29 Co 197/2025 - 134

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO žalobce] sídlem [adresa] o zaplacení 136 292 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. března 2025, č. j. 47 C 108/2024-99 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje; ve výroku II se mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 10 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 4 658 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 76 657 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 116 850 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 19 442 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od 9. 4. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 116 850 Kč od 9. 4. 2024 do 18. 6. 2024 (výrok II), a žalované uložil dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 438 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok III).

2. Rozhodl tak o nároku žalobce na zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (újmy) spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu za nezákonné trestní stíhání v řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Nárok byl při jednání soudu dne 27. 2. 2025 rozšířen o částku 6 292 Kč bez příslušenství, což bylo současně na tomto jednání připuštěno (v podrobnostech viz bod 1 napadeného rozsudku).

3. Žalovaná primárně navrhla zamítnutí žaloby, neboť nedošlo ke změně situace a platí důvody, pro které byla žaloba zamítnuta již v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Proti zprošťujícímu rozsudku odvolacího soudu podal státní zástupce dovolání v neprospěch žalobce jako obžalovaného. Zprošťující rozsudek tak může být ještě zrušen.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 33 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje. V bodě 36 rozsudku shrnul pak soud I. stupně svá skutková zjištění do tohoto závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl stíhán v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] pro zvláště závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen svým obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce byl obžaloby zcela zproštěn. V bodech 6 až 33 napadeného rozsudku jsou pak v rámci skutkových zjištění uvedeny jednotlivé úkony vykonané obhájcem žalobce v rámci obhajoby.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 31 odst. 1 až 3 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.

6. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, a to dne 18. 12. 2023, věc proto může být projednána před soudem. Uvedl, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody (újmy) a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je v posuzovaném řízení dán. Žalobce byl nezákonně trestně stíhán a byl žaloby pravomocně zproštěn. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, § 31 odst. 3 OdpŠk paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Tento přístup byl shledán ústavně konformním. Žalobci tak náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je advokátní tarif. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2, písm. c) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s § 7 a. t. částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 a. t. a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 a. t. Důvodnými pak obvodní soud shledal úkony specifikované v bodě 45 napadeného rozsudku, konkrétně 45 a půl úkonu po 2 300 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a 20 ztrát času po 100 Kč. Soud I. stupně tak žalobci přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku částku ve výši 116 850 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 116 850 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, ve zbytku požadované částky ve výši 19 442 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Úroky z prodlení vypočetl v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 18. 12. 2023, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 18. 6. 2024, žalovaná ve lhůtě 6 měsíců nárok žalobce nevypořádala, a dostala se tak do prodlení od 19. 6. 2024. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

7. Proti výrokům II a III napadeného rozsudku podal žalobce blanketní odvolání, které následně doplnil tak, že namítl nesprávné právní posouzení soudu I. stupně, když tento nepřiznal žalobci správně paušální náhrady nákladů, které jsou důvodné ve vztahu ke každému úkonu právní služby, a nesprávně některé úkony ve vztahu k opravným prostředkům posoudil jako poloviční úkon. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

8. Proti výrokům I a III napadeného rozsudku podala blanketní odvolání žalovaná. Toto následně upřesnila tak, že se odvolává, pokud jde o výrok I, jen co do částky 1 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení a co do úroků z prodlení z částky 115 700 Kč ve výši 14,75% ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení. Co do částky 115 700 Kč vzala odvolání zpět. K tomu uvedla, že výrok I. napadeného rozsudku považuje za nepřezkoumatelný s ohledem na částku, k jejíž úhradě byla žalovaná zavázána a která neodpovídá celkovému počtu přiznaných úkonů právní služby, režijních paušálů a náhradě promeškaného času. Z celkového přehledu uplatněných a přiznaných úkonů, režijních paušálů a náhrady promeškaného času vyplývá, že žalobci byla celkem přiznána náhrada za 42 plných úkonů po 2 300 Kč, 6 polovičních úkonů po 1 150 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a 20 ztrát času po 100 Kč, což v celkovém souhrnu odpovídá částce 115 700 Kč. Dále nesouhlasila s úhradou úroku z prodlení úroků z prodlení, a to od 19. 6. 2024 do zaplacení. Prvním důvodem nesouhlasu je skutečnost, že co do částky 6 292 Kč se žalovaná nemohla dostat do prodlení již od 19. 6. 2024, když tato částka nebyla v rámci předběžného projednání uplatněna a nebyla uplatněna ani v žalobě ze dne 23. 5. 2024. Tato částka byla uplatněna až v průběhu řízení, kdy o tuto částku byla žaloba rozšířena až usnesením soudu I. stupně ze dne 27. 2. 2025, č. j. [spisová značka]. Druhým důvodem nesouhlasu je skutečnost, že žalovaná se nemohla do prodlení dostat již od 19. 6. 2024, neboť žalobcem uplatněný nárok byl v době podání žádosti o předběžné projednání žádosti, jakož i v době podání žaloby zcela nedůvodný, neboť v době podání žádosti i žaloby stále probíhalo dovolací řízení v neprospěch žalobce, které bylo skončeno až rozhodnutím ze dne 17. 12. 2024, tj. teprve tímto okamžikem se žádost, resp. žaloba stala důvodnou. Nedůvodnost nároku v době předběžného uplatnění, jakož i podání žaloby se žalovaná snažila v řízení před soudem I. stupně podpořit zcela relevantními a nesprávně pro údajnou nadbytečnost neprovedenými důkazy, a to konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. [spisová značka] a rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. [spisová značka], která byla vydána v neprospěch žalobce v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], resp. Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde se žalobce domáhal totožného nároku a tento nárok nebyl z důvodu předčasnosti přiznán. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení s nárokem, který v době jeho uplatnění nebylo možné věcně projednat z důvodu překážky v neprospěch žalobce v té době stále probíhajícího dovolacího řízení, v němž bylo rozhodováno o otázce nezbytné pro posouzení toho, zda trestní stíhání žalobce bylo či nebylo nezákonné. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby v části napadené odvoláním.

9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované považoval toto za zjevně nedůvodné a oportunistické, neboť argumentace žalované neodpovídá skutečnému průběhu řízení. Žalovaná nikdy neměla vůli nárok žalobce uspokojit, což plyne z jejích dosavadních stanovisek. Argumentace žalované ignoruje právní stav věci, zejména právní moc zprošťujícího rozsudku. Žalobce kritizoval žalovanou za neochotu kompenzovat újmu a za neodborný přístup k právnímu hodnocení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o. s. ř., postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované pak důvodné není, neboť v důsledku částečně důvodnosti odvolání žalobce dojde ke změně výše přiznané náhrady újmy, jejíž výše vychází z počtu uznaných úkonů právní služby, paušálních náhrad výdajů a náhrad za promeškaný čas.

11. Soud I. stupně zjistil v zásadě správně a dostatečně skutkový stav, částečně budou jeho skutková zjištění doplněna a upřesněna dále.

12. Soud I. stupně také správně právně posoudil nárok žalobce co do základu. Žalobce v předmětném řízení uplatnil svůj nárok opakovaně, když o jeho předchozí žalobě projednávané před soudem I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2023, č. j. [spisová značka], rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně byl změněn a žaloba pro tentokrát zamítnuta. Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že v trestním řízení vedeném mj. i proti žalobci ve stádiu odvolacího řízení, tedy v řízení před Vrchním soudem v [adresa], nebyl v době rozhodování zdejšího soudu vydán výrok, který by řešil odvolání státního zástupce do zprošťujícího rozsudku prvostupňového soudu vůči žalobci. Žaloba tak byla shledána předčasnou pro absenci nezákonného rozhodnutí. Dovolání do rozhodnutí, č. j. [spisová značka], bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. [spisová značka], odmítnuto, odmítnuta byl i ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]

13. Avšak již v době opakovaného uplatnění nároku žalobce u žalované dne 18. 12. 2023, shodně v době rozhodování soudu I. stupně, a i nyní v době rozhodování soudu odvolacího bylo a je nepochybně prokázáno, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán, neboť byl obžaloby zcela zproštěn doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. [spisová značka], resp. přesněji řečeno, tímto rozhodnutím byl doplněn výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce. Žalobce byl vyhlášení tohoto rozhodnutí dne 18. 12. 2023 osobně[Anonymizováno]přítomen. Dovolání státního zástupce do tohoto doplňujícího rozsudku bylo následně odmítnuto, a to usnesením ze dne 17. 12. 2024, č. j. [spisová značka]. Žalobce proto má nárok na náhradu škody (újmy) způsobené nezákonným trestním stíháním představované náklady na právní zastoupení (v podrobnostech viz podrobné odůvodnění soudu I. stupně).

14. Pokud jde o výši této náhrady, odvolací soud se neztotožňuje s některými úvahami soudu I. stupně, jak bude rozvedeno dále.

15. Ke skutkovému stavu odvolací soud doplňuje, že z jednotlivých protokolů z řízení před soudem I. stupně v posuzovaném řízení i z informačního systému zdejšího soudu vyplývá, že hlavní líčení byla nařizována od 9,00 hod.

16. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 9. 2020 odvolací soud zjistil, že toto bylo zahájeno v 9,11 hod. a probíhalo bez přestávky do 9,40 hod., kdy bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 5. 10. 2020 v 9,00 hod.

17. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 4. 2022 odvolací soud zjistil, že toto bylo zahájeno u Vrchního soudu v [adresa] uvedeného dne v 9,00 hod., bylo na něm opětovně otevřeno dokazování, se souhlasem stran byl čten znalecký posudek, poté bylo opětovně přistoupeno k závěrečným návrhům a byl vyhlášen rozsudek. Veřejné zasedání bylo skončeno v 11,04 hod.

18. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 18. 12. 2023 odvolací soud zjistil, že toto bylo zahájeno u Vrchního soudu v [adresa] uvedeného dne v 13,00 hod., strany byly seznámeny s důvodem jeho konání, a to doprojednání odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce, když v předchozím rozhodnutí téhož soudu chyběl právě výrok ve vztahu k žalobci, byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek. Jednání bylo skončeno v 13,20 hod. Žalobce byl vyhlášení tohoto rozhodnutí dne 18. 12. 2023 osobně přítomen 19. Pokud jde o odměnu za úkon, ta byla správně stanovena na částku 2 300 Kč. Pokud jde o počet úkonů, paušálních náhrad výdajů (režijní paušál) (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhrad za promeškaný čas (§ 14 a. t.), odvolací soud vyšel obecně z ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v této otázce, např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], dále [spisová značka] a [spisová značka], i z rozhodovací praxe zdejšího soudu, např. věc sp. zn. [spisová značka]. Hlavní principy shora uvedených rozhodnutí spočívají v tom, že pokud byla jednotlivá hlavní líčení před soudem přerušena na dobu kratší než 30 minut, je tato doba chápána jako součást úkonu. Jestliže tato doba činila 30 až 120 minut, jednalo se o přestávku mezi úkony, za kterou náleží náhrada za promeškaný čas. Čistý čas jednotlivých úkonů (a přestávek kratších 30 min. považovaných jako součást úkonů) se sčítá a jejich celková výše se na konci dne dělí na dvouhodinové úseky, které jsou poté honorované jako jednotlivé úkony právní služby dle a. t. Vedle odměny za tyto úkony má právní zástupce též nárok na náhradu za promeškaný čas. Protože však nelze čas advokáta odměnit dvakrát, a to jako odměnu za zbytek započaté dvouhodiny posledního úkonu a zároveň jako náhradu za ztrátu času, započítává se čas přestávky nejprve na volné „předplacené“ minuty posledního dvouhodinového úkonu a každých zbylých 30 minut přestávek náhradou po 100 Kč. Pokud se však mezi hlavními líčeními objevila přestávka delší než 2 hodiny, považuje se tento čas za dobu, po kterou náhrada za promeškaný čas nepřísluší; po zahájení odpoledního hlavního líčení v tomto případě účast advokáta honoruje jako nový úkon právní služby. Do té doby učiněná jednání a různě dlouhé přestávky se počítají pouze v rámci svého ohraničeného úseku. Pokud tedy proběhlo dopolední a odpolední jednání (míněno též líčení) a mezi nimi byla přestávka delší než 2 hodiny, bude se každé jednání považovat za samostatný úkon a jejich čas se nesčítá, dále případný promeškaný čas za dopoledne nebude možné započítat na volné minuty za úkon učiněný odpoledne a naopak. Takto dlouhá přestávka se tak bude chovat jako konec jednacího dne.

19. Rozhodnutí Vrchního soud v [adresa] ze 7. 11. 2001 ve věci sp. zn. [spisová značka] dále stanoví, že režijní paušál se připočítává ke každému tarifnímu úkonu. Obdobně též viz usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. [spisová značka].

20. U sporných úkonů tedy odvolací soud postupoval následovně: Za účast na výslechu před policejním orgánem dne 9. 3. 2016 (odst. 45 bod 3 napadeného rozsudku), za kterou soud I. stupně přiznal 2 úkony právní služby a 1 režijní paušál, přiznal odvolací soud shodně 2 úkony právní služby, avšak i 2 režijní paušály po 300 Kč.

21. Za hlavní líčení dne 15. 4. 2019 (odst. 45 bod 9 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 2 úkony právní služby a 1 režijní paušál, přiznal odvolací soud shodně 2 úkony právní služby, avšak i 2 režijní paušály po 300 Kč. Také s ohledem na pozdní zahájení hlavního líčení až v 9,35 hod. byla soudem I. stupně přiznána správně náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč dle § 14 odst. 1, písm. b) a. t.

22. Za hlavní líčení dne 17. 4. 2019 (odst. 45 bod 10 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 3 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 2 náhrady za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 3 úkony právní služby, avšak i 3 režijní paušály po 300 Kč a shodně i 2 náhrady za promeškaný čas po 100 Kč. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,15 hod do 15,50 hod., což je 395 minut, polední přestávka činila 43 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek tedy činil 352 minut, což je více než 4 hodiny. Vzhledem k tomu, že podle § 14 odst. 4 a. t. náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby, a na výše uvedenou judikaturu, je nutné z celkové dotace pro 6 hodin jednání, tj. od 360 minut odečíst čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek, a to 352 minut, zbývá jen 8 minut, proto za ztrátu času je třeba přiznat za 43 minut 200 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu).

23. Za hlavní líčení dne 18. 4. 2019 (odst. 45 bod 11 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 2 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 1 náhradu za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 2 úkony právní služby, avšak i 2 režijní paušály po 300 Kč. Náhradu za promeškaný čas odvolací soud nepřiznal, když zpoždění před zahájením hlavního líčení daného dne nepřesáhlo 30 minut.

24. Za hlavní líčení dne 13. 6. 2019 (odst. 45 bod 13 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 3 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 2 náhrady za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 3 úkony právní služby, avšak i 3 režijní paušály po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas nepřiznal. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,18 hod do 15,00 hod., což je 342 minut, polední přestávka činila 74 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek tedy činil 268 minut, což je více než 4 hodiny. Vzhledem k tomu, že podle § 14 odst. 4 a. t. náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby, a na výše uvedenou judikaturu, je nutné z celkové dotace pro 6 hodin jednání, tj. od 360 minut odečíst čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek, a to 268 minut, zbývá 98 minut. Ztráta času přes polední přestávku činí 74 minut (3 byť jen započaté půlhodiny). Ztráta času za 3 půlhodiny je pokryta dotací 98 minut.

25. Za hlavní líčení dne 16. 9. 2019 (odst. 45 bod 16 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 3 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 3 náhrady za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 3 úkony právní služby, avšak i 3 režijní paušály po 300 Kč a 3 náhrady za promeškaný čas. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,19 hod. do 16,20 hod., což je 421 minut, polední přestávka činila 96 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek činil 325 minut, což je více než 4 hodiny. Vzhledem k tomu, že podle § 14 odst. 4 a. t. náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby, a na výše uvedenou judikaturu, je nutné z celkové dotace pro 6 hodin jednání, tj. od 360 minut odečíst čas hlavního líčení, tedy včetně započtených krátkých přestávek, a to 325 minut, zbývá 35 minut. Ztráta času přes polední přestávku činí 96 minut (4 byť jen započaté půlhodiny). Ztráta času za 4 půlhodiny je tak částečně pokryta dotací 35 minut, zbývá náhrada za promeškaný čas za 3 půlhodiny, tj. 300 Kč.

26. Za hlavní líčení dne 17. 9. 2019 (odst. 45 bod 17 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 2 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 3 náhrady za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 2 úkony právní služby, avšak i 2 režijní paušály po 300 Kč a 1 náhradu za promeškaný čas 300 Kč. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,09 hod. do 13,12 hod., což je 251 minut, polední přestávka činila 90 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek činil 161 minut, což je více než 2 hodiny. Vzhledem k tomu, že podle § 14 odst. 4 a. t. náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby, a na výše uvedenou judikaturu, je nutné o celkové dotace pro 4 hodiny jednání, tj. od 240 minut odečíst čas hlavního líčení, tedy včetně započtených krátkých přestávek, a to 161 minut, zbývá tak 79 minut. Ztráta času přes polední přestávku činí 90 minut (3 půlhodiny). Ztráta času za 3 půlhodiny je tak částečně pokryta dotací 79 minut, zbývá náhrada za promeškaný čas za 1 půlhodinu, tj. 100 Kč.

27. Za pozdě zahájené hlavní líčení dne 18. 9. 2019 (odst. 45 bod 18 napadeného rozsudku), a to o 35 minut (odst. 45 bod 18 napadeného rozsudku) přiznal odvolací soud nad rámec soudem I. stupně přiznaného 1 úkonu právní služby a 1 režijního paušálu i 1 náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. b) a. t.

28. Za hlavní líčení dne 5. 11. 2019 (odst. 45 bod 20 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 2 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 6 náhrad za promeškaný čas, přiznal odvolací soud 3 úkony právní služby a 3 režijní paušály po 300 Kč a žádnou náhradu za promeškaný čas. Hlavní líčení trvalo od 9,28 hod do 15,20 hod. Zde dlouhá přestávka překročila 2 hodiny, byla od 9,55 hod. do 13,07 hod. Je třeba proto k dopolednímu a k odpolednímu jednání přistupovat samostatně a za tuto přestávku žalobci nenáleží, pokud jde o náklady na právní zastoupení, ztráta času. Dopolední jednání bylo do 2 hodin, odpolední pak celkovou délkou i se zahrnutou krátkou přestávkou 2 hodiny přesáhlo. Žalobce tak má nárok na 3 úkony právní služby a 3 režijní paušály po 300 Kč.

29. Za hlavní líčení dne 14. 9. 2020 (odst. 45 bod 24 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 1 úkony právní služby, 1 režijní paušál a 1 náhradu za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 1 úkony právní služby, 1 režijní paušál 300 Kč, avšak 2 náhrady za promeškaný čas po 100 Kč. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,14 hod do 11,50 hod., což je 156 minut, přestávka činila 37 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek tedy činil 119 minut, což nepřesahuje o minutu 2 hodiny. Ztrátu času za přestávku delší 30 minut tak nelze ničím pokrýt, a žalobci náleží náhrada za 2 byť i jen započaté půlhodiny ve výši 200 Kč.

30. Za hlavní líčení dne 15. 9. 2019 (odst. 45 bod 25 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 3 úkony právní služby a 1 režijní paušál, přiznal odvolací soud shodně 3 úkony právní služby, avšak i 3 režijní paušály po 300 Kč a 1 náhradu za promeškaný čas 100 Kč. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,12 hod do 15,20 hod., což je 328 minut, polední přestávka činila 73 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek tedy činil 295 minut, což je více než 4 hodiny. Vzhledem k tomu, že podle § 14 odst. 4 a. t. náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby, a na výše uvedenou judikaturu, je nutné z celkové dotace pro 6 hodin jednání, tj. od 360 minut, odečíst čistý čas hlavního líčení, tedy včetně započtených krátkých přestávek, a to 295 minut, zbývá 65 minut. Ztráta času přes polední přestávku činí 73 minut (3 byť jen započaté půlhodiny). Ztráta času za 3 půlhodiny je tak částečně pokryta dotací 65 minut, zbývá náhrada za promeškaný čas za 1 půlhodinu, tj. 100 Kč.

31. Za hlavní líčení dne 16. 9. 2020 (odst. 45 bod 26 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 1 úkon právní služby, 1 režijní paušál a 1 náhradu za promeškaný čas, přiznal odvolací soud shodně 1 úkon právní služby, 1 režijní paušál a 2 náhrady za promeškaný čas po 100 Kč. Odvolací soud vyšel z úvahy, že hlavní líčení trvalo od 9,06 hod do 11,27 hod., což je 141 minut, přestávka činila 49 minut, bez této přestávky čas hlavního líčení včetně započtených krátkých přestávek tedy činil 92 minut, což nepřesahuje dvě hodiny. Minutová dotace do 2 hodin však činí jen 28 minut. Ztrátu času za přestávku delší 30 minut tak nelze ničím pokrýt a žalobci náleží náhrada za 2, byť i jen započaté půlhodiny ve výši 200 Kč.

32. Za veřejné zasedání dne 11. 4. 2022 (odst. 45 bod 32 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 0,5 úkonu právní služby a 1 režijní paušál, přiznal odvolací soud 2 úkony právní služby a 2 režijní paušály. Na uvedeném veřejném zasedání bylo ještě prováděno dokazování, předneseny závěrečné návrhy a až poté vyhlášen rozsudek. Tento úkon je tedy třeba kvalifikovat dle § 11 odst. 1, písm. g) a. t., navíc jednání přesáhlo 2 hodiny. Není tedy důvod přiznávat jen půl úkonu, a to ani dle § 11 odst. 2, písm. d) a. t., neboť jde o rozhodování ve věci samé, ani dle § 11 odst. 2, písm. f) a. t., neboť bylo konáno jednání, nedošlo jen k vyhlášení rozsudku.

33. Za vyjádření k dovolání státního zástupce, úkon ze 17. 8. 2022 (odst. 45 bod 34 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 0,5 úkonu právní služby a 1 režijní paušál, přiznal odvolací soud 1 úkon právní služby a 1 režijní paušál. Tento úkon je třeba kvalifikovat dle § 11 odst. 1, písm. k) a. t., není proto důvod přiznávat jen půl úkonu, a to ani dle § 11 odst. 2, písm. c) a. t., neboť jde o vyjádření ve věci samé.

34. Za veřejné zasedání dne 18. 12. 2023 (odst. 45 bod 35 napadeného rozsudku), za které soud I. stupně přiznal 0,5 úkonu právní služby a 1 režijní paušál, přiznal odvolací soud 1 úkon právní služby a 1 režijní paušál. Na uvedeném veřejném zasedání byl konstatován důvod jeho konání, byly předneseny závěrečné návrhy a až poté byl vyhlášen doplňující rozsudek. Tento úkon je tedy třeba kvalifikovat dle § 11 odst. 1, písm. g) a. t., není tedy důvod přiznávat jen půl úkonu, a to ani dle § 11 odst. 2, písm. d) a. t., neboť jde o rozhodování ve věci samé, ani dle § 11 odst. 2, písm. f) a. t., neboť bylo konáno jednání, nedošlo jen k vyhlášení rozsudku.

35. U ostatních výše nezmíněných položek požadovaných úkonů právní služby včetně režijních paušálů a náhrad za promeškaný čas, převzal odvolací soud právní posouzení soudu I. stupně, jak je rozvedeno v odst. 45 napadeného rozsudku.

36. Po výše uvedené modifikaci dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci přísluší náhrada újmy odpovídající nákladům na právní zastoupení vyčísleným dle advokátního tarifu za 48 a půl úkonu právní služby po 2 300 Kč, tj. 111 550 Kč, za 50 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 15 000 Kč, a za 13 náhrad za ztrátu času po 100 Kč, tj. 1 300 Kč, celkem 127 850 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci soud I. stupně přiznal již částku 116 850 Kč, činí rozdíl, který nyní přiznává odvolací soud žalobci, částku 11 000 Kč. Žalobce na jednání soudu I. stupně dne 27. 2. 2025 rozšířil žalobu o částku 6 292 Kč odpovídající dvěma úkonům právní služby a dvěma režijním paušálům, včetně 21% DPH za jednání dne 18. 4. 2019. Rozšíření žaloby bylo učiněno bez příslušenství a takto bylo také připuštěno, proto nyní odvolacím soudem přiznané příslušenství bylo poníženo právě o příslušenství z částky 5 200 Kč odpovídající dvěma úkonům právní služby a dvěma režijním paušálům ovšem bez DPH, neboť to nebylo původní žalobou požadováno. Pokud jde o datum, od kterého soud I. stupně příslušenství přiznává, tedy od 19. 6. 2024, toto datum bylo stanoveno správně. Odpovídá uplynutí 6 měsíční lhůty od uplatnění nároku dne 18. 12. 2023. Není důvod je přiznávat ani od dřívějšího data, jak se v průběhu řízení snažil argumentovat žalobce, ani vůbec, neboť pro existenci nezákonného trestního řízení byl rozhodný okamžik pravomocného rozhodnutí odvolacího trestního soudu o zamítnutí odvolání státního zástupce do rozhodnutí o zproštění viny, který nastal dne 18. 12. 2023. Tímto považuje odvolací soud veškeré podstatné odvolací námitky stran za vypořádané.

37. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I potvrdil dle § 219 o. s. ř. a ve výroku II jej částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jak je uvedeno v předchozím odstavci a ve výroku tohoto rozhodnutí ve spojení s opravným usnesením, které odvolací soud současně vydává a jímž koriguje své početní chyby, a ve zbytku tento výrok opět dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Po korekci úvah soudu I. stupně odvolacím soudem činí míra neúspěchu u žalobce 6 %, tedy neúspěch je jen v nepatrné výši. Odvolací soud mu tedy přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobci tak náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměna za 4 úkony právní služby dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. po 6 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 19. 12. 2024, účast na jednání dne 27. 2. 2025), a 5 úkonů právní služby po 6 580 Kč (účast na jednání dne 25. 3. 2025, odvolání, vyjádření k odvolání protistrany, účast na jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2025 a dne 6. 11. 2025).[Anonymizováno]Podání žaloby a vyjádření ke stanovisku žalované počítal odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně jako dva samostatné úkony. Pokud jde o doplňování odvolání, to odvolací soud počítal jako jeden úkon, neboť odvolání mělo být podáno řádné rovnou. Žalobci také náleží dle § 13 odst. 4 a. t. 3 režijní paušály po[Anonymizováno]300 Kč dle znění ustanovení do 31. 12. 2024, následně pak 6 režijních paušálů po 450 Kč. Odměna advokáta a režijní paušály se zvyšují o 21% DPH. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 76 657 Kč a žalovaná je povinna uhradit tyto náklady v obecné pariční lhůtě k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení