29 Co 225/2024 - 118

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za niž jedná [název] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. února 2024, č. j. 37 C 187/2023-74, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje; ve výroku II se mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jinak se ve zbývající části tohoto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), co do částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“), když se žalobce nespokojil s částkou přiměřeného zadostiučinění dobrovolně vyplaceného žalovanou ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť poskytnuté zadostiučinění považovala za dostačující.

4. Soud I. stupně činil podrobná zjištění především ze spisu týkajícího se posuzovaného řízení, která podrobně popsal v bodě 4 až 6 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na jeho zjištění odkazuje s výhradou dále uvedeného. Posuzované řízení, ve kterém žalobce vystupoval na straně žalované, bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], elektronický platební rozkaz byl žalobci doručen dne [datum]. Platební rozkaz byl k odporu žalobce zrušen. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, probíhalo posuzované řízení jen před soudem I. stupně, byť byla řešena řada procesních otázek, a to i v odvolacím řízení (v souvislosti s ustanovením znalců a rozhodováním o znalečném). Posuzované řízení skončilo soudním smírem uzavřeným na jednání dne [datum], který nabyl právní moci téhož dne. V průběhu posuzovaného řízení byl opakovaně ustanovován znalec, byl vypracován znalecký posudek, revizní znalecký posudek, bylo zpracováváno i doplnění znaleckého posudku, z podnětu stran byly činěny i výzvy znalcům.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 13 odst. 1, § 15, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). V podrobnostech odvolací soud opět odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

6. V poměrech posuzovaného řízení dospěl soud I. stupně k závěru, že rozhodná doba ve vztahu k žalobci začala běžet dne [datum] (tj. od doručení elektronického platebního rozkazu žalobci) a skončila dne [datum] (právní mocí usnesení, kterým soud schválil smír). Celková délka rozhodné doby (posuzovaného řízení) tak činila přibližně 11 let a 10 měsíců. Posuzované řízení probíhalo meritorně před soudem I. stupně, v procesních otázkách však i před odvolacím soudem. Posuzované řízení bylo po skutkové stránce složitější, neboť jeho výsledek závisel mj. i na znaleckém zkoumání. Posuzované řízení bylo složitější i po stránce procesní z důvodu řešení žádostí o odročení jednání, nutnosti zajištění vypracování znaleckých posudků a rozhodování o znalečném, jakož i nutnosti rozhodnout např. o žádosti o opravu protokolu, resp. námitkách proti osobě znalce. K procesní složitosti přispěla i aktivita stran, které se odvolávaly do rozhodnutí o znalečném, a i mimosoudní jednání, kdy soud v posuzovaném řízení musel účastníky vyzývat, aby mu sdělili svá stanoviska. Posuzované řízení shledal složité i po právní stránce. Celkově jej hodnotil tedy jako složitější (obtížnější). Žalobce se dle soudu I. stupně na délce posuzovaného řízení nepodílel. To, že žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, resp. vedl smírná jednání, se má odrazit v rámci kritéria složitosti řízení, ledaže by žalobcova činnost v rámci řízení byla zjevně obstrukčního charakteru, což v projednávané věci nebyla. Není také povinností účastníka řízení brát se o jeho urychlení zákonnými prostředky, resp. to, že tak nečinil, mu nelze přičítat k tíži. Také význam řízení pro žalobce považoval soud I. stupně za standardní. Posuzované řízení lze dle soudu I. stupně typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se jednalo o spor týkající se majetku žalobce, není zde presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce, a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Dle soudu I. stupně žádná konkrétní relevantní újma tvrzena nebyla. Zásah do rodinného života chybně provedenými pracemi zhotovitele díla a nedokončením díla ve stanoveném termínu, který byl ze strany žalobce tvrzen, nastal ještě před zahájením posuzovaného řízení. Pokud jde o postup soudů v posuzovaném řízení, soud I. stupně shledal tato období nečinnosti. Zaprvé od [datum] (kdy soudu došla replika žalobce) do [datum] (kdy bylo voláno k jednání). Zadruhé od [datum] (kdy došla soudu žádost znalce o zproštění) do [datum] (kdy byl soudem znalec zproštěn a ustanoven další znalec). Zatřetí od [datum] (kdy soudu došel přípis znalce) do [datum] (kdy byl znalec zproštěn a ustanoven další znalec). Začtvrté od [datum] (tj. od rozhodnutí odvolacího soudu) do [datum] (tj. do ustanovení revizního znalce). Zapáté od [datum] (kdy se konalo jednání) do [datum] (kdy byl ustanoven znalec). Přehlédnout rovněž nelze, že samotné znalecké posudky byly soudu předloženy až po uplynutí soudem stanovené lhůty. Zde soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyšší soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně ještě dodal, že je sice pravdou, že první jednání ve věci se konalo až dne [datum], nicméně v mezidobí byly činěny soudem úkony, pročež toto období (tj. od zahájení řízení do konání prvního jednání) nelze bez dalšího považovat za období nečinnosti. Za nečinnost soudu nelze také považovat dobu projednání nedůvodného odvolání.

7. Soud I. stupně tak uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřenou délku řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Žalovaná vznik nemajetkové újmy nevyvrátila. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva se soudu I. stupně nejevilo v poměrech posuzovaného případu jako dostatečné. Soud I. stupně na základě kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou [částka]. Při stanovení dané částky soud vycházel v souladu se Stanoviskem ze sazby [částka] za první dva roky řízení a [částka] za každý další rok řízení (tj. za 11 let řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za dalších 10 měsíců řízení). Vyšší základní částku nepřiznal, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, než bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (a to zejm. s ohledem na procesní složitost). Na druhou stranu nelze přehlédnou, že řízení se meritorně odehrávalo pouze před soudem I. stupně, přičemž tento soud zatížil řízení opakovanými průtahy. Podle názoru zdejšího soudu tak nebylo namístě volit ani nižší základní částku. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 30% z důvodu složitosti původního řízení (viz shora). Vypočtená základní částka byla naopak navýšena o 10% z důvodu podílu soudu na délce původního řízení. Soud I. stupně nevolil vyšší navýšení v rámci kritéria podílu soudu, neboť je sice pravda, že původní řízení bylo stiženo průtahy, avšak odškodňuje se celková délka řízení, tedy i období, v němž k průtahům či nečinnosti nedochází. K tomu uvedl, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené době je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Ve výsledku tak došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 20 % na částku [částka].

8. Soud I. stupně také uvedl, že nenavýšil přiznané zadostiučinění s ohledem na změněnou hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadoval žalobce. Jak totiž judikoval Nejvyšší soud v kontextu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně. Zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]. To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]), a k témuž závěru se přihlásil i Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama dobrovolně částku [částka] žalobci plnila, soud výrokem I. žalobci přiznal zbývající částku [částka] a ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Úrok z prodlení přiznal dle dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ten náleží žalobci ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], pročež žalovaná byla v prodlení s plněním od [datum] (a to v souladu s § 15 odst. 1 OdpŠk). Úrok z prodlení byl stanoven ve výši stanovené nařízením vlády č. 251/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

10. Proti výrokům II a III napadeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy a podání účastníků řízení, nesouhlasil také se závěrem soudu I. stupně, že posuzované řízení bylo po skutkové stránce složitější kvůli znaleckému zkoumání. Vyjmenoval následně úseky posuzovaného řízení, kde shledával nedůvodné průtahy. Namítal také, že posuzované řízení nebylo složité po skutkové a právní stránce, když se soud v posuzovaném řízení skutkovým ani právním meritem nezabýval. Odkázal na dle jeho názoru korespondující judikaturu Nejvyššího soudu. Argumentoval, že nezpůsobil prodloužení posuzovaného řízení mimosoudními jednáními spojenými s žádostmi o odročení jednání. Rozhodně mu též nemohou být přičítány k tíži dvě důvodné žádosti o odročení jednání z důvodu dovolené žalobce a jeho právního zástupce. Nesouhlasil dále se standardním významem řízení pro žalobce. Nesouhlasil dále s rozhodnou délkou 11 let a 10 měsíců. Soudu I. stupně dále vytkl, že nehodnotil zvlášť nepřiměřeně dlouhé řízení a zvlášť průtahy v řízení jako dvě samostatné skutečnosti. [právnická osoba], že nehodnotil skutečnost, že účastník řízení přispěl k ukončení sporu uzavření smíru, jinak by posuzované řízení bylo ještě delší. Namítal nutnost zvýšení základní částky z důvodu inflace, nesouhlasil s jejím snížením pro složitost o 30% a navýšením jen o 10% za postup soudu v posuzovaném řízení. Pokud jde o náklady řízení, žádal přiznání dalších úkonů, a to za předběžné uplatnění nároku u žalované a za podání ze dne [datum] a [datum], které soud I. stupně nepřiznal. Žalobce závěrem svého odvolání navrhl změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě, včetně přiznání vyšší náhrady nákladů řízení, případně jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Proti výrokům I a III napadeného rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná. Namítala, že ještě před podáním žaloby poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši [částka], kterou i nadále považuje za dostatečnou. Namítala, že soud I. stupně měl při stanovení základní částky vyjít z respektované judikatury, kterou však konkrétně neuvedla, a při stanovení základní částky zadostiučinění vycházet s ohledem na délku řízení z [částka] za rok. Dle žalované bylo řízení složité po skutkové stránce. Předmětem žaloby byl nárok na doplacení ceny za provedené dílo spočívající ve stavebních pracích. Během posuzovaného řízení byly vypracovány dva znalecké posudky, dále dva doplňky znaleckých posudků. Věc byla složitá i procesně, neboť strany sporu se opakovaně odvolávaly do rozhodnutí o znalečném, žalobce podával námitky proti osobě znalce. Žalobce se na délce řízení podílel žádostmi o prostor pro mimosoudní jednání a o odročení nařízených jednání. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku ve vyhovujícím výroku tak, že i vněm bude žaloba zamítnuta a žalobci bude uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil. V tomto vyjádření zopakoval, že se na délce posuzovaného řízení nijak nepodílel, jak ostatně uvedl i soud I. stupně. Stejně jako ve svém odvolání, nesouhlasil s názorem žalované na skutkovou složitost, nesouhlasil ani s tím, že by bylo nutné provádět k důkazu větší množství listin, což dle žalobce ostatně konstatoval i soud I. stupně. Setrval tedy na svých dosavadních návrzích.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce argumentovala především k otázce, že význam řízení pro žalobce byl standardní. Též setrvala na svých procesních návrzích.

14. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované důvodné není.

15. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostačující pro jeho rozhodnutí. Odvolací soud jen uvedl na pravou míru zjevnou chybu ve zjištěných časových údajích, jak bude uvedeno dále, a upřesnil zjištění ohledně obsahu námitek vůči osobám ustanovených znalců, jinak ze skutkových zjištění soudu I. stupně vycházel.

16. Odvolací soud konstatuje, že z chronologického řazení spisu je zřejmé, že žádost znalce [tituly před jménem] Miroslava Hörbeho o zproštění znaleckého úkolu, neboť se necítí být dostatečně specializován, byla podána dne [datum], přestože na jeho podání je chybné razítko soudu [datum]. Tento znalec byl ustanoven dne [datum], nemohl být tedy usnesením ze dne [datum] znaleckého úkolu zproštěn. Postupně ustanovení znalci byli zproštěni znaleckého úkolu třikrát z důvodu nedostatečné odbornosti, a v další fázi posuzovaného řízení byl zadán revizní znalecký posudek, neboť znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který nakonec znalecký posudek vypracoval, byl již vyškrtnut ze seznamu znalců a nemohl doplnění vypracovat. Předmětem sporu v původním řízení byla pak výstavba bazénu v rodinném domě ze specifického materiálu.

17. Soud I. stupně správně zhodnotil délku posuzovaného řízení jako již nepřiměřenou a správně dospěl k závěru o nutnosti poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Zde lze odkázat na jeho precizní odůvodnění včetně odkazů na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Soud I. stupně pak správně postupoval, pokud hodnotil jednotlivá kritéria § 31a OdpŠk. Odvolací soud však dospěl na základě níže uvedené úvahy k závěru, že výše přiměřeného zadostiučinění by měla být o něco vyšší.

18. Odvolací soud zde shledává důvodnou námitku žalované k výši roční částky zadostiučinění, kterou soud I. stupně určil na [částka] ročně. Je třeba konstatovat, že dle ustálené praxe k navýšení základní částky [částka] ročně, tedy částky na dolní hranici rozmezí daného Stanoviskem, zpravidla dochází, přesáhne-li délka řízení 10 let. Zde délka posuzovaného řízení, tedy jeho rozhodná část, činila 11 let a 10 měsíců (skutečně je třeba vycházet až od doby, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, což bylo až doručením platebního rozkazu), jako proto vhodnější vyjít z částky navrhované žalovanou, a to [částka] za rok (sníženou na polovinu za první dva roky). Délka posuzovaného řízení nebyla extrémní a blížila se spíše hranici 10 let. Odvolací soud neshledává důvodnou námitku žalobce, že je nutné zohlednit inflaci, která od doby vydání Stanoviska vzrostla. Zde lze odkázat na zcela přiléhavé odůvodnění soudu I. stupně obsažené v bodě 34 napadeného rozsudku včetně odkazů na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, se kterým odvolací soud souhlasí.

19. Základní částka přiměřeného zadostiučinění za 11 let a 10 měsíců posuzovaného řízení tak činí [částka] po zaokrouhlení ([částka] + [částka]).

20. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně o složitosti posuzovaného řízení, byť samotné navýšení základní částky zadostiučinění provedl odvolací soud v menší míře. Tuto složitost spatřuje především v nutnosti nechat vypracovat znalecký posudek. Nutnost vypracování znaleckého posudku znamená vždy výrazné prodloužení řízení, málokdy se tento postup obejde bez nutnosti výslechu znalec. Tyto postupy pak znamenají i řešení řady procesních otázek, např. rozhodování o znalečném, které je často činěno i u odvolacího soudu. V posuzovaném řízení byl vypracován znalecký posudek, revizní znalecký posudek, byl vyslechnut znalec, byl vypracován doplněk znaleckého posudku. Bylo opakovaně rozhodováno o znalečném soudy obou stupňů. I pokud by soud I. stupně při řešení těchto otázek postupoval koncentrovaně a bez průtahů, dle názoru odvolacího soudu by doba řešení těchto otázek jistě přesáhla rok a zřejmě by si vyžádala i více času. Odvolací soud tedy shledává, že z důvodu skutkové a procesní složitosti související převážně s nutností ustanovení znalce a vypracováním znaleckého posudku je namístě snížení základní částky o 20% [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk]. Složitost právní zde odvolací soud neshledává, neboť k řešení právních aspektů s ohledem na uzavřený smír nedošlo.

21. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně také neshledává, že by se žalobce na délce řízení podílel. Skutečnost, že opakovaně oprávněně z důvodu dovolené své i svého právního zástupce žádal o odročení jednání a že pak po určitou dobu v řádech měsíců probíhala mimosoudní jednání za účelem uzavření smíru, kterým následně řízení skončilo, nelze přičítat k tíži žalobce. Tyto skutečnosti mírně zvyšují procesní složitost řízení, což se také odráží v navýšení složitosti řízení o již výše zmíněných 20%. Pro jednání poškozeného tedy odvolací soud základní částku nijak neupravoval a ztotožnil se se soudem I. stupně [§ 31a odst. 3, písm. c) OdpŠk].

22. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, ten byl v posuzovaném řízení v postavení žalovaného a byl žalován zhotovitelem o zaplacení ceny díla, což s ohledem na jím tvrzené vady díla odmítal. Zásah do jeho očekávání a rodinného života, tak jak jím byl tvrzen, byl již dokonán tím, že dílo dle jeho tvrzení nebylo provedeno včas a řádně, aby je mohl s rodinnou užívat. Následná žaloba zhotovitele na peněžité plnění na tom nemohla nic změnit. Zde lze zcela souhlasit s odůvodněním soudu I. stupně v bodech 24 a 25 napadeného rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění opět zcela odkazuje. Z důvodu významu řízení pro žalobce [§ 31a odst. 3, písm. e) OdpŠk] odvolací soud základní částku též neupravoval.

23. Pokud jde o postup soudu v posuzovaném řízení [§ 31a odst. 3, písm. d) OdpŠk], v tom docházelo k opakovaným průtahům. Se soudem I. stupně lze souhlasit s vymezeným obdobím nečinnosti soudu v posuzovaném řízení od [datum] do [datum]. Již tento výrazný průtah přesahující dva roky je důvodem pro závěr o nepřiměřené délce řízení. Pokud jde o další vytýkané průtahy popsané soudem I. stupně (viz bod 26 napadeného rozsudku), odvolací soud, jak již výše uvedl, koriguje zjevnou časovou nesprávnost, správně tedy byl znalec Hörbe zproštěn znaleckého úkolu až dne [datum], nikoliv dne [datum], další znalec (Turčan) byl pak ustanoven dne [datum]. V tomto období tedy nedošlo ke zjevné nečinnosti soudu. Nicméně je třeba konstatovat, že postup soudu v posuzovaném řízení od prvního ustanovení znalce dne [datum] byl značně nekoncentrovaný, tři znalci žádali o zproštění z důvodu nedostatečné či nesprávné odbornosti, ostatně i těchto otázek se týkaly námitky žalobce, a znalecký posudek začal vypracovávat až znalec [jméno FO] ustanovený dne [datum]. Oba znalecké posudky, jak první, tak revizní byly dále odevzdány po lhůtě. V souvislosti s řešením znaleckého posudku a úkonů soudu pak došlo k zjevné nečinnosti soudu dále v období od [datum], kdy znalec [jméno FO] požádal o zproštění povinnosti z důvodu výmazu ze seznamu, do [datum], kdy byl ustanoven revizní znalecký ústav DEKROPPROJEKT s. r. o., a od jednání soudu v posuzovaném řízení dne [datum] do [datum], kdy byl ustanoven stejný znalecký ústav k podání doplňku znaleckého posudku. Průtahy soudu v posuzovaném řízení byly tak výrazné, opakované, a jeho činnost nebyla zcela koncentrovaná, že je namístě, vedle samotného závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení, navýšit základní částku přiměřeného zadostiučinění z tohoto důvodu o 20%.

24. Odvolací soud tedy základní částku přiměřeného zadostiučinění [částka] navýšil o 20% za složitost řízení, současně ji ale ponížil o 20% za postup orgánu státu, čímž se jak navýšení, tak ponížení základní částky vyruší. Výsledkem této úvahy je, že žalobce by měl nad rámec již vyplacené částky [částka] a přiznané částky [částka] obdržet na přiměřeném zadostiučinění další částku, a to [částka] ([tel. číslo] – 20 800).

25. Odvolací soud konstatuje, že považuje relevantní odvolací námitky svou výše uvedenou úvahou za vypořádané. Jen stručně rekapituluje, že procesní aktivitu žalobce a jeho důvodné žádosti o odročení jednání nelze považovat za skutečnosti přičitatelné k tíži žalobce, v poměrech posuzovaného řízení je rozhodně není možné považovat za obstrukční činnost. Tato skutečnost se však projeví v procesní složitosti řízení. Průtahy v posuzovaném řízení pak odvolací soud posoudil komplexně a lze odkázat na úvahu v bodě 23 tohoto rozsudku. Právě proto, že průtahy v řízení byly opakované (nešlo jen o jeden průtah, který by byl zohledněn v závěru o nepřiměřenosti řízení) a postup soudu nebyl koncentrovaný, přistoupil odvolací soud k navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 20%. Samotná skutečnost, že řízení skončilo smírem účastníků, není důvodem pro navýšení základní částky pro aktivitu stran, nicméně pokud by řízení dále probíhalo na více stupních i co do rozhodování ve věci samé (tedy v meritu věci), bylo by posuzované řízení sice delší, ale i složitější, a to by celou úvahu též ovlivnilo, byť nelze nyní říci jakým směrem.

26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II změnil dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. tak, že žalobci přiznal další částku, a to [částka] s příslušenstvím, ve zbývající části jej potvrdil. Vyhovující výrok I. pak dle § 219 o. s. ř. potvrdil celý jako věcně správný.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty [částka] za 7 úkonů právní služby po [částka], tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, replika ze dne [datum], účast na jednání dne [právnická osoba]. 2024, podání odvolání, replika k odvolání žalované na výzvu soudu, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], a dále 7 náhrad paušálních výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Ostatní žalobcem požadované úkony účelné nejsou včetně předběžného uplatnění nároku u žalované, zde lze odkázat na argumentaci soudu I. stupně v napadeném rozsudku. Žalobci náleží také v souvislosti s cestou realizovanou dne [právnická osoba]. 2024 k jednání soudu I. stupně a zpět náhrada ve výši [částka] za cestovné (vozidlo reg. zn. [SPZ] na trase [adresa] a zpět v délce celkem [hodnota] km) v částce [částka] podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a dále v souvislosti s cestou k jednání odvolacího soudu dne [datum] za cestovné ve výši [částka] (vozidlo reg. zn. [SPZ] na trase [adresa] a zpět v délce celkem [hodnota] km) v částce [částka] podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. Odměna advokáta včetně hotových výdajů, cestovného a náhrady za ztracený čas byla dále zvýšena o 21% DPH. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí [částka]. Náklady řízení byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení