47 C 179/2022 - 819

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 125 148 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 8. 2022 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením [právnická osoba] ze spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství dle § 10, odst. 1, písm. c) tr. zákona. Pro citované trestné činy byla podána u [Anonymizováno] (dále jen „městský soud“ na žalobce obžaloba. Žalobce byl následně rozsudkem ze 17. 5. 2019 č. j.[Anonymizováno] obžaloby zproštěn. K odvolání státního zástupce byl však napadený rozsudek [Anonymizováno] dne 30. 6. 2020 zrušen. Další zprošťující rozsudek byl vydán dne 27. 11. 2020, který nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne 1. 9. 2021, poté co bylo zamítnuto další odvolání státního zástupce. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 108 750 Kč představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení a zaplacení částky 1 980 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. Dále žalobce uplatnil nároky na náhradu majetkové újmy, které byly usnesením zdejšího soudu č. j.: 47 C 179/2022-781 z 19. 11. 2024 vyloučeny k samostatnému projednání. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že jeho trestní stíhání trvalo 99 měsíců, byl stíhán za trestný čin spojený s výkonem jeho zaměstnání, o které v důsledku trestního stíhání přišel, když jeho pracovní poměr byl ukončen k [datum] a postupně byl odvolán jak z představenstva [Anonymizováno], tak společnosti [právnická osoba]. Před zahájením trestního stíhání působil po dobu více jak 18 let jako špičkový [Anonymizováno], po profesní stránce byl uznávanou autoritou. Nemajetkovou újmu zvyšovala skutečnost, že mu bylo kladeno za vinu spáchání více trestných činů, za něž mu hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Nutno konstatovat, že v napadené věci došlo k excesivní medializaci [Anonymizováno], kdy žalobce jen za období od [Anonymizováno] týkajících se této kauzy. Trestní stíhání mělo i negativní dopad na žalobcovo zdraví, když žalobce trpěl úzkostnými stavy, poruchami spánku, žalobce byl nucen vyhledat i odbornou pomoc. Postupem času došlo u žalobce k rozvoji smíšené úzkostně depresivní poruchy a projevilo se u něj autoimunitní onemocnění. Závažnost zásahu orgánů činných v trestním řízení do poklidného života žalobce zvyšovala i skutečnost, že by měl hradit náhradu škody v řádech milionů korun českých, což by výrazně zasáhlo do ekonomické situace rodiny. V důsledku trestního stíhání nastal u žalobce odliv přátel, byly zcela eliminovány sociální a společenské kontakty, žalobce veškerý svůj čas přizpůsoboval trestnímu řízení a přípravě své obhajoby. Konečně zejména tím žalobce přišel o čas plnohodnotně strávený se svojí rodinou, zejména manželkou a svými dvěma syny. U žalobce se jedná o mimořádně silnou intenzitu zásahu do jeho dobrého jména, cti, důvěryhodnosti v profesním a společenském životě, neboť i po pravomocném osvobozujícím rozsudku, je nucen strpět výroky sousedů typu „jak to, že vás ještě nezavřeli“ a „na to jste si nakrad v [Anonymizováno]“. Konečně zdůraznil, že délka napadeného řízení 99 měsíců je extrémní.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 3. 10. 2022, v němž uvedla, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nároky, jež mu měly vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, omluvou a poskytnutím finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Žalovaná zohlednila délku trestního stíhání v podobě 7 let a 11 měsíců, hrozící trest odnětí svobody 2-8 let, negativní dopady trestního stíhání (zásah do dobré pověsti, pracovního života a negativní dopad na finanční situaci žalobce). Uvedené zadostiučinění považovala za dostatečné a odpovídající skutkovým okolnostem projednávaného případu, pročež ve zbytku nároku navrhla žalobu zamítnout.

3. Zdejší soud prvně rozhodl dne 28. 11. 2024 rozsudkem č. j.: 47 C 179/2022-783 tak, že řízení v části zpětvzetí zastavil (výrok I.); žalované uložil zaplatit žalobci částku 311 957 Kč s příslušenstvím (výrok II.); žalobu co do částky 1 555 043 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalované byl usnesením Městského soudu v Praze č. j.: 29 Co 137/2025-805 ze dne 5. 6. 2025 jmenovaný rozsudek ve výroku II. co do částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 8. 2022 do zaplacení a v nákladovém výroku IV. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Předmětem přezkumu tak zůstal toliko nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí, a to co do částky 300 000 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu doznal rozsudek soudu I. stupně právní moci. Odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí zavázal tamní soud k doplnění skutkových zjištění k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním a po zhodnocení všech relevantních důkazů, přihlédnout k odvolacím námitkám žalované a provést srovnání především s případy ostatních spoluobžalovaných.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 25. 2. 2022. Dále nebylo sporu o průběhu namítaného řízení. Žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení [právnická osoba] ze dne 16. 10. 2013, č. j. [Anonymizováno], pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Usnesení si žalobce převzal téhož dne. V měsících říjen 2013 až červen 2016 proběhlo několik desítek výslechů svědků a další úkony v přípravném řízení. Dne 27. 1. 2016 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č. j. [Anonymizováno]. V měsících srpen 2016 až leden 2017 probíhalo prostudování spisu na konci vyšetřování (v několika desítkách termínů s ohledem na počet obviněných a rozsah spisového materiálu). Dne 6. 11. 2017 podalo [Anonymizováno] obžalobu pod č. j. [Anonymizováno]. V měsících prosinec 2017 až květen 2018 obžalovaní podávali návrhy na předběžné projednání obžaloby, k nimž se [Anonymizováno] vyjádřilo dne 31. 5. 2018. Hlavní líčení se u [Anonymizováno] konalo ve dnech 16. 10. 2018, 17. 10. 2018, 18. 10. 2018, 19. 10. 2018, 22. 10. 2018, 23. 10. 2018,[Anonymizováno]24. 10. 2018, 25. 10. 2018, 26. 10. 2018, 10. 12. 2018, 11. 12. 2018, 12. 12. 2018, 13. 12. 2018, 14. 12. 2018, 17. 12. 2018, 18. 12. 2018, 19. 12. 2018, 14. 1. 2019, 15. 1. 2019, 16. 1. 2019, 17. 1. 2019, 18. 1. 2019, 21. 1. 2019, 22. 1. 2019, 23. 1. 2019, 24. 1. 2019, 4. 2. 2019, 5. 2. 2019, 6. 2. 2019, 7. 2. 2019, 8. 2. 2019, 26. 2. 2019, 27. 2. 2019, 28. 2. 2019, 1. 3. 2019, 4. 3. 2019, 5. 3. 2019, 6. 3. 2019,[Anonymizováno]18. 3. 2019, 21. 3. 2019, 25. 3. 2019, 27. 3. 2019, 15. 4. 2019, 16. 4. 2019, 17. 4. 2019, 18. 4. 2019, 23. 4. 2019, 24. 4. 2019, 25. 4. 2019 a 17. 5. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek č.j. [Anonymizováno], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Veřejné zasedání o odvolání státního zástupce se u [Anonymizováno] konalo ve dnech 29. 6. až 30. 6. 2020, kdy bylo vydáno usnesení č.j. [Anonymizováno], jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Následně se u [Anonymizováno] konalo hlavní líčení ve dnech 7. 9. 2020, 8. 9. 2020, 9. 9. 2020, 10. 9. 2020, 11. 9. 2020, 11. 11. 2020, 12. 11. 2020, 18. 11. 2020, 19. 11. 2020, 20. 11. 2020, 23. 11. 2020, 24. 11. 2020, 25. 11. 2020, 26. 11. 2020 a 27. 11. 2020, kdy byl vyhlášen rozsudek sp. zn. [Anonymizováno], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Veřejné zasedání o odvolání státního zástupce se u [Anonymizováno] konalo ve dnech 31. 8. až 1. 9. 2021, kdy bylo vydáno usnesení č.j. [Anonymizováno], jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2021. Poškozený dopravní podnik podal ve věci ústavní stížnost, která byla žalobci doručena dne 21. 12. 2021.

6. Z účastnického výslechu žalobce, soud zjistil, že žalobce velmi těžce nese, že i po pravomocném zproštění obžaloby státní zástupkyně Bradáčová opakovaně veřejně ostrakizuje žalobce a další zproštěné obviněné neustálým zpochybňováním zprošťujícího rozhodnutí ve veřejných prostředcích (například v pořadu [Anonymizováno] [jméno FO]). Stejně tak je s podivem, že do deseti minut po tom, co se dozvěděl o obvinění, mu již volali z [jméno FO] a žádali o vyjádření k věci. Žádné informace médiím však nikdy neposkytoval. Pokud jde o odchod z jeho pracovní pozice z [Anonymizováno], o nějaké dobrovolnosti nemůže být řeč. V podstatě mu bylo nastíněno, aby odešel, jinak „vypadne“. Nicméně připustil, že formálně byl pracovní poměr ukončen dohodou. Po odchodu se zkoušel zaměstnat přes kamarády, například v bankovním sektoru, v leasingové společnosti aj., avšak toto v podstatě nebylo možné, neboť každý HR si před náborem zaměstnance projde [Anonymizováno], kde je jméno žalobce nesčetněkrát skloňováno s [Anonymizováno]. Má za to, že banka ani společnosti na obdobné úrovni si nemohou dovolit, aby na pozici [Anonymizováno] zaměstnali člověka, který je spojován s [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Poukázal na nestandardní postup v řízení, kdy například ze spisu zmizel doklad o tom, jaká byla obvyklá cena jízdenky, tedy důkaz svědčící v jeho prospěch. Naštěstí měl důkaz nafocený předtím, než byl ze spisu odstraněn. Žalobce dále zdůraznil, že mu hrozila škoda v řádu desítek milionů. Do skončení trestního stíhání nepřipadalo v podstatě v úvahu, aby byl někde řádně zaměstnán. Oprášil tedy živnostenské oprávnění a začal poskytovat služby pro advokáty (systematizace, archivace spisu). Žalobce opakovaně upozorňoval, že od počátku trestního stíhání 99 % svého volného času věnoval předmětnému spisu a snaze očistit svou osobu. Musel mít všude počítač, tak aby mohl pracovat na své obhajobě. Celou situaci vnímal velmi úkorně. Nechápal, jak k tomu vůbec mohlo dojít. V důsledku množství času, které obětoval své obhajobě, se zcela přestal věnovat rodině. V podstatě přestal žít, věnovat se dětem, jezdit na výlety, na dovolené a podobně. Vyhledal i pomoc psychiatra, který ho vede jako pacienta s [podezřelý výraz]. Chodil na terapii i k psychologovi. Sousedé v tu dobu o něm hovořili jako o člověku, který si „nakradl v [Anonymizováno]“. O synovi bylo ve škole hovořeno jako o „synovi zloděje“. Jako jednu formu terapie se zkoušel ze situace vypsat. Psychiatr mu doporučil častější pobyt v přírodě. Do přírody si bral s sebou diktafon a diktoval si myšlenky. Dříve měl v kontaktu 150, 200 lidí. Nyní je v kontaktu se čtyřmi lidmi, kteří mu zůstali - s kterými si může zavolat, může se s nimi potkat. Bál se, že může odposloucháván, takže se bál hovořit doma nahlas a vše důležité chodil s manželkou „řešit“ mimo domov.

7. Z výslechu svědka [jméno FO], kamaráda žalobce, vzal soud za zjištěné, že žalobce zná více jak 25 let. Kauzu žalobce od počátku sledoval, a to jak profesně, tak soukromě. Když bydlel žalobce v [Anonymizováno], chodili pravidelně 2x týdně na golf, na squash. Stýkali se spolu i později, když se žalobce odstěhoval do [Anonymizováno]. Byli i spolu na dovolené s rodinami. Letos ho viděl 3x, 4x. Volají si. Jak začala [Anonymizováno], žalobce ukončil pracovní poměr v [Anonymizováno]. Svědek vyrozuměl, že žalobce dohodu o ukončení pracovního poměru podepsal pod nátlakem. V průběhu trestního stíhání se mu dokonce svěřil, [Anonymizováno]. Vypověděl, že stál proti němu v podstatě úplně zlomený člověk. Měl o něj strach. Pořád ho propírali v novinách. Ví, že vyhledal pomoc psychiatra a že bral [Anonymizováno]. Pořídil si psy, chodí s nimi do přírody. Neustále se ho snažil vést k tomu, aby se vrátil do normálního života. Po zprošťujícím rozsudku přišla úleva, avšak žalobce se cítil dotčený, když státní zástupkyně [Anonymizováno] v diskusním pořadu polemizovala s výrokem [Anonymizováno] žalobce.

8. Z výslechu svědkyně [jméno FO], jakožto manželky žalobce, vzal soud za zjištěné, že celá kauza pro ni i pro rodinu byla neuvěřitelná. Domnívala se, že brzy v ní dojde ke zjištění, že se jedná o omyl, že vše bude vysvětleno. Namísto toho trestní řízení trvalo deset let, které jim již nikdo nevrátí. Děti začaly chodit ze školy, že se spolužáci vyptávají, co tatínek provedl, že půjde do vězení, že bude „zavřený“. Syn následně začal trpět [Anonymizováno]. Žalobce neustále studoval trestní spis, ležel v něm celé dny a přestal se zajímat o okolní život. Přestal se zajímat rodinu. Všechna péče ležela na svědkyni, nebylo to jednoduché ani z finančního hlediska. V tu dobu skončila v práci a začínala si rozjíždět svoji [Anonymizováno]. Museli se omezit i finančně, životní úroveň jim šla rapidně dolů. Půjčovali si dokonce od rodičů, začali více šetřit. I přes skončení trestního stíhání, stres a tlak však neustále trvá. Někteří lidé to berou tak, že soud udělal chybu, když žalobce osvobodil. Pozice, na kterých byl žalobce zaměstnán, se nezískávají přes inzerát. Většinou to jde ze známosti, avšak s ohledem na jeho trestní stíhání mu bylo opakovaně řečeno, ať to ani nezkouší. Žalobce se skutečně bál toho, že by mohl jít i do vězení. Vnímal to jako mašinérii, která je proti němu. Byl to nepředstavitelný tlak, pociťoval naprostou bezmoc a beznaděj. Celá rodina musela vyhledat odbornou pomoc. Žalobce bral [Anonymizováno], respektive bere je dodnes. Přestal chodit do společnosti, žije v podstatě jen doma, vychází ven minimálně. Na dovolené se svědkyně naučila jezdit sama nebo se syny. Má za to, že celá kauza vyvolala u žalobce i zdravotní problémy. Dříve chodil hrát squash, jezdil na kole. Chodili spolu pěšky na túry, po horách, občas zašli do divadla. To všechno už je ale pryč. Únik od situace našel v tom, že si pořídil psy. V závěru uvedla, že se žalobce bál, že je odposlouchávají, tak nechtěl s manželkou hovořit ani doma a říkal, že musejí jít ven.

9. Z článku [adresa] schůzka na [adresa], [Anonymizováno], [adresa] na čl. 533 má za to, že bylo zdokumentováno setkání vrchní státní zástupkyně a [jméno FO], [Anonymizováno] Z článku Další obvinění za [Anonymizováno] ze dne 18. 10. 2023 zveřejněného v [Anonymizováno] na čl. 535 se podává, že informace jsou získány: z usnesení o zahájení trestního stíhání, z protokolu o výpovědi [Anonymizováno]. Z [Anonymizováno] čl. 470 a násl. se podává, že žalobce byl opakovaně veřejně propírán v souvislosti s [Anonymizováno], jméno žalobce je možné v článcích zachytit minimálně [Anonymizováno]. V článcích je jméno žalobce opakovaně spojováno s hesly: [jméno FO] (viz. čl.474).

10. Z přepisu záznamu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] vzal soud za zjištěné, [Anonymizováno] kritizovala, že soudy při rozhodování o vině žalobce nepřihlédly k posudku vypracovanému z podnětu státního zastupitelství, přestože byl ve věci zřejmý rozpor mezi důkazy a hodnocením, státní zastupitelství nebylo oprávněno podat dovolání, rozhodnutí soudů v dané věci hodnotila jako překvapivé.

11. Z potvrzení [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) se podává, že žalobce byl u dopravního podniku zaměstnán na pozici [Anonymizováno] od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] působil též v jeho [Anonymizováno] podniku. Z dohody o rozvázání pracovního poměru na čl. 427 soud zjistil, že pracovní poměr žalobce v [Anonymizováno] skončil citovanou dohodou k [datum] s tím, že žalobci náleží též mimořádná odměna ve výši [částka].

12. Z prohlášení [tituly za jménem] [jméno FO] na čl. 324 ve spojení s jeho výslechem jakožto „[Anonymizováno]“ vzal soud za zjištěné, že je jednatel společnosti [právnická osoba], jejíž předmět podnikání spočívá zejména ve vyhledávání vhodných kandidátů na manažerské pozice významných obchodních společností (minimálně pozicí B mínus). Svědek prohlásil, že vlivem nezákonného trestního stíhání se žalobce stal nezaměstnatelným a nejmenovatelným do vysokých manažerských postů, kdy je zcela běžnou praxí, že před samotnou prezentací vhodných uchazečů do tzv. [Anonymizováno] se provádí lustrace těchto uchazečů zaměřena na jejich renomé, jež musí být zcela prosto všech podezření, která by byť i jen vzdáleně poškozovala jejich pověst. Vyhodnocení potencionálního uchazeče (tzv due diligence) je nutno provádět i skrze dostupná webová média, když etický kodex a tzv compliance je zaměřeno i na goodwill potencionálně etablované osoby do příslušné manažerské funkce. Svědek se s ohledem na uvedené domnívá, že i přes zprošťující rozsudky byl žalobce jako osoba hojně mediálně prezentovaná pro podezření z páchání trestné činnosti spojované s tzv. [Anonymizováno] nenapravitelně poškozen na dobré pověsti, neboť by již nikdy nebyl vybrán na jakoukoliv obdobnou manažerskou pozici, kterou ve svém životě zastával (bývalý [právnická osoba]).

13. Z výslechu svědkyně [jméno FO], bývalé kolegyně žalobce z [Anonymizováno], vyplývá, že v době, kdy se v podniku seznámila s žalobcem, pracovala jako [Anonymizováno]. Pokud byla svědkyně dotázána na okolnosti odchodu žalobce z [Anonymizováno], vypověděla, že v [Anonymizováno] proběhla „hromadná nátlaková akce“, kdy všechny osoby z [Anonymizováno] [Anonymizováno] byli odejiti. Bylo jim řečeno, že musejí opustit [Anonymizováno] a že musí podepsat dohody o ukončení pracovního poměru nebo rezignační dopis. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] se mediálně propírala, věc byla šetřena [Anonymizováno] a z [Anonymizováno] byl pokyn, že všichni musí skončit. Konkrétně uvedla, že její tehdejší nadřízený jí řekl, že má seznam lidí z [Anonymizováno], kteří v [Anonymizováno] končí a je na ni, aby se nějak dohodli, nebo jí začnou dělat problémy. V pondělí jí to oznámili, do pátku měla odejít. Byl to opravdu velký nátlak, jednak z časového důvodu a jednak, že nic „neudělali, tak proč musí odcházet“. Ve vztahu k žalobci uvedla, že stejně jako u pana [jméno FO], dostal zákaz vstupu do budovy, musel si okamžitě sbalit věci, vrátit všechno „nafasované“ a opustit budovu. Ve vztahu k žalobci uvedla, že byl vždy respektovaný, fundovaný, nikdy vůči němu nebyly výhrady/stížnosti.

14. Z výslechu svědka [právnická osoba], bývalého nadřízeného žalobce v [Anonymizováno], má soud za zjištěné, že k jeho i žalobcovo odchodu z [Anonymizováno] vedl obrovský nátlak. Několikrát byl účasten jednání u [Anonymizováno], kde jim bylo řečeno, že buď rezignují nebo toho budou „hořce litovat“. Byl to velký politický, mediální, policejní nátlak, který se opíral o opakovaná vyjádření státního zástupce, který pořádal tiskové konference, hovořil o [Anonymizováno], což mělo okamžitě odezvu v médiích následně to rezonovalo v politických bitvách. Na toto téma bylo zveřejněno více jak [Anonymizováno]. Žalobce se určitě nedopustil žádného pochybení, byl pověstný nadstandardní opatrností, nikdy mu nebylo nic vytýkáno.

15. Z potvrzení [právnická osoba].na čl. 617 vyplývá, že žalobce byl [Anonymizováno] předmětné společnosti v období od [datum] do [datum].

16. Z potvrzení [Anonymizováno] na čl. 650 vzal soud za zjištěné, že žalobce v [Anonymizováno] vykonával funkci [Anonymizováno] od [datum]-[datum] a následně od [datum] do [datum] s tím, že 8 měsíců v roce [Anonymizováno] působil v [Anonymizováno] podniku. Z přehledu ročních mezd nástupců žalobce je patrné, že mzdy jeho nástupců v [Anonymizováno] se zvyšovaly (čl. 653).

17. Dále byly provedeny důkazy týkající se nároků na náhradu škody, soud však s ohledem na vyloučení těchto nároků k samostatnému projednání, skutková zjištění z nich neuvádí. Soud dále neprovedl důkaz články, které se týkají [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když jak doložil žalobce, lze jich dohledat v současné době téměř [Anonymizováno].

18. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Jak bylo konstatováno již výše, předmětem přezkumu zůstal toliko nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši (dalších) 300 000 Kč, když 150 000 Kč již žalobce obdržel od žalované v rámci mimosoudního projednání věci.

28. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990,[Anonymizováno]sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

29. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

30. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 31. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

32. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

33. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 16. 10. 2013, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 21. 12. 2021, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o ústavní stížnosti, tedy zhruba 8 let a 2 měsíce. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce již jako nepřiměřenou, neboť trvala přes 8 let.

34. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

35. Žalobce byl stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán ze spáchání úmyslného trestného činu, resp. vícero trestných činů, úzce spojených s výkonem funkce [Anonymizováno] a že byl ohrožen vysokou sazbou trestu odnětí svobody/až 8 let/. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

36. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

37. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

38. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti, dobrého jména a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo k naprosté změně chodu rodiny, když žalobce se uzavřel sám do sebe, přestal se věnovat dětem, manželce, stal se apatickým, vyhýbal se přátelům, jakýmkoliv společenským akcím, včetně sportovních aktivit, návštěv divadel s manželkou či rodinných dovolených. Téměř veškerý čas věnoval studiu trestního spisu a „práci“ na své obhajobě. Nutno konstatovat, že žalobce byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let. O trestním stíhání žalobce se v širokém okolí vědělo, psalo se o něm opakovaně médiích, kde bylo uvedeno i jméno žalobce (jméno žalobce bylo v médiích zachyceno minimálně [Anonymizováno], ohledně kauzy lze dohledat téměř [Anonymizováno] článků). Soud má dále za zjištěné, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen zejména ve svém pracovním životě, kdy byl nucen odejít z pozice [Anonymizováno], když na obdobné vrcholné manažerské pozici pracoval více jak předchozích 15 let ([právnická osoba]), byl uznávanou autoritou. V řízení bylo prokázáno, že zaměstnání žalobce na úrovni vysokého manažera je v současné době v podstatě vyloučeno, vlivem nezákonného trestního stíhání se žalobce stal nezaměstnatelným a nejmenovatelným do vysokých manažerských postů, kdy je zcela běžnou praxí, že se před samotnou prezentací vhodných uchazečů do tzv. TOP managementu provádí lustrace těchto uchazečů zaměřena na jejich renomé. Žalobce jako osoba hojně mediálně prezentovaná pro podezření z páchání trestné činnosti spojované s tzv. [Anonymizováno]. je nenapravitelně poškozena na dobré pověsti. K námitkám žalované uvádí soud následující. Žalovaná namítala, že žalobce odešel z pozice [Anonymizováno] dobrovolně (podepsal dohodu), nadto důvodem odchodu byl politický tlak, a nikoliv trestní stíhání žalobce.

39. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem nezákonného rozhodnutí, tedy je-li nezákonné rozhodnutí a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Příčinná souvislost je jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věcí adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1222/2012). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na www.nalus.cz; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1009/2020).

40. Byť v řízení bylo prokázáno výpovědí svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], že odchod [Anonymizováno] byl tzv. „nařízen“ [Anonymizováno], je nutno postavit na jisto, proč k takovému kroku bylo přistoupeno. Svědci shodně vypověděli, že [Anonymizováno] chtěl „očistit“ [Anonymizováno] od všech osob, které by mohly mít nějakou spojitost s [Anonymizováno], o které již bylo v roce [Anonymizováno] hojně informováno v médiích (byť žalobce v této době nebyl ještě formálně obviněn - srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21). Se zřetelem na výše uvedené o tzv. teorii gradace příčinné souvislosti má soud za to, že primární příčinou pro odchod vedoucích zaměstnanců bylo zahájení trestního vyšetřování „kauzy [Anonymizováno]“ a pokud by této kauzy nebylo, nedošlo by ani k politickým tlakům na odchod [Anonymizováno]. Konečně soud má za to, že shora uvedenými výpovědi svědků ve spojení s výpovědí žalobce a svědka [Anonymizováno] bylo prokázáno, že sic žalobce uzavřel formálně dohodu o rozvázání pracovního poměru, ve skutečnosti jednal pod nátlakem a o dobrovolnosti nelze hovořit. S uvedeným souvisí i zarážející okolnosti jako odchod z hodinu na hodinu, nutnost opustit budovu, [Anonymizováno].

41. Dále soud přihlédl, že v souvislosti s trestním stíháním neměl náladu ani chuť se věnovat svým volnočasovým aktivitám, přestal hrát squash, golf. Celé trestní stíhání bylo pro něj nesmírně zdrcující, psychicky náročné, cítil bezmoc, beznaděj. Vyhledal odbornou pomoc, a to jak psychologa, tak psychiatra, bral antidepresiva (svědek vypověděl, že žalobce za účelem ochrany rodiny uvažoval i o sebevraždě jako řešení bezvýchodné situace). Zkoušel terapii psaním, své myšlenky zachycoval na diktafon. Za trestní stíhání se styděl, proto se začal vyhýbat společenským akcím. Přestal se stýkat se známými, s kamarády. Sousedé o jeho trestním stíhání věděli, ptali se, „jak to, že ho ještě nezavřeli apod.“. Věc poznamenala i jeho syna, kterému ve škole přezdívali jako „syn zloděje“. Podporu mu poskytovala blízká rodina a kamarád [jméno FO]. Určitým řešením špatného psychického stavu byla skutečnost, že žalobce si pořídil psy, se kterými následně trávil hodně času v přírodě. Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že v žalobcem předložených titulcích je opakovaně skloňováno především jméno žalobce, sic nedospěl k závěru a žalobce tuto skutečnost ani netvrdil, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Přestože obecně platí, že medializace případu je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011), soud do určité míry zohlednil excesivnost vyjadřování médií, stejně jako skutečnost, že i po skončení trestního stíhání, bylo lze vyjadřování vrchní státní zástupkyně hodnotit jako znevažující rozhodnutí ve věci. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, nebyl stíhán vazebně.

42. Pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobci přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči žalobci vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě k potřebnému klidu nevedly, avšak na nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019).

43. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

44. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 450 000 Kč, když po částečném plnění žalovanou, soud proto uložil žalované zaplatit zbývající částku ve výši 300 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné, by se žalobci stejně dostat nemohlo – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro vícero trestných činů, a to v souvislosti se svým postem [právnická osoba], což bylo v širokém okolí žalobce známo. Nadto se trestných činů měl žalobce dopustit úmyslně a byl ohrožen vysokou výší náhrady škody v řádech milionů Kč. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s již poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života žalobce, včetně poškození v pracovní sféře žalobce, kdy žalobce před zahájením trestního stíhání zastával post [Anonymizováno], byl i v jeho [Anonymizováno], avšak toto místo musel opustit. Konečně nutno zdůraznit, že žalobce zcela ztratil zájem o volnočasové aktivity (squash, golf, volný čas s rodinou, dovolené), přestal navštěvovat společenské akce, stranil se kontaktu s kamarády a známými, neboť se před nimi za své trestní stíhání styděl. V rodině v podstatě přestal fungovat, všechna tíha zůstala na manželce. Žalobce vyhledal i odbornou pomoc, dones používá [Anonymizováno]. Dále nelze odhlédnout, že kauza byla i medializována a jméno žalobce je možno dodnes ve spojitosti s touto kauzou ve [Anonymizováno] článků dohledat, což je skutečnost, jež nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje. Jak již uvedeno výše, významnou měrou nemajetkovou újmu zvyšuje též skutečnost, že i po skončení trestního stíhání žalobce se ve veřejném prostoru objevují názory zpochybňující předmětné zprošťující rozhodnutí, což žalobce neustále tíží. Na druhou stranu soud zohlednil, že žalobce nebyl stíhán vazebně, byl bezúhonný a rodina a blízcí přátelé ho po celou dobu trestního stíhání podporovali.

45. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

46. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 101/2021, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 400 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ust. § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 43 tr. zákoníku, tedy pro trestný čin obdobné povahy související s výkonem profese/činnosti ve veřejném životě. Poškozený byl ohrožen stejnou trestní sazbou až 8 let. Trestní stíhání pak trvalo podobně dlouhou dobu – 7 let a 2 měsíce. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Stejně jako žalobce se na něm trestní stíhání projevilo zejména v pracovní sféře (poškozený byl veřejně činný, uctívaný, po vznesení obvinění byl z veřejné funkce odvolán a již se mu nepodařilo se vrátit na stejné ani podobné místo.). V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 450 000 Kč, kdy lze mít za to, že žalobce svým pohlcením trestní kauzou se přestal zcela věnovat rodině a oproti uvedenému poškozenému tak byl podstatněji zasažen též v této oblasti. Soud má tak za to, že v obecné rovině následky trestního stíhání byly obdobné (zásadní zásah do pracovní sféry, stres, nejistota, ztráta společenského života, apatie k volnočasovým aktivitám). Případ poškozeného byl též medializován, byť ne v takovém rozsahu.

47. Žalobce obdobný případ, kde by byla přiznána žalovaná částka 1 980 000 Kč, sám nepředložil (resp. žalobce navrhl srovnání s případem bývalého [Anonymizováno], který obdržel na přiměřeném zadostiučinění částku 600 000 Kč, avšak soud se domnívá, že v případě [Anonymizováno] se jednalo o celostátně známou osobu, již se z podstaty věci musel zásah dotknout mnohem citelněji - [Anonymizováno] a proto má soud, že poškozenému na takové pozici by se z podstaty věci mělo dostat širšího odškodnění), a ani soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky, proto soud ve zbývající části 1 530 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl (prvně vydaným rozsudkem).

48. Soud dále porovnal případ žalobce i s případy ostatních spoluobžalovaných z tzv. „[Anonymizováno]“, konkrétně s věcí poškozeného vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] (u [Anonymizováno]), kdy poškozený dostal na odškodnění částku 300 000 Kč. Odvolací soud konstatoval, že významné zpravodajství je státu v určité míře třeba přičíst, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl poškozeného obvinit. Za zásadní hledisko je třeba považovat i důvod zproštění žalobce dle § 226 písm. b) tr. ř., z čehož plyne, že byl dlouhá léta stíhán pro skutek, který přitom vůbec nebyl trestným činem (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]. Zohlednil tak významnou medializaci věci, která měla negativní vliv i na další členy rodiny. Nicméně jde-li o dopady trestního stíhání, nutno zdůraznit, že poškozený nebyl dotčen nijak významně v pracovním životě, když nadále působil jako [Anonymizováno] v řízení bylo konstatováno, že jen jednou během [Anonymizováno], bylo zmíněno jeho trestní stíhání. Soud zejména se zřetelem k uvedenému má za to, že by se zdejšímu žalobci mělo dostat odškodnění výrazně vyšší, a to pro nenapravitelný zásah do jeho dobré pověsti jako [Anonymizováno], když má za to, že v řízení bylo prokázáno, že pro spojitost s uvedenou kauzou je již na obdobné pozici nezaměstnatelný. Nadto je třeba zdůraznit nestandardní okolnosti jeho odchodu z [Anonymizováno] (zákaz vstupu do budovy). Konečně oproti poškozenému [Anonymizováno] má soud za to, že zdejší žalobce se kauzou pohltil natolik, že zcela rezignoval na výchovu synů, trávení volného času s rodinou (žalobce dodnes pobývá v podstatě „jen doma“, nikam nejezdí (dovolená, výlety aj.).

49. Dále soud provedl srovnání se spoluobviněným ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] kdy sic byla poškozenému spoluobviněnému přiznána žalovanou také jen částka 150 000 Kč, má soud za to, že se nejedná o případ vhodný ke srovnání, neboť v citovaných rozhodnutích bylo konstatováno, že se již v době zahájení trestního stíhání jednalo o značně kontroverzní osobu, která byla spojována s [Anonymizováno] „[Anonymizováno]“, „[Anonymizováno]“. Poškozenému bylo přezdíváno „[Anonymizováno]“. Na rozdíl od zdejšího žalobce nebyly v řízení prokázány žádné negativní zásahy do psychiky poškozeného, žádný negativní zásah do rodinného života. Nicméně pokud byla uvedenému poškozenému přiznána částka 150 000 Kč, měla by žalobci jako osobě s doposavad vynikající pozicí (oproti uvedenému poškozenému), u níž byly oproti poškozenému shledány negativní zásahy do rodinného, soukromého a pracovního života náležet částka výrazně přesahující uvedené zadostiučinění.

50. Dále soud srovnal případ žalobce se spoluobviněným, jehož věc byla projednána u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno]. Uvedenému poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve věci 200 000 Kč. Nicméně zásadní rozdíl oproti případu žalobce spočívá ve skutečnosti, že tento poškozený byl současně trestně stíhán v jiné věci a byl pravomocně odsouzen, a to dokonce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (!). Tedy pokud osobě, která má již zkušenost s trestním stíháním (nadto v určité části souběžným), ba co více, pravomocně odsouzené k nepodmíněnému trestu, byla přiznána na odškodnění částka 200 000 Kč, jedná se dle soudu o zásadní rozdíl a bezúhonnému žalobci by se mělo dostat výrazně vyššího zadostiučinění.

51. Konečně soud případ žalobce porovnal s věcí poškozeného projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] Uvedenému poškozenému se dostalo odškodnění 679 000 Kč, když trestní stíhání poškozeného trvalo 8 let a 1 měsíc, poškozený byl trestně stíhán s jeho působením ve společnosti [Anonymizováno]. ([Anonymizováno]“), když byl trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku s hrozbou trestu odnětí svobody v trvání pět až deset let. Odvolací soud v této související věci provedl komparaci s vhodnými rozhodnutími ze seznamu rozhodnutí odvolacích soudů týkajících se odškodnění poškozenými uplatněných nároků na peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, který byl uveřejněn na webovém portálu [Anonymizováno] za účelem seznámení veřejnosti s obvykle pravomocně přiznávanou výší satisfakce za újmu způsobenou trestním stíháním, pro jejíž stanovení je v souladu s aktuální judikaturou výchozí metoda komparace (srovnání) s obdobnými již pravomocně skončenými případy. Z těchto plyne, že výše satisfakce za újmu způsobenou trestním stíháním pro srovnatelné trestné činy hospodářské případně pro trestné činy proti majetku se pohybuje v širokém rozmezí, ve skutkově obdobných případech co do zásahů do rodinné, profesní a osobní sféry života pak zpravidla v rozmezí cca 4 500 Kč – cca 6 000 Kč za každý měsíc uvedeného trestního stíhání (https:// [Anonymizováno]. Odvolacím soudem pro komparaci zvolená rozhodnutí určují obecně akceptovanou základní výši relutárního odškodnění újmy poškozených stíhaných v souvislosti se závažnými hospodářským trestnými činy/zločiny (dle účinné trestněprávní úpravy) či trestnými činy proti majetku s hrozícím trestem odnětí svobody v délce 2-8 let případně 5-12 let v rozmezí zhruba 4 500 Kč – 6 000 Kč za každý měsíc trvání trestního stíhání. Všechna tato řízení měla delšího trvání (od pěti let a 3 měsíců po 9 let a čtyři měsíce), a účinky trestního stíhání měly významný dopad do osobnostních složek života poškozených, primárně do sféry profesní, kdy trestní stíhání ve srovnávaných případech zásadním způsobem postihlo kariéru významného vědeckého pracovníka, politika či advokáta, jakož i sféry osobní pro dopady do cti a důstojnosti a v neposlední řadě do rodinného života, kdy frustrace a subjektivní pocit ztráty smyslu života či existenční potíže se i do této sféry promítly. V případě žalobce shledal odvolací soud oproti srovnávaným případům intenzivnější zásah do rodinné sféry pro obavu z početí dítěte z důvodu hrozby trestu odnětí svobody, což vedlo k významnému věkovému rozdílu mezi jeho dětmi ([Anonymizováno]), a dále pak do osobní sféry pro vnitřní pochyby ohledně objektivity jeho trestního stíhání, jež ho provázely po dobu trestního stíhání. Právě s ohledem na uvedený rozdíl v jinak srovnatelných parametrech daných případů s nyní projednávanou věcí se odvolacímu soudu jevilo potřebným zmíněnou obecně akceptovanou výši finanční kompenzace z titulu „nezákonného“ trestního stíhání navýšit o cca 1 000 Kč nad horní rámec zjištěného rozpětí, na částku 7 000 Kč za každý měsíc trvání žalobcova trestního stíhání. Učinil tak i s ohledem na Ústavním soudem aktuálně prosazovaný požadavek, aby výše přiznané peněžité náhrady v těchto případech nebyla symbolická a byla způsobilá plnit svou kompenzační funkci. Ústavní soud v dané souvislosti akcentoval, že má-li být stát skutečně považován za demokratický materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání, kterým orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Tedy se zohledněním citované komparace Městského soudu v Praze týkající se závažných hospodářských trestných činů s hrozbou trestu odnětí svobody 2- 8 let (případně 5-12 let) a účinky trestního stíhání majících významný dopad do osobnostních sfér poškozených, má soud za to, že pokud žalobci přiznává částku na spodní hranici tohoto zadostiučinění, tj. cca 4 600 Kč/měsíc trestního stíhání, se nijak nevymyká přiznávaným komparacím v obdobným případech a pokud bylo uvedenému poškozenému přiznáno 679 000 Kč, má za to že s ohledem na dopady trestního stíhání do života zdejšího žalobce i se zřetelem na aktuálně prosazovaný názor Ústavního soudu, je přiměřeným zadostiučiněným minimálně částka přiznaná zdejším soudem v již prvém rozhodnutí, tj. celkově 450 000 Kč, když v případě žalobce, jde v případě pracovního života, o nenapravitelný zásah.

52. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými. Žalovaná se dostala do prodlení až dne 26. 8. 2022, když k uplatnění pohledávky došlo, jak uvedeno shora dne 25. 2. 2022.

53. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 100 000 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 100 000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení).

55. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: - zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč - odměny za 18,5x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 100 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby; vyjádření žalobce ze dne 6. 12. 2023; 14,5x účast u ÚJ dne 18. 1. 2023, 5. 4. 2023 (2x), 20. 6. 2023, 7. 9. 2023, 7. 12. 2023, 22. 2. 2024, 28. 3. 2024, 16. 5. 2024, 2. 7.2024, 12. 9. 2024, 26. 9. 2024, 19. 11. 2024, 10. 7. 2025 a vyhlášení rozhodnutí dne 28. 11. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) a 11/ 2 f) AT; to vše s DPH - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 18 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, 1x 450 Kč, to vše s DPH Tedy celkem činí náklady po drobném zaokrouhlení částku 125 148 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

Poučení