29 Co 335/2024-105

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a JUDr. Petry Kořínkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného o zaplacení částky 138 437,34 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 6. 2024, č. j. 13 C 76/2024-48,

I. Částečné zpětvzetí žaloby v požadavku na zaplacení částky 127 135,34 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 1 383,17 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 90 286,04 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení a z částky 35 466,13 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 052,03 Kč, části intervalu úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 127 135,34 Kč od 15. 5. 2023 do 18. 12. 2024 ve výši 5 237,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 894,38 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do 1. 11. 2023 a z částky 5 894,38 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení a dále v požadavku na zaplacení částky 10 000 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 286,04 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení a z částky 9 713,96 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 386 Kč, intervalu úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 5. 2023 do 2. 7. 2023 ve výši 253,75 Kč, části intervalu úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 7. 2023 do 18. 12. 2024 ve výši 497,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53,94 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do 25. 7. 2023 a z částky 53,94 Kč za dobu od 20. 1. 2025 do zaplacení a dále v požadavku na zaplacení částky 1 302 Kč je neúčinné.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 383,17 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 90 286,04 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, z částky 29 571,75 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, z částky 121 240,96 Kč od 13. 7. 2023 do 4. 10. 2023, z částky 286,04 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 9 660,02 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení a z částky 9 946,06 Kč od 13. 7. 2023 do 1. 11. 2023 zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 240,96 Kč od 5. 10. 2023 do 18. 12. 2024, z částky 119 857,79 Kč od 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025, z částky 29 571,75 Kč od 20. 1. 2025 do 31. 1. 2025, z částky 9 946,06 Kč od 2. 11. 2023 do 18. 12. 2024 a z částky 9 660,02 Kč 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025 potvrzuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 293,50 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 360 Kč s tím, že tyto náhrady již byly žalobkyni zaplaceny.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 131 187,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu částečně, co do dalších 7 250,32 Kč na jistině, jakož i co do všeho příslušenství, kapitalizovaného i plynoucího do budoucna, zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III). Z odůvodnění vyplývá, že vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla 3. 6. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentu a 29. 8. 2022 smlouva o úvěru. Na úhradu jistiny ve výši 10 000 Kč ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu žalovaný plnil 53,94 Kč, na úhradu úvěru čerpaného ve výši 131 645 Kč splatil celkem 10 404,04 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent 10 000 Kč, aniž zjišťovala jeho poměry a výdaje, spokojila se s údajem o výši jeho příjmu 20 000 Kč, avšak v přehledu žádosti takový údaj uveden není. Úvěr ve výši 131 645 Kč byl sjednaný za situace, kdy kromě kontokorentu měl žalovaný schválenou půjčku 20 000 Kč a na půjčkách dalších 10 000 Kč, jeho výdaje tedy převyšovaly jeho příjem, neboť ten byl prokázán pouze v polovině jeho tvrzené výše. Po právní stránce okresní soud smlouvy posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvy o úvěru, které podléhají i regulaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), a uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelských úvěrů v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú. nezkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a proto shledal obě smlouvy neplatnými podle § 87 odst. 1 z. s. ú. V takovém případě nevznikl žalobkyni nárok na zisk v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru, a žalovaný je žalobkyni povinen vrátit toliko poskytnuté jistiny úvěrů, tj. 121 240,96 Kč (131 645 – 10 404,04) a 9 946,06 Kč (10 000 – 53,94), celkem tedy 131 187,02 Kč, a to v době přiměřené jeho poměrům. Protože žalovaný byl pasivní, netvrdil a neprokázal své možnosti k úhradě dluhu, uložil mu zaplatit dlužnou jistinu v obecné lhůtě k plnění tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož byla žalována nesplatná pohledávka, nepřiznal okresní soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Pouze proti části výroku II rozsudku okresního soudu zamítající žalobu v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 187,02 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení a proti výroku III o nákladech řízení se odvolala žalobkyně. Namítá, že okresní soud pochybil, když jí nepřiznal zákonný úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení, přestože žalovaného k úhradě dluhu vyzvala přípisem z 3. 7. 2023. Po uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení (tj. od 13. 7. 2023) jí vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Navrhla, aby odvolací soud v napadené části výroku II rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 187,02 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Usnesením ze dne 13. 5. 2025, č.j. 29 Co 335/2024-83, krajský soud neschválil účastníky uzavřený smír, a to z důvodů uvedených v odůvodnění tohoto usnesení. Po právní moci tohoto usnesení pokračoval v odvolacím řízení (§ 99 odst. 2, § 211 o. s. ř.).

5. Žalobkyně podáním z 23. 5. 2025 sdělila, že žalovaný po vyhlášení napadeného rozsudku na dluh uhradil 19. 12. 2024 částku 5 000 Kč, 20. 1. 2025 částku 100 000 Kč, 1. 2. 2025 částku 35 500 Kč, 21. 2. 2025 částku 3 000 Kč, 17. 3. 2025 částku 3 000 Kč, 17. 4. 2025 částku 3 000 Kč a 16. 5. 2025 částku 3 000 Kč, tj. celkem 152 500 Kč; to dokládá výpisem z účtu žalovaného. Dále uvedla, že z důvodu částečné úhrady dluhu žalovaným bere žalobu částečně zpět v následujícím rozsahu: u úvěru č. , IBAN, na jistině o částku 127 135,34 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 1 383,17 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 1 383,17 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 90 286,04 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 90 286,04 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 35 466,13 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 35 466,13 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 052,03 Kč, část intervalu smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 127 135,34 Kč od 15. 5. 2023 do 18. 12. 2024, a to ve výši 5 237,68 Kč, část intervalu zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky 127 135,34 Kč od 13. 7. 2023 do 18. 12. 2024, a to ve výši 4 179,79 Kč; u kontokorentu na jistině o částku 10 000 Kč, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 286,04 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 286,04 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 713,96 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 9 713,96 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 386 Kč, interval smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 5. 2023 do 2. 7. 2023 ve výši 253,75 Kč, část intervalu smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 7. 2023 do 18. 12. 2024, a to ve výši 497,26 Kč, část intervalu zákonného úroku v ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 7. 2023 do 18. 12. 2024, a to ve výši 456,17 Kč; u záporného zůstatku na účtu žalovaného ve výši 1 302 Kč.

6. Odvolací soud se nejprve posuzoval zpětvzetí žaloby ze dne 23. 5. 2025.

7. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení. Podle § 96 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

8. Z uvedeného vyplývá, že nelze vzít žalobu zpět v části, o níž již bylo pravomocně soudem rozhodnuto. V projednávané věci žalobkyně odvoláním napadla pouze část výroku II rozsudku okresního soudu zamítající žalobu v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 187,02 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení a nákladový výrok III. V ostatním rozsahu – tj. ve výroku I ukládajícím žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 131 187,02 Kč a v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky 7 250,32 Kč (jistina úvěru 5 984,38 Kč + jistina kontokorentu 53,94 Kč + nepovolený debet 1 302 Kč), úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 127 135,34 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 052,03 Kč za období od 15. 2. 2023 do 14. 5. 2023, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 5. 2023 do 2. 7. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 386 Kč za období od 1. 3. 2023 do 14. 5. 2023 a dále v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení výši 15 % ročně z částky 5 894,38 Kč (tj. ze zamítnuté části jistiny úvěru) od 13. 7. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53,94 Kč (tj. ze zamítnuté části jistiny kontokorentu) od 13. 7. 2023 do zaplacení – již rozsudek okresního soudu nabyl právní moci. V této části proto již nelze vzít žalobu účinně zpět. Z tohoto důvodu je zpětvzetí žaloby neúčinné v té části, v níž žalobkyně bere žalobu zpět v požadavku na zaplacení jistiny úvěru 127 135,34 Kč, smluvních úroků z úvěru, jistiny kontokorentu 10 000 Kč, smluvních úroků z kontokorentu, nepovoleného debetu 1 302 Kč, a dále též v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 894,38 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do 1. 11. 2023 a z částky 5 894,38 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení a dále též v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53,94 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do 25. 7. 2023 a z částky 53,94 Kč za dobu od 20. 1. 2025 do zaplacení (§ 96 odst. 5, § 211 o. s. ř.).

9. Dále žalobkyně vzala žalobu zpět v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 383,17 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 90 286,04 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, z částky 29 571,75 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, z částky 121 240,96 Kč od 13. 7. 2023 do 4. 10. 2023 (část intervalu zákonného úroku z prodlení ve výši 4 179,30 Kč odpovídající ročnímu úroku z prodlení od 13. 7. 2023 do 4. 10. 2023), z částky 286,04 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 9 660,02 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení a z částky 9 9946,06 Kč od 13. 7. 2023 do 1. 11. 2023 (část intervalu zákonného úroku z prodlení ve výši 456,17 Kč odpovídající ročnímu úroku z prodlení od 13. 7. 2023 do 1. 11. 2023). Část výroku II rozsudku okresního soudu zamítající tyto žalobní požadavky byla napadena odvoláním žalobkyně, a tedy v této části výroku II rozsudek okresního soudu dosud není pravomocný. V této části je proto zpětvzetí žaloby účinné. Na výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřil, zda s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, žalovaný nereagoval, a tedy neprojevil nesouhlas. Proto odvolací soud podle § 222 odst. 1 o. s. ř. v části výroku II zamítající žalobu v těchto požadavcích rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil.

10. Přezkumu odvolacího soudu tak zůstala otevřena část výroku II rozsudku okresního soudu zamítající požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 240,96 Kč od 5. 10. 2023 do 18. 12. 2024 (tj. zbytek intervalu, který nebyl vzat zpět), z částky 119 857,79 Kč od 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025, z částky 29 571,75 Kč od 20. 1. 2025 do 31. 1. 2025, z částky 9 946,06 Kč od 2. 11. 2023 do 18. 12. 2024 (tj. zbytek intervalu, který nebyl vzat zpět) a z částky 9 660,02 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení a výrok III o nákladech řízení. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v tomto rozsahu a odvolání žalobkyně důvodným neshledal. Se souhlasem účastníků řízení za splnění předpokladů § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.

11. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla 3. 6. 2019 uzavřena rámcová smlouva číslo 1837528 o službách včetně platebních, na jejímž základě žalobkyně jako věřitelka a žalovaný jako dlužník v postavení spotřebitele uzavřeli dne 3. 6. 2019 dodatek číslo 1 k rámcové smlouvě číslo 1837528 o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč a 29. 8. 2022 dodatek č. 5, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 131 645 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 207 135,03 Kč (v případě základní sazby) nebo částku 193 801,70 Kč (v případě sazby s bonusem), a to ve 120 měsíčních splátkách po 1 727 Kč plus měsíční pojistné ve výši 151 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalobkyně vyplatila částku 131 645 Kč dne 31. 8. 2022 převodem na účet žalovaného. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný v období od 15. 9. 2022 do 15. 2. 2023 na úvěr uhradil 6 x 1 727 Kč a dne 15. 3. 2023 částku 42,04 Kč. Na poskytnutý kontokorent, který vyčerpal v období 8. 2. 2023 do 7. 3. 2023 v plné výši, uhradil 1. 3. 2023 částku 53,94 Kč.

12. V právním hodnocením uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o spotřebitelském úvěru a o poskytnutí kontokorentu podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání smluv shledává odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smluv. Okresní soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a na základě čeho (z jakých konkrétních dokumentů a záznamů) dospěla k závěru, že žalovaný splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně podáním z 24. 4. 2024 sdělila, že posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr provedla na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Konkrétně v žádosti o poskytnutí kontokorentu uvedl, že má měsíční příjem 20 000 Kč. Jelikož neuvedl informace o výdajích, žalobkyně využila statistické modely a vyšla z částky 3 410 Kč, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou na výdaje žalovaného. Pokud se týká smlouvy o poskytnutí úvěru č. , IBAN, , žalobkyně provedla posouzení rovněž na základě informací, které žalovaný poskytl v žádosti o úvěr, ve které uvedl, že bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, platí jiné splátky ve výši 600 Kč, má hlavní příjem 20 000 Kč Herní-svět.cz a vedlejší příjem 10 000 Kč, na výdaje domácnosti vynakládá 13 000 Kč. K tomu žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022 s počátečním záporným zůstatkem – 8 019,11 Kč a konečným záporným zůstatkem – 7 040,08 Kč. Z výpisu je zřejmá příchozí úhrada od Herni-svet.cz ve výši 9 225 Kč dne 11. 5. 2022, 9 737 Kč a 4 210 Kč dne 10. 6. 2022, 4 225 Kč a 4 529 Kč dne 12. 7. 2022. Z úvěrové zprávy z 29. 8. 2022 (interní dokument žalobkyně) plyne, že žalovaný byl hodnocen skórem třídy rizika H s popisem „vysoká částka překročení limitu za posledních 12 měsíců a příliš nový rizikový typ produktu“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nevěnovala před uzavřením úvěrových smluv dostatek odborné péče za účelem posouzení schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit, neboť z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaný nedosahoval ani příjmu v tvrzené výši z jím označeného hlavního příjmu a tvrzený vedlejší příjem nebyl jakkoliv doložen. Ohledně výdajů žalovaného se žalobkyně rovněž spolehla pouze na informace od něj, aniž by jejich výše vyplývala z jakékoli listiny. Z výpisu z účtu žalovaného za shora uvedené období plyne záporný zůstatek. Pokud by bylo vycházeno z tvrzených výdajů žalovaného ve výši 13 000 Kč měsíčně uvedených v žádosti o úvěr, pak jeho doložený příjem dle výpisu z účtu od Herni-svět.cz na jejich úhradu nepostačoval. Bylo tedy evidentní, že schopnost žalovaného splácet předepsané splátky je problematická (zejména s ohledem na jeho nízký příjem). Je proto správný závěr okresního soudu, že žalobkyně nepostupovala s náležitou odbornou péčí dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru i smlouva o poskytnutí kontokorentu neplatná podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 588 o. z.), neboť ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Porušení povinnosti poskytovatele zkoumat schopnost dlužníka poskytnuté prostředky vrátit odporuje zákonu a současně (zejména pro jeho uvedené širší možné dopady) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného (spotřebitele). Aktuální úprava § 87 odst. 1 z. s. ú. reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci OPR Finance zn. C-679/18, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články „musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu“.

17. Tato neplatnost, jak vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nese s sebou žalovanému dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze mu na základě těchto neplatných smluv mu poskytnuté. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalovaného, respektive splatnost jeho závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

18. V projednávané věci účastníci netvrdí, že by dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

19. Ve shodě s uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacené části jistin 131 187,02 Kč (po zohlednění částečných úhrad žalovaným ve výši 53,94 Kč na poskytnutý kontokorent a ve výši 10 404,04 Kč na poskytnutý úvěr). Tím byla splatnost povinnosti žalovaného (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl žalobkyni doručen 21. 6. 2024 a žalovanému 1. 7. 2024 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaný proti rozsudku odvolání nepodal a odvolání žalobkyně nesměřuje proti výroku I, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I dne 16. 7. 2024 právní moci, a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Proto vychází z toho, že povinnost žalovaného vrátit žalobkyni jistinu, respektive její nesplacenou část se stala splanou až 19. 7. 2024 (uplynutím třídenní lhůty k plnění).

20. Z uvedeného vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (13. 6. 2024) nebyla uvedená povinnost splatnou, proto žalovaný nemohl být v prodlení s jejím splněním (§ 1968 o. z.), a tudíž požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 240,16 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení a z částky 9 946,06 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení správně zamítl.

21. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení dne 2. 10. 2025 (§ 154 odst. 1, § 211 o. s. ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost stala dne 19. 7. 2024 splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o. s. ř.). Žalovaný po vydání napadeného rozsudku žalobkyni na uloženou povinnost z napadeného rozsudku plnil. Odvolací soud tedy ke dni svého rozhodnutí posuzoval, zda je žalovaný s úhradou přisouzené jistiny i nadále v prodlení a zda úroky, na které žalobkyni již vznikl nárok, uhradil, či nikoliv. Žalovaný k výzvě odvolacího soudu v podání, jež bylo soudu doručeno dne 26. 3. 2025, uvedl, že po vyhlášení rozsudku žalobkyni zaplatil 17. 3. 2025 částku 3 000 Kč, 21. 2. 2025 částku 3 000 Kč, 1. 2. 2025 částku 35 500 Kč, 20. 1. 2025 částku 100 000 Kč a 19. 12. 2024 částku 5 000 Kč. Tyto platby žalobkyně potvrdila a v podání z 23. 5. 2025 uvedla a výpisem z účtu doložila další platby žalovaného, a to dne 17. 4. 2025 ve výši 3 000 Kč a dne 16. 5. 2025 ve výši 3 000 Kč. Celkem tedy žalovaný takto žalobkyni zaplatil 152 500 Kč.

22. Při plnění dluhu žalovaným byla žalobkyně povinna postupovat podle § 1932 odst. 2 o. z. podle kterého, je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky, a nakonec na úroky z prodlení.

23. S ohledem na shora uvedené byl žalovaný v prodlení se zaplacením částky 131 187,02 Kč od 20. 7. 2024, proto úroková sazba činí 12,75 % ročně (srovnej § 1968, § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dne 19. 12. 2024 žalobkyni zaplatil 5 000 Kč, od 20. 12. 2024 tak byl v prodlení jen s úhradou částky 126 187,02 Kč (131 187,02 - 5 000). Dne 20. 1. 2025 zaplatil 100 000 Kč, od 21. 1. 2025 tak byl v prodlení s úhradou částky 26 187,02 Kč (126 187,02 – 100 000). Dne 1. 2. 2025 zaplatil 35 500 Kč, čímž byla uložená povinnost zcela splněna a na zaplacení dlužných úroků z prodlení zbývala z této úhrady částka 9 312,98 Kč (35 500 – 26 187,02 Kč). Úroky z prodlení 12,75 % ročně z částky 131 187,02 Kč od 20. 7. 2024 (počátek prodlení žalovaného) do 19. 12. 2024 (úhrada částky 5 000 Kč) činily 6 992,16 Kč, z částky 126 187,02 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do 20. 1. 2025 (úhrada částky 100 000 Kč) 1 409,08 Kč, z částky 26 187,02 Kč od 21. 1. 2025 do 1. 2. 2025 (úhrada částky 35 500 Kč) 103,31 Kč. K 1. 2. 2025 tedy celková dlužná částka na úrocích z prodlení činila 8 504,55 Kč. Platbou částky 35 500 Kč tak došlo ze strany žalovaného k úhradě celého dluhu (tj. dlužné jistiny i zákonných úroků z prodlení). Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tedy žalovaný žalobkyni již ničeho na úrocích z prodlení nedluží. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 240,96 Kč od 5. 10. 2023 do 18. 12. 2024, z částky 119 857,79 Kč od 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025, z částky 29 571,75 Kč od 20. 1. 2025 do 31. 1. 2025, z částky 9 946,06 Kč od 2. 11. 2023 do 18. 12. 2024 a z částky 9 660,02 Kč 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025 jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně zrušil a řízení částečně zastavil, rozhodl znovu o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Rozhodování o nákladech řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci vyjádřenou v § 142 o. s. ř. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při posouzení poměru úspěchu účastníků v této věci je třeba uvažovat žalovanou jistinu i její příslušenství ke dni rozhodnutí okresního soudu, tj. k 13. 6. 2024 (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), což v součtu činí 176 075,04 Kč (127 135,34 Kč jistina + 13 636,83 Kč smluvní úrok + 17 583,82 Kč zákonný úrok z prodlení + 3 052,03 Kč smluvní úrok + 10 000 Kč jistina + 253,73 Kč smluvní úrok + 1 342,10 Kč zákonný úrok z prodlení + 1 383,19 Kč smluvní úrok + 386 Kč smluvní úrok + 1 302 Kč jistina). Z toho byla žalobkyni přiznána částka 131 187,02 Kč, a tedy měla úspěch 75 % a žalovaný 25 %. Proto má žalobkyně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 50 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného). Žalobkyně byla v řízení před okresním soudem zastoupena advokátkou jen při jednání 6. 6. 2024 (viz plná moc ze 7. 3. 2024 udělená , tituly před jménem, Nadě Koželuhové pro zastupování při účasti na soudních jednáních). Má tedy právo na náhradu nákladů spojených s účastí uvedené advokátky při jednání soudu 6. 6. 2024, za to požadovala pouze polovinu cestovného a náhrady promeškaného času, neboť se stejného dne účastnila dvou jednání před okresním soudem, a dále požadovala náhradu soudního poplatku 5 538 Kč; ostatních nákladů se vzdala. Sídlo advokátky je v Ústí nad Labem, cestě do Liberce a zpět tak odpovídá vzdálenost 190 km. Dle technického průkazu vozidla použitého k přepravě šlo o osobní vůz typu , Anonymizováno, , používající jako palivo motorovou naftu, s kombinovanou spotřebou 5,9 l/100 km. Cestovné tak činí 1 497,80 Kč (sazba dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náhrada za ztrátu času 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za 6 půlhodin po 100 Kč), tj. celkem 2 097,80 Kč a polovina z toho je 1 049 Kč. K tomu žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek 5 538 Kč dle položky 22 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Celkem žalobkyně takto vynaložila 6 587 Kč. Úspěchu žalobkyně v rozsahu 50 % pak odpovídá částka 3 293,50 Kč.

25. Předmětem odvolacího řízení byl toliko požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 187,02 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení. V rozsahu požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 383,17 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 90 286,04 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, z částky 29 571,75 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, z částky 121 240,96 Kč od 13. 7. 2023 do 4. 10. 2023, z částky 286,04 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, z částky 9 660,02 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení a z částky 9 946,06 Kč od 13. 7. 2023 do 1. 11. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět proto, že jí žalovaný po vyhlášení rozsudku zaplatil celkem 152 500 Kč. Z procesního hlediska tedy byla žaloba v této části podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného, a tedy v této části předmětu odvolacího řízení (tj. v rozsahu 68 % posuzováno ke dni vyhlášení rozsudku) byla žalobkyně procesně úspěšná. Naopak v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 240,96 Kč od 5. 10. 2023 do 18. 12. 2024, z částky 119 857,79 Kč od 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025, z částky 29 571,75 Kč od 20. 1. 2025 do 31. 1. 2025, z částky 9 946,06 Kč od 2. 11. 2023 do 18. 12. 2024 a z částky 9 660,02 Kč 19. 12. 2024 do 19. 1. 2025 byl rozsudek okresního soudu potvrzen, a tedy v tomto rozsahu (tj. 32 %) byl v odvolacím řízení úspěšný žalovaný. Proto má žalobkyně podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 36 % (odpovídajícím rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalovaného). Má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 360 Kč, což odpovídá 36 % z částky 1 000 Kč, kterou vynaložila na soudní poplatek z odvolání.

26. Žalobkyně potvrdila, že jí žalovaný po vyhlášení rozsudku okresního soudu zaplatil na předmětné pohledávky a jejich příslušenství celkem 152 500 Kč. Byl přitom povinen zaplatit jí přisouzenou částku 131 187,02 Kč (jistiny obou úvěrů) a úrok z prodlení ve výši 8 504,55 Kč (viz odstavec 23.), tj. celkem 139 691,57 Kč. Tedy žalovaný zaplatil žalobkyni o 12 808,43 Kč víc, než bylo jeho povinností. Žalobkyně je proto povinna s částkou 12 808,43 Kč naložit jako se zálohou a její odpovídající část započítat na přisouzené náklady řízení. Žalovaný tedy již žalobkyni částku odpovídající přisouzené náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zaplatil. Tomu odpovídá výrok IV tohoto rozsudku.

27. Dále odvolací soud uvádí, že žalobkyně nemá podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, právo na vrácení soudního poplatku z žaloby, neboť žalobu vzala částečně zpět a řízení bylo částečně zastaveno až v průběhu odvolacího řízení, a tedy nikoliv před prvním jednáním. Soudní poplatek z odvolání byl žalobkyní zaplacen ve výši 1 000 Kč dle položky 22 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a z § 10 odst. 3 uvedeného zákona vyplývá, že poplatek v této výši se při zastavení řízení (ani z části) nevrací.