29 Co 323/2024 - 377

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a Mgr. Kateřiny Kupkové ve věci ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení částky 357 785 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 286/2022-282 ze dne 24. 5. 2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku u [Jméno advokáta B]

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za částky [částka] od [datum] do zaplacení. Z odůvodnění vyplývá, že tuto částku žalobce požaduje z titulu náhrady újmy způsobené mu (jak tvrdí) v důsledku pracovního úrazu, který utrpěl [datum], z čehož [částka] požaduje na bolestném, [částka] na ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) a [částka] na nákladech vynaložených na znalecký posudek. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce je na základě pracovní smlouvy z [datum] u žalované od [datum] zaměstnán jako hasič s místem výkonu práce hasební obvod JPO [adresa]. Z jeho pracovní náplně vyplývá, že je mj. povinen být v pohotovosti pro výjezd k mimořádné události ve stanovené době a dále že je též povinen neustále si zvyšovat fyzickou kondici tělesnou přípravou. Dne [datum] po osmnácté hodině utrpěl poranění stehenního svalu pravé dolní končetiny při hře v kopanou se Sdružením dobrovolných hasičů Sever ve Sportovním areálu Svojsíkova [adresa]. Okresní soud na věc aplikoval ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „z. p.“), podle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Považoval proto za rozhodující, zda k úrazu došlo v rámci fyzické přípravy vykonávané v pracovní době po domluvě s nadřízeným [adresa] (jak tvrdí žalobce), nebo v době, kdy čerpal náhradní volno (jak tvrdí žalovaná). Provedl důkaz jednak listinami (zejména listem strážní knihy z [datum], zápisem v knize úrazů z [datum], písemným vyjádřením [jméno FO], výkazem docházkového systému EVYDO, evidencí práce přesčas a náhradního volna a písemným vyjádřením [jméno FO]), a jednak vyslechl žalobce jako účastníka řízení a svědky [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [adresa] a Evu [jméno FO]. Uzavřel, že fyzická příprava je u žalované organizována dle směrnice ředitele HZS SŽDC č. 1/2012. Za její organizaci odpovídá velitel jednotky a velitel směny, probíhá v rámci pracovní doby na pracovišti, přesný čas konání a konkrétní aktivita jsou součástí denního rozkazu. Z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa] zjistil, že bylo možné změnit program fyzické přípravy a se souhlasem nadřízeného vykonávat fyzickou přípravu individuálně mimo pracoviště za podmínky, že probíhala v součinnosti nejméně dvou osob a při využití služebního vozidla, aby byl zachován dosah těchto osob a v případě potřeby se mohly vrátit na stanici či odjet k zásahu. Změna fyzické přípravy oproti dennímu rozkazu byla zaznamenávána do strážní knihy. Rovněž z písemné pracovní náplně žalobce plyne, že žalobce byl povinen být neustále v pohotovosti pro výjezd k mimořádné události ve stanovené době. To dle okresního soudu plyne i z povahy věci, úkolem hasiče je primárně provádění hasebních a záchranných prací, a nikoli sportovní aktivity za účelem zvyšování tělesné zdatnosti, které nemohou být konány na úkor pohotovosti pro výjezd k mimořádné události. Proto v situaci, kdy hasič není připraven k okamžitému výjezdu, nelze fyzickou přípravu považovat za plnění pracovních úkolů. Obecně je fyzická příprava součástí pracovní náplně žalobce a úrazy v rámci fyzické přípravy mohou být úrazy pracovněprávními ve smyslu § 271k z. p. a jako takové odškodňovány, což se v minulosti u žalované stalo, jak vyplynulo z evidence odškodněných pracovních úrazů a výpovědi svědka [jméno FO]. [právnická osoba] žalobce ve Sportovní hale [adresa]. 5. 2019 však nelze podřadit pod fyzickou přípravu ve smyslu plnění pracovních povinností, neboť žalobce se jí zúčastnil sám a přesouval se pěšky, a nebyl tak schopný v případě potřeby se okamžitě vrátit na stanici a vyjet na výjezd. Z výpovědi svědka [jméno FO], který byl [datum] velitelem směny, vyplývá, že žalobci sdělil, že tuto sportovní aktivitu může v danou chvíli vykonávat pouze v rámci náhradního volna. Že žalobce [datum] čerpal náhradní volno od 18:00 do 20:00 hod., je zaznamenáno ve strážní knize, v níž naopak není záznam o jeho fyzické přípravě mimo pracoviště. Okresní soud tak má čerpání náhradního volna žalobcem v této době za prokázané, i když žalovaná nepředložila žádanku žalobce o čerpání náhradního volna 12. 5. 20219 a ve výkazu docházkového systému EVYDO je zaznamenáno náhradní volno žalobce až od 21:00 do 23:00 hod. Tento rozpor je dle okresního soudu vysvětlen (písemným) vyjádřením požární referentky [jméno FO] k zadávání docházky žalobce z [datum] tak, že zapsala čerpání dvou hodin náhradního volna od 21:00 do 23:00 hodin, neboť ve výkazu práce od velitele směny byly uvedeny 2 hodiny náhradního volna a nebyla psána noční pohotovost na pracovišti, proto usoudila, že čerpal náhradní volno v tyto dvě hodiny, do strážní knihy již nenahlížela. Skutečnost, že [jméno FO] [datum] zapsal předmětný úraz do knihy úrazů, není relevantní, neboť aby byl úraz hodnocen jako pracovní, musí být naplněny zákonné předpoklady, jeho evidence v knize úrazů rozhodující není (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 [právnická osoba]/65, R 24/1965). Okresní soud proto uzavřel, že sportovní aktivita konaná žalobcem [datum] ve Sportovní hale Svojsíkova není výkonem pracovní činnosti dle § 273 z. p., k úrazu tak nedošlo při plnění pracovních povinností ani v přímé souvislosti s ním, a tudíž se nejedná o pracovní úraz ve smyslu § 271k, § 273 z. p., a žalobci tudíž nevzniklo vůči žalované právo na odškodnění (§ 269 odst. 1 z. p.). Výrokem II nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, ač byla procesně úspěšná, neboť shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání této náhrady (§ 142 odst. 1, § 150 zákona ř. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/) v tom, že nadřízení žalobce (velitel směny a velitel jednotky) neměli jasno, jak mají postupovat (úraz byl prvně zaevidován do knihy úrazů), nejasný byl i postoj žalované v počátku řízení (kdy s žalobcem jednala o mimosoudním řešení sporu a došlo k vypracování návrhu dohody o narovnání) a přihlédl též k tomu, že zatímco žalovaná je v pozici zaměstnavatele a je státní organizací mající právní odbor a dostatečné prostředky, žalobce je zaměstnancem závislým na příjmech z pracovního poměru a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení by ztížilo jeho situaci.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, popř. změnil tak, že žalobě vyhoví. Namítá, že rozsudek nemá náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně nevysvětlil, jak hodnotil tvrzení a důkazy předložené žalobcem, a po nedostačujícím vyjmenování důkazů (aniž vyložil, jak je hodnotil) přešel k souhrnnému zjištění, není tak zřejmé, která dílčí skutková zjištění a z jakých důkazů učinil, a zjištění jsou v rozporu s jinými důkazy, aniž by tento rozpor vysvětlil. Nesdílel-li jeho výhrady k tvrzením žalované, měl v odůvodnění stručně vyložit, proč je relevantními neshledal. Rezignoval na uložení ediční, resp. vysvětlovací povinnosti žalované stran nepředložení jeho žádanky o náhradní volno [datum]. Neprovedl navržený výslech svědka [jméno FO] a novinový článek popisující poměry a způsob vedení žalované a dohodu o narovnání „uzavřenou“ mezi žalobcem a žalovanou apod. Rozsudek založil na „právním konstruktu“, podle kterého sportovní aktivity za účelem zvyšování tělesné zdatnosti nemohou být konány na úkor pohotovosti pro výjezd k mimořádné události, a proto nelze fyzickou přípravu za situace, kdy hasič není připraven k okamžitému výjezdu, považovat za plnění pracovních úkolů. Jde o projev předpojatosti soudu. U zaměstnanců žalované je fyzická kondice nezbytným předpokladem pro plnění pracovní činnosti a vnitřní předpisy žalované ukládají zaměstnancům povinnost trvale si zvyšovat fyzickou kondici tělesnou přípravou a podrobovat se prověřování fyzické zdatnosti. Byl-li obdobný úraz [jméno FO] z [datum] při identické činnosti hodnocen jako pracovní, není důvod žalobcův úraz hodnotit odlišně. Okresní soud ignoroval jím označenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Žalobce klade otázku, jak byla zajištěna akceschopnost během 2 hodin, kdy se za účelem fyzické přípravy v plaveckém bazénu na Tržním náměstí v Liberci vzdálili zaměstnanci [jméno FO] a Lanc. Argumentovala-li žalovaná akceschopností jednotky, která dle ní nesměla poklesnout pod 7, což byl jeden z důvodů, pro který (jak vypověděli svědci [adresa] a [jméno FO]) nemohl žalobce [datum] opustit jednotku, je s podivem, že velitel směny [adresa] ani velitel JPO [jméno FO] nevěděli, jaký má být minimální počet zaměstnanců na směně, odhadli ho na 7, ačkoliv právní předpis, a to ani vnitřní, tento počet nepředepisuje. I kdyby tomu tak bylo, z listu strážní knihy z [datum] vyplývá, že na pracovišti bylo 8 zaměstnanců (se spojařem 9), takže opustil-li žalobce pracoviště, bylo zde předepsaných 7, a tudíž akceschopnost nemohla být ohrožena. Není zřejmé, jaký je stran dopadů na akceschopnost rozdíl mezi výkonem sportovní aktivity během pracovní doby a v rámci náhradního volna, v obou případech by poklesl počet zaměstnanců na směně o jednoho. Rovněž není zřejmé, z jakého předpisu či smluvního ujednání soud dovodil, že fyzická příprava musela probíhat v počtu dvou osob, respektive že nelze fyzickou přípravu za situace, kdy hasič není připraven k okamžitému výjezdu, považovat za plnění pracovních úkolů. Pro posouzení, zda je činnost, při které došlo ke vzniku škody nebo nemajetkové újmy, třeba považovat za plnění pracovních úkolů, je rozhodující její účel. Soud prvního stupně nezkoumal charakter ani účel činnosti vykonávané žalobcem v kontextu toho, že (jak vyplynulo z dokazování) žalovaná tělesnou přípravu k udržení fyzické způsobilosti zaměstnanců neorganizovala, byla ponechána na aktivitě zaměstnanců a nedisponovala k tomu potřebnými sportovišti. Okresní soud měl za prokázané, že vedoucí směny [adresa] nedal žalobci k výkonu fyzické přípravy souhlas a že tato měla být vykonávána v režimu náhradního volna. To je však v rozporu s tím, že [jméno FO] (který mu neměl dát hodinu předtím k výkonu fyzické přípravy souhlas) ho po úrazu podrobil zkoušce na přítomnost alkoholu a zaznamenal úraz do knihy úrazů; je absurdní, že by si nepamatoval vlastní pokyn po jedné hodině, avšak přesně si jej vybavil po čtyřech letech při výslechu u soudu. Uvedený závěr je v rozporu s dalšími dokumenty, zejména s evidencí práce přesčas a pracovního volna a evidencí docházky ze systému EVYDO, podle kterých žalobce náhradní volno čerpal od 21:00 do 23:00 hod. Předložil soudu veškeré žádanky o čerpání náhradního volna, které vyžádal od žalované, zaslala mu všechny vyjma té z [datum]. Okresní soud měl proto uložit žalované ohledně ní ediční povinnost, a pokud ji nepředloží, pak by měla vysvětlit, proč ji není schopna vydat. [jméno FO] třikrát vypověděla, že do příslušné evidence pouze mechanicky přenášela údaje z podkladů předaných jí nadřízenými, kterými byly zejména žádanky o čerpání náhradního volna. Ta v daném případě chybí. Sporoval autentičnost dokumentu, který měl tuto chybu vysvětlit. Údaje ve strážní knize na jiných místech realitě neodpovídají. Žalobce má dále za to, že byla účastníky uzavřena dohoda o narovnání tak, že žalovaná [datum] kontaktovala zástupce žalobce s návrhem na smírné řešení, na což on reagoval písemným podáním z [datum], v němž navržené podmínky akceptoval s výjimkou částky za bolestné a ZSU, navrhl [částka], žalovaná návrh akceptovala e-mailem z [datum] a požádala, aby žalobce obsah takto uzavřené dohody zachytil do písemné podoby a zaslal na ředitelství, a sdělila mu kontaktní osoby ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]). Dne [datum] a [datum] žalovaná znovu potvrdila akceptaci dohody. Až [datum] obdržel vyjádření, že dohledala dokumenty znemožňující jí uzavřít smír. Žalobce má za to, že tak uzavřeli dohodu o narovnání (§ 1903 až § 1905 o. z.), a proto je žalovaná povinna zaplatit mu minimálně částky v ní uvedené.

3. Žalovaná považuje odvolání žalobce za nedůvodné a rozsudek okresního soudu v meritu za bezvadný a řádně odůvodněný. Neshledala ani náznak předpojatosti soudu. Bylo dle ní prokázáno, že velitel směny neschválil žalobci konání fyzické přípravy [datum] individuálně mimo pracoviště, že z vnitřních předpisů i právních předpisů vyplývá početní požadavek na skupinu hasičů a akceschopnost jednotky a že od 18:00 do 20:00 hod. žalobce čerpal náhradní volno, v jehož průběhu sám opustil pracoviště a odebral se pěšky hrát kopanou do Sportovního areálu Svojsíkova. Okresní soud správně zjistil skutkový stav, vycházel ze svědeckých výpovědí a listin, jeho závěry jsou transparentní a přezkoumatelné. Žalobce v odvolání formuluje vlastní závěry a pomíjí zjištění vycházející z řádného důkazního řízení. Odvolání vystavěl na hypotéze, že po předchozím souhlasu nadřízeného [jméno FO] se v rámci fyzické přípravy v pracovní době ve Sportovním areálu Svojsíkova účastnil hry v kopanou, během níž došlo k jeho zranění. Žalovaná se však od počátku řízení distancuje od tvrzení, že mu měl být udělen souhlas velitelem směny, a předložila důkazy, které to vyvrátily. Svědci nezávisle na sobě vypověděli, že je vyloučené, aby se zaměstnanec sám odebral mimo pracoviště na fyzickou přípravu, natož bez služebního vozidla. Pokud se zaměstnanci odebrali konat fyzickou přípravu mimo pracoviště (vždy po odsouhlasení velitele směny), museli dodržet zásadu akceschopnosti, tzn. museli být minimálně dva a vybavení zásahovým oděvem a spojovými prostředky a dopravit se služebním vozidlem. Žalobce však neměl zkoušky k řízení služebního vozidla. To potvrdili svědci [jméno FO], [právnická osoba], [jméno FO] a [jméno FO], jejich výpovědi korespondují se zákonnými podmínkami regulujícími a zajišťujícími akceschopnost JPO. Je zapotřebí vycházet z tzv. „minimálních stavů“, což je počet hasičů JPO v danou chvíli, a dodržet zásady, mezi které patří nedělitelnost skupiny alespoň dvou hasičů anebo přítomnost cisternové automobilové stříkačky, pokud by se družstvo vzdalovalo na delší odstup od základny. Minimální stavy jsou regulovány zejména vyhláškou č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. Bylo prokázáno, že žalobce v inkriminovaný den konal plánovanou směnu, původně se dohodl s [jméno FO], že by si jeli společně zahrát fotbal do Sportovního areálu Svojsíkova, ale [právnická osoba] účast odřekl. Žalobce se odebral za velitelem směny [adresa], že by si chtěl jít zahrát fotbal, ale nikdo ze směny se k němu nepřidal. [jméno FO] mu sdělil, že jediná možnost, jak by mohl opustit sám pracoviště, je náhradní volno. V návaznosti na to žalobce požádal o náhradní volno a vedoucí zaměstnanec mu čerpání umožnil (výpověď [adresa]). To prokazují též zápisy v listu strážní knihy z [datum] vyhotoveném při předávce směny [datum] (tisk 6:45). Titul k účasti na hře v kopanou plyne z knihy příchodů a odchodů Sportovního areálu Svojsíkova, do níž žalobce ke svému jménu připojil označení „SEVER“ značící účast nikoliv v souvislosti s plněním pracovních povinností, ale z titulu dobrovolné účasti se Sdružením hasičů SEVER, jehož je členem. Svědek [adresa] vysvětlil, že slovním spojením „při konání fyzické přípravy“ v knize úrazů není míněna fyzická příprava organizovaná jednotkou ve smyslu vnitřních předpisů žalované, ale toliko individuální sportovní aktivita žalobce. Rovněž bylo vysvětleno, že nesprávné vyznačení doby čerpání náhradního volna v systému EVYDO bylo způsobeno požární referentkou [jméno FO], která vycházela z obvyklé praxe (kterou potvrdil i žalobce) a provázala dobu jeho čerpání s noční pohotovostí, jelikož nebyla u žalobce psána noční pohotovost na pracovišti, usoudila, že čerpal náhradní volno v uvedené hodiny, do strážní knihy nenahlížela. Zápis EVYDO je vytvořen pro účely odměňování zaměstnanců, neodráží stav na pracovišti podle strážní knihy. Od 21:00 hod. žalobce náhradní volno čerpat nemohl, neboť byl tou dobou ještě u lékaře. Není důvod k pochybnostem o důvěryhodnosti svědků. Bylo tak dle žalované postaveno najisto, že žalobce chtěl jít hrát kopanou s přáteli, k čemuž mu nadřízený souhlas neudělil. Pro individuální fyzickou přípravu existovala u žalované jasná pravidla – souhlas vedoucího zaměstnance, minimální počet dvou osob a doprava služebním vozidlem (z důvodu zajištění výjezdové činnosti a akceschopnosti); ani jeden z požadavků žalobce nesplnil. Důkazní břemeno o tom, že se úraz stal a je povahy pracovní, tíží žalobce, který však důkazy schopné potvrdit pracovní povahu úrazu nepředložil, jeho výpověď zůstala osamocena. Mezi účastníky proběhlo jednání o možných podmínkách smírného urovnání věci, k uzavření dohody však nedošlo, neboť žalovaná při prošetřování okolností vzniku úrazu narazila na skutečnosti, které jí znemožňují uzavření smíru. Do té doby závazek nepodepsala a nepřevzala, jednoznačný projev vůle a podpis dohody absentuje. Uzavření dohody o narovnání v písemné formě bylo od počátku mezi stranami srozuměno. Správa železnic v jiné formě jedná pouze výjimečně (odkazuje na podpisový řád článek III odst. 3.19). K dojednání podmínek dohody byl pověřen [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], pověření se týkalo pouze projednání podmínek o smírném vyřešení věci. Na ně se obrátil zástupce žalobce, který v příloze e-mailové zprávy připojil dohodu o narovnání a návrh na schválení soudního smíru a určil podmínky a formu pro právní jednání, když v e-mailové zprávě avizuje, že nebudou-li k připojené dokumentaci výhrady, prosí o doplnění osoby kompetentní jednat za Správu železnic, vytištění dohody, zajištění podpisů a zaslání na v e-mailu uvedenou adresu. Z toho je patrný projev vůle žalobce uzavřít dohodu o narovnání písemně. Z opatrnosti vznáší námitku neplatnosti dohody o narovnání pro nedostatek formy.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházející řízení, opětovně sdělil podstatný obsah listin, a to evidence práce přesčas a náhradního volna (č. l. 77 a 214), potvrzení [jméno FO] (č. l. 164), opětovně vyslechl žalobce jako účastníka řízení a svědky Evu [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa] a doplnil dokazování výslechem svědka [jméno FO] a sdělením podstatného obsahu listin zachycujících elektronickou komunikaci zástupců účastníků při vyjednávání o uzavření smíru, a to e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] ze [datum] (č. l. 52), e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] a jeho přílohy - dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] (č. l. 51pv a 57), e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] (č. l. 51pv), e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] včetně odpovědi (č. l. 51), e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] (č. l. 306pv), dohody o narovnání bez podpisů a data včetně přílohy (č. l. 54-56), sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] z 15. 12. 20252 (ř. l. 331a) a odpověď [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] (č. l. 331b), sdělení [tituly před jménem] [adresa] z [datum] (č. l. 58) a jeho nedatované sdělení (č. l. 53), sdělení [tituly před jménem] [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] (č. l. 57a), a odvolání žalobce důvodným neshledal.

5. Okresní soud v odůvodnění rozsudku stručně ale dostatečně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil a jak ke svým skutkovým závěrům dospěl, a rovněž uvedl, jak věc posoudil po právní stránce. O tom, že rozsudek netrpí nepřezkoumatelností, svědčí i samotné odvolání žalobce, které se skutkovými i právními závěry okresního soudu polemizuje.

6. Mezi účastníky je nesporné a okresní soud z předložené pracovní smlouvy účastníky uzavřené [datum] zjistil, že žalobce je u žalované zaměstnán jako hasič s místem výkonu práce hasební obvod JPO [adresa]. Z písemné pracovní náplně z [datum] okresní soud správně zjistil, že žalovaný je v rámci vykonávané činnosti mj. povinen být neustále v pohotovost pro výjezd k mimořádné události ve stanovené době a že mezi jeho povinnosti patří též trvale si zvyšovat svou fyzickou kondici tělesnou přípravou a podrobovat se prověřování fyzické zdatnosti.

7. Rovněž není sporu o tom, že žalovaný se [datum] po osmnácté hodině účastnil hry v kopanou ve Sportovní hale Svojsíkova, přičemž utrpěl poranění stehenního svalu pravé dolní končetiny. Sporné zůstalo, zda mu jeho nadřízený dal souhlas k tomu, aby se toho dne vzdálil z pracoviště za účelem fyzické přípravy ve Sportovní hale Svojsíkova. Žalobce tvrdí, že mu velitel směny [jméno FO] takový souhlas dal. To však žalovaná popírá a tvrdí, že jelikož se k žalobci nikdo ze směny nepřidal, [jméno FO] mu řekl, že sám může na tuto aktivitu odejít jen v rámci náhradního volna, a dále tvrdí, že o jeho čerpání v době od 18:00 do 20:00 hod. žalobce požádal, takže k úrazu došlo v době čerpání náhradního volna.

8. Okresní soud v právním hodnocení správně vycházel z toho, že tyto nároky žalobce vycházející z pracovněprávního vztahu je třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

9. Podle § 269 odst. 1 z. p. zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Podle § 271k odst. 1 z. p. pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

11. Podle § 273 odst. 1 z. p. plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

12. Podle § 273 odst. 2 z. p. plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či člena evropské rady zaměstnanců, člena vyjednávacího výboru nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

13. Ačkoliv je povinností žalobce – jak zjistil okresní soud z jeho pracovní náplně z [datum] - mj. trvale si zvyšovat fyzickou kondici tělesnou přípravou a podrobovat se prověřování fyzické zdatnosti, nelze každou sportovní aktivitu žalobce pokládat za plnění pracovních úkolů ani za činnost s tím související (opačný výklad by vedl k absurdnímu závěru, že by žalovaná odpovídala za škodu žalobci vzniklou při jakékoliv jeho sportovní aktivitě). Proto je podstatné, zda lze sportovní činnost, při níž žalobce [datum] utrpěl úraz a v důsledku toho újmu na zdraví, považovat za tělesnou přípravu ve smyslu pracovní náplně žalobce. Provozuje-li hasič jakoukoliv sportovní aktivitu v době, kdy čerpá náhradní volno, nejde o plnění pracovních úkolů ani tato aktivita není v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů (byť přispívá k udržování či ke zvyšování fyzické zdatnosti). Pro posouzení věci je tak významné tvrzení žalované, že žalobce [datum] od 18:00 do 20:00 hod. čerpal náhradní volno. To však žalobce popírá a tvrdí, že sice požádal o náhradní volno, ale až od 21:00 do 23:00 hod. Jelikož z tohoto dovozuje pro sebe příznivé následky žalovaná, je na ní, aby tvrzení prokázala (§ 120 odst. 1 o. s. ř.).

14. Čerpání náhradního volna u žalované probíhalo na základě písemné žádanky, v níž zaměstnanec uvedl i konkrétní dobu čerpání náhradního volna; to potvrdili svědci [jméno FO] [adresa] [jméno FO], [jméno FO] i [jméno FO]. Žádanku žalobce na den [datum] žalovaná nepředložila. V listu strážní knihy z [datum] (tisk [datum] v 6:45), jak z něj zjistil okresní soud, je sice zaznamenáno, že žalobce čerpal náhradní volno od 18:00 do 20:00 hod. a od 20:00 hodin měl překážku v práci, a takto se k tomu vyjadřoval i svědek [jméno FO] (toho dne velitel směny) v jeho opakované výpovědi. Avšak ve výkazu docházkového systému EVYDO, jak z něj zjistil okresní soud, bylo zaznamenáno čerpání od 21:00 do 23:00 hodin a ve stejnou dobu je zaznamenáno čerpání i v ručně psané evidenci práce přesčas a náhradního volna (byť tento záznam zde není v časové posloupnosti – záznam z 12. 5. následuje až po záznamu z 31. 5.), jak z ní zjistil odvolací soud. Rovněž žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že žádal o náhradní volno až od 21:00 do 23:00 hodin. K uvedenému rozporu se vyjadřovala svědkyně [jméno FO], která před soudem prvního stupně i při výslechu před odvolacím soudem vypověděla, že pracovala jako požární referentka, měla na starosti administrativu včetně podkladů pro mzdy, tedy i evidenci docházky, čerpání volna a dovolených. Potvrdila, že čerpání náhradního volna do docházkového systému EVYDO i do ručně psané evidence práce přesčas a náhradního volna zapsala ona. Byť si tento konkrétní den (s ohledem na uplynulou dobu) již nebyla schopna vybavit, uvedla, že při zadávání do systému a vyplňování evidence vždy vycházela z výkazů předávaných jí velitelem směny a žádanek, do strážní knihy neměla přístup. Potvrdila, že podepsala listinu „Vyjádření k zadávání docházky pana Čmuchálka ze dne [datum]“ a že to proběhlo tak, jak je v této listině uvedeno. Tj. že: „Dne [datum] jsem zapsala p. [jméno FO] do Evyda čerpání 2 hodin náhradního volna od 21:00 do 23:00 hodin z toho důvodu – ve výkazu práce od VS byly uvedeny 2 hodiny NV a nebyla psána noční pohotovost na pracovišti, z toho důvodu jsem usoudila, že p. [jméno FO] čerpal NV v uvedené hodiny. Do zápisu Strážní knihy jsem již nenahlížela.“ Současně ale při opakovaném výslechu před odvolacím soudem setrvala na tom, že vždy postupoval podle výkazu od velitele směny, v němž musela být doba čerpání náhradního volna uvedena, řídila se tím, co dostala za podklady, sama si nemohla nic vymýšlet. To je v souladu s její výpovědí v řízení před soudem prvního stupně, kde svůj postup popisovala obdobným způsobem. Z listiny „Vyjádření k zadávání docházky pana Čmuchálka ze dne [datum]“ a výpovědi svědkyně [jméno FO] tedy neplyne, že by se při zadávání náhradního volna žalobce [datum] řídila toliko vlastní úvahou, a tedy nelze na základě těchto důkazů dojít k jednoznačnému závěru, že by právě v důsledku jejího pochybení rozpor v uvedené evidenci vznikl.

15. Je tedy zřejmé, že v evidenci čerpání náhradního volna žalobcem [datum] došlo k pochybení, neboť v listu strážní knihy je evidováno v jiném časovém úseku, než v docházkovém systému EVYDO a v ručně psané evidenci práce přesčas a náhradního volna. Avšak ani po opětovném výslechu žalobce, svědka [adresa] a [jméno FO] odvolacím soudem se nepodařilo objasnit, jak tato chyba vznikla a který časový údaj je správný. Vyjasnit by to mohla žádanka žalobce o náhradní volno, která však pro tento den chybí. Žalobce okresnímu soudu předložil všechny žádanky, které mu žalovaná k jeho žádosti vydala s výjimkou jediné z [datum]. Žalovaná, která by měla mít tuto listinu v dispozici (zaměstnanci odevzdávali žádanky svému zaměstnavateli a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby si uchovávali jejich kopie) a která má ohledně doby čerpání náhradního volna důkazní povinnost, při odvolacím jednání uvedla, že ji nemá, aniž to jakkoliv vysvětlila. Za této situace odvolací soud (na rozdíl od okresního soudu) uzavřel, že nebylo žalovanou prokázáno, že by žalobce [datum] čerpal náhradní volno právě v době od 18:00 do 20:00 hod., kdy se mu úraz stal.

16. To však nic nemění na tom, že uplatňuje-li žalobce (zaměstnanec) vůči žalované (zaměstnavateli) nárok na náhradu újmy způsobené mu úrazem dne [datum], je na něm, aby prokázal, že byly naplněny předpoklady odpovědnosti žalované ve smyslu § 269 odst. 1 z. p., tedy že šlo o pracovní úraz. To znamená, že musí prokázat nejen to, že mu újma v důsledku úrazu vznikla a v jaké výši, ale také to, že k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

17. Okresní soud vycházel z čl. 5 Směrnice ředitele HZS SŽDC č. 1/2012 – Doplňku č. [hodnota] ze dne [datum], v níž je upravena organizace tělesné přípravy. Podle čl. 5 odst. 1 směrnice tělesnou přípravu organizují velitelé JPO HZS SŽDC v souladu s příslušnými právními předpisy a předpisy vydanými ředitelstvím SŽDC, ředitelstvím HZS SŽDC a podle plánů odborné přípravy zpracovaných na výcvikové období kalendářního roku. Podle čl. 5 odst. 2 směrnice se tělesná příprava organizuje převážně v objektech a prostorách JPO a v nezbytných případech i jiných sportovních zařízeních za finanční úhradu. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice denní zaměstnanci JPO HZD SŽDC a zaměstnanci ředitelství HZS SŽDC provádí tělesnou přípravu individuálně v rozsahu 2 hodiny z týdenní doby služby (mimo času potřebného na přesun na sportoviště) na určených sportovištích podle plánu, schváleného přímým nadřízeným. Podle čl. 5 odst. 4 písm. b) tělesná příprava zahrnuje všeobecnou a speciální tělesnou přípravu. Do všeobecné tělesné přípravy se zařazují míčové hry (mj. kopaná). Z plánu odborné přípravy pro rok 2019 okresní soud správně zjistil, že pro období od [datum] do [datum] byla plánovaná fyzická příprava dle určení velitele jednotky požární ochrany v rozsahu dvě hodiny.

18. Z výpovědí svědků – [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa] – okresní soud správně zjistil, že na každou směnu byl sepsán denní rozkaz s programem směny, kde byla uvedena konkrétní fyzická příprava. Její změna byla možná pouze se souhlasem velitele směny a tato změna se zaznamenávala do strážní knihy. Probíhalo to v zásadě tak, že se domluvili na směně a se souhlasem velitele směny jeli na sportoviště. Takto mohli sportovat i ve Sportovním areálu Svojsíkova. Zaměstnanec se však nemohl svévolně bez souhlasu velitele vzdálit z pracoviště. Ostatně sám žalobce potvrdil, že bylo nemyslitelné, aby kterýkoliv zaměstnanec svévolně pracoviště bez souhlasu nadřízeného opustil a ohrozil akceschopnost jednotky.

19. Mezi účastníky však zůstalo sporné, zda velitel směny [jméno FO] dal žalobci souhlas k tomu, aby se dne [datum] vzdálil z pracoviště za účelem fyzické přípravy ve Sportovní hale Svojsíkova. Žalobce tvrdí, že mu [jméno FO] takový souhlas dal. Oproti tomu žalovaná to popírá a tvrdí, že jelikož se k žalobci nikdo ze směny nepřidal, [jméno FO] mu řekl, že sám může na tuto aktivitu odejít jen v rámci náhradního volna. Je tedy povinností žalobce, aby označil důkazy k prokázání tohoto jeho tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). O jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v tomto směru a následcích jejího nesplnění byl žalobce okresním soudem při jednání dne [datum] poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

20. Žalobce jako účastník řízení vypověděl (a to jak před okresním soudem, tak při odvolacím jednání), že mu k tomu velitel směny [jméno FO] souhlas dal. Ten to však při jeho svědecké výpovědi v řízení před okresním soudem a opakované při výslechu při odvolacím jednání popřel. Vypověděl, že odpoledne za ním přišel žalobce s tím, že by si chtěl jít zahrát fotbal, ale nikdo z kolegů se k němu nepřidal, takže chtěl jít sám. Jediná legální možnost je v takovém případě náhradní volno. Jak probíhala konkrétně jejich komunikace (konkrétní obsah), si již svědek pro časový odstup nepamatoval. Svědek shodně popisoval tuto událost jak před okresním soudem, tak při odvolacím jednání, odvolací soud neshledal v jeho výpovědích rozpory. To, že si konkrétní obsah rozhovoru již nepamatuje, je vysvětlitelné tím, že jeho výslech u okresního soudu probíhal při jednání [datum], tj. téměř po 5 letech, a u odvolacího soudu po více než 6 letech od této události. Svědek [adresa] tedy výpověď žalobce v tomto směru nepotvrdil. Jiný přímý důkaz žalobce k tomuto nemá, neboť jejich rozhovoru nikdo přítomen nebyl (jak uvedl sám žalobce) a v listu strážní knihy z [datum] fyzická příprava žalobce mimo pracoviště zaznamenána není.

21. Dále okresní soud z předloženého zápisu v knize úrazů zjistil, že [jméno FO] dne [datum] zapsal: „Dne [datum] v 18:15 došlo při konání fyzické přípravy k poranění p. [jméno FO] ve Sportovním areálu Svojsíkova. ….“ Avšak (jak uvedl okresní soud), nárok na odškodnění pracovního úrazu není závislý na tom, zda je nebo není sepsán záznam o úrazu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 [právnická osoba]/65 ze dne [datum], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým čísle 24/1965); jinými slovy, není rozhodující, zda je úraz zaznamenán do knihy úrazů, ale zda k němu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Předmětný zápis přitom nevypovídá o tom, za jakých okolností k úrazu žalobce došlo, nelze z jeho obsahu dovodit, zda žalobce do sportovního areálu odešel se souhlasem velitele směny či bez jeho souhlasu. Jde tak toliko o důkaz nepřímý. Navíc svědek [adresa] vypověděl, že záznam učinil, jelikož žalobce na zápisu trval a on si nebyl jistý, poté vše konzultoval s velitelem jednotky [jméno FO] a následně se již úraz jako pracovní neřešil; tuto komunikaci svědek [jméno FO] potvrdil. Do listu strážní knihy z [datum] (tisk [datum] 6:45), kam se zapisuje průběh směny, již úraz žalobce zapsán nebyl.

22. Dále je třeba přihlédnout k praxi u žalované ohledně fyzické přípravy mimo pracoviště. Jak již zjistil okresní soud z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa], bylo sice možné vykonávat v rámci pracovní doby se souhlasem velitele fyzickou přípravu mimo areál jednotky, avšak za určitých předpokladů tak, aby byla zachována akceschopnost jednotky. Svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [adresa] shodně popsali, že buď jezdili všichni s výbavou a všemi vozidly, aby odtud mohli vyjet na výjezd, nebo, byl-li dostatečný počet na stanici, mohli se na fyzickou přípravu mimo pracoviště odebrat dva, avšak též služebním vozidlem, aby v případě potřeby byli schopni vyjet k zásahu či se vrátit na stanici. Obdobně bez významných rozporů toto uvedení svědci popisovali i při výslechu před odvolacím soudem. Svědci [jméno FO] a [jméno FO] sice připustili, že výjimečně mohl odjet na fyzickou přípravu mimo areál i zaměstnanec sám, umožňoval-li to dostatečný počet zaměstnanců na stanici, avšak nikoliv bez služebního vozidla, služební vozidlo musel mít vždy s sebou. Shodně vypovídal i svědek [jméno FO]. Z jeho výpovědi odvolací soud zjistil, že na fyzickou přípravu mimo pracoviště zpravidla jezdila o víkendu celá směna, vzali s sebou služební vozidla včetně cisterny. I tento svědek připustil, že mohli zaměstnanci na individuální fyzickou přípravu odejít ve dvou nebo i jeden sám, zůstal-li zachován minimální počet hasičů na stanici, dle svědka 6, vždy však museli být vybavení služebním vozidlem; pokud byli dva, aby mohli přímo odtud vyjet k zásahu, pokud byl sám, aby se mohl v případě potřeby okamžitě vrátit na stanici. Svědek [jméno FO] potvrdil, že sám bez služebního vozidla by mohl hasič odejít jen v případě, že by měl náhradní volno; toto shodně uvedli i svědci [adresa], [jméno FO] a [jméno FO].

23. Všichni uvedení svědci (včetně [jméno FO]) se tedy shodli na tom, že z důvodu akceschopnosti nebylo možné, aby jeden hasič sám odešel za účelem individuální fyzické přípravy mimo areál jednotky bez služebního vozidla. Všichni se shodli, že bylo třeba vždy služebního vozu užít (vyjma situace, kdy odběhli pouze do obchodu či trafiky přímo u jednotky) tak, aby se v případě potřeby mohli ihned vrátit na jednotku nebo (pokud byli alespoň dva) vyjet přímo k zásahu. Žalobce však [datum] odešel do vzdálenějšího Sportovního areálu Svojsíkova pěšky, bez služebního vozidla, a tedy se v případě potřeby nebyl schopen operativně vrátit na jednotku. V takové situaci přitom bylo možno jednotku za účelem sportu opustit pouze v rámci náhradního volna, jak shodně vypověděli svědci [adresa], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

24. Motivy, proč žalovaná na počátku řízení projevila vůli vyjednávat o smírném vyřešení sporu, v jehož rámci naznačila ochotu uzavřít dohodu o narovnání a částečně uspokojit nároky žalobce, mohou spočívat i ve zvažování její (s ohledem na nedostatky v evidenci docházky poněkud obtížnější) důkazní situace. Ze samotného vyjednávání o smíru proto nelze dovodit, že by žalobce měl souhlas nadřízeného k výkonu fyzické přípravy ve Sportovní hale Svojsíkova.

25. Výpověď žalobce, že mu velitel směny [jméno FO] dne [datum] dal souhlas k tomu, aby se pěšky (bez služebního vozidla) odebral do vzdáleného Sportovního areálu Svojsíkova za účelem individuální fyzické přípravy, se tak jeví nevěrohodnou a k prokázání této podstatné skutečnosti nestačí, byť byl úraz zaznamenán do knihy úrazů. Svědek [adresa] toto popřel a výpověď žalobce je v tomto zcela v rozporu s obvyklou praxí u žalované, tedy s tím, že svědci [adresa], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] zcela shodně vypověděli, že v takové situací bylo možno odejít do sportovního areálu mimo pracoviště pouze v rámci náhradního volna. Jiné důkazy žalobce k tomuto neoznačil, ačkoliv byl okresním soudem o důkazní povinnosti v tomto směru a o následcích jejího nesplnění ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobce neprokázal, že by mu velitel směny dne [datum] dal souhlas k výkonu fyzické přípravy mimo pracoviště ve Sportovním areálu Svojsíkova. Proto je správný závěr okresního soudu, že hru v kopanou, které se zde v době od 18:00 hod účastnil a při níž utrpěl úraz, nelze považovat za plnění pracovních úkolů ani činnost s plněním pracovních úkolů související ve smyslu § 273 odst. 1 z. p. [jméno FO] tudíž o pracovní úraz ve smyslu § 271k odst. 1, 2, § 273 z. p., a proto žalovaná neodpovídá žalobci za nemajetkovou újmu tím způsobenou (§ 269 odst. 1 z. p.).

26. Na tom nic nemění ani to, že úraz [jméno FO] z 29. 12 2019 při identické činnosti byl žalovanou hodnocen jako pracovní (jak namítá žalobce). Je tomu tak proto, že v listu strážní knihy z [datum] (č. l. 137) byl zaznamenán nejen tento úraz (jak z něj okresní soud zjistil), ale rovněž odjezd na fyzickou přípravu do tělocvičny HZS LK osmi osob (včetně [jméno FO]) se služebními vozidly [právnická osoba] a TA L2R Amarok. Zápis tedy prokazuje, že se tohoto dne odebrala na fyzickou přípravu celá směna (vyjma technické služby) s vybavením včetně vozidel, aby byla zachována akceschopnost, a že se tak stalo se souhlasem velitele směny [adresa], který toto do listu strážní knihy zaznamenal. Okolnosti tohoto úrazu byly tedy zcela jiné, než v případě úrazu žalobce.

27. Okresní soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl důkaz článkem z Hospodářských novin (o odsouzení [tituly před jménem] [jméno FO] - č. l. 75) navržený žalobcem, neboť tento popisuje poměry u žalované, nikoliv okolnosti žalobcova úrazu z [datum], a tedy nemůže sloužit k objasnění skutkového stavu v projednávané věci. Odvolací soud neprovedl důkaz třemi příkazy k jízdě z [datum], [datum] a [datum], neboť je žalobce navrhl k důkazu až při odvolacím jednání, aniž byly splněny předpoklady uvedené v § 205a o. s. ř., a tedy jde o důkazy v odvolacím řízení nepřípustné.

28. Dále se odvolací soud zabýval tvrzením žalobce, že byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání. To žalobce dovozuje ze vzájemné komunikace zástupce žalobce a zástupců žalované, která proběhla prostřednictvím e-mailů; šlo tedy o písemnou komunikaci.

29. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

30. Z e-mailu odeslaného [datum] za žalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] zástupci žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 52) vyplývá, že žalovaná navrhla uzavření dohody o narovnání obsahující a) konstatování, že [datum] došlo k pracovnímu úrazu žalobce, b) úhradu bolestného [částka] a ZSU [částka], c) závazek ve stanovené době předložit Okresnímu soudu v Liberci ke schválení návrh smíru, který by byl přílohou č. [hodnota] dohody o narovnání, d) součástí smíru by bylo i určení povinnosti žalované uhradit žalobci náklady řízení plynoucí ze soudního sporu a náklady na vypracování znaleckého posudku. Na to reagoval zástupce žalobce dopisem z [datum] odeslaným jako příloha e-mailu [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 51pv + č. l. 57), v němž deklaruje, že žalobce akceptuje všechny body návrhu na smír s výjimkou výše částky kompenzující ZSU, argumentuje judikaturou vyšších soudů a v závěru navrhuje kompenzaci ZSU ve výši [částka] (odpovídající aritmetickému průměru částky navržené žalovanou [částka] a částky navržené žalobcem [částka]) s tím, že je rovněž připraven nepožadovat úroky z prodlení. Z uvedeného je zřejmé, že tímto účastníci směřovali k uzavření písemné dohody o narovnání, jejíž přílohou měl být návrh smíru, který by předložili soudu ke schválení. Podmínky dohody zde byly pouze rámcově ujednány, když např. není v emailu [tituly před jménem] [jméno FO] ani zástupce žalobce specifikovaná výše náhrady nákladů řízení a náhrady nákladů na znalecký posudek. Tyto rámcové podmínky následně odsouhlasila [tituly před jménem] [jméno FO] v e-mailu z [datum] a instruovala zástupce žalobce, že má návrh dohody o narovnání zaslat přímo na ředitelství organizační jednotky HZS. Na jeho žádost v e-mailu z [datum] mu pak sdělila kontaktní osoby, na které se má s návrhem dohody obrátit ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ředitel organizační jednotky HZS Správy železnic st. org., a [tituly před jménem] [jméno FO], náměstek organizační jednotky HZS Správy železnic, st. org.). Tímto došlo k ujednání pouze rámcových podmínek dohody, a nikoliv ke shodě na konkrétním obsahu.

31. Následně zástupce žalobce vypracoval písemné znění dohody o narovnání (č. l. 54-56) obsahující konkrétní ujednání (výši bolestného, ZSU, náhrady nákladů na znalecký posudek i náhrady nákladů řízení), kterou jako přílohu e-mailu z [datum] zaslal oběma označeným kontaktním osobám (viz e-mail na č. l. 306pv + dohoda o narovnání včetně přílohy č. [hodnota]-56). V e-mailu současně sděluje, že nebudou-li mít k přiložené dokumentaci výhrady, nechť doplní osoby kompetentní k uzavření dohody o narovnání za žalovanou, vytisknou tuto dohodu a zajistí podpis kompetentní osoby a takto mu ji zašlou zpět, aby mohl jeho klient (tj. žalobce) připojit svůj podpis. Již z této komunikace je zřejmé, že tím dával najevo, že dohoda bude až poté podepsána samotným žalobcem. Nešlo tedy o žalobcem podepsaný návrh dohody. Na tento e-mail pak reagoval elektronicky [tituly před jménem] [jméno FO] elektronickou zprávou z [datum] (č. l. 331a), v níž upozorňuje na to, že o náhradě nákladů nebyla účastníky dosud vedena komunikace a vyjadřuje ochotu zaplatit polovinu částky uvedené v dohodě formulované zástupcem žalobce. Na to mu zástupce žalobce zprávou z [datum] sdělil, že žalobce na požadované výši náhrady trvá. Reagoval [tituly před jménem] [jméno FO] sdělením z [datum] (č. l. 58) resp. nedatovanou elektronickou zprávou (č. l. 53), kde potvrzuje akceptaci dohody o narovnání s tím, že bude neprodleně z jejich strany podepsána. K podpisu dohody však ze strany žalované ani ze strany žalobce již nedošlo. Elektronickou zprávou z [datum] (č. l. 57a) totiž [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil zástupci žalobce, že žalovaná svůj přístup k dohodě přehodnotila, neboť byly dohledány dokumenty znemožňující jí takovou dohodu uzavřít. Byť tedy obě strany sporu avizovaly dopředu úmysl dohodu uzavřít, nakonec k jejímu podpisu ze strany žalované, ale ani ze strany žalobce nedošlo. Podpis jednajícího je přitom předpokladem platnosti právního jednání učiněného v písemné formě (§ 561 o. z.), a tedy v projednávané věci dohoda o narovnání platně uzavřena nebyla.

32. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé věcně správný, a proto byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku II, jímž okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání této náhrady úspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 150 o. s. ř.); jelikož výrok II rozsudku okresního soudu nebyl odvoláním výslovně napaden a žádný z účastníků ani nenamítal nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení, odvolací soud neshledal potřebu tento nákladový výrok měnit (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne [datum] – odstavec 30.).

33. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná, která tak má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka]; okolnosti, které by odůvodňovaly nepřiznání této náhrady žalované ve smyslu § 150 o. s. ř., odvolací soud neshledal. Uvedená částka zahrnuje odměnu zástupce žalované za 5 úkonů právní služby – vyjádření žalované k odvolání z [datum] a účast u dvou jednání odvolacího soudu dne ([datum] a [datum]), jejichž délka v obou případech přesáhla 2 hodiny – 5 x [částka] (počítanou z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „AT“), náhradu jeho hotových výdajů za uvedených 5 úkonů právní služby 5 x [částka] dle § 13 odst. 4 AT, náhradu cestovného za cestu zástupce žalované ke dvěma jednáním odvolacího soudu ve výši 2 x [částka] dle § 157 odst. 3, 4 písm. b), § 158 odst. 2, 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb. (z jeho síla v [adresa] a zpět, při vzdálenosti 216 km, vozem Škoda Superb reg. Zn. [SPZ] kombinovanou spotřebou 3,7 l/100 km dle řádku V.8 osvědčení o registraci vozidla, motorové nafty v ceně [částka]/ l a při náhradě [částka]/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a náhradu za ztrátu času zástupce žalované na uvedených cestách 2 x [částka] (při každé cestě tam a zpět v trvání 2,5 hodiny) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a částku [částka] odpovídající DPH z odměny a náhrad (21 % z částky [částka]) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

34. Odvolací soud dodává, že za sdělení zástupce žalované ze [datum] náhrada nákladů žalované nepřísluší, neboť nejde o účelný úkon právní služby ve smyslu § 11 AT, když jím toliko sdělil, že k výzvě soudu předkládá listinu „Vyjádření k zadávání docházky p. [jméno FO] ze dne [datum]“ (ostatně tuto listinu mohla a měla žalovaná založit do spisu již při jednání okresního soudu dne [datum], kdy ji ona sama navrhla k důkazu, a neměla-li ji tehdy v kopii k dispozici, mohla tak učinit při následujícím jednání okresního soudu či ji přiložit ke kterémukoliv ze svých podáních činěných vůči soudu). Účelným úkonem právní služby není ani vyjádření žalované z [datum], neboť v něm se žalovaná sice obšírně vyjadřuje k věci (shrnuje výsledky dokazování ze svého pohledu), avšak oproti vyjádření z [datum] popř vyjádření, které učinila při odvolacím jednání [datum], v něm nové skutečnosti neuvedla. Takové opakované shrnutí přitom mohla učinit při následujícím odvolacím jednání dne [datum]. Proto za tento úkon žalované rovněž náhrada nepřísluší.

35. Vedlejší účastnice byla v odvolacím řízení též procesně úspěšná, a tedy by jí příslušelo podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné však nevynaložila. Tomu odpovídá výrok III tohoto rozsudku.

Poučení