29 Co 183/2025-240

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a JUDr. Petry Kořínkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 2 350 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 21 C 272/2023-184 ze dne 28. 11. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 350 EUR s úrokem z prodlení z částky 2 350 EUR ve výši 8 % ročně od 20. 11. 2022 do 31. 12. 2022, ve výši 10,5 % ročně od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, ve výši 12 % ročně od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, ve výši 12,5 % ročně od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, ve výši 12,25 % ročně od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024, ve výši 11,15 % ročně od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, ve výši 10,15 % ročně od 1. 7. 2025 do 9. 2. 2026 a dále ve výši úrokové sazby uplatňované Evropskou centrální bankou při její poslední hlavní refinanční operaci provedené před 1. lednem nebo před 1. červencem, podle toho, zda se jedná o první nebo druhé pololetí kalendářního roku, zvýšené o 8 procentních bodů od 10. 2. 2026 až do zaplacení, a povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 974 Kč, potvrzuje.

II. V části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 226 Kč se rozsudek okresního soudu mění tak, že v tomto požadavku se žaloba zamítá.

III. V části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 2 350 EUR ve výši 7 % ročně od 20. 11. 2022 do 31. 12. 2022, ve výši 4,5 % ročně od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, ve výši 3 % ročně od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, ve výši 2,5 % ročně od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, ve výši 2,75 % ročně od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024, ve výši 3,85 % ročně od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, ve výši 4,85 % ročně od 1. 7. 2025 do 9. 2. 2026 a dále od 10. 2. 2026 až do zaplacení ve výši přesahující výši úrokové sazby uplatňované Evropskou centrální bankou při její poslední hlavní refinanční operaci provedené před 1. lednem nebo před 1. červencem, podle toho, zda se jedná o první nebo druhé pololetí kalendářního roku, zvýšenou o 8 procentních bodů, se rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 64 011 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta A, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 350 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % (ročně) z částky 2 350 EUR od 20. 11. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a výrokem II uložil žalované povinnost ve stejné lhůtě zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 40 791 Kč.

2. V odůvodnění uvedl, že mezi účastnicemi není sporu o tom, že žalovaná u žalobkyně objednala objednávkou č. , IBAN, z , datum, za cenu 1 950 EUR a objednávkou , IBAN, ze , datum, za cenu 1 550 EUR přepravu zboží (obalů) z Liberce do , Anonymizováno, , termín dodání byl sjednán u prvé objednávky do , datum, , u druhé do , datum, . Druhá objednávka byla žalobkyní vyřízena včas , datum, . Prvá byla vyřízena 15. 9. 2022, a tedy po sjednaném termínu. Okresní soud uzavřel, že takto byly mezi účastnicemi uzavřeny dvě smlouvy o přepravě, dle kterých místo převzetí zásilky a místo jejího předání je ve dvou různých státech, proto se obě smlouvy řídí Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikované vyhláškou č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva CMR“ nebo „Úmluva“). Že žalobkyně svému závazku dostála, je doloženo mezinárodními nákladními listy potvrzujícími předání zásilky v Portugalsku. Vzniklo jí tak právo na sjednanou cenu přepravy 3 500 EUR, kterou vyfakturovala žalované fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , splatnou 19. 11. 2022. Z toho žalobkyně žalobou požaduje 2 350 EUR, neboť jí žalovaná 22. 11. 2022 částečně plnila 200 EUR a v rozsahu částky 950 EUR pohledávka zanikla započtením provedeným oznámením žalobkyně o zápočtu ze 14. 12. 2022 této pohledávky vůči vzájemné pohledávce žalované z titulu přeplatku 100 EUR z jiné faktury č. , hodnota, a vůči vzájemné pohledávce žalované na zaplacení ceny přepravy ve výši 850 EUR, kdy žalobkyně pro žalovanou zajistila vytížení vozidla žalované na zpáteční cestě z Portugalska do České republiky. Zbývá tak žalované k zaplacení částka 2 350 , právnická osoba, odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že žalovaná namítá, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, když e-mailem z 22. 11. 2022 vůči ní započetla svoji pohledávku ve výši 2 450 EUR vyplývající z faktury č. , hodnota, , splatné 16. 10. 2022, kterou (jak tvrdí) má vůči žalobkyni z titulu provedení náhradní přepravy zboží (obalů) z Liberce do , Anonymizováno, . Zásilku na základě objednávky č. , IBAN, měla žalobkyně doručit do firmy , Anonymizováno, do , datum, . Toho dne dispečer žalobkyně , jméno FO, sdělil žalované, že vozidlo žalobkyně mělo nehodu a žalobkyně nebude schopna dopravit zásilku ani v náhradním termínu do 9. 9. 2022 ani zajistit dopravu jiným dopravcem. Jelikož zákazník žalované požadoval dodání zásilky alespoň v náhradním termínu do 12. 9. 2022 (jinak by byla ohrožena výroba v automobilovém průmyslu a žalované by hrozilo vysoké penále ze strany jejího zákazníka), žalovaná zajistila vlastním vozem přepravu nákladu, který naložila v Liberci a složila 12. 12. 2022 v Portugalsku. Žalovaná tvrdí, že tak učinila po telefonické dohodě s žalobkyní za smluvenou cenu 2 450 EUR s tím, že si žalobkyně následně tyto vícenáklady uplatní u své pojišťovny. Žalobkyně však popírá, že by takovou dohodu o dodání náhradního zboží uzavřela. K tomu žalovaná předložila přepravní doklady k zásilce , Anonymizováno, (k náhradní přepravě zajištěné žalovanou), podle nichž příjemce v Portugalsku potvrdil převzetí zboží od žalované dne 12. 9. 2022; fakturu č. , hodnota, vystavenou žalovanou , datum, na částku 2 450 EUR splatnou , datum, , v níž žalovaná vyúčtovala žalobkyni cenu přepravy zboží (převoz žalobkyní nedodaných dílů) plachtovou dodávkou z Liberce do , Anonymizováno, dopis z , datum, , v němž zástupce žalované sdělil zástupci žalobce, že předžalobní výzvě nemůže vyhovět, neboť došlo k započtení. Dále je k prokázání existence vzájemné pohledávky žalované navrženo další (dle okresního soudu) rozsáhlé dokazování (svědek , jméno FO, , účetnictví společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., faktury vystavené žalovanou pro uvedenou společnost za období od září do prosince 2022) a další důkazy avizovala žalobkyně pro účely prokázání její skutkové verze. Okresní soud proto uzavřel, že vzájemná pohledávka žalované ve výši 2 450 Kč je nejistá, a tedy dle § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k započtení nezpůsobilá a žalobkyně se neplatnosti započtení dovolala. Proto k započtení této pohledávky nepřihlížel a vycházel z toho, že pohledávka žalobkyně v rozsahu žalovaných 2 350 EUR nezanikla. Přiznal tak žalobkyni částku 2 350 Kč a též zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 11. 2020 - tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedené ve faktuře č. , hodnota, - do zaplacení (§ 1968, § 1970 o. z.) a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil procesním úspěchem žalobkyně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

3. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná a navrhla, aby byl zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítá, že žalobkyně smluvnímu závazku z objednávky č. , IBAN, nedostála, neboť zboží nedodala včas. Měla zásilku doručit do společnosti , Anonymizováno, 7. 9. 2022. Ten den ale dispečer žalobkyně , jméno FO, sdělil žalované, že jejich vozidlo mělo nehodu a žalobkyně není schopna dopravit zásilku v náhradním termínu do , datum, ani zajistit přepravu jiným dopravcem. Zákazník žalované požadoval dodání alespoň v náhradním termínu, jinak by byla ohrožena výroba a žalované hrozilo riziko vysokého penále ze strany zákazníka. Proto po vzájemné telefonické dohodě žalovaná zajistila přepravu vlastním vozem, který naložila v Liberci a složila včas v Portugalsku. Tato přeprava byla zajištěna po domluvě s žalobkyní za smluvenou cenu 2 450 EUR a žalobkyně sdělila, že následně uplatní tyto vícenáklady u své pojišťovny. Situace byla urgentní, proto žalovaná naložila zásilku, ačkoliv žalobkyně neposlala na tuto přepravu objednávku, vymlouvala se, že ji pošle později. Poté, co jí byla zaslána faktura a CMR, náhradní přepravu zapřela a fakturu vrátila s tím, že si přepravu neobjednala a že neuznává zápočet vzájemných pohledávek. Příjemce v , Anonymizováno, potvrdil převzetí zboží od žalobkyně, jehož se týká objednávka č. , IBAN, , až , datum, , a tedy žalobkyně nesplnila povinnost zajistit včasnou přepravu, z čehož žalovaná dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na odměnu podle smlouvy. Dále žalovaná namítá, že přepravu podle objednávky , IBAN, ze 7. 9. 2022 žalobkyně sice řádně provedla a nárok na zaplacení ceny 1 550 EUR jí vznikl, avšak zanikl zápočtem pohledávky žalované ve výši 2 450 EUR z titulu přepravy náhradního zboží realizované žalovanou na základě telefonicky uzavřené dohody účastnic z 9. 9. 2022. Ústní objednávka přepravy, respektive ústní smlouva o přepravě není neplatná, pouze je složitější její prokázání. K tomu navrhla výpověď svědka Moravce. Tuto pohledávku dle žalované nelze považovat za nejistou ani neurčitou; v tom poukazuje na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 ze dne 1. 10. 2018 a sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020, že vzniknou-li pasivní i aktivní pohledávka ze stejného právního vztahu, odpovídá zpravidla poctivému a spravedlivému uspořádání, aby byly vzájemně započitatelné. Dle žalované by nebylo nutné provádět o tom obsáhlé dokazování, k prokázání dohody a jejího znění měl přispět svědek , adresa, . Žalovaná zdůrazňuje, že zároveň s dohodou o přepravě náhradního zboží žalovanou (v témže telefonátu) byla uzavřena i dohoda o vytížení vozu žalované na zpáteční cestě do ČR za 850 EUR, které žalobkyně uznala.

4. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu, který považuje za správný po právní i skutkové stránce, potvrdil. S argumentací žalované nesouhlasí. Poukazuje na to, že žalovaná neodmítla ani nesporovala oprávněnost fakturace žalobkyně za uskutečnění dopravy dle objednávky č. , IBAN, z , datum, za 1 950 EUR; poprvé ji rozporuje až v odvolání. Dle právní úpravy v Úmluvě CMR je žalobkyně zproštěna odpovědnosti za překročení dodací lhůty způsobené okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci; dle žalobkyně šlo o nezaviněnou dopravní nehodu. Žalovaná dokonce na jednání , datum, k dotazu soudu uvedla, že nesporuje pohledávku žalobkyně, ale domnívá se, že ničeho žalobkyni nedluží, neboť pohledávka zanikla, když vůči ní započetla svoji pohledávku ve výši 2 450 EUR. Žalobkyně se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že tato žalovanou tvrzená pohledávka ve výši 2 450 EUR z titulu smlouvy o přepravě náhradního zboží, která měla být sjednaná v ústní formě mezi dispečery účastnic, je nejistá; byla připravena svědeckou výpovědí jejího dispečera dokázat, že k telefonické objednávce na tuto přepravu z její strany nedošlo.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a poté dospěl k závěru, že jsou dány důvody částečně pro jeho potvrzení, částečně pro jeho změnu a částečně pro jeho zrušení a zastavení řízení.

6. Jde o věc s tzv. cizím prvkem, neboť žalobkyně má sídlo ve Slovenské republice, žalovaná v České republice, kde je i místo převzetí zásilky, a předpokládané místo dodání je v Portugalsku. Okresní soud správně uzavřel, že na smlouvy o přepravě účastnicemi uzavřené se vztahuje Úmluva CMR, neboť šlo o přepravu zásilky za úplatu silničním vozidlem, kdy místo převzetí zásilky a předpokládané místo dodání leží ve dvou různých státech (v České republice a v Portugalsku), které jsou smluvním státem této Úmluvy (čl. 1 Úmluvy CMR).

7. Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy CMR spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání; u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.

8. Okresní soud tedy právně vycházel z toho, že je dána jeho mezinárodní (pravomoc českých soudů) k projednání a rozhodnutí této věci, neboť žalovaný má trvalé bydliště v České republice, kde byla i zásilka převzata k přepravě, a tedy jsou naplněny předpoklady čl. 31 odst. 1 Úmluvy CMR.

9. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů správně zjistil skutkový stav, z něhož i odvolací soud – po doplnění dokazování k obsahu portugalské hmotněprávní úpravy smluv o přepravě, úroků z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky a započtení – vychází.

10. Mezi účastníky je nesporné, a okresní soud z písemných objednávek dopravy zjistil, že objednávkou č. , IBAN, z 5. 9. 2022 žalovaná objednala u žalobkyně přepravu zboží z Liberce do , Anonymizováno, za 1950 EUR s datem vykládky 7. 9. 2022 a objednávkou č. , IBAN, ze dne 7. 9. 2022 přepravu zboží z Liberce do , Anonymizováno, za 1 550 EUR s datem vykládky 13. 9. 2022. Mezi účastníky panuje shoda též v tom, že žalobkyně přepravu zboží podle obou objednávek provedla. U druhé objednávky č. , IBAN, tak učinila ve sjednaném termínu, když zásilka byla předána příjemci společnosti , Anonymizováno, , datum, , u prvé objednávky byla zásilka předána uvedenému příjemci 15. 9. 2022, tj. až po sjednaném termínu doručení; den předání obou zásilek příjemci je mezi účastnicemi též nesporný. Cenu těchto přeprav v součtu 3 500 Kč žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2022 splatnou dne 19. 11. 2022, jak okresní soud zjistil z této faktury; žalovaná učinila nesporným, že jí byla doručena.

11. Po právní stránce okresní soud správně uzavřel, že mezi účastnicemi byly takto uzavřeny dvě smlouvy o přepravě, na které se vztahuje Úmluva CMR (jak již bylo shora vysvětleno). Hmotněprávní úprava smlouvy o přepravě v této Úmluvě však není komplexní, na otázky v ní neřešené je třeba aplikovat právo rozhodné určené podle kolizní normy obsažené v čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

12. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Řím I v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3, je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení. Podle odst. 3 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je smlouva, nedošlo-li k volbě práva, zjevně úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 1 nebo 2, použije se právo této jiné země.

13. Účastnice netvrdí, že by mezi nimi byla uzavřena dohoda o rozhodném právu, a nic takového neplyne ani z obsahu spisu, když v objednávkách přepravy č. , IBAN, a č. , IBAN, taková dohoda obsažena není. Dopravce (tj. žalobkyně) má sídlo ve Slovenské republice, kde se však nenachází místo převzetí (to je v Liberci) ani místo doručení (to je v , Anonymizováno, ). Nejsou tudíž naplněny předpoklady čl. 5 odst. 1 věty prvé nařízení Řím I, a proto se podle věty druhé uvedeného ustanovení použije právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení, tj. právo portugalské. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda jsou smlouvy účastnicemi uzavřené zjevně úžeji spojeny s jinou zemí, než je Portugalsko, a zda tak je na místě podle čl. 5 odst. 3 nařízení Řím I použít právo této jiné země, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Žalobkyně ani žalovaná totiž netvrdí, že by zde konkrétní okolnosti svědčící pro zřejmě užší spojení obou smluv s jinou zemí byly (ač k tomu byly opakovaně odvolacím soudem vyzvány), a nic takového neplyne ani z obsahu spisu. Spolupráce účastnic podle jejich shodného vyjádření byla dlouhodobější, trvala cca jeden rok, kdy žalovaná měla zakázky od , Anonymizováno, & , Anonymizováno, , právnická osoba, ., pro kterou zajišťovala přepravu zboží a na některé z těchto zakázek si objednávala dopravu od žalobkyně. Žalobkyně však pro žalovanou opakovaně zajišťovala přepravu zboží právě do Portugalska (viz podání ze , datum, na č. l. 26 a vyjádření zástupce žalované při jednání , datum, ), a tudíž z této jejich delší obchodní spolupráce nelze dovodit, že by zde byl zjevně užší vztah k jiné zemi než k Portugalsku. Odvolací soud proto (na rozdíl od okresního soudu, který aplikoval právo české) dospěl k závěru, že právem rozhodným pro obě účastnicemi uzavřené smlouvy je právo portugalské. Primárně je tedy na obě smlouvy a nároky z nich vyplývající třeba aplikovat příslušná ustanovení Úmluvy CMR a na otázky v této Úmluvě neřešené právo portugalské.

14. V této souvislosti odvolací soud (k námitce žalované) dodává, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3417/2014 ze dne 22. 10. 2014). Dle judikatury vyšších soudů však rozhodnutí odvolacího soudu nesmí být pro účastníky překvapivé. Tím se odvolací soud v projednávané věci řídil, a právě proto v rámci zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámil účastnice řízení se svým právním názorem (odlišným od právního názoru okresního soudu), že (s ohledem na mezinárodní prvek) přichází v úvahu posouzení věci podle portugalského práva, a při odvolacím jednání sdělil podstatný obsah níže uvedených na věc dopadajících ustanovení portugalských právních předpisů (jejichž podstatnou část jim zpřístupnil již v rámci přípravy odvolacího jednání) a umožnil jim se k tomuto vyjádřit. Žalobkyně ani žalovaná jakékoliv námitky proti tomuto nevznesly.

15. Mezi účastníky není sporu o tom, že cena přepravy (tzv. přepravné) byla mezi nimi ujednána v případě prvé objednávky ve výši , částka, a v případě druhé objednávky ve výši , částka, (což ostatně okresní soud zjistil i z objednávek přepravy č. , IBAN, a , IBAN, ). Je však třeba zabývat se otázkou, zda a jaký vliv má prodlení žalobkyně při dodání zásilky dle prvé objednávky na její nárok na zaplacení ceny této přepravy.

16. Podle čl. 17 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle čl. 19 Úmluvy CMR překročení dodací lhůty nastane tehdy, nebyla-li zásilka vydána ve sjednané lhůtě, a pokud nebyla lhůta sjednána, přesahuje-li skutečná doba přepravy s přihlédnutím k okolnostem a při dílčích nakládkách zejména s přihlédnutím k času potřebnému pro sestavení vozové zásilky dobu, kterou je možno očekávat od pečlivého dopravce.

17. Hmotněprávní úprava přepravy je obsažena v čl. 366 až 393 portugalského obchodního zákoníku (Código comercial, jehož znění v portugalštině lze nalézt zde: https://www.sociedadescomerciais.pt/codigo-comercial-atualizado/). Tato ustanovení obchodního zákoníku nebyla ve vztahu k mezinárodní silniční přepravě zboží zrušena nařízením vlády č. 239/2003 (jak plyne ze závěrečných ustanovení v čl. 26 tohoto nařízení).

18. Podle čl. 370 portugalského obchodního zákoníku přepravní list musí obsahovat údaje předepsané ve zvláštních předpisech dopravce a v případě jejich absence následující údaje:

1. Jména a adresy odesílatele, dopravce a příjemce; 2. Označení povahy, hmotnosti, rozměrů nebo počtu přepravovaných předmětů, nebo, jsou-li tyto předměty zabaleny do balíků nebo beden, kvality balíků nebo beden a počtu, značek nebo označení obalů; 3. Uvedení místa, kde má být zásilka doručena; 4. Výše přepravného s uvedením, zda je přepravce s přepravným spokojen, jakož i veškeré zálohy, ke kterým se přepravce zavázal; 5. Stanovení lhůty, ve které má být dodávka provedena; a také, pokud se přeprava má uskutečnit po železnici, prohlášení, zda má být provedena vysokou nebo nízkou rychlostí; 6. Stanovení náhrady, za kterou odpovídá dopravce, pokud bylo v tomto ohledu uzavřeno ujednání; 7. Veškeré další ujednání mezi odesílatelem a dopravcem.

19. Podle čl. 379 portugalského obchodního zákoníku, pokud přeprava nemůže být provedena nebo je mimořádně zpožděna z důvodu náhodné události nebo vyšší moci, dopravce je povinen neprodleně informovat odesílatele, který má právo odstoupit od smlouvy, přičemž dopravci uhradí vzniklé náklady a vrátí mu přepravní list. Dojde-li k nehodě během přepravy, má dopravce nárok na další část přepravného, úměrnou ujeté vzdálenosti.

20. Podle čl. 382 portugalského obchodního zákoníku přepravce je povinen doručit předměty ve lhůtě stanovené smlouvou nebo zvláštními předpisy přepravce, a pokud tyto neexistují, podle obchodních zvyklostí, pod hrozbou zaplacení příslušné náhrady. Pokud zpoždění přesáhne dvojnásobek lhůty stanovené v tomto článku, zaplatí přepravce kromě náhrady také škody vzniklé v důsledku zpoždění.

21. Z citovaných ustanovení vyplývá, že Úmluva CMR s překročením dodací lhůty spojuje (za splnění ostatních předpokladů v Úmluvě stanovených) vznik odpovědnosti dopravce za škodu (v limitované výši, pokud nejsou naplněny v Úmluvě upravené liberační důvody), nikoliv zánik či snížení nároku dopravce na zaplacení přepravného ve sjednané výši (jak namítá žalovaná). Obdobně je tomu podle (shora citované) hmotněprávní úpravy přepravní smlouvy v portugalském obchodním zákoníku, z níž vyplývá, že provede-li dopravce sjednanou přepravu, má právo na zaplacení přepravného ve sjednané výši, která má být uvedena v přepravním listu. V čl. 382 pak portugalský obchodní zákoník zakládá povinnost přepravce doručit předměty ve lhůtě smlouvou stanovené pod hrozbou zaplacení příslušné náhrady, byla-li ujednána (čl. 370 odst. 5), respektive náhrady škody při zpoždění přesahujícím dvojnásobek sjednané lhůty, popř. v čl. 379 právo odesílatele odstoupit od smlouvy, nikoliv však zánik nároku na sjednané přepravné.

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud dospěl k závěru, že provedením přepravy zásilek z Liberce do , Anonymizováno, a jejím předáním příjemci – v případě prvé objednávky dne 15. 9. 2022 a v případě druhé objednávky dne 12. 9. 2022 - vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednané ceny přepravy 1 950 EUR a 1 550 EUR. Tuto cenu žalobkyně žalované vyfakturovala fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 20. 9. 202 a splatnou dne 19. 11. 2022, přičemž žalovaná učinila nesporným, že jí tato faktura byla doručena.

23. Dále okresní soud z detailu pohybu na účtu žalobkyně zjistil, že žalovaná žalobkyni na fakturu č. , hodnota, zaplatila 200 EUR, částka byla připsána na účet žalobkyně 22. 11. 2022, a z oznámení o zápočtu ze dne 14. 12. 2022 zjistil, že jím žalobkyně oznamuje žalované provedení zápočtu své pohledávky z faktury č. , hodnota, ve výši 3 500 Kč vůči pohledávce žalované z faktury č. , hodnota, ve výši 850 EUR (z titulu vytížení vozidla žalované na zpáteční cestě z , Anonymizováno, , které dle shodného tvrzení zajistila pro žalovanou žalobkyně za dohodnutou cenu 850 EUR) a přeplatku žalované na faktuře č. , hodnota, ve výši 100 EUR. Žalobkyně proto žalobou požaduje po žalované zaplacení částky 2 350 EUR (odpovídající rozdílu částky 3 500 EUR a částek 200 EUR, 850 EUR a 100 EUR).

24. Žalovaná se brání tvrzením, že v tomto rozsahu předmětná pohledávka žalobkyně zanikla započtením, které proběhlo z její strany e-mailem z 22. 11. 2022, kdy vůči pohledávce žalobkyně započetla svou vzájemnou pohledávku ve výši 2 450 EUR dle faktury č. č. , hodnota, z 16. 10. 2022. Při jednání dne 21. 11. 2024 upřesnila, že navrhovala (e-mailem z 22. 11. 2022) žalobkyni vzájemní zápočet formou dohody o vzájemném započtení pohledávek a závazků, jejíž návrh zaslala žalobkyni, ta jej však neakceptovala. Proto žalovaná (prostřednictvím svého zástupce) při jednání okresního soudu prohlásila, že započítává svou pohledávku z titulu faktury vystavené pod č. , hodnota, ve výši 2 450 EUR proti pohledávce uplatněné žalobkyní v tomto sporu.

25. Žalovaná tvrdí, že na základě dohody s žalobkyní za dohodnutou cenu 2 450 EUR zajistila vlastním vozidlem přepravu náhradního zboží (obalů) z Liberce do , Anonymizováno, , které odevzdala příjemci 12. 9. 2022, aby tak předešla zastavení výroby, které (jak tvrdí) hrozilo, když žalobkyně v důsledku dopravní nehody jejího vozidla nebyla schopna dopravit zásilku dle objednávky č. , IBAN, do místa určení ve sjednaném termínu do 7. 9. 2022. Že tuto zásilku z objednávky č. , IBAN, žalobkyně dopravila do místa určení a předala příjemci až 15. 9. 2022, není mezi účastníky sporné. Bylo rovněž okresním soudem z přepravního dokladu k zásilce č. , hodnota, zjištěno, že žalovaná provedla pro odesílatele , Anonymizováno, dopravu zásilky obsahující 37 palet o hmotnosti 1 700 kg z Liberce do , Anonymizováno, , kde ji 12. 9. 2022 odevzdala příjemci , Anonymizováno, . Žalobkyně ostatně ani nesporuje, že žalovaná tuto (náhradní) přepravu „expres dodávkou“ provedla. Tvrdí, však, že šlo o jednostranné rozhodnutí žalované, že ona pouze zajistila žalované zakázku za 850 EUR za účelem vytížení na zpáteční cestě z Portugalska do České republiky, a popírá, že by si ona u žalované tuto (náhradní) přepravu objednala, a popírá, že by se zavázala za ni zaplatit žalované 2 450 EUR. Navíc tvrdí, že je zproštěna odpovědnosti za překročení dodací lhůty u prvé objednávky, neboť bylo způsobeno okolnostmi, které ona jako dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v její moci (nezaviněná dopravní nehoda).

26. Bylo tedy třeba posoudit platnost tohoto započtení. Podle čl. 17 nařízení Řím I pokud se strany na právu na započtení nedohodly, řídí se započtení právem rozhodným pro pohledávku, vůči které se uplatňuje započtení. Z toho tedy vyplývá, že jelikož se pohledávka žalobkyně uplatněná žalobou řídí portugalským právem, je třeba i námitku započtení uplatněnou žalovanou proti této pohledávce posuzovat podle portugalského práva. Započtení je upraveno v čl. 847 až 856 portugalského občanského zákoníku (Código Civil, jehož znění lze nalézt zde: Código Civil - CC - Secção III | DR).

27. Podle článku 847 odst. 1 portugalského občanského zákoníku, pokud jsou dvě osoby vzájemně věřitelem a dlužníkem, může se kterákoli z nich zbavit své povinnosti kompenzací s povinností svého věřitele, jsou-li splněny následující požadavky: a) její pohledávka je soudně vymahatelná a proti ní neexistuje žádná námitka, ať už peremptorní nebo dilatorní, podle hmotného práva; b) Obě povinnosti se týkají věcí stejného druhu a kvality. Podle článku 847 odst. 2 portugalského občanského zákoníku. pokud nejsou obě pohledávky ve stejné výši, lze provést kompenzaci v odpovídající části. Podle článku 847 odst. 3 portugalského občanského zákoníku nelikvidita pohledávky nebrání kompenzaci.

28. Z citovaných ustanovení vyplývá, že mají-li dvě osoby vůči sobě dvě pohledávky (popř. i více) stejného druhu (typicky peněžité pohledávky), kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé pohledávky, může kterákoliv z těchto osob prohlásit vůči druhé, že svou pohledávku započítává vůči pohledávce druhé osoby, a tím způsobit její (částečný či úplný) zánik. Způsobilými k započtení jsou však pouze pohledávky již splatné (vymahatelné u soudu), a to jen tehdy, pokud proti nim neexistují peremptorní ani dilatorní námitky. Peremptorní námitky jsou námitky směřující k tomu, aby nárok protistrany definitivně zanikl (mají za cíl trvalé vyloučení nároku); tj. např. samotné prohlášení o započtení, námitka splnění dluhu, námitka promlčení (je-li vznesena), ale též námitka neplatnosti smlouvy a námitka neexistence smlouvy. Oproti tomu dilatorní námitky sice nezpochybňují existenci dluhu jako takového, ale tvrdí, že dluh není ještě vymahatelný (mají za cíl dočasný odklad vymahatelnosti); jde např. o námitku, že pohledávka navržená k započtení není ještě splatná, námitka sjednaného odkladu splátek, námitka nesplnění vzájemné povinnosti apod.

29. V projednávané věci žalobkyně zcela popírá, že by s žalovanou uzavřela dohodu o tom, že žalovaná zajistí přepravu náhradních obalů z Liberce do Portugalska, v jejímž rámci by se zavázala zaplatit za to žalované 2 450 EUR. Jde tudíž o peremptorní námitku směřující proti samotné existenci vzájemné pohledávky tvrzené žalovanou, a proto podle článku 847 odst. 1 portugalského občanského zákoníku tato pohledávka není způsobilá k započtení. Tudíž je započtení učiněné žalovanou při jednání dne 24. 11. 2024 neplatné a žalobkyně se této neplatnosti dovolala, proto k němu nelze přihlížet. Pohledávka žalobkyně z titulu nároku na zaplacení ceny přepravy dle objednávek č. , IBAN, a č. , IBAN, tak v rozsahu částky 2 350 Kč nezanikla a dosud trvá.

30. Podle čl. 102 § 3 portugalského obchodního zákoníku zákonné úroky z prodlení a úroky stanovené bez určení sazby nebo částky, pokud jde o pohledávky obchodních společností, fyzických nebo právnických osob, jsou stanoveny společným nařízením ministrů financí a spravedlnosti. Podle čl. 102 § 5 portugalského obchodního zákoníku v případě obchodních transakcí podléhajících zákonnému nařízení č. 62/2013 ze dne 10. května nesmí úroková sazba uvedená v odstavci 3 být nižší než úroková sazba uplatňovaná Evropskou centrální bankou při její poslední hlavní refinanční operaci provedené před 1. lednem nebo 1. červencem, podle toho, zda se jedná o první nebo druhé pololetí kalendářního roku, zvýšená o osm procentních bodů.

31. Blíže jsou úroky z prodlení (a též náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky) upraveny v nařízení č. 62/2013 (které je dostupné zde: Decreto-Lei n.º 62/2013, de 10 de maio | DR). Podle odst. 1 jeho článku 2 se toto nařízení vztahuje na všechny platby provedené jako odměna za obchodní transakce. Podle článku 4 odst. 1 nařízení úrokové sazby platné pro pozdní platby v obchodních transakcích mezi společnostmi jsou sazby stanovené v obchodním zákoníku nebo sazby dohodnuté mezi stranami za zákonem povolených podmínek. Podle odst. 2 v případě opožděné platby má věřitel nárok na úrok z prodlení, a to bez nutnosti formální výzvy, a to ode dne následujícího po datu splatnosti nebo po uplynutí platební lhůty stanovené ve smlouvě. Podle článku 9 tohoto nařízení je sazba úroku z prodlení zveřejněna oznámením Generálního ředitelství pro finance a státní pokladnu ve druhé sérii Úředního věstníku, a to každoročně do 15. ledna a 15. července.

32. Odvolací soud dále zjistil, že úroková sazba pro nároky držené obchodními společnostmi podle odstavce 5 článku 102 portugalského obchodního zákoníku a nařízení č. 62/2013 platná ve druhé polovině roku 2022 činí 8 % (oznámení č. , č. účtu, ); v první polovině roku 2023 10,5 % (oznámení č. , Anonymizováno, ; platných ve druhé polovině roku 2023 činí 12 % (oznámení č. , č. účtu, ); v první polovině roku 2024 12,5 % (oznámení č. , Anonymizováno, ); ve druhé polovině roku 2024 12,25 % (oznámení č. , č. účtu, ); v první polovině roku 2025 11,15 % (oznámení č. 1278/2025); ve druhé polovině roku 2025 10,15 % (oznámení č. , č. účtu, ); v první polovině roku 2026 10,15 % (oznámení č. , Anonymizováno, ).

33. Podle článku 7 nařízení č. 62/2013 pokud v obchodních transakcích vznikají úroky z prodlení, má věřitel podle článků 4 a 5 nárok na to, aby od dlužníka obdržel minimální částku 40,00 EUR bez nutnosti formálního oznámení jako náhradu nákladů na vymáhání dluhu, aniž je dotčeno právo prokázat, že vznikly přiměřené náklady přesahující tuto částku, zejména využitím služeb právníka, advokáta nebo exekutora, a požadovat odpovídající vyšší náhradu.

34. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl odvolací soud k závěru, že jelikož byla žalovaná od 20. 11. 2022 v prodlení se zaplacením částky 2 350 EUR, má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná vedle této částky zaplatila též zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 20. 11. 2022 do zaplacení (jak žalobkyně výslovně požadovala v petitu žaloby), tj. ve výši stanovené jednotlivými shora uvedenými oznámeními pro jednotlivá pololetí od 20. 11. 2022 až do 9. 2. 2026 (tj. do dne předcházející vyhlášení rozsudku) a dále od , datum, až do zaplacení ve výši odpovídající sazbě uplatňované Evropskou centrální bankou při její poslední hlavní refinanční operaci provedené před 1. lednem nebo 1. červencem, podle toho, zda se jedná o první nebo druhé pololetí kalendářního roku, zvýšené o osm procentních bodů.

35. Rovněž má z tohoto důvodu žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná podle článku 7 nařízení č. 62/2013 zaplatila paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním této pohledávky, a to ve výši , částka, . Žalobkyni nic nebrání požadovat tuto náhradu v korunách, ačkoliv jí podle hmotného práva náleží v eurech (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, nebo sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Má však nárok pouze na „ekvivalent“ v korunách odpovídající částce , částka, , přičemž přepočet je třeba provést tak, aby částka v korunách odpovídala dluhu ke dni jeho splatnosti, tj. , datum, (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Dne , datum, byla sobota, proto se pro přepočet „ke dni splatnosti“ použije poslední ČNB vyhlášený kurz před tímto dnem, tj. kurz devizového trhu ČNB vyhlášený pro pátek , datum, , který činil: , částka, = , částka, . Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyni z tohoto titulu přísluší toliko , částka, . V části, jíž se žalobkyně domáhá na tomto nároku o , částka, víc, tak žaloba důvodná není.

36. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu v části výroku I, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 350 EUR s úrokem z prodlení z částky 2 350 EUR ve výši 8 % ročně od 20. 11. 2022 do 31. 12. 2022, ve výši 10,5 % ročně od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, ve výši 12 % ročně od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, ve výši 12,5 % ročně od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, ve výši 12,25 % ročně od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024, ve výši 11,15 % ročně od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, ve výši 10,15 % ročně od 1. 7. 2025 do 9. 2. 2026 a dále ve výši úrokové sazby uplatňované Evropskou centrální bankou při její poslední hlavní refinanční operaci provedené před 1. lednem nebo před 1. červencem, podle toho, zda se jedná o první nebo druhé pololetí kalendářního roku, zvýšené o 8 procentních bodů od 10. 2. 2026 až do zaplacení, a dále povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , věcně správný (i když z jiných právních důvodů). Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v této části výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši (dalších) 226 Kč rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že v tomto požadavku žaloba zamítl.

37. Dále je třeba uvést, že občanské soudní řízení je ovládáno dispoziční zásadou, z níž vyplývá, že soud je vázán žalobou. Proto soud nemůže žalobkyni na úrocích z prodlení přiznat více, než požadovala v žalobním petitu. Žalobkyně v petitu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) požadovala, aby jí byl rozhodnutím soudu přiznán „zákonný“ úrok z prodlení z částky 2 350 EUR od 20. 11. 2022 do zaplacení (tj. úrok ve výši odpovídající právním předpisům). Okresní soud tak v rozsahu, v němž jí (v důsledku aplikace nesprávného - na věc nedopadajícího - právního předpisu) přisoudil vyšší než zákonný úrok z prodlení (ačkoli to nepožadovala) překročil žalobu, aniž byly splněny předpoklady stanovené v § 153 odst. 2 o. s. ř. Jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), pro který odvolací soud rozsudek okresního soudu v této části výroku I (specifikované ve výroku III tohoto rozsudku) podle § 219a odst. 1 písm. a) zrušil a řízení v tomto rozsahu podle § 221 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

38. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Vyšel z toho, že v řízení byla žalobkyně neúspěšná jen v poměrně nepatrné části (v rozsahu zamítnuté částky 226 Kč; částečné zastavení řízení nezavinil žádný z účastníků), a proto má podle § 142 odst. 3, § 224 odst. 1 o. s. ř. právo, aby jí žalovaná v plném rozsahu nahradila náklady, které účelně vynaložila. Ty za řízení před okresním soudem činí 40 791 Kč a zahrnují soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu 2 226 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměnu zástupce žalobkyně (advokáta) za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z 27. 6. 2023, písemné vyjádření žalobkyně ze 7. 6. 2024 a 6. 10. 2024 a účast na jednání okresního soudu , datum, , , datum, a , datum, ) 8 x 3 420 Kč (počítanou z tarifní hodnoty 57 222,50 Kč odpovídající násobku částky 2 350 EUR a kurzu devizového trhu ČNB vyhlášeného pro 18. 11. 2022: 1 EUR = 24,35 CZK) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), náhradu jeho hotových výdajů za uvedených 8 úkonů právní služby 8 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve znění před novelou č. 258/2024 Sb. a náhradu jízdného jednatele žalobkyně , jméno FO, za cestu 23. 5. 2024 ze sídla žalobkyně k jednání Okresního soudu v Liberci a zpět (při ujeté vzdálenosti 1004 km, osobním vozem , jméno FO, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , s průměrnou spotřebou dle technického průkazu 8,2 l/100 km nafty, při ceně nafty 38,70 Kč/l a náhradě 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) dle § 157 odst. 3, 4 písm. b), § 158 odst. 2, 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb. V odvolacím řízení vynaložila na náklady 11 610 Kč, což zahrnuje odměnu jejího zástupce za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání z 3. 4. 2025, písemné vyjádření k výzvě odvolacího soudu ze 4. 12. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu 10. 2. 2026) 3 x 3 420 Kč dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d), g), k) a. t. a náhradu jeho hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby 3 x 450 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 64 011 Kč (40 791 Kč + 11 610 Kč = 64 011 Kč).