29 Co 210/2024-262

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců JUDr. Heleny Bláhové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2 o zaplacení částky 412 000 Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. dubna 2024, č. j. 18 C 52/2022-230,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 336 184, , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky d , datum, do zaplacení mění tak, že v tomto požadavku se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku u , Jméno advokáta B, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kdy ve zbývající části se žaloba zamítá, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně od , datum, do zaplacení jako nároku na náhradu škody poškození předmětu nájmu dle smlouvy o nájmu nemovitých věcí za účelem realizace podnikání, kterou žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , Jméno žalovaného B, , adresa, , , adresa, [dále jen jako „společnost“], jejímž jednatelem je žalovaný. Konkrétně se jedná o nájem pozemku parc. č. , Anonymizováno, orná půda, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, (jiná stavba), to vše v katastrálním území , adresa, u , Anonymizováno, , obci a části obce , adresa, , vedené na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, [dále společně jen „předmět nájmu“]. Žalovanou škodu představuje: a) Neoprávněné odstranění zabezpečení a pohonu venkovních vrat (, částka, ); b) Neoprávněné a neodborné odstranění venkovní brány a branky (, částka, ); c) Neoprávněné odstranění pohonu brány (, částka, ), d) Neoprávněné odstranění venkovního osvětlení a kamerového zabezpečení Předmětu nájmu (, částka, ), e) Neoprávněné odstranění plynového kondenzačního kotle BOSCH uzpůsobeného na spalování propanu (, částka, ), f) Bojleru na teplou vodu včetně nezbytná revize připojení (, částka, ), g) Poškození sádrokartonových desek stropu předmětu nájmu, proražené okno výlohy o ploše 100 x 200 cm, vytrhané zásuvky a vypínač za současného poškození kabeláže, poškozené rozvody teplé vody topení a poškozené tři radiátory (, částka, ). Žalovaný nesporoval, že se označeného dopustil, sporoval však svou pasivní legitimaci.

3. Okresní soud po provedeném dokazování shledal, že byla uzavřena nejprve smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání z , datum, na období od , datum, do , datum, . Dále ze smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání z , datum, bylo zjištěno, že byl dohodnut nájem od , datum, do , datum, . V článku V smlouvy je tedy oprávnění nájemce na vlastní náklady upravit fasádu a vnitřní prostory budovy a dále vymalovat vnitřní prostory dle vlastního uvážení, vyhradit venkovní místo na parkování dalších vozidel a toto vysypat štěrkem, dále opravit plot a udělat novou výjezdovou bránu do areálu. V článku IX bod 1 je tedy povinnost nájemce uvést do perfektního stavu s ohledem na obvyklé opotřebení. Kromě odstranění úprav si již s jejíž ponecháním pronajímatel souhlasí. V článku V bod 2 je pak uvedeno, že při skončení nájmu, a to z jakéhokoliv důvodu, nemá nájemce právo požadovat jakékoliv úhrady z titulu výše provedených stavebních úprav, ani zhodnocení nemovitosti. V článku VI je povinnost nájemce udržovat ve výborném stavu předmět nájmu, hradit veškeré opravy nebo výměny jakéhokoliv druhu, včetně rutinních oprav a výměny jakýchkoliv systémů a zařízení, a to včetně výloh, a to kromě strukturálních oprav budovy většího rozsahu a v dalším ustanovení tohoto článku pak je zákaz provádět nájemci jakékoliv práce, vylepšení nebo úpravy bez předchozího výslovného písemného souhlasu pronajímatele a pronajímatel má všechny práce tedy schválit. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní z , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a , právnická osoba, měla být na předmět nájmu uzavřena kupní smlouva. K podpisu ovšem nedošlo. Výzvou k vyklizení a předání předmětu nájmu z , datum, bylo konstatováno, že nájemní vztah zanikl k , datum, a byla zde tedy povinnost vyklidit. Bylo tedy následně sjednáno vyklizení do , datum, , což opět nebylo realizováno. Společnost žalovaného pak sdělila nárokování investic , částka, do předmětu nájmu a úhradu podmiňuje vyklizení. Stanovisko pronajímatele je, že zde nevznikl jakýkoliv nárok a odkazuje se na shora zmíněný článek V bod 2 z nájemní smlouvy, podle které v případě skončení nájmu nemá nájemce tedy právo požadovat po pronajímateli jakékoliv úhrady z titulu provedených stavebních úprav či zhodnocení nemovitosti. A samozřejmě na shora uvedený seznam. Není zde žádný požadavek na uvedení do původního stavu a není tedy nic, co by bránilo předání. Jakýkoliv zásah do stavebních úprav by byl považován za protiprávní a vznikla by škoda. Výzva pak stanoví lhůtu 15 dní. Vše bylo adresováno k rukám žalovaného jako jednatele. Žalovaný byl pak vyzván předžalobní výzvou z , datum, s dodejkou k , datum, k náhradě škody v žalované výši. Okresní soud po provedení výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, a jednatele žalobkyně , jméno FO, shledal, že žalovaný odmontoval zařízení v předmětu nájmu – alarm, zabezpečovací sytém, kamery, osvětlení, bránu, topení, kotel, poškozena byla i výkladní skříň. Věci pak svým jménem žalovaný prodával na internetu. Okresní soud též z fotodokumentace shledal, že stav předmětu nájmu byl na počátku neutěšený a žalovaný provedl nadstandartní úpravy. Znalecké dokazování posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , adresa, pak okresní soud vyhodnotil ve shodě se stanoviskem žalobkyně v závěrečném návrhu tak, že posudky se doplňují. Při stanovení výše škody tak vyšel z posudku znalce , tituly před jménem, , adresa, , který dílčí položky ocenil cenou materiálu bez amortizace v součtu částkou , částka, , po navýšení o 40% za cenu práce to činí , částka, a k této částce bylo připočteno , částka, za 5m² sádrokartonového stropu, 25 zásuvek a 5 vypínačů odmontované zásuvky, což činí celkem , částka, . V tomto rozsahu žalobě jako nároku na náhradu škody podle § 2910 o.z. vyhověl a ve zbývajícím rozsahu, pokud jde o položky radiátorů a rozvodů tepla, tak dle názoru okresního soudu ze znaleckých posudků jasně vyplývá, že tyto položky a v podstatě jsou v dané chvíli neocenitelné, to znamená, chybí jakékoliv kvantitativní podklady tak, jak se oba znalci vyjadřovali k tomu, aby provedli jejich ocenění. Okresní soud nedokáže ocenit tyto položky za uvedeného stavu jakýmkoliv odhadem. Z tohoto důvodu nemohly být žalobkyni přiznány., právnická osoba, otázce pasivní legitimace žalovaného okresní soud uvedl, že škodu svým jednáním způsobil žalovaný nikoliv společnost žalovaného. Pokud by šlo o jednání jednatele v rámci činnosti společnosti, tak by šlo o zjevný exces a zde se musí vycházet z posouzení nájemního vztahu, zdali jednání žalovaného mohlo být považováno za jednání jednatele, kdy pokud jde o práva zakotvená ve smlouvě, tak zde je jasná úprava článku V, pokud jde o konkrétní vymezení, co může nájemce provést, nicméně je zde kromě uvedeného článku 1 též článek 2, kde nájemce nemá právo požadovat po pronajímateli jakékoliv úhrady z titulu výše provedených stavebních úprav ani zhodnocení nemovitostí. Už z tohoto samotného článku dle názoru okresního soudu vyplývá jasně také to, že nájemce nemá právo jakýmkoliv způsobem úpravy odstraňovat. Podle článku 9 při skončení nájmu, pokud nájem neskončí kupní smlouvou, je nájemce povinen uvést předmět nájmu do perfektního stavu s ohledem na obvyklé opotřebení běžným provozem, kromě odstranění takových úprav, s jejichž ponecháním pronajímatel souhlasil. Z výzvy k vyklizení se jasně podává, že provedené změny nemají být odstraňovány, a z tohoto vyplývá i souhlas s ponecháním těchto změn. Tyto články tak jasně ukazují, že společnost nebyla oprávněna odstraňovat provedené úpravy, a to v podstatě v žádném rozsahu a z toho pak vyplývá též dle názoru okresního soudu správná argumentace žalobkyně, že pokud se tak stalo, tak jediný jednatel, tedy žalovaný, v daném případě nejednal za společnost, ale šlo o exces, jednal sám za sebe, odstraňoval sám za sebe. Pokud pak jde o úpravu § 506 odstavec 1 o.z., který definuje součást pozemku, respektive nemovitosti jako prostor nad povrchem i pod povrchem stavby zřízené na pozemku včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. V dané věci, tedy všechny odmontované věci byly součástí nemovitosti. Vyjádření znalce považoval okresní soud jako vyjádření technické, když znalec byl na místě a potvrdil, že všechny věci musely být nějakým způsobem odmontovány. S ohledem na předmět užívání a citované ustanovení smlouvy, pak dle názoru okresního soudu, se součástí věci staly i takové položky jako venkovní brána a kamerové zabezpečení, neboť právě doplňovaly účel, ke kterému nemovitosti měly sloužit. Strany se na prováděných pracích v podstatě shodly, byly prováděny s vědomím a se souhlasem žalobkyně a s ohledem na ustanovení smlouvy skutečně zabudováním tyto věci přecházely do vlastnictví žalobkyně a ten tedy má nabývací titul, a to je právě ta smlouva nájemní. A jestli smlouva uvádí, že za zabudování něčeho nenáleží náhrada, tak samozřejmě implicitně tím dáno, že to něco zabudované tam zůstane a stává se vlastnictvím. Smlouva skutečně neuvádí uvést do původního stavu, ale uvést do perfektního stavu, to znamená, musí se tento text vykládat rozdílně, perfektní stav neznamená původní stav. Takováto povinnost tedy žalovanému nevznikla a smlouva je tak, respektive tato povinnost v souladu s citovaným ustanovením, které v podstatě neumožňuje žalovanému jednak požadovat úhradu a jednak odstraňovat, respektive toto právo neměla předmětná společnost. Pokud jde o vyčíslení škody, tak okresní soud shledal, že skutečně správným vyčíslením škody je uvedení věci do původního stavu, jde o náklady, které reálně žalobkyně bude muset vynaložit. Pokud jde o vindikační žalobu, tak dle názoru okresního soudu, je plně v právu žalobkyně zvolit takový typ žaloby, který nejúčinněji povede k ochraně jeho práv, a zvolil tedy žalobu na náhradu škody způsobené na jeho vlastnictví. Pokud je poukazováno na to, že objekt před uzavřením nájemní smlouvy byl v dezolátním stavu a následně, jako kdyby žalobkyně neměla nárok na zhodnocení provedenými pracemi, tak toto neodpovídá obsahu smlouvy. Smlouva skutečně počítá s tím, že objekt bude zhodnocen uvedenými pracemi a ze smlouvy s odkazem na právě citovaná ustanovení shora také vyplývá, že žalobkyně má nárok na prospěch z tohoto zhodnocení, a to tím, že věci, respektive úpravy, budou při skončení nájmu bez náhrady ponechány. V tomto dle názoru okresního soudu je smlouva naprosto jasná a bezrozporná. Pokud jde o amortizaci, tak s ohledem na skutečně krátkou dobu užívání, respektive trvání jednotlivých věcí, být zohledněna nemá. Zde žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2221/07 a II. ÚS 795/16 s tím, že by poškozený neměl být amortizací znevýhodněn, jinými slovy je nucen vynaložit náklady na odstranění škody a amortizace by v daném případě tyto náklady nesprávně snižovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud pode poměru úspěchu a přiznal žalobkyni 62 % nákladů řízení, tj. , částka, .

5. Rozsudek okresního soudu napadl v části ukládající mu povinnost včas podaným odvoláním žalovaný. Uvedl, že nesouhlasí se závěry okresního soudu, neboť žalovaný není pasivně legitimovaným. Nároky žalobkyně vyplývají z nájemního poměru, který byl založen nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní coby pronajímatelkou a společností žalovaného jako nájemkyní, tedy nikoliv s žalovaným. Nelze souhlasit s názorem, že pasivní legitimace žalovaného je dána tím, že některé movité vybavení umístil na prodejní portál pod svým jménem, když na prodejním portálu není vyžadována registrace na konkrétní osobu. Taktéž, pokud o sobě hovoří žalovaný v první osobě před Policií ČR, neznamená to, že nemohl vystupovat v pozici jednatele své společnosti. Žalovaný nemá též za to, že by jeho jednání jako statutárního zástupce právnické osoby mohlo být považováno za exces, neboť vyklizení movitého vybavení a následně naložení s takovým nepotřebným vybavením nepochybně bylo součástí činnosti žalovaného coby jednatele společnosti, a rozhodně nešlo o závažný protiprávní exces. To, že by si žalovaný měl být ze smlouvy vědom, že movité vybavení se stalo vlastnictvím žalobkyně a nemá právo jej vyklidit, je pochybná myšlenková konstrukce, neboť právě o tomto je základ sporu, který musí rozhodovat soud. Žalovaný coby jednatel společnosti měl a má za to, že byl oprávněn movité vybavení vyklidit. Tudíž lze jen těžko dovozovat závažný, vědomí a úmyslný exces žalovaného. Takovou logikou by každé neuhrazení nájemného bylo protiprávním excesem. Žalovaný dále namítal, že byť se závěry nesouhlasí, tak měla žalobkyně situaci neoprávněného odstranění věcí řešit prvotně žalobou na vydání, neboť škoda jí vzniká teprve v situaci, ve které nelze věci vydat pro jejich ztrátu či zničení. Žalovaný, respektive společnost, má demontované mobilní vybavení, popřípadě jeho podstatnou část, stále ve svém držení. Žalobkyně nesprávně staví žalobu na nabytí jednotlivých věcí, avšak nedokládá nabývací tituly. Naopak žalovaný předložil nabývací tituly, z nichž je nepochybné, že jejich vlastníkem je společnost žalovaného. Pokud okresní soud dovozuje, že žalobkyně se následně stala vlastníkem věcí z titulu jejich umístění do předmětu nájmu, pak žalovaný má za to, že tak nelze činit plošně ve vztahu ke všemu co bylo do předmětu nájmu umístěno. Takový závěr žalovaný považuje za nesprávný, neboť není respektován princip oddělitelnosti, podle kterého je možno vedlejší věc oddělit od hlavní, pokud nedojde znehodnocení věci hlavní, přičemž tímto znehodnocením je pak považováno výhradně to, že věc hlavní nemůže vůbec nebo z velké části sloužit svému účelu. Pokud tedy žalovaný, respektive společnost žalovaného, zakoupila movité vybavení a umístila do předmětu nájmu (jako například bránu, venkovní osvětlení, kotel, bojler kamerový systém apod.), bylo možné znovu tyto věci od předmětu nájmu oddělit, aniž by předmět nájmu přestal sloužit svému účelu. Aplikovat na danou věc nelze ani ustanovení § 2294 o.z., neboť se jedná o právní úpravu dopadající na nájem bytu, nikoliv na nájem prostor sloužících podnikání. I pokud by byla aplikace možná tak ustanovení reflektuje výše zmíněný princip oddělitelnosti. Aplikovat nelze ani ustanovení § 2997o.z., neboť upravuje toliko případy, ve kterých není mezi účastníky závazkového vztahu cokoliv ujednáno. V dané věci však existuje nájemní smlouva, jež upravuje (čl. V a čl. IX bod 1), jak má být s úpravami naloženo. Není relevantní, zda některý ze znalců označil movité vybavení za součást věci, když jde o otázku právní. Vlastníkem vybavení, které je předmětem žaloby, se žalobkyně nemohla stát ani na základě ujednání obsažených ve smlouvě. Je pravdou, že nájemní smlouva obsahuje v čl. V bod 1 seznam úprav, které je nájemce oprávněn učinit, která se nepovažují při skončení nájmu za zhodnocení předmětu nájmu, respektive za ně nenáleží nájemci náhrada, ale rozhodně, například u nové vjezdové brány není ujednáno, že tato se stane vlastnictvím žalobkyně coby pronajímatelky. Ujednání čl. IX bod 1 o uvedení předmětu nájmu do perfektního stavu s ohledem na obvyklé potřeby běžným provozem, kromě odstranění takových úprav, s jejich ponecháním pronajímatel souhlasil je pouze chybně slovně vyjádřenou zcela běžnou povinností každého nájemce vrátit po skončení nájmu předmět nájmu ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Nelze z něj dovodit ničeho o nabývání vlastnictví, jak nesprávně učinil okresní soud. Pronajímatel žádný souhlas s ponecháním nevyslovil a současně by se muselo jednat o takové úpravy, které se staly příslušenstvím či součástí předmětu nájmu, jako například opravená fasáda nebo parkovací plocha vysypaná štěrkem, nikoliv však samostatná vjezdová brána, kamerový systém, kotel bojler apod. Nabývací titul nelze dovozovat ani z ujednání o tom, že nájemce nemá právo požadovat po pronajímateli jakékoliv úhrady z titulu stavebních úprav ani zhodnocení nemovitostí obsažené v čl. V bod 2 nájemní smlouvy, neboť se zcela nepochybně vztahuje na zhodnocení nemovitosti provedenými úpravami, o nichž bylo buď sjednáno, že zůstanou součástí předmětu nájmu i po skončení nájemního poměru nebo na taková zhodnocení, která se stanou součástí předmětu nájmu. Rozhodně jsem však nelze plošně zahrnout vše, co bylo do předmětu nájmu vzneseno a umístěno. Žalobkyně se tak nikdy nestala vlastníkem vybavení předmětu nájmu, které tam umístil nájemce. Vyčíslení nároku považuje žalovaný za nepřezkoumatelné, mělo by být vycházeno z hodnoty předmětu nájmu před vznikem nájmu a měla by být zohledněna amortizace. Žalovaný taktéž nesouhlasil s vyčíslením náhrady nákladů řízení, považoval za neúčelné úkony právní služby představované otázkami na znalce, sdělení k výzvě soudu z , datum, , vyjádření ze dne , datum, a písemný závěrečný návrh. S ohledem na shora žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že podanou žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, soud náležitě zjistil skutkový stav a se závěry soudu žalobkyně plně souhlasí. Žalovaný dle žalobkyně uvádí námitky, s nimiž se napadené rozhodnutí náležitě vypořádalo. Žalovaný svým vlastním volním jednáním poškodil nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, když z nich protiprávně odstranil jejich součásti, čímž nemovitosti zásadním způsobem znehodnotil. K poškození došlo odstraněním prvků, buď zapuštěných v pozemku nebo upevněných ve zdech, tedy součástí ve smyslu § 506 odst. 1 o.z. Žalovaný učinil nesporným, že se označeného protiprávního jednání dopustil. Žalovaný do okamžiku koncentrace řízení sporoval toliko otázku jeho pasivní legitimace. Žalovaný neprokázal, že by jednal za právnickou osobu z titulu jednatele, ani neprokázal, že by při protiprávním jednání jednal na účet předmětné právnické osoby. Okresní soud proto přistoupil k prokazování výše vzniklé škody. Ke dvěma znaleckým posudkům, které jsou po očištění drobných nepřesností v praktické shodě, nevznesl žalovaný žádných námitek. V posledním přípise pak žalovaný dlouho po koncentraci řízení zcela nově uvedl, že poškození mělo být provedeno na majetku třetí osoby, přičemž nesouhlasí s tím, že by bylo žalovaným zasaženo do vlastnického práva právě žalobkyně. Dané tvrzení není pravdivé a je vyvraceno provedeným dokazováním. Tato námitka byla však vznesena po řádné koncentraci řízení a není zde žádný důvod pro její prolomení. V tomto směru jsou i námitky žalovaného v podaném odvolání (a to včetně námitek proti znaleckým posudkům) nepřípustné s ohledem na koncentraci řízení. Pokud jde o otázku pasivní legitimace žalovaný je sice jednatelem a jediným společníkem společnosti, ale ani k výzvě soudu neprokázal, že by skutečně jednal jménem a na účet společnosti (v jejím zájmu nebo v její prospěch) a jeho odvolací námitka v tom směru, že inzerce byla vedena na telefonní číslo , tel. číslo, je z pohledu žalobkyně vyloučena již sdělením samotného žalovaného, který v řízení učinil nesporným, že se jednalo o jeho telefonní číslo, a to přímo k dotazu soudu. Konečně i z některých faktur žalovaným založených do soudního spisu je zřejmé, že tyto byly vystaveny na jeho jméno a jeho účet. Žalobkyně tedy se vznesenou námitkou absence pasivní legitimace nesouhlasí, kdy tuto shledává jako účelovou snahu žalovaného vyhnout se důsledkům vlastního protiprávního (deliktního) jednání, jímž vědomě a s úmyslem zasáhnout do majetkové sféry žalobkyně, způsobil jí škodu. Deliktní jednání, kterého se žalovaný dopustil na majetku žalobkyně nelze považovat za činěné s péčí řádného hospodáře, ani za činěné v rozsahu oprávněného (zákonného) zástupčího zmocnění statutárního orgánu, když společnost nemá v předmětu činnosti výkon protiprávního jednání ani způsobování škody deliktním jednání vůči majetkové sféře třetích osob, ergo nemohlo se v žádné rovině jednat o výkon funkce jednatele, ale o protiprávní jednání žalovaného, když poškození není možné ani uvažovat za učiněné v zájmu společnosti a z provedeného dokazování je zřejmé, že nebylo činěno ani na její účet (naopak bylo prokázáno, že bylo činěno na účet žalovaného – výslech svědků, žalobkyně, listinné důkazy – inzerát, sdělení žalovaného, úřední záznam PČR). V případě, kdy by se žalovaný dopustil daného jednání snad, coby jednatel společnosti, pak by takové jednání bylo zjevným překročením zástupčího oprávnění žalovaného, pro které by přesto z takového právního jednání byl zavázán sám žalovaný. Rovněž by se jednalo o exces ze strany žalovaného, pro který by byl dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rovněž přímo odpovědný za způsobenou škodu sám žalovaný, nikoli společnost, neboť protiprávní jednání nikterak nesouviselo s plněním úkolů právnické osoby, neboť český právní řád ani neumožňuje existenci právnické osoby, jejímž předmětem by byla protiprávní činnost. Tedy jednal-li žalovaný sám a jeho počínání bylo činěno na jeho účet a výlučně jen v jeho prospěch (sám žalovaný se jednáním obohatil na úkor majetku žalobkyně), je zcela jednoznačně odpovědný z jeho vlastního deliktního jednání a pasivní legitimace mu zcela svědčí. Žalobkyně má zato, že výše škody je napadeným rozsudkem zcela přezkoumatelně dovozena a odůvodněna. Žalovaný činí nesprávný lingvistický výklad smlouvy, kterým zpochybňuje vlastnictví věcí tvořících součást nemovitostí žalobkyně, když nájemní smlouva stanoví, že veškeré změny provedené společností, k jejichž odstranění nebude vyzvána, jsou vlastnictvím pronajímatele a nájemci nenáleží právo na žádné vypořádání. Námitky žalovaného tak nejsou přiléhavé, předmětné a zejména nejsou prokazované. Posledně vznesená námitka je pak zejména činěna po koncentraci řízení. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

8. Odvolací soud má za to, že okresní soud správně zjistil, že posuzované právní jednání spočívá v odstranění a poškození zařizovacích předmětů umístěných v nemovitostech žalobkyně tvořících předmět nájmu dle smluv o nájmu nemovitých věcí za účelem realizace podnikání, které žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, , jejímž jediným jednatelem a společníkem je žalovaný. Postupně byly uzavřeny dvě tyto nájemní smlouvy. Prvotní z , datum, na období od , datum, do , datum, a dále z , datum, na období od , datum, do , datum, . Bylo nesporné, že bylo stranami nájemní smlouvy uvažováno o budoucí koupi předmětu nájmu nájemcem, k čemuž nakonec zejména pro neshodu na ceně nedošlo. Dále z obsahu nájemní smlouvy i shodných tvrzení účastníků bylo prokázáno, že předmět nájmu měl sloužit k podnikání společnosti žalovaného, a že předmět nájmu byl na počátku v ne zcela dobrém stavu, proto bylo předpokládáno, že si společnost žalovaného jako nájemce předmět nájmu na vlastní náklady upraví, aby mohl sloužit pro účely, pro které byl nájem sjednán. Toto reflektovalo znění čl. V nájemní smlouvy, který opravňuje společnost žalovaného na vlastní náklady upravit fasádu a vnitřní prostory budovy a dále vymalovat vnitřní prostory dle vlastního uvážení, vyhradit venkovní místo na parkování dalších vozidel a toto vysypat štěrkem, dále opravit plot a udělat novou výjezdovou bránu do areálu. Z fotodokumentace je pak patrné, že renovační úpravy exteriéru i interiéru byly pro účely nájmu provedeny. Společnost žalovaného vyčíslila investice na , částka, . Výzvou z , datum, byla společnost žalovaného vyzvána k vyklizení předmětu nájmu do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Následně se , datum, konala předávací schůzka stran smlouvy, při níž byla zjištěna tvrzená odstranění a poškození na předmětu nájmu včetně zařizovacích předmětů, tak jak bylo shora označeno pod body a) až g) a bylo popisováno svědky , jméno FO, , , jméno FO, i účastnickou výpovědí žalobkyně. Žalovaný na výslechu u policie uvedl, že věci uvedené v seznamu demontoval a odvezl si je. Učinil tak proto, že tyto věci považoval za svůj majetek, přičemž je do předmětného objektu sám nakoupil a nechal na instalovat. Popisoval, jak prováděl jednotlivé opravy, např. pozemek, že byl vyčištěn, dvoukřídlá vrata byla jím nahrazena pojezdovou bránou, vnitřní rolovací vrata bez elektrického pohonu byla doplněna elektrickým pohonem, v sádrokartonových podhledech zabudovaná bodová světla žalovaný nahradil ledkovými deskami, nahrazena byla vodovodní baterie, chybějící vypínače zásuvky a podobně. K poškozeným věcem jako rozbité dvojité prosklení okna uvedl, že k tomu došlo neúmyslně poté, co na jeho žádost nejmenovaný kamarád prováděl demontáž vnějšího halogenového osvětlení na objektu, halogenové světlo se při demontáži nečekaně uvolnilo z uchycení a padalo na zem a při snaze o zachycení se odrazilo do skleněné výplně, čímž došlo k jejímu poškození. K poškozené vrchní části tří kusů radiátorů uvedl, že toto poškození neprovedl, a že bez jeho vědomí tak činily osoby, které jej v průběhu užívání nemovitosti navštěvovaly a samoděk se o vrchní část radiátorů opíraly a na ni nasedaly. Při své účastnické výpovědi žalovaný vysvětlil, že na policii byl pozván za firmu , právnická osoba, , hovořil tak za společnost. Žalovaný fakturami doložil, že investice do montáže a oplocení a pojezdové brány (č. , hodnota, ), záznamového zařízení (, Anonymizováno, ), zabezpečení objektu autosalonu (, Anonymizováno, ), elektroinstalace, pohonu vrat a zabezpečovacího zařízení (montážní listy), přestavby na LPG (faktura č. , Anonymizováno, ) a revizí kotle (protokol o zkoušce) byly vystaveny na odběratele, kterým byla společnost žalovaného. Nájemní smlouva v čl. V bod 1, jak bylo uvedeno, stanovila konkrétní úpravy, které je nájemce oprávněn učinit na vlastní náklady a v bodě 2 si strany sjednaly, že v případě skončení nájmu z jakéhokoliv důvodu nemá nájemce právo požadovat po pronajímateli jakékoliv úhrady z titulu výše provedených stavebních úprav. V čl. VI bod 1 smlouva stanovila povinnost nájemce, kromě přiměřeného opotřebení běžným provozem, udržovat ve výborném stavu předmět nájmu, hradit veškeré opravy nebo výměny jakéhokoliv druhu, včetně rutinních oprav a výměny jakýchkoliv systémů a zařízení, a to včetně výloh, a to kromě strukturálních oprav budovy většího rozsahu a v bodě 2 tohoto článku pak byl sjednán zákaz nájemci provádět jakékoliv práce, vylepšení nebo úpravy bez předchozího výslovného písemného souhlasu pronajímatele. V čl. IX bod 1 bylo stanoveno, že ke dni skončení nájmu, je nájemce povinen uvést předmět nájmu do perfektního stavu s ohledem na obvyklé opotřebení běžným provozem, kromě odstranění takových úprav, s jejichž ponecháním pronajímatel souhlasil. Výslovné ujednání o nabývání vlastnictví k zařizovacím předmětům investovaným žalovaným nebylo v nájemní smlouvě uvedeno.

9. Odvolací soud má za to, že daný skutkový stav je však nutno po právní stránce posoudit odlišným způsobem, než tak učinil okresní soud. Odvolací soud považuje za podstatné, že je v dané věci tvrzena škoda na nemovitých věcech tvořících předmět nájmu dle doložených nájemních smluv, přičemž jak nárok na přisvojení zhodnocení tohoto předmětu, tak porušení povinnosti odevzdat předmět nájmu v perfektním stavu jsou žalobkyní odvozovány z obsahu nájemní smlouvy.

10. Nájemní smlouvu po právní stránce upravuje § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), přičemž nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2220 odst. 1 o.z. nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení. Podle odst. 2 provede-li nájemce změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení nájmu věci. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu, může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby. § 2225 odst. 1 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Podle odst. 2 při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání. Komentář Švestka, , právnická osoba, J., Fiala, J. a kol., Občanský zákoník, Wolters Kluwer uvádí, že to právo však nájemce nemá v případě, že provedl změnu na věci se souhlasem pronajímatele. V takovém případě mu obecně vzniká právo na vyrovnání se s pronajímatelem podle míry zhodnocení ke dni skončení nájmu (§ 2220 odst. 1). Ustanovení je dispozitivní. Strany si mohou vzájemná práva ujednat jinak, což daném případě do určité míry nastalo. Odvolací soud se však plně neztotožnil s výkladem obsahu nájemní smlouvy, jak učinil okresní soud. Podstatným však v daném případě je to, že nájemní smlouva nebyla uzavřena s žalovaným jako fyzickou osobou, ale se společností žalovaného jednající žalovaným jako jediným jednatelem. Pro zjištění pasivní legitimace v daném sporu tak bylo třeba prioritně posoudit, zda jednání poškozující předmět nájmu bylo činěno v souvislosti předmětnou nájemní smlouvou v rámci jednání právnické osoby – společnosti žalovaného nebo samostatně žalovaným.

11. Podle § 167 o.z. platí, že právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě. Není tak správná argumentace, že jakékoliv protiprávní jednání jednatele je excesem, neboť předmětem činnosti právnické osoby ani úkolem jednatele není jednat protiprávně. Takový výklad by činil ustanovení § 167 o.z. zcela nepoužitelným. Uvedené ustanovení je nutno vykládat tak, že i při naplňování a v rámci činnosti právnické osoby může dojít k protiprávnímu jednání způsobenému jednatelem společnosti. Odvolací soud má za to, že taková souvislost v daném případě nastala, neboť to byla společnost žalovaného, která uzavřela nájemní smlouvu, která užívala předmět nájmu za účelem podnikání provozováním autosalonu, která byla čl. V smlouvy oprávněna provést konkrétní úpravy předmětu nájmu na vlastní náklad, a která měla po uplynutí doby určité , datum, na základě výzvy do , datum, předmět nájmu vyklidit dle čl. IX uvést předmět nájmu do perfektního stavu s ohledem na obvyklé opotřebení, odstranit reklamní instalace a sepsat za přítomnosti obou stran předávací protokol. Odvolací soud podotýká, že perfektním stavem je nutno rozumět stav bezvadný – bez způsobených závad a poškození s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Nepředání předmětu nájmu nájemcem v takovém stavu je porušením nájemní smlouvy, které je nutno klást k tíži nájemce, tudíž společnosti žalovaného, která byla smlouvou vázána. Na tuto skutečnost nemá vliv, že smlouva zanikla uplynutím doby určité, když další setrvání bylo taktéž jednáním společnosti žalovaného, což platí i pro vyklízení předmětu nájmu. Obojí pak bylo činěno na základě a v časové a věcné souvislosti se zánikem smluvního vztahu, navíc v rámci žalobkyní poskytnutého časového prostoru, který byl společnosti žalovaného dán k vyklizení a předání předmětu nájmu. Odvolací soud tak má za prokázané, že jak odstraňování zařizovacích předmětů, tak poškození tím způsobená včetně poškození radiátorů, došlo při užívání předmětu nájmu nájemcem (společností žalovaného), zejména pak jeho vyklizováním po skončení nájmu, ať již naplněním či porušením čl. IX smlouvy o vrácení předmětu nájmu po skončení nájmu, činěným evidentně v neshodě o tom, jak má být nájemní smlouva vykládána. Odvolací soud má za nerozhodné, jakým způsobem žalovaný oddělené zařizovací předměty nabízel k prodeji či jak je nabýval, je však doloženo, že většina byla pořizována společností žalovaného. Z podstaty těchto věcí (jedná se o zabezpečení a pohon venkovních vrat, venkovní bránu a branku, pohon brány, venkovní osvětlení a kamerové zabezpečení, plynový kotel a bojler, sádrokartonové desky stropu, kabeláž, zásuvky a vypínač, rozvody teplé vody topení a tři radiátory) je zjevné, že sloužily k provozu předmětu nájmu a podnikání společnosti žalovaného, tudíž jejich vyklizování oddělováním od předmětu nájmu tak bylo činěno společností žalovaného v rámci podnikatelské činnosti. Z charakteru věcí nebylo důvodu shledat, že by tento rámec byl nějak překročen tím, že by šlo o věci nesloužící podnikání v předmětu nájmu, ale osobní potřebě žalovaného. Odvolací soud nepovažoval za významné námitky, že žalovaný hovořil o investicích jako učiněných jeho osobou, neboť lze považovat za pochopitelné, že když je žalovaný jediným jednatelem a společníkem společnosti, že pokud hovoří o tom, že něco dělá či vlastní jeho společnost používá k tomu označení své osoby (jako například při popisu toho co instaloval či demontoval v předmětu nájmu nebo o tom, co je jeho a co nepatří žalobkyni při výslechu na policii). Odvolací soud tak má za to, že případné protiprávní jednání způsobené jednáním v rozporu s čl. IX nájemní smlouvy či § 2225 odst. 2 o.z., jehož následkem vznikla žalobkyni uplatněná škoda, zavazuje společnost žalovaného nikoliv žalovaného jako fyzickou osobu, který tak není v daném řízení osobou pasivně legitimovanou. Námitka nedostatku pasivní legitimace tu byla od počátku řízení, koncentrace řízení tak na ni nemá žádný vliv. Odvolací soud má za to, že jednání žalovaného nepředstavuje exces, kterým by bylo překročeno jeho zástupčí oprávnění jednatele společnosti, když za exces by bylo nutno považovat jednání, které se zcela vymyká jednání, které souvisí s vyklízením předmětu nájmu sloužícího k podnikání společnosti žalovaného, což v daném případě nenastalo. Oddělení a vzetí si všeho do předmětu nájmu vloženého vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání, je jednáním, které o.z. výslovně v § 2225 odst. 2 o.z. připouští. Porušení této úpravy nebo porušení její smluvní specifikace, tak je nutno hodnotit jako protiprávní jednání nájemce nikoliv jako exces statutárního orgánu nájemce. Ostatně v případě jednočlenné společnosti, jejíž společník, je zároveň jednatelem by s ohledem na stanovisko žalovaného o nedostatku legitimace zastávané v daném řízení bylo nutno považovat toto jednání jednatele i za společností schválené dle § 440 odst. 1 o.z., tedy opět jako jednání zavazující společnost žalovaného. Odvolací soud tak shledal v dané věci nedostatek pasivní legitimace žalovaného a s ohledem na tento závěr považoval dále za nadbytečné zabývat se tím, zda k protiprávnímu jednání a ve vztahu ke kterým zařizovacím předmětům ze strany společnosti žalovaného v daném případě skutečně došlo, obecně však má oproti okresnímu soudu za to, že oddělitelnost předpokládaná speciální úpravou § 2225 odst. 2 o.z. nebyla článkem čl. IX zcela vyloučena, když tento článek se zněním i shora citovaným komentářovým výkladem daného ustanovení koresponduje, pro posouzení jejich reálného naplnění i v kontextu další právní úpravy v daném případě však již v tomto řízení není důvod.

12. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v části výroku I ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 336 184, , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky d , datum, do zaplacení změnil tak, že v tomto požadavku se žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného zamítl.

13. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo nutno s ohledem na změnu rozsudku znovu rozhodnout. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl tímto plně v řízení před okresním soudem úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Výše nákladů žalovaného, který byl v řízení zastoupen advokátem se stanoví podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Odměna advokáta se ve smyslu § 6 odst. 1 AT stanoví zásadně podle počtu úkonů právní služby, které vykonal. Při stanovení výše odměny se vychází z tzv. tarifní hodnoty sporu, kterou podle § 8 odst. 1 AT částka , částka, . Tomu odpovídá dle § 7 AT odměna za jednotlivý úkon právní služby ve výši , částka, . V řízení před okresním soudem zástupce žalovaného učil následující úkony: převzetí věci, účast na jednáních dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a zaslaná písemná vyjádření ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a dále v poloviční sazbě účast na vyhlášení rozsudku , datum, (celkem , částka, ). Odvolací soud neshledal účelně vynaložené a nepřiznal nárok na náhradu za úkony: vyjádření z , datum, , když toto je pouze upřesněním předchozího vyjádření, dále vyjádření z , datum, , které mohlo být předneseno v rámci předcházejícího jednání a závěrečnou řeč v písemné podobě, neboť nejde o písemné podání soudu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, když závěrečný návrh není samostatný úkon, ale jde o součást přednesu při jednání, v jiné podobě je pouze přípravou či zpřesněním či usnadněním protokolace, která měla proběhnout při jednání. K těmto úkonům náleží 10 režijních paušálů po , částka, (, částka, ) dle § 13 odst. 1, 4 AT a dále uhrazenou zálohu na znalecký posudek ve výši , částka, . Náklady žalovaného v odvolacím řízení tak celkem činí , částka, , což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal.

14. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát nárok na náhradu nákladů řízení dle výsledku sporu, které platil. Ze státních prostředků bylo placeno na znalecké posudky celkem , částka, . Žalobkyně je tak povinna tyto státu nahradit.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, a proto má nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla částka , částka, . Tomu odpovídá dle § 7 AT odměna za jednotlivý úkon právní služby ve výši , částka, . Zástupce žalovaného učinil v řízení před odvolacím soudem následující úkony: sepis odvolání , datum, podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast na jednání , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. , částka, . Dále žalovanému náleží paušální náhrada hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 2x , částka, dle § 13 odst. 1, 4 AT a náhrada soudního poplatku ve výši , částka, . Náklady žalovaného v odvolacím řízení tak celkem činí , částka, , což je částka, kterou mu odvolací soud výrokem II tohoto rozsudku přiznal.