29 Co 183/2024-536

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Heleny Bláhové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 328/2017-408 ze dne 11. 3. 2024 I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, co do lhůty k plnění, mění tak, že uloženou povinnost jsou žalovaní povinni splnit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak se rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrzuje.II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta, .III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I. žalovaným uloženo vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez č.p. a č.e., pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , to vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“) a vyklizené je předat žalobkyni, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce ve výši , částka, .

2. Žalobou žalobkyně uplatnila nárok na vyklizení s tím, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. Žalovaní jako bývalí podíloví spoluvlastníci nemovitost užívají bez právního důvodu, o jimi užívanou část se nestarají, nemovitosti chátrají, ač jde o kulturní památky. Žalobkyně žalované vyzvala dne , datum, k vyklizení nemovitostí do , datum, . Žalovaní vyklizení odmítli. V řízení se pak dovolávali nespravedlnosti rozhodování v řízeních, kterými bylo rozhodováno o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Poukazovali na umístění uměleckých předmětů v nemovitosti, včetně obrazu Kupalo, který je kulturní památkou.

3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobkyně výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , se ve výroku I. mění tak, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví , jméno FO, (právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaných , Jméno žalované A, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, k pozemkům parc. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez č.p. a č.e., parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, . Pozemky se přikazují do vlastnictví žalobkyně , jméno FO, . Žalobkyně , jméno FO, je povinna zaplatit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku žalovanému , Jméno žalované A, náhradu ve výši , částka, a žalované , Anonymizováno, , Anonymizováno, náhradu ve výši , částka, . Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že bylo odmítnuto dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . 2. žalovaná pak byla neúspěšná v řízení na určení svého vlastnictví k předmětným nemovitostem, jak bylo prokázáno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Dovolání pak bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, zamítnuto. Ústavní stížnosti byly odmítnuty. Při místním ohledáním dne , datum, bylo zjištěno, že v části domu, který užívají žalovaní, je chodba, kuchyň a 3 další spíše obytné místnosti. , adresa, a obytné místnosti jsou vytápěny topidly na pevná paliva. Ve všech místnostech je velké množství movitých věcí, nábytek, obrazy a oblečení. , právnická osoba, je minimální. Zejména na zdech v chodbě a obytných místnostech jsou umístěny obrazy. V jedné z obytných místností je umístěn obraz, který žalovaný označuje názvem Kupalo. Obraz je v rámu stříbrné barvy. Stěny a stropy v obytných místnostech jsou poznamenány provozem lokálních topidel na pevná paliva. V místnosti s obrazem Kupalo jsou stěny i strop zbarveny do šedé, místy černé barvy, patrně působením spalin z lokálního vytápění. Téměř všechny interiérové stěny i stropy se jeví tak, že na nich po velmi dlouhou dobu nebyla provedena výmalba. Dále bylo shledáno, že 2. žalovaná je vlastníkem souboru nemovitostí v obci a katastrálním území , adresa, , mj. rodinných domů č.p. , Anonymizováno, , č.p. , Anonymizováno, a č.p. , Anonymizováno, . Ze znaleckého posudku z , datum, o ceně předmětného rodinného domu č.p. 3, který je součástí pozemku parc. č. St. 12 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, bylo zjištěno, že hodnota nemovitosti činí , částka, .

4. Po právní stránce věc okresní soud posoudil jako vlastnickou žalobu, kterou se vlastnice domáhá ochrany vlastnického práva a v daném případě vyklizením a jde o úpravu podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), podle kterého ustanovení vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje, což shledal i v daném případě, když žalovaní užívají nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně bez souhlasu žalobkyně. Ve shora citovaných řízeních vedených u okresního soudu pod sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, bylo rozhodnuto, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně (příp. vlastníkem byla její právní předchůdkyně). Žalovaným k nemovitosti nesvědčí žádná majetková ani jiná práva. Dům není veřejně přístupný. Nebylo též shledáno, že by na vyklizení mělo vliv umístění obrazů či jiných děl údajně vysoké umělecké hodnoty, tyto nemohou představovat překážku vyklizení ani z hlediska případného veřejného zájmu, který by snad měl (podle 1. žalovaného) omezovat ústavně zaručené základní právo žalobkyně na ochranu jejího vlastnického práva. Žalovaný svá tvrzení o vysoké umělecké hodnotě věcí ani nijak nedoložil, navíc za dobu řízení měl více než dostatečný časový prostor věci z nemovitostí vyklidit. Okresní soud ani nedospěl k závěru, že žalovaným uváděná umělecká díla, zejména obrazy, byla takových rozměrů (případně tak technicky zhotovena), že by je nebylo možné z nemovitosti vyklidit. Okresní soud přihlédl i ke stavu vyklizované nemovitosti měl za to, že bez většího zkoumání a na základě pouhých obecných znalostí fungování nemovitostí lze uzavřít, že podmínky v uvedené nemovitosti z hlediska vnitřních teplot (jejich střídání při vytápění lokálními topidly na pevná paliva), vlhkosti a prašnosti (při vytápění lokálními topidly na pevná paliva) nelze považovat za nejvhodnější pro umístění jakýchkoliv předmětů vyšší umělecké hodnoty, zejména pak obrazů. Překážku vyklizení netvoří ani tvrzený statut obrazu Kupalo od autora , jméno FO, . Vláda podle citovaného § 4 zákona o státní památkové péči nikdy nepřijala nařízení, kterým by prohlásila uvedený obraz za národní kulturní památku a okresnímu soudu nebylo ani známo, že by uvedené dílo prohlásilo alespoň za kulturní památku ministerstvo kultury. Národní kulturní památkou je v katastrálním území vyklizované nemovitosti pouze hrad Lemberk podle nařízení vlády č. 132/2001 Sb. Kulturní památkou je pak ve smyslu vyhlášky č. 208/1996 Sb. samotný vyklizovaný dům. Pokud by se soud vůbec měl zabývat otázkou výkladu veřejnoprávních předpisů v této věci, je zřejmé, že z hlediska ochrany a zachování kulturního dědictví a jediné zjištěné kulturní památky mající vztah k tomuto řízení – domu č.p. 3 – ve vlastnictví žalobkyně, je třeba, aby tento dům byl žalovanými v co nejkratší době vyklizen, neboť shora popsaný stav části nemovitosti dosud užívané, nikoli ale řádně udržované, žalovanými, vykazuje značnou potřebu provedení důkladné údržby vnitřních prostor. I kdyby byl obraz Kupalo kulturní památkou, je aktuálně umístěn na místě veřejnosti běžně nepřístupném, k jeho trvalému přemístění tak není vyžadován souhlas krajského úřadu ve smyslu ust. § 18 zákona o státní památkové péči. Žalobkyni jako soukromého vlastníka nelze nutit k tomu, aby žalovaným své nemovitosti poskytovala k bydlení či uskladnění jejich věcí, zvlášť za situace, kdy 2. žalovaná má několik rodinných domů a celkově více nemovitostí, v nichž mohou žalovaní manželé bydlet nebo je použít k uskladnění svých věcí. V případě žalovaných se tak nejedná o osoby, které by vyklizením předmětných nemovitostí byly uvrženy do neřešitelné situace, v níž by s ohledem na své finanční možnosti neměly možnost získat jiné bydlení. Žalobě tak bylo jako důvodné vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na plný úspěch žalobkyně, která má právo podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) na náhradu nákladů řízení a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) a ve spojení s nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., a to ve výši , částka, za 9 úkonů právní služby dle § 7 a § 8 AT po , částka, (vypočteno z tarifní hodnoty představované cenou nemovitostí ve výši , částka, dle znaleckého posudku z roku 2012 s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) a 9 paušálů po , částka, dle AT, cestovné a ztrátu času, vše zvýšeno o 21% DPH dle § 137 o.s.ř. a za zaplacený soudní poplatek , částka, , celkem , částka, .

5. Rozsudek okresního soudu napadli včas podaným odvoláním oba žalovaní. 1. žalovaný uvedl, že okresní soud nepostupoval správně, když neprovedl dokazování listinami, které předložil 1. žalovaný okresnímu soudu dne , datum, s odkazem na koncentraci řízení, když z ústního jednání , datum, nebyl vyhotoven protokol a on si zapamatoval datum , datum, , poté se léčil s okem a byl na operaci nádoru v hlavě, telefonicky o prodloužení nežádal, neboť si zapamatoval nesprávný termín. Žádal tak o prominutí této chyby, přičemž dokládal tvrzený zdravotní stav. Dále vyslovil nesouhlas s rozhodnutím Ústavního soudu III. ÚS 3142/21 předsedy senátu , tituly před jménem, , jméno FO, s tím, že chybná a lživá tvrzení nemohou zůstat bez odpovědi, obrací se proto na předsedu Ústavního soudu a další orgány s tím, že žaloba žalobkyně je výsledkem nespravedlivého procesu, který je schopen dokázat, proto žádal poskytnutí lhůt k doložení uvedeného. 2. žalovaná se k odvolání 1. žalovaného připojila a samostatně namítala, že bylo nesprávně posouzeno vedlejší účastenství paní Gilone Brun, když její odpověď je nejednoznačná, byla tak znemožněna její účast v řízení, když tato disponuje informacemi, které by na rozhodnutí a řízení mohly mít vliv. Dále bylo namítáno, že výrok I. je nepřesný, nesprávný a nevykonatelný, když mezi účastníka je nesporné, že část budovy č.p. 3 používá pouze žalobkyně. Mělo by tak být uvedeno jaké místnosti mají být vyklizeny. Po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby vyklízeli celou budovu, když ani do všech místností nemají přístup. Též výrok II. považuje žalovaná za nesprávný, když okresní soud nesprávně vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši , částka, podle § 8 odst. 1 AT namísto tarifní hodnoty , částka, podle § 9 odst. 1 AT, což žalovaná považuje za nemravné a nespravedlivé, přičemž odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp.zn. IV. ÚS 70/24 a navrhuje, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

6. K odvolání 1. žalovaného se vyjádřila žalobkyně tak, že okresní soud věc posoudil správně. Důvodně nepřihlédl k důkazům předkládaným žalovanými po koncentrační lhůtě, která uplynula, aniž by bylo požádáno o její prodloužení. Při jednání odvolacího soudu pak bylo poukazováno i na to, že protokol byl vyhotoven již při jednání. Též bylo poukazováno na to, že koncentrace nastala již dříve , datum, . Dále bylo uvedeno, že ani při zohlednění předložených důkazů by z nich nemohlo být ničeho zjištěno, v zásadě jde jen o již dříve vyřčené křivdy, které žalovaný pociťuje ve vztahu k předchozím soudním řízením, které k meritu věci nepřinášejí nic nového, nic, co by 1. žalovaný nemohl uvést již dříve. 1. žalovaný ani nové důkazy nepředkládá, jen uvádí, že tak učiní v nejbližší době. Řízení o určení vlastnictví bylo skončeno a uplynula už i tříletá lhůta pro obnovu řízení. Žalobkyně tudíž navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.

7. K odvolání 2. žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že posouzení nepřistoupení paní Gilone Brun jako vedlejší účastnice bylo správné, když tato trefně vyjádřila svůj postoj k řízení tím, že s věcí nemá nic společného. Není žalobkyni známo ani není uváděno, jakými informacemi by tato osoba měla disponovat. Pokud jde o formulaci petitu žaloby, uvedla, že má za to, že postačuje dostatečné vymezení předmětu, který má být vyklizován a odkázala na obdobnou situaci v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, a Ústavního soudu ze dne , datum, sp.zn. I. ÚS 215/99. Ohledně náhrady nákladů řízení se žalobkyně názorem 2. žalované neztotožňuje, neboť se domnívá, že soud prvního stupně postupoval správně, když při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 AT z hodnoty nemovitosti, a to hodnoty , částka, zjištěné v rámci řízení na základě dříve provedeného znaleckého posudku. Tento postup žalobkyně považuje za zcela souladný s ustálenou soudní judikaturou reprezentovanou např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalovanou odkazované rozhodnutí nestanoví, že by při rozhodování sporů o vyklizení nemovitostí mělo být vycházeno z tarifní hodnoty , částka, dle ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ani toliko závazným způsobem neposuzuje, z jaké tarifní hodnoty má být u sporů o vyklizení nemovitostí obecně vycházeno. Pouze uvádí, že v závislosti na okolnostech případu a kvalitě odůvodnění rozhodnutí nalézacích soudů je ústavně konformní vícero výkladových variant. Oproti tomu existuje celá řada rozhodnutí Ústavního soudu, které výslovně potvrzují, že vycházet při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení z hodnoty nemovitosti je z jeho hlediska zcela v pořádku a takový postup nevyžaduje ingerenci Ústavního soudu (např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 355/23 nebo usnesení ze dne , datum, , sp.zn. IV.ÚS 2384/21). Zdůraznila pak zejména aktuální rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 277/24 ze dne , datum, , které uvádí tento závěr se tím spíše uplatní ve sporu o vyklizení nemovité věci, v němž je za tarifní hodnotu třeba považovat hodnotu věci (předmětu řízení) - v tomto případě nemovitostí, poukazovala též na to, že cena nemovitosti by s ohledem na obecný dlouhodobý růst cen byla ještě podstatně vyšší než dle znaleckého posudku z r. 2012. Setrvala tak na svém návrhu potvrzení rozsudku okresního soudu.

8. Při jednání odvolacího soudu pak 1. žalovaný předložil ještě dodatek ke svému odvolání, v němž opětovně žádá, aby byla posouzena úloha , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a zejména , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, v zájmu ochrany právního státu v řízeních o vypořádání podílového spoluvlastnictví a určení vlastnictví 2. žalované. Namítal nepřiměřenou délku a nepředvídatelnost rozhodování s tím, že výsledkem dvacetileté mašinérie je to, že přišel o svůj domov, zhruba o 2 miliony Kč, Ústavní soud potvrdil jeho nemravné chování s cílem spoluvlastníky okrást. Mnohaleté úsilí a práce řady umělců, odborníků a obyčejných lidí má být zmařeno, k čemuž přiložil doklady o práci na záchranu Tlustce a konání uměleckých sympozií.

9. Krajský soud poté přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

10. K procesní námitce týkající se vstupu vedlejší účastnice, je nutno uvést, že žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že na této námitce netrvá, neboť je zřejmé, že paní , Anonymizováno, , Anonymizováno, nemá žádný důvod účastnit se tohoto řízení. Odvolací soud taktéž má její odmítavé stanovisko k vedlejšímu účastenství za srozumitelné z jejího vyjádření v podání došlého soudu , datum, , v němž na výzvu soudu uvádí, že nemá s věcí nic společného, nemá, co by k ní dodala.

11. Odvolací soud tak přistoupil k přezkumu ve věci samé. V řízení byl uplatněn nárok na vyklizení předmětných nemovitostí žalobkyně, jejíž vlastnictví bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí s tím, že žalobkyně předmětné nemovitosti nabyla darovací smlouvou ze dne , datum, s účinky zápisu k , datum, , a to od , jméno FO, , nar. , datum, , která je nabyla do výlučného vlastnictví na základě vypořádání podílového spoluvlastnictví rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Tímto rozhodnutím bylo konstituováno výlučné vlastnictví předchůdkyně žalobkyně. 2. žalovaná, která nebyla účastna řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví se pak domáhala určení vlastnictví samostatnou žalobou v řízení vedenému u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, , v němž nebyla úspěšná. V daném řízení tak otázku vlastnictví žalobkyně bylo možno považovat z těchto rozhodnutí a výpisu z katastru nemovitostí za prokázanou a nebylo již možno se zabývat tím, zda při vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo postupováno správným způsobem. Námitky nesprávnosti postupu soudů příslušely žalovaným ve shora uvedených řízení řízeních, přičemž soud v této věci již předběžnou otázku, která byla vyřešena věcně v řízení s danými účastníky nemůže posuzovat jinak, když účastníci jsou těmito rozhodnutími vázáni. Žalovaní měli plné právo uplatnit opravné prostředky, také tohoto práva využili ve všech stupních soudní soustavy, včetně řízení před Ústavním soudem, avšak neúspěšně. Okresní soud tak správně vycházel z toho, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně a žalovaným vlastnické právo nesvědčí. V daném řízení není dána žádná možnost, jak vypořádání podílového spoluvlastnictví změnit nebo zohlednit při posuzování vlastnictví jiným způsobem či nově okolnosti, které by při jejich prokázání mohly mít v předchozích řízeních význam, jako je vztah žalovaných k předmětným nemovitostem, spojení nemovitostí s jejich dřívější činností a s trvalým bydlením oproti rekreačnímu způsobu užívání žalobkyně či schopnosti k úhradě vypořádacího podílu. V daném řízení není významné ani to, že přechodně v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalobce stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, když takové rozhodnutí bylo zrušeno a následně nahrazeno novým rozhodnutím, citovaným shora, kterým nabyla výlučné vlastnictví předchůdkyně žalobkyně. Výsledkem řízení tak bylo, že 1. žalovaný své spoluvlastnictví v tomto řízení pozbyl a obdržel vypořádací podíl, přičemž žádné právo zakládající trvalé užívání k předmětným nemovitostem nezískal. Pokud došlo předchozím zrušením rozhodnutí v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví zánikem právního titulu žalovaného k jeho bezdůvodnému plnění vůči ostatním spoluvlastníkům, pak bylo na 1. žalovaném, aby svá práva vůči těmto osobám uplatnil. Žalobkyni však žádné obohacení tímto postupem nevzniklo ani na její vlastnické právo tato okolnost nemá žádný vliv. Odvolací soud chápe, že změna výsledku řízení v průběhu řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví představovala pro 1. žalovaného subjektivně tíživou situaci, avšak vzhledem k tomu, že o.s.ř. rovným způsobem umožňuje užití mimořádných opravných prostředků, je třeba s možností jejich uplatnění a změnou rozhodnutí počítat, což v daném případě nastalo a soudy tak v dané věci musí vycházet až z konečného rozhodnutí. Odvolací soud proto neshledal důvod provádět dokazování listinami obsahujícími stanoviska 1. žalovaného uplatňovaná k důkazům či rozhodnutím v předchozích řízeních, která lze považovat za uzavřená (poznámky ke svědecké výpovědi , jméno FO, Kašeho dne , datum, s doklady o platbách z r. 2009 a 2010, podání žalující , Jméno žalované B, z , datum, , podání žalovaného z , datum, , , datum, , email , Anonymizováno, , Anonymizováno, z , datum, , vyjádření k usnesení Ústavního soudu III. ÚS 3142/21), a to bez ohledu na jejich přípustnost z hlediska koncentrace řízení.

12. S ohledem na doložené výlučné vlastnictví žalobkyně, okresní soud správně posoudil nárok žalobkyně jako vlastnickou žalobu podle § 1042 o.z., podle kterého ustanovení vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Aby se žalovaní ubránili této žalobě, museli by prokázat, že do vlastnického práva žalobkyně zasahují (tedy nemovitost užívají) oprávněně, tj. že jim k užívání svědčí nějaký právní titul. Takovým titulem může být užívání na základě práva věcného (jako je věcné břemeno, právo zástavní či zadržovací) nebo obligačního práva k věci (nájemní smlouva či jiná dohoda), anebo na základě zákona či úředního rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, dostupné na https://www.nsoud.cz/). Žalovaní žádnou dohodu s žalobkyní ani jiný titul, který by zakládal jejich právo užívat předmětné nemovitosti netvrdili. Jejich současné užívání se tak nezakládá na žádném právním titulu, přičemž žalobkyně dala nejpozději předžalobní výzvou jednoznačně najevo, že s takovým užíváním nesouhlasí.

13. Žalovaní sice namítali, že v předmětných nemovitostech jsou umístěny předměty bránící vyklizení žalovaných konkrétně se mělo jednat o obraz Kupalo jako kulturní památku a další obrazy, sochy či obsáhlé archivy 1. žalovaného. Okresní soud však správně posoudil, že samotná existence či množství movitých věcí žádným způsobem nebrání vyklizení. Žalovaní sice doložili v odvolacím řízení rozhodnutí Ministerstva kultury z , datum, , že obraz Kupalo od , jméno FO, (olej na plátně 200x200 cm) je prohlášen za kulturní památku, tato skutečnost však nic nemění na tom, že tato movitá věc může být bez dalšího přemístěna, když byla umístěna v soukromém objektu, nikoliv na veřejně přístupném místě ve smyslu § 18 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

14. Žalovaní též odkazovali na svou předchozí záslužnou činnost v předmětných nemovitostech, zejména v 90. letech, týkající se bránění těžby na Tlustci prostřednictvím Nadace Lemberk (dokládáno Souborem vyjádření obcí a měst z r. 1995 a 96) a pořádáním uměleckých sympózií (dokládáno prospektem ze VII. Mezinárodního sochařského sympózia Lemberk 96, fotografií) Odvolací soud však neshledal, že by tato minulá činnost mohla nějakým způsobem bránit vyklizení, když soud rozhoduje podle stavu ke dni svého rozhodnutí. Odvolací soud neshledal ani, že by tyto skutečnosti zakládaly důvod pro odepření ochrany práva žalobkyně pro jeho rozpor s dobrými mravy, když tato záslužná činnost nemá žádný přímý či nezbytný vztah k předmětné nemovitosti ani k žalobkyni. Její požadavek na vyklizení není možno považovat za nemravný ani k věku, či zdravotní nebo sociální situaci žalovaných, když tvrzení žalovaných ani k tomuto nesměřují. Je sice zřejmé, že zejména žalovaný má již ve svém věku k předmětným nemovitostem silné citové pouto, má však zajištěnou i jinou možnost bydlení v nemovitosti 2. žalované a není nemajetný, aby zajistil možnost uskladnění věcí. Jak správně upozornil i okresní soud je třeba vnímat i to, že péče o nemovitosti zahrnující historický objekt je v důsledku užívání žalovaných pro žalobkyni značně ztížena a z místního šetření a fotodokumentace je patrné jejich chátrání. Odvolací soud proto ve shodě s okresním soudem ve smyslu § 8 o.z. neshledal, že by požadavek na vyklizení byl ze strany žalobkyně nemravný.

15. Pokud jde o námitku, že žalovaní neužívají předmětné nemovitosti v celém rozsahu, když žalobkyně spolu s nimi dům užívá a veškeré věci tak nejsou věcmi žalovaných, pak odvolací soud považuje za podstatné pouze to, že místním šetřením, fotodokumentací i nesporným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že žalovaní předmětné nemovitosti užívají a mají v nich umístěny své věci. Skutečnost, že nad rámec toho dochází k užívání i jiných osob nebo umístění věcí jiných osob není pak pro formulaci petitu žaloby nijak významná, neboť uložená povinnost váže pouze žalované a procesně právní teorie pak v souvislosti s tím dovozuje, že nemovitost je vyklizena tehdy, jestliže z ní povinný odstranil všechny v ní (na ní) umístěné věci a učinil ji přístupnou oprávněnému (předal mu klíče, odstranil uzávěry, apod. - viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ), ustanovení § 341 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pak specifikuje, že předmětem vyklizení jsou věci patřící povinným, příslušníkům jejich domácnosti i věci patřící jiným osobám umístěné se souhlasem povinných ve vyklizovaném objektu. Naplnění tohoto ustanovení se tak při shledání důvodnosti požadavku na vyklizení řeší u jednotlivých věcí až v rámci případného výkonu rozhodnutí. Určitost žalobního petitu je tak dána již samotným označením věci, v níž jsou věci žalovaných umístěny.

16. Nárok na vyklizení předmětných nemovitostí užívaných žalovanými neoprávněně, je tak důvodný, tedy bylo třeba žalobě vyhovět. Odvolací soud tak v rozsahu uložené povinnosti výrok I. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, pouze co do lhůty k plnění jej změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když dvouměsíční lhůtu stanovenou okresním soudem o jeden měsíc prodloužil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že do běhu lhůty od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu vstupuje zimní období vánočních svátků a lhůta pro vyklízení značného množství věcí zjištěných při místním šetření by tak byla krácena, odvolací soud přihlédl i věku žalovaného.

17. S ohledem na plný úspěch v řízení má právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobkyně. Okresní soud správně shledal, že žalobkyně má nárok na soudní poplatek a náhradu nákladů právního zastoupení, tvořených odměnou advokáta, hotovými výdaji právního zástupce složenými z paušálních výdajů, cestovních výdajů, náhrady za ztrátu času a DPH. Soudní poplatek činil , částka, dle pol. 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o zastoupení advokátem bylo správně shledáno, že zástupce žalobkyně učinil v řízení 9 úkonů právní služby: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast u jednání dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , sepis vyjádření dne , datum, ).

18. Odvolací soud se oproti okresnímu soudu odchýlil od stanovení tarifní hodnoty sporu podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) a postupoval podle § 9 odst. 1 AT. Odvolací soud si je vědom to, že judikatura Nejvyššího soudu shledává pro stanovení výše odměny u žalob vlastníka na vydání věci, která se u nemovitostí realizuje vyklizením rozhodnou primárně (tedy nikoli výlučně) cenu věci podle ustanovení § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 AT. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Zde je však nutno poukázat též na stanoviska Ústavního soudu, který např. v usnesení ze dne , datum, , sp.zn. IV. ÚS 70/24 uvedl, že již v minulosti připustil, že u žalob na vyklizení nemovitosti mohou být ústavně souladné obě výkladové varianty; vždy záleží na okolnostech případu a kvalitě odůvodnění rozhodnutí (usnesení ze dne , datum, sp. zn. IV. ÚS 2384/21, bod 25). Ústavní soud tak neshledal zásah do ústavních práv, pokud obecné soudy u žalob na vyklizení vycházely z tarifní hodnoty podle § 9 advokátního tarifu. Rovněž uvedl, že je úkol obecných soudů, aby srozumitelně vysvětlily, proč ten či onen výklad odpovídá textu, systematice a smyslu a účelu zákona či jiného právního předpisu. Možnost odchýlení se od judikatury Nejvyššího soudu v tomto ohledu není vyloučená, pokud nebude svévolná, ale srozumitelně vysvětlená, shledal přitom relevantní argumentaci i tím, že předmětem sporu o vyklizení je užívání nemovitosti nikoli samotná nemovitost. Žalobkyně poukazovala na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. IV. ÚS 277/24, který uvádí, že aplikoval-li odvolací soud při určení tarifní hodnoty § 9 odst. AT, aniž by pro to byly splněny zákonné předpoklady, nerespektoval příslušnou právní úpravu a porušil ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny). Má-li odvolací soud na otázku náhrady nákladů řízení jiný náhled než soud nalézací, aniž by se přitom skutkové okolnosti relevantně změnily, je povinen vytvořit pro účastníky procesní prostor, aby se mohli k dané otázce vyjádřit a uplatnit námitky a argumenty, které mohou rozhodnutí odvolacího soudu ovlivnit a s nimiž se odvolací soud musí ve svém rozhodnutí vypořádat; nedostojí-li tomuto požadavku, poruší účastníkova ústavně zaručená práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V daném případě je nutno konstatovat, že otázka stanovení výše odměny byla předmětem odvolací argumentace i vyjádření žalobkyně, tedy nešlo o situaci překvapivého rozhodování, když bylo zřejmé, že otázka výše odměny je předmětem přezkumu a obě strany se k věci měly možnost vyjádřit. Pokud jde o posouzení výše odměny odvolací soud z uvedeného nálezu Ústavního soudu neshledává, že by definitivně určil, že nezbytnost postupu podle § 8 odst. 1 AT ve všech případech vyklizení nemovitosti, pouze konstatuje, že neobstojí závěr soudu, že se ve spise nenachází spolehlivý údaj o ceně věci, a že nesprávně byl vyložen pojem nepoměrných obtíží. Odvolací soud v dané věci považoval za přiléhavější postup podle § 9 odst. 1 AT z toho důvodu, že otázky vlastnictví věci byly již vyřešeny v jiných sporech vedených žalovanými s vlastními náklady a v daném případě tak již předmětem sporu bylo právě jen vyřešení otázky oprávněnosti užívání a stanovení lhůty pro vyklizení, složitost právní argumentace tak odpovídala spíše § 9 odst. 1 AT než hodnotě věci dle § 8 odst. 1 AT, nutno poukázat též na to, že rozsah užívání žalovanými se dle shodných tvrzení ani nevztahoval k celé nemovitosti, nelze tak dospět k závěru, že by neprávem byla užívána celá věc a z její hodnoty by se měla odvíjet odměna, rozsah neoprávněného užívaní však nebyl předmětem řízení, jak bylo vysvětleno shora.

19. Odvolací soud proto vyšel z tarifní hodnoty ve výši , částka, a výši odměny za 1 úkon , částka, , tj. za 9 úkonů celkem , částka, . Dle § 13 odst. 4 AT žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby v paušální částce jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, která činí , částka, na jeden úkon právní služby. Režijní paušály tak k 9 úkonům činí celkem , částka, . Dále žalobkyni náleží dle ust. § 13 odst. 5 AT také náhrada cestovních výdajů ve výši , částka, za 5 cest ze sídla advokáta do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 99 km, při průměrné spotřebě paliva vozidla zástupce ve výši 5,5 l nafty na 100 km. Pro rok 2018 činila vyhláškou stanovená cena paliva 29,80/l, výše cestovní náhrady , částka, za 1 km. Pro rok 2022 činila vyhláškou stanovená cena paliva 47,10/l, výše cestovní náhrady , částka, za 1 km. Pro rok 2024 činila vyhláškou stanovená cena paliva 38,70/l, výše cestovní náhrady , částka, za 1 km. Za první dvě cesty v roce 2018 činí náhrada 2x , částka, , za třetí cestu v roce 2022 činí náhrada , částka, a za čtvrtou a pátou cestu v roce 2024 je náhrada 2x , částka, . Advokátovi soud přiznává také náhradu za promeškaný čas při jeho cestách do sídla soudu a zpět ve výši , částka, za 30 započatých půlhodin po , částka, dle § 14 advokátního tarifu (čas strávený na jednosměrné cestě v délce 1,5 hodiny). Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši , částka, , již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celková výše nákladů zastoupení advokátem a soudní poplatek činí , částka, .

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla opět plně úspěšná, proto má nárok na náhradu nákladů vynaložených v odvolacím řízení v plném rozsahu. Advokát žalobkyně v řízení učinil 4 úkony právní služby – 2 vyjádření k odvoláním, účast na jednání , datum, , které přesáhlo dvě hodiny po , částka, podle § 7 a § 9 odst. 1 AT, tj. , částka, . Dále žalobkyni náleží paušální náhrada hotových výdajů 4 x , částka, dle § 13 odst. 1, 4 AT, tj. , částka, . Dále žalobkyni náleží dle ust. § 13 odst. 5 AT také náhrada cestovních výdajů ve výši , částka, za 1 cestu ze sídla advokáta do sídla soudu a zpět, celkem , hodnota, km, při průměrné spotřebě paliva vozidla zástupce ve výši 5,5 l nafty na 100 km, cena paliva v roce 2024 je , částka, . Advokátovi soud přiznává také náhradu za promeškaný čas při jeho cestách do sídla soudu a zpět ve výši , částka, za 5 započatých půlhodin po , částka, dle § 14 advokátního tarifu (čas strávený na jednosměrné cestě v délce 2 h 20 min). Ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. jí náleží též náhrada DPH z těchto částek ve výši , částka, . Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak celkem činí , částka, , což je částka, kterou jí odvolací soud výrokem III. tohoto rozsudku přiznal.