29 Co 246/2025 - 641

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupeného advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti: [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta], o žalobě podle části V. o. s. ř., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. ledna 2025, č. j. 16 C 289/2020-579 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastníku na nákladech odvolacího řízení 12 269,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí [orgán] z 12. února 2020 č. j. [číslo] sp. zn. [číslo] ve spojení s rozhodnutím Rady [orgán] ze dne 14. října 2020 č. j. [číslo] tak, že žalobce není povinen zaplatit účastníku podporu elektřiny formou [druh] dle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dle cenových rozhodnutí [orgán] č. [číslo] a č. [číslo], za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny [právnická osoba] [adresa] A o výkonu 1,363 MW za období březen 2019 ve výši 1 176 112,30 Kč, která odpovídá části této podpory splatné ke dni 22. května 2019 (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí [orgán] z 12. února 2020 č. j. [číslo] sp. zn. [číslo] ve spojení s rozhodnutím Rady [orgán] ze dne 14. října 2020 č. j. [číslo] tak, že žalobce není povinen zaplatit účastníku podporu elektřiny formou [druh] bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dle cenových rozhodnutí [orgán] č. [číslo] a č. [číslo], za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny [právnická osoba] [adresa] A o výkonu 1,363 MW za období leden 2019, únor 2019, březen 2019 a duben 2019 ve výši 2 261 331,13 Kč, která odpovídá části této podpory splatné v období mezi 22. květnem 2019 a 25. červnem 2019 (výrok II). Žalobci uložil zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení částku 49 514 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně rozhodoval ve věci podruhé. Rovněž rozsudkem ze dne 3. 6. 2022 č. j. [spisová značka] žalobu zamítl. Zdejší odvolací soud rozsudkem ze dne 5. 1. 2023 č. j. [spisová značka] tento rozsudek ve výroku I. o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil. K dovolání žalobce ve věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Rozsudkem ze dne 31. 7. 2024 č. j. [spisová značka] rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 5. 1. 2023 č. j. [spisová značka] a rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3. 6. 2022 č. j. [spisová značka] zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro [adresa] k dalšímu řízení.

3. Dovolací soud vyšel z dosavadních skutkových zjištění, zejména z toho, že právnímu předchůdci účastníka byla rozhodnutím [orgán] ze dne 29. 9. 2010 č. j. [číslo] udělena licence č. [číslo] k výrobě elektřiny (provozovna [právnická osoba] [adresa], celkový instalovaný výkon 1,363 MW, počet zdrojů 1). Rozhodnutím [orgán] ze dne 10. 12. 2010 č. j. [číslo], bylo změnou č. [číslo] licence č. [číslo] k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně [adresa] rozhodnuto o navýšení celkového instalovaného výkonu provozovny s jedním zdrojem na 4,003 MW. Rozhodnutím ze dne 10. 8. 2015 č. j. [číslo] [orgán] udělil účastníku licenci č. [číslo] k výrobě elektřiny (mimo jiné) v provozovně [adresa] s celkovým instalovaným výkonem provozovny 3,99178 MW s jedním zdrojem. Termín pro zahájení licencované činnosti byl den 15. 8. 2015, byl však vázán na den vzniku oprávnění k licencované činnosti. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 18. 2. 2016 č. j. [číslo] ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016 č. j. [spisová značka] zrušil rozhodnutí [orgán] ze dne 10. 12. 2010 č. j. [číslo], jímž bylo rozhodnuto o změně licence č. [číslo] k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně, a zamítl žalobu proti rozhodnutí [orgán] ze dne 29. 9. 2010 č. j. [číslo], jímž byla výše zmíněná licence k výrobě elektřiny právnímu předchůdci účastníka udělena. Původní licence tudíž zůstala nedotčena pro část A [právnická osoba] [adresa]. Žalobce poté vyplácel účastníku [Podpora] až do poloviny roku 2019. V řízení se domáhá určení, že v období od ledna do dubna 2019 tuto povinnost neměl.

4. Důvodem pro zrušení předchozího rozhodnutí odvolacího soudu dovolacím soudem byla skutečnost, že v souvislosti s rozšířením výkonu provozovny na 4,002 MW byla zpochybněna věrohodnost revizní zprávy předložené v rámci licenčního řízení. Podle dovolacího soudu vyvstaly pochybnosti o dokončení tzv. části B [právnická osoba] [adresa]. Žádný důkaz neprokázal bezpečnost části B [právnická osoba] [adresa]. Bylo na žadateli, aby doložil splnění technických předpokladů a dodržení požadavků bezpečnosti, došlo-li k propojení dvou nízkonapěťových částí provozovny za účelem spojení do jednoho energetického zařízení jako celku. Propojení obou částí [právnická osoba] je součástí energetického zařízení [právnická osoba] [adresa] jako celku. [orgán] pro vydání změnového rozhodnutí o navýšení celkového instalovaného výkonu postačila revizní zpráva na nízkonapěťovou část [právnická osoba] [adresa] B a původní revizní zpráva na část A, vyhotovená dříve, než došlo k propojení části A s kompletně dokončenou částí B.

5. Nejvyšší soud rozhodl, že v dalším řízení bude třeba zabývat se otázkou propojení části A a B v jeden celek. Soud neshledal kasačním důvodem samotné nedoložení revize propojení částí A a B [právnická osoba] [adresa], ale dovodil, že dotyčné rozhodnutí o změně licence neobstojí, když jejím podkladem je zpochybněná zpráva o výchozí revizi. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016 č. j. [číslo] [orgán] totiž vydal nové rozhodnutí o udělení licence č. [číslo] změnou číslo [číslo] tak, že účastníku byla udělena licence k výrobě elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 7,45864 MW (počet zdrojů 3) s tím, že šlo o provozovny [adresa] I (1 zdroj) a [adresa] II (1 zdroj) a o provozovnu [právnická osoba] [adresa] o celkovém instalovaném výkonu provozovny 3,99178 MW (1 zdroj). Dopisem ze dne 15. 8. 2016 žalobce sdělil účastníku, že stornuje vystavené doklady o výplatě podpory za období 03–07/2016, ukončí původní nárok na podporu pod č. [číslo] k datu 15. 3. 2016 a zavede samostatnou evidenci pro oblasti A a B. Část B bude prozatím vedena bez nároku na podporu a bude zařazena do původního zdroje. Po provedení těchto kroků v informačním systému operátora trhu ([název]) měl účastník jako výrobce opětovně vyplnit měsíční výkazy pro účely výplaty podpory (do 15. 3. 2016 vztahující se k celkovému výkonu výrobny, od 16. 3. 2016 k výkonu odpovídajícímu části A). Uvedené řešení mělo umožnit výplatu podpory pro nezpochybněnou část A, pro část B mělo umožnit vykazování údajů o výrobě samostatně bez nároku na výplatu provozní podpory do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne v licenčním sporu. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2019 č. j. [číslo] [orgán] udělil licenci č. [číslo] změnou číslo [číslo] tak, že povolil celkový instalovaný výkon 7,45864 MW pro 4 zdroje: provozovny [adresa] I a II a o provozovnu [právnická osoba] [adresa] o celkovém instalovaném výkonu 3,99178 MW se 2 zdroji.

6. Dovolací soud uzavřel, že odvolací soud důvodnost nároku účastníka na podporu výroby elektřiny založil na úvaze, že v daném případě by „formální posouzení výrobny [právnická osoba] [adresa] jako jediného subjektu“ mělo za následek ztrátu podpory výroby elektřiny v části A, která byla licencována jako první a jejíž licence před správním soudem obstála, tudíž je namístě upřednostnit faktický stav před formálním údajem v licenci a materiální bezvadnost licence na část A [právnická osoba] [adresa].

7. Dovolací soud dále ve zrušujícím rozsudku uložil nižším soudům zabývat se tím, zda byly splněny podmínky pro výplatu [druh] bonusu v konkrétním uvedeném období. Nepovažoval za splnění podmínek pro výplatu podpory skutečnost, že rozhodnutím Krajského soudu v [adresa] nebyla dotčena původní licence z roku 2010 ve vztahu k části A [právnická osoba] [adresa]. V roce 2010 vznikl tehdejšímu provozovateli [právnická osoba] [adresa] nárok na výplatu bonusu po udělení licence č. [číslo] k výrobě elektřiny (šlo o provozovnu [právnická osoba] [adresa] s celkovým instalovaným výkonem 1,363 MW s jedním zdrojem). Oba nalézací soudy vyšly z toho, že v mezidobí od vydání rozhodnutí [orgán] ze dne 29. 9. 2010 č. j. [číslo], jímž byla udělena licence č. [číslo], došlo ke změně výrobce, a také došlo „k úpravám jednotlivých zdrojů výrobny“, ale bez dalšího dovodily, že „ve vztahu k části A [právnická osoba] [adresa] žádné změny neproběhly“. Pro toto tvrzení dovolací soud nenalezl v provedeném dokazování oporu. Pokud dne 27. 6. 2016 vydal [orgán] pod č. j. [číslo] rozhodnutí o změně licence č. [číslo] číslo [číslo] na celkový instalovaný výkon 7,45864 MW pro 3 zdroje, je z toho patrné, že u dotyčné výrobny [právnická osoba] [adresa] došlo k navýšení celkového instalovaného výkonu. Není však zřejmé, zda v rámci provozovny [právnická osoba] [adresa] šlo o dvě samostatné části jednoho zdroje. Závěr odvolacího soudu, že tzv. část A [právnická osoba] [adresa] fungovala i v předmětném období (po uvedené změně licence) samostatně a odděleně, označil dovolací soud za předčasný. Zůstala nevypořádána námitka žalobce, že účastník podmínky pro přiznání nároku na tzv. [druh] bonus v předmětné době (po vydání rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015 o změně licence) nesplňoval. Dovolací soud se neztotožnil se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že obě části [právnická osoba] byly provozovány odděleně. Uvedl, že pro takový závěr nepostačuje zjištění, že o těchto částech samostatně rozhodoval soud či [orgán] v řízení o udělení licence a stavební úřad při povolení zkušebního provozu. Právní posouzení otázky splnění podmínek pro přiznání nároku na tzv. [druh] bonus v předmětném období je podle dovolacího soudu neúplné, a tudíž nesprávné.

8. Pro posouzení věci je podle dovolacího soudu podstatné, jaký byl faktický stav v rozhodné době, zda a jakým způsobem došlo k rozšíření instalovaného výkonu provozovny, zda došlo k propojení obou částí v jeden celek (k jejich sloučení), nebo zda šlo o „samostatné části“ v rámci jednoho energetického zařízení či zdroje. Dovolací soud nepřehlédl, že po zrušení dotyčné změny licence soudem žalobce účastníka uvědomil o nutnosti provedení kroků, jež měly vést k samostatné evidenci pro každou z oblastí zvlášť, tedy že část A [právnická osoba] [adresa] „měla být měřena samostatně“. Z dosavadních rozhodnutí Nejvyšší soud neseznal, zda a jakým způsobem byly tyto kroky konkrétně realizovány.

9. Soud I. stupně v novém řízení vyzval účastníky k doplnění tvrzení a návrhu důkazů za účelem doplnění dokazování v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu a vyžádal od [orgán] příslušné licenční spisy. Poté doplnil dokazování řadou listinných důkazů a dospěl ke shodnému skutkovému závěru jako v předchozím řízení.

10. V rámci právního posouzení soud I. stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie (ZPZE). Po doplnění dokazování dospěl soud I. stupně i ve světle právního názoru dovolacího soudu k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné a žaloba žalobce není důvodná. Na žalobou napadené správní rozhodnutí odkázal, ztotožnil se se skutkovými závěry správního orgánu a v zásadě i s jeho právním posouzením. Oba žalobní požadavky proto zamítl a přiznal úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalobce podal proti citovanému rozsudku v celém rozsahu včasné odvolání. Namítá v něm nesprávné skutkové a právní posouzení, rozsudek shledává nedostatečně odůvodněným, resp. nepřezkoumatelným. V rozsudku podle žalobce absentuje právní posouzení jeho nároku. Zopakoval svou argumentaci, že do dne rozhodnutí [orgán] 10. 7. 2019 existovala jedna výrobna elektřiny účastníka ve [adresa] o jednom výrobním zdroji s výkonem, který byl součtem výkonu výrobny A výrobny B. Ze zákona nevyplývá možnost vyplácet podporu obnovitelným zdrojům energie podle [Podpora] (dále také jen [Podpora], [druh] bonus nebo podpora) pouze části jedné výrobny. Namítl, že ani po doplněném dokazování soud nezjistil, kdy bylo osazeno samostatné měření pro výrobnu A a výrobnu B účastníka. Správní spis obsahuje vzájemně nekorespondující údaje o měření produkce výrobny A a neobsahuje žádné údaje o samostatném měření produkce výrobny B. Podle odvolatele nelze chybějící skutková zjištění nahradit úvahou, že pokud žalobce vyplácel [Podpora] pro výrobnu A, musel k tomu mít odpovídající měření, jak to učinil soud I. stupně. Podle odvolatele byla ve sledovaném období jediná zákonná možnost, jak docílit rozdělení [právnická osoba] [adresa] na dva výrobní zdroje, a to změnou rozhodnutí o udělení licence, k níž ovšem došlo až v červenci 2019. Soud rozpor faktického stavu se stavem právním toleroval, resp. vyložil jej ve prospěch účastníka. Žalobce s tím nesouhlasí a tvrdí, že tento stav byl účastníkem způsoben vědomě za účelem zastírání skutečného stavu a čerpání [Podpora] pro celý výkon [právnická osoba] [adresa]. Žalobce přitom neměl pravomoc faktický stav výrobny ověřovat, byl odkázán na posouzení podmínek pro přiznání [Podpora] z licence, kterou žadatel o podporu disponoval. Faktický stav výrobny účastníka od počátku nemohl být v licenci správně zachycen, neboť účastník usiloval již v roce 2010 o rozšíření licence na vyšší výkon výrobny, ale ve skutečnosti byla výrobna od počátku rozdělena na dvě samostatné části. Za zásadní žalobce považuje právní otázku, zda lze vyplácet podporu v případě, kdy licence zní na zařízení o jiném výkonu, než jaký fakticky má, a zda lze vyplácet podporu na část výrobního zdroje. Podle žalobce soud I. stupně své řešení této otázky přesvědčivě neodůvodnil.

12. Dále žalobce argumentoval zásadou, že v soukromoprávních vztazích nikdo nesmí těžit z nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 1 o. z.). Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Účastník podal k odvolání žalobce písemné stanovisko. Shrnul podstatné body své argumentace uplatněné v celém řízení. Vyzdvihl, že je nesporné uvedení části výrobny [právnická osoba] [adresa] označené A do provozu v roce 2010, po němž následoval nepřerušený řetězec platných licencí pro tuto část [právnická osoba] [adresa]. Zdůraznil, že žalobce sám zavedl v roce 2016 vůči účastníku zvláštní platební režim a vyplácel [Podpora] za produkci výrobny A a zastavil podporu výrobny B. Až v roce 2019 žalobce přestal vyplácet podporu výrobně A, proto účastník zahájil správní řízení, v němž [orgán] jeho nárok na podporu výrobny A potvrdil. Účastník po skončení soudního přezkumu licence výrobny B v roce 2019 (usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka]) dosáhl formálního rozlišení výrobny A a výrobny B [právnická osoba] [adresa]. Účastník setrval na svém stanovisku, že v tomto specifickém případě je nutno respektovat, že správní soudy rozdělily [právnická osoba] [adresa] na část A a B již v roce 2016. Dále ve svém vyjádření podrobně rozebral závazný právní názor dovolacího soudu v této věci a popsal, jakým způsobem nalézací soud tomuto názoru dostál.

14. Odvolací argumentaci žalobce označil za nedůvodnou. Popřel, že by chyběl důkaz o zavedení samostatného měření ve výrobně A, je jím revizní zpráva č. [číslo] ze dne 4. 6. 2016 a změna licence ze dne 9. 7. 2019, č. j. [číslo], plyne to z licenčního spisu [číslo] sp. zn. [číslo]. Soud I. stupně skutková zjištění v tomto směru v odůvodnění napadeného rozsudku postihl. Závěrem žalobce navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.

16. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že podle § 250a odst. 1 o. s. ř. jsou účastníky řízení vedeného podle části V. o. s. ř. žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Ustálená rozhodovací praxe oponenty žalobce neoznačuje jako žalované, ale jako účastníky. Proto odvolací soud oproti rozsudku soudu I. stupně mění označení účastníků řízení v souladu s uvedeným pravidlem.

17. Nalézací soud provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro učinění náležitého závěru o skutkovém stavu. Doplněným dokazováním splnil zásadní požadavky dovolacího soudu. Soud I. stupně rovněž převzal skutková zjištění učiněná ve správním řízení v souladu s ustanovením § 250e odst. 2 o. s. ř. Zjištěná skutková situace nevyvolává podstatné pochybnosti a umožňuje právní posouzení žalobou uplatněného nároku. Odvolací soud na skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu, jak jej podal soud I. stupně, pro stručnost odkazuje, protože nepovažuje za potřebné znovu obsáhlý skutkový děj se všemi jeho detaily rekapitulovat. V odůvodnění svého rozhodnutí se proto následně omezí na vypořádání odvolacích námitek.

18. K výhradě žalobce odvolací soud uvádí, že právní posouzení v rozsudku neabsentuje. Skutková materie je velmi rozsáhlá, proto ji soud v odůvodnění rozsudku v odst. 8 až 34 podrobně rozebírá ve světle účastníky uplatněné argumentace a částečně již vysvětluje své právní posouzení. V odstavcích 35 až 38 soud I. stupně shrnul aplikovanou právní úpravu a její dopad na projednávanou věc. Základem právního posouzení je přitakání právním závěrům správního orgánu, jehož rozhodnutí žalobce požaduje v soudním řízení nahradit.

19. Věcným námitkám žalobce odvolací soud nepřisvědčil. Nárok na podporu obnovitelného zdroje elektřiny je v projednávané věci v několika ohledech specifický. Fotovoltaická elektrárna ve [adresa] vybudovaná právním předchůdcem účastníka má dvě stavebně a provozně oddělené části. Původně byla dne 29. 9. 2010 provozovateli vydána jediná licence, nicméně poté bylo vedeno správní řízení a navazující soudní řízení před správními soudy a výsledkem bylo soudní rozhodnutí z roku 2016, podle nějž licence pro část A [právnická osoba] obstála, zatímco licence pro část B nikoliv (řízení o licenci pro tuto část probíhalo až do roku 2019). V napadeném správním rozhodnutí je podrobně popsáno, že kromě stavebního řízení také licenční řízení pojednávalo o dvou částech [právnická osoba] [adresa] samostatně, byly uvedeny do provozu postupně. Několikrát citované rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] bylo zdrojem následného dočasného řešení, kdy žalobce od roku 2016 vyplácel podporu pouze provozovně A. Sám žalobce toto řešení inicioval, bylo to prokázáno jeho písemným stanoviskem ze dne 15. 8. 2016. Při jednání odvolacího soudu žalobce potvrdil, že nevznesl nárok na vrácení podpory vyplacené v období dřívějším, než je posuzované období, tedy v letech 2016 až 2018. Tento stav trval až do roku července 2019, kdy žalobce tuto podporu přestal vyplácet a vyzval účastníka k vrácení podpory vyplacené za období od ledna do dubna 2019. Účastník takovému požadavku nevyhověl, nárok žalobce poté zamítl [orgán] a nyní je předmětem řízení podle části V. o. s. ř. Nárok žalobce by bylo možno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, nicméně žalobce se nedomáhá vydání vyplacené částky, ale v souladu s ust. § 250f o. s. ř. je předmětem řízení stejný nárok, jako byl uplatněn ve správním řízení, tj. určení, že žalobce nebyl povinen účastníku v posuzovaném období [Podpora] vyplatit.

20. V řízení nebylo zpochybněno, že podkladem pro vyplacení podpory části A [právnická osoba] [adresa] byla licence platná od roku 2010, a to i v období od ledna do dubna 2019. Existenci samostatného měření pro část A [právnická osoba] [adresa] prokázal účastník revizní zprávou č. [číslo] ze dne 4. 6. 2016, předloženou k důkazu spolu s dokumentací, která bylo pro revizi podkladem. Soud I. stupně tento důkaz hodnotí v odst. 24, 25, 33 a 34 napadeného rozsudku. Odborný správní orgán tuto revizní zprávu vzal za průkaznou, revizní zpráva má ostatně povahu veřejné listiny, jejíž správnost se předpokládá. Vzhledem k dataci této zprávy v roce 2016 šlo o aktuální revizi pro rozhodnutí o změně licence v roce 2016. Účastník se s touto otázkou podrobně vypořádal ve svém stanovisku ze dne 14. 10. 2024 a dále ze dne 18. 11. 2024 včetně přesného označení konkrétních ověřených elektroměrů a měřicích transformátorů. Dovolací soud pouze uvedl, že není zřejmé, o kterou revizní zprávu se tvrzení účastníka opírá, mimo jiné proto shledal právní posouzení oprávněnosti nároku na podporu předčasným. Odvolací soud má provedením a hodnocením tohoto důkazu námitku žalobce za vypořádanou. Následně existenci odděleného měření části A a části B potvrdilo i licenční řízení, které proběhlo v roce 2019 a bylo završeno rozhodnutím o změně [číslo] licence č. [číslo] ze dne 9. 7. 2019.

21. Dovolací soud měl dále pochybnost o tom, zda v mezidobí od vydání licence v roce 2010 do konce posuzovaného období (tj. do dubna 2019) nedošlo u části A [právnická osoba] [adresa] k zásadním změnám, které by změnily pohled na plnění podmínek pro výplatu podpory. Účastník tvrdí, že k žádným změnám s výjimkou zavedení samostatného měření v roce 2016 nedošlo. Negativní tvrzení nelze prokázat, opak by musela prokázat protistrana. Účastník doložil, že dne 3. 11. 2014 [orgán] povolil změnu licence [číslo], v ní je uveden výkon 3,99178 MW. Dále [orgán] vydal novou licenci č. [číslo] pro tentýž výkon dne 10. 8. 2015, to vyplynulo z dokazování licenčním spisem. (Skutkové zjištění, z nějž vyšel dovolací soud ve svém rozhodnutí, že tento výkon byl poprvé povolen dne 27. 6. 2016, tudíž není přesné). Nejednalo se však o změny, které by měly vliv na licenci pro část A [právnická osoba] [adresa]. Pro projednávanou věc je podstatné, že část A [právnická osoba] [adresa] byla v posuzovaném období provozována v souladu se zákonem na základě platné (správním soudem přezkoumané a nedotčené) licence. Skutková zjištění, která k prokázání tohoto tvrzení soud provedl, odvolatel nikterak věcně nezpochybnil.

22. Pokud se dovolací soud dále zabýval otázkou prokázání bezpečnosti části B [právnická osoba] [adresa], má odvolací soud za to, že nárok žalobce se týká podpory vyplacené pro část A této elektrárny, a proto nepovažoval vyřešení této otázky za nezbytné pro rozhodnutí v projednávané věci. Předmětem revizní zprávy z roku 2016 by zajisté musela být také otázka bezpečnosti propojení obou provozoven, pokud by to zasahovalo do dodržení podmínek bezpečnosti pro posuzovanou část A provozovny. Nadto je tato otázka otázkou převážně odbornou, pro jejíž řešení v dosavadním řízení není dostatečný podklad a k níž soud není oprávněn zaujmout stanovisko; zřejmě by ji soud musel řešit cestou odborného vyjádření, případně znaleckého posudku.

23. Soud I. stupně nepřistoupil na argumentaci žalobce, že zákon nepřipouští vyplácení podpory pro část určité provozovny. Ve skutečnosti je tomu tak, že zákon takovou situaci výslovně nepředpokládá, ale zároveň ji ani nezakazuje. Pokud v důsledku specifického výsledku řízení o licenci před správními soudy došlo k právní situaci, že část A měla platnou licenci a část B nikoliv, [orgán] a žalobce v období let 2016 až 2018 na to reagovali tak, že ohledně části A jsou podmínky pro vyplácení podpory splněny a ohledně části B dočasně (do vyřešení licenčního sporu) splněny nejsou. V tomto směru respektuje odvolací soud výklad [Podpora], jak jej výslovně podal [orgán] ve svém rozhodnutí: ve specifických případech je rozhodující faktický stav provozované výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Není tomu tak, že by odvolací soud rezignoval na právní skutečnosti, které se v průběhu let ohledně nároku účastníka na [druh] bonus vyvíjely, a dával přednost posouzení faktického stavu elektrárny před formálními údaji v licenci. Právě za daných právních okolností byl pouze dočasně rozhodující faktický stav – a podmínky pro vyplacení podpory splňovala část A [právnická osoba] [adresa]. Žalobní nárok se naproti tomu opírá pouze o formální posouzení údajů v licenci. Nepřesnosti, resp. rozdíly mezi údaji v licenci faktickým stavem odůvodnil účastník tím, že až do května roku 2019 probíhal soudní přezkum licence pro část B [právnická osoba] [adresa], s tím byl srozuměn i licenční úřad. Účastníku tak nelze vytýkat vědomé způsobení situace, která nastala, ani mu vytýkat prospěch z vlastního protiprávního jednání. Rozsudek dovolacího soudu nelze vyložit tak, že by přitakal formalistickému přístupu žalobce k posouzení splnění podmínek pro výplatu [druh] bonusu.

24. Zásadní právní závěr zní tak, že žalobce v řízení neprokázal, že účastník neplnil zákonné podmínky výplaty [Podpora] pro svou provozovnu A [právnická osoba] [adresa] v období od ledna do dubna 2019, potažmo že je přestal plnit po období 2 let, kdy mu od března 2016 do konce roku 2018 byla tato podpora žalobcem vyplácena, proto žaloba musela být zamítnuta.

25. Z uvedených důvodů má odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně, kterým podle § 250i o. s. ř. žalobu zamítl, za věcně správné, pročež napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. včetně akcesorického výroku o nákladech řízení potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Účastník byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada zahrnuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměnu za advokáta za 2 úkonů právní služby (účast na jednání soudu II. stupně dne 6. 11. 2025, písemné vyjádření k odvolání proti rozsudku soudu I. stupně 4 620 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky a 2 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši 2 129,40 Kč. Celkem náhrada činí 12 269,40 Kč.

27. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit účastníku náhradu nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení