29 Co 282/2024 - 1012

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D., ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0], 155 00 Praha 5 zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0], 130 00 Praha 3 zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. května 2024, č. j. 19 C 41/2022-961 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl takto: I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat žalobci na adresu [adresa], prostřednictvím držitele poštovní licence doporučený dopis, který bude označen aktuálním datem a žalovanou vlastnoručně podepsán, tohoto znění: Já, [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0], se tímto omlouvám [Jméno zainteresované osoby 0/0] za újmu na jeho cti, vážnosti, důstojnosti a soukromí, způsobenou tím, že jsem dne [datum] na svém veřejně přístupném internetovém blogu zveřejnila „[podezřelý výraz] stavu vydá zprávu lékařské konzilium!“ nepravdivé informace, že abstinence [Jméno zainteresované osoby 0/0] od alkoholu v průběhu [podezřelý výraz] vedla k náběhu na [název], dobu pobytu [podezřelý výraz] mohla prodloužit mimo jiné právě léčba počínajícího deliria, a že ani sebelepší léčba alkoholového deliria často nedokáže předejít jeho záludné komplikaci, a to [podezřelý výraz] – tzv. [podezřelý výraz], kdy jsem dále nepravdivě uvedla, že [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], který jako první popsal v doktorské práci z roku 1887 [jméno FO], lze s velkou mírou pravděpodobností diagnostikovat u [podezřelý výraz], a dále jsem v rozhovoru pod názvem „[podezřelý výraz], jako je [jméno FO], říká psychiatrička [jméno FO]“, zveřejněném dne [datum] na [název] nepravdivě uvedla, že pan [podezřelý výraz]. Dále se tímto omlouvám [Jméno zainteresované osoby 0/0] za újmu na jeho cti, vážnosti, důstojnosti a soukromí způsobenou tím, že jsem dne [datum] v rozhovoru pro DVTV s názvem „Spekulace o [podezřelý výraz]“ nepravdivě uvedla, že je v případě [Jméno zainteresované osoby 0/0] zanedbávána péče o skokově [podezřelý výraz], a že jsem dne [datum] v rozhovoru pro [název] pořadu s názvem „[podezřelý výraz], že se [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] skokově dostal do stavu demence. [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0], se zamítá. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalované, [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal omluvy za výše uvedené výroky žalované a zaplacení částky [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy. Žalobce napadal pouze některé výroky žalované, které jsou podle jeho názoru nepravdivé, přímo mířené na žalobce, které žalovaná prezentovala jako fakta, veřejně se opakovala a dále je šířila, přičemž tyto výroky zasahují do osobnostních práv žalobce. Jedná se o výroky zveřejněné na jejím blogu [datum]. Dále se jedná o výrok žalované zveřejněný [datum] v rámci rozhovoru na seznamzprávy.cz v článku s názvem „[název], jako je [jméno FO], říká [podezřelý výraz] [jméno FO]“. Předmětem žaloby žalobce učinil i výroky žalované o žalobci jakožto „[podezřelý výraz]“ či „[podezřelý výraz]“, které zasáhly do osobnostních práv žalobce, do jeho cti a vážnosti, neboť jej toto označení hrubě dehonestuje. Označení žalobce za [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] se dopustila žalovaná rovněž [datum] v rozhovoru pro DVTV v pořadu „[název] [podezřelý výraz]“, a dále dne [datum] v pořadu „[název]. Žalobce tvrdil, že výroky žalované jsou vědomě hrubě nepravdivé, neboť u žalobce v průběhu [podezřelý výraz]. - [datum] nedošlo k náběhu na [název], ani léčba počínajícího [název] neprodloužila dobu pobytu žalobce v [podezřelý výraz], žalobce nikdy netrpěl ani netrpí tzv. [podezřelý výraz], nedošlo u něj k hlubokému [podezřelý výraz] ani ke skokovému zdementnění, nejedná se tedy o [podezřelý výraz], který by se skokově dostal do stavu demence. Žalobce tvrdil, že se nejedná o tzv. převzatá tvrzení, která si před zveřejněním žalovaná nejlépe u samotného žalobce ověřila, naopak učinila tak sama o své vůli, tedy prezentovala své vlastní zhodnocení [podezřelý výraz] stavu žalobce. Uvedla, že její závěr se opírá pouze o anamnézu, o data z veřejných zdrojů, informace od kolegů a přišla na ně standardní diagnostickou rozvahou. Žalobce uvádí, že je na žalované, aby prokázala, že její zveřejněná tvrzení jsou pravdivá. Žalobce dále tvrdil, že mu žalovaná způsobila újmu spočívající ve snížení jeho lidské důstojnosti, zasáhla zejména do jeho pracovní sféry, neboť tato lživá tvrzení uvedla v souvislosti s [název] [podezřelý výraz], zasáhla neoprávněně i do jeho soukromí, do žalobcova osobnostního práva na ochranu jeho důstojnosti, vážnosti a cti, neboť zveřejnila nepravdivé informace o závažném a [podezřelý výraz] stavu žalobce, které měly dehonestující charakter a hrubě žalobce urážejí. Žalovaná navíc zpochybnila schopnost žalobce zastávat [podezřelý výraz], a to jak aktuálně, tak do budoucna. Rovněž žalobce znevážila v [podezřelý výraz] jakožto člověka – [název] s cílem vyvolat u [název] dojem o fyzické a zejména [podezřelý výraz] výkonu [podezřelý výraz] republiky. Žalovaná úmyslně zveřejnila lživé výroky jako fakta, na těchto výrocích setrvala, dále je opakovala, sama se o jejich další šíření a uvádění ve veřejnou známost aktivně zasloužila. Žalobce byl v době zveřejnění nepravdivých tvrzení žalované a jejich opakování v [podezřelý výraz] a posléze od [datum] do [datum] [podezřelý výraz] a nemohl adekvátně a bezprostředně využít tzv. [název].

3. Žalovaná namítla zamítnutí žaloby s tím, že mj. uvedla, že v otázce legitimity komentování [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] s ohledem na proporcionalitu zásahů do soukromí osoby, která vykonává [podezřelý výraz], je přesvědčena o tom, že v demokratickém a právním státě je z pohledu veřejného zájmu legitimní a žádoucí, aby [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] nebyl před [název] utajován a [název] nebyla o skutečnostech spojených s [podezřelý výraz] zvolených [podezřelý výraz]. To platí o to více o [podezřelý výraz], kdy v případě, že jsou veřejnosti informace o [podezřelý výraz] stavu utajovány, roste ve společnosti naléhavost potřeby učinit [podezřelý výraz] stav [podezřelý výraz] předmětem veřejné diskuse. Odkázala na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR, usnesení ze dne [datum], sp. zn. III US 11/04, a rovněž na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to rozhodnutí ze dne [datum] ve věci Éditions Plon v. Francie (stížnost č. 58148/00). Existence [podezřelý výraz] potíží žalobce je v důsledku přirozeného [název] o [podezřelý výraz] [název] známou skutečností, přičemž žalovaná vycházela ve svých vyjádřeních z veřejně dostupných a ověřených zdrojů a ze své expertizy vzhledem k tomu, že žalobce je [podezřelý výraz], která před [název] zatajovala svůj [podezřelý výraz] stav způsobilý negativně ovlivnit jeho výkon funkce. Žalovaná uvedla, že je odbornou lékařkou – [podezřelý výraz] s druhou nejvyšší atestací v oboru, se čtyřicetiletou [podezřelý výraz] praxí a se zkušenostmi ve výzkumné, léčebné, preventivní a pedagogické činnosti. Je autorkou a spoluautorkou čtyř monografií a více než šedesát vědeckých publikací, konferenčních příspěvků, zásadních strategických dokumentů a vědeckých statí, mj. v zahraničních odborných časopisech s vysokým impaktním faktorem. Od dob studií až doposud se zabývá výzkumem, diagnostikou, léčbou a prevencí [podezřelý výraz] a somatických [podezřelý výraz] způsobených užíváním [podezřelý výraz]. Její výroky na adresu [podezřelý výraz] v souvislosti s [podezřelý výraz] způsobených užíváním alkoholu, respektive náhlou abstinencí, jsou výroky expertky na danou oblast, nikoliv výroky náhodného blogera nebo prostého [název] oponenta. Dodala, že osobně se se žalobcem setkala dne [datum], kdy nabyla podezření, že žalobce je těžce závislý na alkoholu, přičemž sám žalobce se jí na schůzce svěřil, že denně vypije dvě láhve vína, které na noc „[podezřelý výraz]“. Její podezření bylo následně opakovaně potvrzeno [název] a žalovaná je přesvědčena, že [podezřelý výraz] v období předcházejícím jeho [podezřelý výraz] v září roku 2021 lze považovat za notorietu. Předpoklad žalované, že žalobce byl [podezřelý výraz] na počínající [podezřelý výraz], byl z její strany prezentován slovesem „mohla“, vyjadřujícím možnost, nikoliv jistotu ohledně popsaného průběhu léčby. Rovněž předpoklad, že u žalobce lze diagnostikovat [podezřelý výraz], žalovaná uvedla se slovním spojením „s velkou mírou pravděpodobnosti“. Odkázala na články, zprávy, rozhovory, které byly provedeny v rámci dokazování a které nasvědčují o vážných [podezřelý výraz] [podezřelý výraz], o kterých informovala prakticky všechna [název] a které zcela potvrzují výroky žalované. Žalovaná do [podezřelý výraz] vstoupila striktně z odborných pozic a všechna její tvrzení se zakládala na velkém množství dat dostupných žalované z její osobní zkušenosti se žalobcem a z veřejných zdrojů. Závěry žalované byly beze zbytku potvrzené jak názory autorit, tak samotným průběhem léčby žalobce. Žalovaná dodala, že při vědomí choulostivé povahy konkrétních [podezřelý výraz], jejich příznaků a příčin přednášela výroky o [podezřelý výraz] stavu žalobce s maximální obezřetností a tak, aby především varovala před dalším zhoršováním jeho [podezřelý výraz]. Samotný žalobce přitom již v minulosti naznačil, že [podezřelý výraz]. Žalovaná u přednesu svých závěrů o [podezřelý výraz] žalobce dbala jeho [podezřelý výraz] a nevybočila ze standardů, jakým jsou běžně komunikovány pacientům jejich [podezřelý výraz]. Žalovaná rovněž poukázala na „dvojí metr“, který žalobce používá při posuzování [podezřelý výraz] a svého vlastního projevu, kdy se ona z pozice nezpochybnitelného odborníka v dané oblasti vyjadřovala neutrálně k žalobcově [podezřelý výraz]. Naopak žalobce podává žalobu a žádá odškodnění za situace, [podezřelý výraz] tím, že své [název], či dokonce celé skupiny lidí (například na základě jejich profesní či jiné příslušnosti) opakovaně označuje slovy [název]“ a dalšími vulgarismy majícími původ kromě jiného i v názvech [podezřelý výraz]. V této souvislosti odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalovaná tak není osobou, která poškozuje dobrou pověst žalobce, nýbrž samotný žalobce svými projevy poškozuje dobré jméno jak své, [podezřelý výraz], který [název]. V otázce žalobcem požadované náhrady škody a nemajetkové újmy žalovaná sdělila, že požadovaná částka ve výši [částka] se zcela vymyká rozhodovací praxi českých soudů, a to i v případech, které vykazují mnohem závažnější znaky způsobení újmy na osobnostních právech, než lze v případě žalované uvažovat.

4. Provedené důkazy nalézací soud popsal v odst. 13. až 58. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] na svém veřejně přístupném internetovém blogu zveřejnila pod názvem „Ať [podezřelý výraz] vydá zprávu [název] informace, že abstinence [Jméno zainteresované osoby 0/0] od alkoholu v průběhu osmidenní [podezřelý výraz] vedla k náběhu na [podezřelý výraz], dobu pobytu [podezřelý výraz] mohla prodloužit mimo jiné právě léčba počínajícího [název], a že ani sebelepší léčba [podezřelý výraz] často nedokáže předejít jeho záludné komplikaci, a to alkoholovému [podezřelý výraz] – tzv. [podezřelý výraz], přičemž uvedla, že [podezřelý výraz] ztráty paměti a [onemocnění], který jako první popsal v doktorské práci z roku 1887 [jméno FO], lze s velkou mírou pravděpodobnosti diagnostikovat [podezřelý výraz]. Dále v rozhovoru pod názvem „[název] je [jméno FO]“, zveřejněném dne [datum] na [název], uvedla, že [podezřelý výraz] má hluboce [podezřelý výraz]. Rovněž dne [datum] v rozhovoru pro DVTV s názvem „[podezřelý výraz]“ uvedla, že je v případě [Jméno zainteresované osoby 0/0] zanedbávána péče o skokově [podezřelý výraz] a dne [datum] v rozhovoru [podezřelý výraz], že se [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] skokově dostal do stavu demence. Žalovaná do [podezřelý výraz] o zdraví žalobce vstoupila striktně z odborných pozic a všechna její tvrzení se zakládala na velkém množství dat, dostupných žalované z její osobní zkušenosti se žalobcem a z veřejných zdrojů. Považuje za legitimní a žádoucí, aby [podezřelý výraz] stav žalobce byl předmětem veřejné diskuse, neboť se jedná o [podezřelý výraz] funkci [podezřelý výraz]. Navíc u přednesu svých závěrů o [podezřelý výraz] stavu žalobce dbala jeho osobnostních práv a nevybočila ze standardu, jakým jsou běžně komunikovány pacientům jejich [podezřelý výraz]. Dle znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaná na základě informací, které měla k dispozici, mohla jako lékař – [podezřelý výraz] se specializací na návykové látky (adiktolog) dospět k závěrům o možném [podezřelý výraz] žalobce, ke kterým v žalobou napadených výrocích dospěla.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování odkázal na články 8, 10, 17 Listiny základních lidských práv a svobod (dále jen “Listina“), dále na § 81, § 82, § 2894, § 2951, § 2956 a §2597 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. („dále jen o. z.“), která ve svém rozhodnutí citoval. Dospěl k závěru, že v dané věci nebylo předmětem dokazování určení [podezřelý výraz] stavu žalobce, tedy zjištění objektivně existující reality, ale zveřejněný hodnotící soud žalované – její subjektivní názor o [podezřelý výraz] žalobce a o jeho projevech navenek. Uzavřel, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná jako odborník – lékař, [podezřelý výraz] – adiktolog měla dostatek informačních zdrojů, podkladů a indicií dlouhodobě prezentovaných jak v médiích, tak z vlastního pozorování žalobce pro ohodnocení jeho tehdejšího skutečného [podezřelý výraz] a důvod [název] apelu po relevantní odborné pomoci jejich prostřednictvím. Následně se soud I. stupně detailně zabýval konkrétně jednotlivými výroky žalované ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že hodnotící soudy žalované o [podezřelý výraz] žalobce, jeho [podezřelý výraz] vzniklé v souvislosti ze [podezřelý výraz], k datu zveřejnění žalobou napadených výroků se zakládají na pravdivých informacích, majících seznatelný racionální skutkový základ. Žalovaná prokázala, že projevy žalobce navenek, které vnímala z veřejných zdrojů, z relevantních informací (které označila), z vlastních odborných indicií, pozorováním chování žalobce v inkriminovanou dobu by učinil i jiný odborník z téže profese a mohl tak posoudit projevy žalobce [podezřelý výraz], které žalovaná zveřejnila. Žalovaná zveřejnila informace o [podezřelý výraz] žalobce, které vnímala před žalobcovou [podezřelý výraz] z veřejných dostupných dat a zdrojů i vlastním vnímáním. Pravdivost skutkového základu žalovanou zveřejněných informací a hodnotících soudů byla v řízení prokázána listinnými důkazy a potvrzena znaleckým posudkem zadaným soudem. Subjektivní názor žalované, její hodnotící soud se zakládá na pravdivé informaci, a žalovaná tak nebyla objektivně schopna způsobit žalobci újmu na právech chráněných § 82 odst. 1 o. z. Ze strany žalované se jednalo o oprávněnou kritiku a hodnotící soudy veřejně činné osoby, které se zakládají na pravdě. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že popsaným způsobem nedošlo a nemohlo dojít k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Vzhledem k tomu, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaslat žalobci omluvný dopis s textací uvedenou ve výroku I., byla zamítnuta, nebyla splněna podmínka existence zásahu žalované objektivně způsobilého vyvolat u žalobce nemajetkovou újmu, proto byla žaloba zamítnuta i v části, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výší [částka] jako nemajetkové újmy z důvodu způsobené újmy žalovanou.

6. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) s tím, že žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a má proto nárok na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem a na zaplacení soudního poplatku a zálohy na znalečné. O povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] částku [částka] rozhodl obvodní soud v souladu s § 148 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytkl soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že k důkazu předložil ústavní znalecký posudek z oboru [podezřelý výraz], odvětví [podezřelý výraz], vypracovaný znaleckým ústavem [podezřelý výraz] [adresa] ze dne [datum], ze kterého jednoznačně vyplývá, že žalobce netrpěl žádnou z [podezřelý výraz] určených žalovanou, a veškeré její výroky jsou tak lživé. Ústavní znalecký posudek předložený žalobcem jako účastníkem řízení má všechny požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, a proto je soud ex lege povinen při provádění tohoto důkazu postupovat stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Nalézací soud však závěry ústavního znaleckého posudku při zjišťování skutkového stavu vůbec nevzal v potaz. Ústavní znalecký posudek naprosto jednoznačně vyloučil existenci [podezřelý výraz] žalobce v inkriminovaném období, a pokud nalézací soud na základě tohoto provedeného důkazu dovodil přesný opak, pasoval se do role nositele odborných znalostí. Žalobce je přesvědčen, že je zjevný svévolný postup nalézacího soudu při provádění dokazování, v důsledku čehož soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] svým znaleckým posudkem v prvé řadě vůbec nesplnila úkol, který jí byl zadán. Pokud totiž měla určit, „zda by pouze na základě informací, které měla žalovaná k dispozici, mohl lékař – [podezřelý výraz] se specializací na návykové látky (adiktolog) dospět ke shodným závěrům o možném zdravotním stavu – [podezřelý výraz] žalobce, k jakým žalovaná dospěla“, je naprosto stěžejní, aby pro své závěry užívala pouze zdroje, které mohla žalovaná mít k dispozici v době, kdy žalobou napadené výroky činila, což bylo v období od 6 do [datum]. Znalkyně však při formulaci svých závěrů vycházela ze zdrojů, které byly zveřejněny až po tomto datu, a tudíž je žalovaná logicky k dispozici mít nemohla. Nalézací soud tuto skutečnost při zjišťování skutkového stavu nijak nereflektoval. Nalézací soud dále vyhodnotil žalobou napadené výroky žalované jako hodnotící soudy. Žalobce s tímto právním hodnocením nesouhlasí, když je přesvědčen, že z obsahu jednotlivých článků a rozhovorů, ve kterých žalovaná vyřkla žalobou napadené výroky, a z celkového kontextu, ve kterém byly napadené výroky vyřčeny, jednoznačně plyne, že se jednalo ze strany žalované o skutková tvrzení. Nalézací soud se nijak nevypořádal s tím, že žalovaná v článcích a rozhovorech, ve kterých se napadené výroky nacházejí, tvrdila, že [podezřelý výraz], které zveřejňovala, nevznikly na základě jejího pozorování veřejných zdrojů, ale že má zdroj z okolí žalobce, který ji informuje o žalobcových [podezřelý výraz]. Napadené výroky je pak potřeba zkoumat v celkovém kontextu, v němž byly proneseny. Zde je potřeba uvést, že jak rozhovory, tak články, ve kterých se nachází žalobou napadené výroky, spolu jednoznačně souvisejí, jsou provázané a je potřeba je hodnotit v jejich souvislosti. Skutečnost, že i široká veřejnost vnímala žalovanou zveřejněné výroky o [podezřelý výraz] žalobce jako skutková tvrzení, dokazuje i to, že proti žalobci byly podány žaloby na omezení svéprávnosti, které byly založeny na [podezřelý výraz] zveřejněných žalovanou. Nalézací soud se vůbec nevypořádal s celou řadou dalších okolností, které jednoznačně svědčí o tom, že žalovaná svými výroky nejzávažněji zasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti. Nalézací soud například vůbec nezkoumal motiv [podezřelý výraz]. Žalovaná při [podezřelý výraz] žalobce vystupovala z pozice lékařky [podezřelý výraz], tedy odbornice v dané oblasti a její výroky směřovaly do té nejintimnější sféry osobnosti, tedy lidského zdraví. Žalobce v souladu se zdravým rozumem kategoricky odmítá, že by se pravdivé a reálné [podezřelý výraz] jakékoliv osoby daly stanovovat na základě novinových článků. Za této situace tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu byla žalovaná povinna zdržet se žalobou napadených výroků, když věděla, že k jejich [podezřelý výraz] nemá vůbec žádné ověřené informace. Napadený rozsudek je dle žalobce vnitřně rozporný a samotný postup nalézacího soudu v řízení je naprosto nepředvídatelný a nesrozumitelný. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání.

8. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. V postupu soudu I. stupně neshledává žádné pochybení. Soud I. stupně správně konstatoval, že předmětem řízení o žalobě na ochranu osobnosti je prokázání pravdivosti tvrzení žalované strany a posouzení, jestli tato tvrzení ohrozila čest, důstojnost a osobnost žalobce. Okolnost, že v úvodu řízení formuloval nalézací soud obecná východiska při posuzování žaloby na ochranu osobnosti, není relevantní a správnost napadeného rozhodnutí nijak nezpochybňuje. Pokud nalézací soud nevzal v potaz závěry znaleckého posudku ze dne [datum], jednalo se o znalecký posudek vypracovaný dle zadání žalobce, který nepřinášel odpovědi na otázky, jež byly stěžejní pro rozhodnutí nalézacího soudu. Nalézací soud správně uvedl, že znalci posuzovali [podezřelý výraz] zejména z lékařských zpráv, které se nezabývají obdobím, které popisovala žalovaná v napadených výrocích. Její [podezřelý výraz] a varování se totiž týkají především období mezi první a druhou [podezřelý výraz] žalobce, tj. od konce první [podezřelý výraz] dne [datum] do začátku druhé [podezřelý výraz] dne [datum], a nikoliv od začátku [podezřelý výraz] do konce druhé [podezřelý výraz], jak v rámci odvolání nesprávně uvádí žalobce. Zároveň nalézací soud správně konstatoval, že vyšetření žalobce v rámci znaleckého zkoumání proběhlo ve značném časovém odstupu, a vzhledem k reverzibilitě [podezřelý výraz] žalobce, kterou konstatovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], tak není pro období, k němuž se žalovaná ve svých výrocích vyjadřovala, průkazné. Výše zmíněný znalecký posudek předkládaný žalobcem zároveň [podezřelý výraz] nedostatky a vnitřními rozpory, které výrazně snižují jeho použitelnost a důvěryhodnost. Znalci se v rámci tohoto posudku vyjádřili, že u žalobce neexistovala v předmětném období žádná [podezřelý výraz], avšak bez toho, že by součástí podkladů byla byť jediná lékařská zpráva z vyšetření žalobce [podezřelý výraz], dle něhož by tuto otázku mohli posoudit. Žalovaná v rámci řízení před nalézacím soudem podrobným způsobem vysvětlila myšlenkové postupy, na základě nichž dospěla z dostupných zdrojů ke svým závěrům. Z uvedeného plyne, že námitky žalobce ohledně nesprávných skutkových zjištění nalézacího soudu nejsou důvodné. Žalobce v odvolání neuvedl, jaký důsledek z domnělého nesprávného právního posouzení napadených výroků dovozuje. Žalovaná si proto v této souvislosti dovoluje poznamenat, že by se mohlo hypoteticky jednat o rozdílné požadavky směrem k dokazování, které jsou u hodnotících soudů pro původce výroku obecně méně přísné. Toto by však na výsledek řízení nemělo žádný vliv, protože žalované se povedlo prokázat, že jednala v dobré víře a na základě dostupných zdrojů důvodně dospěla ke svým závěrům, což potvrdila znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Naplnila tak kritéria pro vyloučení zavinění i v případě, že by se u jejích výroků jednalo o skutková tvrzení. Nalézací soud nepochybil, když se nezabýval a nehodnotil úvahy prezentované žalobcem týkající se údajného politického pozadí jednání žalované v inkriminovaném období. Skutečnost, že žalovaná zastávala a dosud zastává post [název], není pro posuzování jejích motivů relevantní. Žalované se v rámci řízení povedlo důkladně prokázat, že u napadených výroků vycházela z dostupných informačních zdrojů, na základě kterých v dobré víře, ve veřejném zájmu a v zájmu zdraví a života žalobce dospěla aplikujíc svoje odborné znalosti k důvodným závěrům ohledně jeho [podezřelý výraz]. Odůvodnění napadeného rozsudku veškeré tyto skutečnosti reflektuje a nalézací soud z nich dospěl ke správným závěrům, když žalobu zamítl. Závěrem žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud I. stupně provedl podrobné a rozsáhlé dokazování, přičemž ke každému z provedených důkazů se podrobně vyjádřil, dostatečně odůvodnil, na základě jakých důkazů došel ke konkrétnímu skutkovému stavu, a zhodnotil i důkazy, které neměly na posouzení věci žádný vliv.

11. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. Ohledně samotných skutkových zjištění pak soud I. stupně veškeré provedené důkazy řádně zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, tedy učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

12. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud I. stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

13. Jak je uvedeno výše, soud I. stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi provedenými důkazy. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že prvoinstanční soud nesprávně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a nepřihlédl k ústavnímu znaleckému posudku [podezřelý výraz] [adresa] ze dne [datum], který uzavřel, že žalobce žádnou z vyřčených [podezřelý výraz]. Soud I. stupně se ve svém odůvodnění se všemi namítanými skutečnostmi vypořádal a vysvětlil, z jakých provedených důkazů ve věci vycházel a k jakému skutkovému i právnímu závěru došel. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s posouzením soudu I. stupně, že v projednávané věci se nejedná o skutková tvrzení, jak nesprávně namítá žalobce v odvolání, nýbrž o hodnotový soud, který se zakládá alespoň na minimálním skutkovém základě. Minimální skutkový základ pak žalovaná dostatečně prokázala, a to právě žalobcem rozporovaným znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], jejímž úkolem nebylo posoudit skutečný [podezřelý výraz] žalobce, ale to, zda žalovaná s ohledem na své odborné znalosti a veřejně dostupné informace mohla dospět ke svému hodnotovému soudu.

14. V posuzovaném případě došlo ke střetu ústavně zaručených práv, a to práva na svobodu slova a práva na informace s právem na ochranu důstojnosti, cti a soukromí jednotlivce. K uvedenému se opakovaně vyjadřoval i Ústavní soud, který vymezil kritéria, která je potřeba zhodnotit v případě posouzení, zda se jedná o přípustnou kritiku či nikoliv, viz např. nález sp. zn. II. ÚS [číslo]: „Při řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména 1. povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či [název] soud), 2. obsah výroku (např. [název]"), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu [název], případně o [název]"), 5. zda se výrok (kritika) [název], 6. chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama "vyprovokovala" či jak se posléze ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (např. zda se jedná [název] apod.) a konečně, 8. kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň Ústavní soud zdůrazňuje, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit.“ 15. V projednávané věci odvolací soud zastává spolu se soudem prvoinstančním názor, že ústavně zaručené právo na svobodu slova a právo na informace musí převážit nad ochranou soukromého života, též ústavně zakotvenou. Vytýkané výroky je třeba hodnotit v kontextu celých článků a celých zveřejněných rozhovorů poskytovaných žalovanou. Odvolací soud neshledává, že by byly činěny s úmyslem žalobce poškodit. Je třeba připomenout, že se v inkriminovanou dobu veřejnosti dostávaly z okolí žalobce – [podezřelý výraz] o jeho [podezřelý výraz] stavu toliko mlhavé a značně kusé informace, jejichž charakter vyvolával pochybnosti nejen [název]. Žalovaná pak pod dojmem absence kvalitních seriózních informací opakovaně vyjadřovala obavy o zdraví žalobce a o to, zda se mu dostává odpovídající léčby.

16. Je třeba jednoznačně zdůraznit, že žalobce i žalovaná jsou osoby veřejně činné a veřejně známé. Žalobce byl v rozhodném období [podezřelý výraz], tj. nejvyšším ústavním činitelem. Jednalo se o vyhrocené období bezprostředně předcházející parlamentním volbám a při absenci dostatečných a věrohodných informací o žalobcově [podezřelý výraz] zde byly pochybnosti o jeho aktuální schopnosti výkonu funkce, jež právě v období voleb zásadně nabývá na významu. Žalobce nebyl dlouhodobě v dobrém [podezřelý výraz], což byla veřejně známá skutečnost, a v rozhodné době se jeho [podezřelý výraz], i dle veřejně známých indicií, zhoršoval. Bylo také veřejně známo, že žalobce dlouhodobě požíval ve zvýšené míře alkoholické nápoje, čímž se ostatně ani sám historicky nijak netajil.

17. Pokud za této situace vyřkla žalovaná vytýkané výroky, navíc za použití lékařské terminologie, kterou zjevně byla schopna adekvátně s ohledem na své vzdělání použít, vyjádřila tak své pochybnosti nad aktuálními [podezřelý výraz] napovídajícími navenek jí označené [podezřelý výraz], kterou považovala i s ohledem na svou osobní zkušenost se žalobcem za vysoce pravděpodobnou. Učinila tudíž přípustný hodnotící soud založený na pravdivých skutečnostech, které byly v řízení prokázány.

18. Přestože tato – podle žalobkyně pravděpodobná – [podezřelý výraz] učiněná odhadem, neboť žalobkyně nebyla ošetřujícím lékařem žalobce a neměla k dispozici jeho [podezřelý výraz], byla do určité míry šokující, o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce se ani dle názoru odvolacího soudu nejedná. [podezřelý výraz] byl v té době řešen na [název] a jednalo se jednoznačně o zásadní otázku [název]. Proto byla žalovaná oprávněna k této otázce i s ohledem na své vzdělání a [podezřelý výraz]. Žalovaná si neuzurpovala nárok na úplnou správnost svých závěrů, ostatně žádala, ať o [podezřelý výraz] vydá zprávu [podezřelý výraz].

19. Nad rámec řečeného a v kontextu výše citované judikatury (viz bod 6 tzv. osmistupňového testu proporcionality rozvedeného nálezem II. ÚS 2051/14) nelze pominout skutečnost, že žalobce sám se bez okolků dlouhodobě vůči svému okolí vyjadřuje dehonestujícím způsobem, když lze citovat jeho všeobecně [název] ve [název]. „[název] je mnoho, je třeba je likvidovat.“ či „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní, dementní nebo alkoholik.“ Žalobce ve své [podezřelý výraz] dlouhodobě cíleně využíval možnost [název] a při vyjadřování a hodnocení ostatních se nezdráhal užívat i expresivní výrazy. V rozhodné době volil často velmi silná slova, vyjadřoval se k širokému spektru otázek, a to často způsobem pro část [název] nepřijatelným či neakceptovatelným (pro část pak naopak nadšeně přijímaným), upozorňoval na sebe i tím způsobem, že se nezdráhal [podezřelý výraz]. V takovém případě nelze než konstatovat, že jeho chování požívá ve srovnání s běžnou [název] [srov. [název] (č. [hodnota]), § 31]. Lze dodat, že vyzýval-li sám žalobce v minulosti k nekorektnosti a mnohdy tak [podezřelý výraz], je s podivem, že pokud se případná nekorektnost týká jeho osoby, cítí se jí být dotčen, a to dokonce v takové míře, že se soudní cestou domáhá satisfakce mj. i v penězích. Ostatně v odborné literatuře je v souvislosti s tzv. odvetnou funkcí svobody projevu citováno vyjádření [podezřelý výraz] [jméno FO], že „pokud se určitý subjekt dopustí ostré kritiky, musí počítat přinejmenším se stejně ostrou odvetou“, se závěrem, že takový princip české [podezřelý výraz] do debaty o věcech [podezřelý výraz] odpovídá ([adresa]. [název] právo v informační společnosti. [adresa]: Leges, 2013, str. 156).

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když spolu se soudem nalézacím došel k názoru, že žalobou vytýkanými výroky žalované k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce nedošlo.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a i v této fázi řízení plně úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za úkony právní služby, a to za 2 úkony právní služby po [částka] za úkon, za sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] dle § 9 odst. 4, písm. a), § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a 2 režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.). Mimosmluvní odměna je zvýšena o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše nákladů odvolacího řízení tak činí [částka] a odvolací soud uložil žalobci zaplatit tyto náhrady nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení