29 CO 257/2021-178

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky 32 432,58 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. března 2021, č. j. 59 C 123/2018-153, <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. z části mění tak, že žaloba se zamítá do částky 31 407,42 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a ve zbytku se rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrzuje.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 94 % do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku, z toho náklady zastoupení žalované ustanoveným opatrovníkem na účet ČR – Okresního soudu v Liberci, přičemž výše náhrady v řízení činí před soudem prvého stupně 846 Kč pro žalovanou a 7 497,44‬ Kč pro ČR – Okresní soud v Liberci a v odvolacím řízení 4 658,64 Kč pro ČR – Okresní soud v Liberci.</b> 1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 432,58 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 432,58 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, a to k rukám advokáta žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 32 865,90 Kč.

2. Rozsudek je odůvodněn tak, že žalobkyně se žalobou podanou [datum] domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 32 432,58 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o obchodním zastoupení, následně ji vypověděla. Žalovaná při tom nesplnila svůj závazek ze smlouvy vrátit již vyplacené provize. Konkrétně šlo o období od [datum] do dne ukončení smlouvy o obchodním zastoupení [datum], za které vznikla žalované povinnost vrátit provize v celkové výši 96 420,67 Kč, přičemž jí vzniklo právo na vyplacení provizí v celkové výši 63 988,09 Kč, z tohoto důvodu, celkem žalovaná dluží žalobci částku 32 432,58 Kč.

3. Žalovaná namítala, že došlo k promlčení pohledávek, když se jedná o smlouvy, které byly ukončeny v období od [datum] do [datum], přičemž všechny předmětné smlouvy byly uzavřeny v letech 2011 až 2012. Dále namítala, že smlouva o obchodním zastoupení (včetně manažerských dodatků) pro ni v článku XI. zakotvila právo na odškodnění, a to dokonce bez další podmínky zvláštního uplatnění tohoto práva. Rovněž uváděla, že v listopadu roku 2014 žalobce na základě rozhodnutí akcionáře zúžil povolené činnosti podle zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, a to pouze na zprostředkování pojištění motorových vozidel. Jiná pojištění přestal žalobce zprostředkovávat. Tzv. pojistný kmen – tj. soubor pojistných smluv vždy„ patří“ pojišťovně, neboť ona je smluvní stranou pojistné smlouvy, kterou spravuje a poskytuje z ní pojistné plnění. Pojišťovny k získání pojistného kmene, tj. uzavření pojistných smluv, používají pojišťovací zprostředkovatele, kterým dávají uzavřené pojistné vztahy do správy, tzn. aby zajištovali péči o klienty neboli tzv. klientský servis. Svěření klientů do správy pojišťovacího zprostředkovatele se řídí ujednáními ve smlouvě o obchodním zastoupení. Pojišťovací zprostředkovatel proto nevlastní žádný pojistný kmen - pouze mu může být svěřen do péče podle ujednání v příslušné smlouvě tj. smlouvě o obchodním zastoupení. Z důvodu změny/zúžení předmětu podnikání žalobce převedla [anonymizováno] svůj kmen pojistných smluv (jiných než na pojištění motorových vozidel) zprostředkovaných žalobcem ze správy žalobce do správy jiného pojišťovacího zprostředkovatele spolupracujícího s [anonymizováno], a to společnosti [právnická osoba] Podmínky převodu byly sjednány ve smlouvě pojišťovny s touto společností. Tuto soukromou společnost vytvořili shodní lidé, kteří do té doby zabezpečovali zájmy žalobkyně tedy členové jejího představenstva. Následné provize tak místo toho, aby byly vypláceny obchodním zástupcům, kteří měli podíl na vzniku profitu producenta, byly jako neoprávněný zisk převedeny na nově vzniklou [právnická osoba] s.r.o. Žalovaná namítala, že celkové částky vyčíslení, které žalobkyně předložila, nekorespondují se skutečností, že neměla možnost se se seznamem požadovaných stornoprovizí seznámit. Opatrovník žalované v řízení namítal, že pokud jde o dohodu o uznání závazků a jejich splácení, tak dle jejího článku 1.4. má být její součástí příloha [číslo] která obsahuje strukturu a přehled jednotlivých závazků dlužníka vůči věřiteli. Ta však žalobkyní k dohodě přiložena nebyla. Takovou přílohou není ani žalobkyní na výzvu okresního soudu předložený přehled jednotlivých závazků dlužníka vůči věřiteli.

4. K převodu kmenů pojistných smluv na společnost [právnická osoba] žalobkyně sdělila, že žalovaná za dobu vzájemné spolupráce přímo svojí činností sjednala celkem 7 pojistných smluv – z toho pouze 3 tyto PS byly převedeny do [právnická osoba], přičemž veškeré provize náležící za uzavření těchto smluv byly ze strany žalobkyně žalované vyplaceny po jejich uzavření a od převedení pojistného kmene ze strany [anonymizováno] na [právnická osoba] do dne účinnosti výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení s žalovanou nenáležely žalované žádné provize k vyplacení. Žalobkyně rovněž uvedla, že požadavek žalované na kompenzaci neeviduje, právo na odškodné jí nevzniklo. Žalobkyně žalované přílohou každé výzvy k úhradě dluhu zaslala také specifikaci konkrétních stornoprovizí, včetně smlouvy, jichž se tyto provize týkají. Žalovaná měla až do ukončení vzájemné spolupráce nepřetržitě on-line přístup ke všem údajům o daných pojistných smlouvách, ke všem svým provizním výpisům apod. – přístup byl žalovanou naposledy využit dne [datum]. Tvrzení žalované, že smlouvy zanikly z jiných důvodů, nežli z těch, které jsou uvedené v tabulce, považuje žalobce za nepravdivé, účelové a neurčité. Žalovaná nespecifikuje, kterých konkrétních smluv se to týká a v jakém rozsahu. V této souvislosti také žalobce poukazuje na to, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] Dohodu o uznání závazků a jejich splácení, v rámci níž uznala svůj závazek z titulu stornoprovizí vůči žalobci k tomuto datu vyčíslený k tomuto datu v částce 62 660,62 Kč. Tato dohoda způsobuje rovněž prodloužení promlčení závazků. Žalobkyně jako přílohu dohody označila nejprve přehled jednotlivých závazků dlužníka vůči věřiteli, posléze tzv. provizní výpisy žalované za období květen – srpen 2012, přičemž vysvětlila, že provizní výpisy jsou kumulativní, tedy dluh z jednoho měsíce se přesouvá do dalšího, kdy částka konečného závazku dle Dohody odpovídá dlužné částce z posledního (srpnového) výpisu 72 485,83 Kč, na níž byla započtena kladná tzv. stornorezerva ve výších 7 417,40 Kč a 2 407,81 Kč (stornorezerva + manažerská stornorezerva), celková dlužná částka tedy činila 62 660,62 Kč, jak je uvedeno v Dohodě.

5. Okresní soud na základě provedeného dokazování shledal, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen„ právní předchůdce žalobce“, uzavřel dne [datum] se žalovaným podle § 652 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (v rozhodném znění), dále jen„ obchodní zákoník“ nebo„ ObchZ“, Smlouvu o obchodním zastoupení (dále jen„ Smlouva“), a to na dobu neurčitou, s účinností ode dne jejího podpisu oběma smluvními stranami, přičemž její nedílnou součástí se staly Přílohy [číslo] – [ulice] podmínky, Příloha [číslo] – [příjmení] moc a Příloha – Provizní podmínky. Předmětem Smlouvy byl dle jejího Článku I. závazek žalované jako obchodního zástupce vykonávat jménem a na účet žalobkyně zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v postavení podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, zprostředkovatelskou činnost v oblasti investičních služeb v postavení vázaného zástupce, zprostředkování prodeje dalších finančních produktů určených žalobcem a zprostředkování kontaktního spojení mezi třetími osobami (dále jen„ Zájemce“) majícími zájem o informace o finančních produktech žalobkyně. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou k této smlouvě Dodatek [číslo] jehož předmětem bylo zařazení žalované na pozici vedoucí obchodní skupiny žalobce a s tím související doplnění Smlouvy. Žalované náležela za vykonávanou činnost provize při splnění podmínek podle Článku. VIII Smlouvy ve spojení s Přílohou [číslo]. V předmětné smlouvě strany upravily další podmínky spolupráce včetně způsobů ukončení Smlouvy. Podle Článku X., odst. 2 Smlouvy je každá smluvní strana oprávněna Smlouvy vypovědět i bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činí jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok a tři měsíce pro třetí rok trvání Smlouvy a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum] Smlouvu vypověděla a z přiložené poštovní dodejky, že žalovaná [příjmení] převzala dne [datum] Smlouva tedy v souladu s článkem X., odst. 2 Smlouvy zanikla uplynutím 3měsíční výpovědní lhůty k [datum]. Podle Článku VIII., odst. 1 a 2 Smlouvy bylo sjednáno, že za činnost žalovaného náleží žalovanému provize, přičemž její výše a podmínky zániku (tzv. stornoprovize), jsou stanoveny v Obchodních podmínkách. Podle Článku VIII., odst. 8 a 9 Smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované vrácení části nebo celé provize, ohledně které bylo dodatečně zjištěno, že na ni nevznikl žalované nárok nebo že tento nárok zanikl, a to i po ukončení Smlouvy, přičemž, pokud nelze provést zápočet tzv. stornorezervy ve výši 5 % z dané provize, je žalovaná povinna příslušnou provizi, resp. její část, která jí byla vyplacena a na kterou nevznikl nárok, případně nárok zanikl, vrátit nejpozději do 14 dnů od doručení písemné výzvy žalobkyně.

6. Okresní soud dále shledal ze souhrnného výpisu provizí a provizních výpisů [číslo] že žalované byly žalobkyní vypláceny za její činnost a za dobu trvání Smlouvy sjednané provize, avšak vzhledem k tomu, že dle provizních výpisů byly stornovány smlouvy, jejichž uzavření zprostředkovala žalovaná, vznikla žalované povinnost již vyplacené provize vrátit a to v celkové výši 32 432,58 Kč. Celkem šlo o celkem 73 provizí v celkové výši 93 794,39 Kč. Dále, že vznikla žalované povinnost vrátit provize za další konkrétní smlouvy, a to za jím uzavřenou smlouvu [číslo] pojistníka [jméno] [příjmení], která byla na žádost pojistníka ukončena a přepracována v novou ke dni [datum]. Žalobkyně žalované stornovala částku - 2 626,28 Kč a zároveň zaúčtoval provizi za přepracovanou smlouvu ve výši 1 921,04 Kč, přičemž tato smlouva je uvedena na samostatné tabulce s přehledem smluv uzavřených přímo žalovaným, nikoli jeho podřízenými zprostředkovateli. Žalobkyně k výše uvedené tabulce podala vysvětlení, že se má jednat o tabulku stornovaných provizí za pojistné smlouvy, jejichž uzavření bylo zprostředkováno žalovaným. Uzavřené smlouvy jsou v tabulce označeny číslem pojistné smlouvy, pojistníci, kteří s danými pojišťovnami smlouvy uzavřeli, jsou pak uvedeni u příslušné smlouvy ve sloupci klient. Okresní soud odkázal na vyjádření žalobkyně v podání ze dne [datum], čl. II., kde podrobně doplnila svá žalobní tvrzení o detaily týkající se jednotlivých storen a vyčíslení částky 32 432,58 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že zaslala žalované celkem 3 výzvy k úhradě pohledávky, a to ze dne [datum], [datum] a [datum], ve kterých požadovala zaplatit částku 32 432,58 Kč, přičemž ve výzvě ze dne [datum] vyzvala žalovanou, aby uhradila částku ve výši 32 432,58 Kč nejpozději do [datum], přičemž úrok z prodlení je požadován ode dne následujícího. Okresní soud usnesením č.j. 59 C 123/2018-107 ze dne 18. 11. 2019 rozhodl, že v řízení bude namísto původního žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], nadále dle § 107 odst. 3 o. s. ř. pokračováno na straně žalobce se [právnická osoba] pojišťovací a finanční poradenství, a.s., [IČO], se sídlem [adresa].

7. Okresní soud tedy uzavřel, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou podle § 652 a násl. ObchZ dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení. Podle § [číslo] ObchZ platí, že právo na provizi zanikne, je-li zřejmé, že smlouva mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněna, a jestliže nesplnění není důsledkem okolností přičitatelných zastoupenému, nestanoví-li smlouva něco jiného. Podle § [číslo] ObchZ platí, že provize, která byla již uhrazena, musí být vrácena, jestliže právo na ni zaniklo podle předchozího odstavce. Podle Článku VIII. odst. 8 a 9 Smlouvy bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn požadovat po žalovaném vrácení části nebo celé provize, ohledně které bylo dodatečně zjištěno, že na ni nevznikl žalovanému nárok nebo že tento nárok zanikl, a to i po ukončení Smlouvy Smlouva v souladu s článkem X., odst. 2 Smlouvy zanikla v důsledku její výpovědi právním předchůdcem žalobce uplynutím 3měsíční výpovědní lhůty k [datum]. V Dohodě o uznání závazků a jejich splácení uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou podle § 323 ObchZ dne [datum] (dále jen„ Dohoda“), v jejím článku II. žalovaná výslovně uznala vůči právnímu předchůdci žalobkyně veškeré své závazky ze Smlouvy z titulu stornoprovizí, vyčíslené k tomuto datu v částce 62 660,62 Kč, tak jak jsou podrobně specifikovány v čl. I. Dohody a zavázala se je splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.610,86 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, přičemž dluh žalované měl být dle této dohody doplacen nejpozději ke dni [datum]. Uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 ObchZ má ty právní důsledky, že usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel jako žalobce nemusí vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat (viz závěr Nejvyššího soudu obsažený v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2425/2002) a nemusí v žalobě prokazovat tvrzení o skutkových okolnostech, jelikož důkazní břemeno přechází ze žalobce na žalovaného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 1173/2004). Důsledkem uznání závazku je dále přetržení (přerušení) promlčecí doby (§ 407 odst. 1 ObchZ). Je-li závazek uznán výslovně (písemně), je stanoveno, že nová čtyřletá promlčecí doba běží od okamžiku tohoto uznání, tzn. že k event. již uplynulé části promlčecí doby se nepřihlíží. Písemné uznání závazku má tedy, jde-li o běh nové promlčecí doby, stejné účinky, a to ať již byl uznán promlčený či nepromlčený závazek (§ 407 odst. 4 ObchZ). Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že zde neexistoval právní důvod k vrácení provizí. Opatrovník žalované se bránil tvrzením, že„ uznání dluhu je neplatné, nesplňuje zákonem ustanovené náležitosti, příloha, ve které by měl být nárok podrobně vyčíslen, není součástí uznání dluhu, vznikla pravděpodobně dříve než samotné uznání a do spisu byla taktéž založena dříve“, provedeným dokazováním však tato tvrzení prokázána nebyla. Z textu celého článku I. předmětné Dohody však jednoznačně a nezaměnitelně plyne, co je právním důvodem závazků žalované dle Dohody (tato skutečnost je tedy zřejmá již ze samotného textu Dohody i bez„ sporné“ přílohy [číslo]). Žalobkyně dle názoru okresního soudu existenci a obsah oné„ sporné“ přílohy [číslo] Dohody v dalším průběhu sporu prokázala Provizními výpisy (viz již zmíněné důkazy č.l. 137 -140) a to, že žalovaná si byla vědoma svých závazků z Dohody, jednoznačně vyplývá i z následného chování žalované po uzavření Dohody (viz důkaz provedený e-mailem žalované z [datum], ve kterém výslovně žádá právního předchůdce žalobkyně o posečkání s vyrovnáním dlužných splátek dle uzavřeného splátkového kalendáře). V projednávané věci tedy došlo k tomu, že v Dohodě došlo ke změně splatnosti dluhu a současně s tím v důsledku uznání závazku v ní obsaženým promlčecí začala běžet nová 4letá promlčecí doba, která nemohla skončit dříve nežli [datum]. Žalobce tedy včas během této lhůty, návrhem na vydání EPR doručeným soudu [datum] svoje právo (ve smyslu § 402 ObchZ) uplatnil, k promlčení jeho nároku nedošlo. Žalobkyně se dle okresního soudu přesvědčivě a dostatečně vypořádala (a to zejména ve svém písemném podání ze dne [datum]) i s ostatními námitkami žalované, konkrétně s námitkami, že některé z nároků jsou s chybami (např. u klientky [příjmení]), že některé smlouvy nemají kompletní údaje, že žalované v rozporu se Smlouvou nebylo vyplaceno odškodnění, s tvrzením o údajných rozporech v údajích žalobkyně, s tvrzení o„ protiprávním“ převedení nároků z uzavřených smluv na původní představenstvo právního předchůdce žalobkyně do jejich soukromé společnosti s žalovanou tak, jak je podrobně uvedeno výše, ani ty proto okresní soud nepovažuje za důvodné. Okresní soud proto žalobě vyhověl, žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to od prvního dne následujících po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy právního předchůdce žalobce k zaplacení ze dne [datum] O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 865,90 Kč.

8. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná, která namítala, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění a dospěl k nesprávným závěrům. Dle žalované žalobkyně v dostatečné míře neprokázala, z jakého důvodu byly jednotlivé smlouvy stornované a zda k jejich stornu bylo nutno přistoupit. Žalovaná k tomu nikdy neměla podklady, je proto otázkou, zda uplatněné vratky provizí byly důvodné. Okresní soud k tomu dokazování nevedl a bez dalšího považoval storna za zcela oprávněná. Žalovaná namítá, že pouze jedna smlouva byla stornována v roce 2014, jinak ve všech dalších případech došlo ke stornu smlouvy mezi [datum] a [datum]. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu došel soudu dne [datum] Dohoda o uznání závazku z [datum] neobsahuje platné uznání závazku, které by vedlo k prodloužení promlčecí doby, a to pro svou neurčitost. V bodu 2.

1. Dohody žalovaná, coby dlužník, uznává závazky v konkrétní výši, přičemž jednotlivé závazky mají být specifikovány v článku I dohody, kde však není uvedeno, z jakého důvodu vznikl každý jednotlivý dluh žalované. Jednak chybí bližší určení takového závazku ve smlouvě o obchodním zastoupení ze dne [datum] a dále chybí bližší určení jednotlivých neoprávněně vyplacených provizí. Příloha [číslo] nebyla nikdy doložena. Pokud žalobkyně označila tabulku, která je ve spise na č.l. 24, pak tato tabulka byla ve vyjádření žalobkyně označena jako„ přehledná tabulka manažerských storno provizí“. Jeví se účelovým tvrzením, že se jedná právě o přílohu [číslo] Dohody. Předmětná tabulka neobsahuje žádný podpis ani svým obsahem jakkoliv propojená na Dohodu. Následně ve vyjádření z [datum], označila takto žalobkyně provozní výpisy za období květen až srpen 2012 Tyto výpisy již dokládala k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Ani tyto výpisy neobsahují žádný podpis a obsahem nejsou jakkoliv propojeny s Dohodou. Jde o stejné výpisy, které žalobkyně vyhotovovala automaticky každý měsíc každému smluvnímu poradci. Tvrzení, že jde o přílohu dohody o uznání dluhu je účelové a ničím nepodložené. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá pouze to, že to byla jakási dohoda o splátkách jakéhosi dluhu. Z korespondence nelze dovodit, že by šlo právě o splátky uvedené v dohodě o uznání dluhu z [datum]. Především ale takový e-mail není schopen napravit nedostatek spočívající v neurčitosti uznání dluhu zaznamenaném v Dohodě z [datum]. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že bude žaloba v plném rozsahu zamítnuta a v žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že v řízení před okresním soudem dostatečně prokázala oprávněnost uplatněného nároku a okresní soud věc posoudil správně, došel ke správným závěrům, proto navrhuje potvrdit rozhodnutí okresního soudu.

10. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o.s.ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované z části důvodné.

11. Pokud jde o skutková zjištění v dané věci, lze vyjít ze správného zjištění okresního soudu, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o obchodním zastoupení včetně Dodatku [číslo] která byla ukončena výpovědí k [datum]. Taktéž na shora popsané obsahové náležitosti smlouvy lze odkázat. Lze tak vycházet z toho, že za činnost žalované dle smlouvy o obchodním zastoupení náležela žalované provize a žalobkyně byla oprávněna po žalované požadovat vrácení části nebo celé provize, ohledně které bylo dodatečně zjištěno, že na ni nevznikl žalované nárok nebo že tento nárok zanikl, a to i po ukončení Smlouvy, přičemž, pokud nelze provést zápočet tzv. stornorezervy ve výši 5 % z dané provize, je žalovaná povinna příslušnou provizi, resp. její část, která jí byla vyplacena a na kterou nevznikl nárok, případně nárok zanikl, vrátit nejpozději do 14 dnů od doručení písemné výzvy žalobkyně. Konkrétní podmínky upravovaly obchodní a provizní podmínky.

12. Okresní soud tak správně po právní stránce vyšel z toho, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení podle § 652 a násl. ObchZ, která zakládá právo plnění provize i na její vrácení podle § [číslo] ObchZ za konkrétních podmínek stanovených smlouvou.

13. S ohledem na námitku promlčení bylo třeba zabývat se nejprve promlčením uplatněného nároku. Podle § 387 odst. 1 ObchZ se právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle § 391 odst. 1 ObchZ u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle odst. 2 práv uskutečnit právní úkon běží promlčecí doba ode dne, kdy právní úkon mohl být učiněn, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 407 odst. 1 ObchZ uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Podle § 323 odst. 1 ObchZ uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

14. Žalobkyně v tomto řízení uplatnila nárok na vrácení vyplacených provizí. Splatnost vratky provize upravoval čl. VIII. 9 tak, že příslušnou provizi, resp. její část, která byla obchodnímu zástupci vyplacena a na kterou nevznikl nárok, případně nárok zanikl, je zástupce povinen vrátit nejpozději do 14 dnů od doručení písemné výzvy předchůdkyně žalobkyně. Nastává-li splatnost na výzvu věřitele, platí, že může-li věřitel vyvolat splatnost dluhu, pak může své právo i vykonat - podat žalobu. První objektivní možnost vykonání práva je tak dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 554/2020 ze dne 31.3.2020). Tento moment se v daném případě kryje s datem ukončení jednotlivých smluv uzavřených obchodním zástupcem zakládající důvody storna – v tabulce předložené žalobkyní (č.l. 24) označeno jako„ storno k datu“ s připočtením 14 denní lhůty k plnění. Žalobkyně uváděla, že za období od [datum] do dne ukončení smlouvy o obchodním zastoupení [datum] vznikla žalované povinnost vrátit celkem 73 provizí v celkové výši 93 794,39 Kč uvedené odpovídá tabulce č.l. 24, která má 73 řádků s vyčíslením jednotlivých provizí počínaje stornem k datu [datum] konče stornem k datu [datum]. Samostatně je pak uplatňována povinnost vrátit provize ve vztahu ke smlouvě [číslo] pojistníka [jméno] [příjmení], která byla ukončena a přepracována v novou ke dni [datum] a žalované tak byla stornovaná celá částka - 2 626,28 Kč a zároveň zaúčtována provize kladná za přepracovanou smlouvu 1 921,04 Kč. Žaloba byla podána [datum] a při zohlednění čtyřleté promlčecí doby by nemohly být s ohledem na námitku promlčení uplatněny vratky předcházející datu [datum], což jsou podle přiložené tabulky všechny platby kromě prvého řádku smlouva [číslo] pojistníka [jméno] [příjmení] provize 426,59 Kč storno 319,92 Kč k datu [datum]. Bylo tedy rozhodující zabývat se uznáním dluhu.

15. Mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne [datum] uzavřena Dohoda o uznání závazků a jejich splacení, kde závazky dlužníka jsou vymezeny odkazem na smlouvu o obchodním zastoupení ze dne [datum] a její ustanovení s tím, že dle čl. 1 má dlužník vůči věřiteli po odečtení stornorezervy závazky v celkové výši 62 660,62 Kč představující neoprávněně vyplacené provize, ohledně, kterých bylo následně zjištěno, protože na ně dlužníkovi dle smlouvy o obchodním zastoupení nevznikl nárok, nebo že tento nárok zanikl. Struktura a přehled jednotlivých závazků dlužníka vůči věřiteli je uvedena v příloze [číslo] která je nedílnou součástí této dohody. Na tuto přílohu je pak shodně odkazováno v prohlášení dlužníka o uznání článek II. 2.1., kde je uvedeno, že dlužník uznává své závazky vůči věřiteli v celkové výši 62 660,62 Kč, které jsou podrobně specifikovány v čl. 1 dohody (zejména v čl. 1 této dohody a v příloze [číslo] k této dohodě). Jak bylo shora uvedeno příloha [číslo] nebyla okresnímu soudu spolu s dohodou o uznání závazku předložena. Žalobkyně nejprve uváděla, že šlo o tabulku, která je založena na č.l. 24, ta však takovou přílohou být nemohla, neboť zahrnuje označení závazků z období pozdějšího po datu [datum]. Na výzvu okresního soudu s poučením o následcích nedoložení úplné verze dohody o uznání včetně přílohy [číslo] žalobkyně doložila provozní výpisy pro poradce za květen až srpen 2012. Neuvedla však ničeho o tom, že by právě tyto provozní výpisy měly tvořit přílohu dohody o uznání, pouze uváděla, že obsahují detailně rozepsané pojistné smlouvy, za které žalované vznikl nárok na provizi nebo naopak zanikl a vznikla jí povinnost provizi vrátit a že provozní výpisy na sebe navazují a odpovídají uznané částce 62 660,62 Kč. Provizní výpisy však dle č.l. VIII odst. 4 smlouvy o obchodním zastoupení představují formu pravidelného měsíčního vyúčtování provizí.

16. Odvolací soud v tomto směru nesdílí názor okresního soudu, že by žalobkyně dostála své povinnosti předložit úplnou dohodu o uznání včetně přílohy [číslo] na niž dohoda odkazuje. Odkaz na provozní výpisy nebyl součástí dohody. Nelze tak říci, že žalovaná věděla, z jakých jednotlivých závazků se celkově uznávaný závazek, potažmo částka 62 660,62 Kč skládá. Nepostačil obecný odkaz na smlouvu o obchodním zastoupení, neboť každá provize i její storno vzniká samostatně. Závazků ze smlouvy o obchodním zastoupení je tak vícero (nejde o souhrnný nárok stále stejné platby za časové období nebo nárok, který vyplývá přímo ze smlouvy) a pro to, aby dlužník posoudil, zda uznává konkrétní závazek ve správné výši, musí být v písemném uznání identifikován takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. [jméno] dohoda specifikaci závazků v příloze předpokládala, bylo tedy třeba, aby ji žalobkyně doložila. Judikatura dovodila, že interpretace obsahu nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle a nestačí, je-li účastníkům smlouvy jasné, co je předmětem smlouvy, není –li to poznatelné z textu listiny (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 5321/2008 ze dne 22.2.2011, 29 Odo 1287/2006 ze dne 25.4.2007). S ohledem na neurčitost identifikace závazků tvořících předmět uznání nelze dohodu o uznání považovat za platnou, nemohlo tak dojít z tohoto důvodu k prodloužení promlčecí lhůty dle § 407 odst. 1 ObchZ ani odkladu splatnosti závazku. Nepromlčenými tak jsou vratky ze smlouvy pojistníka [jméno] [příjmení] 319,92 Kč a pojistníka [jméno] [příjmení] 2 626,28 Kč, celkem 2 946,20 Kč. Vzhledem k tomu, žaloba oproti nárokům na vratky započítávala vzniklé nároky na nároky provize ve výši 63 988, 09 Kč, bylo třeba zabývat se i tímto započtením. Podle § 358 ObchZ k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Bylo tedy možné vyjít z toho, že zůstatek dluhu tvoří částka 319,92 Kč v případě pojistníka [jméno] [příjmení], když nároky na provize ze shodného období byly zohledněny na starší dluhy a dále dluh tvoří částka 705,24 Kč v případě pojistníka [jméno] [příjmení], která představuje rozdíl částky 2 626,28 Kč a provize kladné ve výši 1921,04 Kč, když započtení bylo uváděno ve vztahu k této částce samostatně. K vyčíslení těchto částek nebyly vznášeny žádné námitky. Celkem tak bylo žalobkyni důvodně přiznáno 1 025,16 Kč Okresní soud tak správně uzavřel, že žalobce má z přiznané částky právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Rozsudek okresního soudu byl tedy pouze v této části výroku I. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen. Ve zbývajícím rozsahu tj. do částky 31 407,42 Kč s příslušenstvím byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že byla žaloba zamítnuta s ohledem na promlčení nároku.

17. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu bylo nutno rozhodnout znovu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, kdy v obou případech byla žalovaná převážně úspěšná a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí náleží 94% náhrady nákladů řízení. V řízení u okresního soudu žalovaná nejprve činila samostatné úkony - podání odporu z [číslo] včetně doplněného vyjádření, dále vyjádření z [datum] a účast na jednání [datum] náleží jí tak podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu celkem 3x 300 Kč, tj. 900 Kč z toho 94% činí 846 Kč, které je žalobkyně povinna nahradit přímo žalované a dále náklady ustanoveného opatrovníka přiznané okresním soudem usnesením č.j. 59 C 123/2018-163 ze dne 1.7.2021 ve výši 7976 Kč podle § 140 odst. 2 a § 149 odst. 2 o.s.ř. z toho 94% je 7 497,44‬ Kč, které je žalobkyně povinna nahradit státu na účet okresního soudu.

18. V odvolacím řízení byla žalovaná již pouze zastoupena ustanoveným advokátem. Náklady na její zastoupení jsou představovány odměnou za dva úkony - podání odvolání z [datum] ve výši 1 936 Kč v tehdy platném znění § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu snížená o 20% a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] v nesnížené výši 2 420 Kč s ohledem na zrušení § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. 4 956 Kč z toho 94% je 4 658,64 Kč, které je žalobkyně povinna nahradit státu na účet okresního soudu.