29 Co 273/2025-199

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců Mgr. Heleny Bláhové a Mgr. Petry Hankové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 64 539,30 Kč s přísl. a smluvní pokuty ve výši 34 551,81 Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. března 2025, č. j. 110 C 16/2023-143,

I. Odvolání žalovaného proti výroku IV rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I a) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27 037,91 Kč a v části výroku I b) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 855,09 Kč zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

III. V části výroku I a) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 037,91 Kč od 3. 6. 2020 do 30. 6. 2020 a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 27 037,91 Kč od 1. 7. 2020 do 26. 6. 2025, v části výroku I b) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 753,76 Kč od 2. 7. 2020 do 29. 7. 2020 a v části výroku I c) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky, Anonymizováno, 613,23 Kč od 1. 8. 2020 do 28. 8. 2020 se rozsudek okresního soudu mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

IV. V části výroku I a) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 037,91 Kč od 1. 7. 2020 do 26. 6. 2025, v části výroku I b) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 898,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 898,67 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 855,09 Kč od 30. 7. 2020 do 26. 6. 2025 a v části výroku I c) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 613,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 613,23 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

V. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 31 491,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 491,38 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení potvrzuje, a ve zbývající části se mění tak, že se žaloba v požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 845,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

VI. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III potvrzuje.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 66 396,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 27 037,91 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 27 037,91 od 3. 6. 2020 do zaplacení, b) 32 753,76 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 32 753,76 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, c) 613,23 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 613,23 Kč od 1. 8. 2020 (datum 2022 představovalo chybu v psaní) do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 32 337 Kč spolu se zákonným úrokem 15 % ročně z částky 32 337 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žaloba co do zaplacení 4 134,40 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 4 134,40 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení a co do smluvní pokuty 2 247 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 2 247 Kč od 31.5.2023 do zaplacení zamítnuta. Výrokem V bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobci část nákladů řízení ve výši 57 199 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 64 539,30 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 34 551,81 Kč s příslušenstvím z titulu zasílatelské smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, podle níž měl žalovaný hradit cenu za přepravní služby dle platného ceníku. Tvrdila, že žalovaný neuhradil tři faktury za duben (31 172,31 Kč), květen (32 753,76 Kč) a červen 2020 (613,23 Kč), přestože zásilky byly doručeny. Smluvní pokuty vyčíslila ke dni odeslání výzvy, tj. ve výši 0,05 % denně z částky 31 172,31 Kč od 3. 6. 2020 do 25. 5. 2023, tj. 16 926,56 Kč, z částky 32 753,76 Kč od 2. 7. 2020 do 25. 5. 2023, tj. 17 310,36 Kč, z částky 613,23 Kč od 1. 8. 2020 do 25. 5. 2023, tj. 314,89 Kč. Celkem tak požadovala na smluvních pokutách ke dni 25. 5. 2023 částku 34 551,81 Kč. Žalovaný namítal, že mu žalobkyně účtovala vyšší ceny, než bylo dohodnuto, neboť obchodní zástupce žalobkyně mu sdělil, že se ho netýká zdražení služeb od ledna 2020. Dále tvrdil, že některé svozy nebyly provedeny, žalobkyni tak nevznikl nárok na odměnu za přepravu z 24.1.2020 ve výši 535,86 Kč a 17.4.2020 ve výši 336,15 Kč, tedy celkem 872,01 Kč. Dále namítal, že mu žalobkyně zadržela část inkasovaných dobírkových plateb ve výši 48 333,60 Kč za období od 11/19 do 12/20 (rozdíl souhrnných částek 2 009 126 Kč a 1 960 792,40 Kč), zároveň připouštěl, že žalobkyně si legitimně započetla 27 693,74 Kč. Žalovaný požadoval, aby soud ponížil požadavek žalobkyně zohledněním těchto částek. Po předložení různých vyčíslení nakonec připouštěl, že dluží 38 893,54 Kč, odmítal však platit dluh, dokud nebude provedeno správné vyúčtování, když namítal, že nebylo v jeho možnostech si výši plnění spočítat. Žalobkyně zadržování částek popřela, uvedla, že došlo z její strany k započtení dvěma úkony označenými jako dohody o započtení, a to 14.4.2020 ve výši 27 693,74 Kč a 20.5.2020 ve výši 20 757,60 Kč.

3. Okresní soud zjistil, že mezi stranami byla uzavřena zasílatelská smlouva, na jejímž základě žalobkyně provedla přepravu zásilek a vystavila tři faktury, které žalovaný neuhradil. Jednalo se o fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 31 172,31 Kč se splatností dne 2. 6. 2020, fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 32 753,76 Kč se splatností dne , datum, a fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 613,23 Kč se splatností dne , datum, . Přílohou každé z výše uvedených faktur pak byl podrobný rozpis zásilek. Balíková přeprava byla vyúčtována na základě standardního ceníku , Anonymizováno, . Okresní soud měl za prokázané, že obchodní zástupce žalobkyně pan , jméno FO, žalovanému emailem dne , datum, sdělil, že u zákazníků, kteří uzavřeli smlouvu v posledním kvartále roku 2019, se nebude týkat zdražení cen od ledna 2020. Tuto informaci označil za veledůležitou a uvedl, že ji několikrát ověřoval a potvrdil. V dalších mailech pak , jméno FO, přepočítával rozdíl mezi původní a zvýšenou cenou a konstatoval, že mělo být fakturováno o cca 4 157 Kč méně, přičemž sděloval, že dobropis nelze vystavit, dokud faktura není uhrazena. Okresní soud tak vyšel z toho, že ve vztahu k žalovanému byla žalobkyní zachována cenová úroveň roku 2019, a proto shledal žalobu v rozsahu žalovaným namítaném rozdílu mezi zdraženými a novými cenami ve výši 4 134,40 Kč nedůvodnou. Námitku neprovedených svozů okresní soud neshledal důvodnou, neboť zásilky byly doručeny, když uvedené vyplývalo zejména z příloh faktur obsahujících seznam zásilek s daty převzetí a doručení, navíc i podle tvrzení žalovaného zásilky osobně dopravil na depo, odkud byly následně doručeny příjemcům. Okresní soud tak konstatoval, že služba byla poskytnuta, a proto není důvod k odečtení částky 872,01 Kč, kterou žalovaný požadoval jako slevu za neprovedené svozy. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že mu žalobkyně zadržela část dobírkových plateb vybraných od zákazníků. Okresní soud ze žalobkyní předložených dohod o zápočtu ze dne 14. 4. 2020 a 20. 5. 2020 zjistil, že žalobkyně tyto částky nezadržela, ale jednostranně je započetla proti svým pohledávkám na úhradu ceny za přepravní služby, což jí umožňovala smlouva mezi účastníky, tyto zápočty žalovaný nezpochybnil. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyně neporušila povinnost vyplatit dobírkové částky a námitka započtení uplatněná ze strany žalovaného je nedůvodná, přičemž i žalovaný sám připustil, že dluží žalobkyni částku 59 650,89 Kč. Okresní soud zároveň konstatoval, že žalovaný mohl nespornou částku uhradit již dříve, čímž by předešel růstu smluvní pokuty.

4. Po právní stránce tak okresní soud uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení ceny za přepravní služby dle zasílatelské smlouvy (§ 2471 o.z.) a na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě (§ 2048 o.z.), avšak pouze ve snížené výši, přihlédl tak ke změně smlouvy formou e-mailové komunikace s tím, že pokud byl pan , jméno FO, oprávněn smlouvu uzavřít, musel být oprávněn i k jejím změnám. Za písemnou formu považoval okresní soud i e-mailovou komunikaci, protože byla mezi stranami opakovaně používána a obsahovala jasné ujednání o nezdražení. Dlužná částka tak byla na nejstarší faktuře snížena o částku 4 134,40 Kč a smluvní pokuta byla vypočtena podle ujednání v zasílatelské smlouvě – 0,05 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, a to taktéž ze snížené jistiny po odečtení 4 134,40 Kč. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni cenu přepravních služeb ve výši 60 404,90 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu 32 337 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 3 600 Kč. V části týkající se 4 134,40 Kč s příslušenstvím a odpovídající části smluvní pokuty 2 247 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně měla převážný úspěch ve věci (93,5 % ku 6,5 %), a proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. byla přiznána poměrná náhrada nákladů řízení ve výši 57 199 Kč.

5. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním ve všech jeho výrocích žalovaný. Uvedl, že okresní soud učinil nesprávné skutkové i právní závěry z provedeného dokazování. Podle žalovaného byla mezi stranami před uzavřením smlouvy v listopadu 2019 sjednána e‑mailem dohoda o zachování původních cen, kterou obchodní zástupce žalobkyně garantoval. Okresní soud k této skutečnosti přihlédl, když přiznal slevu z faktur, avšak nijak nezohlednil to, že faktury nebyly v důsledku toho vystaveny řádně. Žalovaný tak namítl, že bez řádné fakturace nemohl být v prodlení a úvahu okresního soudu, že si měl sám vyčíslit dlužnou částku, považoval za nepřiléhavá. Žalovaný nesouhlasil též s posouzením zápočtů provedených žalobkyní. Uváděl, že o jejich výši nebyl informován, poslední zápočet ve výši 20 757,86 Kč mu byl oznámen až 15. 7. 2024, tedy po koncentraci řízení, a proto uplatnil námitku promlčení. Podle žalovaného nebylo možné bez znalosti zápočtů určit nespornou částku dluhu, což dokládá i skutečnost, že žalobkyně odmítla jeho výpočty a sama požadovala odborné vyčíslení. Žalovaný dále zdůraznil, že po celou dobu vyvíjel iniciativu k narovnání vztahů, zatímco žalobkyně neplnila povinnost řádně účtovat. Žalovaný též namítl, že okresní soud nesprávně posoudil otázku neprovedených svozů a smluvní pokuty. Pokud žalobkyně porušila smlouvu tím, že nepřebírala zásilky v dohodnutém čase, neměla účtovat cenu za tyto služby. Smluvní pokuta podle žalovaného nemůže být přiznána, protože prodlení zavinila žalobkyně vadnou fakturací. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a nahradil výrokem, kterým by mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni pouze 38 893,03 Kč, a aby žalobkyně nahradila žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, neboť spor výhradně způsobila. Po výzvě odvolacího soudu k odstranění vad podání žalovaný setrval na tom, že napadá veškeré výroky. Vysvětlil, že správná cena za služby činí celkem 62 688,51 Kč. Tato částka se po korekci o neoprávněné zdražení (jde výši neoprávněného zdražení (A) násobeného počtem vadně účtovaných položek (B); tzn. 3,23 (A) x 707 (B), tj. 2 283,61 Kč) a po odečtení částky zadržované žalobkyní bez notifikace žalovanému (20 639,86 Kč) snižuje na 39 765,04 Kč. Po odečtení částky za neprovedené svozy (872,01 Kč) činí výsledná dlužná částka 38 893,03 Kč, kterou žalovaný uhradil dne 26. 6. 2025. Žalovaný dále opětovně setrval na tom, že zápočet ve výši 20 757,86 Kč byl oznámen až po koncentraci řízení, a nelze jej proto zohlednit a též, že nebyl v prodlení, neboť žalobkyně neplnila povinnost řádně vyúčtovat služby, a proto není důvod pro přiznání smluvní pokuty ani nákladů spojených s uplatněním pohledávky, přiznání by odporovalo dobrým mravům. Navrhl tedy, aby výrok I rozsudku byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku celkem 38 893,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 15.07.2024 do 26.06.2025 do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok II změněn tak, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty se zamítá. Výrok III změněn tak, že se žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Nepřiléhavost žaloby v částce 4 134,40 Kč, v níž okresní soud původní žalobu zamítal, se neuplatní vzhledem k výpočtovému algoritmu dle výroku v bodu I., který už tuto částku zahrnuje. Výrok IV rozsudku se ruší. Dále aby bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit náklady žalovaného před soudy obou stupňů dle § 143 o.s.ř., neboť bez ohledu na její úspěch 60,26% ve věci spor v žádném ohledu nezpůsobil žalovaný, od něj naopak vždy směřovala iniciativa k narovnání věci.

6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že námitky žalovaného nepovažuje za důvodné. Žalobkyně jednak poukázala na to, že byť okresní soud žalobu částečně zamítl pro zohlednění dohody panem , jméno FO, , s čímž žalobkyně nesouhlasila, odvolání si nepodal z důvodu hospodárnosti. Výrok IV rozsudku je tak výhradně ve prospěch žalované. Okresní soud správně vyšel z nesporných skutečností uzavření zasílatelské smlouvy a navazující smluvní dokumentace, z vystavení faktur a jejich nezaplacení. Žalovaný nikdy nezpochybnil provedení přepravy, kromě marginální částky 872,01 Kč, kterou okresní soud správně posoudil jako přepravu uskutečněnou. Odkazy žalovaného na obchodní zvyklosti nebyly nijak doloženy. Argument žalovaného, že nesprávná výše faktury vylučuje prodlení, žalobkyně považovala nesprávným, neboť žalovaný si byl vědom toho, že zasílatelské služby je povinen uhradit, ve vztahu k provedení zasílatelských služeb, datu splatnosti a k veškerým dalším náležitostem faktur ničeho nenamítal a sporoval pouze minimální část dlužné částky (4 134,40 Kč). Nic žalovanému nebránilo uhradit dlužnou částku v tom rozsahu, který považoval za důvodný a následně řešit toliko tu část, kterou vnímal jako spornou. Žalovaný však nezaplatil ničeho, ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný měl všechny podklady pro vlastní výpočet (faktury, smlouvu, ceníky) a opakovaně měnil svá tvrzení o výši dluhu, a to od úplného popření až po uznání 59 650 Kč (cca 92 % nároku). Námitky ohledně zadržení plateb a zápočtů označila žalobkyně za nekonkrétní; žalovaný neprokázal, jaké částky byly zadrženy bez právního titulu. Zápočty doložené žalobkyní byly provedeny v souladu se smlouvou, a okresní soud je správně zohlednil. K smluvní pokutě žalobkyně uvedla, že žalovaný si musel být vědom jejího sjednání a vědomě neuhradil většinu dluhu, proto je nárok na pokutu opodstatněný. Nedůvodným považovala též návrh žalovaného na náhradu nákladů řízení podle § 143 o. s. ř., když spor vyvolal žalovaný tím, že neuhradil ani nespornou část dluhu přes opakované výzvy a předžalobní upozornění. V průběhu řízení měnil obranu, a nakonec uznal převážnou část nároku. Žalobkyně tedy uzavřela, že není důvod přiznat žalovanému náhradu nákladů a navrhuje potvrzení rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.) včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

8. Pokud žalovaný podal odvolání do výroku IV, kterým byla žaloba zčásti zamítnuta, pak bylo třeba odvolání v této části výrokem I tohoto rozsudku odmítnout podle § 218 písm. b) o.s.ř., neboť tímto výrokem IV rozsudku okresního soudu bylo žalovanému vyhověno a není tak osobou subjektivně oprávněnou k podání odvolání. Předmětem odvolacího řízení tak zůstaly pouze nároky žalobkyně na zaplacení ceny za přepravní služby ve výši 60 404,90 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty 32 337 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky 3 600 Kč.

9. Během odvolacího jednání bylo učiněno nesporným, že dne 26.6.2025 plněním žalovaného žalobkyni došlo k úhradě žalované jistiny ve výši 38 893 Kč. Žalobkyně vzala proto žalobu v této částce zpět, s čímž vyslovil žalovaný souhlas. Odvolací soud proto výrokem II rozsudek okresního soudu v části jeho výroku I a) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27 037,91 Kč a v části výroku I b) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 855,09 Kč podle § 222a odst. 1 o.s.ř. zrušil a v tomto rozsahu se řízení zastavil.

10. Po skutkové stránce okresní soud správně shledal, že mezi účastníky nesporně byla v roce 2019 uzavřena písemná zasilatelská smlouva. Z obsahu této smlouvy vyplývá, že žalobkyně ji uzavřela jako zasílatel zastoupený na základě plné moci , jméno FO, , obchodním zástupcem žalovaný jako příkazce (klient), podnikající fyzická osoba. Žalobkyně se smlouvou zavazuje obstarávat žalovaného přepravu zásilek ve smyslu a za podmínek dohodnutých ve smlouvě v souladu s platnými Obchodními podmínkami žalobkyně zveřejněnými na uvedené webové stránce, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Žalovaný se s nimi seznámil a akceptuje je. Žalovaný se zavázal za zajištěnou přepravu a poskytnuté služby uhradit žalobkyni odměnu v souladu s dohodnutými podmínkami ve smyslu smlouvy (čl. I). Jako výchozí místo převzetí zásilky od žalovaného bylo sjednáno místo na adrese , adresa, , místem doručení adresa příjemce uvedená klientem na zásilce. Bylo uvedeno, že údaje o zásilce, způsobu a čase přepravy budou uvedeny v jednotlivých objednávkách klienta (čl. II). Dále bylo sjednáno, že cena a cenové podmínky zasílatelských služeb se řídí přílohou č. , hodnota, ke smlouvě, které tvoří nedílnou součást. Zasílatelské služby nespecifikované v příloze se řídí aktuálními ceníky zveřejněnými na webu platnými ke dni převzetí zásilky (čl. III.1). Nárok žalobkyně na uhrazení ceny zasílatelských služeb vzniká odevzdáním zásilky žalobkyni (čl. III.2). V případě opoždění s úhradou ceny zasílatelských služeb podle obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý započatý den zpoždění (čl. III.3). Žalobkyně bude žalovanému fakturovat cenu zasílatelských služeb vždy zpětně za každé fakturační období. Smluvní strany se dohodli na měsíční délce fakturačního období. Byla dohodnuta 30denní splatnost faktury ode dne doručení klientovi (čl. III.4). Smluvní strany se dohodly, že žalobkyně může v průběhu trvání smlouvy navýšit odměnu za přepravu tak, aby zohlednila navýšení svých nákladů, které jí vzniklou v důsledku změn daňových sazbách legislativě nebo jiných regulačních požadavků a dále v důsledku výrazné změny v celkovém objemu objednávek objednatele v období říjen až prosinec (čl. III.7). Žalobkyně má zádržné právo na jakékoliv a všechny přepravované a clené zásilky (zboží) klienta, které se nacházejí v její dispozici, bez ohledu na právní titul takové dispozice. Žalobkyně oprávněna vykonávat zádržné právo až do úplného splnění všech peněžních závazků žalovaného dlužných žalobkyni (čl. IV.4). Po doručení zásilky je finanční dobírková suma pohledávkou žalovaného vůči žalobkyni a žalobkyně je ji oprávněna započíst s jakoukoliv pohledávkou vůči klientovi. Žalovaný není oprávněn započíst jakoukoliv pohledávku vůči žalobkyni (čl. IV.5). V příloze č. , hodnota, pak byly ujednány cenové podmínky platné od , datum, , a to za dopravné odstupňované podle hmotnosti zásilky, dobírka podle hodnoty dobírky a speciální režimy jako Private, Connect Slovensko, dobírka Slovensko. Podrobnosti zejména ohledně postupu zasílání, odpovědnosti žalobkyně a ochrany osobních údajů byly upraveny ve všeobecných obchodních podmínkách.

11. Podle § 2471 odst. 1 zákona č. 9/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se zasílatelskou smlouvou zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.

12. Z předložené písemné smlouvy i shodných stanovisek stran tak vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena rámcová zasílatelská smlouva realizovaná na základě jednotlivých objednávek přepravy žalovaného. Odměnou žalobkyně za zajišťovanou službu v každém jednotlivém případě byla sjednaná cena dle ceníku, navázaná na konkrétní parametry, tj. hmotnost zásilky, cena dobírky, typ přepravy. Bylo výslovně v čl. III.2 smlouvy ujednáno, že nárok žalobkyně na uhrazení ceny zasílatelských služeb vzniká odevzdáním zásilky žalobkyni. Žalovaný zároveň vždy dle sjednaného ceníku věděl, kolik konkrétní objednávaná zasilatelská služba stojí, a pokud žalobkyni zásilku k přepravě odevzdal, vznikl žalobkyni nárok na uhrazení ceny splatný na základě fakturace ujednané v čl. III.4 smlouvy. Bylo nesporným, že za přepravu zásilek byly vystaveny faktury č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 31 172,31 Kč se splatností dne 2. 6. 2020, faktura č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 32 753,76 Kč se splatností dne 1. 7. 2020 a faktura č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 613,23 Kč se splatností dne 31. 7. 2020, tedy celkem žalobou požadovaných 64 539,30 Kč, které žalovaný neuhradil. Součástí faktur byly přílohy s přehledem doručovaných zásilek a cenou za jejich doručení. Bylo nesporným, že předmětnými fakturami byly účtovány ceny dle nového, vyššího ceníku. Žalovaný v řízení před okresním soudem, a především v obsahu svého doplněného odvolání uvedl, že správná výše faktur při zohlednění původních cen měla být 30 296,98 Kč, 31 791,22 Kč a 600,31 Kč, tj. celkem 62 661,51 Kč. K tomu lze uvést, že okresní soud zohlednil předchozí argumentaci žalovaného, že rozdíl mezi naceněním služeb podle původně sjednaného ceníku představuje částku 4 133,40 Kč, tedy považoval za správnou ještě nižší celkovou výši 60 404,90 Kč. To, že zohlednil částku 4 133,40 Kč na nejstarší fakturu, byl pro žalovaného nejvýhodnější postup z hlediska nárůstu příslušenství i smluvní pokuty a vzhledem k tomu, že žalobkyně se proti výroku IV neodvolala, považuje odvolací soud otázku souladu požadavku částky 60 404,90 Kč s ujednanou cenovou hladinou za vyřešenou a sjednanou odměnu za přepravu zásilek za nespornou. Zabýval se tedy již pouze námitkami žalovaného ohledně faktorů majících vliv na snížení nároku na zaplacení odměny za přepravy zásilek a na jeho splatnost.

13. Z hlediska splatnosti lze uzavřít, že splatnost žalované peněžité povinnosti byla mezi stranami ujednána tak, že byla vázána na vystavení a doručení faktury a na uplynutí sjednané lhůty splatnosti. Tímto bylo sjednáno určení času plnění ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. Žalovaný jako dlužník tak byl povinen plnit uplynutím smlouvou stanovených 30 dnů od doručení faktury, přičemž nebylo třeba žádné další výzvy ani dobropisu. Skutečnost, že faktura obsahovala nesprávně stanovenou cenu, sama o sobě nemohla splatnost vyloučit. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 540/2024 dostupný na https://www.nsoud.cz/), která uzavírá, že nesprávnost vyčíslení ceny ve faktuře (např. nesprávnost sazby DPH) nebrání vyvolání účinku faktury jako výzvy k plnění, a tedy vzniku splatnosti nároku, přičemž případná nesprávnost se může projevit toliko v rozsahu důvodnosti uplatněné částky. Předpoklad, že dluh byl fakturou dostatečně identifikován, zde byl naplněn přílohou faktury obsahující specifikaci jednotlivých zásilek a požadovanou cenu a správná výše cen včetně poplatků pak vyplývala ze smlouvy uzavřené mezi účastníky. Splatnost nároku na zaplacení ceny přepravy tak nastala uplynutím 30 dnů od doručení každé z faktur. Žalovaný přijetí faktur potvrdil, když uváděl, že ve vztahu k žalobkyni komunikoval s panem , jméno FO, a e-maily sporoval fakturovanou výši, zároveň faktury doložil jako přílohu svého podání ze dne 23.6.2023. Při jednání odvolacího soudu učinil nesporným doručení faktury č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 31 172,31 Kč dnem 31.5.2020, faktury č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 32 753,76 Kč se dnem 29.6.2020 a faktury č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši , částka, dnem , datum, . Splatnost tak nastala pro částku 27 037,91 Kč dnem 30.6.2020, pro částku 32 753,76 Kč dnem 29.7.2020 a pro částku 613,23 Kč dnem 28.8.2020.

14. Pokud žalovaný poměrně nejasně v podání z 23.6.2023 hovořil o promlčení pohledávky žalobkyně z faktur, tak již s přihlédnutím pouze k datu vystavení nejstarší faktury 3.5.2020 a připočtení 30 dnů vychází datum 2.6.2020, žaloba však byla podána 29.5.2023, tedy k promlčení ve tříleté lhůtě podle § 629 odst. 1 o.z. nemohlo v daném případě dojít.

15. Ohledně námitky neprovedených svozů, žalovaný připustil, že i v těchto případech k doručení koncovým zákazníkům došlo. Odvolací soud tak souhlasí s okresním soudem, že přeprava zásilky byla uskutečněna. V čl. III.2 smlouvy při tom bylo výslovně ujednáno, že nárok žalobkyně na uhrazení ceny zasílatelských služeb vzniká odevzdáním zásilky žalobkyni, podmínky pro vznik nároku na uhrazení přepravy tak byly naplněny. Byť tedy jako výchozí místo převzetí zásilky od žalovaného bylo sjednáno místo na adrese , adresa, , lze přihlédnout k tomu, že k předání zásilky v jiném místě, jak uvádí žalovaný, v depu, došlo po oboustranně akceptovaném faktickém postupu stran bez určení vlivu na sjednanou odměnu, neboť žalovaný žádnou dohodu o změně výše odměny pro dané případy ani obecně netvrdí, ze smlouvy tento vliv také nijak nevyplývá. Nelze tak dovodit, jak činí žalovaný, že by pouze z důvodu přepravení zásilky z depa odměna za přepravu z 24.1.2020 ve výši 535,86 Kč a 17.4.2020 ve výši 336,15 Kč neměla žalobkyni náležet. Žádné konkrétní vzájemné nároky z tohoto důvodu žalovaná v řízení neuplatnila.

16. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. K námitce žalovaného, že žalobkyně zadržuje žalovanému částku ve výši 48 333,60 Kč, kterou dle žalovaného inkasovala od zákazníků žalovaného v období od 11/19 do 12/20, je třeba zohlednit čl. IV.5 smlouvy, který uvádí, že po doručení zásilky je finanční dobírková suma pohledávkou žalovaného vůči žalobkyni a žalobkyně je oprávněna ji započíst s jakoukoliv pohledávkou vůči klientovi. Žalovaný není oprávněn započíst jakoukoliv pohledávku vůči žalobkyni. Z uvedeného vyplývá, že nárok na odměnu za uskutečněnou přepravu a nárok na vrácení vybraných plnění od koncových zákazníků žalovaného jsou nároky, které nejsou vzájemně závislé. Nárok na výplatu vybraných plnění vzniká žalovanému dle čl. IV.5, k otázce jeho splatnosti ujednání chybí, tedy je splatný na výzvu žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Vznik nároku na výplatu vybraných plnění tak dle obsahu smlouvy nemá žádný vliv na odměnu za přepravení zásilky, která vzniká a stává se splatnou podle shora citovaných ustanovení čl. III. Nesplnění povinnosti vrátit dobírkové sumy tak nemůže mít vliv ani na výpočet odměny za přepravu zásilek ani na povinnost žalovaného zaplatit včas splatnou cenu. Žalovaný jako objednatel služby má vědomost o tom, jaké služby byly sjednány formou dobírek a v jaké výši, tedy jaká cena dobírky má být žalovanému žalobkyní proplacena.

18. Žalovaný učinil vůči soudu řadu podání, v nichž prováděl výpočet, kterým snižoval žalobkyní uplatněný nárok o jednotlivé namítané položky včetně inkasované dobírkové sumy. V podání z 12.6.2024 a rovněž i v doplněném odvolání zároveň připouštěl, že zápočet žalobkyně vůči žalovanému z 14.4.2020 znějící na částku 27 693, 74 Kč byl důvodný, tudíž v zůstatkovou částku 20 639,86 Kč navrhoval odečíst od sumy nezaplacených faktur. Odvolací soud z uvedeného shledává, že žalovaný svými podáními během řízení nikdy neučinil úkon k započtení svého splatného nároku na nevrácené dobírkové platby, neboť započtení musí být dle § 1982 odst. 1 o.z. provedeno výslovně, a navíc v případě, že jde o vícero započítávaných pohledávek musí být z právního jednání zřejmé, jaká pohledávka, vůči které pohledávce je započítávána. Žalovaný však pouze v řízení odečítal sumy částek, ke konkrétnímu započtení z jeho strany nedošlo. Vzhledem k tomu, že plnění mají samostatnou povahu, nárok na vrácení dobírkových plateb nebyl žalovaným v řízení vůči žalobkyni uplatněn a ani nebylo tvrzeno, že započtením částky 20 639,86 Kč ze strany žalobkyně pohledávka uplatněná žalobkyní v daném řízení zanikla, nebylo tak třeba se zabývat řádností započtení ze strany žalobkyně. Odvolací soud tak neshledal, že by vznik jakékoliv pohledávky na plnění vybraných dobírek měl vliv na povinnost k zaplacení fakturované odměny za přepravu zásilek.

19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Smluvní pokuta byla ve smlouvě v čl. III.3 ujednána tak, že v případě opoždění s úhradou ceny zasílatelských služeb podle obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý započatý den zpoždění.

22. Okresní soud správně při stanovení smluvní pokuty přihlédl k tomu, že odměna byla sjednána v nižší výši. Nezabýval se však dostatečně splatností dluhu, kterou odvolací soud stanovil odlišně, jak bylo uvedeno shora. Tato skutečnost se pak promítla, jak do stanovení počátku prodlení, který nastává vždy následujícím dnem po splatnosti, tak do období, za které je možno přiznat smluvní pokutu za porušení povinnosti včasné úhrady odměny tak jak byla smluvně sjednána a žalobkyní v souladu s § 2048 odst. 1 o.z. požadována. Pokud jde o splatnost smluvní pokuty, tato nebyla sjednána, bylo tak třeba vyjít z doručení výzvy, které bylo doloženo dokladem o odeslání zásilky (č.l. 31) dnem 9.9.2020 ve spojení s ustanovením § 573 o. z., který stanoví, že je-li zásilka odeslána přes provozovatele poštovních služeb, má se za to, že došla třetí pracovní den po odeslání a dále ve spojení s předžalobní výzvou z 25.5.2023 požadavek na zaplacení úroku z prodlení od 31.5.2023 je tak důvodný. Výše úroku z prodlení pak byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Žalobkyni tak byl přiznán nárok na zaplacení částky 20 898,67 Kč jako nedoplatek zasílatelské odměny dle faktury č. , hodnota, a 613,23 Kč dle faktury č. , hodnota, . Dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 037,91 Kč od 1. 7. 2020 do 26. 6. 2025 (zohlednění data úhrady), dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 898,67 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 855,09 Kč od 30. 7. 2020 do 26. 6. 2025 (zohlednění data částečné úhrady) a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 613,23 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a v tomto rozsahu byl rozsudek okresního soud ve výroku I jako věcně správný potvrzen. Ve zbývajícím rozsahu podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněn tak, že v části výroku I a) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 037,91 Kč od 3. 6. 2020 do 30. 6. 2020 (tedy období, v němž ještě nenastala splatnost) a úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 27 037,91 Kč od 1. 7. 2020 do 26. 6. 2025 (rozdíl od výše zákonného úroku z prodlení k datu splatnosti), v části výroku I b) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 753,76 Kč od 2. 7. 2020 do 29. 7. 2020 (tedy období, v němž ještě nenastala splatnost) a v části výroku I c) ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 613,23 Kč od 1. 8. 2020 do 28. 8. 2020 (tedy období, v němž ještě nenastala splatnost) se žaloba zamítá.

24. Smluvní pokuta byla požadována ve vztahu k prodlení s úhradou faktury č. , hodnota, za období od 3.6.2020 do 25.5.2023, faktury č. , hodnota, za období od 2.7.2020 do 25.5.2023, faktury č. , hodnota, za období od 1.8.2020 do 25.5.2023. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení později a s nižší částkou bylo možno žalobkyni přiznat na smluvní pokutě pouze 31 491,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 491,38 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení a v tomto rozsahu byl výrok II potvrzen, a ve zbývající části změněn tak, že se žaloba v požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 845,62 Kč s, Anonymizováno, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

25. Zcela správně pak bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jakožto náklady spojené s uplatněním každé pohledávky, když se jedná o uplatněný dluh ze tří faktur plynoucích ze závazků mezi podnikateli, tedy celkem 3 600 Kč, tudíž i výrok III byl potvrzen podle § 219 o.s.ř.

26. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu bylo nutno znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně byla v řízení před okresním soudem převážně úspěšná, náleží jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrná náhrada nákladů řízení. Předmětem řízení bylo včetně příslušenství 149 273,33 Kč (31 172,31 Kč + 32753,76 Kč + 613,23 Kč s úrokem z prodlení k 21.1.2026 ve výši 17 571,11 Kč + 15 017,49 Kč + 277,02 Kč a smluvní pokuta 34 551,81 Kč s úrokem z prodlení k 21.1.2026 ve výši 13 716,60 Kč) tedy 100 %, pak zamítnutých 13 562,64 Kč (výrok IV rozsudku okresního soudu 9 603,90 Kč, Výrok III tohoto rozsudku 2 777,42 Kč a výrok V tohoto rozsudku 1 181,32 Kč) činilo 9,09 % a zbytek 90,91 % pak představuje úspěch žalobkyně včetně zpět vzaté části, k jejíž úhradě došlo po podání žaloby, tedy podle § 146 odst. 2 o.s.ř. žalobkyni i z tohoto důvodu přísluší náhrada, rozdíl pak je 81,82%, které je povinen nahradit žalobkyni žalovaný. Výše nákladů žalobkyně, která byla v řízení zastoupena advokátem se stanoví podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Odměna advokáta se ve smyslu § 6 odst. 1 AT stanoví zásadně podle počtu úkonů právní služby, které vykonal. Při stanovení výše odměny za každý úkon se podle § 8 odst. 1 AT vychází z tzv. tarifní hodnoty sporu, která je představována výší peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Nepřihlíží se k příslušenství, nejde-li o samostatný nárok. V řízení před okresním soudem zástupce žalované učinil následující úkony v tarifní hodnotě sporu 99 091,11 Kč s odměnou ve výši 5 100 Kč: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), předžalobní výzva z 25.5.2023, žaloba, účast na jednání , datum, , , datum, , vyjádření z 15.7.2024, závěrečný návrh z , datum, , celkem 40 800 Kč. Dále režijní paušál 300 Kč ke každému úkonu učiněnému do 31.12.2024 (6x 300 Kč) a 450 Kč k úkonům po 1.1.2025 (2x 450 Kč), tedy 2 700 Kč, dále jízdné z , adresa, k jednání soudu v Jablonci nad Nisou vlakem 2 740 Kč včetně DPH a náhrada za promeškaný čas na cestě, při první cestě jde o osm půlhodin po 100 Kč, při druhé cestě o 14 půlhodin po 100 Kč a k jednání soudu dne , datum, o 12 půlhodin po 150 Kč, celkem 4 000 Kč. K tomu 21 % DPH z odměny, paušálů a ztráty času ve výši 9 975 Kč. Dále soudní poplatek ve výši 4 955 Kč. Náklady řízení celkem včetně DPH jsou 65 170 Kč, z toho 81,82 % pak je 53 322,09 Kč, které je žalovaný povinen naradit žalobkyni.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. o. s. ř. V odvolacím řízení zůstal stejný předmět řízení, když žalovaný napadl všechny výroky a k částečnému zpětvzetí žaloby došlo až v průběhu jednání odvolacího soudu. Poměr úspěchu a neúspěchu tak ve prospěch náhrady nákladů řízení žalobkyně zůstává 81,82 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zastoupení advokátem v rozsahu 2 žalobkyní požadovaných úkonů právní služby – vyjádření k odvolání z 13.8.2025, za ten jí náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši 5 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč. Dále za účast na jednání soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve výši 5 100 Kč a paušální náhrada 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT podle znění účinného v době úkonu právní služby. Dále jízdné za cestu , adresa, a zpět 370 Kč, náhrada ztráty času na cestě 12 půlhodin celkem 1800 Kč (odvolací soud neshledal důvodným přiznávat podle § 14 odst. 1 písm. b) AT náhradu ztráty času v průběhu jednání, když toto ustanovení se vztahuje ke zpoždění zahájení delšímu 30 minut, které v daném případě nenastalo) a dále DPH 21 % z odměny, paušálů a ztráty času ve výši 2 709 Kč dle § 137 o.s.ř. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tak celkem činí 15 979 Kč, z toho 81,82% činí 13 074,02 Kč, což je částka, kterou jí odvolací soud výrokem VII tohoto rozsudku přiznal. Odvolací soud neshledal důvody užití § 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Bylo povinností žalovaného splatné dlužné částky uhradit v rozsahu realizovaných plnění, žalovaným vyvolaná vzájemná jednání či obtížnost zpětné kontroly při množství realizovaných zakázek, nemohou být důvodem pro neplnění, uplatnění nároku před soudem tak bylo převážně důvodné a náklady s tím spojené je třeba žalobkyni nahradit.