29 CO 264/2021-115

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa obec anonymizováno - anonymizováno o zaplacení 99 479,42 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 190/2020-85 ze dne 3. září 2021 <b>I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se žaloba o zaplacení 99 479, 42 Kč s příslušenstvím zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 45 738 Kč a na nákladech odvolacího řízení 17 411 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku u Mgr. [jméno] [příjmení].</b> 1. Okresní soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 99 479,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost v téže lhůtě nahradit žalobkyni na nákladech řízení 62 789 Kč k rukám jejího právního zástupce.

2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení představující obvyklé nájemné za období od [datum] do [datum] za užívání rodinného domu [adresa] v [obec] I – [obec] včetně zastavěného pozemku [parcelní číslo] a pozemku [parcelní číslo], přilehlé zahrady (dále jen předmětné nemovitosti), a to v rozsahu odpovídajícímu 1/3 spoluvlastnickému podílu žalobkyně, když žalovaný předmětné nemovitosti užíval bez právního titulu. Podkladem pro výpočet obvyklého nájemného se stal znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který dovodil obvyklé měsíční nájemné z předmětných nemovitostí v žalovaném období ve výši 16 172 Kč, přičemž 1/3 z této částky při zohlednění inflace činila 5 129,08 Kč za měsíc. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném za stejné období náhrady za spotřebovanou elektřinu v předmětném domě v částce 8 992,12 Kč. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v žalovaném období soustavně a v plném rozsahu předmětné nemovitosti neužíval. K dispozici měl byt v [obec] v [anonymizováno] ulici a v předmětné nemovitosti měl uskladněny například hudební nástroje mezi koncerty. Navíc nemovitosti neužíval bez právního důvodu. Vždy se tak dělo se souhlasem dalších spoluvlastnic, jeho matky [jméno] [příjmení] a tety, [jméno] [příjmení], kdy každá z nich byla spoluvlastnicí v rozsahu 1/3.

3. Okresní soud v řízení vyslechl jako svědky znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ml., syna žalobkyně a bratrance žalovaného, [jméno] [příjmení], tetu žalovaného, [jméno] [příjmení], sestru žalovaného, [jméno] [příjmení] st., manžela žalobkyně, [jméno] [příjmení], matku žalovaného, a provedl i účastnický výslech žalobkyně. Zároveň měl k dispozici fotodokumentaci předloženou účastníky z interiéru domu i zahrady za období od září 2018 do ledna 2020. Dále okresní soud provedl dokazování grafem spotřeby elektřiny od listopadu 2018 do ledna 2020, evidenčním listem bytu v [anonymizováno] ulici v [obec], kde měl žalovaný evidován od roku 2016 do března roku 2021 svůj pobyt a videozáznamy pořízenými žalobkyní. Provedené důkazy zhodnotil tak, že žalovaný v žalovaném období předmětné nemovitosti skutečně v převážné míře užíval, a to způsobem, který znemožňoval realizaci vlastnických práv žalobkyně sice jako menšinové, ale stále spoluvlastnice, která nebyla schopna dostat se ani na zahradu. Toto užívání shledal soud dlouhodobým, o čemž podle něho svědčí jak videa předložená soudu žalobkyní, tak výpovědi syna a manžela žalobkyně, kteří opakovaně v žalovaném období do nemovitosti chodili a potvrzovali přítomnost žalovaného. Přítomnost žalovaného v předmětných nemovitostech byla zjištěna i z výpovědí svědkyň [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. I když vyšlo najevo, že žalovaný měl i byt v [anonymizováno] ulici a tento skutečně užíval, měl soud za prokázané, že kromě něho užíval i předmětné nemovitosti a to způsobem, který žalobkyni nevyhovoval. V domě byla v přízemí jedna obytná místnost a kuchyň a v patře pak dvě obytné místnosti. Okresní soud dovodil, že každý potencionální spoluvlastník zde musel užívat tuto jedinou kuchyň a zejména z fotografií předložených k důkazu žalobkyní zjistil, že ji žalovaný používal způsobem, který fakticky znemožnil její užívání žalobkyní, neboť všechny vodorovné plochy byly zarovnané nějakými věcmi. Žalobkyně nemohla užívat ani zahradu, kde chtěla pobývat s vnučkou, když zde bylo množství psích exkrementů a pohyboval se zde pes. I když nebylo jednoznačně zjištěno, zda se pes choval přátelsky či nikoliv, jeho existence zde zjištěna byla. Okresní soud vyslovil, že bylo prokázáno, že žalovaný užíval celou spornou nemovitost, uskladněné nástroje zde byly ve velkém množství, zejména v přízemí, a aparatura byla umístěna i v patře. Tyto věci žalovaného zde byly nikoliv po krátkou a přechodnou dobu, ale byly zde skladovány dlouhodobě, a proto fakticky žalobkyni znemožňovaly předmětnou nemovitost užívat běžným způsobem. I když bylo zjištěno, že za života své babičky, které nemovitost patřila, měl žalovaný v nemovitosti zkušebnu, ta s jejím užíváním souhlasila, bylo třeba vycházet z nového stavu spoluvlastnictví, kdy všechny tři sestry, žalobkyně, matka a teta žalovaného, dostaly tuto nemovitost do spoluvlastnického třetinového podílu. Žalovaný rovněž ve sporné nemovitosti spotřebovával elektrickou energii, kterou musela fakticky zaplatit žalobkyně, čímž jí způsobil škodu. Tuto lze přiznat žalobkyni, která v žalovaném období nemovitost fakticky neužívala a ani se na spotřebě elektrické energie nemohla podílet. Po právní stránce okresní soud odůvodnil své rozhodnutí § 909, § 2910 a § 2991 o. z. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu podle § 142 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Odůvodnění rozsudku považuje za neúplné a nepřezkoumatelné. Důkazy, které okresní soud v průběhu řízení provedl, mylně interpretoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětné nemovitosti užíval po celou dobu tvrzenou v žalobě, tj. od [datum] do [datum]. K této otázce měl soud protichůdné důkazy a v odůvodnění neuvedl, proč dospěl k závěru, že v žalovaném období sporné nemovitosti užíval převážně žalovaný. Žalovaný fakticky bydlel v nájemním bytě v [anonymizováno] ulici, kde jej opakovaně a v desítkách případů navštěvovali jeho příbuzní, což doložil i listinnými důkazy, včetně evidenčního listu. V předmětném domě nebydlel, ani to nebylo možné. Dům nebyl nikým obydlen ani pravidelně užíván. Pokud se do nemovitosti dostavil, vždy si musel půjčit klíče od své matky, spoluvlastnice. To samo už svědčí o dočasnosti užívání a vylučuje trvalost takového užívání. Po smrti jeho babičky v předmětném domě nikdo nebydlel. Žalobkyně neměla zájem ji užívat k bydlení a nikdy ani nechtěla spoluužívání ošetřit v nějakém smluvním režimu. Nemovitosti tak sporadicky užívali všichni členové rodiny, tedy nejen vlastníci, ale jejich potomci, manželé apod. Tito měli i v domě uskladněny své věci na delší čas a využívali i zahradu. Do nemovitosti žalovaný skutečně docházel a to, že byl na zahradě např. pes, ještě neznamená, že žalobkyně byla vyloučena ze svého užívání. Žalobkyně toto nijak neřešila a neprojevila svůj nesouhlas k takovému užívání. Jemu, ani jeho matce žalobkyně nesdělila, že si nepřeje, aby kdokoli z rodiny do nemovitosti chodil. V domě či na zahradě prováděl různé práce či opravy z pověření své matky. To, že byly předmětné nemovitosti společně užívány jak za života zůstavitelky, tak po její smrti, bylo rodinným úzusem, který nebyl nijak formálně upraven a vyplynul z dlouhodobého způsobu užívání všemi členy rodiny. Nikomu nikdy nevadilo, že předmětné nemovitosti jsou zaskladněny věcmi z majetku zůstavitelky, ale v podstatě všech příbuzných. Je účelové tvrzení žalobkyně, že kytary, umělecké masky, které žalovaný skutečně občas a dočasně v předmětném domě měl, znemožňovaly žalobkyni nemovitost užívat tak, jak si přála. Věci žalovaného ostatní uživatele nijak neomezovaly. I žalobkyně měla po celou dobu žalovaného období v domě mnohem více věcí než sám žalovaný, tudíž užívala ho také a ve větším rozsahu. Měla své věci i v garáži a na zahradě a v tomto nebyla omezena. Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že předmětný dům byl užíván tak, že byl příležitostně navštěvován všemi spoluvlastnicemi a jejich rodinnými příslušníky a byly zde uskladněny věci všech spoluvlastnic a jejich rodinných příslušníků. Žalovaný si pak občas ponechával věci v přízemí domu a některé své umělecké výtvory měl v jedné z místností ve sklepě. Nikdy neměl nic odloženo ve větší místnosti v patře. Co se týká 3 kusů věcí v patře, v červeném pokoji, ty zde byly krátkou dobu, cca 4 dny. Postýlka v patře byla cestovní postýlkou, která nebyla žalovaného, když on ani jeho přítelkyně děti nemají. Žalovaný ani do patra nechodil a věci si tam nedával. Za podstatné považuje, že měl k užívání předmětných nemovitostí souhlas své matky a tety, tedy spoluvlastnic v rozsahu 2/3. Podivuje se, že žalobkyně neprojevila nesouhlas s takovým užíváním, pokud se cítila omezena ve svém vlastnickém právu. Například dne [datum], tj. ještě v žalovaném období, si svědkyně [jméno] [příjmení] odstěhovala z předmětného domu dvě své skříně a žalobkyně ještě tentýž den napsala e-mail svým sestrám, ve kterém požadovala vysvětlení. Proč tedy své sestry neinformovala i o tom, že se nemůže dostat do předmětných nemovitostí nebo že nesouhlasí s tím, aby měl v nemovitosti své věci žalovaný ? Protože takto žalobkyně nepostupovala, má za to, že jde z její strany o účelové chování, kdy hodlala vykonstruovat peněžitý nárok a ten u soudu uplatnit. Podle popisovaného děje se nejedná o bezdůvodné obohacení. Soudu vytýká, že se nezabýval hodnocením jeho fotografií, které předložil, neboť na nich žalovaný v předmětném domě žádné věci nemá, ale přesto je jimi dům zarovnán. Dále žalovaný upozorňuje, že v předmětném domě v žalovaném období netekla teplá voda. V zimním období se k bydlení nemovitost použít nedala, když na zimu byla vypouštěna voda a nefungovalo ústřední topení. Byl rovněž odpojen kotel a odpojen plyn. Žalovaný nijak a nikomu, tj. všem vlastníkům a jejich rodinným příslušníkům, nebránil v přístupu do nemovitosti. Všichni členové rodiny, kteří dříve za babičkou pravidelně docházeli, od ní obdrželi klíče a měli je tedy všechny spoluvlastnice, manžel žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení]. Rovněž syn žalobkyně [jméno] [příjmení] měl své vlastní klíče a v nemovitosti v roce 2012 i bydlel. Žalovaný je však neměl a vždy si je před svou návštěvou musel vypůjčit od své matky. Už jen z výpovědí svědků navržených žalobkyní vyplývá, že dům navštěvovali vícekrát než žalovaný, v domě svítili, pouštěli a zavírali vodu, tudíž dům užívali. Důvodem k uplatnění žaloby je podle žalovaného skutečnost, že žalobkyně chtěla vypořádat spoluvlastnické podíly tak, že chtěla vyměnit 1/3 podíl matky žalovaného na nemovitosti [anonymizována dvě slova] za svůj 1/3 podíl na nemovitosti [ulice], v nemovitosti, kde bydlela matka žalovaného. Podíl na nemovitosti [anonymizována dvě slova] měl však vyšší hodnotu a žalobkyně rozdíl odmítla vyplatit. Vykonstruovala tak dluh a poté sestře nabídla, že jí ho odpustí, když se směnou bude souhlasit. Matka žalovaného s tím však nesouhlasila a rozhodla se svůj podíl prodat za tržní cenu poté, co svůj díl nabídla žalobkyni, která svého předkupního práva nevyužila. Žalovaný uplatnil i výhrady k vypracovanému znaleckému posudku. Podle něj stanovil znalec cenu užívání jakoby se jednalo o plně funkční, vyklizenou nemovitost, která by byla dána do nájmu třetí osobě, a to v plném rozsahu a po všechny roční období. Daná nemovitost však k obvyklému a stálému celoročnímu užívání nebyla připravena. Znalec se funkčností topení, ohřevu vody pro normální ubytovací standard vůbec nezabýval. Pokud okresní soud popisoval místnosti v domě, tak je podstatné, že reálně obytné byly pouze do roku 2012. Poté byl odpojen plyn a místnosti se staly neobytnými. Nebyla zde možnost vytápění s možností regulace, možnost ohřevu vody ani možnost vaření. Přitom obytná místnost je ta, která je uspořádáním a vybavením určena k celoročnímu bydlení. Žádná místnost v domě v žalovaném období tyto kritéria nesplňovala. V žalovaném období v domě byly místnosti, které nebyly obytné a mohly být používány pouze k uskladnění věcí. To také žalobkyně dělala, a to v rozsahu minimálně 1/3. Pokud soud přistoupil k účastnickému výslechu žalobkyně, považoval za vhodné, aby se k věci vyjádřil i on a to k rozsahu užívání a době, kdy se v nemovitosti nacházel a měl tam své věci, z jakého důvodu a proč. Svědek [příjmení], bratranec žalovaného, potvrdil, že byl v předmětném domě odpojen plyn, netekla teplá voda, avšak v hodnocení fotografií, které pro žalobkyni pořídil, se liší s ostatními vyslechnutými svědky. Tvrdil, že žalovaný v kuchyni topil přímotopem, ale toto tvrzení je lživé. Výslech tohoto svědka je nutné brát s rezervou, když se na všech soudních sporech, které žalobkyně se svými příbuznými vede, aktivně a přímo podílí. Z výpovědi svědkyně [příjmení] je nutno zohlednit, že věděla o tom, že do nemovitosti její syn chodí, žádala jej o to a dávala mu vždy k jeho návštěvám klíče. Vyjádřila se k tomu, v jakém režimu byl dům užíván, tedy že všichni z rodiny užívali vše. Rovněž potvrdila, že žalovaný v domě nebydlel, měl tam aparaturu, když hráli v PKO, tak ji tam složili a něco tam tvořil, vyráběl, letoval bedničky a zesilovače. K věcem na fotografiích uvedla, čí věci to jsou a o jaké věci se jedná, a to včetně věcí na zahradě. Žalovaného navštívila asi padesátkrát v daném období v místě jeho bydliště v [anonymizováno] ulici. Od souseda věděla, že do nemovitosti chodí i rodina žalobkyně, vše fotí a snaží se někoho nachytat. Pokud byla v nemovitosti, spotřebovávala tam i elektrickou energii. Z výpovědi svědka [příjmení] st. soud zjistil, že nemovitost kontroloval, viděl, že se v ní svítí a někdy se do ní nemohl dostat. Uvedl, že v roce 2018 tam byl žalovaný v 70 procentech a v roce 2019 v rozsahu 40 až 50 procent. Z jeho výpovědi však není zřejmé, zda jsou myšlena procenta z jeho návštěv či procenta z celkového času žalovaného období. Svědek nekontroloval nemovitosti každý den. Svědek je manželem žalobkyně a jeho výpověď tak může být zkreslená. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalobkyně a teta žalovaného, potvrdila dohodu vlastníků o úhradě médií dodávaných do domu a vyjádřila se o tom, kde v roce 2018 a 2019 žalovaný bydlel, a to v [anonymizováno] ulici. Zároveň uvedla, že byla ráda, že do nemovitosti někdo chodí. Žalovaný tam nebydlel, měl tam nástroje, skládal a zkoušel, větral, pomáhal na zahradě. Vyjádřila se i k předložené fotodokumentaci a věcem na nich. Ohledně věcí žalovaného se vyjádřila tak, že je tam měl dočasně. [jméno] do nemovitosti chodila jednou měsíčně. Okresní soud však chybně v rozsudku konstatoval, že podle její svědecké výpovědi zde žalovaný pořád nebydlel, pouze občas přespal. Takto však svědkyně nevypovídala. Sestra žalovaného, [jméno] [příjmení] pak uvedla, že od zimy 2012 v domě nikdo nebydlel a v letech 2018 až 2019 byl dům plný věcí po babičce a i ona zde měla své věci. Vyjádřila se i k režimu užívání domu s tím, že tam chodili všichni. Byl odpojen plyn, vodu platila její matka, elektřinu žalobkyně. Žalovaný bydlel v [anonymizováno] ulici a neví nic o dohodě o užívání nemovitosti na okruhu. Do nemovitostí žalovaný chodil, pracoval na zahradě, ve sklepě hrál na kytaru, měl tam věci k hudbě. Bydlet by se tam nedalo, netekla tam teplá voda a soustavně tam nikdo nebydlel. V domě přespával i její bratranec, syn žalobkyně. Nemovitost byla přístupná všem z rodiny, místnosti se nezamykaly, a to až od května 2020. K předloženým fotkám v řízení vypověděla, že dům byl zarovnaný a vyklízel se až s prodejem. Zároveň se k fotkám svědkyně vyjádřila tak, že některé byly po babičce a nástroje bratra. Žalovaný nemovitost neokupoval, a pokud tam měl věci, tak třeba druhý den to tam již nebylo. Rozhodně je neměl v celém domě. Věci měl v přízemí, ve dvou místnostech, a ve sklepě, když něco vyráběl. Nebylo to tak, že nikdo jiný by tam být nemohl. Boiler byl nefunkční a na vaření kafe používal žalovaný propan-butanovou lahev. Ví o tom, že žalobkyně v domě topila přímotopy a že se tam dávaly lampičky, které svítily, aby to vypadalo, že tam někdo bydlí. Chybně soud uvedl z výpovědi této svědkyně, že žalovaný zde soustavně nebydlel, pouze zde přespával. Toto svědkyně neřekla. Vypověděla, že v nemovitosti přespával její bratranec. Fotodokumentace byla soudu předložena jak ze strany žalobkyně, tak žalovaného a je z ní zřejmý stav domu, který byl zarovnán věcmi nikoli v majetku žalovaného. Nebylo to tedy tak, že by to byl žalovaný, který nemovitost zaskladnil tak, že by nemohla být jiným užívána. Od smrti babičky se zámek od domu neměnil a klíče od nemovitosti tak kromě žalobkyně měl i její manžel a další sadu klíčů i syn žalobkyně. Je nesmyslný nárok žalobkyně na úhradu stoprocentní částky za elektřinu po žalovaném, když ten ji užíval jen tehdy, když v domě svítil a užíval např. rychlovarnou konvici. Elektřinu však spotřebovávali i další vlastníci, kteří do nemovitosti docházeli a tuto spotřebovávali. V řízení nebylo prokázáno, jaké množství elektrické energie v nemovitosti spotřeboval pouze žalovaný. Již po smrti babičky se tehdejší vlastníci dohodli, jak se budou hradit média. Žalobkyně hradila elektřinu, matka žalovaného pojištění, vodné a stočné.

5. Ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla žalobkyně potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Pokud jí bylo vytýkáno, že otázku neoprávněného užívání sporné nemovitosti s žalovaným neřešila ještě před odesláním předžalobní výzvy, namítla, že tak učinila např. prostřednictvím svého syna [jméno] [příjmení], který žalovanému při návštěvě nemovitosti sdělil, že by tam neměl být, na což nereagoval. Předžalobní výzvu pak následně žalobkyně zaslala žalovanému nejen na adresu předmětné nemovitosti, ale i na adresu bydliště matky žalovaného. V jejím postupu tak nelze spatřovat žádnou účelovost, ale řádný postup při uplatňování a ochraně vlastních práv. I když žalovaný tvrdí, že do nemovitosti docházel na základě žádosti své matky s cílem provádět nějaké práce či údržbu, fotodokumentace založená ve spisu jeho tvrzení ohledně údržby zpochybňuje. Žalobkyně uplatňuje svůj nárok z titulu nikoliv bydlení, ale užívání, který je širší a není podstatné, že jednotlivé prostory v domě nesplňují zákonnou definici obytné místnosti. Neznamená to, že by je žalovaný fakticky k bydlení nepoužíval. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že v období užívání nemovitosti žalovaným se nedalo nikam šlápnout, všude bylo špinavé nádobí, skříně a nepořádek. V nemovitosti měl rozestláno a několikrát byl probuzen v dopoledních hodinách. Rovněž žalobkyně uvedla, že v druhé polovině roku 2018 jí byl do nemovitosti opakovaně znemožněn přístup, neboť byly zevnitř v zámku klíče. V roce 2018 byl pak vstup k nemovitosti znemožněn přítomností agresivního psa za vstupní brankou. Nepovažuje za podstatné doplňovat důkazní řízení výslechem žalovaného, který svůj výslech již dříve odmítl. Pokud sestra žalovaného vypověděla, že žalovaný v nemovitostech soustavně nebydlí, je nutno zohlednit, že šlo pouze o její domněnku. Všichni slyšení svědci v rozhodném období žalovaného v domě osobně zastihli. I když žalovaný tvrdí, že 1/3 věcí na fotografiích je žalobkyně, jde o pouhou spekulaci nemající základ v provedeném dokazování. Matka žalovaného i jeho teta potvrdili, že žalovaný měl v nemovitosti hudební nástroje, aparaturu a prováděl tam různé činnosti. Připouští, že svědkyně [příjmení] uvedla, že jí nevadilo, že žalovaný do nemovitosti chodil, že naopak tomu byla ráda a připustila, že tam žalovaný přespával. Podle odpočtu měřidla elektřiny došlo k navýšení spotřeby elektřiny v nemovitosti od [datum] do [datum] na výši 18 kWh, ale za dobu od [datum] do [datum], která v sobě již zahrnuje dobu užívání nemovitosti ze strany žalovaného, se spotřeba elektřiny zvýšila o 318 kWh a za období od [datum] do [datum], kdy žalovaný nemovitost užíval v podstatě po celou dobu, se spotřeba zvýšila o dalších 979 kWh. Četnost návštěv spoluvlastníků však zůstala i v rozhodném období stejná. Po odstěhování žalovaného se spotřeba elektřiny vrátila na stav před rokem 2018, kdy byla téměř nulová a odpovídá spíše sporadickým návštěvám spoluvlastníků. Zejména tímto způsobem pak žalovaná prokázala, že žalovaný se v předmětné nemovitosti v rozhodném období osobně a někdy i za přítomnosti dalších osob zdržoval, přespával zde, nemovitost využíval, měl v ní uskladněny své věci, topil v kamnech, jedl a spotřebovával elektřinu v daleko větším rozsahu, než v období předchozím a následném. Zároveň opakovaně svojí přítomností žalobkyni znemožnil vstup do nemovitostí ať již prostřednictvím klíčů v zámku či štěkajícího psa u vstupní branky a tak nemohla žalobkyně jako spoluvlastnice nemovitost řádně užívat. Pro posouzení vzniku bezdůvodného obohacení nebyl podle soudu podstatný rozsah ani způsob faktického užívání cizí věci, ale obecná držba oprávnění tuto věc užívat dle své vůle. Žalovaný věc i fakticky užíval a měl s ohledem na provedené důkazy v držbě i klíče, ať již vlastní či získaných zprostředkovaně od své matky a tak měl i obecnou možnost užívat cizí věc dle svého užívání, což činil, avšak bez právního důvodu.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a §§ 212a o. s. ř., zopakoval výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

7. Žalobkyně při odvolacím jednání doplnila, že nemovitost navštěvovala jednou za čtvrt roku v souvislosti s návštěvou plynařů, sama však chodila do nemovitosti jednou až dvakrát měsíčně, a to v různém složení rodiny, někdy i sama. [jméno] k přístupu na zahradu a k domu byla pouze na závoru a dveře byly zamčené, avšak zvonek byl spíše nefunkční. Bylo zvykem, že se přejíždělo po hrubém skle výplně dveří a tento zvuk byl slyšet více než zvonek. To byla praxe ještě za života její matky. Na výslovný dotaz soudu, zda a jakým způsobem sdělila zbývajícím spoluvlastnicím či přímo žalovanému, že nesouhlasí s rozsahem jeho užívání nebo s tím, že by neměl mít do nemovitosti přístup, uvedla, že s ostatními spoluvlastnicemi měla dlouhodobě spory, a proto pověřila syna, aby v této věci komunikoval, případně oslovil paní [příjmení] nebo žalovaného. Sestra žalovaného, paní [příjmení], byla jediná, která s ní komunikovala a odpovídala na její e-maily. Ani paní [příjmení] však konkrétně e-mailem nevyzvala k nějaké nápravě či odstranění potíží týkajících se nadužívání jejího spoluvlastnického podílu, které sdělila ve vztahu k žalovanému v daném řízení. Nemá k dispozici žádný písemný doklad, kterým by někoho za tímto účelem písemně vyzývala k umožnění vstupu do budovy nebo uváděla něco o tom, že je jí bráněno v tomto vstupu. Pouze vyslovila domněnku, že v e-mailu, v němž se vyjadřovala k zazimování nemovitosti, bylo uváděno i to, že by neměla být užívána.

8. Žalovaný na tvrzení žalobkyně reagoval tím, že do předmětné nemovitosti chodil tak, jak mu matka řekla. Většinou mu sdělila, co je třeba udělat, např. posekat zahradu apod. Někdy zde i přespával. Jeho teta, paní [příjmení], tam zpravidla chodila s jeho matkou. Bavili se normálně a jeho teta mu nesdělila žádné výhrady k tomu, jakým způsobem nemovitost užívá. Do domu nebyl funkční zvonek. Pokud nechával klíče v zámku, bylo to pouze v případě, kdy byl v domě s přítelkyní a měli spolu intimní chvilku. Nikdo a žádným způsobem, tudíž ani žalobkyně, mu nevytýkal, že nemovitost užívá. Kolem domu se pohyboval pes, ale byl hodný.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení], teta žalovaného a sestra žalobkyně, vypověděla, že v období od [datum] do [datum] neměla žádné výhrady proti tomu, že nemovitost užívali všichni, tudíž i žalovaný. Ten tam byl někdy více, když pomáhal něco opravovat, když na to jako ženy neměly dost sil, např. opravoval plot apod. Nikdy neměla výhrady k tomu, že na zahradě běhal pes, když tam byla jeho majitelka, přítelkyně žalovaného. Svědkyně jako kynoložka poznala, že tento pes není nebezpečný. Nikdy se svědkyni nestalo, že by nemovitost byla zamčená a nemohla se do ní dostat. I v období od července 2018 bylo v předmětné nemovitosti uloženo mnoho věcí, kdy každá ze spoluvlastnic tam měla věci pocházející z dědictví po matce, ale i svoje věci, případně věci svých dětí. Žalobkyně měla na svědkyni jak e-mail, tak telefon a mohla jí kdykoliv psát. Ona sama však žalobkyni neoslovovala. Nebyla žalobkyní vyzývána k nějakému užívání nemovitosti a nebylo jí oznámeno, že by jí bylo bráněno v tomto užívání. Nedomnívá se, že by k nějakému bránění docházelo, když tam mohli být všichni. To, že v nemovitosti žalovaný přespával, jí nevadilo. Brala to tak, že je to normální, když je to dům, který patří rodině a může jej užívat každý. Když jej užíval syn žalobkyně, také k tomu neměla žádných připomínek. Pokud po něm zbyl nepořádek (např. neumyté nádobí), tak se to prostě umylo a neřešilo se to. V předmětném období (od poloviny července 2018 do konce listopadu 2019) navštěvovala předmětné nemovitosti pouze s paní [příjmení], matkou žalovaného, kdy spolu pracovaly na zahradě apod. S tou spory neměla. Bylo to přibližně ve stejném rozsahu jako před tímto obdobím a v případech, kdy bylo potřeba něco obstarat, např. posekat trávu, obstarat keře apod. Šlo přibližně o frekvenci dvakrát až třikrát do měsíce. Při pobytu zde spotřebovávala i elektřinu, když tam byla varná konvice, vařič, mikrovlnná trouba a možná i elektrická sekačka. Nebyla schopna odhadnout, zda spotřeba elektřiny byla v rozhodném období vyšší než předtím. Pokud byly svědkyni předestřeny fotky předmětného domu pořízené žalobkyní, vyjádřila se tak, že v přízemí bylo umístěno až příliš mnoho věcí. Ví o tom, že nemovitost byla v dezolátním stavu, ale v patře byl vždy jeden volný pokoj, nazývaný červený, s hnědou sedačkou, kde byla koupelna i záchod a dal se vždy samostatně využívat. Zde bydlel i syn žalobkyně. Pokud se v domě zdržoval žalovaný, tak přebýval v přízemí v kuchyni a možná užíval i obývák. V domě byla řada věcí po její matce. Ohledně některých věcí bylo přímo v dědickém řízení rozhodnuto, že je zdědí konkrétní osoba, ale o některých takto rozhodnuto nebylo. Z fotografií předložených účastníky nebyl vidět např. nábytek, který si mezi sebe sestry rozdělily. Nepořádek v domě vznikl tím, jak věci rozdělovaly a třídily. Vše se snažili rozdělit na třetiny. Ohledně způsobu užívání předmětných nemovitostí s [jméno] [příjmení] nic neřešila. Ohledně žalobkyně se vyjádřila tak, že se psů nijak zvlášť nebojí, ale problém mohl mít její manžel a případně dcera. Mezi spoluvlastnicemi byla dohoda, že žalobkyně platila elektřinu, plyn a matka žalovaného vodu. Ona neplatila nic.

10. Odvolací soud z výpovědi svědkyně [příjmení] tedy shledal, že se způsobem užívání předmětných nemovitostí žalovaným byla srozuměna, nevznášela vůči němu žádné námitky a jednala tak ve shodě se svou sestrou [jméno] [příjmení] a obvyklou praxí, kdy v domě takto dříve pobýval i syn žalobkyně. Odvolací soud tak nepovažoval již za nezbytné provádět výslech matky žalovaného, [jméno] [příjmení], která se u okresního soudu taktéž vyjádřila, že žalovanému umožnila užívání předmětných nemovitostí, byla seznámena s tím, jak je užívá a neměla k tomu výhrady.

11. Předmětné nemovitosti byly v žalovaném období ve spoluvlastnictví žalobkyně a jejích dvou sester, [jméno] [příjmení], matky žalovaného, a [jméno] [příjmení], tety žalovaného. Z výpisů katastru nemovitostí bylo okresním soudem správně zjištěno, že každá ze spoluvlastnic měla spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech v žalovaném období od [datum] do [datum] v rozsahu 1/3. Z výslechu svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], odvolací soud zjistil, že po smrti babičky žalovaného v roce 2012, tudíž i v žalovaném období od poloviny července 2018 do konce listopadu 2019, do předmětných nemovitostí občas docházely a v různém rozsahu je užívaly všechny spoluvlastnice a jejich rodinní příslušníci a to k uskladnění věcí po babičce i věcí členů svých rodin, v souvislosti s vykonávaním činností směřujících k zachování jejich hodnoty a někdy i k trávení volného času. Z výpovědí všech slyšených svědků s výjimkou Ing. [příjmení], znalce, bylo zjištěno, že všechny spoluvlastnice (a v některých případech i členové jejich rodin) měly klíče od domovních dveří a v žalovaném období se zde zdržoval i žalovaný, který zde měl své věci a rovněž zde přespával. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] mladšího i staršího bylo zjištěno, že se v některých případech se do předmětných nemovitostí nedostali, což bylo způsobeno buď zastrčeným klíčem v domovních dveřích či pohybem psa na zahradě, kterého považovali za agresivního a někdy se v nich setkali s žalovaným, který zde měl množství svých věcí a v domě byl velký nepořádek. Z výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v žalovaném období nebyl žalovaný v rozsahu a způsobu užívání předmětných nemovitostí dvěma spoluvlastnicemi, svou matkou a tetou, jejichž spoluvlastnické podíly dohromady představovaly většinu v rozsahu 2/3, nijak omezován.

12. Žalovaný tudíž v dobré víře mohl v předmětných nemovitostech v žalovaném období od [datum] do [datum] přespávat, mít své věci, spotřebovávat energie a pobývat zde i ve větším rozsahu než ostatní členové rodiny.

13. Odvolací soud s cílem dodržet zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí na základě opakovaného výslechu svědkyně [příjmení] a výpovědi matky žalovaného, svědkyně [příjmení], učiněné již před okresním soudem seznámil účastníky s tím, že považuje za prokázané, že většina spoluvlastnic předmětných nemovitostí souhlasila se způsobem jejich užívání žalovaným a v takové situaci by byl žalovaný i v žalovaném období v dobré víře, že je může užívat a spotřebovávat energie ve smyslu § 2994 o. z. Vzhledem k tomu, že okresní soud se touto situací nezabýval, odvolací soud vyzval žalobkyni, aby sdělila, z čeho dovozuje pasivní legitimaci žalovaného v daném sporu.

14. Zástupce žalobkyně uvedl, že došlo k pochybení v tom směru, že žalobkyně nebyla o rozhodování spoluvlastnic vyrozuměna a byla tak vyloučena z rozhodování spoluvlastnic, což zakládá neplatnost právního jednání. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 277/2005. K dotazu soudu na otázku, z čeho žalobkyně dovozuje, že žalovaný nemohl být v dobré víře, že má souhlas většinového vlastníka, uvedl, že žalovanému bylo známo, kdo jsou spoluvlastnice a mohl se dotázat žalobkyně, zda byla seznámena s rozhodovacím procesem, kde bylo přijato rozhodnutí většinového spoluvlastníka. Kdo je vlastníkem bylo seznatelné z katastru nemovitostí. Nedošlo k řádnému rozhodovacímu procesu spoluvlastníků, což žalobkyně sdělila žalovanému prostřednictvím syna, který při své výpovědi uváděl, že si matka nepřeje, aby tam žalovaný pobýval.

15. Zástupce žalovaného považoval za podstatné, že žalovanému nikdo nesdělil, že dům nesmí užívat. Vycházel z toho, že měl tuto možnost a zároveň vycházel z režimu užívání předmětných nemovitostí celou rodinou, který byl dlouhodobě nastaven, což vyplynulo z průběhu dokazování.

16. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 277/2005, pak toto rozhodnutí řešilo úpravu vztahů mezi spoluvlastníky podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), která upravovala, že pokud by menšinovému spoluvlastníku nebyla vůbec dána možnost vyjádřit se k zamýšlenému úkonu představujícímu hospodaření se společnou věcí, pak i za situace, kdyby s takovým úkonem souhlasila většina spoluvlastníků, počítána podle velikosti podílů, nešlo by o rozhodnutí většiny ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zák. a v takovém případě by šlo z hlediska hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí o neplatný právní úkon. V režimu právní úpravy občanského zákoníku účinné po [datum], zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se však předchozí judikaturní závěry ohledně věcné pasivní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení, pokud jeden ze spoluvlastníků nadužívá svůj spoluvlastnický podíl tím, že např. celou nemovitost přenechá do užívání třetí osobě, již beze zbytku neuplatní, neboť judikaturou přijaté pravidlo vylučující odpovědnost faktického uživatele za bezdůvodné obohacení modifikuje ustanovení § 2994 o. z.

17. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

18. I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je vlastník nebo spoluvlastník věci oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení po osobě, která neoprávněně dala věc jinému k užívání nebo požívání. Bezdůvodné obohacení je založeno na objektivním principu a povinnost k jeho vydání není zásadně svázána se stavem, zda ten kdo bezdůvodného obohacení na úkor jiného získal, byl v dobré či zlé víře. [obec] víra bezdůvodně obohaceného může mít omezený význam při určení rozsahu povinnost k plnění; nemá však vliv na vznik nespravedlivého materiálního prospěchu. Bylo-li ovšem neoprávněně umožněno užívání nebo požívání věci jiné osobě, má dobrá nebo zlá víra skrze aplikaci ustanovení § 2994 o. z. vliv i na postup uplatňování práva na vydání bezdůvodného obohacení. I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je vlastník nebo spoluvlastník věci oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení po osobě, která neoprávněně dala věc jinému k užívání nebo požívání. Neoprávněný„ disponent“ tak i nadále – stejně jako podle právního stavu účinného do 31. 12. 2013 - odpovídá za vznik bezdůvodného obohacení vlastníku či spoluvlastníku věci, neboť bez řádného právního podkladu disponoval cizí majetkovou hodnotou a třetí osobě umožnil její užívání. Nebyl-li ovšem uživatel v dobré víře, že osoba, která mu věc přenechala k užívání, měla takové oprávnění (např. byla k tomu vlastníkem či spoluvlastníkem věci zmocněna), má vlastník nebo spoluvlastník věci právo domáhat se peněžité náhrady i na uživateli majetku; v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem není vlastník nebo spoluvlastník majetku oprávněn dovolávat se peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak (uplatní se princip ne bis in idem). Není přitom rozhodné, zda právní jednání, na jehož základě došlo k přenechání věci k užívání, je platné či nikoliv. [obec] víra uživatele, jež je zákonem chráněna (a opak musí prokazovat vlastník věci) tak vede k závěru, že vlastník nebo spoluvlastník věci nemá přímé právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení po poctivém uživateli majetku. Ustanovení § 2994 o. z. tudíž v souladu s vůlí zákonodárce obsažené v důvodové zprávě rozšiřuje ochranu vlastníka věci, s níž bylo neoprávněně disponováno, proti jejímu uživateli, který při nedostatku dobré víry rovněž (vedle neoprávněného disponenta) odpovídá za vzniklé bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021 ve věci sp. zn. 28 Cdo 1519/2021).

19. V rámci § 2994 o. z. je tudíž právně významná pouze dobrá víra uživatele v oprávnění disponujícího věcí přenechanou k užívání nakládat, tedy i spoluvlastníka přenechat celou nemovitou věc k užívání jinému a pasivně legitimovaným účastníkem sporu z titulu vydání bezdůvodného obohacení může být pouze uživatel věci, který se zřetelem ke všem okolnostem případu nebyl objektivně důvodně přesvědčen o tom, že spoluvlastník (spoluvlastníci), jenž mu umožnili užívání celé věci, byli k takovému nakládání s věcí oprávněni.

20. S ohledem na shora uvedené tedy nepovažoval odvolací soud za nezbytné zabývat se tím, do jaké míry zasahovalo užívání ze strany žalovaného do užívacích práv žalobkyně. Tedy již v tomto směru neprováděl znovu výslechy svědků [příjmení] [jméno], syna a manžela žalobkyně, jak žalobkyně navrhovala, když postačovalo vyjít z toho, co již uvedli před okresním soudem, jak bylo shrnuto shora.

21. Podstatným bylo vyřešit to, zda je žalovaný pasivně legitimován, zda byla nějak narušena v žalovaném období jeho dobrá víra v to, že může předmětné nemovitosti užívat bez nějakých omezení na základě konkludentního souhlasu většiny spoluvlastníků, když platná právní úprava v § 1 128 o. z. stanoví, že o běžné správě společné věci, kam spadá i rozhodnutí o tom, kdo a jak bude společnou věc užívat, rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Konkludentní souhlas ostatních spoluvlastnic v rozsahu 2/3 s užíváním předmětných nemovitostí žalovaným jím určeným způsobem byl dán a odvolací soud o tom nemá důvod pochybovat i s ohledem na předchozí způsob užívání širší rodinou po smrti babičky žalovaného.

22. Tvrzení o narušení dobré víry leželo na žalobkyni, ta však trvala na tom, že postačovalo její sdělení prostřednictvím syna, že si nepřeje, aby předmětné nemovitosti užíval. I kdyby odvolací soud vyšel z toho, že svého syna v tomto smyslu pověřila, pak ani toto sdělení nemohlo žalovanému narušit dobrou víru, že předmětné nemovitosti může užívat na základě souhlasu většiny spoluvlastníků, když jak uvádí judikatura, platnost takového souhlasu není pro věc rozhodná. Navíc se žalovaný o možné neplatnosti právního jednání, většinového souhlasu, z vyjádření syna žalobkyně takto (tlumočením nesouhlasu synem žalobkyně) ani nedozvěděl a povinnost si platnost souhlasu ověřovat nebyla na jeho straně dána.

23. Pro posouzení věci tak nebylo podstatné, zda se žalovaný zajímal či nezajímal o to, zda a jakým způsobem se spoluvlastnice dohodly o způsobu užívání předmětných nemovitostí mezi sebou. Stejně tak jeho dobrou víru nemohl narušit e-mail, o němž se zmínila žalobkyně při svém výslechu před soudem dne [datum]. [jméno] žalobkyně totiž uvedla, že žalovanému adresován nebyl a ani netvrdila, že tímto e-mailem zprostředkovaně přes své spoluvlastnice či paní [příjmení] dala žalovanému výslovně najevo, že si nepřeje, aby předmětné nemovitosti užíval, popřípadě je užíval v rozsahu, který by nebránil jejímu užívání předmětných nemovitostí v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu či že jím požadovala, aby jí byl umožněn přístup k nim.

24. Je nerozhodné, že užívání žalovaného nebylo podloženo neodvozeným právním titulem vyplývajícím z vlastnického práva, který je seznatelný z výpisu katastru nemovitostí. Jeho užívání předmětných nemovitostí bylo odvozeno od vlastnického práva jeho matky [jméno] [příjmení] a tety [jméno] [příjmení] a nebylo protiprávní.

25. Z těchto důvodů shledává odvolací soud na straně žalovaného dobrou víru při užívání předmětných nemovitostí, a proto nemůže být pasivně legitimovaným účastníkem sporu a žaloba o zaplacení obvyklého nájemného představující částku 90 071 Kč s příslušenstvím musela být zamítnuta.

26. Odvolací soud nad rámec uvedeného dodává, že celkově má za to, že žalobkyně nepostupovala úměrně dané situaci, neboť v případě, že nebyla spokojena se způsobem užívání předmětných nemovitostí na straně žalovaného, měla učinit konkrétní výtky ke konkrétnímu chování a v tomto směru nejen ústně, osobně nebo s doložením zmocnění, ale i písemně vyzvat žalovaného i ostatní spoluvlastnice k nápravě stavu a učinit kroky k vyjasnění způsobu užívání. Postup, kdy na místo toho uplatnila peněžitý nárok, nelze považovat za přiměřený rodinným vztahům a v souladu s dobrými mravy. K závěrům okresního soudu lze dodat, že tyto by ani nemohly v plném rozsahu obstát, když při souběžném užívání dalších spoluvlastnic a jiných osob by nebylo možné dovodit, že by předmětné nemovitosti výlučně užíval žalovaný.

27. Pokud jde o nárok na úhrady částky za spotřebovanou elektrickou energii, pak přestože jej žalobkyně v podané žalobě právně kvalifikovala jako nárok z titulu náhrady škody, má odvolací soud za to, že jde o nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve vztahu, k němuž opět není žalovaný pasivně legitimovaným účastníkem. Na straně žalovaného nelze shledat žádné protiprávní jednání. Přitom podle § 2 894 o. z. a násl. ustanovení o. z. je porušení povinnosti základním předpokladem pro přiznání náhrady za vzniklou újmu. [obec] víra žalovaného v oprávnění, že mu je většinové spoluvlastnice umožnily bez jakéhokoliv omezení, tj. v jím zvoleném rozsahu a způsobu, předmětné nemovitosti užívat, vylučuje, aby zde protiprávně čerpal elektrickou energii. Spotřeba energií v nemovitosti, kde je dán (byť odvozený) právní důvod k jejich užívání, je s užíváním úzce spjata. Z tohoto důvodu musela být zamítnuta i žaloba o zaplacení částky 8 992,12 Kč s příslušenstvím.

28. S ohledem na závěr odvolacího soudu ohledně nedostatku pasivní legitimace žalovaného v daném sporu, nevyvrácení dobré víry žalovaného při užívání předmětných nemovitostí v rozhodném období, bylo nadbytečné zabývat se dalšími odvolacími námitkami žalovaného.

29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 99 479,42 Kč s příslušenstvím zamítl.

30. V důsledku změny rozhodnutí okresního soudu podle § 224 odst. 2 o. s. ř. musel odvolací soud znovu rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

31. Zcela procesně úspěšný v řízení byl žalovaný a má tak nárok na úhradu svých nákladů řízení v plném rozsahu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Spočívají v zastoupení advokátem. Advokát žalovaného připravil a převzal zastoupení dne [datum], vyjádřil se k žalobě dne [datum], zúčastnil se tří jednání okresního soudu ve dnech 30. 4., 23. 7. a [datum], přičemž první jednání trvalo déle než 2 hodiny a dne [datum] sepsal závěrečný návrh. O odměně a náhradách advokáta žalovaného rozhodoval odvolací soud podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) - § 7 bod 5., § 8 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) AT, kdy odměna za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 99 479,42 Kč činí 5 100 Kč. Za celkem 7 úkonů právní služby jde o odměnu ve výši 35 700 Kč. K odměně advokáta je třeba připočítat i náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 v částce 300 Kč, tj. v daném případě 2 100 Kč (7 x 300 Kč). Podle § 137 odst. 1 o. s. ř. náleží žalovanému i náhrada za DPH, když advokát žalovaného je plátcem této daně ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 7 938 Kč. Náklady žalovaného před soudem prvého stupně tak činí 45 738 Kč.

32. Procesně úspěšný byl žalovaný i v odvolacím řízení, a proto i v této fázi řízení má nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Advokát žalovaného učinil celkem 3 úkony právní služby (sepsal dne [datum] odvolání a účastnil se odvolacího jednání dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny). Ke 2 úkonům právní služby po 5 100 Kč odvolací soud připočetl podle § 13 odst. 3 o. s. ř. 3 náhradové paušály po 300 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad v částce 2 331 Kč. K této částce bylo nutné připočítat soudní poplatek z odvolání v částce 3 980 Kč Celkem tak činí náklady odvolacího řízení na straně žalované 17 411 Kč (13 431 + [číslo]). Splatnost nákladů řízení stanovil odvolací soud ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozsudku u advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř.).