeny jako plochy k zastavění, stavební uzávěra je jen dočasná a na ocenění nemá vliv. Proto žalovaná trvá na ocenění pozemků dle znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, .

11. Na jednání odvolacího soudu konaném dne , datum, žalovaná odkázala na písemné vyhotovení odvolání a uvedla, že setrvává na svých výhradách k ocenění odňatých pozemků. Předchůdci žalobce vložili pozemky do zemědělského družstva jako zemědělskou půdu. Kdyby jim bylo zřejmé, že budou použity pro výstavbu, nebyli-by tak učinili. Směrný plán jim nemohl být znám a neobsahoval ani podrobné informace. Trvá též na aplikaci srážek podle Přílohy č. , hodnota, . Překážky převoditelnosti pozemků pak namítala jen z opatrnosti. Vydávané pozemky by měly být oceněny podle současného stavu, předpoklady budoucího vývoje jsou irelevantní a spekulativní. Nelze předjímat, jak se rozhodnutí města bude měnit. Stavební uzávěra je ze , datum, , pročež žalobce tuto okolnost namítá opožděně. Zdůraznila, že žalobce si pozemky sám vybral. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku I a navazujících nákladových výrocích buď zrušen, nebo změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení. I žalobce odkázal na svá písemná podání a uvedl, že okresní soud při ocenění odňatých pozemků postupoval správně a správně nezohlednil srážky dle Přílohy č. , hodnota, , neboť v místě vzápětí vyrostla celá nová čtvrť s vlastní infrastrukturou a k odnětí došlo právě za účelem výstavby této čtvrti. Pokud však jde o cenu vydávaných pozemků, je nutné při ocenění nově zohlednit stavební uzávěru. Pokud k ní nebude přihlíženo, žalobce dostane pozemky mnohem nižší hodnoty, než je jejich současná cena. Dle informací žalobce bude změna v územním plánu schválena a bude trvalá. Žalobce toto tvrzení nemohl bez své viny uplatnit dříve, neboť tuto informaci při ocenění neměl ani znalec. Pokud tato nová skutečnost nebude zohledněna v odvolacím řízení, bude nucen podat žalobu na obnovu řízení. Proto navrhuje, aby odvolací soud provedl přecenění pozemků a přiznal mu náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

12. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Před samotným hodnocením věci je nutno připomenout, že okresní soud rozhodoval ve věci po předchozím zrušení usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které navázalo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Těmito rozhodnutími, by shledáno, že odňaté pozemky je nutno ocenit jako pozemky určené k výstavbě. Nejvyšší soud uvedl, že jestliže právní předchůdci žalobce uplatnili restituční nároky již v roce 1993, správní orgány o nich rozhodly v roce 1994 a nárok nebyl dosud vypořádán vzdor účasti právní předchůdkyně žalobce ve veřejných nabídkách organizovaných právním předchůdcem žalované v letech 2011 a 2012, to vše v situaci, ve které odňaté pozemky byly nesprávně oceněny jako zemědělské, ačkoli měly být oceněny jako stavební, a žalobce se tak účastní ve veřejných nabídkách žalované ani nemohl domoci uspokojení svého restitučního nároku v adekvátní výši, nasvědčují okolnosti případu spíše závěru o liknavému či svévolném postupu žalované. Nejvyšší soud tedy nejen přisvědčil závěru odvolacího soudu, že pozemky měly být oceněny jako stavební, ale skutečnost, že k tomu nedošlo a současně nárok po dlouhou dobu nebyl uspokojen, dal do souvislosti se závěrem o liknavém či svévolném přístupu žalované. V odůvodnění dále odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 3039/20, z nějž plyne, že procesní aktivita právní předchůdkyně žalobce je přičitatelná žalobci, neboť kvalita restitučního nároku nemůže být oslabena přechodem na právního nástupce. Bylo tak konstatováno že tato nesprávnost postupu žalované při ocenění odňatých pozemků je postupem, který bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení restitučního nároku žalobce, a že aktivita žalobce a jeho právních předchůdců při uplatňování nároku byla dostatečná. Okresnímu soudu odvolací soud ve zrušujícím usnesení v zásadě uložil již jen to, aby žalobce vedl k prokázání výše nároku při správném ocenění odňatých pozemků s přihlédnutím k jejich stavebnímu charakteru a dále k vyhodnocení, zda vydávané pozemky jsou převoditelné a jaká je jejich cena. Pro úplnost možno dodat, že všechna uvedená rozhodnutí shledala, že žalobce je oprávněnou osobou (dědicem) ve smyslu § 4 zákona o půdě, která svůj nárok odvozuje z výše uvedených správních rozhodnutí. Tato skutečnost byla ostatně účastníky prohlášena za nespornou, pročež se odvolací soud k této otázce již nebude vracet.

14. Shora uvedená rozhodnutí jsou účastníkům řízení známa a odvolací soud považuje za nadbytečné jejich obsah rekapitulovat podrobněji, než ohledně zásadních závěrů z nich plynoucích učinil shora. Otázka, zda žalovaná při uspokojování restitučního nároku postupovala liknavě či svévolně a zda žalobcova aktivita při uplatňování restitučního nároku byla dostatečná, je jimi vyřešena a žalovaná ji v odvolání již ani neotevírá. Lze tak uzavřít, že jsou dány výjimečné důvody, kdy po žalobci nelze spravedlivě žádat, aby se účastnil dalších veřejných nabídek žalované a lze přistoupit k výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku.

15. Základním východiskem pro uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku pak je výše restitučního nároku, která se odvíjí od ceny odňatých pozemků. Pro určení výše restitučního nároku oprávněné osoby je rozhodující charakter a cena odňatých a nevydaných pozemků (§ 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě). Otázka, jaký byl charakter odňatých pozemků, byla v řízení již též vyřešena. Žalovaná sice v odvolání opětovně namítá, že pozemky je třeba ocenit jako zemědělské, neboť ve prospěch oprávněného nelze počítat s cenovým navýšením pozemku, k němuž došlo po změně jeho charakteru v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát nebo právnickou osobu bez přičinění oprávněného, neuvádí však žádné nové okolnosti, jimiž by se odvolací soud již nezabýval a které by již nehodnotil. Podstatou celé věci (zjednodušeně řečeno) je, že pozemky na stát přešly jako v tu dobu již určené k zastavění (směrným územním plánem), k čemuž posléze o došlo, a jako takové musejí být oceněny. Jejich charakter se po přechodu na stát nezměnil. Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proto není případný. Daná věc se od věci řešené Nejvyšším soudem liší v tom, že ještě před odnětím pozemků existoval směrný územní plán , adresa, z roku 1962 a oba účastníci se shodli na tom, že v tomto směrném územním plánu byly odňaté pozemky v celé jejich ploše zaneseny jako pozemky určené k zástavbě. Judikatura dovolacího soudu opakovaně dovodila, že za územně plánovací dokumentaci (§ 11a odst. 13 zákona o půdě) je se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Odvolací soud proto nemá k charakteru pozemků co dalšího dodat a v podrobnostech pro zjednodušení odkazuje na odůvodnění výše uvedených rozhodnutí, s nimi byla žalovaná seznámena.

16. Cena odňatých pozemků se určuje podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., a protože jde o odbornou otázku byla stanovena znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalec pozemky ve znaleckém posudku ze dne , datum, , č. 17000/23, ocenil částkou , částka, /m² podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., tj. celkovou částkou , částka, , před aplikací srážek podle Přílohy č. , hodnota, . Vycházel při tom z mezi účastníky řízení nesporné výměry odňatých pozemků 7 481 m² a jejich stavebního charakteru. Proti způsobu stanovení této „základní“ ceny žalovaná ani žalobce ničeho nenamítali. Spornou je mezi nimi jen otázka aplikace srážek podle Přílohy č. , hodnota, , když žalovaná má za to, že měly být aplikovány srážky podle položek 2., 3., 4., 5. a 8. uvedené v I. tabulce této přílohy. Příloha č. , hodnota, – I. tabulka obsahuje 10 důvodů pro snížení ceny pozemku určené podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., přičemž všechny tyto důvody nějakým způsobem negativně ovlivňují výstavbu na pozemku určeném pro stavbu či užívání zastavěného pozemku. To je třeba mít při hodnocení věci na paměti. V řízení totiž bylo prokázáno, že na odňatých pozemcích a v jejich okolí proběhla brzy po jejich odnětí výstavba rodinných domů. Při plánování této výstavby bylo mimo jiné řešeno její napojení na vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, jakož i příjezdová cesta (viz územní rozhodnutí o umístnění stavby č. j. ÚHA/2/2569/24/68/, tituly před jménem, Bo). V době odnětí pozemky sice byly přístupné jen po nezpevněné cestě a nebyly napojeny na vodovod, kanalizaci ani rozvod elektřiny a možnost napojení byla poměrně vzdálená (75 m pro vodovod a kanalizaci a 230 m pro nejbližší trafostanici), ale byly tu dány individuální okolnosti, které způsobily, že tyto podmínky negativně neovlivnily plánovanou výstavbu, neboť s napojením na inženýrské sítě a zřízením přístupové cesty bylo při výstavbě celého nového sídliště logicky počítáno, toto bylo naplánováno a bylo to též realizováno. Obdobná situace byla právě ve vztahu k možnosti aplikace srážek podle Přílohy č. , hodnota, řešena i Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kdy odňaté pozemky byly určeny k pozdější výstavbě továrního komplexu a pozemní komunikace, které byly posléze na inženýrské sítě napojeny, pročež důvody pro aplikaci srážek nebyly shledány. Obdobně nebyl shledán důvod pro aplikaci srážek i v dalších případech, kdy odňaté pozemky byly jako celek určeny k pozdější výstavbě sídlišť, jež byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Okresní soud správně poukázal i na další okolnost, která aplikaci srážek vylučuje, a sice skutečnost, že odňaté pozemky původně byly součástí zemědělské usedlosti č. p. , Anonymizováno, , tvořily s ní celistvou plochu a jako takové byly přístupné po zpevněné cestě a měly i napojení na inženýrské sítě, a právě a jedině v důsledku jejich odnětí o toto napojení a zpevněnou cestu přišly. V úvahu pak nepřichází ani srážka podle položky 8. I. tabulky Přílohy č. , hodnota, za svažitost pozemku. Znalec ve znaleckém posudku popsal jen 6% svažitost, která dle jeho odborného stanoviska není pro výstavbu nijak limitující a současně není dána ani orientace pozemku na SV, S či SZ. Cena všech odňatých pozemků celkem tedy činí , částka, . S ohledem na to, že žalobce nabyl restituční nárok po , jméno FO, , která byla původní oprávněnou spolu se svým manželem, a restituční nárok po manželovi byl již plně vypořádán, má žalobce nárok jen na ½ restitučního nároku, tj. hodnota jeho restitučního nároku je jen , částka, (½ z částky , částka, ).

17. Pokud jde o další podmínku pro vyhovění žalobě – a sice převoditelnost pozemků, jejichž převod je navrhován, má ji odvolací soud za splněnou. Žalovaná sice v odvolání namítala, že jsou dány překážky převodu, ty však nijak nekonkretizovala a k výzvě odvolacího soudu uvedla, že ve vztahu k žalobci tu takových překážek není. Překážka pro převod pozemků jiným 3. osobám spočívající v předběžném opatření nařízeném usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne , datum, , č. j. 15 C 174//2018-612, pak není ve vztahu k žalobci relevantní, neboť toto předběžné opatření bylo nařízeno v jeho prospěch v dané věci.

18. I cena vydávaných pozemků se určuje podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., a protože jde o odbornou otázku byla v řízení stanovena znaleckými posudky znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalec všechny pozemky ve znaleckých posudcích ze dne , datum, , č. , hodnota, -173/2022, č. , hodnota, -174/2022, č. , hodnota, -174/2022, č. , hodnota, -174/2022 a č. , hodnota, -174/2022, ocenil částkou 20 Kčs/m² podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., před aplikací srážek podle Přílohy č. , hodnota, . Poté u jednotlivých pozemků provedl srážky podle Přílohy č. , hodnota, , a to u pozemku p. č. 350/1 srážku 4 % za svažitý pozemek orientovaný na SV, S, SZ a srážku 5 % za omezení užívání pozemku – ochranné pásmo, u pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, srážku 4 % za svažitý pozemek orientovaný na SV, S, SZ a srážku 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, u pozemku p. č. 267/2 srážku 4 % za svažitý pozemek orientovaný na SV, S, SZ a srážku 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, u pozemku p. č. , hodnota, srážku 4 % za svažitý pozemek orientovaný na SV, S, SZ a srážku 5 % za omezení užívání pozemku – ochranné pásmo a konečně u pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, srážku 4 % za svažitý pozemek orientovaný na SV, S, SZ a srážku 5% za omezení užívání pozemku – ochranné pásmo. Celkem takto cena vydávaných pozemků podle znaleckých posudků činí , částka, . Proti takto stanovené ceně žalovaná ničeho nenamítala. Žalobce pak namítal, že by cena měla být upravena ještě o další srážky podle bodů 3. a 4. I. tabulky Přílohy č. , hodnota, , a sice za chybějící napojení pozemků na veřejnou kanalizaci a veřejný vodovod. Srážky podle bodu 3. a 4. I. tabulky Přílohy č. , hodnota, se však neaplikují v případě, že pozemku chybí napojení na veřejný vodovod/veřejnou kanalizaci, ale v případě že „v místě není možnost napojení“ na veřejný vodovod/veřejnou kanalizaci. Pojem „místo“ nelze ztotožňovat s pojmem pozemek, když sama Příloha č. , hodnota, mezi těmito pojmy rozlišuje. Pojem místo je zjevně pojem širší, zahrnující nejen sám pozemek, ale též jeho okolí, přičemž „místo“ nemusí na veřejnou kanalizaci či vodovod být napojeno, ale postačuje, existuje-li možnost takového napojení. Pouze v případě, že možnost napojení v místě (tj. na pozemku a v jeho okolí) není, je dán důvod pro aplikaci srážek podle bodu 3. a 4. I. tabulky Přílohy č. , hodnota, . Z vyjádření Severočeských vodovodů a kanalizací, a. s. ze dne , datum, ale vyplynulo, že napojení pozemků bude možné, budou-li to v době podání žádosti umožňovat technické a kapacitní možnosti, a dále bylo zjištěno, že v bezprostřední blízkosti požadovaných pozemků se nachází tovární závod, který na inženýrské sítě napojen je. Proto napojení na inženýrské sítě v místě možné je a není dán důvod pro aplikaci srážek dle bodu 3. a 4. Přílohy č. , hodnota, . Až v odvolacím řízení pak žalobce nově namítal, že v budoucnu dojde ke změně charakteru vydávaných pozemků na zeleň – parky a parkové úpravy a že došlo k omezení užívání vydávaných pozemků vyhlášením stavební uzávěry, pročež navrhl, aby budoucí charakter pozemků byl při ocenění zohledněn. Stavební uzávěrou vyhlášenou městem , adresa, na konci roku 2023 v souvislosti se zamýšlenou změnou územního plánu se však odvolací soud nemohl zabývat ze tří důvodů. Předně jde o námitku, kterou vznesl žalobce, tedy účastník řízení, který nepodal odvolání, a jíž se nyní dodatečně snaží změnit rozhodnutí, vůči němuž neměl žádných výhrad, přičemž sám žalobce uvádí, že opatření obecné povahy, jímž byla stavební závěra vyhlášena, bylo vydáno již na konci roku 2023, tj. cca měsíc před vyhlášením rozsudku a tři měsíce před doručením vyhotoveného rozsudku právnímu zástupci žalobce. Žalobce tedy měl prostor tuto námitku vznést již v řízení před okresním soudem a při jejím případném nesprávném posouzení by pak měl možnost podat z tohoto důvodu odvolání, a pokud tak neučinil, jde to k jeho tíži. Zároveň je nutno zdůraznit, že vzhledem k tomu, že stavební uzávěra není skutečností, která nastala až po vydání rozhodnutí okresního soudu, nelze k ní v odvolacím řízení přihlížet dle § 205a písm. f) o. s. ř. Nad rámec toho lze poukázat i na to, že stavební závěra je časově omezena, nemůže tak definitivně snižovat cenu vydávaných pozemků stanovenou znalcem o další 5% srážku ve smyslu bodu 10 I. tabulky Přílohy č. , hodnota, . Bylo na žalobci, aby zvážil, zda o pozemek má i při jeho dočasném omezení zájem.

19. Z výše uvedených důvodů tedy okresní soud správně žalobě v primárním petitu vyhověl a správně stanovil i rozsah, v němž bude vydáním pozemků vypořádán restituční nárok žalobce. Správně též nerozhodoval o eventuálním petitu, který představoval požadavek žalobce na finanční kompenzaci za nevydané pozemky, neboť o eventuálním petitu se rozhoduje, jen pokud není primárnímu petitu vyhověno.

20. Okresní soud též rozhodl správně o nákladech řízení mezi účastníky řízení. Řízení sice bylo částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby, ale vzhledem k tomu, že jde o řízení, v němž není soud vázán žalobním návrhem (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) a může žalobě vyhovět i převodem jiného než požadovaného pozemku (pokud by se ukázalo, že požadovaný pozemek není k převodu způsobilý nebo vhodný), nelze částečné zastavení řízení zohlednit v hodnocení procesního úspěchu stran řízení. Výše nákladů řízení vynaložených žalobcem v řízení se stanoví podle AT. Pokud jde o konkrétní výpočet výše nákladů řízení, žádný z účastníků proti němu nevznesl výhrad, proto odvolací soud pro zjednodušení jen odkazuje na správný a podrobně odůvodněný výpočet v odst. 109-123 odůvodnění rozsudku okresního soudu a na jeho shrnutí shora. Totéž platí i o nákladech placených v řízení státem, které jsou představovány vyplaceným znalečným a které je ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení povinna státu nahradit žalovaná. Odvolací soud pouze přeformuloval výrok IV, neboť v mezidobí již nabylo právní moci usnesení, jímž byla výše nákladů vynaložených státem na odměnu a hotové výdaje znalce , tituly před jménem, , jméno FO, stanovena částkou , částka, (usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a tato částka byla znalci okresním soudem proplacena z rozpočtových prostředků.

21. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III, IV a V podle § 219 o. s. ř. potvrdil, přičemž v případě výroku IV tak učinil ve správném znění. Výrok II odvoláním nebyl napaden a již samostatně nabyl právní moci.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, a proto má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce jsou tvořeny náklady vynaloženými na právní zastoupení v odvolacím řízení a jejich výše se stanoví podle AT. Tarifní hodnotu sporu v odvolacím řízení činila podle § 8 odst. 1 AT částka , částka, , tj. částka odpovídající hodnotě vydávaných pozemků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Za jeden úkon právní služby tak advokátu žalobce podle § 7 bod 6 AT přísluší , částka, . Advokát žalobce v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání žalované ze dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a jeho odměna proto celkem činí , částka, . Advokát žalobce účtoval ještě další úkon právní služby, a sice vyjádření k replice žalované ze dne , datum, . Takový úkon právní služby však nelze považovat za účelný, když soud žalobce k takovému vyjádření nevyzval a argumentace obsažená ve vyjádření jen mírně rozvíjí argumentaci žalobce obsaženou již ve vyjádření k odvolání žalované a nepřináší do řízení nic nového. Neúčelnost úkonu pak plyne i z procesní situace, v níž byl učiněn – žalobce jej spojil se svým nesouhlasem s rozhodnutím o věci bez nařízení soudního jednání a musel si tak být vědom, že v dohledné době bude jednání nařízeno a na něm mu bude dát prostor na repliku žalované reagovat. Žalobci dále náleží paušální náhrada hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 2x , částka, dle § 13 odst. 1, 4 AT a ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH z těchto částek ve výši , částka, . Náklady žalobce v odvolacím řízení tak celkem činí , částka, , což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem III tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení proti žalované přiznal.