59 C 123/2018-153

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení částky 32 432,58 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 432,58 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 432,58 Kč od 13. 11. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, a to k rukám advokáta žalobkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 32 865,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 32 432,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o obchodním zastoupení, následně ji vypověděl, žalovaný nesplnil svůj závazek ze smlouvy vrátit již vyplacené provize.

2. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen„ právní předchůdce žalobce“, uzavřel dne [datum] se žalovaným podle § 652 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (v rozhodném znění), dále jen„ obchodní zákoník“ nebo„ ObchZ“, Smlouvu o obchodním zastoupení (dále jen„ Smlouva“), a to na dobu neurčitou, s účinností ode dne jejího podpisu oběma smluvními stranami, přičemž její nedílnou součástí se staly Přílohy [číslo] – [ulice] podmínky, Příloha [číslo] – [příjmení] moc a Příloha – Provizní podmínky.

3. Předmětem Smlouvy byl dle jejího Článku I. závazek žalovaného jako obchodního zástupce vykonávat jménem a na účet žalobce zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v postavení podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, zprostředkovatelskou činnost v oblasti investičních služeb v postavení vázaného zástupce, zprostředkování prodeje dalších finančních produktů určených žalobcem a zprostředkování kontaktního spojení mezi třetími osobami (dále jen„ Zájemce“) majícími zájem o informace o finančních produktech žalobce.

4. Soud zjistil, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným k této smlouvě Dodatek [číslo] jehož předmětem bylo zařazení žalovaného na pozici vedoucího obchodní skupiny žalobce a s tím související doplnění Smlouvy.

5. Žalovanému náležela za vykonávanou činnost provize při splnění podmínek podle Článku. VIII Smlouvy ve spojení s Přílohou [číslo]. V předmětné smlouvě strany upravily další podmínky spolupráce včetně způsobů ukončení Smlouvy.

6. Podle Článku X., odst. 2 Smlouvy je každá smluvní strana oprávněna Smlouvy vypovědět i bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činí jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok a tři měsíce pro třetí rok trvání Smlouvy a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

7. Soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum] Smlouvu vypověděl a z přiložené poštovní dodejky, že žalovaný [příjmení] převzal dne [datum] Smlouva tedy v souladu s článkem X., odst. 2 Smlouvy zanikla uplynutím 3měsíční výpovědní lhůty k [datum].

8. Podle Článku VIII., odst. 1 a 2 Smlouvy bylo sjednáno, že za činnost žalovaného náleží žalovanému provize, přičemž její výše a podmínky zániku (tzv. stornoprovize), jsou stanoveny v Obchodních podmínkách.

9. Podle Článku VIII., odst. 8 a 9 Smlouvy bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn požadovat po žalovaném vrácení části nebo celé provize, ohledně které bylo dodatečně zjištěno, že na ni nevznikl žalovanému nárok nebo že tento nárok zanikl, a to i po ukončení Smlouvy, přičemž, pokud nelze provést zápočet tzv. stornorezervy ve výši 5 % z dané provize, je žalovaný povinen příslušnou provizi, resp. její část, která mu byla vyplacena a na kterou nevznikl nárok, případně nárok zanikl, vrátit nejpozději do 14 dnů od doručení písemné výzvy žalobce.

10. Soud má za prokázané důkazy provedenými listinami: Souhrnný výpis provizí, Provizní výpis [číslo] že žalovanému byly žalobcem vypláceny za jeho činnost a za dobu trvání Smlouvy sjednané provize, avšak vzhledem k tomu, že dle provizních výpisů [číslo] byly stornovány smlouvy, jejichž uzavření zprostředkoval žalovaný, vznikla žalovanému povinnost již vyplacené provize vrátit a to v celkové výši 32.432,58 Kč. Soud k zamezení pochybností dodává, že žalobce k výzvě soudu označil a předložil veškeré provizní výpisy (podáním z 8. 4. 2019) a soud také všemi výše uvedenými provizními výpisy provedl důkazy (jak je zřejmé z protokolu z jednání [datum], konkrétně se jedná o [číslo listu]).

11. Soud má důkazy provedenými listinou Tabulka manažerských stornoprovizí (č.l. 24) ve spojení s důkazy provedenými listinami: Provizní podmínky univerzálního životního pojištění 7 BN platné od 1. 4. 2010, Tabulka vlastní produkce žalovaného, Provizní podmínky pojištění vozidel platné od 1. 10. 2011, Provizní podmínky pojištění majetku platné od 15. 4. 2005, Provizní podmínky penzijního připojištění platné od 1. 4. 2010, za prokázané tvrzení žalobce, že žalovanému vznikla povinnost navrátit vyplacené provize na základě výše uvedeného Dodatku [číslo] ke smlouvě o obchodním zastoupení pozice oblastní ředitel za 67 přesně konkretizovaných uzavřených smluv podřízených zprostředkovatelů, celkem 73 provizí v celkové výši 93.794,39 Kč. Dále, že vznikla žalovanému povinnost vrátit provize za další konkrétní smlouvy, a to za jím uzavřenou smlouvu [číslo] pojistníka [jméno] [příjmení], která byla na žádost pojistníka ukončena a přepracována v novou ke dni [datum]. Žalobce uvedl, že žalovanému tak byla stornována celá částka - 2.626,28 Kč a zároveň zaúčtována provize kladná za přepracovanou smlouvu ve výši 1.921,04 Kč, přičemž tato smlouva je uvedena na samostatné tabulce s přehledem smluv uzavřených přímo žalovaným, nikoli jeho podřízenými zprostředkovateli.

12. Žalobce k výše uvedené tabulce podal toto vysvětlení. Má se jednat o tabulku stornovaných provizí za pojistné smlouvy, jejichž uzavření bylo zprostředkováno žalovaným. Uzavřené smlouvy jsou v tabulce označeny číslem pojistné smlouvy, pojistníci, kteří s danými pojišťovnami smlouvy uzavřeli, jsou pak uvedeni u příslušné smlouvy ve sloupci klient.

13. Žalobce dále (v podání ze dne 25. 4. 2018, čl. II.) podrobně doplnil svá žalobní tvrzení o detaily týkající se jednotlivých storen, soud proto v podrobnostech odkazuje na toto jeho vyjádření.

14. Žalobce uvedl, že žalovanému tak vznikla povinnost v období od [datum] navrátit žalobci vyplacené provize v celkové výši 96.420,67 Kč, přičemž od [datum] do dne ukončení smlouvy o obchodním zastoupení [datum] žalovanému vzniklo právo na vyplacení provizí v celkové výši 63.988,09 Kč, z tohoto důvodu, celkem tak žalovaný dluží žalobci částku 32.432,58 Kč.

15. Žalobce dále prokázal, že zaslal žalovanému celkem 3 výzvy k úhradě pohledávky, a to ze dne [datum], [datum] a [datum], ve kterých mu uložil zaplatit částku 32.432,58 Kč. Dle žalobce tato částka představuje souhrnný nárok na vratku z provizí tak, jak byla vyčíslena k datu vyhotovení Provizního výpisu [číslo] (viz výše). Žalobce ve výzvě ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby uhradil částku ve výši 32.432,58 Kč nejpozději do [datum]. Žalobce, jelikož žalovaný ani do tohoto data na svůj dluh nic neuhradil, proto ode dne následujícího požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobce prokázal, že (následně) žalovanému odeslal (důkaz poštovním podacím archem) Oznámení o právním zastoupení a Předžalobní výzvu ze dne [datum].

17. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po výzvě právního zástupce žalobce ze dne [datum].

18. Soud má za prokázané důkazem provedeným e-mailovou komunikací o průběhu splácení probíhající mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ve dnech 28. 8. 2012 až 29. 8. 2012 (č.l. 32), že z jejího obsahu je zřejmé, že žalovaný opakovaně slibuje dostát svým závazkům.

19. Soud má za prokázané důkazem provedeným Dohodou o uznání závazků a jejich splácení uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným podle § 323 obchodního zákoníku dne 12. 9. 2012 (dále jen„ Dohoda“), že žalovaný v ní, v jejím článku II., výslovně uznal veškeré své závazky ze Smlouvy ve výši 62.660,62 Kč, které jsou podrobně specifikovány v čl. I. této dohody. Současně bylo sjednáno v jejím článku 2. 2., že se žalovaný zavazuje splnit své závazky vůči právnímu předchůdci žalobce v celkové výši 62.660,62 Kč nejpozději do 31. 8. 2014 ve smluvených splátkách.

20. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum] od Dohody odstoupil (se zdůvodněním, že žalovaný splátkový kalendář dle Dohody neplnil) a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 14 dnů po obdržení této výzvy, ta byla žalovanému dle přiložené dodejky doručena dne [datum].

21. Žalovaný se ve věci vyjádřil (poprvé v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu z [datum]) tak, že dle jeho tvrzení: 1) z žalobních tvrzení není zřejmé za které konkrétní smlouvy a kdy vznikl údajný dluh, 2) právní předchůdce žalobce po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, neoprávněně převedla následné provize na korporaci [právnická osoba], IČ [číslo], žalovaný prý žádal právního předchůdce žalobce o vyčíslení částky žalovaným tvrzeného nároku obchodního zástupce na„ odkoupení – převedení – či jiného finančního vyrovnání pojistného kmene, 3) žádal po ukončení zprostředkovatelské smlouvy právního předchůdce žalobce o provedení kompenzace, ta prý na jeho nároky dle pravidel o kompenzaci nereagovala, žalobce by měl v případě doložení nároků na vrácení provizí od nich odečíst řádně vyčíslenou kompenzaci.

22. Žalobce k tvrzením/obraně žalovaného obsaženým v odporu proti platebnímu rozkazu z [datum] uvedl, že odpor žalovaného považuje za účelový. Žalovaný si byl vědom svého dluhu u žalobce, když opakovaně žádal o posečkání se splácením a možnost částečných splátek. Na základě žádosti žalovaného pak žalobce vypracoval splátkovou dohodu, v rámci které žalovaný výslovně uznal veškeré své závazky ke dni [datum] ve výši 62.660,62 Kč a zavázal se tyto splácet ve smluvených splátkách. Jelikož žalovaný opakovaně dohodnuté splátky nesplácel, přesto, že žalovanému opakovaně vyšel vstříc s odložením splátek při jejich prodlení.

23. Žalobce uvedl, že neeviduje žádnou komunikace ze strany žalovaného dle tvrzení uvedeného pod bodem 2) jeho odůvodnění odporu. Žalobce k tvrzením žalovaného uvedeného pod bodem 2) odůvodnění jeho odporu dále uvedl, že v listopadu roku [rok] žalobce na základě rozhodnutí akcionáře zúžil povolené činnosti podle zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, a to pouze na zprostředkování pojištění motorových vozidel. Jiná pojištění přestal žalobce zprostředkovávat. Tzv. pojistný kmen – tj. soubor pojistných smluv vždy„ patří“ pojišťovně, neboť ona je smluvní stranou pojistné smlouvy, kterou spravuje a poskytuje z ní pojistné plnění. Pojišťovny k získání pojistného kmene, tj. uzavření pojistných smluv, používají pojišťovací zprostředkovatele, kterým dávají uzavřené pojistné vztahy do správy, tzn. aby zajištovali péči o klienty neboli tzv. klientský servis. Svěření klientů do správy pojišťovacího zprostředkovatele se řídí ujednáními ve smlouvě o obchodním zastoupení. Pojišťovací zprostředkovatel proto nevlastní žádný pojistný kmen - pouze mu může být svěřen do péče podle ujednání v příslušné smlouvě tj. smlouvě o obchodním zastoupení.

24. Z důvodu změny/zúžení předmětu podnikání žalobce převedla [anonymizováno] svůj kmen pojistných smluv (jiných než na pojištění motorových vozidel) zprostředkovaných žalobcem ze správy žalobce do správy jiného pojišťovacího zprostředkovatele spolupracujícího s [anonymizováno], a to společnosti [právnická osoba] Podmínky převodu byly sjednány ve smlouvě pojišťovny s touto společností.

25. K převodu kmenů pojistných smluv na společnost [právnická osoba] žalobce sděluje, že žalovaný za dobu vzájemné spolupráce přímo svojí činností sjednal celkem 7 pojistných smluv – z toho pouze 3 tyto PS byly převedeny do [právnická osoba], přičemž veškeré provize náležící za uzavření těchto smluv byly ze strany žalobce žalovanému vyplaceny po jejich uzavření a od převedení pojistného kmene ze strany [anonymizováno] na [právnická osoba] do dne účinnosti výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení s žalovaným nenáležely žalovanému žádné provize k vyplacení.

26. Žalobce k tvrzením žalovaného uvedeného pod bodem 3) odůvodnění jeho odporu uvedl, že nemá v evidenci žádný požadavek žalovaného na kompenzaci – je tedy na žalovaném, aby doložil, že takový nárok, pokud existoval, řádně a včas uplatnil. Právo na tzv. odškodné je upraveno jednak zákonem a podrobnější úpravu obsahuje i smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi žalobcem a žalovaným. Podle těchto úprav a ujednání žalovanému právo na odškodné nevzniklo.

27. Žalovaný (ve svém vyjádření z [datum]) namítal, že došlo k promlčení žalobcem doložených uvedených pohledávek, když jak žalobce uvádí, jedná se o smlouvy, které byly ukončeny v období od [datum] do [datum], přičemž všechny předmětné smlouvy byly uzavřeny v letech [rok] až [rok]. Žalobce přitom svůj údajný nárok vymáhá návrhem na EPR vydaným Okresním soudem v lednu [rok], kdy podle žalovaného již marně uplynula lhůta pro (spravedlivé) vymáhání případného dluhu.

28. Žalovaný dále namítal, že Smlouva o obchodním zastoupení (včetně manažerských dodatků) pro něho v článku XI. zakotvila právo na odškodnění, a to dokonce bez další podmínky zvláštního uplatnění tohoto práva.

29. Podle žalovaného celkové částky vyčíslení, které žalobce předložil, nekorespondují se skutečností. Dle žalovaného případnou konkretizaci lze soudu doložit, s ohledem na námitku promlčení však prý nepřikládá její rozbor.

30. Podle žalovaného se žalobce (dosud) nevyrovnal ani s námitkou žalovaného, který rozporoval převedení jeho následných provizí (a následných provizí ze smluv jeho obchodní skupiny) na soukromou společnost vytvořenou v době rozhodování o změně předmětu podnikání [právnická osoba] Tuto soukromou společnost vytvořili především shodní lidé, kteří do té doby zabezpečovali zájmy [právnická osoba], tedy členové jejího představenstva. Následné provize tak místo toho, aby byly vypláceny obchodním zástupcům, kteří měli podíl na vzniku profitu producenta, byly jako neoprávněný zisk převedeny na nově vzniklou [právnická osoba] s.r.o..

31. Žalobce se k výše uvedeným námitkám žalovaného podrobně vyjádřil ve svém vyjádření z [datum].

32. Žalobce k žalovaným vznesené námitce promlčení (kdy žalovaný namítá promlčení jeho závazku vrátit požadované stornoprovize a současně poukazuje na chyby, případně absenci údajů uvedených v tabulce stornoprovizí; tvrdí, že smlouvy zanikly z jiných, než ze žalobcem uvedených důvodů a uvádí, že až doposud neměla možnost se se seznamem požadovaných stornoprovizí seznámit) uvedl, že tvrzení žalované se nezakládají na pravdě. Žalobce žalované přílohou každé výzvy k úhradě dluhu zaslal také specifikaci konkrétních stornoprovizí, včetně smlouvy, jichž se tyto provize týkají. Žalovaná měla až do ukončení vzájemné spolupráce nepřetržitě on-line přístup ke všem údajům o daných pojistných smlouvách, ke všem svým provizním výpisům apod. – přístup byl žalovanou naposledy využit dne [datum].

33. Ve vztahu k námitkám žalované o chybném údaji v tabulce, pokud jde o klientku [příjmení], produkt pojištění domácnosti, u uvedení důvodu zániku pojištění se jednalo o písařskou chybu. Ve vztahu k údajům, které dle tvrzení žalované chybí, poukazuje žalobce na to, že se pokaždé jedná o toho samého pojistníka, proto nejsou údaje do tabulky z předchozích řádků znovu opisovány, jelikož jsou v daném případě totožné.

34. Tvrzení žalované, že smlouvy zanikly z jiných důvodů, nežli z těch, které jsou uvedené v tabulce, považuje žalobce za nepravdivé, účelové a neurčité. Žalovaná nespecifikuje, kterých konkrétních smluv se to týká a v jakém rozsahu. V této souvislosti také žalobce poukazuje na to, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] Dohodu o uznání závazků a jejich splácení, v rámci níž uznala svůj závazek z titulu stornoprovizí vůči žalobci k tomuto datu vyčíslený k tomuto datu v částce 62.660,62 Kč.

35. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovanou, má žalobce za to, že tato není důvodná. Žalobce poukazuje na to, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] Dohodu o uznání závazků a jejich splácení, v rámci níž uznala svůj závazek z titulu stornoprovizí vůči žalobci k tomuto datu vyčíslený částkou 62.660,62 Kč a zavázala se tento svůj dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách splatných ve výši 2.610,86 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, přičemž dluh žalovaného měl být dle této dohody doplacen nejpozději ke dni [datum]. Jelikož však žalovaná domluvený splátkový kalendář neplnila, přistoupil žalobce dne [datum] k odstoupení od dohody o splátkách a vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě 14 dnů. S ohledem na to, že dohodou o uznání dluhu došlo ke změně splatnosti dluhu a současně jí došlo k prodloužení promlčecí lhůty, není námitka promlčení důvodná.

36. Žalobce k tvrzením žalovaného v II. jeho vyjádření (z 22. 5. 2018) o nevyplacení odškodného, jeho nevyčíslení a nepřiznání, uvádí, že není zřejmé, zda žalovaná uplatňuje vůči žalobci vzájemný návrh ve smyslu ust. § 97 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) nebo zda tímto uplatňuje svou procesní obranu formou započtení ve smyslu § 98 o. s. ř. Ani v jednom případě však nenaplňuje procesní úkon žalované zákonné podmínky, jelikož žalovaná svůj údajný nárok na odškodnění nevyčísluje a neuvádí rozhodné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že byly naplněny zákonné podmínky dle ust. § 669 odst. 1 obchodního zákoníku. Tvrzení žalované, že„ nárok na kompenzaci po skončení smlouvy o obchodním zastoupení bude mít agent vždy“ není správné a neodpovídá shora citovanému ustanovení obchodního zákoníku. Žalobce v této souvislosti rovněž upozorňuje na prekluzi tohoto případného nároku žalované dle ust. § 669 odst. 5 obchodního zákoníku, když smlouva o obchodním zastoupení zanikla výpovědí ze dne [datum], a to uplynutím 3 měsíční výpovědní doby. Z uvedeného je zřejmé, že od skončení smlouvy již uplynul více než rok a právo na odškodnění již zaniklo.

37. Žalobce k tvrzením žalovaného v III. jeho vyjádření (z [datum]), že celkové částky vyčíslení, které žalobce předložil, nekorespondují se skutečností, uvádí, že žalovaný toto své tvrzení blíže nespecifikuje.

38. Žalobce k námitkám žalovaného v IV. jeho vyjádření (z [datum]) týkajícím se převedení nároků z uzavřených smluv a jeho následných provizí uvedl, že odkazuje na své předchozí vyjádření ve věci a opakuje, že tvrzení žalované, že žalobce převáděl svůj pojistný kmen, je nepravdivé, neboť žalobci tento pojistný kmen nenáležel a nepřeváděl jej – učinila tak pojišťovna [anonymizováno], jelikož se jednalo o její pojistný kmen. Žalobce v této souvislosti opět zdůraznil, že od převedení pojistného kmene ze strany [anonymizováno] na [právnická osoba] do dne účinnosti výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení s žalovanou nenáležely žalované žádné provize k vyplacení. K žádnému tvrzenému poškození žalované v souvislosti s převodem pojistného kmenu tak nikdy nedošlo.

39. Soud usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl, že v řízení bude namísto původního žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa původní účastnice], nadále dle § 107 odst. 3 o. s. ř. pokračováno na straně žalobce se [právnická osoba] pojišťovací a finanční poradenství, a.s., [IČO], se sídlem [adresa].

40. Soud usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl (vzhledem k opakovaným žádostem žalovaného o odročení jednání ze zdravotních důvodů, aby nedocházelo k průtahům v jednání) o ustanovení Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, opatrovníkem žalovaného.

41. Opatrovník žalovaného v řízení namítal, že pokud jde o dohodu o uznání závazků a jejich splácení, tak dle jejího článku 1.4. má být její součástí příloha [číslo] která obsahuje strukturu a přehled jednotlivých závazků dlužníka vůči věřiteli. Ta však žalobcem k dohodě přiložena nebyla. Žalovaný proto uvádí, že pokud tato příloha neexistuje, takto má důsledky pro nároky žalobce, které se od této dohody odvíjí. Žalobce byl soudem vyzván, aby označil, resp. předložil, Dohodu o uznání závazku a jejich splacení v kompletní podobě, tzn. včetně přílohy [číslo]. Žalobce v reakci na výzvu soudu předložil jako důkaz přehled jednotlivých závazků dlužníka vůči věřiteli, které dle žalobce měl být právě nedílnou součástí výše zmíněné dohody (č. l. 132) soud toto listinou provedl důkaz. Dle opatrovníka žalovaného se jedná o stejnou listinu, která byla přiložena již k vyjádření advokáta žalobce z [datum], součástí výše zmíněného vyjádření je právě i dohoda o uznání závazku, která ovšem tu zmiňovanou přílohu [číslo] neobsahuje.

42. Žalobce na výše uvedenou námitku reagoval podáním ze dne [datum] V něm (coby onu požadovanou přílohu Dohody) jako důkaz označil a soudu předložil tzv. provizní výpisy žalovaného za období květen – srpen [rok]. Uvedené výpisy obsahují detailně rozepsané pojistné smlouvy, za které žalovanému vznikl nárok na provizi nebo naopak zanikl a vznikla mu povinnost provizi (částečně) vrátit. Žalobce k těmto výpisům (důkaz jimi byl proveden při jednání soudu [datum] na č.l. 137 – 142) dále vysvětlil, že provizní výpisy jsou kumulativní, tedy dluh z jednoho měsíce se přesouvá do dalšího, kdy částka konečného závazku dle Dohody odpovídá dlužné částce z posledního (srpnového) výpisu 72 485,83 Kč, na níž byla započtena kladná tzv. stornorezerva ve výších 7 417,40 Kč a 2 407,81 Kč (stornorezerva + manažerská stornorezerva), celková dlužná částka tedy činila 62 660,62 Kč, jak je uvedeno v Dohodě.

43. Soud při právním posouzení věci vyšel z těchto skutkových zjištění. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným podle § 652 a násl. ObchZ dne [datum] Smlouvu o obchodním zastoupení.

44. Podle § 652/1 ObchZ platí, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet, podle 652/4 ObchZ platí, že smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu. Lze konstatovat, že předmětná Smlouva o obchodním zastoupení, která byla uzavřena přímo s odkazem na ust. § 652 a násl. ObchZ, splňuje výše uvedené základní pojmové znaky smlouvy o obchodním zastoupení.

45. Podle § 662/1 ObchZ platí, že právo na provizi zanikne, je-li zřejmé, že smlouva mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněna, a jestliže nesplnění není důsledkem okolností přičitatelných zastoupenému, nestanoví-li smlouva něco jiného.

46. Podle § 662/2 ObchZ platí, že provize, která byla již uhrazena, musí být vrácena, jestliže právo na ni zaniklo podle předchozího odstavce.

47. Podle Článku VIII,. odst. 8 a 9 Smlouvy bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn požadovat po žalovaném vrácení části nebo celé provize, ohledně které bylo dodatečně zjištěno, že na ni nevznikl žalovanému nárok nebo že tento nárok zanikl, a to i po ukončení Smlouvy Smlouva v souladu s článkem X., odst. 2 Smlouvy zanikla v důsledku její výpovědi právním předchůdcem žalobce uplynutím 3měsíční výpovědní lhůty k [datum].

48. Soud má za prokázané, že žalovaný v Dohodě o uznání závazků a jejich splácení uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným podle § 323 ObchZ dne [datum] (dále jen„ Dohoda“), v jejím článku II. výslovně uznal vůči právnímu předchůdci žalobce veškeré své závazky ze Smlouvy z titulu stornoprovizí, vyčíslené k tomuto datu v částce 62.660,62 Kč, tak jak jsou podrobně specifikovány v čl. I. Dohody a zavázal se je splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.610,86 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, přičemž dluh žalovaného měl být dle této dohody doplacen nejpozději ke dni [datum].

49. Podle § 323 odst. 1 ObchZ, uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání.

50. Podle § 407 odst. 1 ObchZ, věta první, platí, že uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání.

51. Podle § 3036 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

52. Lhůty a doby, jejichž běh započal přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku (1. 1. 2014), se posuzují podle dosavadních předpisů. Počala-li tedy za účinnosti předchozí právní úpravy běžet promlčecí doba, která se řídila § 100 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ObčZ), bude se její běh, stavení a přerušení běhu posuzovat i nadále podle předcházejícího občanského zákoníku, a nikoliv podle občanského zákoníku nového. Totéž platí rovněž pro promlčecí lhůty řídící se obchodním zákoníkem, jakož i pro ostatní doby a lhůty (např. záruční doba; reklamační lhůta; doba, na kterou bylo omezeno trvání závazku), nemá-li občanský zákoník speciální přechodné ustanovení. ([příjmení], Petr. § 3036 (Plynutí lhůt a dob). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo])

53. Podle § 402 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

54. Soud jednání žalovaného, který v Dohodě uznal vůči právnímu předchůdci žalobce svůj dluh, posoudil po právní stránce jako platné uznání závazku žalovaným ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního zákoníku.

55. Uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního zák. má ty právní důsledky, že usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel jako žalobce nemusí vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat (viz závěr Nejvyššího soudu obsažený v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2425/2002) a nemusí v žalobě prokazovat tvrzení o skutkových okolnostech, jelikož důkazní břemeno přechází ze žalobce na žalovaného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 1173/2004).

56. Účinkem uznání závazku je to, že se jím zakládá vyvratitelná právní domněnka, že v době uznání závazek v uznaném rozsahu trval a tento účinek nastává v obchodněprávních vztazích i u závazku v době písemného uznání promlčeného (konkludentním jednáním dlužníka dle § 407 odst. 2 a 3 ObchZ lze uznat jen nepromlčené závazky), aniž by bylo nutné, aby dlužník o promlčení věděl (a to na rozdíl od § 558 ObčZ). Praktickým důsledkem je, že věřitel v případném soudním sporu nemusí prokazovat existenci, popř. ani výši, uznané pohledávky za dlužníkem, a důkaz o neexistenci uznaného dluhu tak přechází na dlužníka (přesun důkazního břemena).

57. Důsledkem uznání závazku je dále přetržení (přerušení) promlčecí doby (§ 407 odst. 1 ObchZ). Je-li závazek uznán výslovně (písemně), je stanoveno, že nová čtyřletá promlčecí doba běží od okamžiku tohoto uznání, tzn. že k event. již uplynulé části promlčecí doby se nepřihlíží. Písemné uznání závazku má tedy, jde-li o běh nové promlčecí doby, stejné účinky, a to ať již byl uznán promlčený či nepromlčený závazek (§ 407 odst. 4 ObchZ).

58. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že zde neexistoval právní důvod pro to, aby právnímu předchůdci žalobce vrátil vyplacené provize v celkové výši 96.420,67 Kč, přičemž od [datum] do dne ukončení smlouvy o obchodním zastoupení [datum] žalovanému vzniklo právo na vyplacení provizí v celkové výši 63.988,09 Kč, tj. aby mu po odečtení této částky vrátil celkem částku 32.432,58 Kč.

59. Opatrovník žalovaného se bránil tvrzením, že„ uznání dluhu předložené žalobcem je neplatné, nesplňuje zákonem ustanovené náležitosti, příloha, ve které by měl být nárok podrobně vyčíslen, není součástí uznání dluhu, vznikla pravděpodobně dříve než samotné uznání a do spisu byla taktéž založena dříve“, provedeným dokazováním však tato tvrzení prokázána nebyla. Z textu celého článku I. předmětné Dohody však jednoznačně a nezaměnitelně plyne, co je právním důvodem závazků žalovaného dle Dohody (tato skutečnost je tedy zřejmá již ze samotného textu Dohody i bez„ sporné“ přílohy [číslo]). Žalobce dle názoru soudu existenci a obsah oné„ sporné“ přílohy [číslo] Dohody v dalším průběhu sporu prokázal Provizními výpisy (viz již zmíněné důkazy č.l. 137 -140). Mimoto, v neposlední řadě, je třeba zdůraznit, že skutečnost, že žalovaný si byl vědom svých závazků z Dohody, jednoznačně vyplývá i z následného chování žalovaného po uzavření Dohody (viz důkaz provedený e-mailem žalovaného z [datum], ve kterém žalovaný výslovně žádá právního předchůdce žalobce o posečkání s vyrovnáním dlužných splátek dle uzavřeného splátkového kalendáře.

60. V projednávané věci tedy došlo k tomu, že v Dohodě došlo ke změně splatnosti dluhu a současně s tím v důsledku uznání závazku žalovaným v ní obsaženým promlčecí začala běžet nová 4letá promlčecí doba, která nemohla skončit dříve nežli [datum]. Žalobce tedy včas během této lhůty, návrhem na vydání EPR doručeným soudu [datum] svoje právo (ve smyslu § 402 ObchZ) uplatnil, k promlčení jeho nároku nedošlo.

61. Žalobce se dle názoru soudu přesvědčivě a dostatečně vypořádal (a to zejména ve svém písemném podání ze dne [datum]) i s ostatními námitkami žalovaného, konkrétně s námitkami, že některé z nároků jsou s chybami (např. u klientky [příjmení]), že některé smlouvy nemají kompletní údaje, že žalovanému v rozporu se Smlouvou nebylo vyplaceno odškodnění, s tvrzením o údajných rozporech v údajích žalobce, s tvrzení o„ protiprávním“ převedení nároků z uzavřených smluv na původní představenstvo právního předchůdce žalobce do jejich soukromé společnosti s žalovaným tak, jak je podrobně uvedeno výše, ani ty proto soud nepovažuje za důvodné.

62. Žalobce dle názoru soudu dostatečným způsobem prokázal na základě jakých skutečností a v jaké výši žalobci žalovaný nárok náleží. Soud proto žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to od prvního dne následujících po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy právního předchůdce žalobce k zaplacení ze dne [datum].

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 865,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 432,58 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva. 3. žaloba, 4. vyjádření k odporu z 25. 4. 2018, 5. vyjádření z 31. 5. 2018, 6. účast na jednání Okresního soudu v Liberci dne 2. 4. 2019, 7. účast na jednání Okresního soudu v Liberci dne 14. 1. 2021, 8. účast na jednání Okresního soudu v Liberci dne 11. 2. 2021 2020, 6. účast na jednání Okresního soudu v Liberci dne 23. 3. 2021) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 760 Kč ve výši 4 569,60 Kč, náhrada cestovních výdajů podle § 13/1 a. t. a náhrada za promeškaný čas podle § 14/1 a. t. (za tři cesty k jednání u soudu a zpět na cestě [obec] – [obec] a zpět) v celkové výši 5 238,30 Kč včetně DPH. Soud nepřiznal žalobci žádné náklady řízení v souvislosti s cestou na jednání 7. 11. 2019, neboť to se nemohlo konat mimo jiné i z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce bezprostředně před jednáním učinil procesní návrh, o němž bylo třeba nejprve pravomocně rozhodnout (aby bylo možné ve věci jednat).

64. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř..