29 Co 311/2025 - 839

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. července 2025, č. j. 47 C 179/2022-819 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se žaloba co do zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 26. 8. 2022 do zaplacení zamítá, jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 153 919 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 125 148 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II).

2. Takto rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v [adresa] jako soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“). O ostatních nárocích žalobce ve vztahu k nezákonnému trestnímu stíhání bylo již buď pravomocně rozhodnuto, nebo byly vyloučeny k samostatnému projednání. K nemajetkové újmě žalobce tvrdil, že jeho trestní stíhání trvalo 99 měsíců, byl stíhán za trestný čin spojený s výkonem jeho zaměstnání, o které v důsledku trestního stíhání přišel, když jeho pracovní poměr byl ukončen k 29. 2. 2012, a postupně byl odvolán jak z představenstva [právnická osoba] (dále též „[právnická osoba]“), tak ze společnosti [právnická osoba]. Před zahájením trestního stíhání působil po dobu více než 18 let jako špičkový finanční [funkce], po profesní stránce byl uznávanou autoritou. Nemajetkovou újmu zvyšovala skutečnost, že mu bylo kladeno za vinu spáchání více trestných činů, za něž mu hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Nutno konstatovat, že v napadené věci došlo k excesivní medializaci kauzy tzv. [název], kdy žalobce jen za období od 2011-2019 dohledal 11 995 článků. Trestní stíhání mělo i negativní dopad na žalobcovo zdraví, když trpěl úzkostnými stavy, poruchami spánku, žalobce byl nucen vyhledat i odbornou pomoc. Postupem času u něj došlo k rozvoji smíšené úzkostně depresivní poruchy a projevilo se u něj autoimunitní onemocnění. Závažnost zásahu orgánů činných v trestním řízení do poklidného života žalobce zvyšovala i skutečnost, že by měl hradit náhradu škody v řádech milionů Kč, což by výrazně by zasáhlo do ekonomické situace rodiny. V důsledku trestního stíhání nastal u žalobce odliv přátel, byly zcela eliminovány sociální a společenské kontakty, žalobce veškerý svůj čas přizpůsoboval trestnímu řízení a přípravě své obhajoby. Konečně zejména tím přišel o čas plnohodnotně strávený se svou rodinou, zejména manželkou a svými dvěma syny. U žalobce se jedná o mimořádně silnou intenzitu zásahu do jeho dobrého jména, cti, důvěryhodnosti v profesním a společenském životě, neboť i po pravomocném osvobozujícím rozsudku je nucen strpět výroky sousedů typu „[výrok]“ a „[výrok]“. Délka napadeného řízení 99 měsíců byla extrémní.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla k tomuto nároku, že u ní žalobce uplatnil své nároky dne 25. 2. 2022. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, omluvou a poskytnutím finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Tento způsob odškodnění považovala za přiměřený a dostatečný s ohledem na okolnosti případu.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 5 až 12 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje.

5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31 odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odkázal také na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, především rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 a sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 a rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 554/04 a II ÚS 590/08.

6. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1, písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1, písm. c) tr. zákona. Obvinění mu bylo sděleno dne [datum]. Žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání mělo velký dopad na rodinný život žalobce. Žalobce se zcela uzavřel sám do sebe, přestal se věnovat dětem, manželce, stal se apatickým, vyhýbal se přátelům, jakýmkoliv společenským akcím, včetně sportovních aktivit, návštěv divadel s manželkou či rodinných dovolených. Téměř veškerý čas věnoval studiu trestního spisu a „práci“ na své obhajobě. Žalobce byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let. O trestním stíhání žalobce se v širokém okolí vědělo, psalo se o něm opakovaně v médiích, kde bylo uvedeno i jméno žalobce, přičemž jeho jméno bylo v médiích zachyceno minimálně 301x, ohledně kauzy lze dohledat téměř 12 000 článků. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen hlavně ve svém pracovním životě, kdy byl nucen odejít z pozice [funkce], přičemž na obdobné vrcholné [funkce] pozici pracoval více než předchozích 15 let (bývalý [funkce] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) a byl uznávanou autoritou. Zaměstnání žalobce na úrovni vysokého [funkce] je v současné době v podstatě vyloučeno. V důsledku nezákonného trestního stíhání se žalobce stal nezaměstnatelným a nemůže být jmenován do vysokých [funkce] postů, kde je zcela běžnou praxí, že se před samotnou prezentací vhodných uchazečů do tzv. TOP managementu provádí lustrace těchto uchazečů zaměřena na jejich renomé. Žalobce jako osoba hojně mediálně prezentovaná pro podezření z páchání trestné činnosti spojované s tzv. tunelováním [právnická osoba], praním špinavých peněz aj. je tak nenapravitelně poškozen na dobré pověsti.

7. K námitce žalované, že žalobce odešel z pozice [funkce] dobrovolně (podepsal dohodu) ještě před započetím jeho trestního stíhání, a že důvodem odchodu byl politický tlak, nikoliv trestní stíhání žalobce, soud I. stupně uvedl, že i když v řízení bylo prokázáno výpovědí svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], že odchod vedoucích zaměstnanců z [právnická osoba] byl tzv. „nařízen“ [orgán], je nutno postavit na jisto, proč k takovému kroku bylo přistoupeno. Svědci shodně vypověděli, že [orgán] chtěl „očistit“ [právnická osoba] od všech osob, které by mohly mít nějakou spojitost s kauzou [název], o které již bylo v roce 2011 hojně informováno v médiích, přestože žalobce v této době nebyl ještě formálně obviněn. Zde soud I. stupně odkázal také na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21. Soud I. stupně tedy uzavřel, že primární příčinou pro odchod vedoucích zaměstnanců z [právnická osoba] bylo zahájení trestního vyšetřování „kauzy [název]“, a pokud by této kauzy nebylo, nedošlo by ani k politickým tlakům na odchod vedoucích zaměstnanců [právnická osoba]. Byť tedy žalobce formálně uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, ve skutečnosti jednal pod nátlakem, o čemž svědčí odchod z hodinu na hodinu, nutnost opustit budovu, zákaz vstupu do budovy [právnická osoba] atd.

8. Soud I. stupně vzal také za prokázané, že žalobce neměl náladu ani chuť se věnovat svým volnočasovým aktivitám, přestal hrát squash, golf. Celé trestní stíhání bylo pro něj nesmírně zdrcující, psychicky náročné, cítil bezmoc, beznaděj. Vyhledal odbornou pomoc, a to jak psychologa, tak psychiatra, bral antidepresiva. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobce za účelem ochrany rodiny uvažoval i o sebevraždě jako řešení své bezvýchodné situace. Žalobce zkoušel terapii psaním, své myšlenky zachycoval na diktafon. Za trestní stíhání se styděl, proto se začal vyhýbat společenským akcím. Přestal se stýkat se známými, s kamarády. Sousedé o jeho trestním stíhání věděli, ptali se, „[výrok],“ apod. Celá kauza poznamenala i jeho syna, kterému ve škole přezdívali jako „[Označení]“. Podporu mu poskytovala blízká rodina a kamarád [jméno FO]. Určitým řešením špatného psychického stavu byla skutečnost, že žalobce si pořídil psy, se kterými následně trávil hodně času v přírodě.

9. Jde-li o medializaci věci, soud I. stupně zohlednil, že v žalobcem předložených titulcích bylo opakovaně skloňováno především jméno žalobce, byť nedošlo k porušení presumpce neviny. Soud I. stupně uvedl, že přestože obecně platí, že medializace případu je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011), do určité míry zohlednil excesivnost vyjadřování médií, stejně jako skutečnost, že i po skončení trestního stíhání bylo lze vyjadřování vrchní státní zástupkyně hodnotit jako znevažující rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, nebyl stíhán vazebně.

10. K výši zadostiučinění, které je dle soudu I. stupně potřeba poskytnout již v peněžité formě (ostatně žalovaná již žalobci dobrovolně vyplatila částku 150 000 Kč), provedl následně srovnání s podobnými případy a dospěl k nutnosti navýšit přiměřené zadostiučiněné o dalších 300 000 Kč (viz body 46 až 50 napadeného rozsudku).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 a 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

12. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z hlediska absence dostatečného hodnocení důkazů a absence úvah, na nichž soud I. stupně staví své závěry. Soudu I. stupně vytýkala, že dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když bez dostatečného odůvodnění uzavřel, že žalobce ukončil pracovní poměr u [právnická osoba] v důsledku trestního stíhání. Podle žalované nebyla prokázána příčinná souvislost mezi ukončením pracovního poměru a trestním stíháním, které bylo zahájeno až téměř dva roky poté. Z provedených svědeckých výpovědí vyplynulo, že důvodem ukončení pracovních poměrů byl politický tlak související se změnou koalice na [orgán], nikoli trestní stíhání. Soud I. stupně se nevypořádal ani s obranou žalované ohledně této skutečnosti. Dále žalovaná vytýkala soudu I. stupně, že učinil skutkový závěr o rozsahu mediální publicity trestního stíhání žalobce, ačkoli neprovedl důkazní návrhy žalobce předloženými novinovými články. Soud I. stupně také nezohlednil chování žalobce, které podle žalované přispělo k jeho současné situaci, ani časový odstup některých tvrzených následků od skončení trestního stíhání. Pokud jde o právní posouzení, žalovaná namítala, že soud I. stupně nesprávně určil výši přiměřeného zadostiučinění. Podle žalované nebyla prokázána újma odpovídající částce 300 000 Kč, kterou soud I. stupně přiznal. Soud I. stupně provedl pouze selektivní srovnání s několika případy spoluobžalovaných, aniž by vysvětlil, proč neporovnal všechny relevantní případy, a neprovedl komplexní analýzu shodných a odlišných znaků. Tento postup vedl podle žalované k nesprávnému závěru o výši zadostiučinění. Soud I. stupně také nezohlednil, že žalobce již obdržel zadostiučinění za nepřiměřenou délku stíhání, což mělo vliv na rozhodování v případech ostatních spoluobžalovaných. Žalovaná dále napadala i výrok o náhradě nákladů řízení, protože podle jejího názoru žaloba měla být zamítnuta a soud nesprávně určil míru úspěchu žalobce. Navíc nezohlednil, že od určitého okamžiku byl předmět řízení tvořen pouze jediným nárokem, což mělo vliv na tarifní hodnotu pro výpočet nákladů.

13. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Tvrdil, že soud I. stupně provedl potřebné důkazy, zjistil skutkový stav a vyvodil z něj logické závěry. K námitce žalované, že soud neprokázal příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a ukončením pracovního poměru, žalobce zdůraznil, že soud I. stupně naopak tuto souvislost řádně odůvodnil a že trestní řízení zásadně narušilo jeho profesní důvěryhodnost žalobce, což vedlo k likvidaci jeho kariéry. Podle žalobce stát nezákonným trestním stíháním způsobil morální újmu zasahující do jeho důstojnosti, cti a společenského postavení. K námitce týkající se medializace žalobce uvedl, že masivní mediální pokrytí bylo přičitatelné státu, neboť informace unikaly z přípravného řízení. Tvrdil, že medializace vedla k „paralelnímu mediálnímu procesu“, který utvrdil veřejnost v jeho vině, a tím prohloubil jeho újmu. Možnost využít právo „být zapomenut“ označil za irelevantní, protože tyto nástroje nemohly zmírnit újmu vzniklou v průběhu stíhání. Argument žalované, že odtažení od rodiny nastalo až s časovým odstupem, žalobce označil za dezinterpretaci. Podle něj dokazování prokázalo, že od počátku trestního řízení trpěl psychickými problémy, úzkostmi, izolací, myšlenkami na sebevraždu a že se u něj objevily zdravotní komplikace (cukrovka, oslabení imunity), které zvyšovaly intenzitu újmy. Uvedl také, že rodina musela řešit finanční problémy včetně půjček. K výhradě žalované ohledně srovnání s případy spoluobžalovaných žalobce uvedl, že soud I. stupně provedl srozumitelnou komparaci nejen s případy spoluobžalovaných, ale i s jinými kauzami, a že přiznaná částka odpovídala dolní hranici obvyklého rozmezí. Nesouhlasil s tvrzením, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení mělo ovlivnit výši odškodnění za nezákonné stíhání, protože jde o odlišné újmy. Nad rámec toho žalobce zdůraznil, že trestní stíhání bylo od počátku zcela bezdůvodné, vedlo k mimořádným dopadům do jeho života, a že výše odškodnění musí odpovídat závažnosti zásahu, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

15. Soud I. stupně již rozhodoval opakovaně po předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby řádně zjistil skutkový stav, především se vypořádal se všemi svědeckými výpověďmi a při určení výše zadostiučinění provedl srovnání s odškodněním ostatních spoluobžalovaných v kauze [právnická osoba], u nichž již rozhodnutí byla k dispozici. Soud I. stupně tento pokyn splnil pouze částečně. Odvolací soud však v zájmu procesní ekonomie doplnil při jednání částečně dokazování a dospěl pak k závěru, že má dostatek podkladů pro své rozhodnutí.

16. Je nepochybné, že základ nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním je dán, to ostatně nezpochybňuje ani žalovaná, která dobrovolně po uplatnění nároku částku 150 000 Kč žalobci vyplatila. Ve věci uplatněného nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu není na místě vznik nemajetkové újmy, jakkoliv je trestní stíhání spojeno vždy s jistým individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob – srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/05, presumovat, ale je nutno ji prokazovat, stejně jako intenzitu (případné) újmy. Okolnosti posuzovatelné jako následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby mají být žalobcem (žalobci) tvrzeny a prokazovány. Jejich dopad do výše odškodnění je otázkou právního posouzení ze strany soudu. Zde soud I. stupně správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Pro tuto újmu se plně uplatní procesní povinnosti a břemena žalobce, včetně důkazního (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012).

17. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy, např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřené délky řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích, apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

18. Odvolací soud i s ohledem na odvolací výtky částečně doplnil dokazování k otázce medializace případu. Z článku [funkce] [právnická osoba] rezignoval zveřejněného v Parlamentních listech dne [datum] je zřejmé, že kauza [právnická osoba] byla mediálně probírána již od konce roku 2011. V článku se konstatuje, že personální změny v [právnická osoba] souvisejí se změnou koalice na [právnická osoba] a také s kauzami, které se kolem [právnická osoba] v poslední době objevují. Je zmíněn nákup [Předmět] a vyvádění peněz na [adresa]. Rozsáhlá medializace ve vztahu k žalobci (301 článků) je zřejmá i z monitoringu článků (viz č. l. 470 až 526 spisu). Tvrzení žalobce o tom, že informace o sdělení obvinění v předmětné kauze bylo řešeno v médiích krátce poté, co je žalobce obdržel, vyplývá např. z článku v [název] novinách z [datum] s názvem Další obvinění za drahé [Předmět], kde se o žalobci hovoří v tom smyslu, že čtvrtým stíhaným je [funkce] [právnická osoba] [Jméno žalobce]. Další články, např. na č. l. 541 s názvem [název], a na č. l. 542 s názvem [název], zveřejněné na internetových stránkách časopisu [název], se zabývají úniky z vyšetřovacích spisů, byť konkrétní únik v této kauze prokázán nebyl. Nicméně je pravdou, že ze strany vrchní státní zástupkyně bylo v pořadu [název] kritizováno rozhodnutí trestních soudů v kauze [právnická osoba] (viz zjištění soudu I. stupně v bodě 10 napadeného rozsudku).

19. Odvolací soud také provedl srovnání předmětného případu ještě s dalšími případy dalších spoluobžalovaných v kauze [právnická osoba]. Jde jednak o věc řešenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u Městského soudu v [adresa] jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený, nar. [rok], byl trestně stíhán ve stejném trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pro majetkovou trestnou činnost - pletichy při veřejné soutěži a dražbě, trestní stíhání trvalo 7 let a 4 měsíce. Zproštěn byl podle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let, byl do té doby bezúhonný, v důsledku trestního stíhání přišel o poměrně vysokou [funkce] pozici, poté poskytoval poradenské služby, ale v důsledku dlouho vedeného trestního stíhání s ním firma, které poskytoval poradentství, v roce 2019 ukončila spolupráci, od té doby pracuje jako [funkce]. Trestní stíhání se promítlo i do vztahu s manželkou a v r. 2019 došlo k rozvodu manželství. V rámci medializace trestního řízení bylo jméno poškozeného zmiňováno a je na internetu v souvislosti s kauzou dohledatelné. Tomuto poškozenému bylo za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním poskytnuto celkové zadostiučinění ve výši 240 000 Kč. Tento případ je s případem žalobce v mnoha ohledech srovnatelný, a to co do povahy trestné činnosti, hrozící délky trestu. Trestní stíhání tamního poškozeného bylo cca o roku kratší, došlo u něj také k výrazným dopadům do pracovního a rodinného života, stejně jako u žalobce. Tamní poškozený se však nemohl srovnávat s žalobcem co do zaujetí pro svou obranu, pokud jde o čas a energii, kterou žalobce své obraně věnoval, tamní poškozený byl také o 10 let mladší, což má význam z hlediska uvažovaného kariérního uplatnění po skončení trestního stíhání. Pokud jde o zaujetí pro obhajobu, platí výše řečené o žalobci pro všechny srovnávané případy, neboť žalobce byl svou obhajobou doslova pohlcen a věnoval jí veškerý svůj čas, což mu ovšem vzhledem k tomu, jaké následky mu hrozily (NTOS a v zásadě likvidační náhrada škody), byl-li by odsouzen, nelze klást k tíži.

20. Odvolací soud provedl dále srovnání s věcí řešenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozená, nar. [rok], byla trestně stíhána ve stejném trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pro majetkovou trestnou činnost -legalizace výnosů z trestné činnosti po dobu cca 5 let. Zproštěna byla podle § 226 písm. b) tr. řádu. Byla poškozena její dobrá pověst mezi kolegy a známými. Jako matka jednoho z hlavních obžalovaných se nevyhnula rozsáhlé medializaci. Této poškozené bylo za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním poskytnuto celkové zadostiučinění ve výši 57 000 Kč. Tamní poškozená, byť ze stejné kauzy [právnická osoba], však byla v jiné situaci než žalobce. Jednak byla stíhána „jen“ za legalizaci výnosů z trestné činnosti, nebyla tedy považována za strůjce primárního protiprávního jednání, jednak s ohledem na její věk nedošlo k tak výraznému zásahu do pracovní kariéry, její trestní stíhání bylo také významně kratší. Byla sice také ohrožena trestní sazbou NTOS až 8 let, ale vzhledem k jejímu věku a míře zapojení nebyl NTOS pravděpodobný. Případ této poškozené tak ke srovnání s žalobcem, byť byla souzena v rámci stejného trestního řízení, vhodný není.

21. Odvolací soud provedl dále srovnání s věcí řešenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený, nar. [rok], byl trestně stíhán ve stejném trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pro majetkovou trestnou činnost – legalizace výnosů z trestné činnosti po dobu cca 5 let, poškozený byl ohrožen trestní sazbou 3 až 8 let. Zproštěn byl podle § 226 písm. b) tr. řádu. Tomuto poškozenému bylo za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním poskytnuto celkové zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. Tento poškozený však, jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně, svou nemajetkovou újmu dostatečně neupřesnil a nekonkretizoval. Soud I. stupně ve srovnávaném řízení navíc přihlédl k tomu, že poškozený byl v jiném trestním řízení pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. Případ tohoto poškozeného, byť souzeného v rámci stejného trestního řízení, není ke srovnání s případem žalobce též zcela vhodný.

22. Odvolací soud provedl dále srovnání s věcí řešenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškození nar. [rok] a [rok], byli trestně stíháni ve stejném trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pro majetkovou trestnou činnost – legalizace výnosů z trestné činnosti po dobu cca 6 let a tří měsíců, byli ohroženi trestní sazbou 2 až 8 let. Zproštěni byli podle § 226 písm. b) tr. řádu. U poškozeného došlo k zásahu do jeho rodinného života, jeho děti čelily ve škole atakům spolužáků, poškozena byla i jeho pověst jako advokáta, došlo k úbytku klientů a téměř k rozpadu advokátní kanceláře. Poškozená v průběhu trestního stíhání očekávala narození potomka a pak je prožívala jako matka pečující o malé dítě. I tito poškození tvrdili medializaci. Za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním bylo každému z nich poskytnuto celkové zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Tamní poškození byli stíhání „jen“ za legalizaci výnosů z trestné činnosti, nebyli tedy považováni za strůjce primárního protiprávního jednání, došlo u nich k určitému zásahu do pracovního a rodinného života, nedošlo však k tak zásadnímu ovlivnění pracovní kariéry jako u žalobce, jejich trestní stíhání bylo také kratší.

23. Odvolací soud provedl dále srovnání s věcí řešenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený, nar. [rok], byl trestně stíhán ve stejném trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pro majetkovou trestnou činnost – legalizace výnosů z trestné činnosti po dobu cca 6 let a tří měsíců, poškozený byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let. Zproštěn byl podle § 226 písm. b) tr. řádu. Odvolací soud v poukazovaném řízení přiznal žalobci za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním další částku vzhledem k většímu dopadu na zdraví poškozeného než v případech srovnávaných (epileptický záchvat s následným zraněním). Celkově tak bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 280 000 Kč. Tamní poškozený byl opět stíhán „jen“ za legalizaci výnosů z trestné činnosti, nebyl tedy považován za strůjce primárního protiprávního jednání, došlo u něj k dopadu na zdraví, není zřejmé však tak zásadní ovlivnění pracovní kariéry jako u žalobce, jeho trestní stíhání bylo také kratší.

24. Odvolací soud provedl konečně srovnání s věcí řešenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený, nar. [rok], byl trestně stíhán ve stejném trestním řízení sp. zn. [spisová značka] pro majetkovou trestnou činnost - legalizace výnosů z trestné činnosti po dobu cca 7 let, poškozený byl ohrožen trestní sazbou do 8 let. Zproštěn byl podle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený tvrdil zásah do profesního a rodinného života. Přestal podnikat, neboť se mu nedařilo získat klienty. Tomuto poškozenému bylo za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním částkou poskytnuto celkové zadostiučinění ve výši 240 000 Kč. Tamní poškozený byl opět stíhán „jen“ za legalizaci výnosů z trestné činnosti, nebyl tedy považován za strůjce primárního protiprávního jednání, došlo u něj k zásahu do pracovní sféry, avšak v menší míře, než se tak stalo u žalobce. Trestní stíhání u tamního poškozeného bylo také kratší.

25. Pokud jde o [funkce] [právnická osoba] trestně stíhaného ve shodném řízení, tomu byla žalovanou dobrovolně vyplacena částka 240 000 Kč, což je zřejmé z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka]. Jmenovaný se vyššího zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nedomáhal. Domáhal se jiných nároků.

26. Odvolací soud tedy v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která doplnil o výše uvedená zjištění a komparaci. Skutkové závěry soudu I. stupně odvolací soud koriguje jen tak, že již z časové souvislosti je zřejmé, že k ukončení pracovního poměru žalobce u [právnická osoba], ke kterému skutečně došlo dohodou ke dni [datum], nemohlo dojít v příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání, k němuž došlo sdělením obvinění žalobci usnesením ze dne [datum], tedy více než rok a půl po skončení pracovního poměru žalobce u [právnická osoba]. Tedy přímo, v důsledku sdělení obvinění a zahájení trestního stíhání v kauze [právnická osoba], žalobce o práci nepřišel. Nicméně je zřejmé, že celá kauza byla medializována převážně ve vztahu k obviněným, později obžalovaným, vedoucím pracovníkům [právnická osoba], mezi které žalobce patřil, přičemž samotné prověřování probíhalo již od roku 2011 a bylo též ve vztahu k nim provázeno již v té době velkým zájmem médií. Lze tedy souhlasit se závěry soudu I. stupně v bodě 40 napadeného rozsudku, že rozvoj celé kauzy byl příčinou „opatření“, ke kterým se v [právnická osoba] dospělo i vlivem změny politického zastoupení na [právnická osoba], a odvolací soud nemá důvod nevěřit závěrům vyplývajícím ze svědeckých výpovědí, tedy, že na aktéry celé kauzy byl vyvíjen nátlak, aby z [právnická osoba] odešli tzv. na dohodu. Tento závěr koresponduje i s výpovědí žalobce, který obdržel při svém odchodu odstupné a chtěl posečkat, až se celá kauza spojená s medializací okolo něj přežene, aby si pak hledal odpovídající zaměstnání. Možnost takto postupovat však byla ukončena sdělením obvinění. Je pak třeba souhlasit se soudem I. stupně, že možnost zaměstnání žalobce na vysokých [funkce] postech byla v důsledku probíhajícího trestního stíhání vyloučena. Medializace případu je sice důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecně ji nelze přičítat k tíži státu, nicméně v poměrech posuzovaného případu se jednalo o obvinění ze závažné hospodářské kriminality týkající se [právnická osoba]. Kauza se tedy obrazně dotýkala velkého počtu obyvatel [adresa] a obviněni byli vysoce postavení [funkce] [právnická osoba]. S tím souvisel i enormní zájem médií, než by tomu bylo v případě jiného trestného činu, jímž by byl zasažen jen malý okruh poškozených pohybujících se např. v kriminálním prostředí. Množství vydaných článků týkajících se kauzy je dokládáno i výpovědí svědka [jméno FO]. Zásah do cti a dobré pověsti obviněných byl tímto umocňován, když navíc i po skončení trestního stíhání byla správnost zprošťujících rozsudků zpochybňována i ze strany vrchní státní zástupkyně. K těmto skutečnostem tedy i odvolací soud přihlédl.

27. Trestní stíhání žalobce od sdělení obvinění dne [datum] do zamítnutí odvolání do zprošťujícího rozsudku dne 1. 9. 2021 trvalo 7 let a 10 a půl měsíce, tedy téměř 8 let. Pokud žalobce do délky řízení zahrnoval i řízení o ústavní stížnosti [právnická osoba] z pozice poškozeného projednávané pod sp. zn. [spisová značka], odmítnuté dne 20. 12. 2021, ta byla zjevně bezdůvodná, neboť [právnická osoba] nebyl oprávněn podat ani odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Muselo být tedy zjevné, že bude odmítnuta. Dobu cca 3,5 měsíce řízení o této ústavní stížnosti proto odvolací soud do doby trestního řízení nezapočetl. Nicméně i tak, zásah představovaný trestním stíháním trvajícím téměř 8 let byl u žalobce zásadní. Trestní stíhání zasáhlo období, kdy byl žalobce na vrcholu své kariéry. Zásah do pracovního života žalobce byl tedy významný a trvalý, přestože žalobce původně nepřišel o práci přímo v důsledku zahájení trestního stíhání sdělením obvinění, ale odešel ze své pozice ještě před tím na základě dohody, ještě v počátcích celé kauzy a její medializace. Otázka možnosti domáhat se toho, být v mediálním světě tzv. zapomenut, není zásadní, neboť již samotné okolnosti zahájení a délka trestního stíhání žalobce nezvratně poškodily v jeho kariéře.

28. Žalobce svou újmu řádně tvrdil a prokazoval ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. S žalovanou lze souhlasit v tom, že se logicky nabízí srovnávat jeho případ s případy spoluobžalovaných v kauze [právnická osoba] a že toto srovnání nebylo provedeno dostatečně. Proto také odvolací soud doplnil dokazování, jak bylo výše uvedeno. Nicméně, jak také bylo výše uvedeno, ne všechny případy spoluobviněných byly vhodné ke srovnání. Žalobce byl trestně stíhán nejdelší dobu v porovnání se spoluobžalovanými, jako jeden ze „strůjců“ trestné činnosti (řada spoluobžalovaných byla stíhána „jen“ za legalizaci výnosů z trestné činnosti). Pravděpodobně by mu byl uložen vyšší trest než těm, co byli stíháni jen za legalizaci výnosů z trestné činnosti. Jeho rodinný život i trávení volného času bylo výrazně trestním stíháním zasaženo. Žalobce se po celou dobu trestního stíhání věnoval intenzivně své obhajobě na rámec běžného přístupu obviněných, resp. obžalovaných. Jeho pracovní kariéra vrcholného [funkce] byla trestním stíháním nenávratně poškozena. Není relevantní tvrzení žalované, že může žádat média o to, být zapomenut, když v důsledku trestního stíhání přišel o nejlepší léta pro možnost pracovního uplatnění a nyní je již na [adresa] důchodového věku. Skutečnost, že z [právnická osoba] odešel na dohodu v počátcích rozvoje celé kauzy, není až tak významná. Je zřejmé, že poté, co mu bylo sděleno obvinění, již shodnou ani obdobou funkci ve vysokém managementu stejně zastávat nemohl. Pokud žalovaná namítá, že byl žalobce současně odškodněn za nepřiměřenou délku řízení a že by tato skutečnost měla být zohledněna i ve vztahu k ostatním spoluobžalovaným, je tato námitka lichá. Soud I. stupně rozhodl i o nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. [spisová značka], kdy k dobrovolně žalovanou vyplacené částce 71 750 Kč přiznal ještě částku 11 957 Kč, celkem tak 83 707 Kč, a v této části nebyl rozsudek napaden odvoláním. Při výpočtu přiměřeného zadostiučinění shledal soud I. stupně význam řízení pro žalobce v zásadě standardním, nikoliv zvýšeným, právě proto, že žalobce uplatňoval ještě nárok na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Ke dvojímu odškodnění téhož tedy nedošlo. Pokud si některý ze spoluobžalovaných nepožádal o zadostiučiněné za nepřiměřenou délku trestního řízení, nemůže být tato skutečnost přičítána k tíži žalobce. Ve srovnávaných rozsudcích se nikde nehovoří o tom, že by v důsledku této skutečnosti byla přiznána těmto spoluobžalovaným vyšší částka na nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání.

29. Žalobci bylo přiznáno zatím nepravomocně na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 450 000 Kč. Jedná se o nejvyšší odškodnění ze všech spoluobžalovaných. Závěr, že by jeho zadostiučinění mělo být nejvyšší ve vztahu k ostatním srovnávaným spoluobžalovaným, se samozřejmě s ohledem na výše řečené nabízí, nicméně rozdíl v přiznané částce shledal odvolací soud až příliš vysoký. Zadostiučinění ve výši 450 000 Kč je o 150 000 Kč vyšší oproti poškozenému, jehož situace byla srovnávána pod bodem 48 napadeného rozsudku, u něhož zásah do pracovního a rodinného života nebyl tak významný, a kterému bylo přiznáno celkové zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, a o 210 000 Kč vyšší než v případě poškozeného, kde dopady trestního stíhání byly popsány pod bodem 19 tohoto rozsudku, u něhož též došlo k významnému zásahu do rodinného a pracovního života. Soud I. stupně se snažil na příkladech odškodnění za jiná trestní řízení v závažných hospodářských kauzách ukázat, že částkou 450 000 Kč nijak nevybočuje z výše přiznávaného zadostiučinění, viz bod 46 a 51 napadeného rozsudku, nicméně i odvolací soud je toho názoru, že by se především mělo provádět srovnání mezi spoluobžalovanými v trestní kauze [právnická osoba]. Odvolací soud tedy souhlasí s tím, aby žalobce obdržel jako přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nejvyšší částku v porovnání se spoluobžalovanými, nicméně poněkud nižší. Jako přiměřené u žalobce shledal celkové zadostiučinění ve výši 400 000 Kč, které zohlední zásadní zásah do možnosti pracovního uplatnění žalobce i s přihlédnutím k jeho věku, a také zohlední nasazení žalobce při prosazování jeho neviny, které mělo dopad na jeho rodinný život a trávení volného času. Původně přiznanou částku celkem 450 000 Kč (300 000 Kč v rámci napadeného soudního rozhodnutí) tedy odvolací soud snížil o 50 000 Kč. Celkově tak žalobci náleží za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním přiměřené zadostiučinění ve výši 400 000 Kč (250 000 Kč přiznaných v rámci předmětného soudního řízení).

30. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu co do zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť její výše závisela na úvaze soudů. V souzeném případě se žalobce původně domáhal nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a ze nepřiměřenou délku trestního řízení. Jeho náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 x 2 000 Kč, odměnou advokáta za 17,5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 100 000 Kč (2 x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) v sazbě 5 100 Kč za úkon dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, písm. a), § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) účinné do 31. 12. 2024, a to za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby; vyjádření žalobce ze dne 6. 12. 2023; účast na jednání dne 18. 1. 2023, 5. 4. 2023 (2x), 20. 6. 2023, 7. 9. 2023, 7. 12. 2023, 22. 2. 2024, 28. 3. 2024, 16. 5. 2024, 2. 7.2024, 12. 9. 2024, 26. 9. 2024, 19. 11. 2024 a vyhlášení rozhodnutí dne 28. 11. 2024 v poloviční sazbě, dále 18 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. V rámci odvolacího řízení byl již řešen jen nárok na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, náhrada nákladů řízení se pak řídí advokátním tarifem účinným od 1. 1. 2025, předchozí rozhodnutí bylo částečně zrušeno bez jednání, tarifní hodnota předmětu sporu od 1. 1. 2025 činila s ohledem na přiznanou částku 250 000 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 2, písm. a) a. t., § 11 odst. 1 a. t., právě částku 250 000 Kč, sazba za úkon činila 9 300 Kč, ta náleží žalobci za tři úkony právní služby, a to za účast na jednání soudu I. stupně dne 10. 7. 2025, vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 20. 11. 2025, a dále 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Odměna advokáta a náhrada paušálních nákladů byla zvýšena o 21% DPH. Celková náhrada nákladů řízení ve výši 153 919 Kč byla přiznána ve delší pariční lhůtě s ohledem na množství vyřizovaných žádostí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)