38 C 328/2017 - 408

Rubrum

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] Mgr. [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je budova č.p. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je budova bez č.p. a č.e., pozemky parc. č. [číslo], parc. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a vyklizené je předat žalobkyni, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce ve výši 257 234 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 12. 2017 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nemovitosti v jejím vlastnictví, specifikované ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2013 byly nemovitosti přikázány do vlastnictví [jméno FO], k odvolání žalovaného rozhodl odvolací soud o přikázání nemovitostí do vlastnictví [jméno FO] za náhradu vyplacenou žalovanému a dalšímu původnímu vlastníkovi [jméno FO], náhrada byla vyplacena, darovací smlouvou ze dne 21. 7. 2017 nabyla nemovitosti žalobkyně, žalovaní nemovitost dosud nevyklidili a podle žalobkyně užívají nemovitosti neoprávněně.

2. Žalovaní k žalobě uvedli, že v roce 2008 se stal výlučným vlastníkem žalovaný, který nechal matku žalobkyně v domě také několik let bydlet, než bylo rozhodnuto v dovolacím řízení. Podle žalovaných vyklizení brání umístění uměleckých předmětů v nemovitosti. Za nejvzácnější předmět označují obraz pod jménem [Anonymizováno], který má být podle žalovaných národní kulturní památkou.

3. Žalovaní v průběhu řízení namítali místní nepříslušnost zdejšího soudu, o níž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 2. 2018 a usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2018. Žalovaní také namítali věcnou nepříslušnost zdejšího soudu, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 3. 2019. Žalovaní dále namítali podjatost ve věci rozhodujícího soudce, o níž rozhodl krajský soud usnesením ze dne 14. 1. 2019. Dále žalovaní navrhovali, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Liberci, návrh žalovaných byl usnesením krajského soudu ze dne 27. 6. 2019 zamítnut. Žalovaní podávají opakovaně proti všem procesním rozhodnutím zdejšího soudu pravidelně odvolání, rozhodnutí odvolacího soudu napadají v řízení dovolacím. Rozhodnutí soudu v této věci jsou také napadána žalobami pro zmatečnost.

4. Žalovaný při ústních jednáních ve dnech 5. 2. 2024 a 11. 3. 2024 uvedl, že rozhodnutí o vlastnictví nemovitostí jsou nespravedlivou. Podle něj jsou založena na manipulativním křivém postupu soudkyně Okresního soudu v [adresa] [jméno] a soudců krajského soudu [jméno]. Tvrdí žalovaný, že se proti němu navíc dopustil difamací soudce Ústavního soudu [jméno].

5. Soud provedl dokazování listinami. Ve vyklizované nemovitosti bylo provedeno místní ohledání dne 6. 2. 2024.

6. Z výpisu katastru nemovitostí ze dne 30. 11. 2017 (č.l. 11) bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je budova č.p. [číslo], pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je budova bez č.p. a č.e., pozemky parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [číslo] pro katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Nemovitosti žalobkyně nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 20. 7. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 21. 7. 2017. Z výzev ze dne 27. 10. 2017 (č.l. 12 – 13) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalované k vyklizení nemovitostí. Z e-mailu žalovaného ze dne 29. 11. 2017 (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovaný odmítá nemovitosti vyklidit, považuje je za svůj domov, v nemovitostech má uskladněna umělecká díla, je ale ochoten uzavřít dohodu a vzít zpět dovolání.

7. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 1. 2017, č.j. [spisová značka] (č.l. 5 – 10), bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 3. 2013, č.j. [spisová značka], se ve výroku I. mění tak, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví [jméno FO] (právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaných [Jméno žalované A] a [jméno] k pozemkům parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova č. p. [číslo], parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova bez č.p. a č.e., parc. č. [číslo], parc.č. [číslo], parc. č. [číslo], parc.č. [číslo] a parc.č. [číslo] v katastrálním území [adresa], v obci [adresa]. Pozemky se přikazují do vlastnictví žalobkyně [jméno FO]. Žalobkyně [jméno FO] je povinna zaplatit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku žalovanému [Jméno žalované A] náhradu ve výši 841 275 Kč a žalované [jméno FO] náhradu ve výši 841 275 Kč. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, č.j. [spisová značka], bylo zjištěno, že bylo odmítnuto dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 1. 2017, č.j. [spisová značka]. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, č.j. [spisová značka] (č.l. 113 – 117), bylo zjištěno, že soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 5. 2016, č.j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 5. 2015, č.j. [spisová značka], jímž byla zamítnuta žaloba žalované (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) o určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí v katastrálním území [adresa]. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Liberci ze dne 26. 1. 2017, č.j. [spisová značka] (č.l. 251 – 256), bylo zjištěno, že odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 5. 2015, č.j. [spisová značka]. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č.j. [spisová značka] (č.l. 204 - 209), bylo zjištěno, že bylo zamítnuto dovolání žalované (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Liberci ze dne 15. 6. 2020, č.j. [spisová značka], kterým byl opět potvrzen rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 5. 2015, č.j. [spisová značka]. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2022, sp.zn. IV. [spisová značka] (č.l. 257 – 264), bylo zjištěno, že byla odmítnuta stížnost žalovaného proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č.j. [spisová značka]. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp.zn. IV. [spisová značka] (č.l. 262 – 264), bylo zjištěno, že byla odmítnuta stížnost žalovaného proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, č.j. [spisová značka].

8. Z nahlížení do katastru nemovitostí ze dne 18. 10. 2022 (č.l. 265 – 268) a 5. 2. 2024 (čl. 352 – 355) bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem souboru nemovitostí v obci a katastrálním území [adresa], mj. rodinných domů č.p. [číslo], č.p. [číslo] a č.p. [číslo]. Ze znaleckého posudku z 14. 9. 2012 o ceně rodinného domu č.p. [číslo], který je součástí pozemku parc. č. St. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] bylo zjištěno že hodnota nemovitosti činí 3 365 100 Kč. Z hodnocení bakalářské práce [jméno FO] nazvané [Anonymizováno] z 14. 1. 2023 a 29. 1. 2023 bylo zjištěno, že oponenti [jméno FO] (č.l. 356) a [jméno FO] (č.l. 357) hodnotili bakalářskou práci týkající se sympózií v místě nemovitosti žalobkyně, která se konala v 90. letech 20. století. Není z těchto hodnocení zřejmé, zda se sympozia konala přímo v nemovitosti žalobkyně případně zda výsledky těchto uměleckých sympozií, výtvarná díla, jsou umístěny v nemovitosti žalobkyně. Není ani zřejmé zda a jak se na těchto sympoziích podílel žalovaný.

9. Při místním ohledáním dne 6. 2. 2024 bylo zjištěno, že v části domu, který užívají žalovaní, je chodba, kuchyň a 3 další spíše obytné místnosti. Kuchyně a obytné místnosti jsou vytápěny topidly na pevná paliva. Ve všech místnostech je velké množství movitých věcí, nábytek, obrazy a oblečení. Volný prostor je minimální. Zejména na zdech v chodbě a obytných místnostech jsou umístěny obrazy. V jedné z obytných místností je umístěn obraz, který žalovaný označuje názvem [Anonymizováno]. Obraz je v rámu stříbrné barvy. Stěny a stropy v obytných místnostech jsou poznamenány provozem lokálních topidel na pevná paliva. V místnosti s obrazem [Anonymizováno] jsou stěny i strop zbarveny do šedé, místy černé barvy, patrně působením spalin z lokálního vytápění. Téměř všechny interiérové stěny i stropy se jeví tak, že na nich po velmi dlouhou dobu nebyla provedena výmalba. Při místním ohledání byla pořízena fotodokumentace a videozáznam.

10. Při ústním jednání konaném dne 5. 2. 2024 soud znovu provedl koncentraci řízení vzhledem k tomu, že při posledním poučení o koncentraci řízení při ústním jednání nebyla přítomna žalovaná, jejíž účast byla znemožněna jejím tehdejším zdravotním stavem. Nová lhůta uplynula dne 6. 3. 2024. V uvedené lhůtě tak nikdo žil na nich nedoplnila tvrzení ani nenavrhl důkazy. Při ústním jednání dne 11. 3. 2024 žalovaný uvedl, že v posledních 14 dnech prodělal předoperační vyšetření a operaci nezhoubného nádoru oka, nemohl proto v koncentrační lhůtě doplnit tvrzení ani důkazní návrhy. Při ústním jednání žalovaný předložil listiny obsahující jeho komentáře k předchozím řízením o vypořádání spoluvlastnictví a řízením navazujícím. Spolu s vyjádřením předložil i listinné důkazy. Vzhledem k obsahu samotného tvrzení žalovaného, který uvedl, že zdravotní komplikace měl až v posledních 14 dnech před konáním ústního jednání, nepovažoval soud omluvu žalovaného za důvodnou. Žalovaný měl dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby požádal soud o prodloužení lhůty. Žalovaný soud o nic nepožádal. Nepovažuje soud za pravděpodobné, že by žalovaný o své plánované operaci alespoň nevěděl v prvých 14 dnech běhu koncentrační lhůty. Tvrzení a důkazní návrhy žalovaný předložil až po uplynutí koncentrační lhůty při ústním jednání dne 11. 3. 2024, proto k nim soud nemohl přihlížet.

11. Soud má z hlediska skutkového za zjištěné, že žalobkyně je výlučným vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí od 21. 7. 2017. Žalovaní užívají nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně bez souhlasu žalobkyně. Ve shora citovaných řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] bylo rozhodnuto, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně (příp. vlastníkem byla její právní předchůdkyně). Žalovaným k nemovitosti nesvědčí žádná majetková ani jiná práva. Dům není veřejně přístupný.

12. Dle ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále „o. z.“) ten, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší, jinak než tím, že mu věc zadržuje.

13. Podle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Dle odst. 2 za podmínek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) lze za kulturní památku samostatně prohlásit stavbu, která není samostatnou věcí, nebo soubor staveb; i taková kulturní památka se považuje za nemovitou kulturní památku. Dle odst. 3 za kulturní památku lze prohlásit soubor věcí nebo staveb, i když některé z nich nevykazují znaky kulturní památky podle odstavce 1. Podle § 4 odst. zákona o státní památkové péči kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany. Podle § 18 zákona o státní památkové péči movitou věc, která je kulturní památkou, lze z veřejně přístupného místa trvale přemístit jen s předchozím souhlasem krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.

15. Podle § 1 odst. 1 písm. f) bod 1 nařízení vlády č. 132/2001 Sb., o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky byl za národní kulturní památku prohlášen hrad [Anonymizováno], dle přílohy k nařízení vlády vymezený pozemky parcelních čísel: stavební parcely: [číslo], pozemkových parcel: [číslo] a budovami čísel popisných: [číslo]

16. Ustanovením § 1 vyhlášky Ministerstva kultury č. 208/1996 Sb., o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny, bylo za památkovou zónu prohlášeno mj. [Anonymizováno], přílohou byly vymezeny hranice památkové zóny následovně: začíná na východní okraji obce [adresa] na silnici spojující [adresa] s obcí [adresa]. Pokračuje východním směrem po této silnici (po hranici katastrálního území) a dále po vrstevnici lesního porostu ke kótě [číslo], kterou obchází až k silnici [adresa], a pokračuje po východní hranici katastrálního území obce [adresa] a dále po lesní cestě k osadě [název]. Pokračuje jižně na kótu [číslo], dále po úvozové cestě ke kótě [číslo]. Zde se ostře stáčí západním směrem po účelové cestě a dále severozápadně k hranici lesa. Z této hranice pokračuje nejprve jižním a následně po hranici lesa západním směrem po okraji lesa až k [název]. Prochází po jeho hrázi, odbočuje na sever po jeho břehu cca 60 metrů, odbočuje severozápadně v hranicích zástavby až na silnici [adresa] - [adresa]. Silnice tvoří hranici zóny až k propusti [název]. Ten tvoří hranici zóny až k silnici [adresa]. Po této silnici probíhá cca 50 metrů jihozápadním směrem, odbočuje na sever, obchází [název]. Dále hranici zóny tvoří [název] a silnice, po níž prochází obcí [adresa], protíná silnici [adresa] a stáčí se východně k výchozímu místu, kde se hranice zóny uzavírá.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp.zn. [spisová značka], při posouzení, zda argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, kdo má povinnost nemovitost vyklidit, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá. Oněmi rozhodnými okolnostmi jsou pak ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se ochrana jeho práva podmínila či odložila. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dosavadní judikaturu při výkladu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., lze – pokud jde o zneužití práva – přiměřeně aplikovat i na rozhodování podle § 8 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka]). Podle citovaného rozhodnutí pochybnosti nejsou ani o tom, že ochrana vlastnického práva upravená v § 1040 odst. 1 o. z. je založena na stejných principech, jako tomu bylo v § 126 odst. 1 obč. zák.; i v tomto směru lze i nadále vycházet z dosavadní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

18. Soud dospěl k závěru, že žalovaní tím, že užívají nemovitosti žalobkyně, zasahují neprávem do jejího vlastnického práva. Žalobkyně se svého nároku domáhá důvodně ve smyslu ust. § 1042 o. z. Nejsou ani dány důvody pro zamítnutí žaloby na vyklizení s ohledem na ust. § 8 o. z. Okolnosti spočívající v tom, že žalovaný má v nemovitostech uskladněny předměty údajně vysoké umělecké hodnoty, nemohou představovat překážku vyklizení ani z hlediska případného veřejného zájmu, který by snad měl (podle žalovaného) omezovat ústavně zaručené základní právo žalobkyně na ochranu jejího vlastnického práva. Žalovaný svá tvrzení o vysoké umělecké hodnotě věcí ani nijak nedoložil, navíc za dobu řízení měl více než dostatečný časový prostor věci z nemovitostí vyklidit. Nelze ani dospět k závěru, že žalovaným uváděná umělecká díla, zejména obrazy, jsou takových rozměrů případně tak technicky zhotoveny, že by je nebylo možné z nemovitosti vyklidit. Konečně není možné ani pomíjet stav vyklizované nemovitosti a její vnitřní poměry. Lze bez většího zkoumání a na základě pouhých obecných znalostí fungování nemovitostí uzavřít, že podmínky v uvedené nemovitosti z hlediska vnitřních teplot (jejich střídání při vytápění lokálními topidly na pevná paliva), vlhkosti a prašnosti (při vytápění lokálními topidly na pevná paliva) nelze považovat za nejvhodnější pro umístění jakýchkoliv předmětů vyšší umělecké hodnoty, zejména pak obrazů.

19. Žalobkyni jako soukromého vlastníka nelze nutit k tomu, aby žalovaným své nemovitosti poskytovala k bydlení či uskladnění jejich věcí, zvlášť za situace, kdy žalovaná má několik rodinných domů a celkově více nemovitostí, v nichž mohou žalovaní manželé bydlet nebo je použít k uskladnění svých věcí. V případě žalovaných se tak nejedná o osoby, které by vyklizením předmětných nemovitostí byly uvrženy do neřešitelné situace, v níž by s ohledem na své finanční možnosti neměly možnost získat jiné bydlení.

20. Překážku vyklizení nemůže představovat ani skutečnost, že žalovaný podle původního rozhodnutí vydaného v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] byl po přechodnou dobu výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí Tato okolnost ani tvrzené vstřícné chování žalovaného k matce žalobkyně nemohou zakládat speciální užívací režim nemovitostí pro žalované či jakékoli další nároky žalovaných k těmto nemovitostem.

21. Překážku vyklizení nepředstavují žalovaným pouze tvrzené, spekulativní závěry o manipulativních a křivých rozhodnutích okresního soudu, krajského soudu a údajně difamujících závěrech Ústavního soudu. Tato posledně jmenovaná překážka pak navíc jen stěží může být přičítána žalobkyni z hlediska zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.

22. Jinými slovy, žádná ze skutečností tvrzených žalovanými jako překážka vyklizení nepředstavuje zjevné zneužití práva žalobkyní ve smyslu § 8 o. z. Požadavku žalobkyně na vyklizení tak nelze odepřít právní ochranu.

23. Překážku vyklizení netvoří ani tvrzený statut obrazu [Anonymizováno] od autora [jméno FO]. Vláda podle citovaného § 4 zákona o státní památkové péči nikdy nepřijala nařízení, kterým by prohlásila uvedený obraz za národní kulturní památku a soudu ani není známo, že by uvedené dílo prohlásilo alespoň za kulturní památku ministerstvo kultury. Národní kulturní památkou je v katastrálním území vyklizované nemovitosti pouze hrad [Anonymizováno] podle nařízení vlády č. 132/2001 Sb. Kulturní památkou je pak ve smyslu vyhlášky č. 208/1996 Sb. samotný vyklizovaný dům.

24. Pokud by se soud vůbec měl zabývat otázkou výkladu veřejnoprávních předpisů v této věci, je zřejmé, že z hlediska ochrany a zachování kulturního dědictví a jediné zjištěné kulturní památky mající vztah k tomuto řízení – domu č.p. [číslo] – ve vlastnictví žalobkyně, je třeba, aby tento dům byl žalovanými v co nejkratší době vyklizen, neboť shora popsaný stav části nemovitosti dosud užívané, nikoli ale řádně udržované, žalovanými, vykazuje značnou potřebu provedení důkladné údržby vnitřních prostor.

25. I kdyby byl obraz [Anonymizováno] kulturní památkou, je aktuálně umístěn na místě veřejnosti běžně nepřístupném, k jeho trvalému přemístění tak není vyžadován souhlas krajského úřadu ve smyslu ust. § 18 zákona o státní památkové péči.

26. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl ji.

27. Soud v daném případě, i s ohledem na to, že řízení o vyklizení probíhá již od roku 2017 a žalovaní tak mohou být na vyklizení za tuto dlouhou dobu dostatečně připraveni (nejpozději od posledního rozhodnutí Ústavního soudu z ledna 2022), neshledal důvody pro stanovení výrazně delší než zákonné patnáctidenní lhůty k vyklizení. Zejména s ohledem na množství věci nacházejících se v nemovitosti prodloužil ale lhůtu k vyklizení na 2 měsíce.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovaným povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek a náhrada nákladů právního zastoupení, tvořených odměnou advokáta, hotovými výdaji právního zástupce složenými z paušálních výdajů, cestovních výdajů, náhrady za ztrátu času a DPH.

29. Soudní poplatek činil 5 000 Kč dle pol. 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

30. Odměna za právní zastoupení činí 196 020 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (9 úkonů právní služby po 21 780 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast u jednání dne 1. 10. 2018, 5. 11. 2018, 20. 10. 2022, 5. 2. 2024 a 11. 3. 2024, sepis vyjádření dne 30. 10. 2018). Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty ve smyslu ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tedy z hodnoty vyklizovaných nemovitostí ve výši 3 365 100 Kč, která byla stanovena znaleckým posudkem ze dne 14. 9. 2012, vyhotoveným v rámci řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka]. Lze snad jen doplnit, že s ohledem obecně známou skutečnost o výrazném růstu cen nemovitostí od roku 2012 je cena stanovená k tomuto roku pro žalované výhodnější variantou než v případě, pokud by byla stanovena aktuální obvyklá cena nemovitostí. Ke stanovení výše hodnoty nemovitostí soud nemusel provádět zvláštní dokazování, vycházel z dlouhodobě judikovaných pravidel pro stanovení tarifní hodnoty, podle níž pouze cena obvyklá jako jediná může být právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě (nemovité) věci ve smyslu rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 24. června 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 8. září 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 14. prosince 2016, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 14. června 2017, sp. zn. [spisová značka]).

31. Dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby v paušální částce jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí 300 Kč na jeden úkon právní služby. V projednávané věci je tak třeba přiznat 9 tzv. režijní paušál po 300 Kč, celkem 2 700 Kč.

32. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu také náhradu cestovních výdajů ve výši 6 738 Kč za 5 cest ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 99 km, při průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 5,5 l nafty na 100 km. Pro rok 2018 činila vyhláškou stanovená cena paliva 29,80/l, výše cestovní náhrady 4 Kč za 1km. Pro rok 2022 činila vyhláškou stanovená cena paliva 47,10/l, výše cestovní náhrady 4,70 Kč za 1 km. Pro rok 2024 činila vyhláškou stanovená cena paliva 38,70/l, výše cestovní náhrady 5,60 Kč za 1 km. Za první dvě cesty v roce 2018 činí náhrada 2x 1 117 Kč, za třetí cestu v roce 2022 činí náhrada 1 444 Kč a za čtvrtou a pátou cestu v roce 2024 je náhrada 2x 1 530 Kč.

33. Advokátovi soud přiznává také náhradu za promeškaný čas při jeho cestách do sídla soudu a zpět ve výši 3 000 Kč za 30 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu (čas strávený na jednosměrné cestě v délce 1,5 hodiny).

34. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 43 776 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

35. Celková výše nákladů právního zastoupení a soudní poplatek činí 257 234 Kč.

Poučení