29 Co 174/2024 - 362

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] 3) [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 3/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0], 1801 00 Praha 8 – Troja všichni zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0], o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. ledna 2024, č. j. 7 C 135/2022-296 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I, II, IV a VI potvrzuje; v nákladových výrocích III, V a VII se mění tak, že se žalovaným nepřiznává náhrada nákladů řízení.

II. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl v řízení na ochranu osobnosti takto: I. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhá uložení povinnosti žalované 1) zdržet se šíření nepravdivých informací o žalobkyni, a to tvrzení, že žalobkyně slovně útočí na rodinu žalované, že žalobkyně ukradla odměnu členům kontrolní komise [právnická osoba], že faktura uhrazená žalovanou byla fakturou za služby, které si v období let 2018 a 2019 objednala u agentury DARC žalobkyně. II. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalované 1) v písemné formě dopisem doručeným žalobkyni na adresu trvalého pobytu žalobkyně, a dále vyvěšením na nástěnkách [právnická osoba] v domě č. p. [číslo], v k. ú. [adresa] a obec [adresa] omluvy následujícího znění: „Já, [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 1/0], se tímto Vám, paní [Jméno zainteresované osoby 0/0], upřímně a hluboce omlouvám za své chování, kdy jsem o Vás dlouhodobě a opakovaně šířila nepravdivé a urážlivé informace, když jsem o Vás nepravdivě pronesla, že slovně útočíte na mou rodinu, dále jsem nepravdivě prohlásila zejména to, že jste ukradla odměnu členům kontrolní komise [právnická osoba] paní [jméno FO] a panu [jméno FO], a dále že v případě faktury, kterou jsem uhradila, mělo jít o fakturu za služby, které jste si Vy v období let 2018–2019 objednala u agentury DARC. Svými nepravdivými a nevkusnými výroky jsem nepřijatelným způsobem zasáhla do Vaší cti a lidské důstojnosti.“ III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalované 1) [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] advokáta se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0], do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném 2) v písemné formě dopisem doručeným žalobkyni na adresu trvalého pobytu žalobkyně omluvy následujícího znění: „Já, [Jméno zainteresované osoby 2/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 2/0], se tímto Vám, paní [Jméno zainteresované osoby 0/0], upřímně a hluboce omlouvám za své chování, kdy jsem o Vás nepravdivě a urážlivě pronesl, že jste chtěla šikanovat přítomné na jednání výboru a kontrolní komise [právnická osoba], že kradete informace tohoto společenství vlastníků jednotek, a dále že jste Městským soudem v Praze uznaná lhářka. Svými nepravdivými a nevkusnými výroky jsem nepřijatelným způsobem zasáhl do Vaší cti a lidské důstojnosti.“ V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalovaného 2) [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] advokáta se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0], do tří dnů od právní moci rozsudku. VI. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném 3) v písemné formě dopisem doručeným žalobkyni na adresu trvalého pobytu žalobkyně omluvy následujícího znění: „Já, [Jméno zainteresované osoby 3/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 3/0], se tímto Vám, paní [Jméno zainteresované osoby 0/0], upřímně a hluboce omlouvám za své chování, kdy jsem o Vás nepravdivě a urážlivě pronesl, že jste špína, a že lžete. Svými nepravdivými a nevkusnými výroky jsem nepřijatelným způsobem zasáhl do Vaší cti a lidské důstojnosti.“ VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalovaného 3) [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] advokáta se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované 1) uložení povinnosti zdržet se šíření nepravdivých informací specifikovaných ve výroku I napadeného rozsudku, a vůči všem žalovaným omluvy ve znění uvedeném vůči každému z nich v bodech II, IV a VI napadeného rozsudku. Jedná se o spor mezi členy SVJ, kdy žalobkyně byla v minulosti předsedkyní kontrolní komise, žalovaní jsou pak členy orgánů SVJ (výbor, kontrolní komise). Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že sporné výroky nemohly poškodit pověst, čest a důstojnost žalobkyně.

3. Soud I. stupně svá skutková zjištění činil převážně z audionahrávky z neveřejného jednání výboru a kontrolní komise s žalobkyní konaného dne [datum], z přepisu rozhodných pasáží této nahrávky, ze soudních rozhodnutí týkajících se sporů žalobkyně s SVJ a z faktury na částku [částka]. Žalovaní sice namítali, že výše uvedená nahrávka byla pořízena bez jejich vědomí, shodli se však na tom, že její obsah odpovídá tomu, co na jednání bylo řečeno. Soud I. stupně popsal svá zjištění v bodech 8 - 12 napadeného rozsudku, odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje. Z dalších, byť provedených důkazů, soud I. stupně žádná skutková zjištění nečinil, neboť to neshledal nezbytným, neshledal nutným ani vyslýchat navržené svědky (viz bod 13 napadeného rozsudku).

4. Soud I. stupně věc posoudil dle § 82 odst. 1 a § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tato ustanovení v napadeném rozsudku citoval. Odkázal i na konkrétní rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu. Své právní závěry shrnul v bodech 22 až 27 napadeného rozsudku. Odvolací soud též v podrobnostech na tyto závěry odkazuje. Soud I. stupně v zásadě uzavřel, že žalovaní 2) a 3) pronesli sporné výroky (proto je také nadbytečné vyslýchat dále svědky), nicméně tyto výroky nejsou způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, a to především s ohledem na okolnosti, za kterých byly proneseny. Obecně sice výrazy „lhář“ a „špína“ lze považovat za hanlivé a urážející, nicméně se nejedná o urážky vulgární a hrubě neslušné. Patří mezi tzv. hodnotící soudy, které obecně nepodléhají přezkumu pravdivosti. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. Zde soud I. stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že všichni účastníci jsou členy stejného SVJ a obyvateli jednoho domu, tj. sousedy. Není pochyb, že mezi nimi panují vyhrocené vztahy. Žalobkyně podává žaloby na SVJ i členy orgánů společenství (např. nyní běží spor u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě žalobkyně na neplatnost usnesení shromáždění SVJ ze dne [datum], předtím běžel spor sp. zn. [spisová značka]). Naopak SVJ podalo proti žalobkyni žalobu o vrácení části odměn vyplacených žalobkyni pro ostatní členy kontrolní komise. K pronesení předmětných výroků došlo na neveřejném jednání, kterého se účastnily mimo žalobkyně a žalovaných jen 3 další osoby. I když tedy výrazy „lhář“ a „špína“ jsou obecně hanlivé, nemohlo jejich pronesením na adresu žalobkyně na daném jednání za zavřenými dveřmi dojít k jakémukoli zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Označení žalobkyně, resp. jejího chování za šikanu pak už vůbec není zásahem do osobnostních práv žalobkyně, nýbrž subjektivním hodnocením jejího jednání ve vztahu k orgánům společenství vlastníků jednotek. Takový výrok není zásahem do osobnosti, nýbrž se jedná o subjektivní hodnotící soud, k němuž je oprávněn v zásadě kdokoli a kdykoli. Vnímání žalobkyně jako lhářky či osoby používající špinavé praktiky (anonymy, šikanu, atp.) je subjektivním vnímáním příslušných osob, k němuž jsou oprávněny a k němuž vyhrocené vztahy mezi žalobkyní a ostatními (nikoli nutně všemi) členy SVJ vedou. Soud I. stupně tedy neshledal ve sporných výrocích žalovaných 2) a 3) nic nezákonného; zcela jistě jimi pak nemohlo dojít k zásahu do osobnosti žalobkyně.

5. U žalované 1) jde dle soudu I. stupně ještě o jednoznačnější situaci. Z audiozáznamu totiž nevyplývá, že by žalovaná č. [hodnota] hovořila o tom, že žalobkyně slovně útočila na její rodinu (o tom totiž na nahrávce hovoří žalobkyně, nikoli žalovaná č. [hodnota]), neprohlásila, že žalobkyně ukradla odměnu členům kontrolní komise [právnická osoba] paní [jméno FO] a panu [jméno FO], a že v případě faktury, kterou uhradila, mělo jít o fakturu za služby, které si žalobkyně v období let 2018 – 2019 objednala u agentury [název]. Soud I. stupně však považuje dokazování, zda žalovaná tyto výroky pronesla jindy či jinde za nadbytečné, neboť tyto výroky zcela zjevně nejsou podle názoru soudu I. stupně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Z pohledu soudu I. stupně se totiž jedná o naprosté malichernosti, pročež dokazování, zda tyto výroky zazněly či nezazněly, se jeví jako zbytečné, neboť i kdyby bylo prokázáno, že žalovaná č. [hodnota] uvedené výroky skutečně pronesla a tyto se výroky ukázaly jako nepravdivé, nejsou objektivně s to narušit pověst, čest či důstojnost žalobkyně. Soud I. stupně k tomu dále dodal, že není vyžadována úplná pravdivost výroků, ale postačuje, že napadené výroky mají reálný základ, tj. že se nejedná o fabulace. Z provedených důkazů vyplývá, že skutečně vznikl spor mezi žalobkyní a SVJ o peníze vyplacené žalobkyni, když SVJ a jeho statutární orgány (tj. členové těchto orgánů včetně žalovaných) namítají, že žalobkyni vyplacené peníze nebyly jen pro ni, ale pro všechny členy kontrolní komise. Pokud by ze strany žalovaných zaznělo, že žalobkyně si ponechala peníze, které jí nepatřily (zkratkovitě laicky sděleno „ukradla je“), jedná se o hodnotící soud, na který mají dotyční právo, a nelze jej považovat za porušující osobnostní práva žalobkyně. Rovněž z důkazů vyplývá, že proběhla fakturace [tituly před jménem] [jméno FO] – realitní agentury DARC za „konzultační služby vícepráce nad rámec mandátní smlouvy“, a zjevně nejsou sporné ani anonymní ataky vůči žalované č. [hodnota]. Jeví se tedy jako pravděpodobné, že by další dokazování prokázalo dostatečný pravdivý základ případných výroků tak, aby tyto obstály v řízení. To vše za situace, kdy v domě panují vyhrocené vztahy a žalobkyně se soudí se společenstvím a SVJ s ní, přičemž dopad těchto výroků je omezen okruhem členů SVJ, tedy není nijak rozsáhlý. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 1, písm. b), d), e), f) a g), s tím, že soud I. stupně neprovedl všechny navržené důkazy, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť zcela rezignoval na provedení dokazování v rozsahu potřebném k prokázání rozhodných skutečností, na základě důkazů, které již v řízení provedeny byly, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, a současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

7. V podrobnostech ve vztahu k žalované č. [hodnota] odvolatelka namítala, že předmětem soudního řízení jsou, mj. následující tvrzení žalované 1): A) žalobkyně slovně útočí na rodinu žalované 1), přičemž toto žalovaná 1) pronesla na jednání kontrolního komise a výboru SVJ ze dne [datum], tedy před několika dalšími současně přítomnými osobami, B) žalobkyně má vůči SVJ nepravomocný dluh, toto tvrzení žalovaná 1) uvedla v podkladech pro jednání shromáždění SVJ, které byly rozeslány všem jeho členům, načež se předmětné shromáždění SVJ uskutečnilo dne [datum], C) v důsledku jednání žalobkyně vznikly vícenáklady, když žalobkyně si měla bez vědomí výboru SVJ objednat u agentury DARC služby nad rámec mandátní smlouvy, toto tvrzení žalovaná 1) pronesla při jednání shromáždění SVJ dne [datum], tedy před mnoha dalšími současně přítomnými osobami, D) náklady na právní zastoupení v případném soudním sporu žalobkyně vůči žalovaným (předmětný spor) mohou být přefakturovány SVJ, a že je budou hradit jednotliví vlastníci jednotek, E) žalobkyně ukradla členům kontrolní komise odměnu ve výši [částka], toto tvrzení uvedla žalovaná 1) v podkladech pro konání shromáždění per rollam dne [datum]. Tvrzení A) až E) jsou schopna vyvolat negativní představu o žalobkyni u všech členů SVJ a pravdivost těchto tvrzení nebyla prokázána. Soud I. stupně se pravdivostí těchto tvrzení nijak nezabýval, přičemž tato tvrzení jsou způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně.

8. Ve vztahu k žalovaným 2) a 3) pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný č. [hodnota] během jednání kontrolní komise a výboru SVJ konaného dne [datum] pronesl: A) že žalobkyně svolala jednání kontrolní komise a výboru SVJ dne [datum] proto, aby mohla šikanovat na něm přítomné osoby, B) že žalobkyně krade informace společenství vlastníků jednotek, a dále C) že je žalobkyně Městským soudem v Praze uznaná lhářka. Žalovaný č. [hodnota] pak během stejného jednání pronesl, že je žalobkyně „špína“ a že lže. Nesouhlasila s názorem soudu I. stupně, že tyto výroky nemohly zasáhnout do jejích osobnostních práv.

9. Dále žalobkyně argumentovala, že výrok žalovaného č. [hodnota], že je žalobkyně Městským soudem uznaná lhářka, je skutkovým tvrzením nikoliv hodnotícím soudem. Zde soud I. stupně nijak nehodnotil jeho pravdivost. Byť u žalovaného č. [hodnota] je možné vycházet z toho, že jde o hodnotící soudy, jejich primárním motivem bylo hanobení a zneuctění osoby žalobkyně. Zde odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Nesouhlasila také se závěrem, že by s oblibou podávala žaloby na SVJ, když prvotní spor byl veden ze strany SV J o vrácení odměn. Také nesouhlasila s tím, že jednání bylo neveřejné, neboť jednání výboru a komise se mohl zúčastnit jakýkoliv člen SVJ. Zdůraznila, že je soustavně terčem útoků ze strany orgánů SVJ na svou osobu, kdy jí členové SVJ nazývají „špínou“ a „nepřizpůsobivou“, mnoho členů SVJ se v situaci neorientuje, a osočení ze strany některých členů SVJ přebírají jako pravdivé, tím se zásah do osobnostních práv žalobkyně ještě dále umocňuje. K tomu navrhovala výslech svědků, který nebyl proveden. Trvala tedy na tom, že došlo k zásahu do jejích osobnostních práva a adekvátní satisfakcí je jí požadovaná omluva. V neposlední řadě žalobkyně argumentovala, že soudem I. stupně označená judikatura není přiléhavá, neboť žalobkyně není osobou veřejného zájmu. Rozsudek soudu I. stupně se podle jejího názoru odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

10. Žalovaní ve vyjádření k odvolání zopakovali svou dosavadní argumentaci. Považovali skutkový stav za zjištěný správně a dostatečně a souhlasili i s právním posouzením soudem I. stupně. Konkrétně uvedli, že pokud žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jsou jeho závěry příhodné právě pro zamítnutí žaloby, neboť dle tohoto rozsudku: „K porušení práva na čest může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru i zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o určité osobě. Jsou-li v kritice k charakterizaci určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky (žalovaní mají za to, že expresivita jejich výroků není ve značném nepoměru k cíli jejich kritiky), respektive je-li obsah kritiky nepřiměřený posuzovanému jednání kritizovaného a vyplývá-li z ní úmysl znevážit či urazit kritizovanou osobu (žalovaní uvádějí, že výroky byly vyprovokovány, nebyly proneseny bez předchozího vyostření debaty a mají podklad v jednání žalobkyně) (tzv. intenzivní exces), jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (§ 11 obč. zák.).

11. V replice k vyjádření a doplnění odvolání žalobkyně následně poukázala na skutečnost, že na aktuální schůzi SVJ konané dne [datum] došlo k pronesení dalších urážlivých výroků ze strany žalovaného č. [hodnota], který ji na shromáždění označil za „špínu“ s vědomím, že spor na ochranu osobnosti vyhrál, a žalovanou rovněž urazil žalovaný č. [hodnota], který přede všemi pronesl, že žalobkyni „profackuje“. Navrhovala pak důkazy k těmto skutečnostem. Jinak trvala na dosavadní argumentaci, přičemž zdůraznila, že jednání dne [datum] bylo veřejné a sporné výroky byly proneseny s cílem ji poškodit.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Nakonec však shledal důvody pro postup dle § 150 o. s. ř. v otázce nákladů řízení.

13. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že některé sporné výroky vytýkané hlavně žalované č. [hodnota] byly uvedeny v dokumentech SVJ, nikoliv pronesené jen na jednání dne [datum], považoval odvolací soud za nezbytné na rozdíl od soudu I. stupně doplnit skutková zjištění. 14. [právnická osoba] s § 213 odst. 3 o. s. ř. proto odvolací soud zopakoval některé z důkazů, které považuje za relevantní.

15. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a paní [jméno FO] ze 8. a [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně se táže paní [jméno FO], zda SVJ vystavili fakturu, která je nad rámec mandátní smlouvy a která je dle paní [jméno FO] [žalovaná č. [hodnota]) – poznámka odvolacího soudu] a asi i zbytku výboru pohledávkou za žalobkyní. Žalobkyně tuto fakturu neobdržela a s paní [jméno FO] vždy jednala z pozice předsedkyně kontrolní komise. Na to paní [jméno FO] odpovídá žalobkyni, že uvedená faktura byla vystavena dle původního přání výboru SVJ, kdy z jejich strany přišla iniciativa, aby vystavili mimořádnou fakturu, s tím, že od května předchozího roku byly prováděny častější konzultace k činnosti. Není jí známo, že by se jednalo o pohledávku přímo za žalobkyní. Faktura na částku [částka] bez DPH byla vystavena z iniciativy výboru z důvodu vyššího množství konzultací.

16. Z programu shromáždění svolaného na [datum] odvolací soud zjistil, že na straně 7 v kolonce Dořešení problémů s dokumentací SVJ je uvedeno mj., že je nutné zaúčtovat fakturu na služby nad rámec mandátní smlouvy s agenturou DARC jako pohledávku za paní [jméno FO] (nyní [jméno FO], tedy žalobkyní – poznámka odvolacího soudu).

17. Ze zápisu ze Shromáždění SVJ z [datum] odvolací soud zjistil, že výbor [jehož členem byla i žalovaná č. [hodnota] – poznámka odvolacího soudu] seznámil shromáždění s problémem vystavené faktury za služby nad rámec mandátní smlouvy. Dle názoru výboru se jednalo o služby, které si objednala předsedkyně kontrolní komise bez vědomí výboru. [jméno FO] upozornila na skutečnost, že agentura [název] nikdy služby nad rámec této smlouvy nefakturovala. [jméno FO], tedy žalobkyně, sdělila shromáždění, že takovou fakturu neobdržela a nebyla o ní informována. Následně přečetla prohlášení agentury [název], ve kterém je uvedeno, že v uvedené faktuře se jedná o služby, které si objednal výbor SVJ. Následně je v zápise konstatováno, že výbor na základě uvedených informací tedy o úhradě těchto nákladů nenechá hlasovat. Vzhledem k tomu, že prohlášení agentury neodpovídá skutečnosti a výbor se o něm dozvěděl až nyní, ověří si informace a k celé problematice se vyjádří na nejbližším otevřeném jednání. Dále bylo na Shromáždění SVJ ze strany výboru probráno 11 stížností na jeho činnost včetně anonymních. Výbor navrhl, aby se odhlasovalo, že se anonymními stížnostmi nemusí orgány SVJ zabývat, nicméně k hlasování nedošlo a následně debata sklouzla do osobní roviny. V zápisu je uvedeno, že bylo zjevné, že výbor není nadále schopen vykonávat svou činnost a spolupracovat s předsedkyní kontrolní komise [jméno FO] a naopak. Následně bylo hlasováno o odvolání členů výboru z jeho funkcí, návrh však nebyl přijat. Žalovaná č. [hodnota] jako předsedkyně výboru pak přednesla své výhrady k činnosti předsedkyně kontrolní komise a zmínila důsledky jejího jednání. Jak výbor, tak zbývající členové kontrolní komise paní [jméno FO] a pan [jméno FO] jsou toho názoru, že předsedkyně kontrolní komise svou činnost nevykonává správně. Byla řešena i otázka, že žalobkyně jako předsedkyně kontrolní komise nevyplatila za 7 měsíců roku 2018 odměnu panu [jméno FO] a paní [jméno FO]. Její stanovisko je takové, že pan [jméno FO] v roce 2018 žádnou činnost neodvedl, tedy neměl na odměnu nárok, a paní [jméno FO] jí nesdělila číslo účtu. [jméno FO], tedy žalobkyně, byla vyzvána ze strany některých členů k rezignaci, totéž bylo zopakováno i ze strany předsedkyně výboru, což byla žalovaná č. [hodnota]. Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila a spolu s některými členy SVJ opustila shromáždění. Následně bylo odhlasováno její odvolání z funkce předsedkyně a členky kontrolní komise.

18. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalobkyni odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla ze strany SVJ, konkrétně žalovanými 1) a 2) jako předsedkyní, místopředsedou výboru [jméno FO] jako dalším členem výboru, [jméno FO] a žalovaným č. [hodnota], vyzvána k vrácení částek [částka] a [právnická osoba] Kč, celkem tedy [částka], jako odměny určené kontrolní komisi za 7 měsíců roku 2018 a první polovinu roku 2019, když nebylo svoláno zasedání kontrolní komise, které by o rozdělení odměny rozhodlo, a žalovaný č. [hodnota] a paní [jméno FO] odmítají, že by žalovaný č. [hodnota], tedy pan [jméno FO], neměl na odměnu nárok.

19. Z dopisu ze dne [datum] adresovanému žalobkyni odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla opakovaně vyzvána k vrácení částky [částka] a dále byla vyzvána k vrácení originálu stanov, jakož i originálů a kopií účetních dokladů, které jí byly předány ke kontrole, o předání zápisů z jí prováděných kontrol včetně prvního jednání kontrolní komise pod jejím vedením v červnu 2018, písemných vyjádření ke stížnostem a dalších listin, o kterých si myslí, že by měly být archivovány.

20. Z dopisu ze dne [datum] právního zástupce žalobkyně adresovanému SVJ odvolací soud zjistil, že žalobkyně vrátit částku [částka] odmítá a vysvětluje, že žalovaný č. [hodnota] žádnou činnost v kontrolní komisi neprovedl, jen se účastnil schůzí, paní [jméno FO] určitou činnost provedla, nicméně k výzvě žalobkyně zatím nesdělila číslo účtu. Požadované dokumenty uvedené v dopise ze dne [datum] pak vrátit odmítá, neboť má za to, že z funkce předsedkyně a členky kontrolní komise byla odvolána neprávem.

21. Z programu jednání Shromáždění SVJ svolaného na den [datum] odvolací soud zjistil (strana 8 a 9 této listiny), že žalovaná č. [hodnota] jako předsedkyně SVJ se vyjadřuje k sporné záležitosti s vrácením částky [částka], resp. částky [částka] (po odečtení [částka] uznaných jako odměna žalobkyni) ze strany žalobkyně zpět SVJ. Žalovaná 1) uvádí, že jak žalovaný č. [hodnota], tak paní [jméno FO] odvedli v komisi ohromné množství práce a vinou žalobkyně nedostali žádnou odměnu. Proto jim žalovaná č. [hodnota] odměnu, kterou jim ukradla žalobkyně, vyplatila ze své osobní odměny, a stejně tak ze své osobní odměny proplatila fakturu za vícepráce, které si žalobkyně objednala u společnosti DARC.

22. Z podkladů pro Shromáždění SVJ svolaného na den [datum] odvolací soud zjistil, že pod bodem 4. Hospodaření SVJ – pohledávky je uvedeno, že SVJ nemá k [datum] řádné dlužníky. V závěru tohoto bodu je pak uvedeno, že dluh paní [jméno FO] (soud) ještě nenabyl právní moci, další jednání je oznámeno na [datum].

23. Ze zápisu ze Shromáždění SVJ konaného dne [datum] odvolací soud zjistil, že v rámci bodu č. [hodnota]) různé se žalovaná 1) vyjadřovala k problému financování soudních sporů s žalobkyní. K tomu uvedla, že náklady na soudní žalobu z roku 2019 (rozuměno zřejmě náklady na právní zastoupení) dosáhly částky [částka]. Přestože SVJ soudní spor s žalobkyní vyhrálo, obdrží úhradu nákladů v celkové výši [částka], rozdíl do celkové výše skutečně vynaložených nákladů uhradí podle Stanov SVJ všichni vlastníci, což představuje na každou jednotku částku [částka]. Žalovaná 1) tedy konstatuje, že žalobkyně, ačkoliv nebyla v právu, způsobila SVJ finanční škodu. S tím se nedá nic dělat. Dále žalovaná č. [hodnota] konstatuje, že se bohužel nejedná o jediné náklady. Sděluje, že žalobkyně poslala minimálně třem členům SVJ předžalobní výzvy, se kterými tito nesouhlasí, proto je předali právnímu zástupci. Od počátku roku 2022 tito tři členové uhradili ze svých vlastních prostředků další dodatečné náklady na právní služby ve výši více než [částka] a očekávají další fakturu na cca [částka]. Shromáždění bere na vědomí, že se jedná o náklady bezprostředně související s výkonem funkce v orgánech SVJ. Pokud by tyto náklady byly přefakturovány SVJ, znamenalo by to pro každou bytovou jednotku další navýšení nákladů na provoz SVJ v průměru o [částka].

24. Pokud jde o řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí Shromáždění SVJ o odvolání žalobkyně z funkce předsedkyně a členky kontrolní komise na shromáždění konaném dne [datum] vedené žalobkyní vůči SVJ u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a odvolací řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], v tomto řízení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v zásadě potvrdil (jen v jiném znění) zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze s tím, že u žalobkyně není dána aktivní legitimace.

25. I přes doplněné dokazování se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o nedůvodnosti žaloby a v zásadě souhlasí i s jeho právní argumentací, na kterou v podrobnostech odkazuje.

26. Podle § 81 odst. 1 a 2 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

27. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

28. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené [uvedené] útrapy.

29. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

30. Ústavní soud pro posouzení střetu práva na ochranu osobnosti a svobody projevu dovodil, že je třeba vzít do úvahy zejména následující kritéria (viz nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2051/14): 1) povahu výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) formu výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou - typicky „hvězdy showbyznysu“), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně, 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). U každého sporu na ochranu osobnosti je tak třeba vycházet z individuálních okolností případu.

31. Ve světle výše uvedeného nálezu byl správný postup soudu I. stupně, který vytýkané výroky nehodnotil izolovaně, nýbrž v kontextu okolností daného případu. Se soudem I. stupně lze souhlasit v jeho závěru, že jde o spor mezi členy stejného SVJ a obyvateli jednoho domu, tj. sousedy. Není pochyb o tom, že mezi nimi panují dlouhodobě vyhrocené vztahy, se kterými je spojena určitá animozita mezi tzv. „znepřátelenými tábory“. Žalobkyně, která byla po určitou dobu (roky 2018 a část roku 2019) předsedkyní a členkou kontrolní komise SVJ, má zjevně jiný pohled na fungování SVJ a jeho orgánů než žalovaní a tato skutečnost vytváří konfliktní situace. Jak to již v těchto případech bývá, část členů SVJ stojí za žalobkyní, část za stávajícími orgány. Žalobkyně byla na jednání Shromáždění SVJ dne [datum] odvolána za funkce předsedkyně a členky kontrolní komise, naopak nedošlo k odvolání tehdejšího výboru SVJ. Žalobkyni se tedy zjevně její vize nepodařilo v SVJ prosadit. Rozhodnutí o svém odvolání se jí dále nepodařilo zvrátit v řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Byla jí tak uložena povinnost hradit náklady řízení SVJ. Žalobkyně se i nadále pokoušela o výkon kontrolní činnosti, k čemuž vedla i schůzka konaná za přítomnosti členů výboru a kontrolní komise dne [datum], kde nahlížela do vyžádaných dokladů.

32. Přestože žalobkyně průběh této schůzky nahrávala bez souhlasu žalovaných, i odvolací soud vychází z částečného přepisu nahrávky o obsahu této schůzky, neboť pokud jde o některé vytýkané výroky, žalovaní [tedy žalovaní 2) a 3)] sami připustili, že tyto výroky na této schůzce zazněly. Vytýkané výroky pronesené žalovaným č. [hodnota], že žalobkyně uvedenou schůzku ([datum]) svolala jen proto, aby je (výbor a kontrolní komisi) šikanovala, že krade informace SVJ a že je Městským soudem v Praze usvědčená lhářka, a žalovaným č. [hodnota], že je „špína“ a „lže“, byly proneseny po dlouhém jednání v rámci rozvíjející se hádky mezi přítomnými v době probíhající covidové pandemie, a to osobami vyššího věku, které zjevně s chováním žalobkyně nesouhlasily. Tyto výroky odvolací soud shodně se soudem I. stupně posuzuje jako hodnotící soudy a je nutné konstatovat, že v zásadě vycházejí z pravdivých skutečností. Účast na dané schůzce mohla být ze strany členů orgánů vnímána jako náročná a důkladnou kontrolu dokladů prováděnou žalobkyní mohli subjektivně vnímat jako šikanu, a to při tak dlouhé schůzce v covidovém období. Za situace, kdy žalobkyně dne [datum] prohrála (sice v té době v prvním stupni) spor se SVJ o svém odvolání z funkce předsedkyně a členky kontrolní komise, tato skutečnost mohla svádět za daných okolností k silně expresivnímu výrazu, že je „Městským soudem v Praze usvědčená lhářka“. Tento hodnotící soud (odvolací soud nemá za to, že by se jednalo o skutkové tvrzení), ovšem vycházel ze skutečnosti, že žalobkyni Městský soud nedal za pravdu. Dále jak vyplývá z komunikace z podzimu 2019, žalobkyně odmítala vrátit vyžádané doklady SVJ, neboť se stále považovala za předsedkyni a členku kontrolní komise. Toto je z její odpovědi činěné jejím právním zástupcem dne [datum] zcela zřejmé. Zde pak není rozhodné, jestli tyto doklady následně někomu z orgánů SVJ předala. Tento její primární postoj může odůvodňovat hodnotící soud, že si ponechává, co jí nepatří, tedy expresivně vyjádřeno „krade dokumenty nebo informace SVJ“. Zde je však nutné poznamenat, že při jednání dne [datum] žalovaná č. [hodnota] mírnila žalovaného č. [hodnota] s tím, že toto nelze považovat za krádež, neboť se jednalo i informace pro žalobkyni, měla tedy na ně nárok, čímž žalovaná 1) uvádí expresivní výrok žalovaného 2) bezprostředně ještě na dané schůzce na pravou míru. Dopisem ze dne [datum] dala žalobkyně také výslovně najevo, že odmítá rozdělit částku [částka] mezi členy komise, resp. dát část žalovanému č. [hodnota]; u paní [jméno FO] pak stále argumentuje tím, že nemá její účet. Výše uvedené pak může odůvodňovat expresivní hodnotící soud pronesený žalovaným č. [hodnota]), že je žalobkyně „špína a lže“, tedy používá špinavé praktiky [žalovaný 3) uvádí, že se za svůj život viděl hodně špíny, ale to, co provádí žalobkyně, ještě nezažil]. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že výroky pronesenými žalovanými 2) a 3) vůči žalobkyni nemohlo dojít k zásahu do jejích osobnostních práv. Žalobkyni lze sice přisvědčit, že ona ani žalovaní nejsou osobami veřejného zájmu v širším slova smyslu, tedy nejedná se o politiky, celebrity, ani dotyčné osoby neřešily otázky celospolečenského významu. Na druhé straně žalobkyně při jednání odvolacího soudu jasně deklarovala, že není spokojená se směřováním daného SVJ, a je zjevné, že se svou činností v kontrolní komisi snažila jí nevyhovující trend zvrátit. Za té situace (obdobně jako při střetu jednotlivých politických uskupení) však žalobkyně musela počítat nejen s podporou těch, co s ní souhlasí, ale i s kritikou svých odpůrců. Logicky, každá akce vyvolává reakci. Lapidárně řečeno, pokud chce žalobkyně „měnit pořádky“, musí i něco snést. Nelze pak, zvláště při dlouhodobém vyhrocení vztahů v SVJ, považovat každý při výměně názorů použitý expresivnější výraz za zásah do osobnostních práv. V daném případě se nejednalo o vulgární, hrubě neslušné výrazy a odvolací soud nemá za to, že by byly primárně činěny s úmyslem žalobkyni poškodit. Ostatně vztahy mezi žalobkyní a ostatními účastníky schůzky dne [datum] byly již z dřívější doby narušené a napjaté, vytýkané výrazy je nemohly ovlivnit, spíše byly jejich projevem. Vypjaté vztahy mezi žalobkyní a žalovanými byly známy i v rámci SVJ (viz např. průběh Shromáždění [datum]), ostatně to žalobkyně tvrdila i při jednání odvolacího soudu. Z těchto důvodů, i pokud by se tedy jednání komise a výboru [datum] účastnil nějaký další člen SVJ, nemohly výše vytýkané výroky v jeho očích vést k další dehonestaci žalobkyně. Odvolací soud dále stejně jako soud I. stupně neshledává účelným doplňovat dokazování výslechy svědků a skutkový stav považuje po doplněném dokazování za zjištěný dostatečně.

33. Pokud jde o žalovanou č. [hodnota] lze dále souhlasit se soudem I. stupně, že tato na jednání dne [datum] neuvedla výslovně, že by žalobkyně útočila na její rodinu. Žalovaná 1) uvedla, že je připravena rezignovat na svou funkci, pokud ji za ni někdo vezme, neboť její rodina je celou touto aférou poškozována, a že uvažuje, že se i kvůli žalobkyni odstěhuje. Ta jí odpovídá (tedy žalobkyně odpovídá žalované), že na její rodinu neútočí. Nebylo tedy prokázáno, že by byl tento vytýkaný výrok žalovanou 1) pronesen, navíc opět i pokud by byl pronesen, není s ohledem na výše řečené způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Pokud jde o další výrok o ukradené odměně, ten vychází z výše uvedeného zjištění, že žalobkyně i přes výzvu odmítala vyplatit členům kontrolní komise, tj. tehdy paní [jméno FO] a žalovanému č. [hodnota], odměnu k tomu účelu jí SVJ poskytnutou. Je zjevné, že s důvody, proč tak žalobkyně neučinila, žalovaní včetně tehdejších členů kontrolní komise nesouhlasí, pokud tedy i žalovaná č. [hodnota] expresivně hodnotí počínání žalobkyně jako krádež, je to vyjádření jejího názoru, který však vychází z faktické situace. Pokud jde o tvrzení (a zde jde o skutkové tvrzení) žalované 1), že faktura, kterou následně uhradila, jak tvrdí, ze své odměny, byla fakturou za služby objednané v letech 2018 a 2019 žalobkyní u společnosti [název]. Zde skutečně nebylo prokázáno, že by se ze strany žalobkyně jednalo o neoprávněně objednané vícepráce, že tedy nešlo jen o výkon kontrolní funkce, nicméně tato záležitost byla projednána v rámci Shromáždění SVJ dne [datum] a výbor připustil, že bude muset ještě celou záležitost prošetřit, a nebylo tedy hlasováno, jak bylo původně plánováno, o tom, že by tuto fakturu měla uhradit žalobkyně. Odvolací soud tuto skutečnost považuje za dostatečnou satisfakci pro žalobkyni, pokud by se tvrzení o neoprávněně objednaných službách ukázala jako nepravdivá.

34. Další v žalobě a odvolání vytýkané výroky nebyly součástí formulované omluvy. Odvolací soud však k nim uvádí následující: Vytýkaný výrok v souvislosti s podklady na Shromáždění SVJ [datum], že žalobkyně má vůči SVJ nepravomocný dluh, je pravdivý, neboť jí bylo v té době nepravomocně uloženo hradit SVJ náklady řízení právě v souvislosti se sporem o její odvolání z funkce, který jak v prvním stupni, tak následně v odvolacím řízení (to až v roce 2022) žalobkyně prohrála. Na Shromáždění SVJ [datum] pak nebylo uvedeno, že náklady řízení za řízení předmětné budou přefakturovány členům SVJ, jen bylo řečeno, jaké výdaje žalovaní mají, že souvisejí s výkonem funkce a že na každého člena SVJ by to činilo [částka]. První sporný výrok uvedený v tomto odstavci je tedy pravdivý a druhý nebyl tak, jak je formulován žalovanou 1), takto pronesen. Ani jeden z tvrzených výroků tedy nemohl do osobnostních práv žalobkyně zasáhnout.

35. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. Odvolací soud po zvážení všech okolnostní případu v otázce nákladů řízení shledal důvody pro postup dle § 150 o. s. ř., na což strany sporu při jednání upozornil. Byť žalobkyně byla v řízení neúspěšná, u většiny vytýkaných výroků šlo o posouzení intenzity zásahu. Navíc celá záležitost pramení ze špatných vztahů v bytovém domě, v němž jsou všichni zúčastnění sousedy. Jinými slovy, pokud by žalovaní použitými expresivními výrazy, které však v očích odvolacího soudu nedosáhly intenzity nezbytné pro zásah do osobnostních práv, situaci dále nejitřili, nemuseli by čelit předmětným žalobám. V tom odvolací soud spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci § 150 o. s. ř. a pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení procesně uspěvším žalovaným. Proto nákladové výroky změnil dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. tak, že se žalovaným náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodně pak rozhodl (§ 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř.) i o nákladech řízení odvolacího.

Poučení